Čtvrtek 15. prosince 1921

Předseda: Za výbor rozpočtový uděluji ještě slovo panu zpravodaji posl. Petrovickému.

Zpravodaj posl. Petrovický: Slavná sněmovno! Ve stejném směru pojednával rozpočtový výbor o návrhu zákona, jímž se povoluje užíti dílčích dluhopisů pro Moravu a doporučuje slavné sněmovně, aby se usnesla asi o tomto návrhu: Ježto touto osnovou nastane sloučení obou zápůjček Moravy, a to 116 a 59 mil. korun, povstane tím jednotná zápůjčka v částce 175 mil. korun a nebude z titrů jejích patrno, že povstala zmíněným sloučením. Proto je nutno vydati zákon, jímž se sirotčí jistota přiznává celé zápůjčce 175 mil. korun. Zákon ze dne 20. ledna 1921, č. 27 Sb. z. a n., stane se bezpředmětným a zrušuje se §em 2.

Doporučuji jménem rozpočtového výboru tuto osnovu ke schválení.

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata tedy odpadá a budeme hlasovati.

Prosím, aby se paní a páni poslanci posadili na svá místa. (Děje se.)

Také k tomto zákonu, který má pouze tři paragrafy, nebylo učiněno pozměňovacího návrhu. Míním o něm dáti hlasovati najednou. Námitek proti tomu není? (Nebyly.)

Námitek není. Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, s §§ 1 až 3, nadpisem a úvodní formulí, jak jsou obsaženy ve zprávě výboru právního a rozpočtového a jak je oba páni zpravodajové ku přijetí doporučují, prosím, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je zákon schválen ve čtení prvém a druhé čtení dám na pořad schůze příští.

Tím je vyřízen 4. odstavec pořadu schůze Přikročíme k odst. 5, jímž jest

5. zpráva výboru právního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 3108), jímž se povoluje užíti dílčích dluhopisů 5% české zemské investiční půjčky elektrisační v úhrnné jmenovité hodnotě 15,000.000 Kč k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů (tisk 3254).

Věc tato dána je na denní pořad podle § 35 jedn. řádu, ježto lhůta k podání zprávy uplynula dne 14. prosince. Ustanovuji za zpravodaje výboru ústavně-právního p. posl. dr. Matouška, za rozpočtový výbor p. posl. Jana Černého (rep.).

Uděluji zpravodaji za výbor ústavně-právní p. posl. dr. Matouškovi slovo.

Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Vážené Národní shromáždění! Dle českého zemského rozpočtu na rok 1921 je třeba uhradit potřeby spojené s účastí země na elektrárenských podnicích v částce 36,495.499 Kč půjčkou.

Zmíněná celková částka má býti podle usnesení zemského správního výboru v Praze ze dne 6. dubna 1921, č. 42.226, opatřena emisí 5% dílčích dlužních úpisů země České v úhrnné jmenovité hodnotě 15,000.000 Kč. Práva jejich majitelů na zúročení a splacení budou zajištěna na hydrocentrále na řece Jizeře u Spálova. Zbytek má býti opatřen komunálními zápůjčkami Zemské banky v Praze a zápůjčkami jiných peněžních ústavů.

Vláda schválila dne 25. srpna 1921 podle zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 280 Sb. z. a n., tuto celkovou zápůjčku 36,495.499 Kč a naznačený způsob jejího opatření. Zemský správní výbor v Praze pak žádá, aby zmíněným dílčím dluhopisům přiznána byla sirotčí jistota, uváděje, že práva jejich majitelů na zúročení a splacení kapitálu budou zajištěna na hydrocentrále na řece Jizeře u Spálova, jakož i že každoroční potřeba na jejich zúrokování a splacení vkládána bude do zemského rozpočtu.

Ježto výbor právní uznává, že takto poskytnutá jistota dává uvedeným papírům takovou bonitu, že jim může býti přiznána sirotčí jistota - usnesl se doporučiti shora uvedenou osnovu zákona ke přijetí Národnímu shromáždění, a já jako referent ústavně-právního výboru toto doporučení tlumočím.

Předseda: Uděluji slovo druhému zpravodaji za výbor rozpočtový, p. posl. Janu Černému (rep.).

Zpravodaj posl. Jan Černý (rep.): Rozpočtový výbor projednávaje tuto předlohu konstatoval, že jí nevzniká státnímu rozpočtu žádné zatížení. A pokud se týče merita této otázky, konstatoval, že stanovisko ústavně-právního výboru je zcela správné, a proto k tomuto stanovisku se úplně připojuje. Doporučuji proto schválení této předlohy.

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá a budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Osnova má pouze 2 paragrafy, nadpis a úvodní formuli. Pozměňovací návrh učiněn nebyl, dám tedy hlasovati o celé této osnově najednou.

Je snad nějaká námitka proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyla.)

Není jí, budeme hlasovati, jak jsem právě řekl.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, nadpisem a úvodní formulí ve znění zprávy výboru ústavně-právního a rozpočtového, jak se za ně postavili oba páni zpravodajové, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tím je zákon schválen v prvém čtení.

Druhé čtení dám na denní pořad schůze příští.

Tím je vyřízen 5. odstavec pořadu dnešní schůze a přikročíme k 6. odst., jímž je

6. zpráva výboru sociálně-politického o vládním návrhu zákona (tisk 3170), kterým se prodlužuje působnost zákona o drahotních příplatcích k úrazovým důchodům a mění se některá jeho ustanovení (tisk 3253).

Také tato věc je dána na pořad podle § 35 j. ř., ježto lhůta k podání zprávy uplynula dne 14. prosince 1921. Určuji za zpravodaje posl. Laube a uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Laube: Slavné Národní shromáždění! Kupní síla peněz jest dosud v pohybu a nebyla pro tu dobu ještě uklidněna. Následky tohoto fakta nesou velmi těžce vedle širokých vrstev konsumentů dvojnásob ti, kdož odkázáni jsou na pevné důchody plynoucí z rent. Katastrofální pokles kupní síly peněz učinil z důchodců, zejména z důchodců úrazové renty, v pravém slova smyslu žebráky. Statistické doklady úrazových pojišťoven ukazují, že průměrná renta důchodců, kteří utrpěli úraz v letech 1889 až 1897 činila 158·84 K při 41 2/3% ztráty výdělečné. Při ztrátě výdělečné 66 2/3% až 83 1/3% činil tento důchod celých 287.76 K a při 100% ztráty výdělečné schopnosti činil 374·51 K. Zákonem ze dne 29. října 1919, čís. 606 Sb. z. a n., byly zavedeny percentuální příplatky k úrazovým důchodům, a to tím způsobem, že § 2 téhož zákona přiznával důchodcům drahotní přídavek k rentě, a to při ztrátě 42% až 66 2/3% příplatek 30%, při ztrátě 66 2/3% až 83 1/3% příplatek 40% a při ztrátě nad 83 1/3% důchodový příplatek 50%.

Efektivní zlepšení důchodu podle tohoto zákona objevilo se velmi nepatrným. Tak při důchodech při ztrátě 41 2/3 až 66 2/3% činil průměrný přídavek ročně dle 30%ního příplatku 72·69 K. Při ztrátě 66 2/3% činil 96·92 K, při ztrátě 83 1/3 % činil celých 143·88 K a při ztrátě 100% činil 187·26 K. Tito důchodcové byli nejtíže postiženi, poněvadž důchodci z roku 1889 připadl po plném 50%ním příplatku důchod celých 561·77 K. Poněvadž tento způsob úpravy důchodu jest naprosto nedostatečný, byl novým vládním návrhem opuštěn, a stanoveno, že místo percentuálního příplatku se stanoví pevný příplatek k stávajícímu důchodu, a to tak, že při ztrátě 41 2/3% až 66 2/3% budou vypláceti úrazové pojišťovny drahotní příplatek 600 K; při ztrátě 66 2/3% až 83 1/3 % příplatek 900 K ročně a při ztrátě 81 1/2 % až 100% příplatek 1200 Kč. Důchodcům, kteří utrpěli takový úraz, že potřebují trvale cizí pomoci, má se dostati příplatku 1800 Kč.

Týmž způsobem mají býti také upraveny příplatky k důchodům vdov a sirotků, a to vdovám má se dostati příplatku 480 K a jednostranně osiřelým sirotkům 240 K. Po této úpravě činil by potom důchod 100 procentních, tedy trvale práce neschopných důchodců při zranění v r. 1897 1574·51 K ročně, při důchodcích v r. 1921 zraněných činil by teprve 3159·17 Kč. Úprava je tedy celkem nepatrná, ale ovšem i tato úprava je analogicky postavena ciferně přibližně k důchodu a příplatku pensijních a zaopatřovacích platů hornických a je přibližně stejná co do výše důchodu, kterého požívají váleční poškozenci.

Chci konstatovati při této příležitosti, že výbor sociálně-politický se přimkl k názorům vlády, k návrhu vládnímu, který byl opřen o statistické výpočty úrazových pojišťoven, o jejich základnu úhrady a zamítl návrh zástupců německé sociální demokracie, kteří v §u 2 žádali zvýšení v odst. a) na 900 K, v odst. b) na 1200 K a v odst. c) na 1500 K, v odstavci týkajícím se důchodců podle §u 6, odst. 10, úrazového zákona ze dne 21. srpna 1917 na 2250 Kč, v §u 3 pak zvýšení důchodu vdovám, rodičům a oboustranně osiřelým sirotkům na 650 Kč, jednostranně osiřelým sirotkům na 325 Kč ročně.

Vedle toho sociálně-politický výbor zamítl, aby oni důchodci, kteří utrpěli úraz, byli odškodněni úrazovnami, které byly mimo hranice republiky Československé, ale jejíž členové na území republiky bydlí, a stanovil zásadu, že se mají o tento důchod přihlásiti do doby 6 měsíců.

Rovněž zamítl sociálně-politický výbor pozměňovací návrh k §u 5, odst. 1, stanovící nejvyšší sazbu přípustného důchodu a příplatku, a postavil se na stanovisko vládní, které stanoví příplatek ad a) 2400 Kč, ad b) 3600 Kč, ad c) 4800 Kč.

V sociálně-politickém výboru vznikly obavy zástupců vrstev podnikatelských, nebude-li toto zvýšení úrazových důchodů míti také za následek zvýšení dosavadních úrazových premií. Sociálně-politický výbor vyžádal si v této věci dobrozdání p. ministra soc. péče Habrmana, který učinil prohlášení, že úrazové pojišťovny mají jednak jisté své velmi značné přebytky, ze kterých tyto zvýšené důchody budou moci hraditi, jednak, že míra úhrady, stanovená v §u 9 zákona z 29. října 1919, nebude žádným způsobem překročena. To byly hlavní zásady.

Pokud se týče samotného zákona, má působiti jako opatření přechodné, a to s platností od 1. října 1921 do 31. prosince 1922. Vláda je ovšem zmocněna, kdyby valutové poměry se nezměnily, aby nařízením platnost tohoto zákona prodloužila. Vedle toho rozšiřuje se platnost tohoto zákona také na členy úrazových pojišťoven, kteří byli nepovinně, dobrovolně pojištěni.

Ke konci svých vývodů chci doporučiti malou stylistickou změnu v § 1, odst. 1, a to škrtnutí slova "požívají důchodu" a nahrazení slovy "přísluší důchod", aby tu nebylo rozporu, aby nebylo dvojitého ocenění, kdy nárok na tyto úrazové příplatky povstává.

Konečně chci ještě upozorniti na to, že hranice těch, kdož mají nárok na tento důchod, je postavena tím způsobem, že nárok na zvýšení důchodu mají všichni, kteří utrpěli úraz před 1. červencem 1921.

Konstatuji, že toto opatření vládního návrhu usnesením sociálně-politického výboru má doplniti dnešní důchody úrazových pojištěnců, má vyrovnat, ne sice plně a dostatečně, ale aspoň ze značné části rozpor mezi kupní silou peněz a důchodem a má zabezpečiti důchodcům zlepšení jejich důchodů a jejich sociální existence. Je to zlepšení v celku nepatrné, které daleko neodpovídá ještě existenční potřebě zraněných důchodců, ale je to přece v nynější době opatření velmi nutné, velice potřebné.

Chci jenom konstatovati, že k úhradě těchto zvýšených příplatků bude v Čechách v obvodu úrazové pojišťovny třeba asi 21 milionů, na Moravě a ve Slezsku 2 1/2 milionu, na Slovensku asi 200 tisíc Kč.

Z důvodů, které jsem uvedl, doporučuji, aby zpráva sociálně-politického výboru byla slavnou sněmovnou schválena a aby vládní návrh tak, jak byl přijat sociálně-politickým výborem s příslušnou změnou v § 1, odst. 1, byl slavnou sněmovnou schválen. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Přikročíme k debatě. Navrhuji podobně jako při předešlých odstavcích řečnickou lhůtu 15minutovou.

Námitek proti tomu není? (Nebylo.)

Poněvadž jiný návrh nebyl učiněn, zůstane tedy při 15 minutách.

Než udělím slovo prvnímu řečníku, žádám, aby byl přečten pozměňovací návrh, k této materii podaný.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Návrh posl. Hackenberga a soudr. na změnu § 1.

V § 1 místo "požívají důchodů" stůjž "mají nárok na důchod".

Předseda: Přikročíme k debatě a uděluji slovo prvnímu řečníku zapsanému na straně kontra, p. posl. Hackenbergovi.

Posl. Hackenberg (německy): Pánové a dámy! Není pochyby, že vládní předloha, která se nyní projednává, znamená zlepšení zákona z října 1919, kterým zavedeny byly drahotní přídavky k úrazovým rentám. Nedostatek posavadního zákona o drahotních přídavcích byl ten, že drahotní přídavky vypočítávány byly procentuálně podle rent. Renty, které se vyměřují podle předválečných časových mezd, jsou tak nízké, že úrazoví důchodci nemohou jimi uhraditi životních potřeb, byť i byli úplně k práci neschopnými a požívali celé renty, a jak pan zpravodaj docela případně se zmínil ve svém odůvodnění, jsou žebráky. Chci hned zdůrazniti, že naše stanovisko je to, že již za normálních časů bývaly renty příliš nízkými. Bývaly vyměřovány 60% výdělku. Velká část dělnictva však nebyla s to, aby vystačila se svým výdělkem, a když pak se stal někdo úplně neschopným k výdělku a požíval jen 60% tohoto o sobě nízkého výdělku, tedy se rozumí samo sebou, že se mu nedostávalo tím spíše a že byl vydán nejhorší bídě. Nastalo však ještě nestvůrnější zhoršení stavu všech těchto úrazových důchodců válkou a jejími následky, drahotou a zvyšováním cen všech životních potřeb. Rozumí se samo sebou, že úrazoví důchodci nyní ještě méně než dříve mohli vystačiti se svými rentami. Povolením drahotních přídavků podle zákona z roku 1919 vyměřován byl pak příspěvek procentuálně od této nejnižší renty. Kdyby se bylo provedlo i 100% zvýšení těchto rent, nebylo by to ovšem přes to nic znamenalo pro úrazového důchodce, poněvadž se ceny životních potřeb zvýšily desatero- až třinácteronásobně, a tedy nestačí, zdvojnásobí-li se renta. Uznáváme tudíž, že tato vládní předloha obsahuje výhodu, že drahotní přídavky nebudou již vypočítávány procentuálně z úrazové renty, nýbrž že úrazovému důchodci podle stupně výdělečné neschopnosti bude přidělen paušální peníz jako drahotní přídavek. Zpravodaj sám zdůraznil, že nepostačí tento zákon a že neznamená žádného uspokojivého zlepšení postavení důchodců. Musíme konstatovati, že arciť není odstraněna bída úrazových důchodců touto předlohou, nýbrž že zůstanou i po přijetí této předlohy stále ještě žebráky. Jen si prohlédněte jednotlivé sazby, jaké jsou obsaženy ve vládní předloze, a hned vám napadne, že také při těchto drahotních přídavcích je nemožno s nimi vystačiti. 600 K ročně jako drahotní přídavek při neschopnosti k výdělku přes 41 2/3 % až 66 2/3 %, 900 K při výdělečné neschopnosti přes 66 až 83% a 1200 K ročně při výdělečné neschopnosti přes 83%, tedy při úplné výdělečné neschopnosti - toť jsou přece naprosto nedostačitelné částky. Mohli jste od pana zpravodaje doslechnouti, že na základě statistických výkazů úrazových pojišťoven jsou renty z předválečného času tak nepatrny, že mohou býti označovány právem za babku v dnešních poměrech. A pak připočtěte k četně se vyskytujícím rentám začasté menším než 300 K ročně při úplné výdělečné neschopnosti největší drahotní přídavek 1200 K, vyj de vám tedy renta s drahotním přídavkem o největší výměře roční ani ne 2000 K. Tažme se pak sebe, může-li s tímto obnosem živořiti takový mrzák, který je zcela k výdělku neschopen. Zůstane tedy většina úrazových rentovníků také nadále žebráky a buďto připadne na obtíž chudinskému zaopatření obce, anebo, jelikož chudinské zaopatření obcí nedostačí u většiny případů, bude donucena dům od domu choditi a o almužnu žebrati.

Když mluvím o chudinském zaopatření, řekl bych rád také několik slov o něm. Chudinské zaopatření je ve velkých městech, kde to přece trochu lépe vypadá, bídné, jak bídným je však teprve na venkově. Máme na příklad u nás v Brně při otevřené chudinské podpoře nejvyšší podporu 1·20 K denně na osobu a při tom stojí u nás 1 litr mléka podle předepsaných nejvyšších cen 3 K až 3 K 40 h. Je na bíle dni, že není jediného úrazového důchodce, jenž by mohl vystačiti s úrazovou rentou s drahotním přídavkem, byť byste přibrali k tomu chudinskou podporu. Proto vyzněl návrh Dělnické úrazovny pro Moravu a Slezsko v ten smysl, abychom drahotní přídavky nejen podle stupně výdělečné schopnosti, nýbrž i podle času, v němž rentovní nápad počal, tak odstupňovali, aby čím dále nazpět leží rentovní nápad, tím vyšších příspěvků se poskytovalo, poněvadž mzdy v dřívějším období bývaly značně nižší, nežli v roce 1921. Nyní však se stejně zachází se všemi důchodci předválečné doby jako s důchodci válečné a poválečné doby až do roku 1921. Řekli jsme si tehdy v ústavě, že by bylo výhodnější, kdyby se dostalo důchodcům s nízkými rentami vyššího přídavku, nežli oněm, kteří mohli dosáhnouti již vyšší renty následkem vyššího výdělku. Poněvadž tedy tato předloha v tom směru, pokud se týká výše přídavku, neodpovídá, podali naši zástupci v sociálně-politickém výboru více pozměňovacích návrhů. Požadovali zvýšení sazeb vládní předlohy ze 600 K 900 K a 1200 K na 900, 1200 a 1500 K, podle stupně výdělečné schopnosti. Žádali jsme mimo to, aby povoleno bylo pro rodinné příslušníky 650 K, pokud se týče 325 korun jako příspěvky, a u oněch důchodců, kteří potřebují cizí pomoci, rentovní přídavek 2250 K. Dále jsme žádali, aby nejvyšší renty, nejvyšší hranice byly zvýšeny z 2400 K na 3600 K, ze 3600 K na 4800 a ze 4800 na 6000 K. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)

Uznáte, že tyto sazby nejsou příliš vysoké, že nebyly podány návrhy, aby se licitovalo, nýbrž jedině aby se dalo úrazovým důchodcům něco více, nežli obsaženo je ve vládní předloze. Při tom poznamenávám, že jedna úrazová pojišťovna - posudku pražské neznám - totiž ústav pro Moravu a Slezsko ve svém projevu navrhoval vyšší sazby, nežli jsou obsaženy ve vládní předloze. Nahlédnete tedy již z tohoto projevu, že by bylo bývalo možno povoliti poněkud vyšší sazby, než na jaké se pomýšlí vládní předlohou. Ale ve výboru odmítli všecky naše pozměňovací návrhy. Páni podnikatelé nebo jejich zástupci požadovali ještě záruky pro to, aby prémie nebo příspěvky nebyly zvýšeny za žádných okolnosti a prohlásili, že budou moci hlasovati pro tuto předlohu jen tehdy, když nebudou museti na se vzíti žádné zvýšení příspěvků. Jaká nehoda, kdyby donuceni byli páni podnikatelé za tyto ubohé chuďasy, kteří přišli o své údy v jejich podnicích, tam stali se mrzáky, zaplatiti poněkud vyšší příspěvky! Ale není ani nebezpečí, že bude potřebí značného zvýšení příspěvků z těchto důvodů. Neboť viděli jsme přece, že zpráva úrazoven byla velmi přízniva v posledních letech, při čemž chci na to poukázati, že tato příznivá zpráva přivoděna byla jistotně v první řadě zkrácením pracovní doby, zavedením osmihodinového dne. Počet úrazů - nemáme žel ještě statistických dat, abychom to dokázali na základě statistiky - se zmenšil a dostavilo se, jako jsme vždy říkali při zastávání požadavku po zkrácené pracovní době: že zkrácení pracovní doby bude účinkovati příznivě na nebezpečenství úrazové a že počet úrazů se zmenší.

Vedle těchto návrhů, které byly zamítnuty, podali jsme také ještě dva jiné návrhy. V zákoně není vysloveno přesně, že se musí vypláceti drahotní přídavky také v léčebním období. Nepochybno je, že musí vyplácen býti drahotní přídavek také za léčební období, již v zájmu důchodce samého, poněvadž může se státi podle okolností, že nemocenská podpora není tak veliká, jako úrazová renta a drahotní přídavek dohromady. Musí tedy již v zájmu samého důchodce býti přesně ustanoveno, že se mají vypláceti drahotní přídavky také v léčebním období, a je tedy pochopitelno, že za takových okolností přísluší regresní právo nemocenské pokladně, a to pro náklad za léčební období a že důchodce je oprávněn podržeti si přebytek.

V odůvodnění vládní předlohy, a to ve zprávě, byl vzat zřetel panem zpravodajem na ten nedostatek, na který jsme poukazovali, a určeno, že se samo sebou rozumí, že se má vypláceti drahotní přídavek také za léčební období. Mimo to sdělil pan zpravodaj, že sám navrhuje změnu § 1 vládní předlohy a označil tuto změnu jako slohovou. Není to však žádná pouze slohová změna, nýbrž znění slovné zákona mohlo by sváděti k tomu, že by byl zadržen drahotní přídavek mnohým rentovníkům. Praví se totiž v předloze zákona, že nárok na drahotní příspěvek přísluší všem osobám, které utrpěly úraz před 1. červencem 1921 a požívají renty. Úrazová pojišťovna však přiznává rentu často po měsících se zpětnou platností. Proto není to jen slohovou, ale změnou zásadní důležitosti, kterou nyní navrhuje zpravodaj na náš popud, že všem těm osobám, které utrpěly úraz před 1. červencem 1921, bez ohledu na to, byla-li jim přiznána již renta, musí býti vyplácen tento přídavek, jen když mají nárok na rentu. Tato změna zákona, která znamená pro důchodce zajištění, že musí dostati drahotní přídavek, také pokud renta dosud vyměřena nebyla, musila býti učiněna. Ale s ohledem na okolnost, že se připojil pan zpravodaj k návrhu na změnu zákona, odvoláváme svůj dotyčný návrh. Ač nám zákon nevyhovuje, ač byly ve výboru zamítnuty naše pozměňovací návrhy, a my jsme, žel, všeho nedosáhli, oč jsme se pokoušeli, přece budeme hlasovati pro zákon, poněvadž znamená značné zlepšení dosavadního poměru. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Bubník.

Posl. Bubník: Vážení pánové! Po projednání několika sociálně - pojišťovacích předloh, které byly nutné, aby byly dnes vyřízeny, poněvadž jejich lhůta končí 31. prosince t. r., přistupujeme k vyřízení nejdůležitější sociálně-politické předlohy, kterou máme dnes na programu, totiž ke změně drahotního přídavku k úrazovým důchodům. Široká veřejnost zpravidla úrazové pojišťovny dělnické podceňuje, ačkoliv toto pojištění a tento pojišťovací odbor má dnes význam, který jest mnohem větší, než se na pohled zdá. Reformou zákona o úrazovém pojištění byly zahrnuty do tohoto pojištění podniky nejenom průmyslové, nýbrž i zemědělské, takže na příklad dnes pro obvod český jedná se o 180.000 pojištěných podniků, ve kterých je zaměstnáno daleko více než 1 milion pracovních sil obojího pohlaví a bez rozdílu věku. Jest dále zajímavo, že dnes máme reformovati zákon v tom smyslu, že dáváme drahotní přídavek důchodcům úrazovým. Jest třeba vzpomenouti si zejména na velmi pomalý chod sociálně-politického zákonodárství u nás, neboť teprve r. 1919 si vzpomnělo Národní shromáždění tohoto státu, aby cestou legislativní byly zaručeny určité příplatky k důchodům úrazovým Řekl jsem již, že otázka úrazového pojištění jest mnohem širší, nežli se mnohým zdá, a to proto, poněvadž interesovaní na úrazovém pojištění jsou skutečně lidé nejubožejší. Jde-li o nemocného člověka, požívá po určitou dobu 26 týdnů, podle novely zákona až do 52 týdnů svůj nemocenský důchod t. zv. nemocenské. Je to krátkodobé pojištění, při kterém se jedná o vyléčení choroby, kdežto při úrazovém pojištění jedná se o náhradu škody, která je většinou trvalá. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.) Velká část zmrzačených dělníků nese následky svého zranění po celý život. Jde tedy o mrzáky, kteří jsou zasaženi zlými poměry uprostřed své práce, při jejím vykonávání v továrně nebo při jakémkoliv strojním zařízení, jako na př. v zemědělském podniku. Tito lidé, kteří až do roku 1917 byli pojištěním povinni, měli nejvyšší zákonem přípustný započitatelný výdělek 2400 K. Tedy si představíte, že dříve i nejvyšší důchod 60%ní, který se ovšem vyměřoval při úplné neschopnosti pracovní, to znamená při ztrátě obou nohou, nebo pravé ruky u kvalifikovaného dělníka, nebo při velmi těžké poruše nervové, traumatické neurose, kdy člověk byl odkázán nejenom na důchod úrazový, nýbrž musil vyhledávati pomoc ve svém prostředí, poněvadž byl odkázán také na pomoc třetích osob, byl nedostatečný. Jednalo se o bezmocné, jichž jen v Čechách je celkem dnes napočítáno podle statistiky přes 1000, kteří jsou naprosto nejen k práci neschopni, ale bezmocni. Teď se vypočetl důchod 60%ní, který z nejvyššího výdělku 2400 K dělal 1440 K. Mrzák, který byl skutečně zbaven své pracovní způsobilosti, požíval 120 K měsíčního důchodu v době, kdy ceny potravin neobyčejně stouply - možno mluviti o zdražení potravin 10-20násobném - kdy na druhé straně valuta klesla, zůstával jeho důchod naprosto nezměněn. V této době úrazové pojišťovny sáhly ku svépomoci a zejména představenstva úrazové pojišťovny pražské a brněnské se rozhodla, že dobrovolně budou vyplácet ze zvláštního fondu pro bezmocné příplatky nebo subvence, poněvadž důchody skutečně byly nikoli rentami, nýbrž almužnami. Touto dobrovolnou fakultativní pomocí nebylo ovšem spomoženo velkému gros důchodců úrazových, poněvadž v nejlepším případě dostával důchodce 200 až 250 K ročně příplatku, a to znamenalo tedy průměrně 20 K měsíčního příplatku. Tento stav byl neudržitelný a proto se pomýšlelo na uzákonění příplatků drahotních sazbou percentuelní, to znamená, že se podle výše důchodů stanovila také výše příplatků, od 30%ní, resp. 40% a pro úplně neschopné dělníky k práci se stanovil příplatek 50%. Z prakse jest zjištěno, že při důchodech, a u nás v Čechách na př. nebylo velkou vzácností, že důchody dělaly 10, 15, 20 K měsíčně při podstatné neschopnosti pracovní, dělal často příplatek měsíční při tom nejvyšším stupni neschopnosti 10 K měsíčně. Tím ovšem nebylo spomoženo těmto důchodcům a proto bylo třeba určité nápravy. K nápravě má býti přikročeno vládním návrhem, který projednáváme a kde má býti drahotní přídavek paušalisován, to znamená pro důchodce, kteří mají ztrátu navýdělečné schopnosti 41 1/2 %, má býti vyměřen paušál 600 K, který má býti stupňován na 900, 1200 a 1500 K ročně. Jsou to tedy příplatky, které ve své měsíční výši v nejnižší stupnici činí 50 K, ve střední stupnici 75, v nejvyšší 100 K měsíčně. My máme ovšem tak zvané "bezmocné". Tento pojem byl zařazen do novely zákona o úrazovém pojištění v roce 1919. Znamená to lidi, kteří jsou ku práci nejen nezpůsobilými, nýbrž odkázáni na pomoc třetí osoby. Bohužel, že ústavy pojišťovací tohoto, řekl bych privilegia, jak zvláště se to také nazývá, velmi řídce využívají ve smyslu ustanovení zákona, podle kterého se zvyšuje důchod pro bezmocné na nejvyšší důchod o 50%; při těchto interesentech má býti pomýšleno na příplatek 150 K měsíčně.

Bylo zde už řečeno, že byl to jeden z ústavů pojišťovacích, který přišel s návrhem mnohem vyšším nežli jest obsaženo v návrhu vládním. Přes to bylo přijato v sociálně-politickém výboru většinou, aby se trvalo na návrhu vládním. Považuji se stanoviska nikoli jenom humánního, nýbrž sociálně-politického toto opatření za nedostatečné, třeba že by to byl krok ku předu, ale vypočítáme-li si, že se jedná o příplatky 50 korun až nejvýše 100 korun měsíčně za dnešních drahotních a existenčních poměrů, tento příplatek jest skutečně nedostatečným. Je ovšem nutno také uvážiti, že v § 1 se stal lapsus, který byl ovšem už, jak mi bylo řečeno, uznán zpravodajem, ve kterém se stanoví, že podle tohoto zákona mají požívati drahotních přídavků jen ti, kterým je už důchod vyměřen.

Vážení pánové, kdo zná naši praxi pojišťovací a kdo zná naši politickou správu, musí uznati, že po této stránce by bylo při nejmenším 50% všech důchodců, kteří se poranili před 1. červencem t. r., vyňato z tohoto dobrodiní zákona, poněvadž jim nebyl důchod ten přiznán z jednoduchých důvodů, poněvadž správní úřad, kterému se vyšetřování předává, to jsou naše politické instance první, okresní politické úřady, nemluvě ani o obcích a magistrátech, si vždy dávají neobyčejně na čas s vyšetřováním úrazů, a je velmi důležito právě tuto věc zde přednésti, poněvadž v tom směru se napáchá velmi mnoho, nechci říci zlořádů, ale velmi mnoho nedůsledností a takových přehmatů, poněvadž v důsledcích pomalého postupu úředního musí při důchodech čekati na svůj důchod dlouho úplně marně. Úrazové pojišťovny jsou nuceny dávati zálohy a tyto zálohy jsou vždycky jen minimální, takže nestačí pro krytí potřeb člověka, který byl předán po vyléčení nebo po vyhojení do působnosti úrazových pojišťoven a tak stojí tedy takový člověk zmrzačený v nejkritičtějším postavení vinou správních úřadů.

Je nutno konstatovati, že úrazové pojištění, zejména pražská úrazová pojišťovna zavedla právě pro toto pomalé vyřizování nový způsob administrativy a vyšetřuje úrazy z vlastní moci, nečekajíc, až nějaký ten okresní hejtman anebo nějaký byrokrat při venkovském okresním hejtmanství pošle protokoly nebo po případě výkaz o výdělku, který má podat podnikatel sám.

Měl bych při této příležitosti ještě přání, aby úrazové pojišťovny dělnické, které mají takovou zákonnou povinnost vypláceti doplatky na důchod od 41% neschopnosti až do 100 %, nezapomínaly také na dotování fondu pro bezmocné. Tím se existence fondu pro bezmocné neodstraňuje a neanuluje, naopak fondy pro bezmocné, které mají býti čerpány z prostředků pojišťovacích ústavů, jsou neobyčejně důležitým nouzovým opatřením v době přítomné, když zákon sám jest nedostatečný, kdy velká část pojištěnců, můžeme mluviti při nejmenším o 80%, byla zbavena možnosti, aby důchody její byly vypočítány ze skutečného výdělku, poněvadž maximum výdělkové bylo do roku 1917 celkem 2400 K, v roce tomto bylo zvýšeno na 3600 K, v roce 1919 na 6000 K a teprve tohoto roku a teprve od 1. července t. r. jest maximum stanoveno 12.000 K. Bylo by velmi dobré, aby úrazové pojišťovny věnovaly politice úvěrové větší pozornost. Není jen zapotřebí, aby důchodci dostali své peněžní důchody, účel úrazových pojišťoven není jen represivní, má býti také preventivní, to jest zmrzačení dělníci mají dostati příležitosti nabýti svých pracovních sil v příslušných ústavech, sanatoriích a nemocnicích, které mohou býti vystavěny z fondů plynoucích z prémií úrazových pojišťoven.

Bylo by také dobře, aby úrazové pojišťovny podporovaly stavební ruch poskytováním subvencí dělnickým stavebním družstvům ve větší míře, nežli dosud, a vláda by se měla starati o nemajetné vrstvy a respektovat popud s naší strany předložením osnovy zákona, kterou se úrazové pojišťovny činí povinnými určitou část prémií vyhraditi pro podporování stavebních družstev dělnických. Není zapotřebí pouze respektovati zájmy podnikatelů, jako se to právě stalo, kdy pojišťovací příspěvek byl snížen s platností do minula, to jest od 1. ledna 1921. To je případ v zákonodárství dělnickém ojedinělý a jest nutno právě naopak, aby byly kryty zákonitými opatřeními zájmy pojištěnců zvýšením důchodů. Důchodem má býti pouze vyjádřena náhrada skutečné škody vzniklé úrazem. S tohoto stanoviska našeho klubu prohlašuji, že pro předlohu zákona budeme hlasovati, a že ovšem jsme pro pozměňovací návrhy na zvýšení dotace k jednotlivým stupňům, jak jsem je uvedl. (Potlesk.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP