Pondělí 21. listopadu 1921

Začátek schůze v 1 hod. 20 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Bradáč, Taub.

179 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda dr. Beneš; ministři Černý, dr. Dérer, dr. Dolanský, Habrman, Šrámek, dr. Šrobár, Tučný, Udržal.

Z kanceláře sněmovní: sněmovní tajemník dr. Říha.

Předseda (zvoní): Zahajuji 95. schůzi poslanecké sněmovny:

Dovolenou udělil jsem dodatečně na 19. t. m. posl. Biňovcovi, Tadlánkovi, Kubalovi, Lehockému, Pikovi a Remešovi; pro dnešní schůzi posl. Chalupníkovi, Prokešovi, Markovi, Kasíkovi a Kovačičovi jakož i posl. Tadlánkovi.

Nemocí omlouvá se posl. dr. Keibla předkládá lékařské vysvědčení.

Byla provedena změna ve výboru. Žádám, aby byla sdělena.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Klub poslanců čsl. socialistů vysílá do výboru branného posl. dr. Patejdla za posl. Hrizbyla.

Předseda: Od vlády došly některé spisy.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Min. předseda sdělil sem přípisem č. 5517 S ze dne 15. listopadu 1921 ve smyslu §u 2 zákonného článku LXIII. z r. 1912, že ministr s plnou mocí pro správu Slovenska nařízením ze dne 29. října 1921 na základě zákona ze dne 10. prosince 1918, č. 64 Sb. z. a n., nařídil vyhlášení stanného práva na celém území Slovenska.

Předseda: Přikazuji výboru ústavnímu a právnímu.

Došly tyto vládní návrhy:

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Min. předseda předkládá přípisem čís. 32.147/21 m. r. ze dne 17. listopadu 1921 vládní návrh zákona o výpovědi smluv nájemních a pachtovních, týkajících se některého ze statků a majetku, připadlých podle mírových smluv československému státu, nebo majících za předmět těžbu užitků některého ze statků a majetku takového.

Min. předseda přípisem č. 32.362/21 m. r. ze dne 19. listopadu 1921 předkládá podle § 64, č. 1 úst. listiny k projednání a schválení vládní návrh na ratifikaci mezinárodní úmluvy o zřízení Mezinárodního ústavu zimného, uzavřené dne 21. června 1920 v Paříži.

Předseda vlády přípisem č. 32.265/21 m. r. ze dne 18. listopadu 1921 odvolává vládní návrh zákona o úpravě veřejného zásobování obilím a mlýnskými výrobky pro hospodářské období 1921-1922.

Předseda: Došly od vlády tyto spisy:

Sněm. tajemník dr. Říha (čte): Předseda vlády zaslal sem:

Přípisem č. 31.826/21 m. r. ze dne 17. listopadu 1921 vyjádření ministerstva financí o resoluci, týkající se stejnoměrného rozvržení soli, odebírané z ciziny na jednotlivé okresy, jež přijata byla v 83. schůzi posl. sněmovny dne 5. srpna 1921 (k tisku 2699).

Předseda: Postupuji výboru rozpočtovému.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Přípisem č. 32.053 m. r. ze dne 18. listopadu 1921 vyjádření ministerstva železnic o resoluci, týkající se unifikace železničního práva, přijaté v 31. schůzi posl. sněmovny k návrhu posl. Grünznera a soudr. (k tisku 830).

Předseda: Postupuji rovněž výboru rozpočtovému.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Přípisem č. 32.175 m. r. ze dne 18. listopadu 1921 vyjádření ministerstva železnic o resoluci, týkající se úpravy provozního železničního materiálu a reorganisace vozové služby, přijaté v 75. schůzi posl. sněmovny dne 22. července 1921 (k tisku 2529).

Předseda: Postupuji výboru pro dopravu a veřejné práce jakož i výboru rozpočtovému.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Přípisem č. 32.202/21 m. r. ze dne 18. listopadu 1921 vyjádření ministerstva školství a národní osvěty k resoluci o převzetí středních škol, vydržovaných obcemi do státní správy, přijaté v 82. schůzi posl. sněmovny dne 4. srpna 1921 k návrhu posl. Pika (k tisku 2784).

Předseda: Postupuji výboru ústavnímu a výboru rozpočtovému.

Počátkem dnešní schůze byl tiskem rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu tento návrh:

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Tisk 3176. Návrh posl. Pelikána, Špatného, Hrizbyla a spol. na vyšetření činnosti odhadních komisí pro ocenění koní, povozů a postrojů v době mobilisace a na způsob, jak nahraditi škody nesprávnostmi státu přivoděné.

Předseda: Došly spisy ve věcech imunitních.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Žádost zemského trestního soudu v Praze, odděl. XIV., ze dne 18. listopadu 1921, č. j. Pr XIV 333/21, za souhlas s trestním stíháním posl. Najmana pro přečin proti bezpečnosti cti, spáchaný tiskem.

Předseda: Přikazuji výboru imunitnímu.

Přistupuji k projednávání pořadu dnešní schůze, a to nejprve k

1. pokračování v podrobné rozpravě o zprávě výboru rozpočtového o vládním návrhu finančního zákona pro rok 1922 (tisk 3168) - skupina politická.

Uděluji slovo dalšímu řečníku na straně "kontra" zapsanému, jímž jest pan posl. Schubert.

Posl. Schubert (německy): Slavná sněmovno! V předehře k rozpočtové debatě ve vládním prohlášení byla vyslovena o justici věta, že vláda bude všude a napořád, že bude důsledně hájiti právní řád, smysl pro státní autoritu a zákonnost. Krásná slova, jsou-li míněna vážně a budou-li jim následovati činy. Přes všechny tyto dané sliby obáváme se však, podle učiněných zkušeností, že pro nás ještě dlouho nemine doba těžkého odstrkování a zkoušení, doba zřejmého porušování práva. Nynější šéf ministerstva spravedlnosti jest pro nás bohužel, není přítomen - nepopsaným papírem. Smíme-li věřiti různým novinářským hlasům, má prý za sebou minulost nezatíženou šovinismem. Bude-li se přirozeně moci v této poněkud pestře sklížené koalici ubrániti dorážejícím na něho vlivům, to jest ovšem druhá otázka. My, jakožto obtížní upomínači budeme naléhati na vyčištění i starých dlužných položek. Novými muži nebylo smyto staré bezpráví, a proto se nedržíme krásných slov vlády, ne slibů, nýbrž skutečného vyplňování našich požadavků. Vedení soudní správy jest stále nejlepším zkušebním kamenem pro jakost státu. Péče, aby byl chráněn zákon a pořádek, jest nejvznešenější povinností každé vlády. Převrat způsobil v zástupech lidu hluboké hnutí. Poněvadž jest vaší snahou udržovati v údech vašeho národa ustavičné politické napětí, abyste jim dali zapomenouti na reální nezbytnosti života, dochází u vás přirozeně velmi často k vybočení, k výbuchům lidové vášně a my to vždycky odneseme. Část vašich soukmenovců ztratila klidný cit pro právo. Vaše právní péče šilhá neustále na ulici, na radikální tisk. Útěk soudců stoupá. Příčina tohoto útěku soudců není jen v číslicích rozpočtu, ona má také jiné hlubší příčiny. Státní zastupitelství jsou poslušnými sluhy politických proudů, jež právě panují. Právní jistota a právní rovnost jsou ohroženy. Nedůvěra vládne na celé čáře a to jest příznačné: Tato nedůvěra nevládne pouze u nás, tato nedůvěra vládne i u mnoha vašich vlastních soukmenovců. Nic není pro klidného, poctivě myslícího člověka zavrženíhodnějšího, než tento systém veřejně až dosud konané náladové justice. Těžká výtka - vím to, ale oprávněná výtka. My jsme trpělivý národ a necháme na sobě kovati. Avšak máme jednu vášeň a to jest vášeň právní. Nestojíme pouze v této zemi, stojíme i v tomto hlavním městě na prastaré právní půdě, na právu magdeburském a norimberském a jsme hrdi na tuto svoji minulost. My jsme v minulosti byli nositeli práva v této zemi v mnohých důležitých věcech. Vy si hrajete s ohněm a porušujete právní cítění. Následky budou nedohledné.

Příkladů by ovšem nebyl nedostatek. Nemusím připomínati pověstnou a tak příznačnou konfiskaci divadla. Třeba pouze poukázati na záborový zákon, jehož zjevné bezpráví se tak často snažíte zakrýti sociálním pláštíkem. Nejnovější jest na příklad zabavení obranného fondu ve Frývaldově a to ministerstvem sociální péče. Tomuto ministerstvu přísluší pouze kontrola obranného fondu, avšak ono osobuje si konfiskaci. Namísto protiprávního zabavení tohoto fondu, bylo by mnohem lépe chrániti právo invalidů a vybudovati opožděné invalidní zákonodárství. Zabavili jste nám velké hotovosti Červeného kříže. Ani zde nenacházíme svého práva. V mém domovském městě Horšově Týně máme statisícové pohledávky u Červeného kříže. Neobdržíme jich, rozhodně z vděčnosti za to, že jsme svého času ošetřovali a opatrovali raněné vojáky bez rozdílu národnosti. Pan generální zpravodaj nám sdělil povýšeným hlasem, kolik zlata, kolik stříbra dobýváte v Čechách, v Maguře a jinde. Sdělil nám, že si chcete opatřiti dokonce světový monopol pro radium. Avšak v tom není bohatství vašeho státu a bohatství žádného státu. Bohatství nějakého státu jest především v tom, že jeho právní péče jest čistá jako zlato a že si svojí čistou právní péčí získává - nechci říci lásku, tak daleko ještě nejsme - ale alespoň úctu svých státních občanů. Není to duch moderní demokracie, to jsou zpátečnické a východní vzory, za nimiž se pachtíte. Proto ten neúspěch na celé čáře.

Obzvláště jest odstranění vojenské justice požadavkem doby, který musíme vznésti. Z ponížení stali jste se velkými. Ve své nové velikosti jste však zůstali trpaslíky a lpíte teď jako dříve na zpátečnických pojmech a na názorech, které jste kdysi sami vášnivě potírali. Úkolem právního státu není lichotiti davu a kloniti se před jeho vůlí, dělati před ním zahanbující poklonky. Jeho úkolem jest spíše dav vésti a krotiti. A tomu jste dlouho nerozuměli. Vaše justice často kryje bezpráví a my ji musíme za to ještě platiti. Jest na nejlepší cestě smeknouti se a stala se již v mnoha případech nástrojem národních snah. Hlavní věc není v číslicích rozpočtu justičního. V duchu vaší justice, ve státě, v němž vojín porušuje okruh svých povinností a sám si zahrává na soudce, pokládáme se za oběť této bezejmenné osobitosti. Justice musí najíti zjevnou a ne zastřenou a doložkami omezenou odvahu dáti nám jednou zadostiučinění. Kde jest právo, když na příklad za hluboké noci, v hodině, kterou jiní lidé volí ke svému světla se štítícímu řemeslu, vojáci v Rožmberku opět v nejnovější době prováděli shazování pomníku! Okolnost, že volili ke svému dílu noc, ukazuje správně, že si byli vědomi násilnosti a špatnosti svého činu. Chci uvésti protějšek z téhož města. Několik dní před svrhnutím pomníku pomohlo 26 německých hasičů v jednom sousedním místě tohoto města, v jedné české vesnici s nasazením života i zdraví jakožto lidé vašim soukmenovcům. Naši sedláci tam jeli, dali tam setbu, dali jim k disposici svá spřežení a čtyři dny později svrhli vaši soukmenovci náš pomník. Jest známo, kdo pomník svrhl, jest to sedm vojínů hraničářského pluku, sedm legionářů. Přiznali se ke svému činu, byla na ně vznesena žaloba a teď čekáme, zda budou potrestáni. Bohové to vědí a vaše justice. Avšak jak bohové, tak i vaše justice se zahalují obyčejně v olympické mlčení při takových příležitostech. (Posl. dr. Baeran [německy]: Kolik bohů máte?) Slušnou porci, ale bůžků! - Rozpory, které president Masaryk se často snaží ve svých řečích mírniti, tato soldateska znova zase vybičovává. Avšak pravíme vám, nechceme žádné vlády moci, žádné vlády šavle, nikoli, chceme vládu lidu, vládu svobody a zákonnosti. Státy nejsou vedeny mocí, jsou vedeny jen právem a jsou vedeny jen lidskostí. Žádáme, a opakuji to tak často, jako mnoho mých předřečníků, žádáme ochranu těchto pomníků nikoli ve jménu Habsburků, nýbrž ve jménu lidské kultury. Vezměte si přece vzor, příklad z revoluční Mladé Italie! Na Campo Verano v Římě nedaleko basiliky sv. Vavřince na onom slavném pohřebišti, kde si podávají ruku smrt a květ, zřídil papež Pius IX. pomník papežským vojákům, kteří padli u Mortary proti Garibaldimu. Po dobytí Říma královskými připojila k tomu městská správa nápis, v němž se mezi jiným pravilo: "Tento pomník, který byl zřízen cizím žoldnéřům a cizím přátelům, ponechává osvobozený Řím státi." Ovšem pánové, na takovou toleranci a na tak vysoké pojetí se vy nezmůžete. V prve líčených nezákonných jednáních se jeví vaše slabost. Co jest silné, co jest kulturně vysoko, to se nepění, jedině v klidu, ve vytrvalosti, v rozvážnosti tkví hrdá, krásná síla národa. Již loni jsem se vás tázal: co vám udělal velký Petőfi řekl jsem tehdy - nezvěstný bojovník za svobodu, který odpočívá v hrobě bezejmenných? Před nedávnem se ho ujala Chelčického společnost a lámala kopí za to, aby bratislavské pomníky byly zachovány. Jak jest to snad o sobě krásné, tak jest to přece jen soukromé zaujetí stanoviska, úřední místa zde mlčí teď jako dříve. Každý národ má své ideály, proti nimž se nehřeší nadarmo. Váš Petr Chelčický nosil ve svém srdci v drsných dobách vysoké vyznání, avšak pro mnoho členů vaší nynější generace, pro velmi mnoho, žil tento muž zcela nadarmo.

Předevčírem byl výroční den, kdy dozuřily v mém volebním župním městě německé bouře na ulici. Takových jubileí slavíme v tomto státě více. Ruku v ruce se všemi těmito velikými událostmi jde i veliké, tvrdé rdousení tisku; ve volném státě není pro nás volného slova. Státní umění odpírání, které vykonáváte, jest lehké, jest bez námahy, neprozrazuje však žádné obratnosti, neprozrazuje ani ducha; jest privilejem malicherných povah. Na intervenci, kterou podal svého času německý parlamentní svaz, bylo nám slíbeno z ministerského místa brzké zrušení "prügelpatentu" a zákonná úprava této věci. Dodnes se to nestalo, dotyčný ministr svého slova nedodržel, patent těší se teď jako dříve nejvolnějšímu užívání a to snad jmenujete odrakouštěním? Mimochodem chci se zcela také krátce, jen letmo, zmíniti několika slovy o novém československo-polském spolku. Nikdo jiný než posl. Kramář nepronesl ve starém Národním konventu slovo: "Utvoření Velkého Polska jest eminentně velikou chybou." Pánové, my jsme s jeho náhledem úplně za jedno, avšak co řekne teď tomuto projevu Skirmunt? A nepamatujete se na dobu, kdy to byli právě Poláci na staré rakouské říšské radě, kteří nejčastěji porušovali slovanskou solidaritu? A pánové, co se týká desinteressement na rusínské Východní Haliči, řekl bych - mně schází pro to parlamentní výraz - to jest felonie, zrada na jedné větvi vaší vlastní jazykové rodiny.

V otázce válečných půjček porušili jste zásadu nabytého práva a za to projevili hořkou zlovůli. Rozpočet chcete dostat rychle pod střechu, po jídle má se pak vyčistiti válečná půjčka. Vládní prohlášení o tom mlčí, mlčelo, místo aby dalo konkretní ujištění. Tato věc bude zkušebním kamenem pro vaši politickou poctivost. Žádáme výplatu válečných půjček a obzvláště záchranu lombardních dlužníků. Jest to požadavek spravedlnosti a lidskosti. My si dříve neodpočineme, neboť utrpení našeho národa jest i naším utrpením. A nevezmete-li žádného ohledu na nás, jako na Němce, tak to udělejte aspoň v této důležité věci jako lidé.

Společenský život buduje se na právu. (Posl. Kostka [německy]: Kde to jest?) - ale nikoli v našem státě, kdekoli jinde, pánové! Justiční průtahy, které jsou již otevřenou formou odepření práva, jsou na denním pořádku. Již podle čl. 77. staré německé říšské ústavy náleží na příklad spolkové radě v případě odepření práva nebo justičního průtahu vésti stížnost na spolkovou radu pro odepřenou nebo brzděnou právní péčí a vymoci rychlou soudní pomoc. U nás se najdou zavřené dvéře. Pojímání jednotlivých lichevních soudů ukazuje na to, že právní smysl jest zničen. Neschvalujeme lichvy, ale ještě méně schvalujeme pronásledování nevinných. (Souhlas na levici.) Právní pojímání, které kolísá, pokud se toho týče, dokonce od krajského soudu ke krajskému soudu, způsobuje právní nejistotu, kterou těžce pociťuje nejen soukromník, který jest tím postižen, nýbrž na kterou churaví i celý náš hospodářský život. Nechceme naprosto vládnouti v tomto státě, chceme se vyžít naším vlastním způsobem, tak vyžíti, jak řekl jeden z vašich básníků, který teď také vyžívá v jiné šarži, tak jako řekl Machar: "Ničí pán, ale ničí sluha." Také na Slovensku kolísá právní péče povážlivě. Chce se i tam vzíti Němcům to skrovné jazykové právo. A před několika dny měl pan ministr Mičura v Bratislavě konferencí se župany. Nové župní rozdělení na Slovensku zničí všechny německé jazykové ostrovy tak, že nikde nezůstane 20% Němců. Spišské němectví má se zničiti oddělením hnileckého údolí. Žádáme v tomto směru - snad přijdeme i příliš pozdě a župané již těchto dnů rozhodli o našich hlavách - aby Němci spišského ostrova byli přičleněni k nově tvořeným župám liptovské a košické a aby Spiš sama obdržela vlastní soud a vlastní správní okrsek. Ještě něco jiného, co se více nebo méně dotýká citu. Shlédnu-li někdy na ministerskou lavici - jest ponejvíce hezky prázdná (obrácen k ministrovi Habrmanovi) s jednou jedinou slavnou výjimkou, ale výjimka potvrzuje pravidlo (Veselost.) - tu se mne zmocňuje při myšlénce na Slovensko bolné dojetí. Pánové! Tato nádherná jednota od Šumavy až k Tatrám! Tu se mi však zdává, to není pravá láska. Já myslím, že váš poměr k Slovákům, jichž práv jste se dotkli nevyplněním pittsburgské smlouvy, může býti zajisté nejlépe charakterisován trochu zmírněnými slovy písně, jež praví: "Jen trochu málo lásky a zcela málo věrnosti," ale veliká porce ještě něčeho jiného při tom. My to vidíme také v povětrnostních znameních. Pan kolega Juriga si přeje slovenskou armádní řeč a vlastní slovenskou armádu. Má již každým způsobem připraveného slovenského generálního polního maršála. A jiný ze slovenských kolegů podal prý ultimatum, aby se vložilo do rozpočtu 70 milionů, jinak že odepře stoupence při hlasování. Pánové! Tedy vládní strana od případu k případu, jako v starém Rakousku, ani o vlas lépe.

Nyní k něčemu jinému, k okolnosti, kterou načali v předvčerejší debatě dva řečníci velmi podrobně tím, že poukázali na rok 1620, při čemž se do thematu (v sobotu) zakousli hezky tvrdě. Vy přece rádi stále, hledáte-li právní prameny pro svou revoluci a pro své jednání, křísíte rok 1620 a srovnáváte. Jest to ovšem pro vás jistě z jedné strany svůdné, avšak dělati to objektivně, na to se nezmůžete. Proto jest to pro nás příhodné, dělati to na místo vás, usuzovati a říci vám, kde máte v těchto vztazích pravdu a kde nikoli. Máte pravdu, opovrhujete-li Ferdinandem II., který dělal mučedníky, ale mučedníky nejen z vás, nýbrž i z nás a který daný majestát roztrhal. Máte pravdu, bičujete-li Rudolfa II., který dával přednost cizincům a dobrodruhům před dětmi země. Máte pravdu, ale přece zároveň nemáte pravdu. Neboť co dělali ten Rudolf a ten Ferdinand, to děláte vy také, také vy jste roztrhali našemu národu listinu svobody a utvořili všude mučedníky. S německými spoluobčany tohoto státu se jedná jako s méněcennými. Na Hradčanech nahoře se sice neprohánějí žádní alchymisté a hvězdáři a vlaští dobrodruhové, za to ale hezky mnoho Francouzů, kteří nás přijdou dráže, než císaři Rudolfovi jeho výstřednosti. A i v tomto směru můžete zpívati lidový nápěv: "Co mám ze své růžové zahrádky, když tam chodí jiní na procházku?" Vaši státníci byli dosud důstojnými žáky druhého Rudolfa a druhého Ferdinanda a Lamormaina, a abych dopředl to kritické srovnání, končím slovy, jež jedna vynikající paní vložila do úst prudkému hraběti Matyáši Thurnovi, vašemu vlastnímu revolucionáři: Zanesli jste sem boj o nouzi a naše duše jste uvrhli do vězení.

Pánové! Na základě řečeného a na základě svého přesvědčení tento rozpočet odmítáme. (Souhlas a potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan posl. dr. Patejdl.

Posl. dr. Patejdl: Slavná sněmovno! Stanovisko parlamentních stran k otázce zakročení proti restauraci Habsburků ukázalo nám zcela jasně, na které politické strany v této sněmovně může stát počítati. Na této skutečnosti nezmění dnes ničeho nějaké vysvětlování a objasňování. Pan posl. Kreibich odůvodňoval odmítavé stanovisko své strany proti mobilisaci tím, že mobilisace měla býti vlastně přípravou pro imperialistickou válku. Pan posl. Kreibich zde citoval mnoho časopisů a mnoho tiskovin a zapomněl na jednu, ačkoli by ji mohl také znát, poněvadž vyšla v Liberci a byla rozšiřována v řadách našeho vojska. V tomto nepodepsaném letáku, který byl rozšiřován v řadách našeho vojska, protestováno bylo proti tomu, že censura zabavila provolání výkonného výboru komunistické strany, ve kterém obracel se k vojsku a tvrdil, že tato mobilisace má sloužit imperialistické válce. V tomto provolání byli vyzýváni naši vojáci, aby zbraně, které dostali do rukou, obrátili proti této vládě, a dále bylo poukazováno na možnost generální stávky. Provolání to končilo prohlášením: Této vládě, tomuto státu ani muže, ani haléře! Jest vidět, jak se pracovalo proti tomuto státu v době tak vážné, jako jsme prožili před nedávnem při návratu Karla Habsburka do Maďarska.

Bylo by už na čase, aby takové žerty přestaly, poněvadž žádný stát a tedy také náš stát, nemůže nechati s sebou žertovati. Posl. Kreibich vidí ve spolku s Polskem ohrožení Ruska, o které má obavy. Je otázka, o koho se vlastně poslanec Kreibich bojí. Bojí se posl. Kreibich o komunismus v Rusku? Což je v Rusku komunismus? Je to komunismus, když Lenin dnes se vrací k zásadám soukromého podnikání, když volá na pomoc kapitalisty z Anglie a Ameriky a když, jak jsme nedávno se dočetli, udělá spolek se šéfem generálního štábu Wrangelova Slaščevem? To není, vážené shromáždění, komunismus, pan posl. Kreibich se tedy o komunismus báti nemusí a nemůže. Bojí-li se o osoby, tedy mu odpovídám, že osoby, stojící v čele komunistického režimu, nejsou ohroženy zevně, nýbrž uvnitř, a jsem toho názoru, že sotva se mu podaří je zachrániti. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)

Konečným rozřešením otázky habsburské zmizelo nebezpečí stálého ohrožení míru ve střední Evropě a tím byla dána možnost středoevropským státům, aby se mohly intensivněji věnovati mírumilovné práci uvnitř. U republiky Československé, která má nesporné zásluhy o likvidaci tohoto dobrodružství, je jistě mírumilovná tendence zvýšena ještě právě uzavřenou smlouvou s Polskem.

Ale v těchto dnech právě rozvířena je naše veřejnost zase novou otázkou. Píše se v zahraničních časopisech o tom, že Československo má býti mezi státy, které mají přispívati na vydržovány rodiny Karlovy. Já považuji tyto zprávy sice za málo opodstatněny, nicméně chci právě již dnes prohlásiti, že se chováme naprosto odmítavě proti jakémukoli závazku (Výborně! Potlesk.) vydržování této rodiny. My jsme také žádných závazků nepřevzali a nebudeme také tak naivními, abychom dávali peníze na monarchistickou agitaci proti tomuto státu. (Výborně!)

Pozornost státní politiky může býti tedy obrácena k otázkám vnitřním, k otázkám hospodářským, kulturním a sociálním. Nevyřešených problémů máme zde velice mnoho; chci se zmíniti jen o některých. V první řadě myslím, že zasluhuje zmínky naše státní administrativa, ten živoucí organismus, který má prováděti zákony a který má bdíti nad zachováváním zákonů, ať již po stránce preventivní, nebo po stránce represivní. Má-li politická správa splniti úkol, který tento republikánský stát má právo od ní očekávati, tedy je nezbytně třeba, aby byla prodchnuta duchem republikánským, pokrokovým (Výborně!) a dále aby měla živé porozumění pro chápání a spravedlivé řešení otázek sociálních a socialistických. Zákony, byť byly sebe dokonalejšími, jestliže jejich provádění se dostane do rukou těch, kteří jsou duchu jejich cizí, nemohou býti provedeny. I když uznáme, že v dnešní administrativě se staly značné pokroky, přece cítíme, že jest třeba značnější reformace v duších, zejména reformace v duchu demokratickém a pokrokovém. My se ještě často shledáváme se zbytky rakouské administrativní taktiky, která se co do vlastnosti administrativy rakouské vyjadřovala tím, že měla nedostatek iniciativy a byla vzdálena od lidu, který měla především vychovávati, a teprve v druhé řadě řádně spravovati. Jestli volají široké vrstvy po odrakouštění v naší správě, zejména ve správě vnitřní, tedy je to pro parlamentní vládu ukazovatelem, že určité nedostatky tu jsou, že jim je třeba věnovati pozornost a že tu je třeba zjednati nápravu. Dala by se uvésti celá řada případů. Chci poukázati jen na příklad litoměřický, kde po převratu, když hlásili se úředníci u správce tehdejší okresní politické správy k vykonání přísahy, dělal si žerty, že se jedná o tak pověstnou českou přísahu! (Slyšte! - Posl. Zeminová: A za to byl povýšen!) Letos v červenci při trvání téhož správce v čele okresní politické správy konal se v Litoměřicích tak zvaný "Katholikentag". Na ochranu tohoto katolického sjezdu, ač nebyl nikým ohrožován, byla svolána z celého okresu spousta četníků a musil být a byl také zakázán sociálně-demokratický projev, který chtěl propagovati odlišné mínění. Jest zajímavé, jaké tiskoviny právě pod ochranou těchto četnických bodáků, které tam sezval předseda politické správy, byly rozšiřovány. Dostal jsem právě jednu brožuru, která právě při této příležitosti byla rozšiřována, a která podle formy byla vytištěna v Hanoveru, ale zdá se, že psána byla v Praze, a má název: Der kommende große Monarch, kde se dovozuje s odvoláním na všechny známé a neznámé proroky, že budoucím ústrojím světovým bude monarchismus, a vykládá se široce, kdo tímto monarchou bude. Aby nebylo žádné pochyby o tom, tedy v nápisech kapitol se povídá, že to bude panovník ze staré, vážené, německé rodiny a bude se jmenovat Karel atd.

Jest zajímavo, jak zde se mluví o tom, jakým způsobem se zbaví Karel svých nepřátel, a to bez svého přičinění, že totiž nastane ohromná temnota, při které vzduch bude otráven morem, a při něm všichni nevěřící pomrou. (Veselost.)

Čím více bude v naší vnitřní správě zjednána náprava, tím více budou se vnitřní naše poměry konsolidovati, neboť s rostoucí důvěrou k úřadům, zejména politickým, nabudou ještě větší důvěry k vládě a representantům státu. Reformace tato ukáže zároveň příznivý účinek po stránce finanční, neboť potřeba státu na orgánech a zajištění státní bezpečnosti klesne jistě měrou význačnou.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP