Pátek 18. listopadu 1921

Předseda (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku panu posl. Dubickému.

Posl. Dubický: Slavná sněmovno! Nechci mluviti řeč politickou. Nicméně mám za povinnost, abych konstatoval, že politické projevy zástupců německých stran značně diferencují v názorech na poměr německých spoluobčanů k našemu státu. Vysvitne to nejlépe, posuzujeme-li věcnou stránku projevu zástupce německých zemědělců p. kol. Spiny ve srovnání s řečí p. posl. Lodgmana. Nicméně i při vší nenávisti, kterou dr. Lodgman má vůči našemu státu, nemůže popříti, že i v radách jeho vlastního voličstva vzniká zcela jiný názor o poslání Němců v republice, nežli jak ho ve svých projevech zastává on sám. Poukazuji jenom na známé úvahy dr. Turnwalda v "Reichenberger Zeitung" proti dr. Lodgmanovi a jeho rozkladné politice - poukazuji dále na projevy starosty města Šluknova Eiserta, který nedávno na voličské schůzi páně Lodgmanov veřejně prohlásil, aby Němci, pokud jde o účast na aktivní politice státní, vystoupili ze svého vzdorokoutku.

Hlasy rozvážných Němců se množí, a není jistě daleká doba, kdy v rozumné politice národohospodářské, směrující k posilnění našeho státu a k jeho vnitrní obrodě, sejdeme se všichni na společné základně.

Debata parlamentní o státním rozpočtu má býti veřejným kontrolním řízením před veškerými vrstvami občanstva o správnosti nebo vadách státního hospodářství. Rozpočty se sice povolují vládě a státu, avšak vlády se případně i během roku střídají a s povolenými obnosy hospodaří byrokracie. Je proto nutno zkoumati bedlivě všechna odvětví státní správy, poukazovati na nedostatky a vady, objektivně kritisovati různá opatření, ale míti při tom vždycky na zřeteli zájem a svrchovanost státu. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)

Probíráme-li státní rozpočty od r. 1919, vidíme, že deficity jejich vykazují každoročně tendenci klesavou. Byl by to zjev jistě velmi potěšitelný, kdyby na druhé straně nebyla tak značná vydání mimořádná. V rozpočtu na rok 1919 činila rádná vydání 30, mimořádná 70 procent celého rozpočtu. Roku 1920 klesla mimořádná vydání na 53 proc., roku 1921 na 35 procent a poměr mimořádných vydání k řádným v rozpočtu na příští rok je 33 ku 67. Ačkoliv tedy během 4 let nastalo značné zlepšení v tomto poměru, přece těch 33 proc. výdajů mimořádných, poněvadž není kryto mimořádnými příjmy, značně zatěžuje náš rozpočet a je příčinou jeho stálé pasivnosti. Příznivých známek v rozpočtu je několik a patří mezi ně zejména fakt, že rádné výdaje jsou kryty rádnými příjmy, ba že zbývá ještě přebytek 4165 milionů kor. Uvážíme-li však vzestup našich státních rádných příjmů za všechna 4 léta, vidíme, že rádné příjmy rozpočtové stouply od roku 1919 do roku 1922 o plných 661 procent. Toto téměř sedmeronásobné zatížení poplatní schopnosti občanstva v tak krátké době a v tak kritické národohospodářské situaci poválečné musí býti mementem pro parlament i pro všechny státotvorné strany. Přejeme si, aby v rozpočtové debatě na příští léta byly připraveny aspoň přibližné výsledky práce nejvyššího kontrolního úřadu, aby se vědělo, jak daleko se faktické potřeby státu odchylují od skutečného rozpočtu. Uzávěrka - účet na to, co se skutečně vykonalo, je přece mnohem důležitější než rozpočet sám. Proto je povinností parlamentu, zejména dnešní doby hesel o úspornosti a šetření, starati se také o uzávěrku, a úsporná komise parlamentem nedávno zvolená bude míti v uzávěrce nejspolehlivější materiál. (Tak jest!)

Slavná sněmovno! Debata rozpočtová je letos tím významnější, neboť současně likvidujeme válečné nebezpečí, jemuž jsme byli vystaveni rafinovaným pokusem monarchistické reakce a ošemetnou, frivolní politikou Maďarska. Úkol naší mobilisace je splněn. Svět jest informován, cizina už ví, kdo byl rušitelem míru ve střední Evropě a dovede i příště prohlédnouti maďarské úskoky, ať se dějí se strany kterékoli. Mobilisace podle prohlášení pana min. předsedy vykonala se bez poruch dopravy a bez velikého risika hospodářského. Přechodný pokles naší koruny v cizině nebyl způsoben mobilisací, nýbrž poklesem německé marky, a naše měna dosáhla již opět své dřívější úrovně. Rychlá mobilisace vynesla našemu státu cenné zkušenosti po stránce osobní, technické a politické. Zejména na Slovensku pročistila ovzduší, oddělila jasně plevel od zrna a prokázala, že v hodině nebezpečí stojí národ nás svorný a jednotný, aby uhájil svobodu a svoji samostatnost. Nyní je však nutno, aby z poznatků, kterých načerpali jsme za mobilisace, provedly se bezodkladné důsledky. To týká se zejména všech nespolehlivých živlů ve správě politické a vojenské, které v hodině nebezpečí zklamaly, to týká se dále chyb a nesprávností, které daly se na různých místech při odvodech koní jednak z neznalosti předpisů, jednak z nejednotné prakse, ale také úmyslně. Náprava musí býti provedena bezodkladně a energicky.

Pan předseda ministerstva ve svém exposé prohlásil, že politický efekt našeho zakročení v Maďarsku má cenné výsledky. Je ti pravda. Je však nutno, aby naše vláda přinutila nyní Maďary k přesnému plnění trianonské smlouvy a nezapomněla při tom ani na otázku národních menšin. Konstatuji, slavná sněmovno, že v nynějším Maďarsku žije na 350 tisíc Slováků, kteří nemají jediné školy, zatím co pro 600.000 Maďarů na Slovensku je 682 maďarských škol lidových. (Slyšte!) Trianonská a st.-germainská smlouva obsahují stať o ochraně národních menšin, v níž se stanoví, že národní menšiny, prokáží-li v tom kterém správním obvodu 20% obyvatelstva, mají právo s úřady stýkati se ve své řeči, mají právo na menšinové školy atd. U Pešti a v celé radě ostatních žup Maďarska jsou obvody, kde jest až 30% Slováků, ale práv nemají žádných. (Posl. dr. Lelley [německy]: Žádného sčítání lidu tam nebylo, to bylo horší u vás!) Až 30% obyvatelů Slováků v jednotlivých obcích u Pešti bylo konstatováno při soukromém sčítání lidu, pane kolego! Nekonají-li tedy Maďaři jim uložené povinnosti vůči národním menšinám, je povinností naší vlády, aby vynutila provádění trianonské smlouvy i v těchto bodech. Naše republika vůči maďarskému školství vykonala jistě svoji povinnost, lze tedy žádati, aby tímtéž způsobem chovala se maďarská vláda vůči slovenským menšinám tamějším.

Základním rysem naší státní politiky má býti systém šetrnosti a racionelního hospodářství. Byla za tím účelem zvolena úsporná komise a je si jen práti, aby z jednoho extrému nepřešlo se do druhého. Jde v prvé radě o úpravu státní administrativy a o její zlevnění. Úprava musí býti provedena objektivně, avšak neúprosně, jak se strany vlády, tak se strany státního zaměstnanectva. V naší republice je dnes kromě vojska 350.000 státních zaměstnanců. Je-li jich tolik potřeba, na to odpověděl pan ministr železnic prof. Šrámek, když v rozpočtovém výboru prohlásil, že jenom u železnic je přes 20.000 zaměstnanců přebytečných. U železnic je dále nutno upraviti otázku t. zv. volných a režijních lístků, u těchto aspoň pokud se týče zvýšení dosavadních cen, které za Rakouska obnášely 1/5 ceny povinné. Stát je nucen tlakem hospodářských poměrů, aby svědomitě šetřil. Bylo by tedy třeba a my si toho s našeho stanoviska přejeme - podati seznam všeho státního zaměstnanectva, ať ministerského nebo neministerského, ve kterém by jasně a zřetelně bylo vysloveno, jaké vzdělání má zaměstnanec, kolik služebních let má celkem, bez let započítaných s prominutím zákona, ve které hodnostní a platové třídě je zařaděn a kolikrát byl za dobu naší samostatnosti povýšen.

Všechny nesrovnalosti proti řízení pragmatikálnímu a proti zákonu musí býti zrušeny a zjednána platnost zákonů pro všechny, ve smyslu naprosté demokracie. Je nutno dále propustiti veškeré smluvní síly přežilých ústředen a pensionovati přesloužilce, kteří mají plnou služební dobu a jsou starší 60 let, při čemž arci musilo by dojíti k úpravě pensijních požitků. (Zcela správně!)

Hlavní příčinou, proč státní rozpočet je tak zatížen, spočívá v tom, že teprve letos dostavuje se účinek zákonů, kterými Národní shromáždění roku 1919 a 1920 upravilo poměry státního zaměstnanectva.

Nemám příčiny mluviti proti kterýmkoli kategoriím státního zaměstnanectva nebo řešiti otázku, zda byly dotyčné zákony nutný, ale nelze v tak vážné věci, jako je tato, tajiti pravdu. A pravdou zůstává, že státní rozpočet nesnesitelnou měrou zatížil zákon o propočítávání let a tak zvaný zákon paritní. Prvý z dubna r. 1920, druhý z května 1919.

Při debatě specielní přednese po této stránce rada našich kolegů doklady, aby veřejnost poznala, že příčinou nemožné výše nákladů na státní zaměstnance je množství osob, jež rázem nabyly požitků, jaké stát před tím platil jen malému počtu úředníků s nejvyšší kvalifikací, zastávajících místa nejzodpovědnější.

Tvrdím, že stát s takovými finančními prostředky, jako je náš, nemůže si dovoliti luxus, aby služby podřadné dal zastávati zaměstnancům zařazeným do kategorií, jimž musí platiti obnosy, které znásobněny rozvracejí naši hospodářskou rovnováhu.

Musí býti dále provedena reorganisace administrativy tak, aby bylo zaměstnanců náležitě využito, neboť stát může platiti v budoucnu jen skutečnou práci. S tím úzce souvisí reorganisace v systému účetním, aby odstraněno bylo zbytečné papírové úřadování a tím i zhoubná a bezmyšlenkovitá byrokracie. Agendu úřední je nutno sdružiti a všechny zbytečné, namnoze jen k vůli osobám zřízené úřady odstraniti, neboť jsou přítěží celé státní správy. Nové síly do státních služeb mohou býti přijímány jen tehdy, je-li to naprosto nutné a potřebné a vždy jen na základě kvalifikace, při čemž odstraní se neudržitelný zjev, že každý desátý člověk u nás je pomalu státním zaměstnancem. (Slyšte!)

Při tom arci nutno, aby platy těch, kdož aktivně státu slouží a celou životní praxi ve prospěch celku přinášejí, byly upraveny a tím existence nepostradatelných zaměstnanců náležitě zabezpečena.

Slavná sněmovno! Shrnul bych tedy naše požadavky, pokud se týče státní administrativy, v tuto zásadu: Ekonomisace v počtu zaměstnanců, zjednodušení úřední agendy, důkladné předběžné nebo praktické vzdělání, úprava volných a režijních lístků na drahách pro všechny obory veřejné správy, avšak plné a spravedlivé hospodářské zabezpečení těch, kteří státu svědomitě pracují a slouží. Kdo smýšlí se státem poctivě, ten uzná, že spokojené zaměstnanectvo je páteří státu. Stát však nesmí své zaměstnance držeti z pouhé humanity, nýbrž pro svoji naprosto nutnou potřebu, pro potřebu všech, hladkého chodu státních záležitostí a uplatnění zákona ve všech úkonech občanstva.

Rozumná státní politika musí dbáti toho, aby domácí výroba ať již zemědělská nebo průmyslová chráněna byla před cizí konkurencí. Je proto pochopitelno, že prozatímní úprava celních sazeb, kterou chystá vláda cestou nařizovací, poněvadž ještě nemáme nového celního autonomního tarifu, na jehož podkladě by se vyjednávaly obchodní smlouvy s cizinou, vzbudila zájem veřejnosti. Některé strany již dnes útočí na zemědělce, že při nové úpravě celních sazeb mají býti stanovena cla na zemědělské výrobky. A přece nejde o nic jiného, než o spravedlivou ochranu domácí zemědělské produkce v zájmu celostátním. Na výrobky průmyslové, jako látky, kůže, železo atd., stanovena jsou cla přímo závratná. Tak na příklad příze a její výrobky vykazují clo až 24.000 Kč na 100 kg, a podobně tomu jest i u všech jiných průmyslových produktů.

Zamlčuje se, že vláda doveze letos 30.000 vagonů obilí pro veřejnou aprovisaci beze cla a že pro příští dobu mají býti cla na obilí poměrně nepatrná. Zamlčuje se dále, že úprava celních sazeb má býti podniknuta i z důvodů finančních. Až dosud resultují cla ve státním rozpočtu obnosem 90 milionů Kč, příštího roku mají však vynésti 520 milionů Kč. Zamlčuje se dále, že Německo zvýšilo své tarify 20krát, státy západní též. Francie zvýšila v dubnu svůj jenerální tarif 3krát, a k tomu usnesla se ještě na vysokých koeficientech. Zamlčuje se, že za Rakouska uzavíraly se obchodní smlouvy hlavně se státy orientálními na účet agrárních interesů a že následkem toho vznikla úžasná agrární krise, takže v letech 90tých sám nynější president Masaryk varoval stát, aby nezapomínal na zemědělství a nefavorisoval celní politikou jen a výhradně průmysl. Nesmí se konečně zapomenouti, že na ochraně zemědělské výroby má přímo vitální zájem naše zemědělské dělnictvo tak jako u průmyslu dělnictvo průmyslové, které se domáhá vysokých cel na průmyslové výrobky svorně se svými zaměstnavateli. Chcete-li tedy, aby zemědělec lacino své výrobky prodával, také musíte chtíti, aby je lacino vyráběl, aby si mohl opatřiti laciné stroje, podnikati meliorace a všechno to, co přispívá k intensivnímu hospodaření. Škoda, že dosud nemáme po ruce výsledky letošního sčítání lidu. Podle sčítání roku 1910 zabývalo se jen v Čechách zemědělskou prvovýrobou 34% veškerého obyvatelstva, nemluvě ani o Moravě a nyní o Slovensku.

A právě na Slovensko při úpravě zemědělských cel nesmíme zapomínati. Tam je zemědělská výroba na daleko nižším stupni nežli u nás. Zbaviti malého slovenského zemědělce celní ochrany, znamená odsouditi ho k nynějšímu živoření a riskovati hospodářské zesílení celé republiky. Jsme přesvědčeni, že i u nás uplatní se slova francouzského politika-ochranáře Méline, který napsal: "Ohlédněte se kolem sebe a nehledejte spásu zarputile tam, kde se všechno tísní a jeden druhého hledí umačkati. Vraťte se k zemi, k této matce živící lidstvo." - A tedy prohlašuji: Tak jako u nás, i na Slovensku klíc k hospodářskému zvelebení a posílení republiky leží v půdě a nosí jej v kapse své haleny prostý slovenský zemědělec, čekající s toužebností na parcelaci magnátských latifundií. (Výborně!)

Přejeme si, aby tato životní otázka povahy hospodářské nebyla podle dřívějších method zavlečena na horký písek politické arény, ale aby rozhodnuta byla po zralé, odborné úvaze a po chladných výpočtech tak, jak to odpovídá interesům národa, pokroku a prospěchu celého hospodaření.

Slavná sněmovno! Významným pro rozpočet kteréhokoliv státu jest ono číslo, které udává státní výlohy na obor státní správy, zastupovaný ministerstvem školství. V bývalém Rakousku bylo určeno roku 1917-1918 pro ministerstvo školství 1/2%, kdežto pro armádu 60% všech státních vydání. V naší republice v rozpočtu na rok příští činil podíl školství na veškerých výdajích 5·7% a zvýšil se od roku 1919 desateronásobně, což zajisté bylo přijato všemi vrstvami občanstva s naprostým uspokojením. Celkový dojem o rozpočtu ministerstva školství je velmi uspokojivý. Vítáme zvláště vřele, že je hojně pamatováno na školství a veškeré kulturní podniky Slovenska i Podkarpatské Rusi. Přáli bychom si však, aby na příště ministerstvo školství a celá státní správa větší pozornost věnovala vybudování školství venkovského.

S politikou přísné šetrnosti jsou v úzkém spojení daně a poplatní schopnost veškerého obyvatelstva. Kdo bedlivě prohlédl státní rozpočet, má jistě pevný dojem, že všechny té doby možné zdroje státních příjmů jsou použity a poplatní schopnost občanstva napjata do té míry, že další přitahování berního šroubu není možné. Nezbývá proto nadále nic jiného, než výdaje zaříditi podle dosažitelných příjmů, to je hledati úspory, protože nás rozpočtový schodek nesmí se státi schodkem chronickým. (Výborně!)

Vážné obavy chováme pokud se týče vybírání dávky z majetku, která podle prohlášení p. ministra financí připravuje se pro nejbližší dobu. Není dosud jasno, zdali dávka vybírána a vyměřována bude podle odhadu, který učiněn byl při soupisu, zvláště pokud se týče cen dobytka, aneb bude-li brán zřetel k cenám nynějším. Po této stránce je nutná korektura, nemá-li dojíti k zřejmým přemrštěnostem. Zemědělský stav je daněmi zatížen v míře tak úžasně, že právem vyslovují se obavy, jak bude dál? A při tom naříká se všeobecně na nestejnou praxi berních úřadů, na radu nových zákonů daňových, novel a nařízení, ve kterých se nikdo nevyzná, takže ztrácí se všechna důvěra v daňový systém. Poplatnictvu posílají se jen stále šeky s napsanými obnosy, ale nikdo neví, zač má platit, z čeho se mu daň vyměřuje atd. Zákony daňové mají býti jasné, jednoduché, aby každý jednotlivec sám se v nich vyznal. Úplná změna daňového systému zavedením malého počtu daní, ale finančně vydatných a spravedlivých, jest nejvyšší nutností, nemá-li se celé finanční zákonodárství vůbec zhroutiti.

Důležitým faktem v národním hospodářství jest obor zemědělský. Ve 20miliardovém rozpočtu stanoveny jsou veškeré výdaje min. zemědělství 3% všech státních vydání. Toť charakteristická vigneta celého tohoto rozpočtu a zároveň přesvědčivý doklad o tom, jak i po zkušenostech doby válečné je zemědělství skoupě státem odbýváno, vzdor tomu, že má opatřiti výživu pro 13 1/2 mil. obyvatelstva.

Investiční rozpočet státní činí 3263 mil. Kč, z toho celé 2 miliardy určeny jsou pro železnice, kdežto pro min. zemědělství pouze 25 mil. Kč a pro jeho stavby 14 mil. Kč. A přece je příkazem národohospodářské moudrosti, zvýšiti investiční politikou produkční schopnost půdy, aby jednak zemědělec zabezpečil se pro těžkou dobu soutěže zemědělských výrobků, jednak aby stát budoval svou soběstačnost. (Zcela správně!)

Celou zemědělskou politiku rozdělil bych na 4 hlavní skupiny. První je skupina školství se zřetelem na školství lidové. Loni bylo na zemědělské vyučování věnováno 31 mil. Kč, letos 50 mil. Kč. Zvýšení této položky vítáme s opravdovou radostí a přáli bychom si jen, aby zemědělské školství bylo podomkařeno již se zřetelem na provádění pozemkově reformy. Musí býti dána možnost i těm nejchudším zemědělcům, aby mohli syny své posílati do hospodářských škol, neboť jen tak bude vychována nová generace praktických hospodářů, kterou zemědělci i stát nutně potřebují.

Druhá velká skupina je výzkumnictví a pokusnictví, na niž určen jest obnos 18.5 mil. Kč. Uvážíme-li, že je nutno učiniti všechna opatření k zabezpečení naší výroby rostlinné, musíme prohlásiti tento obnos za nedostatečný. Poválečné poměry počínají přecházeti do dob mírových, takže volná konkurence světová zahájí opět svoji působnost. Na to nutno naše zemědělce připraviti, abychom se stali co nejméně závislými na dovozu z ciziny. Síť pokusných a výzkumných stanic zemědělských plodin je třeba vybudovati systematicky pro různé oblasti našeho státu a vyvrcholiti náležitě vybudovanými ústavy vědeckými.

Třetí skupina jsou meliorace a scelování, k němuž připravuje ministerstvo zemědělství zvláštní zákon a konečně regulace. Na odvodňování a zavodňování je v rozpočtu 7 mil. Kč, na agrární operace 1.6 mil. a příspěvek melioračnímu fondu 15 mil. Kč. Již loňského roku poukazovali jsme na význam meliorací pro naše zemědělství a žádali zvýšení těchto položek. Bohužel marně. Upozorňuji znovu na nutnost odvodnění tak. zv. křineckých blat na Nymbursku, kde tisíce měr je každého roku pod vodou, čímž vznikají státu škody milionové. Dokonale vybudovaných meliorací u nás v celé republice máme asi 103.000 ha. K meliorování bylo by ještě asi 1,757.000 ha půdy, ale kdybychom pokračovali tempem dosavadním, trvala by celá akce meliorační více než 500 let. Zvýšené výnosy meliorovaných ploch odhadují se mírně na 35 mil. q v ceně 3 miliard Kč. Tady by byl zásah státní moci na místě, zde by se měla na podkladě pečlivě propracovaných projektů zahájit ve velkém slohu meliorační akce, vypočtená na 50-70 let, jako jeden z předpokladů naší soběstačnosti hospodářské a naší soběstačnosti s potravinami vůbec. (Výborně!)

Čtvrtou důležitou skupinou je produkce živočišná, družstevnictví, elektrisace venkova a lesy. Na chov domácího zvířectva soustavně se zapomíná - na 400milionové škody, vzniklé loni dobytčí nákazou, nedostalo se zemědělcům dosud ani haléře náhrady - pro družstevnictví není dosud vybudováno ani příslušné oddělení v ministerstvu zemědělství a pokud se elektrisace týká, participuje venkov na položce 30 milionů Kč, které určeny jsou v rozpočtu ministerstva veřejných prací na elektrisaci státu.

Naše lesy, pravil generální zpravodaj pan kol. Sonntág, zaujímají 5 mil. ha v republice, jsou jedním z nejcennějších faktů, a přece není význam jejich ještě doceněn. Produkce dřeva činí u nás asi 16 mil. kub. metrů. Nechci hovořit o otázce, kolik národohospodářsky ztrácíme tím, že se těží málo uhlí a že nutno více dodávati palivového dříví na úkor dřeva užitkového, ale odborníci odhadují tuto škodu na 160 mil. Kč ročně. Tvrdím, že řádně prováděnou lesní politikou a inspekcí se strany státní - ne ovšem takovou, jaká je dnes" kdy jeden úředník má pod dohledem 100.000 ha lesa - dala by se těžba lesů nepoměrně zvýšiti.

A ovšem v prvé řadě musí se dbáti toho, aby lesy nebyly plundrovány soukromými majiteli, kteří ze strachu před reformou pozemkovou kořistí z nich měrou nevídanou. Je svrchovaný čas - a my s toužebností cekáme na ohlášenou předlohu pana ministra zemědělství - aby majetkové poměry lesní upraveny byly tak, aby lesy nebyly k prospěchu velkostatkářů, nýbrž aby sloužily potřebám státu, zup, obcí, všeho obyvatelstva. To bude úkolem lesní reformy, která souběžně řešiti se bude s reformou pozemkovou.

Pozemková reforma! Co tu vroucích přání, tužeb a nadějí statisíců drobných zemědělců poutá se k této důležité otázce! Kolik to štěstí může přinésti nejchudším vrstvám zemědělským, bude-li provedena rychlejším tempem podle zákonů, schválených revolučním Národním shromážděním! Této doby byla celá naše veřejnost vzrušena zprávou o t. zv. státních statcích, neboť bylo konstatováno, že pověstný býv. arcivévoda Bedřich Habsburk prodal své statky na Těsínsku, na Slovensku a v Jugoslavii za 200 milionů dolarů kapitalistům americko-francouzského syndikátu. V našich penězích znamená to téměř 20 miliard korun.

Pan ministerský předseda dr. Beneš prohlásil sice v rozpočtovém výboru, že zákon o pozemkové reformě je zákonem vnitřním, do něhož podle mezinárodního práva nemůže z ciziny nikdo zasahovati, ale tím není řečeno, že zástupci cizích států a hlavně kapitalistických společností nebudou i napříště u nás intervenovati ve věci svých příslušníků, kteří se cítí pozemkovou reformou dotčeni, a že se jim nebudou činiti různé koncese.

Ostatně sám americko-francouzský kapitál málo dbá mezinárodního práva, neboť se opírá o svůj neobyčejný finanční vliv a hrozí, že může kteroukoliv finanční transakci naší republiky, jako je zahraniční půjčka, úvěr na suroviny, kurs naší valuty, buď zmařiti nebo vážně ohroziti. Kapitál tento získal do svých služeb vynikající právníky, kteří i v Praze mají své kanceláře a nedělají nic jiného, než že píší rekursy proti našim zákonům a rozhodnutím Pozemkového úřadu. Při tom strojí se pikle proti pozemkově reformě na šlechtických panstvích a zámcích, jako na Slovensku v Želisovci, u nás v Častolovicích, na zámku v Kosmonosích, kde schází se bývalá šlechta k poradám. Tam zní sice zdánlivě hudba a víří tance, ale u stolu modrokrevných pánů zoufale se pracuje na rozbití největšího díla posledního věku, pozemkové reformy.

A vláda naše vůči všem těm nebezpečím pouze prohlašuje, že zákon o pozemkové reformě je zákonem vnitřním, do něhož nemůže nikdo z ciziny zasahovati. Je pravda, že statky býv. arcivévody Bedřicha staly se na základě článku 298 mírové smlouvy st.-germainské, resp. na základě zákona ze dne 12. srpna 1921 majetkem republiky Československé. Avšak vklad vlastnického práva k těmto statkům pro Československý stát nebyl dosud proveden, ježto podle § 4 cit. zákona musí prý teprve ministerstvo vnitra po dohodě s ministerstvem věcí zahraničních rozhodnout o tom, je-li bývalý arcivévoda Bedřich členem panovnické bývalé dynastie. A i potom může Bedřich i ostatní podati stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, což bude trvat opět dlouhou dobu, čímž provádění pozemkové reformy na těchto statcích oddálí se do nekonečna. A tu se táži: Proč ty věčné odklady, proč to soustavně omlouvání, že není možno v této době podniknouti pronikavou parcelaci velkostatků bývalé dynastie a jiných majitelů velkostatkářských latifundií? V tom je právě, slavná sněmovno, příčina veškeré oprávněné naší nespokojenosti. Dovolte mi malou vzpomínku. Když po tragédii bělohorské zasedl na soudnou stolici nad českým národem pověstný Ferdinand II., zkonfiskoval sta českých dvorů, vyhnal nejlepší syny našeho národa za hranice a s touto krvelačnou prací byl hotov za 230 dní. Naše republika však mazlí se s Habsburky již více než tri léta, a za celou tu dobu nedovedla učiniti to, aby jasným způsobem, vylučujícím všechny pochybnosti bylo prohlášeno, že statky Bedřichovy i statky řádu německých rytířů u Opavy, které rovněž jsou majetkem členů habsburské dynastie, jsou pravoplatně majetkem republiky a aby na těchto statcích prováděna byla pozemková reforma. (Výborně!) Kdyby státní statky a panství Bedřichova byla parcelovala, jako dnes činí republika Polská, nastalo by mezi lidem uspokojení a reakčním monarchistům zašla by na věčné časy chuť připravovati nové puče a vyvolávat nová nebezpečenství.

Prohlašuji tedy, že při vsí úctě, kterou chováme k panu ministerskému předsedovi, budeme neúprosně žádati, aby velkostatkářský majetek příslušníků cizích států, zejména pak statky státní a Bedřichova panství podrobeny byly pronikavé parcelaci v době nejkratší. Po této stránce, slavná sněmovno, neimponuje nám žádné prohlášení a ubezpečování se strany vládní. Chceme viděti v zájmu pořádku a pokoje širokých vrstev celého národa skutky, chceme viděti činy. Nevolejte stále jen k zodpovědnosti Pozemkový úřad, který za těžkých poměrů dělá to, co je vůbec možné, ale žádejte, aby také vláda konala svou povinnost. Jest příznačným faktem pro naše poměry, že na př. teprve nyní předkládá ministerstvo spravedlnosti návrh na zrušení fideikomisů, ačkoli mělo se tak státi hned po vydání zákona záborového. Pozemkový úřad, jemuž pro nejbližší období uložena je neobyčejná práce, nebyl až dosud náležitě vybaven po stránce finanční a administrativní. V původním rozpočtu je preliminováno na Pozemkový úřad 163 mil. Kč, což je jistě cifra nedostatečná, pováží-li se, že Pozemkový úřad nedostal od státu nic zdarma, ale že vrací v příjmech plných 127 mil. Kč zpět. Vítáme proto, že právě dnešního dne rozdán byl návrh zákona, předložený vládou, podle kterého obnos na Pozemkový úřad bude vládou znatelně zvýšen, a tím dána možnost, aby státní Pozemkový úřad první tři léta parcelačního období pokud možno nejvíce zkrátil. Podle původních rozpočtů mělo se v prvním období reformovati 70 tisíc hektarů půdy zemědělské a 140 tisíc ha lesů. Nyní však po přijetí zvýšeného rozpočtu bude možno podrobiti účinkům reformy pozemkové 120 tisíc ha půdy zemědělské a 250 tisíc ha lesů.

Litujeme však, že Pozemkový úřad po třech letech své existence nemá dosud budovy, kde by kanceláře mohly býti skoncentrovány, ačkoliv agenda jeho je mnohem větší nežli některého ministerstva- Pro jiné úřady našly se budovy okamžitě, pro Pozemkový úřad stačí několik místností na Vinohradech a u Křižovníků. Kdo má příležitost navštěvovati Pozemkový úřad, ten ví, že dosavadní poměry jsou neudržitelné. I zde musí vláda učiniti svoji povinnost, i zde musí prokázati své porozumění pro reformu pozemkovou. Při dobré vůli najde se budova. Poukazuji jen na sousední budovu, stavěnou pro zahraniční obchod, kde by Pozemkový úřad mohl býti velmi dobře umístěn, jen kdyby bylo trochu dobré vůle.

Mám, slavná sněmovno, při této příležitosti znovu mluviti o pomalém vyřizování výkupu dlouholetých pachtů, které činí na nás dojem pasivní resistence některých soudů i vysokých úřadů? Mám mluviti o praxi zemského soudu civilního, kde kupí se desetitisíce žádostí nevyřízených, ačkoliv jde pouze o provedení knihovního zápisu. Co říci tomu, že od 27. května 1919, kdy zákon vesel v platnost, tedy za 1 2/3. roku, není ze 130 tisíc přihlášek vyřízeno dosud na 30 tisíc a že v několika stech dalších nebylo dosud ani se stranami ještě jednáno. Naše bezpočetně intervence u ministerstva spravedlnosti vycházejí naprázdno. A stačilo by přece, kdyby personál u zemského soudu civilního byl náležitě rozmnožen, kdyby okresním soudům dán byl striktní příkaz, aby žádosti vyřídily bez dalších průtahů, a během několika týdnů byly by pak věci urovnány. Ubezpečování pana ministra spravedlnosti, že má dobrou vůli, nám nepomáhá. Dovede-li si opatřiti personál pro rychlé vyřizování jiných aktů, proč je tak macešsky jednáno se spravedlivými požadavky tisíců drobných zemědělců. Apeluji znovu na ministerstvo spravedlnosti, aby těmto věcem věnovalo plnou svoji pozornost. Nestane-li se tak, ztratí lid zemědělský všechnu víru ve spravedlnost těch, kteří jsou na prvním místě povoláni, aby byli jejími bedlivými strážci a rychlými vykonavateli.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP