Sobota 6. srpna 1921

3. zpráva výboru rozpočtového a ústavního o vládním návrhu zákona (tisk 1398), kterým se přikazuje samosprávným svazkům výnos některých státních daní (tisk 2825).

Zpravodajem obou výborů jak rozpočtového, tak ústavního je pan posl. Malypetr. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. Malypetr: Slavná sněmovno! Otázka úpravy finančního hospodářství samosprávných svazků je otázka velice stará. Již za bývalého Rakouska bylo shledáno, že stav, který se vyvinul za dobu trvání samosprávy, není na dlouhou dobu udržitelný a že bude musiti státní správa přikročiti k tomu, aby samosprávným svazkům, tedy v prvé řadě obcím, pak okresům nebo silničním okresům, dále pak zemím poskytla nějaké zdroje příjmů, které by byly aspoň poněkud úměrny vydáním, jež způsobeny jim jsou rostoucími úkoly, původním zákonem jim uloženými. Finanční nesnáze, do nichž se dostaly samosprávné svazky následkem válečných poměrů a změněnými poměry politickými, dostoupily takového stupně, že nebylo možno již dále odkládati nikoli úplnou úpravu celého finančního hospodářství těchto svazků, nýbrž aspoň vydatnou pomoc.

Vláda předložila proto osnovu zákona, kterým přiděluje se část výnosu některých státních daní těmto samosprávným svazkům, ale kromě toho předložila osnovu zákona o přechodné úpravě hospodářství těchto samosprávných sborů. Tyto dvě otázky přirozeně velmi úzce spolu souvisí. Ve veřejnosti a při projednávání těchto dvou osnov zákona ve výboru rozpočtovém a ústavním bylo velice mnoho uvažováno jak o příčinách nynější tísnivé situace samosprávy naší, tak také o prostředcích, jimiž by se tato tíseň dala odstraniti, a o takových opatřeních, jimiž by příčiny těchto zjevů byly buď odčiněny neb odstraněny neb aspoň pro budoucnost znemožněny. A celá naše veřejnost, poněvadž cítí důsledky tohoto těžkého finančního stavu, a zejména vrstvy, které dosavadní zákonodárství nutilo materielně nésti tyto důsledky, sledovaly tuto otázku velice pečlivě a sledovaly ji ovšem tak, jak v těchto dobách ani jinak býti nemůže, nejdříve s přehnaným kriticismem a pak snahou převaliti příčiny toho stavu na tu neb onu stranu, na tu neb onu dobu, na ten neb onen stav, vyvolaný dřívější nebo nynější správou obcí.

Chceme-li objektivně o této věci uvažovat a hledati skutečné příčiny a potom z nich vyplývající důsledky, je potřebí, abychom si řekli, že vina je na všech složkách nynější samosprávy, nejen na těch, kteří dnes ujali se řízení ve veliké většině těchto samosprávných sborů, nýbrž také na těch, kteří do jejich samostatného hospodářství jaksi mocenským svým postavením vnikali ukládajíce jim povinnosti mnohdy takové, že nebyly samosprávné svazky s to učiniti jim zadost, neměly-li ohroziti svoji hospodářskou a finanční základnu skoro úplně.

Národní shromáždění, ovšem revoluční, když tvořilo některé zákony, zejména o úpravě právního i hmotného postavení zaměstnanců samosprávy, nebylo si snad dosti dobře vědomo toho, zdali (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.) povinnosti z tohoto zákona vyplývající, nebudou přesahovati hranici možnosti toho kterého samosprávného tělesa a nebudou-li míti v zápětí nepřiměřeně veliké finanční zatížení obcí resp. okresů nebo i zemí. Všechny tyto okolnosti, dále také i všeobecná hospodářská situace a to, co je v hospodářství každého jedince základním činitelem, jeho hospodářskou rovnováhu jaksi ovládajícím, totiž hodnota peněz; to vše se muselo objeviti také v hospodářství těchto samosprávných svazků, a to tím spíše, že kupní síla peněz při všech potřebách, jež si tyto samosprávné svazky opatřují, byla ve svém poklesu plně realisována, kdežto základna jejich příjmů zůstala téměř nezměněna.

Přirozeným důsledkem toho, mělo-li hospodářství těchto svazků zůstati v rovnováze, muselo by býti, že by toto znehodnocení peněz došlo výrazu v úměrném zmnohonásobení procent přirážky k těm kterým daním, a pak by se teprve mohlo mluvit o tom, že obce nebo samosprávné svazky jsou na téže úrovni jako v době předválečné.

Ale kromě těchto příčin ještě další příčina tu byla, která je psychologicky téměř nutným důsledkem doby: do správy těchto samosprávných sborů přišly živly úplně nové, které tam šly s určitou předpojatostí a s určitým, řekl bych, suggestivně získaným vědomím, že musí všechno napraviti, co tu bylo, to špatné, shnilé nedobré, že musí správu obecní úplně reorganisovati, že musí napraviti všecky zaostalosti, které vznikly snad nedostatkem porozumění pro potřebný pokrok anebo potřebný rozvoj samosprávné činnosti toho kterého samosprávného sboru, a rázem vše přetvořiti, aniž by hleděly k tomu, zdali všechny ty reformy budou se v praxi osvědčovati do té míry, aby mohly tvořiti základnu opravdového hmotného zabezpečení všech potřeb obce. Já bych řekl, že se tu jaksi taková překotná horečka reformační objevovala a uplatňovala, a to takového rázu, že právě nebyly dostatečně uvažovány důsledky této reformační činnosti, které konečně se dostaviti musely, a když se dostavily, pochopitelně vyvolaly depresi a určitou pokleslost a omrzelost nejen v těchto kruzích nových správců těchto samosprávných sborů, nýbrž zejména v kruzích obyvatelstva a především poplatnictva.

Tak jako celá doba poválečná celkově může býti charakterisována jako doba, kde žijeme v takovém rozvratu opravdového a skutečného znehodnocení všech hodnot, tak tomu bylo i každodenně v praktickém životě. Samosprávy prováděly nebo podnikaly věci, které buď se opíraly o hesla neb o snahu uplatniti svoji popularitu nebo zabezpečiti se politicky pro budoucnost a podobné příčiny. Jest pochopitelno, byť ne ospravedlnitelno, že to nebylo konáno vždy s náležitou opatrností, zejména s náležitou a potřebnou šetrností a s náležitým uvědomením, že se tu hospodaří s majetkem jenom svěřeným a že odpovědnost při tomto hospodaření musí býti tím úzkostlivější a tím větší.

Taková určitá snad stručně nebo jinak vyjádřeno rozhazovačnost se tu uplatňovala v samosprávě. Snad takováto přechodná doba je také výsledkem toho, že vrstvy, kterým právem přiznána byla úplná rovnost v politických právech, nedovedly tento pocit své odpovědnosti docela dobře procítiti, poněvadž stávajícími poměry nebyly dosti hmotně připoutány a interesovány na finančním hospodářství obcí. To zejména týká se obcí malých, nikoliv tak obcí velkých, poněvadž v malých obcích celé finanční hospodářství obce leželo na jediné finanční základně, totiž na přirážkách k obecním daním, a kde velmi úzkostlivě a velmi vytrvale, a já neváhám říci, oprávněně obyvatelstvo se bránilo tomu, aby nebylo zatěžováno nějakými nepřímými dávkami. Tehdáž ovšem bylo to odůvodněno - a znovu říkám: plně oprávněno - z politických příčin, poněvadž obyvatelstvo přímými daněmi nepoplatné by bylo velice těžce snášelo, velice těžce srovnávalo si pojem spravedlnosti, kdyby bylo mělo býti bezohledně zatěžováno různými zvláštními nepřímými dávkami obecními, na jichž ukládání a také hospodaření s nimi nemělo vlivu, nemajíc ve správě obcí zastoupení. Když však tohoto zastoupení bylo dosaženo, pak ovšem je potřebí, aby všecko obyvatelstvo postavilo se na zásadu naprosté a potřebné spravedlnosti v hospodářství veřejných podniků a těch veřejných úřadů, jako jsou sbory samosprávné, a to na zásadě rovných povinností a rovných práv - vlastně lépe řečeno obráceně: když rovná práva, tedy také rovné obnosy. Já zdůrazňuji to jen proto, že při jiném zákoně, o němž jsem se zmínil, totiž při zákoně o přechodné úpravě hospodářství samosprávných svazků se jaksi důsledně dodržuje, že ukládá se obcím, aby obyvatelstvo všech vrstev, které z nejrůznějších obecních zařízení má určitý prospěch, bylo také připoutáno k tomu, aby nějakým způsobem, který by každého poplatníka byť i mírně, tož přece jen důsledně zatěžoval, jaksi bylo zainteresováno i hmotně na výsledcích obecní správy a obecního hospodářství.

Ale, jak jsem z počátku řekl, všecko zatížení všeho poplatnictva různými samostatnými dávkami, obecními nebo různými všeobecnými přirážkami k státním daním, které zatěžují všecky vrstvy obyvatelstva, tedy daně spotřební, i kdyby bylo důsledně provedeno, zdaleka by to nestačilo, aby desolátní hospodářské a finanční poměry obcí a samosprávných svazků ostatních mohlo přivésti do úplné rovnováhy.

Z důvodů, o nichž jsem se zmínil, že totiž zákon uložil těm samosprávným svazkům určité velmi těžké finanční povinnosti, vyplývá, že musí stát, pokud to za daných poměrů je možno, starati se o to, aby část těchto břemen obecních buď na svá vlastní bedra vzal aneb alespoň na jich uhražení podstatně přispěl.

Mám za svou povinnost připomenouti, že státní správě revolučním Národním shromážděním jest uložena jasná, nepochybná povinnost při novele k obecnímu zřízení, by v době pokud možno krátké - což v novele terminováno - postarala se o to, aby některé úkoly samosprávy obecní, které mají svůj význam pro všechny vrstvy obyvatelstva, sama převzala na svá bedra, a tím aby vlastně provedla to, co hromadným označením lze nazvati sanací obecní samosprávy.

Nebylo by však dosti upřímné a opravdové, kdybychom si sami nepřiznali, že nebylo to dosud možno provésti. Státní správa zápasíc s vlastními finančními obtížemi a při různosti poměrů, které tu panují, poněvadž republika naše skládá se ze součástek, které kdysi řízeny byly jednotným zákonodárstvím říšským z vídeňské říšské rady a různým zemským zákonodárstvím v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a ze součástky třetí, která byla řízena naprosto různým zákonodárstvím uherským, nemohla to všechno soustavně spojiti a zorganisovati na takovém základě, na kterém by nemusilo býti nic měněno a kterým by nemusilo býti otřásáno. To není věcí lehkou a jest k tomu podle mého soudu třeba určité, poměrně velmi dlouhé doby.

Musíme konečně již jednou v našem zákonodárství přijíti k tomu, že určité dalekosáhlé reformy, ať na poli veřejné správy, ať při finančním hospodářství státním anebo samosprávném musí býti řešeny s takového hlediska dlouhodobého svého účinku, s hlediska, které by pro řešení těchto reforem utvořilo pevnou, nezměnitelnou základnu, která by unesla potom vybudování dokonalé, dobré, mohu-li tak říci, obyvatelstvem dobře obyvatelné budovy, v níž by potom mohly býti spokojeny všechny strany.

Poněvadž toho není možno této doby docíliti a poněvadž finanční situace těchto samosprávných svazků je v pravém slova smyslu zoufalá, je třeba takových přechodných opatření. A nikdo z nás, slavná sněmovno, nemusí se snad rdíti nad tím, že děláme řadu takových přechodných opatření a nemusí bráti snad tak příliš, abych tak řekl, těžce na váhu výčitky, které zejména se strany německé jsou nám velmi často dělány, že celé naše zákonodárství je - promiňte tomu slovu - neucelené, nesystematické, nedokonalé příštipkářství, jak dokonce při takové příležitosti, když šlo o uctění památky francouzského učence Denise, bylo nám zde vyčítáno. Řekl jsem již, a zejména jsem tak zdůraznil při projednávání daně z obratu, že příděly z výnosů některých státních daní, které tímto zákonem mohou býti samosprávným svazkům přiděleny, nemohou býti nazvány pokusem sanace obecních financí, nýbrž jen příspěvkem, který stát za těchto okolností může jim poskytnouti.

Rozpočtový a ústavní výbor, když projednával obě tyto předlohy, zejména tuto předlohu druhou, přišel k přesvědčení, že hospodářské poměry jednotlivých samosprávných svazků a zejména obcí jsou tak velice různé, že nějakým jednoduchým, byť sebe jasnějším ustanovením zákona, jímž by obcím byl přidělen určitý, stejně veliký percentuální podíl na výnosu některých státních daní, zaváděla by se do obecního hospodářství příliš veliká nespravedlivost, a to tím, že by stejný podíl na výnosu státních daní percentuelně byl poskytován i těm obcím, které jsou v nesnázích finančních zabořeny až téměř k zadušení, jakož i těm obcím, jejichž finanční hospodářství není tak zlé vlivem zvláštních poměrů, ať již je to značný majetek obecní nebo různé a různé jiné příčiny, že obec snad nemá tolik určitých úkolů nebo že ty úkoly za ni převzal někdo jiný. To bylo by potom ovšem příliš velikým podporováním obcí poměrně málo zatížených, na druhé straně příliš malým podporováním obcí bez vlastní viny mnohdy přespříliš zatížených.

To byla asi tak základní myšlenka, kterou rozpočtový a ústavní výbor byl veden, když vykonal některé změny na předložené vládní osnově. Změny ty se týkají především § 1, kde ve vládní osnově měla býti přikázána jen polovina činžovní daně, po případě 5procentní snížená daň domovní obcím, v nichž je předepsána a zaplacena. Kdyby toto ustanovení bylo podrženo, mělo by to za následek, že obce, v nichž se tato daň předpisuje a vybírá, kde je majetek domovní podroben této činžovní dani, měly by tento poloviční příděl z této daně, kdežto obce, kde se nevybírá tato domovní daň činžovní, kde jsou domy podrobeny domovní dani třídní, neměly by nic.

Proto rozpočtový výbor provedl změnu, že polovina všech těchto předepsaných a vybíraných daní domovních patří obcím, v nichž je předepsána a vybírána. Ale ministerstvo financí může obcím za určitých podmínek v zákoně jasně stanovených zvýšiti tento příděl v celku na 2/3. Již touto diferenciací má býti umožněno, aby bylo přihlíženo k různým hospodářským poměrům v obcích, na druhé straně má býti zabezpečeno obcím, a týká se to zejména obcí venkovských, aby samy tuto část této reální daně, polovici, resp. 2/3 dostaly, a tím jaksi své příliš veliké přirážkové zatížení poněkud snížily. Ale při tom jaksi bylo hned konstatováno ve výboru rozpočtovém, že domovní daň třídní neodpovídá ani svým roztříděním, ani svou výší nynějším poměrům a že je spravedlivo a v důsledku toho potřebno, aby byla opravena aspoň v takových mezích, v jakých dosud je to možno, podle zásad všeobecných. Mám za to, že plným právem byla uplatněna zásada, aby totiž vyšší majetek domovní, který má povahu určitého přepychu, byl zatížen více nežli majetek střední nebo případně malý.

Vycházeje tedy z tohoto přesvědčení usnesl se rozpočtový výbor na doplnění tohoto zákona zvláštním článkem, kterým se mění sazba domovní daně třídní v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Změna ta netýká se domovní daně na Slovensku, kde uherské zákonodárství je upraveno poněkud lépe, než jak tomu bylo u nás, již tím, že činí rozdíl mezi obytnými budovami podle toho, v jaké kategorii obcí se nalézají, a zdaňuje obytné budovy s týmž počtem místností v obcích lidnatějších více než méně lidnatých a nejméně pak v obcích s populací poměrně malou.

Druhý článek osnovy, kterou rozpočtový výbor předkládá, je výsledkem tohoto poznáni. Mám za svou povinnost jen stručně připomenouti, že toto větší zatížení většího majetku domovního je vyjádřeno v nižších stupnicích číselně výše, poněvadž nejvyšší třída platební jest označena I. a nejnižší platební třída pak VI. Aby bylo tedy úplně jasno: u domů s menším počtem místností jest toto stupňování daně menší, kdežto u domů s větším počtem místností je poměrně větší. Mohlo by se snad vytýkati, že sazba v tomto článku, jímž se teď mění původní sazba, snad ještě neodpovídá dosti snaze a potřebě, aby domovní majetek, nesoucí tuto povahu přepychového majetku, zatížen byl úměrně a dostatečně. Ale jest potřebí zdůrazniti, že toto zatížení domovní daní třídní má svoje určité hranice a meze. Hranice tyto jsou jednak vymezeny stavem, jaký je na Slovensku, poněvadž není dobře možno připustiti, by majetek domovní v bývalých korunních zemích byl zatížen nepoměrně větší sazbou nežli na Slovensku, na druhé straně nelze požadovati, aby takováto změna na Slovensku byla rychle prováděna, poněvadž tam je potřebí opatrně a mírně měniti zákony. Kromě toho je třeba pamatovati na to, že domovní majetek zdaněný touto domovní daní třídní nezatěžuje se jen touto státní daní, nýbrž téměř všemi přirážkami málo omezenými nebo omezitelnými, takže sazba této státní daně na pohled ne příliš velká mohla by se státi sazbou velkou, když by byla zdesateronásobněna nebo i více znásobněna právě přirážkami těchto samosprávných svazků.

Kromě toho jest potřebí, abychom si byli pamětlivi toho, že sazba domovní daně třídní musí býti v poměru k domovní dani činžovní, jejíž přirážky jsou maximalisovány, a že tedy zatížení vyplývající na jednu místnost musí býti úměrno zatížení, které vyplývá z domovní daně činžovní. Kromě této zásadní změny §u 1 provedl rozpočtový výbor ještě zásadní změnu v § 2., podle něhož dosavadní pozemková daň, zvláště původní státní bez těch přirážek, které se platí, přikazuje se těmto zemským fondům. Rozpočtový výbor přišel k přesvědčení, že v době přechodu, a to nejméně aspoň dvou roků, i u malých obcí venkovských zatížení vlivem různých příčin, o nichž jsem se zmínil, jest tak velké, že podíly na těchto státních daních, jak osnova je těmto obcím zabezpečuje, byly by velmi nedostatečné a i tou zvýšenou domovní daní poskytl by se poměrně malý příjem, zejména z výnosu daně z obratu.

Proto rozpočtový výbor navrhuje v § 2, aby po dobu 2 let z této daně pozemkové zásadně zemím přikázané, bylo obcím vypláceno 30% z daně v té které obci předepsané a skutečně vybrané.

Třetí zásadní změna byla provedena v § 4, kde jde o příděl ze všeobecné daně z převodu statků, pracovních výkonů a daně přepychové.

Původní osnova vládní dávala ministerstvu financí plnou moc, aby těm kterým obcím, které budou větší měrou spolučinny při vybírání a ukládání této daně, dalo příděl do výše 10%. To se nezdálo rozpočtovému výboru spravedlivé a odpovídající poměrům. Proto změnil toto ustanovení a zabezpečil jim 5%ní příděl z daně z převodu statků. Obcím více zatíženým a v horších poměrech se nalézajícím dalo ministerstvo financí pravomoc, aby tento příděl byl zvýšen do 10%. Kromě toho stanoví osnova dosti jasně povinnost, kterou obce musejí vykonávati při provádění zákona o dani z obratu, že obec i bez zvláštního aparátu úřednického nebo zřízeneckého může jí učiniti zadost. V ustanovení zákona, který mluví o přídělu resp. rozdělení přirážky k dani z lihu, byla učiněna zásadní změna, a to tím, že byla vynechána dosavadní percentuelní stupnice, podle niž aspoň roku 1921 měla býti tato přirážka rozdělena. Byla úplně ponechána nařizovací moc vládě, aby výnos z této daně r. 1921 rozdělila sama nařízením, přihlížejíc při tom k úkolům těchto jednotlivých samosprávných svazků vyšší skupiny, totiž zemí a žup na Slovensku. To stalo se z té příčiny, že skutečně je velmi těžko - poněvadž poměry se mění a budou se měniti v nejbližší budoucnosti, zejména až dojde k realisaci župního zřízení - stanoviti pevný klíč, aniž by tu a tam došlo ke křiklavým nespravedlivostem.

V ostatním ustanovení zákona nebyly provedeny podstatné změny takové, aby musilo býti na ně poukázáno. Prosím, aby se strany samosprávy, až bude kritisováno toto dílo, bylo přihlíženo k tomu, že sebe lepší vůle, která by se byla ráda se strany rozpočtového výboru uplatnila, byla tu omezena nepřekročitelnou hrází, která právě skutečnými poměry jak jednotlivci v jeho soukromém životě, tak státu v jeho životě někdy v cestu se staví, totiž hranicí možnosti. Rozpočtový výbor jest přesvědčen, že šel až na krajní mez té možnosti a že je tedy věcí budoucnosti, aby jednak určitými korekturami v provádění samosprávy, určitou větší věcností v nazírání na zodpovědné úkoly volených zástupců samosprávy došlo se k tomu, aby nejen za pomoci státu a přídělů, nýbrž z vlastního, dobrého, pečlivého a šetrného hospodaření došlo se ke skutečnému ozdravění celé naší samosprávy. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přistoupíme k debatě. Zapsáni jsou "proti" pan kol. Taub, "pro" pan kol. Sajdl.

Než udělím slovo prvnímu řečníku, navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena na 20 minut. Námitek proti tomu není? (Nebyly.)

Námitek není, lhůta je schválena.

Uděluji slovo prvnímu řečníku panu posl. Taubovi.

Posl. Taub (německy): Velectěné dámy a pánové! Za několik hodin bude skončeno zasedání, jež na všechny členy sněmovny kladlo nejvyšší požadavky. Na ony pány z většiny, avšak - myslím, že mohu to říci vším právem - zvláště na pány z menšiny. Nevím, zda se mi podaří vám objasniti, za jakých podmínek jsou nuceni zástupcové menšiny v této sněmovně pracovat, a jest se jen diviti, neodvodili-li zástupcové menšiny z tohoto chování většiny poslední důsledky. Věřte mně to, že počínání české většiny proti německé menšině nedá se trvale držeti. Je to zcela nemožno, aby za poměrů, jak jsme dosud pracovali ve výborech, dále se mohla konati positivní práce. Budete nám jistě musiti vystaviti vysvědčení, že jsme se vynasnažili, abychom vykonali důkladnou, opravdovou práci, že nám v tom však bylo bráněno tím, že nám nebyla dána českými stranami možnost, abychom skutečně společně k věci pracovali, jak si to přejeme. (Posl. Hackenberg (německy): A jak by bylo i ve vašem zájmu!) A jak by bylo v zájmu státu.

Vmyslete se jen jednou do postavení německých poslanců, kteří sedí ve výborech, kteří nerozumějí jediného slova česky a kterým jsou předkládány předlohy úplně české, ke kterým mají v téže minutě, aniž měli možnost s někým se poraditi, zaujmouti stanovisko. To je stav úplně nemožný a docílili byste tím jen toho, že by oposice musila se vzdáti veškeré spolupráce ve výborech vůbec a musila by přeložiti veškerou svou práci do plena sněmovny. Nám se tento způsob nelíbí, neboť - to vám říkáme zcela otevřeně - nechceme mluviti do větru. (Posl. Hackenberg (německy): Ač by to na venek působilo!)

Ano, ač by to bylo agitačně a organisačně prospěšné. Toho nechceme, chceme konati positivní práci, chceme spolupracovati, avšak tato spolupráce musí nám býti přirozeně umožněna. (Posl. Rýpar: Naučením se česky! - Posl. Hirsch [německy]: To je přece velmi jalová výmluva, fráze!) Nemám naprosto nic proti tomu, pane kolego, chcete-li se spokojiti tím, že až do této doby, dokud se nenaučí němečtí poslanci česky, němečtí poslanci nebudou skutečně spolupracovati. Prosím, to si musíte vyříditi sám s sebou. Myslím však, že to není v zájmu státu.

A nyní nechte mne promluviti o způsobu projednávání této látky vůbec. Pánové, můžete býti hrdi na svou práci, kterou jste vykonali, skutečně můžete býti hrdi! Vezmete-li však při střízlivém uvažování, tak za několik dní, až si trochu odpočinete, jednu předlohu po druhé do ruky, jsem přesvědčen, že budete musiti ve svém nitru doznati, že by bývala každá jednotlivá tato předloha vypadla jinak, kdyby byl býval čas vše skutečně v zájmu státu propracovati. Při tom musí se uvážiti toto: Strany většiny měly 7 měsíců času, aby se zabývaly velikým počtem předloh, kterými jsme se my mohli zabývati jen několik málo hodin.

Tím byla i naše spolupráce velmi značně ztížena. Nemohu však při tom ne poukázati na to, že i vláda vše nasadila a vše učinila, aby Němce - mluvím zde o sociálně-demokratické straně, tedy německé sociální demokraty - urazila. Vláda pokládala za nutno, aby tyto daňové předlohy, které sněmovně podala - českým stranám s výjimkou komunistů, tedy nejen stranám ve většině jsoucím, nýbrž i stranám malým -odůvodnila a jim vysvětlila finanční postavení státu. Ministerský předseda a vláda neuznali však za potřebné pohovořiti takto i s ostatními stranami, jež také trochu mohou do toho mluviti a jimž na finančním hospodářství tohoto státu přece trochu záleží, aby se domluvily. I tady musíme říci: naší škodou to není. Musí-li někdo něco tajiti, jsem přesvědčen, že není potřebí k tomu zvláštního bystrozraku, že se nám jistě podaří odkryti, co se nám se strany vlády zatajuje. Já však myslím, že to nikterak není na prospěch finančního hospodářství státního.

Konaly se také tehdy schůze se všemi stranami sněmovny, aby se odstranily jisté potíže. Vyjednávali jste s klerikály, kteří v posledním okamžiku předložili vládě a sněmovně svá přání. Proti postupu při tom pozorovanému musí se zcela rozhodně protestovati. Což ti pánové se skutečně domnívají, že klerikalisování škol je soukromou záležitostí "pětky" a klerikálů, nemyslí ti pánové, že to je věcí celé sněmovny a že se to nikde jinde nepřihodí, aby se o takové zásadní otázce jednalo mezi několika málo lidmi a aby sněmovna, Národní shromáždění, nebyla urážena tím, že se jí nic nesdělí, o co jde? (Posl. Kreibich [německy]: Za to máte pak v Praze kongresy volnomyšlenkářů!) Máme tedy za to, že tak, jak jste to tentokráte udělali, to příště již nepůjde, a my musíme vám za svůj klub prohlásiti, že my, kdož chceme opravdově pracovati, nebudeme již spolučinnými. A nyní nechte mne promluviti několik slov o daňové politice tohoto státu. Při poradě o předběžném rozpočtu měli jsme příležitost ukázati, v jakém poměru jsou v tomto státě přímé daně k nepřímým, a mohli jsme tenkráte dokázati, že vybíráme v tomto státě 900 mil. přímých daní proti 5.2 miliardy daní nepřímých. Po nadělení, kterého se nyní dostalo lidu hlasováním, konaným v této sněmovně, budou činiti přímé daně obnos asi jedné miliardy - tedy asi o 100 mil. více - nepřímé daně zvýší se znovu o 1˙2 miliardy. Poměr mezi přímými a nepřímými daněmi posunul se na prospěch poslednějších.

Percentuelně budeme míti ještě více nepřímých daní, než jsme měli před tím. Finanční politika tohoto státu zůstala tou jako byla. Ještě se dokonce zhoršila, jest ještě značně špatnější, vyjadřuje se to tím, že úvěrová schopnost nejen v tuzemsku značně utrpěla, nýbrž že důvěra obyvatelstva k finanční správě je značně otřesena a také úvěrová schopnost v cizině je velmi značně zmenšena. Rád bych se letmo dotkl všech těchto kapitol.

V administrativě tohoto státu se jeví nedostatky ve všech směrech. Můžeme pozorovati neomezenou vládu byrokracie a mohu vám dokázati, že byrokracie dělá, co chce a co legionáři poroučejí. Ve správě finanční tohoto státu máme hanebný nepořádek a některý kolega naší frakce bude míti příležitost na markantním nějakém příkladě ukázati, jak je finanční správa našeho státu opatřena! Dodržení rozpočtu je něčím, co zde vůbec není známo. Teprve před několika hodinami měli jsme příležitost se přesvědčiti, jak jednotlivá ministerstva překročují rozpočet. Včera měli jsme příležitost dokázati, že jednotlivá ministerstva, aniž to přiznala a aniž to oznámila Národnímu shromáždění, překročila rozpočet. Máme za to, že je v tomto státě nezbytně třeba reformy správy a ústavy. (Posl. Hackenberg [německy]: A to se nespraví kontrolní komisí!) Jsme o tom přesvědčeni, že všemi těmi komisemi, jez jsou dosazovány, se na tom nic nezmění, a víme, že při sestavování těchto úsporných a kontrolních komisí není v prvé řadě směrodatnou myšlenka, aby se docílilo úspor, nýbrž aby se dosadili noví úředníci a - co je nejdůležitější čtete-li to tak důkladně, jako my, poznáte, že poslední úsporná komise neměla jiného účelu, než dáti politickým stranám vliv na obsazování úřednických míst. Jak bude o tyto ubohé úředníky postaráno, to již vidíme.

A nyní dovolte mně nadhoditi otázku, zda daně, jež se vybírají, jsou skutečně nutny. Vyloučíme-li výdaje na militarismus, jež obnášejí okrouhle 4˙2 miliardy, přijdeme k tomu, že bychom celou potřebu kryli starými daněmi, které jsme dosud měli podle rozpočtu pro rok 1921, že vybírání nových daní není naprosto nutno. Chci říci, že všechna ta těžká břemena, jež musí obyvatelstvo bráti na sebe, jsou pouze a výhradně diktována militarismem. Páni mohou to přepočísti, čas je příliš krátký, než abych se mohl zabývati všemi těmi položkami, dávám je však těm pánům k použití.

Mohu vás ujistiti, že jsem počítal přesně a že všecko souhlasí. S vyloučením ministerstva národní obrany činily výdaje 6.098 milionů, daňové příjmy však podle rozpočtu 6.500 mil. Mimo to přicházejí k tomu ještě příjmy z přechodného hospodářství 1.190 mil., takže bychom ve skutečnosti byli aktivními 2 miliardami. Myslím, že by nebylo třeba uvalovati obyvatelstvu na krk nové daně.

Včera jsme měli příležitost slyšeti referovati pana prof. Srdínko o jistých překročeních rozpočtu ministerstva spravedlnosti a ministerstva zahraničí. Myslím, že to nemůžeme přejíti, aniž bychom to alespoň nezaznamenali. Žádá se 9,440.000 K jako vydání pro Svaz národů. Myslíme, že to je draze koupené členství, jež však podle našeho názoru nemá ani té nejmenší praktické ceny a zvláště pro dělnictvo nemá nejmenšího pochopení.

Dovolím si nyní zcela krátce promluvit o předloze, jež nás v přítomné době zaměstnává. Jak je postaráno o finanční postavení obcí, nepotřebuji povídati, mohu tvrditi, že obce nepřišly teprve válečným hospodářstvím do finanční tísně, nýbrž že finanční mizerie obcí datuje se již od doby před válkou, a my všichni víme, že již tenkráte se obce snažily dostati pomoc od státu a že volaly marně. Rád znamenám, že strany, jež dnes naprosto nepomýšlejí na to, aby se ujaly financování obcí, že zástupcové těchto stran ve starém Rakousku společně s námi bojovali za sanaci obecních financí. Jsou-li nyní zástupcové těchto stran dnes jiného názoru, než byli tenkráte, pak má to své politické pozadí. Na poměrech se ničeho nezměnilo. Finanční postavení obcí se zhoršilo ne vinou obcí, nýbrž následkem válečných a poválečných poměrů, tím, že obce, tu a tam dobrovolně, jak připouštím, dílem nuceně upisovaly válečnou půjčku a na poli zásobování musily učiniti rozmanitá opatření. Zadlužení se ještě zvýšilo, avšak přes to se názor těch pánů změnil, a to proto, poněvadž se od té doby něco přihodilo. Místo měšťáctva, jež dříve výhradně v obcích vládlo, vtrhli tam dělníci a tím, že se obcím neposkytne ona finanční pomoc, jíž nutně potřebují, chtěli postihnouti obecní zastupitelstva, chtěli veřejnosti v obci ukázati, že sociální demokraté nebo socialisté nedovedou v obecních zastupitelstvech hospodařiti. Lid však tuto hru již prohlédl a těm pánům se nepodaří tímto způsobem socialisty zasáhnouti. Je to však dětinské, jestliže s takového hlediska někdo zaujímá stanovisko k takovým otázkám. Podle mého názoru musí si ti páni říci, že stát jako takový musí mít podklad, který je pevný a hluboce za ložený, a jestliže tato spodní stavba počne kolísati, počne kolísati i dům. Obce jsou pak podkladem tohoto státu, a budete-li těmito zdmi otřásati, přivedete celou budovu do kolísání, a pak můžete dělati, co chcete. Myslíte, že postihnete jednotlivé politické strany, zasáhnete však stát. Nemůžeme tedy podle toho, jak známe věci, býti srozuměni s návrhem, který tu byl učiněn na ozdravění obecních financí, protože víme, že to nestačí na opravdové financování obcí.

Nemáme bohužel statistických dat z let 1919 a 1920 po ruce, musím tedy vzíti za podklad svých pozorování data z roku 1918. Tu máme zjištěno, že roku 1914 byly v Čechách 544 obce bez obecních přirážek, jejich počet klesl roku 1918 na 484. Naproti tomu stoupl počet obcí s přirážkami od 100 až přes 150% z 885 na 1413, s přirážkami přes 150% do 200% z 254 na 594, s přirážkami od 200% do 300% z 84 na 316, s přirážkami od 300% do 400% ze 4 na 70, s přirážkami od 400% do 500% z 8 na 18, s přirážkami od 500% do 600% ze 14 na 16, s přirážkami od 600% do 700% z 1 na 7, s přirážkami od 700% do 800% z 0 na 4, klesl u obcí s přirážkami přes 800% do 900% ze 4 na 3, stoupl u obcí s přirážkami od 900% do 1000% z 0 na 3, s přirážkami přes 1000% z 1 na 16. (Posl. Hackenberg [německy]: A k tomu přistupují ještě dluhy a zcizování obecního jmění!) Tak jest. Situace se tedy v letech 1919 a 1920 velmi silně zhoršila.

Nechte mne nyní ještě předvésti před vaše oči na základě zcela krátkých dat, co tato daň činžovní a domovní daň třídní obcím vynese. Uvedu jen několik příkladů. Praha dostane z titulu "Příspěvky z daně domovní" podle předpisu z roku 1918 přibližně 5,315.000 K. Všech ostatních 430 obcí v Čechách dostane 8,285.000 K, v Brně bude tento podíl obnášeti 1,400.000 K, v Olomouci 165.000 K a v ostatních 61 obcích moravských 1,763.000 K.

Myslím, že jsem vám tím dokázal - můj čas bohužel již uplynul - že řešení problému, jež se nám předkládá, nikterak není postačující. Prosím vás co nejsnažněji, abyste přijali návrhy, jež byly podány naší stranou a jež směřují k tomu, aby celá domovní daň byla přikázána obcím, aby na místo 10% daně přepychové, jež jednotlivým obcím byla přislíbena a místo 5%, jak je všeobecně přidělena, bylo obcím přikázáno 17% daně z přepychu. Prosím vás, abyste pro tyto naše návrhy laskavě hlasovali. (Souhlas na levici.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP