Pátek 25. listopadu 1921

Začátek schůze v 11 hod. 30 min. dopol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Špaček, Špatný.

244 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda dr. Beneš; ministři dr. Dérer, dr. Dolanský, Habrman, dr. Mičura, inž. L. Novák, Srba, Staněk, Šrámek, dr. Šrobár, Tučný, Udržal, dr. Vrbenský.

Z kanceláře sněmovní: sněmovní tajemník dr. Říha, jeho zástupce Nebuška.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Zahajuji 99. schůzi poslanecké sněmovny. (Posl. Najman - ukazuje konfiskovaný časopis: Svoboda tisku v Československé republice! Takhle vypadají noviny!)

Prosím o klid. (Posl. Najman: To je hanba, dnes, ve třetím roku republiky!) Žádám p. posl. Najmana, aby zachoval klid.

Lékařské vysvědčení předložil posl. dr. Vanovič.

Staly se tyto změny ve výborech:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Klub poslanců der deutschen soz.-dem. Arbeiterpartei vyslal do výboru zahraničního posl. Hackenberga za posl. Čermaka.

Místopředseda dr. Hruban: Došly tyto dotazy: Žádám, aby byly přečteny.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotaz posl. Johanise a soudr. ministru železnic o rekonstrukci a rozšíření nádraží v Příbrami.

Dotaz posl. Blažka ministru vnitra o surovém nakládání strážmistra a četnictva s rodinou zemědělského dělníka Klimeše v Tytrech v okrese rakovnickém.

Dotaz posl. Bergmana, Maška a druhů ministru vnitra o protizákonném postupu četnictva při zabírání obytných místností.

Místopředseda dr. Hruban: Mezi došlými spisy je naléhavá interpelace. Žádám, aby byla sdělena.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Naléhavá interpelace posl. Wenzela a druhů ministru vnitra, aby ihned nařídil hlasování lidu o spojení obci Oldřichova, Bělé, Prostředního Gruntu a Chrochvic s městem Podmoklím.

Místopředseda dr. Hruban: Počátkem dnešní schůze byl tiskem rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu návrh.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Tisk 3202. Návrh poslanců Bergmana, Maška a druhů ve příčině fondů pro opatření strojených hnojiv.

Místopředseda dr. Hruban:

Jednací zápis o 92. schůzi byl ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyložen, a poněvadž nebyly proti němu podány písemné námitky, jest schválen podle §u 73 jednacího rádu a bude podle téhož paragrafu vytištěn.

Přistoupím nyní k projednávání pořadu schůze, a to k

1. pokračování v podrobné rozpravě o zprávě výboru rozpočtového o vládním návrhu finančního zákona pro rok 1922 (tisk 3168) - skupina hospodářská a soc.-politická.

Dávám slovo dalšímu řečníku "proti" zapsanému panu posl. Budigovi.

Posl. Budig (německy): Velectění pánové! Rozpočet je takřka páteří státu, podle něho se posuzuje jeho hospodářsky a finanční stav. Svým velkým vlivem na příznivou vnitrní a vnější politiku, na blaho a bídu celého života hospodářského, jakož i odrazem vnitřního aparátu poskytuje státní rozpočet takřka měřítko pro výkonnost státu, jehož úvěrní schopnost a vážnost závisí na státním rozpočtu. Také politický poměr jednotlivých stran vyjadřuje se důvěrou nebo nedůvěrou, přízní nebo bojem proti němu. Je známkou státního hospodářství téměř všech zemí, že po válce končí schodkem, a tak je tomu i u Československé republiky. V roce 1919 a 1920 činil po 5 miliardách, v roce 1921 přivedlo se to upraveným státním rozpočtem tak daleko, že tu byl dokonce účetní přebytek 300 milionů. Nyní se však ukázalo, že to bylo jen mámení, aby bylo získáno důvěry ciziny, neboť tento státní rozpočet byl překročen téměř o 50%. Dnešní rozpočet nebudí již ani zdání budžetního přebytku, nýbrž končí schodkem 3/4 miliardy, který spolu s investicemi činí téměř 4 miliardy. Největší položku zaujímá osobní náklad s 9426 miliony korun, to jest 45% veškerých výdajů. V tom nejsou pojaty výdaje pro mužstvo vojenské a pro učitelstvo. Osobní náklady proti minulému roku stouply ještě o čtyři miliony. Přes to přece ještě nelze říci, že naši malí úředníci a zřízenci jsou tak dobře placeni. Protekční děti, ponejvíce s nedostatečným vzděláním, jsou požívateli státu, na který se hledí jako na dojnou krávu, a to škodí celému našemu správnímu aparátu. Všecko se tlačí takřka k státnímu žlabu, aby tam byli na útraty veřejnosti zaopatřeni, takže již na 20 obyvatelů přijde jeden úředník, poměr zcela nezdravý, a z úředníků je sotva 6% Němců. Jak se v tomto státě nakládá s našimi německými úředníky, pro to je charakteristickým tento případ, jenž mně byl vypravován, když jsem jel do Prahy, z věrohodné strany, a nemohu se o něm zde nezmíniti. K veliteli četnické stanice v Grándorfu, Polzerovi, přišel před několika dny četnický nadporučík a žádal, aby mu vydal všechny doklady, které má následkem svého styku s jednou německou stranou v Brně. Byl obviňován a bylo mu rečeno, že proti němu mají důkazy, že je také v ústním styku s touto stranou. Ujišťoval o své nevině, že se to nezakládá na pravdě, že se žádnou politickou stranou nemá nijakého spojení. Přes to byla provedena velice trapná domovní prohlídka, obráceno vše vzhůru nohama, avšak toto vyšetřování neobjevilo žádného přitěžujícího materiálu, naopak dokázalo velitelovu nevinu. Přes to však nebylo dáno tomu člověku zadostiučinění; naopak byl z trestu zproštěn svého místa a přidělen české stanici v Boskovicích. Následkem velikého rozčilení a pohany, již se tomu člověku dostalo, onemocněl ten muž, rovněž jeho žena, takže je k další službě téměř neschopen. Je přímo hanbou, jak se jedná s německými úředníky, aby z hnusu šli pryč a aby byli učiněni nemožnými. Musíme žádati, aby denuncianti a špiclové byli skutečně také potrestáni. To nejde, aby naše úřednictvo, které v tomto státě bez výjimky plní svoji povinnost, bylo bez ochrany.

Poněvadž jsem neměl příležitosti chopiti se slova při kapitole školství, musím se zde zmíniti o případu, jak v našem volebním kraji zřizují se české školy minoritní.

V Želivsku, obci na jazykovém rozhraní, byla zřízena minulého roku česká menšinová škola. Poněvadž tu nebylo dětí českých, dovedli si Češi pomoci tím, že němečtí rodiče, jestliže děd nebo bába byli Čechy, byli od úřadů nuceni, aby posílali své děti do české menšinové školy. A bylo jim ještě vyhrožováno tresty. Přes to nebyla tato škola schopna života a pomohli si zase tím, že české děti ze sousední obce, Horákovy Lhoty, byly z tamější české školy v Dešné odděleny a musely choditi do vzdálené školy v Želivsku. Čeští rodičové se proti tomu rozhodně bránili a dostavili se k úřadům a prosili, avšak nic nepomohlo. Přišli dokonce ke mně, abych je chránil proti terorismu českých úřadů. Z toho je viděti, že žádný prostředek není příliš špatný, kde jde o to, aby byla naše německá území počeštěna, že dokonce české obyvatelstvo je za tím účelem terorisováno. Tak vypadá v tomto státě svoboda a demokracie tak velebená. Musíme žádati, aby němečtí rodičové měli právo, aby své děti posílali do německých škol za vlastní peníze, které musejí platiti.

Nyní přicházím v řeči k hospodářské skupině, jež se právě projednává. Poloha státu není naprosto tak příznivá, jak se rádo v mnohých vládních kruzích vyličuje. Stůněme ohromnými chybami první vlády dr. Kramáře a Rašína a z těchto chyb se tak lehce nezotavíme. Tato vláda opomenula podporovati včas produkci, včas opatřiti chléb a práci. Nemyslilo se na to, aby byla zajištěna odbytiště pro náš průmysl a naše živnosti. Dělala se naproti tomu zcela pochybená politika hospodářská a celní, dali se vésti prostě duchem národnostně-šovinistickým v domnění, že budou německý průmysl a německé živnosti ruinovány a zničeny a na jejich zříceninách vybudovány české. Kdyby páni Češi tak pokračovali na tomto poli, zničí sice německé hospodářství, my v sudetských zemích zchudneme, avšak také vy zničíte spolu svůj vlastní stát. Kdyby první vláda tohoto státu, především Rašín, nebyla bránila dovozu surovin tím, že dala po měsíce uzavříti hranice, aby provedla okolkování bankovek, a kdyby se nebyly hned na začátku vydávaly miliardy na militarismus, nýbrž kdyby bylo těchto peněz použito k nákupu surovin, stály by tu dnes státní finance zcela jinak, než tomu je dnes. Vedle pochybené politiky okolkování bankovek bylo zcela falešně naloženo s otázkou válečné půjčky, a nutno říci, že první státníci tohoto státu nebyli jeho staviteli, nýbrž hrobaři.

Co se týče kapitoly zemědělství, musím vytknouti, že pro povznesení zemědělství v tomto státě patrně nezbývá mnoho, je toho upřímně řečeno málo, sotva desátý díl toho, co se obětuje na militarismus. Nutno říci, že militarismus je stále ještě největším strávníkem v tomto státě. A o jeho redukci se nikdo z vládních kruhů ani slovem nezmínil. Pánové, je sice zvykem žádati od zemědělství mnoho, teprve nedávno byl nám zvýšen obilní kontingent o 30%. Divně na člověka působí, že přece většinové strany seděly 5 nebo 6 měsíců za zavřenými dveřmi a radily se o vyživovacím plánu a po 6 měsících nebyly s to, aby předložily nějaký plán vyživovací, styděli se za zmetka a daly mu spatřiti světlo světa nařízením. Jak vypadá toto nařízení, tento zmetek, pro to je příznačno, že si nedovedly ani vypočísti, kolik nutno dodati, aby dostaly 40.000 vagonů, takže se dnes předpisuje dodatečná dodávka 30%. Největší část velkých vlastníků odvedla kontingent spolu s 30%ní přirážkou, jen malí zemědělci, kteří mají ještě mlátiti, trpí. Nelze žádati, aby se oni obětovali za nedbalost vlády a oni nebudou pod žádnou podmínkou ochotni, dodati scházející kontingent dodatečně. Jak to vypadá v našem rozpočtu s povznesením zemědělství, je viděti z toho, srovnají-li se spolu jednotlivé kapitoly a pozoruje-li se poměr k celkovému vydání 19 1/2 miliardy, z něhož zbývá pro zemědělství přesně jen přes 2 1/2%. Nutno se zmíniti, že to, co se vynakládá na zemědělství, jsou produktivní výdaje, které se celku zase vracejí s bohatými úroky. S tím přece souvisí bezvadná výživa a zásobování milionů spotřebitelů potravinami a blaho a bída statisíců zemědělců, zemědělských dělníků a čeledi. Život a blaho státu těsně souvisí se zemědělstvím, neboť nejprve musí člověk žíti, než může vytvořiti vyšší hodnoty. Všecko, co jíme a pijeme a čím se odíváme, pochází ve svých prapočátcích od zemědělství. Mluvím-li nyní o jednotlivostech rozpočtu na zemědělství, musím vytknouti, že my Němci v různých komisích a zemědělských poradních sborech zastoupení nemáme. (Souhlas na levici.) Musím také vytknouti, že nesedí všude tam, kde se konají porady o zemědělských věcech, praktičtí zemědělci s nutnými vědomostmi, nýbrž ponejvíce theoretikové, a to je pro zemědělství největší škoda.

My Němci nemáme téměř německých úředníků v ministerstvu zemědělství a právě tak tomu je u druhých ústředních úřadů. Musíme rozhodně žádati, abychom dostali podle své poplatnosti a také podle počtu obyvatelstva německé úředníky. Co se týče rozšíření zemědělského vyučování a pokusnictví, bylo k tomuto účelu zařazeno do rozpočtu státního 22 a 8 milionů, něco více, než tomu bylo minulého roku. Co se týče povznesení zemědělského vyučování u nás Němců, zůstává mnoho nesplněno. U nás je velký nedostatek potřebných hospodářských zimních škol a škol hospodyňských a vláda jako přispívatel dává na udržování zemědělských zimních škol 6000 a na vydržování škol hospodyňských 2500 korun. S touto částkou nelze při nynějších drahotních poměrech nic začíti a je nutno, aby tyto částky byly zvýšeny. Ač by byla podpora meliorací tak nutna, aby se podporovala a zvelebila produkce půdy, aby se stát osamostatnil od obchodního trhu cizozemského, nebyl meliorační fond zvýšen, nýbrž nacházíme k tomu účelu zařaděno zase jen 15 milionů. Ohledně subvencí musím si velmi stěžovati, že my Němci ať při subvencích na stavbu silnic, ať při melioracích, jakož i při všem ostatním přicházíme vždycky zkrátka, a jsme vždycky stavěni do pozadí. Požádá-li na př. odvodňovací družstvo, dokončivši část svých prací, nebo skončivši je úplně, a po kolaudaci o subvenci, pak zůstane tato žádost ležeti měsíce již u zemské správní komise a u zemského stavebního oddělení, měsíce u ministerstva zemědělství a u ministerstva financí, a tak projdou léta, než ona družstva subvenci dostanou. Zatím musejí ovšem vypůjčiti si na vysoký úrok a podle toho jsou také subvence již ztráveny úroky. To se ukázalo v Kunčině, v Lačnově a jinde. Postup při melioracích je vůbec příliš zdlouhavý. Od doby podání žádosti o vypracování projektů uplyne často více než 14 až 16 let, někdy dokonce ještě více. Zatím náklady stouply o 800 až 1200%, a i když jsou rozpočty nákladů před početím prací opraveny, přes to přesahují náklady až do skončení prací tento peníz ještě značně, a jestliže ona družstva žádají o poskytnutí dodatečných subvencí, jsou prostě odmítána. Za těch to okolností nikdo nemůže mysliti na to, aby odvodňoval, to vůbec není myslitelno. Tu musí nastati změna v tom směru, aby se subvence vyplatila po opravě rozpočtu nákladů, po skončení kolaudace. Částka 900.000 K, zařaděná v rozpočtu na podporu chovu dobytka, nedostačuje, s ní nelze ničeho začíti, nestačí ani pro jeden okres, tím méně pro stát. Takovými malými prostředky našeho chovu dobytka nezvelebíme. K zvelebení produkce půdy a k zvelebení chovu dobytka je nutno, aby bylo z ciziny opatřeno dostatečně umělých hnojiv, avšak nikoli, aby se stalo, že Němci přes fond pro umělá hnojiva, který je nyní v likvidaci, na nějž museli tak velké částky také platiti, zvláště jejich majetek lesní, ani neměli možnosti obdržeti potřebných umělých hnojiv pro zimní setí. Ve fondu pro umělá hnojiva nemáme dodnes zastoupení a nevíme, co se stane se zbylými penězi. Nesmírné dopravní sazby, jež se požadují za umělá hnojiva a za krmiva, nejsou právě způsobilé, aby bylo možno opatřiti tyto věci z ciziny. V zájmu výrobců a konsumentů jest, bude-li nelegální meziobchod vyřazen. Vítáme dále, přikročuje-li vláda k tomu, aby naše družstevnictví podporovala a zvelebovala, žádáme však rozhodně, aby při tom byla vyloučena jakákoli stranická politika a aby se při podporách pro zemědělství vycházelo jen z čistě věcného stanoviska a bylo přihlíženo náležitě také k malým zemědělcům. Pro neodvislost a samostatnost státu mělo by největší význam, aby všechna odvětví výroby, která slouží výživě, byla tak vypěstěna, aby stát sám měl možnost starati se o své občany. Tento úkol je tím důležitější, že pouhá velkovýroba statků nestačí. Stát, který nemůže žíti ze sedláka a z měšťana a nemůže je udržovati životaschopné, není sám státem životaschopným. Právě tak, jako je tomu se zemědělstvím, má se to i s malými živnostmi. Nesmíme přes ně přecházeti, jakoby byly odsouzeny k zániku. Stát má pečovati o to, aby byly poskytovány náležité subvence, aby aspoň družstvům byla dána možnost využíti technického pokroku, aby se stala schopnými konkurence s velkým průmyslem. Čím velmi trpí maloživnostníci, je podomní obchod, lépe rečeno neplecha, práce fušerská a práce trestanecká, která dnes ještě existuje, kde stát sám dělá konkurenci malým živnostem. Musíme si však velmi stěžovati také na to, že při zadávání státních dodávek se nehledí náležitě k maloživnostnictvu, zvláště nikoli k německému stavu řemeslnickému podle jeho poplatnosti. Žádáme v tomto směru o nápravu. Vidíme, že pro maloživnostnictvo jest zařazeno v tomto rozpočtu jen 12 milionů, a tím je podán důkaz, jak se s ním nakládá macešsky. Vidíme, že rozpočet není vybudován s hlediska národohospodářského, nýbrž finančního. Měl bych ještě mnoho stížností, jmenovitě na poštu a železnice, avšak řečnická lhůta je příliš krátká. Ač jsou tarify vysoké, nevyhovuje naprosto doprava dopisů a balíků. Rovněž tak se věc má také s dodáváním telegramů. Živnostníci a průmyslníci nemohou podávati na poště v každou denní dobu poštovních balíků s udáním ceny, jsou odmítáni. Zcela zvláště skandální a jedinečné jsou tyto poměry v průmyslovém městě Svitavách. Chce-li tam obchodník nebo průmyslník podati poštovní balík s udáním ceny, musí čekati 2 až 3 hodiny, často celé dny, ba lidé tam jsou nuceni jeti drahou do Grándorfu, který je dvě hodiny vzdálen, aby mohli podati balík tam. To jsou poměry neuvěřitelné. (Výkřiky.) Ač i dělnictvo interpelovalo, nestalo se k nápravě nic, nyní konečně mně bylo slíbeno, že to bude napraveno. Jsem zvědav, zda pánové své sliby také dodrží. Nestane-li se tak, hrozí průmyslnictvo, že počne 1. prosince propouštěti dělníky, a musil bych vládu činiti za tyto poměry odpovědnou.

Ke konci chci ještě poznamenati, že pokud se s námi nenakládá v tomto státě jako se stejnorodými státními občany, pokud našich daní není spravedlivě používáno k sociálnímu a hospodářskému ozdravění, pokud není pečováno o hladovějící pensisty a žebrající válečné invalidy, pokud není válečná půjčka plně a zcela zaplacena, a pokud peníze z našich daní budou obětovány jen na vojsko, nemůžeme míti důvěry k státu a důvěry k vládě a vytrváme v nejprudší oposici a budeme tudíž hlasovati proti rozpočtu. (Potlesk na levici.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem "pro" zapsaným jest pan posl. Veverka. Dávám mu slovo.

Posl. Veverka: Slavná sněmovno! Budiž mi dovoleno, dříve než přistoupím k předmětu samému, abych směl několika slovy zmíniti se o případu, stavším se za včerejšího sněmovního jednání. Moje vzácná kolegyně sl. Zeminová uznala za dobré, aby snad, patrně z nedostatku věcných důvodů, vrhla se na stranu, k níž kladu si za čest náležet, a způsob, jakým tak učinila, mne jako posluchače urazil a já neváhám svému přesvědčení v tomto směru dáti průchod.

Vážené shromáždění, jsem toho soudu, že, byť bychom patřili k různým politickým stranám, máme povinnost vzhledem k důstojnosti sněmovny, abychom zachovávali nejen ton, ale i obsah řeči takového způsobu, abychom druhé strany, jmenovitě ony, s nimiž jsme v přátelském poměru, neuráželi.

Slavná sněmovno! Tentokráte se jen s tímto prohlášením spokojuji, při čemž prohlašuji, že v případě, kdyby se to opakovalo, vystoupím z reservy a budu si počínat podle stávajících okolností. Dovolím si konstatovat a zdůraznit, že se má výtka netýče ani strany ani klubu, nýbrž dotyčné dámy samotné.

Vážená sněmovno! Přihlížím-li k rozpočtu samému, týkajícímu se právě projednávané kapitoly, budiž mi dovoleno, abych směl říci zcela objektivně, že letošním rokem, resp. pro rok 1922 rozpočet se ve prospěch živnostenského stavu, k němuž pokládám si za čest náležet, zlepšil. Ovšem připomínám, že zlepšení se stalo nepatrným způsobem a jestli mne v tomto případě něco povzbuzuje, jest to právě okolnost, že mám určitou důvěru v nynější vládu, která na přítomném rozpočtu valné součinnosti nemá, která bohdá příště se ještě v tomto směru zlepší.

Vzácné shromáždění, za předmět své diskuse vzal jsem, resp. vybral jsem si záležitosti týkající se živnostenského školství. Jest mi dobře známo, že toto školství až posud náleží do oboru působnosti ministerstva školství a národní osvěty, avšak mým přáním a přáním mých vrstevníků jest zajisté, aby přešlo do pravomoci ministerstva obchodu, kde nalézá se celá ostatní akce povzbuzovací a podporovací pro stav živnostenský. Nebyl by to žádný zvláštní odklon, přihlédnu-li k tomu, protože ministerstvo zemědělství má své školství také v resortu, který mu přináleží. Proč, prosím, máme tu touhu a přání? Z té jediné příčiny, že po celou dobu trvání naší republiky - o starém Rakousku nemluvím - nijakým způsobem nemohu říci, že by se toto školství těšilo zvláštní přízni dotyčného ministerstva, resp. vlády. Celá tři léta, která uplynula od trvání naší republiky, ve prospěch tohoto školství se nestalo nic.

Pan kol. Netolický byl tak laskav, že včera o této záležitosti se zmínil, avšak učinil tak způsobem, který nešel věci na kloub, a tudíž pokusím se o to, abych ctěné sněmovně naznačil snahy živnostnictva o vzdělání jeho dorostu a stav, ve kterém to to školství v přítomné době ještě je. Čeho žádá stav živnostenský od živnostenských škol? Žádá od nich v prvé radě doplněk školního vyučování, resp. zanedbaného vyučování. Žádá od nich odborné zdokonalení v jednotlivém výrobním povolání, žádá občanskou výchovu, jakož i vědomosti obchodní a světový hospodářský rozhled, to - abych tak řekl - vedle zušlechtění mravů, kterého lze ve škole dosíci, jsou nejkardinálnější požadavky, které na toto školství kladu.

Počátek školství živnostenského datuje se z let třiasedmdesátých minulého století. Tyto školy začaly se budovati v Praze, u nás v Čechách, a potom, prosím, rozvíjel se, dík snaze po dalším vzdělání, počet škol nadmíru značně. Školy trvají déle 40 roků; a vzácné shromáždění, jaká pak jest jejich právní podstata? Po 10letém trvání dostalo se tomuto školství ministerského nařízení z r. 1883, a další zmínku - řekl bych - v ohledu právním o nich činí živnostenský řád v čl. 99, lit. b). Správu, která má přirozeně vliv na tyto školy, vedou školní výbory, které sestavují se podle oněch činitelů, kteří na dotyčnou školu přispívají. Výsledky tohoto opatření jeví se někdy i v tom směru, že se na jednotlivých školách celý rok nevyučuje. Když se totiž výbor usnese, že se vyučovati nemá, tedy se vyučovati nebude. Povinnost školní spočívá v tom - pokud se týče návštěvy - že je mladý adept povinen tyto školy navštěvovati tenkráte, jestli škola jest v dotyčném místě zřízena. Ale ustanovení o povinnosti školu zříditi není. Máme ještě v naší republice v Čechách města, ve kterých živnostenské školy zřízeny nejsou. S jakou kvalifikací pro budoucí život živnostenský vychází učňovstvo tímto způsobem vychovávané, není snad potřeba zvláště nijak zdůrazňovati.

Slavná sněmovno! Déle než 40 roků trvá ročně opakovaný požadavek, aby tyto školy byly upraveny zákonem. Tento zákon je dávno připraven, leží však v zásuvce ministerského referenta a nic se s ním neděje. V době těchto požadavků s naší strany dávno již za starého Rakouska dosáhly této výhody Rakousy a Halič, které tyto zákony dávno již mají a tím způsobem také ovšem upravené živnostenské školství. Chodí-li žák, resp. učeň do školy, dobře, nechodí li do školy, také dobře! Uplynula-li doba učební, obdrží dotyčný za vyučenou, ať absolvoval dotyčnou školu nebo ne. Tak vypadá, slavná sněmovno, právní stav tohoto ubohého školství! Tedy platnost vysvědčení rovná se nule, poněvadž úřady rozhodly instančně, že uplynula li doba učebná, nemůže býti dotyčný učeň zdržován ve svých právech.

Žaluji na tyto poměry, a to proto, poněvadž mně jde jako upřímnému vrstevníkovi o prospěch stavu živnostenského, který bez školského opatření není možný. Ať se páni kolegové a kolegyně vžijí do situace mladého člověka, který absolvoval jednotřídní nebo dvoutřídní obecnou školu, s těmito vědomostmi vešel do dílny, kde zcela prosaickým způsobem osvojoval si jednotlivé cviky v řemesle se objevující a po dvou, event. 3 letech tuto školu opustil, odešel do života a více až po dobu, kdy se stal samostatným, neměl k tomu příležitost, a veřejnost pro něho nepřipravila žádnou instituci, kde by mohl své vzdělání zdokonalovati.

Žaluji opětně, že je to jedině náš stav, o který je tak macešským způsobem postaráno. Kdyby tímto způsobem byly vyzbrojeny jiné stavy, které jsou postaveny, řekl bych, na stanovisko samostatnosti, divným způsobem by se tím těžkým životem drásaly.

Zmínil jsem se o tom, jaká je právní podstata těchto škol. Budiž mně dovoleno k tomu přičleniti, že tyto školy nemají žádných svých místností a opatřují-li se, záleží případně na libovůli ředitele dotyčné školy v té které budově umístěné, aby jednoduše svůj souhlas odepřel, a škola živnostenská zůstává bez místností, resp. nevyučuje se. Jaký chaos panuje v tomto směru ještě, pokud se týče upravení doby k vyučování určené, jest známo všem, kdo jenom poněkud přihlédli k této škole. Na některých místech, třeba odchylných, malých, nepatrných, menších školách dávno se vyučuje v době denní, ale v celé řadě, jmenovitě v Praze, ještě tonou školy ve vyučování večerním a nedělním. Že tyto poměry nepříznivě působí, řekl bych dokonce, zhoubně působí, jmenovitě pokud se týče vyučování večerního, to dokazují ty jednotlivé excesy, které se při odchodu žactva ze škol přiházejí. Jsou docela přirozené, poněvadž když takový mladý jinoch jest vázán několik hodin na školní lavici a pak jest uvolněn, tedy chce si trochu odlehčiti a někdy to přechází ve skotáctví, z něhož bývají i nepříznivé následky, stíhání policií. Toho by zajisté nebylo, kdyby se vyučovalo ve dne, kdyby k tomu byly opatřeny náležité místnosti, poněvadž denní doba by tyto poměry nepřipustila. Kdo vydržuje tyto školy? Tyto školy vydržuje kde kdo je. Stát přispívá, zem přispívá, obchodní komora přispívá, okres přispívá, obec přispívá, jednotlivci přispívají a - ty školy hospodářsky živoří. Budiž mně dovoleno a nezazlíváno, jestliže tento způsob nazývám nedůstojným žebráctvím jak pro školy samé, tak pro stav, jemuž ony mají sloužiti.

Vzácní pánové, jaký je dohled na tyto školy? Školy podléhají v jistém směru okresní politické správě. Okresní politická správa má s nimi pravidelně co dělati, když je někdo žalován, protože svého učně náležitým způsobem neposílá do školy a nepřidržuje k návštěvě školy. Tresty, které z toho bývají jako následek, cestou milosti bývají promíjeny a tak se stává, že celá rada jednotlivých nepřátel těchto škol, ať již spočívají v těch návštěvnících samých nebo v těch, kteří mají dbáti o to, aby školy byly navštěvovány, s výsměchem pohlížejí na okolnosti, které svědčí, že touto školou u ten, kdo ji navštěvoval špatně, jednoduše dosáhl toho, jako ten, který ji pilně navštěvoval. Přirozeně, že se to děje z nerozumu, za který máme být my zodpovědni a máme ustanoviti náležitý dohled. Dohled spočívá se strany státu v ustanovených inspektořích. Tito pánové obyčejně jsou bráni z profesorů průmyslových škol. Návštěva jejich - alespoň pokud mé zkušenosti sahají - dotýká se škol pravidelně ve dvou letech jednou. Jaký tento dohled může býti, je samozřejmé. Rovná se nule. Inspekce odborná, která by zajisté zde byla na místě, provádí se podobným způsobem, poněvadž v těchto pánech inspektorech a znalcích odborných není žádného rozdílu, jsou to jedny a tytéž osoby. Avšak vzhledem k mnohosti povolání není dobře myslitelné, aby na tyto školy dozírali jen pánové ze středních ústavů školských, poněvadž jim k tomu schází naprosto potřebná kvalifikace. Vždyť tím, jestli někdo navštěvoval eventuelně techniku nebo jinou vysokou školu, není ještě kvalifikován k tomu, aby vedl odborný dozor na jednotlivá řemeslná odvětví, kterých, prosím, máme v živnostenských radách asi 153.

Pravidelně mají páni kvalifikaci pro jeden obor, který se na dotyčné střední škole přednáší. Jest tedy přirozeno, že tímto nedostatečným dozorem celá instituce tak slabých podkladů ještě více trpí a tím ovšem se nedostává kruhům živnostenským možnosti toho, co jim po mém soudu právem spravedlnosti náleží.

Potíže s těmito školami spočívají, jak jsem se zmínil, také v tom, že těžce opatřují prostředky na vydržování učitelských sil a na náklad věcný. Kdo je povinen platiti na tyto školy? Rakouské vlády vycházely z názorů, že si to mají zaplatiti dotyčné stavy živnostenské samy. Po drahná léta, po 35 let byl jsem učitelem a ředitelem takových škol a přiznávám se docela otevřeně, že jsem se proti tomuto způsobu úhrady ohražoval, a to proto, poněvadž jest to tak minimální požadavek v ohledu vzdělanosti, že má stav živnostenský právo, aby náklad na vyučování jeho dorostu zaplatil veřejný činitel, tak jako náklad na školství vysoké, střední, odborné a průmyslové nese stát. Z jakých důvodů by mělo nésti živnostnictvo balast s těmito školami?


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP