Předseda
(zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu posl. Hausmannovi.
Posl. Hausmann (německy): Dámy a pánové! Strany většiny této sněmovny zdůrazňují při každé příležitosti, že jejich politická činnost, jejich politická jednání jsou podmíněna péčí o trvání státu, péčí, aby byl ochráněn před otřesy. Tato tvrzení neodpovídají úplně pravdě a skutečnostem, důkaz, že strany většiny při poradě o předloženém rozpočtu pro něj budou hlasovati. Vláda žádá pro rok 1922, a to v obzvláště zvýšené míre, miliardy k neproduktivním účelům. Péče o trvání státu podle názoru vlády a většinových stran odůvodňuje výdaje pro stálé vojsko, pro policii, pro četnictvo, pro konfidenty.
Všechny tyto neproduktivní výdaje musí býti, aby stát byl zachráněn před nebezpečími. Při těchto starostech si vláda - a jednání dosud ukazovala, že také strany většiny - při sestavování státního rozpočtu si jen tak mimochodem vzpomněla, že je povinností vedoucích každého státu, aby dbali také největšího statku, největšího bohatství každé země, při sestavování státního rozpočtu, nejvyššího statku, lidí. Jak pak to vypadá s ochranou lidí, občanů v tomto státě? Nemluvím o křivdách, které němečtí občané tohoto státu musí beztrestně dosud si dáti líbiti. Chci mluviti o tom, kolik vláda zamýšlí vydati na ochranu a na péči o všechny tvořící a pracující lidi v tomto státě, kolik a jakým způsobem se chce vláda a strany většiny ujmouti nejzpustlejších, osiřelých, nemocných, churavých a zmrzačených dětí, jak si představuje vybudování a skončení sociálního pojištění, jak má býti vybudována péče o hladovějící a strádající oběti války, válečné poškozence, vdovy a sirotky po vojínech, jak dlouho mají ještě čekati ti churaví, staří invalidní dělníci na podporu, co učiněno bylo na zaopatření k zabránění a léčení lidových nemocí, jaké opatření učiněno co do rozšíření a vybudování nemocnic a zřízení nových léčeben, jak si představuje vybudování živnostenských inspektorátů a pak, co se dále zamýšlí dělati, aby strašná bytová nouze byla zmírněna. Avšak všimneme-li si výdajů státního rozpočtu, shledá každý, že moje tvrzení, že právě na nejdůležitější se zapomnělo, odpovídá skutečnosti. Dvacet dvě kapitoly rozpočtu státního vykazují zvýšení, kapitola sociální péče snížení o 5·6%, výživa 23%. Pravděpodobně se bude namítati, že toto snížení rozpočtu podmíněno jest odstraňováním státního hospodářství. To jest jistě pravda, avšak nesmí se zapomenouti - a jest snad třeba to právě při této příležitosti říci - že vyživovacím plánem, který vláda dekretovala, utvořeni byli státní občané druhé třídy, kteří snad nyní svou státní dávku podle množství mají obdržeti, a jak zprávy znějí, také nyní částečně dostávají, avšak neptejte se, jak vyhlíží jakost těchto dávek; a ptáte-li se dělníka na venku, obdržíte pravděpodobně stejnou odpověď, že kdyby mu jen trochu bylo možno, že by rád se zřekl tak zvané levnější mouky a chleba. Jako seslabení a popření mého tvrzení, že právě na nejdůležitější bylo zapomenuto, mohlo by také býti namítnuto, že ovšem při kapitole "zdravotnictví" se podává důkaz, že tam možno znamenati zvýšení o 70% proti roku minulému, tedy proti letošku. O tom, pokud taková námitka má oprávnění, ještě ve své řeči promluvím.
Jak si vláda představuje provedení sociálního pojištění, je ovšem sněmovně známo z prohlášení pana ministerského předsedy. Přes to, že naše stanovisko k této kapitole náš kolega z klubu dr. Czech již vyložil, bylo by nutno opět a opět kritisovati stanovisko vlády v této otázce. Ježto Národní shromáždění mocenským výrokem stran většiny čas k řeči k rozpočtu silně má omezeno, musím upustiti od nutné obšírnosti. Proletáři všech národností žádají co nejrychlejší a nejpodrobnější provedení sociálního pojištění. Naše strana bude v této sněmovně i mimo sněmovnu užívati všech účelných prostředků, aby zlomila odpor proti provedení sociálního pojištění. Jedno musí býti při této příležitosti otevřeně a jasně řečeno: Naše mínění je to, že v této, jakož i ve všech jiných otázkách dotýkajících se a vztahujících se k pracujícímu lidu, mělo býti ministerstvo sociální péče hybnou silou; této hybné síly nelze tam nalézti. Duch vládnoucí v ministerstvu sociální péče nemůže býti nazván lidu a dělnictvu příznivým. Opak se více blíží pravdě. Pravda jest, že ministerstvo sociální péče k mnohým otázkám staví se cize, nezná skutečných poměrů, a vzpomínám tu jen na podpory v nezaměstnanosti. Včera již poukázal náš kolega klubovní Palme na to, že ani v Německu, ani v Německém Rakousku nejsou oběti shrouceného národního hospodářství vydány takovému jednání a takovým útrapám jako v tomto státě. V Německu a v Rakousku vyplácí se každému nezaměstnanému bez rozdílu povolání a strany podpora v nezaměstnanosti a je zajisté velmi deprimující pro dělníky, vidí-li, že zahraniční dělníci musí zde dostati podporu v nezaměstnanosti v důsledku vzájemnostní smlouvy mezi těmito státy, kdežto domácí občané jsou z podpory vyloučeni.
Konto sociálního pojištění vykazuje částku 5,710.000 Kč, to jest o 4,750.000 Kč méně, než v roce minulém. To se zdá, že jest tempo, které v prohlášení pana ministerského předsedy bylo označeno: Pro nejpotřebnější ve státě omezení a snížení státní výpomoci, pro zájmy majetných tříd nesmírná zvýšení výdajů. To je obsah státního rozpočtu; pro ochranu mládeže bylo zařazeno v rozpočtu 19,644.000 Kč, to jest plus, a to o 1,760.000 Kč. Částka zařazená jest příznačná. Jen nepatrný zlomek bídy, nouze se tím bude moci zmírniti. Ochrana mládeže a matek vyžaduje naléhavě zákonné úpravy. Vzpomínám při této příležitosti návrhu Kirpalové, Blatné a Deutschové, který již byl v sociálně-politickém výboru projednáván. Na námitku ministerstva sociální péče byl tento návrh však odložen. Ministerstvo slíbilo vypracovati novou předlohu a předložiti ji sněmovně. Slib nebyl dosud splněn. Bylo by velmi nutno, aby se pan ministr soc. péče postaral o to, aby byly dané sliby dodrženy a předloha zákona pokud možno brzy sněmovně k jednání a usnesení předložena. Přímo popuzujícím způsobem působí částka, jež je pro rok 1922 vykázána pro válečné poškozence. Náš kolega Beutel poukázal již na nesmírné to zkrácení. Ptám se: což pak následkem dosavadní skvělé péče, která se projevuje zřejmě vůči válečným poškozencům, zemřelo jich již tolik, že tato nesmírná částka může býti ušetřena, nebo bylo to snad hýřivé živobytí nebo bída, jež válečné mrzáky, válečné vdovy a sirotky vehnaly v náruč smrti? Jak může vláda odůvodniti toto snížení a jak je ospravedlniti? Odůvodňuje je tím, že sociálně-lékařskými nálezy mnozí méně poškození váleční poškozenci byli prohlášeni za zdravé a mohli býti škrtnuti ze seznamu osob k důchodu oprávněných. Mějme za to, že váleční poškozenci, kteří byli komisemi za zdravé prohlášeni, byli skutečně vyléčeni a není žádných následků utrpěných zranění. Ukazuje však, uznáme-li tato tvrzení, toto snížení sociální porozumění vlády? Zvýšení, zlepšení důchodů pro válečné poškozence je nezbytnou nutností. Kdy zamýšlí vláda vyplniti spravedlivé požadavky obětí války? Naše strana žádá bezodkladné zmírnění a odstranění nouze válečných poškozenců.
Na živnostenskou inspekci možno nalézti v rozpočtu částku 3,429.000 Kč, více o 565.000 Kč. Můj čas je příliš krátký, než abych mohl dokázati z oficielních zpráv živnostenských inspektorů poznovu, jak živnostenská inspekce potřebuje reformy a jak naléhavě nutno by bylo ji vybudovati. Dlouholeté požadavky dělnictva po zvětšení počtu inspektorů a přibrání dělníků k inspekční službě a po jiných věcech zůstávají nadále bez povšimnutí. Šetrnost vlády i při této kapitole jde opět na účet dělnictva. Více mrtvých, více poraněných na bojišti průmyslu, než by bylo třeba, jsou ovocem a výsledkem těchto úspor. Život a zdraví dělníků se drancuje. (Souhlas na levici.) Tomuto drancování může býti učiněn konec jen tehdy, jestliže požadavky dělnictva dojdou splnění. Pravidelná kontrola je první nutností, aby všechna ochranná ustanovení pro dělníky byla v provozovnách dodržována. Na potírání a k zabraňování lidových nákaz je vykázáno v rozpočtu 11,600.000 Kč, proti roku 1921 o 1,900.000 Kč méně. Kdyby číslice rozpočtu měly ukazovati zdravotní poměry v obyvatelstvu, muselo by se míti za to, že stav zdraví lidu se zlepšil. Že tomu tak není, nepotřebuji vám zde snad teprve uváděti. Na potírání epidemií vykazuje se částka 5,100.000 Kč. Tato částka, jako částky vykázané v státním rozpočtu pro rok 1921, je nedostačující. Tyto miliony nestačí ani, aby jedna z nejstrašlivějších chorob lidu, tuberkulosa plic, mohla býti s úspěchem potírána. Při loňské rozpravě o rozpočtu bylo již s naší strany na to poukázáno, co bylo a je učiněno v tomto oboru v Německu. Co se děje u nás? Nemáme dosti léčeben pro nemocné plicními chorobami, tisíce lidí musí hynouti, protože stát věnuje tak málo pozornosti této tak důležité věci. Pouhým zákazem plivati nelze potírati plicní tuberkulosu. Jediný příklad má ukázati, že částka 16·7 milionu, jež v těchto 2 kapitolách jsou vykázány, nestačí. V Ústí n. L. jest třeba, vzhledem k stále se vyskytujícímu nebezpečí lidových nákaz, vystavěti isolační baráky pro nemocné nakažlivými chorobami. Stavební náklad na to činí 800.000 Kč. Se stavbou těchto baráků nelze odkládati. Teprve před nedávnem vypuknuvší tyfová epidemie v Pokově, malém předměstí Ústí n. L. asi s 5000 obyvateli, ukázala, že nynější stav je neudržitelný a že musí býti nutně opatřeny místnosti pro umístění osob onemocněvších nakažlivými chorobami. Baráky pro nemocné plicními chorobami musí býti vystavěny a zařízeny. Náklad na to činí 500.000 Kč. Nutno jest zavésti orthopedický tělocvičný kurs s věcným nákladem jednou pro vždy 5000 Kč, opatření zdravotního automobilu bylo by velmi nutné. Náklad činí 120.000 Kč. Přeprava náhle onemocnělých anebo zraněných působí často největší nesnáze. Tento stav je nesnesitelný. Dále je tam nutna stavba desinfekčního ústavu, náklad na stavbu činí 700.000 Kč. Dosavadní desinfekční ústav je zastaralý a špatně položený. Ústav ten je tak špatný, že přijetí jedné osoby nemocné skvrnitým tyfem nebo jiného člověka s nějakou nakažlivou nemocí přivádí ošetřující personál, lékaře a ostatní nemocné v nebezpečí. (Souhlas na levici.) Výdaj jednou pro vždy na tento projekt, jenž je to nejmenší, co by v tomto městě mohlo býti učiněno, činí 2,125.000 Kč. K tomu přistupuje ještě 144.600 Kč ročně opakujících se běžných výdajů. Bylo by nutno přijmouti 3 ošetřovatelky, jednu masérku a 3 školní sestry. Práce školních lékařů bude stále jen kusá, nebudou-li školní sestry pečovati o to, aby rady dané lékařem rodičům školních dítek bylo také skutečně poslechnuto. Také ošetřování zubů chudých školních dětí nesmí býti ponecháno bez povšimnutí. Vedle těchto zdravotních opatření byla by naléhavě nutna v Ústí kanalisace Pokova a v souvislosti s tím regulace gleicherského potoka. Během letošního roku onemocnělo v tomto malém Pokově 26 osob tyfem; z toho 3 zemřely. Tyfus může býti tam však radikálně potírán pouze kanalisací a regulací glajchovského potoka a opatřením městu pitné vody. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.) Regulační projekt byl již předložen ministerstvu veřejných prací. Výdaje na všechny tyto věci nemůže město Ústí samo nésti. Obrátilo se tedy na vládu o poskytnutí přiměřených subvencí. Nebude-li této žádosti brzo vyhověno, je život a zdraví tisíců lidí i nadále v nebezpečí. Tak jako v Ústí jest tomu téměř bez výjimky, jestliže ne značně ještě hůře, ve všech městech a průmyslových místech republiky. Že tyto smutné zdravotní poměry vyžadují si opět největší počet obětí z dělnictva, nepotřebuji snad teprve uváděti. Částka 16·7 milionu, jež na potírání lidových nákaz byla vykázána, znamená kapku na horký kámen. Povážíme-li, že opatřením a vystavěním všech těchto nutných objektů mohl by býti tisícům lidí zachráněn život, že mimo to započetím se stavbou těchto nutných ústavů byla by opatřena práce a výdělek, pak teprve možno změřiti, jak vysoké a naléhavé povinnosti by vláda vyhověla, kdyby na tyto věci bylo bývalo ve státním rozpočtu vzato více zřetele. K podpoře vystavění nemocnice vykazuje v rozpočtu částku 5,000.000 Kč, t. j. o 3,000.000 Kč méně než v roce 1921. Tím se snad má dokázati, že zde v oboru nemocnic je zvláště dobře postaráno. I tato položka dělnictvo přímo dráždí. Nehledě docela k tomu, že zařízení dosavadních nemocnic potřebuje velice doplnění a že při zřeteli na nejnutnější věci bylo by třeba veliké částky, potřebujeme rozšíření starých a stavění nových nemocnic. Nedostatek ložné plochy v nemocnicích postihuje opět jen dělnictvo. Jak často musí se přímo bojovati o přijetí onemocnělého dělníka! Jak často je přijetí takového ubožáka odepřeno, musí býti odepřeno, protože není potřebných lůžek! Nemocný je dopraven zpět do ubohého přeplněného bytu, tam hyne anebo přenáší nemoc na ostatní s ním bydlící, nebo je původcem nových nemocí. Osoby potřebující operace musí po celé dny čekati, protože není předpokladů pro nutný lékařský zákrok. Slovo "nemocniční ostuda" získalo u nás domovské právo. Přední povinností každé vlády jest, aby takovou do nebe volající ostudu ukončila. Prvou podmínkou pro to je vybudování říšského zdravotního úřadu. Má to býti úřad ústřední, vedený a řízený nejzdatnějšími odborníky, lidmi naplněnými sociálním cítěním. Tento úřad má býti hybnou silou, jež všechen ten odstrašující materiál sbírá, kterým pak úředně může býti dokázáno, kolik v řečeném oboru dosud na lidstvu vůbec, na pracujících a na tvořících zvláště bylo prohřešeno. Dále žádáme spojení ministerstev sociální péče a zdravotnictví. Agendy, jež dosud byly odděleně projednávány, spravovány ve 2 ministerstvech, mají sloužiti blahu a péči o občany v tomto státě. Sjednocena v jediném ministerstvu přinese práce, jež má býti konána, bezpochyby zdárnější ovoce, než dosud.
Ještě něco k ústřednímu úřadu pro pěstování těla tělesnými cvičeními, jenž má býti zřízen. Nechci mluviti o ceně pěstění těla a o tělesných cvičeních. O tom nepotřebuji snad ztráceti slov. Přál bych si jen a doufal, aby tento ústřední úřad, jenž má býti zřízen pro tělesnou péči, nepracoval podle zásad militaristického cvičení a aby při obsazování všech těchto poradních úřadů byl vzat zřetel také na německé tělocvičné spolky. Péče o tělo cvičením a tělesnými cviky byla po nějakou dobu monopolem národnostního měšťáctva. Dělnictvo všech národností, jakožto nepřítel národnostního odcizování a štvaní, utvořilo si vlastní tělocvičné spolky. Přes všechny útisky ve starém Rakousku úřady a národnostním měšťáctvem utvrdily se tyto dělnické tělocvičné spolky a staly se činitelem, jehož nutno si povšimnouti. Nepřátelství proti dělnickým tělocvičným spolkům, jak se zdá, v poslední době opět slaví vzkříšení. Rakouský duch úřadů a nenávist národnostního měšťáctva projevují se proti dělnickým tělocvičným spolkům. Okresní školní úřad ve Frýdlandu oznámil výnosem č. 2073 ze dne 23. září 1 921 tělocvičnému dělnickému spolku "Vorwärts" v Christiansau, že nemůže býti jen tak beze všeho nadále trpěno cvičení žáků spolku. K tomu si prý musí spolek podle výnosu zemské školní rady ze dne 9. února 1916, čís. 197, opatřiti úřední povolení. K orientaci chci podotknouti, že tento tělocvičný spolek pěstuje již po dlouhou dobu cvičení žáků, a frýdlandští republikáni se starorakouským smyslem teprve nyní odkryli tuto nezákonitost tělocvičného dělnického spolku. Podobný přípis zaslala okresní školní rada v Německém Jablonném dělnickému tělocvičnému spolku. V Praze sotva by si někdo mohl vzpomenouti na tento výnos ze starého Rakouska a podle něho se říditi. Také pánové ve Frýdlandu a v Něm. Jablonném se dosud o tento výnos nestarali. Na úřadě tam mají však starost, zda žákovské oddíly jsou vedeny způsobilými muži a zda nevzniká těm dětem žádná újma po stránce tělesné a duševní, a aby se tělesná cvičení prováděla ve formách, jež možno sjednotiti se zásadami rozumné výchovy. Páni vychovatelé z těchto 2 míst mají tuto velkou starost bezpochyby jenom proto, protože jde o dělnické tělocvičné spolky. Když nemůže se již dělnickému tělocvičnému spolku zakázati cvičení žáků jako tomu dříve bylo, chtějí přece ti páni z veleslavných úřadů se svými stoupenci všechno nasaditi, aby to učinili tak obtížným, jak jen možno. Vidíme to také na počínání některých obcí. Některé obce užívají pro propůjčení školních tělocvičen zásad výnosu č. 79.655 z roku 1920, aby zrušili částečně dosavadní volné používání školních tělocvičen a aby žádali za vytápění a osvětlování náhradu v takové míře, že není možno dělnickým tělocvičným spolkům ji sehnati. Dovolávám se ministra lidového zdraví, aby se konečně školní úřady nepřátelsky smýšlející s dělnickými tělocvičnými spolky odrakouštily a aby pečoval o to, aby všechny tyto potíže, jež péci o tělo cvičeními tělesnými se působí, byly odstraněny. Nepřátelství proti dělnickým tělocvičným spolkům není toliko v nacionalistických kruzích Němců, nýbrž i u Čechů. Dělnický tělocvičný sportovní svaz v Ústí n. L. může na příklad oznámiti, že ředitel jedné české školy žákům, kteří účastnili se tělocvičné slavnosti dělnické mládeže, hrozil špatnou známkou z mravů, že ti žáci byli potrestáni necháním po škole a klečením a že jim bylo rečeno, že je to hanba, když žáci české školy účastní se tělocvičných cvičení německých dělnických spolků. Je to tady jako tam, národnostní nenávist má býti vočkována již dětem. Přiměřená tělesná péče, ochranná opatření pro život a zdraví v provozovnách dělníků, vybudování a zdokonalení nemocnic, epidemických nemocnic, desinfekčních a isolačních ústavů, kanalisací a opatření bezvadné vody k pití, to všechno bylo jenom Sysifova práce, jestliže stát nemůže odstraniti strašnou bytovou nouzi, anebo ji přiměřeně zmírniti. Pokud lidé jsou nuceni zdržovati se v místnostech, na které není možno užíti názvu "byt", pokud takové lidmi přeplněné místnosti to budou, ve kterých musí se roditi, umírati, práti, vařiti a spáti, kde se vede celý styk příslušníků rodiny a nepříslušníků, tak dlouho máme tisíce nemocných a chorobných domácností. Cítím se neschopným líciti tu strašnou bídu a hroznou nouzi, ve které tito lidé jsou nuceni žíti. Byty jsou pomalu, ale jistě působícím domovem nemocí pro tisíce vzrostlých proletářů a jejich děti. Bytová nouze je ostudou kultury, nebezpečím pro celé lidstvo a stát. Domácí zvířata majetných lidí mají velmi často lepší přístřeší než velká část ubohých, udřených, produktivně činných lidí. (Souhlas na levici.) Doposud použité prostředky k odstranění a zmírnění bytové nouze většinou selhaly. Doporučují se nyní nové prostředky: zrušení zákona o ochraně nájemníků, volné hospodaření na bytovém trhu, zvýšení činže a více jiných věcí. Je fantomem tvrditi, že tím bude stavební činnost oživena a může býti bytový trh zlepšen. Co brání peněžníkům, aby nyní vůbec byty stavěli? Pro takové novostavby neplatí ani zákon o ochraně nájemníků, ani není omezeno stanovení činží nějakým zákonným ustanovením. Pro takové novostavby mohou přece také všechny stavebním zákonem stanovené úlevy býti požadovány. Ulehčení, úlevy stavebních cen, 50leté zproštění daní, subvence a vše, co je obsaženo ve stavebním zákoně. Námitka o ztraceném stavebním nákladu, že se nikdo nemůže vystaviti nebezpečí, kdyby opět měly nastati normální časy, zříci se velké části investovaného kapitálu, není rovněž docela správnou, protože bohužel pravděpodobně tyto normální doby, kdy by nebezpečí bylo, že kapitalista by ztratil několik tisíc korun ze stavebního kapitálu, nenastanou. Kdyby tito peněžníci stavěli takové obytné domy a činže stanovili tak, aby se ztracený stavební náklad již v 10 až 15 létech amortisoval a dům aby se vyplácel tak, jak to dovedou tak pěkně vyjádřiti, ať stavějí, a dostanou nájemníky. Nájemníci jim nemohou scházeti. Nájemníci jsou nuceni nouzí platiti, co se od nich žádá. Kdo nezná tu lichvu se všemi byty přes zákon o ochraně nájemníků a jiná zákonná ustanovení, kde loupí se lidem, kteří potřebují bytu, statisíce přímo z kapes? Na zdravém bytu závisí bytí, život a zdraví lidí. Majetné třídy nemají vůbec zájmu na tom, aby se stavěly nové byty. Stavbou nových bytů mohla by se poptávka a potřeba na bytovém trhu přivésti v obrácený poměr, než je nyní. To odporuje třídním a prospěchářským zájmům majetných tříd. Boj proti této kulturní ostudě, bytové nouzi, musí býti veden státem a veřejností. Dobrovolná a praktická účast na tomto boji se strany veřejnosti byla dosud jen velmi nepatrná. Proto bude snad třeba vydati zákonná ustanovení, aby byl vzbuzen zájem celku.
Bytová péče v československém státě pohybovala se posud v těchto zásadách: Působení na trh bytový ochranou nájemníků, nárok na byt a omezení přistěhování, pozemková politika, opatření peněz, technické vystavění budov, opatření materiálu a politika mzdová, nařízení daňová. Všechna tato opatření přinesla jen nepatrné zmírnění bytové nouze. Nyní platný zákon o podporování stavebního ruchu čís. 100 překáží však i v oněch případech, kde se podařilo zjednati všechny předpoklady, aby se mohlo přistoupiti ke stavbě, provádění následkem byrokratického postupu instančního. Nemohu provésti srovnání, an jsem byl již upozorněn, abych skončil, jak se vyřizovalo ve starém Rakousku. Chci říci jen ještě toto: Ten duch skutečnostem cizí a protivící se, o kterém jsem již mluvil, vládne také ve stavebním oddělení ministerstva sociální péče. Jen na jednom případu chci provésti o tom důkaz: Uchází-li se nějaké stavební družstvo o přiznání charakteru obecně prospěšného, provádí se - to je zákonnou podmínkou - šetření, zda funkcionáři, které si družstvo samo zvolilo, jsou patřičně věrohodní. Proti těmto ustanovením nelze opravdu nic namítati. Nyní chci přednésti tuto událost: V Starém Městě u Moravské Třebové založilo se stavební družstvo, jež rovněž podle zákona žádalo u ministerstva sociální péče o charakter obecné prospěšnosti. Obecná prospěšnost nebyla přiznána, naproti tomu dostalo družstvo příkaz, aby zbavilo zvolené funkcionáře úřadu a provedlo nové volby, protože volení funkcionáři byli před tím trestáni. Jaké tresty mají tito funkcionáři? První byl před deseti lety odsouzen pro ponechání povozu bez dozoru - byl mlékařem - k trestu 15 K, druhý je horší člověk, ten se před 10 léty ve své mladosti někde porval a byl tenkráte těžce potrestán dvěma měsíci vězení - dnes by pravděpodobně dostal trest podmínečně - třetí dostal tři dny proto, protože si po převratu nemohl koupiti dříví a sám si nějaké v lese sebral. Čtvrtý je zvláště těžký zločinec. Porazil před patnácti lety v noci při jízdě na kole člověka. Byl odsouzen k trestu 15 K. Největším zločincem však se zdá býti ten poslední. Dostal jednou jeden den za krádež dříví a dva dny proto, že měl půtku se svou tchyní. (Výkřiky a veselost na levici.) Soud pravděpodobně opomenul vyšetřiti, zda tenkráte nejednal v nutné sebeobraně. (Veselost.) Tito funkcionáři mohli zastávati všechny veřejné funkce, mohli se státi starosty, mohli býti poslanci. Avšak ministerstvo soc. péče prohlašuje, že nemohou a nesmí býti funkcionáři stavebního družstva, k tomu nemají potřebné důvěryhodnosti.
Mohl bych podati i k druhé kapitole
stavebního zákona velmi zajímavé zprávy, musím však, poslouchaje
nutnosti, skončiti a chci jen ještě toto říci: Kdyby naše strana
neměla jiných důvodů než ty, jež jsem zde uvedl, musela by již
z těchto důvodů hlasovati proti rozpočtu. A každý, kdo zná naše
programové zásady strany, je chápe a dovede oceniti, shledá proto
také naše stanovisko k státnímu rozpočtu pro rok 1922 pochopitelným.
(Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban
(zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž jest pan posl.
Sopko.
Posl. Sopko: Vysokoctený sneme! V bežnej debate, ktorá sa prevádza k terajšiemu rozpočtu, je skoro jeden smysel pre každého rečníka štátotvorných strán k vôli štátnemu hospodareniu. Ale nie je divu, že sa našej parlamentnej práci nedarí tak, aby s ňou boly široké vrstvy národa spokojné, lebo jej prekážajú stranícke záujmy a to nám dokazuje, že najväčšia časť rečníkov kritisovala rozmanité položky v rozpočte, že sú nízké, nedostatočné. Jestli by si skutečně môhol niekto sťažovať na položky rozpočtu, mohli by to byť jedine roľníci.
Ale neslyšali sme zo zástupcov zemedelstva žiadneho, aby si bol sťažoval na nízky rozpočet, lebo každý z nás je si vedom, že čím väčšie bude vydanie, tým väčší musí byť príjem. Pohliadame-li s úvahou na rozpočet minulých rokov, shľadáme, že v roku 1919 bolo vydanie okruhle 7 miliard, na rok 1920 bylo už 10 1/2 miliardy, na rok 1921 malo vydanie 14 1/10 miliardy a pre rok 1922 ideme odhlasovať 19 7/10 miliardy.
Toto progresívne vydanie zrejme ukazuje, aký musíme mať príjem, jestli sa zavčas nevzpamätujeme a budeme s vydaním rok od roku postupovať ako dosiaľ. Mám tú domnienku, že tu nám niečo vypovie, alebo, jak sa rieka, praskne. Jestli by sme s vydaním rok od roku s takýmto procentom stúpali ako dosiaľ, len do 10ti let, tak ostatným rokom musíme mať v rozpočte 50 miliard.
A tu, vysokoctený sneme, musí nám napadnúť, aký by musel byť štátny príjem? Ja myslím, že pri najmenšom tiež 50. miliard, lebo bez toho máme každý rok dodatočný rozpočet k tomu. Prirodzená vec, že z daní. A tu si dajme ruku na srdce a pýtajme sa sami seba, koľko asi daní môžeme ľudu ešte na obťaž položiť? A spoľahnúť sa na úver - to je posledné hospodárenie! Každý hospodár zle robí, ktorý končí s deficitom. Dnes odhlasujeme 19·7 miliardy vydaní. Pri tom debata trvala jen pár dní, ale trapné následky inkasovania potrvajú celý rok. Prizvukovali sme šetriť. A na základe toho nech je nám merítkom len ten príjem republiky, ktorý skutočne máme a podľa toho určujme a regulujme naše vydania.
Rozpočet na rok 1920 a 21 tiež mal v sebe zahrnuté mnohé značné položky pre Slovensko, ale z nich značná časť nebola vyčerpaná a ukončením roku zbavili sme sa nárokov na ne, že vraj prepadajú. Slávna snemovno! Nikde nemôže byť zdravej hospodárskej politiky tam, kde jedna trieda chce žiť na úkor triedy druhej, buďto štátnej alebo výrobnej složky. Skoro každý rečník, ktorý mluvil s tejto tribúny, poukazoval na ťažké položenie drobného ľudu. Ja specielne si dovolím poukázať na stav slovenského maloroľníctva.
Vezmeme si to len od prevratu! Veľká časť slovenského roľníctva, ba lepšie rečeno skoro všetcia roľníci a ich synovia boli na vojne a ich ženy a drobné deti nielen že neboly v stave, aby dokonale obrábaly zem, ale ešte i z tohoto malého výrobku, sa im sobralo ich posledná výroba za nepatrný peniaz. Bohužiaľ táto hospodárska choroba roľníctva trvá až podnes. Ale v akom stave našiel vrátivší sa domov hospodár svoj majetok, to veru bolo pre každého trpké. Dobytka našiel len tretinu, k čomuž poznamenávam, že ešte i pri tom bol spokojný. Hospodárske náradie rozbité, zem pri nedostatočnom obrabovaní a nedostatku hnojenia zničená, budovy vo špatnom stave. Však je vám známo, že rolnícke slovenské budovy sú väčšinou zo slamy a hlíny, veľká časť tiež zo dreva. Ale pri tom pri všom musel roľník odvádzať žiadaný kontingent a dodáva ho za sníženú cenu až podnes. Či je to ale len zbožie? Nie, ale i dobytok dnes ide stejne tak; u nás rezníci platia len za kožu. Nieto divu, veď u nás pre nedostatok krmiva predáva sa dobytok skoro násilne. Už od žní je u nás na trhu viac dobytka, než kedykoľvek indy, a z toho sa nikdy nepredá viac než 6%.
Tak je tomu s príjmy roľníka, ale nezapomeňme, že priemyslové výrobky, ktoré voľky - nevoľky musí kupovať, platí o 300% drahšie než sa jemu platí jeho vlastná výroba, poznamenám len pri dnešnej drahej cene dobytka. Takéto hospodárenie je hriechom nášho štátu, lebo schválne ubíjame najširšiu a najpoctivejšiu triedu nášho národa. Nesmieme však zapomenúť na to, ožobračíme-li roľníka na Slovensku, že sme zabili tam všetko, čo je slovenské. Kto poznal Slovensko, potvrdí mi pevne moje vývody a povie, že sa musí u nás pristúpiť k povzneseniu nášho roľníctva už s humanitného stanoviska, lebo patričný aj to potvrdí, že mnoho ľudí okrádaním svojho žalúdka sa odieva. Zemedelstvo je nielen základom nášho štátu, lež celého sveta a je podkladom existencie každého iného oboru. Dokázala to svetová vojna, lebo akmile nebolo chleba, koniec bol všetkej kapitalistickej a vedeckej moci.
Preto je našou svätou povinnosťou, aby sme sa bedlive starali o náš roľnícky stav, lebo pre štát je on jednou z naj dôležitejších vrstiev. Dajme roľníkovi voľný obchod, ak ho majú iné výrobné vrstvy v našom štáte! Viazané hospodárstvo, to jest obilný ústav, nám dokázal, že štátnym hospodarením nemožno dosiahnúť blaha pre republiku. Totiež je i výkupný syndikát, len že v inej forme. Avšak máme živé dôkazy, že múka z vyrekvírovaného obilia je len o 80 hal., nanajvýš o 1 Kč lacnejšia, nežli z obilia voľne nakúpeného.