Sobota 19. listopadu 1921

Začátek schůze v 10 hod. 20 min. dopol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Špaček, Špatný.

162 poslanci podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda dr. Beneš; ministři Černý, dr. Dérer, dr. Dolanský, Habrman, Aug. Novák, inž. L. Novák, Srba, Staněk, Šrámek, Udržal, dr. Vrbenský.

Z kanceláře sněmovní: sněmovní tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška a dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 94. schůzi poslanecké sněmovny.

Dodatečně na včerejší schůzi a zároveň na dnešní schůzi udělil jsem dovolenou: posl. dr. Ivanu Hálkovi pro nemoc v rodině, Geršlovi, Kovačičovi, Janu Bečkovi, Chalupníkovi, Prokešovi, Oktávcovi, Pociskovi vesměs pro neodkladné záležitosti. Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. Čuříkovi pro neodkladné zaměstnání, na dnešní a pondělní schůzi posl. Chlebounové pro neodkladné zaměstnání, na týden posl. inž. Jungovi z rodinných důvodů.

Klub poslanců "der deutschen soz.-dem. Arbeiterpartei" vysílá do výboru rozpočtového posl. Hackenberga za posl. Uhla.

Došly některé spisy a dotazy. Žádám o jich sdělení.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Dotaz posl. Čuříka a soudr. min. školství a nár. osvěty o agitaci učitelů na obecné škole v Novém Jičíně a v Žilině u Nov. Jičína proti vyučování katolickému náboženství a o zanedbávání povinností okresního výboru školního v Nov. Jičíně.

Dotaz posl. Rýpara a soudr. min. školství a nár. osvěty o činnosti hudebních inspektorů v republice Československé.

Dotaz posl. Bezděka a soudr. min. školství a nár. osvěty o trpěné politické agitaci nadučitele Frant. Tůmy v Lomničce u Tišnova ve školních vyučovacích hodinách.

Dotaz posl. Sedláčka, Kopřivy a soudr. min. financí o koupi Cumberlandovy villy v Hietzingu pro československé vyslanectví ve Vídni.

Dotaz posl. Šamalíka a soudr. min. vnitra o vyřízení žádosti Ant. Dvořáka v Krnčicích za vyvlastnění pozemku k účelům stavebním.

Dotaz posl. Sedláčka a soudr. min. vnitra a sociální péče, že se nepřijímají naše odborně vzdělané síly v cizích podnicích na půdě republiky Československé.

Předseda vlády přípisem č. 31.970/21 m. r. ze dne 17. listopadu 1921 předkládá nařízení vlády republiky Československé ze dne 10. listopadu 1921 o zrušení Československé komise pro hospodaření kostmi.

Předseda: Přikazuji výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Předseda vlády přípisem č. 31.876/21 m. r. ze dne 14. listopadu 1921 zaslal sem vyjádření ministerstva průmyslu, obchodu a živností k resoluci o celní ochraně výroby traktorů, motorových pluhů, silničních válců, aeroplanů a motorů k nim, dále o revisi vysvětlivek k platnému a redakci nových vysvětlivek k příštímu autonomnímu celnímu tarifu, přijaté poslaneckou sněmovnou v 85. schůzi dne 6. srpna 1921 (k tisku 2831).

Předseda: Postupuji výboru rozpočtovému.

Přistupuji k dennímu pořadu, a to k

1. pokračování v podrobné rozpravě o zprávě výboru rozpočtového o vládním návrhu finančního zákona pro rok 1922 (tisk 3168) - skupina politická.

Sděluji ještě předem řečnickou listinu. Jsou zapsáni v této skupině "proti" pánové: dr. Lehnert, dr. Körmendy-Ékes, Jokl, Merta, Najman, dr. Feierfeil W., Křepek, dr. Keibl, Blatná, Darula, Mayer, dr. Baeran, Schäfer, Schubert, dr. Brunar, Häusler, dr. Radda. Na straně "pro" jsou zapsáni pánové: Špatný, Hummelhans, dr. Hnídek, Navrátil G., Myslivec, Pik, Vahala, dr. Juriga, dr. Patejdl, Benda, Molík, Onderčo, Hrušovský, Branecký, Mašata.

Jelikož předešlým řečníkem byl p. posl. Zierhut se strany "proti", uděluji slovo řečníku "pro", panu posl. Špatnému.

Posl. Špatný: Slavná sněmovno! K rozpočtu prvé skupiny máme několik poznámek. Je to především rozpočet ministerstva zahraničních záležitostí. Již před dvěma roky jsme v revolučním Národním shromáždění ukazovali na nutnost, aby u našich vyslanectev v cizině byla zavedena služba technických a také sociálně-politických attachés. Ta věc se dosud nestala a my máme za to, že proto jsme právě po stránce technické a do jisté míry i sociálně-politické ze zahraničí u nás příliš málo informováni. Ministerstvo zahraničních záležitostí vykazuje rozpočet velmi značný a mohli bychom tedy očekávati aspoň úměrné výsledky. Úměrné výsledky by mohly býti daleko větší, kdyby ovšem v ústředí byl zaveden trochu méně osobní režim a kdyby také zahraniční naše centrála byla informována dostatečně našimi zastupitelskými úřady a naopak.

Je zajímavo, že jsme velmi málo informováni na př. o státě, který je právě nám nejbližším, o jeho hospodářských poměrech, o Jugoslavii. Náš stát nezřídil dodnes žádnou odborovou službu v Jugoslavii, kde stavební ruch je největší ze všech zemí v Evropě, kde jedná se o veliké problémy takřka světové důležitosti. Tím promeškána byla naše odborná účast, kdežto státy jiné svými odbornými technickými silami Jugoslavii přímo zaplavují. Království SHS provádí ve starém Srbsku stavby silnic většinou strategického významu v ceně asi 200 mil. dinarů. Jsou to cesty, které jednak ústí do Bělehradu, jednak do Kragujevace, jsou to důležité stavby železniční. Je zajímavo, že na stavbách železnic, které jsou prováděny nákladem 150 mil. dinarů, jsou zúčastněni výhradně říšskoněmečtí podnikatelé.

Mimo to provádějí se opravy železničních tratí za války poškozených, buď ve státní režii anebo byly zadány podnikatelům. Jugoslavie také přijala rozsáhlý železniční program, což dokazuje poslední půlmiliardová půjčka domácí a zájezd ministra financí Kumanudyho do Londýna za účelem projednání půjčky půl miliardy franků ve zlatě. Za tyto peníze mají býti vybudovány nejnutnější trati železniční. Při celém projektu do nedávna měli hlavní slovo Američané, kteří sledovali hlavně cíl, aby pomocí těchto tratí mohlo se vykořistiti bohatství Jugoslavie, která je velmi bohata na mineralie. Američané mají také největší šance na financování trati Bělehrad-Kotor.

V poslední době stále více uplatňuje se při veškerém podnikání vliv kapitálu německého. V ministerstvu orby připravují se veliké projekty inundačních hrází na Dunaji, Sávě, Moravě a Drávě. Projekt regulace Sávy do Záhřeba je předmětem vážných diskusí.

I elektrisace v Jugoslavii je v projektu a je zajímavo, že Jugoslavie patří k zemi, která vedle Švýcarska a Tyrol je nejbohatší na vodní síly. A v tomto směru se tam zapracují Němci, kteří jsou tam nejvíce interesováni, největší říšskoněmecké firmy, kdežto my jsme v Jugoslavii zastoupeni pouze agenty, kteří tam pracují v malém stylu, jsouce spokojeni, když seženou nějakou malou centrálu o 200 až 300 HP, ale největší podniky zabírá říšskoněmecký kapitál a říšskoněmečtí podnikatelé. Ostatně i soukromé podnikání je v zemi bohaté, a to také je v rukou cizích kapitalistů a cizích technických sil, kdežto síly z Československé republiky mají poměrně nejmenší nebo žádný vliv na tyto veliké objekty, projekty a práce, ať jsou to už petrolejová ložiska v okolí Patrasu nebo ohromný rozmach zpracování dřeva v Bosně a Hercegovině, nebo ve výrobě železné rudy, kde jsou interesovány neobyčejně zase říšskoněmecké firmy.

Úkoly, abychom totiž měli všude své technické poradce, kteří nám v prvé řadě v Jugoslavii scházejí, spadaly dosud do kompetence ministerstva zahraničních věcí, které ovšem musí i nadále se jimi zabývati, dokud nebude věc řešena jinak. Ministerská rada se svého času usnesla na tom, aby tak zvaní odborní přidělenci, kteří jsou u našich zastupitelských úřadů a byli dosud placeni a ustanoveni z ministerstva zahraničních záležitostí, byli převedeni a převzati jednotlivými ministerstvy resortními.

Mělo by býti samozřejmo, že zahraniční ministerstvo z tohoto usnesení neodvodí důsledky, dokavad ministerstva resortní jednotlivé své síly nepřevezmou. Ale zahraniční ministerstvo nevyčkalo výsledku příslušného jednání, aspoň pokud se týká našich odborných přidělenců v Americe, a dalo jim výpověď. Jedná se celkem o 7 úředníků, kteří se do nového roku mají vrátiti z Ameriky, bez ohledu na to, zdali je příslušný resort ministerstva převezme a bude-li chtíti je ponechati v Americe nebo ne. Mohlo by se státi, že příslušná ministerstva budou nucena toho neb onoho poslati do Ameriky zpět, což znamená nejen velikou ztrátu času, ale i značné náklady finanční spojené s dvojí cestou, které by takto byly zbytečně vyhozeny. Při tom ovšem dále dlužno konstatovati, že namnoze se jedná o odborníky, kteří byli pověřeni určitými pracemi pro jednotlivá ministerstva, kteréžto práce následkem svého odvolání nemohou dokončiti, takže vyslání jich do Ameriky se značným nákladem finančním stalo by se následkem tohoto nepředloženého kroku zahraničního ministerstva bezúčelným.

Přímo křiklavým v tomto ohledu je případ odvolání inženýra Vodičky z Chicaga, jenž byl pověřen vypracovati zprávu o organisaci a methodách telefonní služby v Chicagu pro ministerstvo pošt, a úkol svůj nemůže ukončiti. Námitka, že techničtí attachés u různých našich úřadů zastupitelských nevykázali ještě viditelných výsledků své činnosti a že instituce tato snad je zbytečná, není naprosto na místě, poněvadž bylo třeba nejprve seznati odlišné poměry a zapracovati se, než bylo možno přikročiti k systematické práci.

Předčasné odvolání našich přidělenců zmaří právě ovoce prací přípravných, které ostatně musely by prodělati také všecky síly nové, budou-li tam jednotlivými resortními ministerstvy vyslány.

Z těchto případů je zřejmo, že místo, aby počet našich odborníků v cizině byl zvyšován, jak se toho vidí potřeba zvláště v Jugoslavii a v Německu a jak jsme ostatně po tom již volali v revolučním Národním shromáždění při jisté příležitosti v rozpočtové debatě, síly zapracované jsou odvolávány, aniž by mohly konati své práce. Jeví se v tom nedostatek systematičnosti, ale také zřejmá nehospodárnost a byrokratický duch, který nedovede podříditi otázku čistě administrativní, to jest otázku, z jakého rozpočtu mají býti síly placeny, zájmům vyšším. Otázka není definitivně rozřešena, ale nemůže býti rozhodující, poněvadž náklad v každém případě plyne z pokladnic státních, ať již položky tyto jsou zapsány v rozpočtu ministerstva zahraničí nebo v jednotlivých ministerstvech resortních.

Ostatně jest otázka, zdali výhradné podřízení našich různých přidělenců v cizině příslušnému ministerstvu resortnímu, bude věci ku prospěchu. V tomto směru máme velmi smutné zkušenosti ještě z dob Rakouska, kdy ministerstvo vojenství přidělovalo určitým diplomatickým zastoupením v cizině své přidělence, a ti potom se ocitali ve velmi ostrých sporech s jednotlivými diplomatickými zástupci, úředníky ministerstva zahraničí, čemuž by mohlo býti u nás vyvarováno, kdyby ve věci byl určitý systém a také plánovitost.

To jsou naše poznámky k rozpočtu ministerstva zahraničí v zájmu celostátním.

Ve středeční schůzi slavné sněmovny pan předseda poslanecké sněmovny Národního shromáždění pozdravil srdečnými slovy Washingtonskou mírovou konferenci a přál si, aby Washingtonská mírová konference stala se opravdu mezníkem ve vývoji lidstva. Tento podnět byl slavnou sněmovnou uvítán a my si také opravdu a upřímně žádáme, aby Washingtonská konference měla opravdu určitý výsledek, aby konečně došlo nejen k zabezpečení trvalého míru, ale aby se mohlo již jednou počítati s praktickou stránkou celé věci, totiž s odzbrojením a omezením jak ve výzbroji, tak také v rozšiřování jednotlivých armád. Ale dotud, dokud nejsou spolehlivé záruky a předpoklady ve všech státech, jest těžko, abychom my byli prvními, a proto si přejeme, aby výsledky Washingtonské konference brzy vešly v praktický život.

Náš branný zákon jest zákonem přechodním. § 1 našeho branného zákona slibuje, že branná moc bude vybudována na podkladě miličním. Ale my se netajíme, že i v tom směru dnes budeme míti určité množství obtíží. Dosud není naše země náležitě připravena, aby mohla zpracovati a stráviti celý miliční systém. A když mluvíme o milici, všímáme si i hlasu švýcarských socialistů, kteří vytýkají švýcarské milici ostrý třídní ráz, a kteří ukazují, že švýcarská milice za daných okamžiků, kdy většina - a téměř výhradná většina - důstojnictva je z vrstev bohatých a kapitalistických, by v případě sociálních konfliktů mohla také býti ve službách určité třídy privilegovaných. Nedávná mobilisace byla posuzována z vládních kruhů celkem uspokojivě. To ovšem neznamená, že by se nebyly staly chyby, a to chyby veliké, o jichž odstranění musíme pracovati. Jest zajímavo, že na př. k našim plukům se přihlásila při mobilisaci velká řada důstojníků, kteří ovšem neovládali československého státního jazyka a kteří také neznali ani výcvik československé armády. Já jsem o tom přesvědčen, že ten, kdo nezná státního jazyka a kdo se zároveň nepodrobil výcviku československé armády, nemůže býti důstojníkem armády československé. (Zcela správně!) Vojenskému výstroji, jak ukázala mobilisace, bude museti býti věnována poněkud žárlivější péče, než se dělo dosud. Nebyl to ojedinělý případ, že nebylo šatstva a obuvi, ne snad z toho důvodu, že by byl nedostatek těchto předmětů, nýbrž že chybou administrativy nebyly tyto předměty náležitě rozděleny. Mimo to byly velmi četné případy, jak nám bylo sděleno na příklad z Tachova a Chebu, že nové boty, které byly rozdány mobilisovaným vojákům, byly po 2 až 3 dnech k nepotřebě, rozpadly se. A proto z těchto důvodů voláme, aby byla zvolena už jednou komise, na níž se naše slavná sněmovna usnesla, která má dohlédati nad vojenskými dodávkami. Jest to v zájmu státu a v zájmu poctivých dodavatelů. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.) Rovněž účelně nebyla rozdělena práce a toho by bylo potřeba při mobilisaci dbáti. Jestliže se povolá na př. z brněnské zbrojovky 30 zapracovaných osob k vojenské službě, nebo odvolá-li se inženýr, který pracuje na výrobě děl v brněnské Škodovce a přidělí-li se k odvádění koní, jest to bezhlavost.

Máme zájem na branném zákoně, ale máme také zájem na duchu, který panuje v režimu našeho ministerstva národní obrany. Nezapomeňme, že určitá část vyššího důstojnictva, která se nedovedla smířiti s demokracií, jeví úsilí po zbudování zvláštní vojenské strany v našem státě. V těchto sférách také se rodí nevraživost k určitým politickým stranám ve státě, zejména k socialistům, a odtud také vyšel ďábelský útok na politickou svobodu vojínů odnětím volebního práva. Teprve parlamentní vláda překazila rejdy reakční; my toho útoku nezapomeneme a zároveň také se postaráme, aby zmizely všechny příznaky zarputilé reakce v ministerstvu nár. obrany.

Vážené shromáždění! Mluvíme-li o duchu, který právě panuje v ministerstvu, resp. v určitých jeho sférách, musíme se také zmíniti o organisaci československé branné moci. Tato organisace byla zahájena za prvního ministra národní obrany Klofáče, bylo v ní pokračováno za ministra dr. Markoviče a za generála Husáka. Tento nový systém, v němž byly zhodnoceny určité zkušenosti světové války, daleko předčil způsob francouzský a překonal i směr belgický, který vznikl teprve po našem vzoru. Zkušenosti světové války a zejména poznatky sibiřské armády byly také v našem systému náležitě zobrazeny, ale zdá se nám, že určitá část důstojnictva, a to rozhodujících důstojníků z ministerstva národní obrany, tomuto zdárnému vývoji nepřeje. Jsou to většinou důstojníci, které náš stát převzal z rakouské konkursní podstaty. V těchto dnech usiluje se v ministerstvu nár. obrany o nové předpisy a o novou organisaci. Jsou to předpisy, které jsou obsaženy v knize Org. I., a tyto předpisy my považujeme za útok na dosavadní organisaci a za ohrožení dosavadní organisace čsl. vojska. To, co se povídá v knize "Všeobecná organisace československé branné moci", která v těchto dnech byla rozšířena do jednotlivých vojenských oddělení, ukazuje, že původci tohoto návrhu nedovedli vůbec zhodnotiti zkušenosti světové války ani moderního způsobu vedení vojsk. My se opřeme rozhodně každé snaze, která by vývoj naší branné moci zdržovala nějakými výpisy nebo výňatky ze starého "Heereswesen" a různých zažloutlých "Dienstbuchů". Jaké jsou tyto nové předpisy organisace vojenské, stačí ukázka, že na př. pro záležitosti hudební v naší armádě má býti zvláštní oddělení, ale naprosto se zapomnělo na oddělení vojenských zemědělců, které je u nás v armádě dosti veliké a jemuž podřízena jsou vojenská cvičiště a vojenské hospodářské objekty, a docela se vynechává z organisace průmyslový odbor, kterému podřízena jest dosud řada důležitých a prosperujících vojenských podniků. Návrh svědčí tudíž o krátkozrakosti jeho navrhovatelů.

Budiž mi dovoleno, abych se zmínil o jiné velmi vážné otázce v naší československé armádě, a to o francouzské misi. Československý národ má velikou úctu a lásku ku Francii a je jí nesmírně povděčen (Tak jest!) za vše to, co pro naši samostatnost vykonala. My si také vážíme, slavná sněmovno, neobyčejně francouzských důstojníků a platí naše uznání jejich iniciativě a pomoci, kterou učinili pro naši československou armádu. Ale při všem enthusiasmu a nadšení, jež máme pro Francii a představitele její, zdá se přece jenom, že francouzská mise v naší armádě je poněkud početnější, nežli je třeba. Francouzští důstojníci mimo generální štáb jsou jednak veliteli oblastí a učiteli na některých školách vojenských, jako v Hranicích, Košicích. Systém francouzských učitelských sil je neekonomickým, poněvadž důstojníci jsou bez jazykové kvalifikace a nemohou býti v přímém kontaktu s vojenskými jednotkami, a vzniká časté nedorozumění. Ve vojenském školství je nutným za nynějších poměrů tak zv. dualismus, t. j. že vedle francouzských důstojníků je nutno, aby vojenská správa měla celou řadu českých učitelů, resp. českých překladatelů, čímž se náklady ještě zvyšují. Ale nejen to, francouzští důstojníci mají u nás značné výhody - nemluvíme o výhodách, které mají nejvyšší důstojníci a kterým požitky patří - ale pokud se týče bytů a automobilů, mají zde francouzští důstojníci a někdy i poddůstojníci výhody, o kterých se našim sekčním šéfům z ministerstva nár. obrany nemůže ani sníti. A tak se dožíváme žalostného kontrastu, když vzpomeneme, že naši důstojníci a vojáci živoří v různých podivných ubikacích, že naši důstojníci se tísní s celou rodinou v jedné podkrovní světnici nebo na Slovensku v polozbořených srubech, zatím co francouzští subalterní důstojníci mají byty o 4 až 5 pokojích.

Tedy to jsou věci, o kterých je potřebí, aby také naše vojenská správa přemýšlela. Jak je tomu v jiných státech? V Jugoslavii není nijaké francouzské misse, v Polsku při počtu 600 tisíc mužů armády měli dříve 900 důstojníků a nyní jich mají jen 273, v Rumunsku počet francouzské misse velmi podstatně omezili. U nás je dosud při počtu 150 tisíc vojáků 70 francouzských důstojníků a 50 mužů. To se nám zdá přece trochu příliš mnoho a nám nelze, slavná sněmovno, míti za zlé, jestliže proti nákladu v nepotřebném rozsahu na tuto missi protestujeme. Jestliže vidíme, že na místech, na nichž docela dobře by mohli býti naši lidé, naši důstojníci, jsou subalterní důstojníci francouzští s platy minimálně 5krát většími než našich korespondujících šarží, jestliže vidíme, že průměrné zařízení bytu pro členy francouzské misse stojí 150 tisíc (Slyšte!), jestliže za cesty francouzských důstojníků a jejich rodin uvnitř republiky musí zaplatiti ministerstva nár. obrany ministerstvu železnic 92 tisíce K za poslední dobu, pak, velectěné shromáždění, pochopujete, že náklad na francouzskou missi je přece příliš značný a že by bylo zapotřebí, aby byl podstatně zredukován. (Výborně!)

V rozpočtu ministerstva národní obrany vidíme 13 milionů K na francouzskou missi, vedle toho něco jest také zaknihováno do jiných položek a ještě jsme neodhlasovali tento rozpočet a již máme zde rozpočet dodatečný, ve kterém jest zase náklad 2 miliony na francouzskou missi. Tedy jest to celkem 18 milionů na francouzskou missi. Já při této příležitosti upozorňuji, že v naší armádě působí tento stav morální depressi, uváží-li se, že naši důstojníci mají dosud neupravené platy, naproti tomu však prostý francouzský vojín má tolik platu, jako má náš kapitán, a francouzský poddůstojník, rotmistr, má o 2 tisíce Kč více, než ministr Československé republiky. (Slyšte!) To jsou cifry, které nutí k přemýšlení! Mluvím-li o francouzské missi, uvedl bych ve spojení s touto věcí jisté pochybnosti, jak to vypadá s položkou 4, tit. 1 "Příjmy ministerstva národní obrany" na str. 60. Pánové, tam jsou umístěny refundace částkou, zatěžující republiku francouzskou na úhradu požitků francouzské misse, a jsou preliminovány obnosem 3,600.000 K; loni a předloni tato položka uvedena nebyla. Teď máme otázku: Jest smluvně odůvodněna a byla tato položka také zaplacena, a nebyla-li zaplacena v předcházejících létech, proč tedy nebyla v rozpočtu ministerstva nár. obrany náležitě vykázána?

Výlohy na francouzskou missi jsou dosti značné i po jiné stránce. My na př. budeme musiti zaplatiti, a to v poměru 63% náklady dohodové mise na Těšínsku - a ty nejsou malé - je to 4783 liber šterlinků, 3,607.220 franků a 4,533.697 lir, a to všecko ve valutě dotyčných států. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.)

Jiná závada, kterou trpí ministerstvo nár. obrany, je vyložená nepřízeň ministerstva financí. Slavná sněmovna se usnesla na některých nákladech a svého času povolila 1/2 mil. K na náklady t. zv. slovenské války a svého času odhlasovala slavná sněmovna také zálohu na šatstvo a obuv. Ale je zajímavo, že nejen z těchto obnosů ministerstvo nár. obrany nedostalo ani haléře, ba dokonce z rozpočtu, který byl schválen minulého roku, nebylo ministerstvu nár. obrany vyplaceno 900 mil. K, ač byla odhlasována náležitá úhrada. Toto hospodářství dále potrvati nesmí.

Přáli bychom si více lásky a pochopení k vojenským podnikům ministerstva nár. obrany. Jedním zvláště takovým vynikajícím podnikem je Československá státní zbrojovka v Brně. Po převratu jsme převzali v Brně filiálku vídeňského arsenálu, ta byla velmi pasivní, stát na ni doplácel 200.000 K měsíčně. Dnes z bývalého deficitního vídeňského arsenálu jest vybudována veliká továrna, kde pracuje tisíc dělníků ve dvou velkých továrních objektech. Tato továrna, kde dělnictvo má vliv na správu závodu a kde má také podíl na čistém zisku, výborně prosperuje. Je to snad první závod Československé republiky, kde dělnictvo má polovinu členů ve správní radě, druhou polovinu mají zástupci ministerstva nár. obrany, ale poněvadž zástupce ministerstva nár. obrany je předsedou, má dělnictvo tohoto podniku většinu ve správní radě. Přál bych si, aby ti pánové, kteří velmi rádi a velmi mnoho mluví proti socialisaci, šli se podívati do Československé zbrojovky v Brně, kde je do jisté míry socialisace provedena, pokud se týče dělnictva a úřednictva na správě podniku a také pokud se týče podílů na čistém zisku. Závod ten je nejen aktivním, - za minulý rok vydělala Československá státní zbrojovka v Brně přes 2,000.000 K - tento závod se osvědčuje i v konkurenci, třeba že musí pracovati za stejně těžkých podmínek jako závody soukromé. V konkurenčním boji je zajímavo, že výrobky zbrojovky brněnské, jako na př. selské vojenské vozíky, jsou až o 1000 K lacinější než výrobky konkurence, a bylo dokázáno, že v tomto závodě, kde dělnictvo má, pokud se týče vnitřní správy, téměř výhradný vliv, a pokud se týká správy ústřední, vliv velmi podstatný, na výrobcích tohoto závodu jednotlivá práce, třeba kolářská a kovářská, byla vykonána v době až o 60% menší než v závodech konkurenčních. V čem spočívá povznesení výroby? Aby byla dána dělnictvu chuť k práci, a chuť k práci se nezjednává, dovídá-li se dělnictvo v různých novinách o milionových ziscích jednotlivých závodů, o statisícových tantiemách, nýbrž chuť k práci se zjednává tenkráte, má-li dělník náležitý vliv na správu podniku, na výrobní kalkulaci a konečně i podíl z čistého zisku. A přece proti Československé státní zbrojovce v Brně kují se intriky, určité kruhy ji chtějí odtrhnouti od státu a zříditi akciovou společnost, jak se již namáhaly některé banky v prvém roce Československé republiky.

Stejně macešsky se určité rozhodující kruhy chovají také k leteckým dílnám. Bylo to dělnictvo, které v nevšední své obětavosti nám zřídilo prvý letecký arsenál. Z nepatrných počátků v levém křídle průmyslového paláce vybudována velká továrna, která ve své výrobě daleko předčila oba dva konkurenční závody na výrobu letadel v Československé republice. Ovšem k velikému neštěstí v poslední době naše letecké dílny na letišti kbelském shořely. Jest zajímavo, že tento požár do jisté míry můžeme přičísti nedostatečnému opatření. Není na letišti dosud žádného vodovodu, ani náležitých bezpečnostních opatření a také ani dostatečné strážní posádky. Nešťastnou náhodou dílny vyhořely a sotva se sešla komise, která se měla raditi, jakým způsobem a kde letecké dílny mají býti znovuzřízeny, již se zase se strany konkurence dělá veliká agitace, ať včerejším zasláním v "Národních Listech" anebo akcí jednotlivých členů této slavné sněmovny, aby letecké dílny buď nebyly vůbec znovuzřízeny nebo aby výroba letadel byla přenechána podnikům čistě soukromo-kapitalistickým. Se stanoviska státního jest však třeba, aby měl stát své vlastní podniky, zejména v tak důležitém oboru jako letectví. Nechceme, aby stát držel v tomto oboru výroby naprostý monopol, ať je ponecháno volné pole konkurenci, ale přece nemůžeme souhlasiti, aby k vůli zisku několika jednotlivců stát své dílny zrušil. Dokud stát má část výroby ve svých rukou, tedy si také reguluje cenu výrobků a omezuje tím také své náklady. Kdyby se však stát svých podniků, které mimochodem řečeno prosperují, vzdal, potom by upadl v plen různým kapitalistickým trustům a kartelům, které by diktovaly ceny a působily velmi enormně na zvýšení výloh rozpočtových.

Mluvíme-li o rozpočtu ministerstva spravedlnosti, není možno, abychom se nedotkli poměru našich soudců. Málo který obor státní správy jest tak přetížen prací jako naše soudnictví, a není oboru státní správy, kde by úředníci v poměru k vykonané práci byli tak bídně placeni, jako naši soudci. My jsme již řekli kolikrát, že chceme svobodné, neodvislé soudce, ale soudce také dobře honorované.

Voláme zejména po řádném vybudování Nejvyššího soudu v Brně. Přáli bychom si, aby bylo postaráno o dostatečný počet místností pro Nejvyšší soud, aby opatřeny byly řádné byty soudcům z Nejvyššího soudu, aby byla zřízena řádná knihovna, neboť to, co dnes pod jménem knihovny v Nejvyšším našem soudu v Brně existuje, jsou vlastně jen pozůstatky knihovny jistého dvorního rady, které jsou zastaralé a které pro moderního soudce příliš mnoho ceny nemají. A přece soudce nemůže rozhodovati, nemá-li dostatečné množství odborné literatury po ruce.

Této příležitosti zároveň používáme, abychom se dotkli osudu soudců Nejvyššího soudu, těchto největších proletářů mezi justičními zaměstnanci, kteří žijí na dvou místech, rodiny v Praze a oni potom v Brně, a v daleko horších poměrech, nežli pracovníci manuelní. Jejich postavení hmotné jest nedůstojné republiky, a uvádí v nevážnost autoritu státu, která nedovede zjednati snesitelné podmínky životní soudcům nejvyššího svého úřadu justičního.

Měl bych ještě několik poznámek k různým výrokům a výnosům jednotlivých soudů, ale není možno, abych se dále rozšiřoval. Budeme hlasovati pro rozpočet, ale přejeme si, slavná sněmovna, aby parlamentární vláda neznamenala jen výměnu vlády, ale aby také provedla radikální změnu byrokratického režimu v nejvyšších místech republiky (Výborně!), onoho režimu, který naši republiku dusí, který brání rozvoji demokracie a ohrožuje ji. (Výborně! Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP