Pátek 5. srpna 1921

Začátek schůze v 11 hod. 30 min. dopol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: dr. Markovič, Záruba.

239 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda Černý; ministři dr. Beneš, dr. Fajnor, dr. Fatka, dr. Gruber, dr. Hotowetz, dr. Kovařík, dr. Mičura, dr. Popelka, dr. Procházka, dr. Šusta; odb. přednosta min. financí dr. Vlasák; za min. nár. obrany gen. insp. dr. Machar, min. tajemníci Blahník a dr. Novák.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr. Körner.

Z kanceláře sněmovní: sněmovní tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška a dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 83. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou na dnešek z důvodů rodinných uděluji posl. dr. Charvátovi.

Počátkem dnešní schůze byly tiskem rozdány některé zprávy, žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Tisk 2814. Zpráva soc.-politického výboru o vládním návrhu zákona (tisk 2368) o prodloužení zmocnění obcí a společných bytových úřadů ku provádění zákona o zabírání bytů obcemi ze dne 30. října 1919, č. 592 Sb. z. a n.

Tisk 2815. Zpráva rozpočtového výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 1121) o válečných přirážkách ku přímým daním (s výjimkou daně z příjmu) za rok 1921 mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus.

Tisk 2816. Zpráva I. ústavního výboru, II. právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 1601) o převzetí statků a majetku, připadlých podle mírových smluv československému státu.

Předseda (zvoní): Dodatečně sděluji, že vládní návrh zákona, kterým se doplňují a mění dosavadní předpisy o pojišťovnách (tisk 2736) přikázal jsem výboru právnímu.

Přikročíme k prvnímu odstavci denního pořadu dnešní schůze, jímž jest

1. druhé čtení osnovy zákona o poplatku ze služebních smluv (tisk 2534).

Zpravodajem je p. posl. Němec.

Má pan zpravodaj nějaké korrektury?

Zpravodaj posl. Němec: Prosím, ano. V § 1, odst. 1, řádka 3 shora má místo "obrocí" státi "obročí". V § 2, řádka 4 zdola má místo "obyčejně ročním" státi "obyčejně s ročním". V § 4, odst. 1, řádka 2 shora stojí "každého" a má býti správně "každou". V § 10, v řádce 5 stojí "služební smlouvy a působnosti" a má býti místo toho "služební smlouvy z působnosti". Více nemám.

Předseda (zvoní): Budeme teď hlasovati. Prosím pány a paní poslance, aby se posadili. (Děje se.)

Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.

Dám hlasovati o této osnově zákona o poplatcích ze služebních smluv s korrekturami navrženými teď právě panem zpravodajem v §§ 1, 2, 4 a 10, jež většinou týkají se diakritických znamének, přepsání atd.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, přijatou v prvém čtení, i ve čtení druhém s těmito korrekturami právě přečtenými, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina, zákon jest schválen ve druhém čtení a tím je vyřízen první odstavec denního pořadu dnešní schůze.

Přikročíme k druhému odstavci, jímž jest

2. zpráva výboru zemědělského a právního o návrhu posl. Dubického, Koudelky, Drobného, Kaderky, Hackenberga, Mikulíčka, Zavřela a Zierhuta jako členů subkomitétu pro vyřízení návrhů (tisk 161, 278, 331 a 1005) ve věci drobných zemědělských pachtů (tisk 2779).

Zpravodaji jsou páni posl. Dubický a dr. Mazanec.

Uděluji slovo prvnímu zpravodaji za výbor zemědělský p. posl. Dubickému.

Zpravodaj posl. Dubický: Paní a pánové! Přikročuje-li poslanecká sněmovna k projednání návrhu o prodloužení drobných zemědělských pachtů, měla by si uvědomiti, v jaké situaci ocitl se v této době všechen zemědělský lid. Zoufalé zprávy, které docházejí se všech stran našeho státu o katastrofálním suchu, které zničilo všechnu píci a podťalo výnos celé letošní úrody, mluví nejlépe o tom, jaké budoucnosti jdeme v zemědělské výrobě vstříc.

V největší míře postiženo jest dnes dobytkářství, tedy ono odvětví zemědělské produkce, na němž jsou podle statistiky nejvíce interesováni drobní i střední zemědělci.

Trhy na dobytek obesílány jsou v míře nevídané, poněvadž zemědělci následkem neúrody píce zbavují se ho ve statisících, ceny dobytka klesly hluboko pod minimum a nekryjí dnes ani zdaleka výrobních nákladů produkce živočišné.

V této době, kdy úžasný pokles cen masa způsobuje rozvrat ve finanční rovnováze drobných zemědělců, marně domáháme se toho, aby povolen byl vývoz dobytka za hranice a tak aspoň částečně zabezpečen spravedlivý výnos zemědělcovy práce.

Přimyslete si k tomu živelní pohromy jednotlivých krajů, jako na Mělnicku, těžké daňové zatížení venkova, snahu sraziti cenu cukru hluboko pod cenu stanovenou, nedostatek jadrného krmiva a jeho neobyčejně vysoké ceny a máte zhruba obraz hospodářského života produktivních vrstev zemědělských. Mluvím o této trapné situaci z toho důvodu, že všechny zákony o reformě půdy mohou míti jen tehdy blahodárný a prakticky význam, bude-li zároveň chráněna zemědělská produkce. Volati po reformě půdy a parcelaci velkostatků, ale zároveň mlčky přihlížeti k tomu, kterak domácí zemědělská výroba hyne a nebude schopna konkurence, to by byla politika katastrofální, kterou odnesl by všechen zemědělský stav a s ním celý národ.

Nemůžeme býti dále spokojeni se zdlouhavým prováděním reformy pozemkové. Přes četné interpelace, které byly podány ve věci výkupu dlouholetých pachtů, přes četné sliby, které ministerstvo spravedlnosti dávalo, jsou dosud tisíce případů nevyřízených, ačkoliv od vydání zákona uplynulo již 2 a půl roku. V mnohých případech kupní cena za přiznaný pozemek je sice zaplacena, ale majitelé domáhají se placení pachtovného dál až do dne zaknihování. To ovšem znamená těžké poškozování dlouholetých pachtýřů půdy zapsané v zemských deskách, neboť podle sdělení zemského civilního soudu v Praze trvalo by zaknihování všech dlouholetých pachtů přes 20 let, kdyby dosavadní 2 referenti nebyli rozmnoženi a práce urychlena.

Takovéto poměry smutně illustrují nemohoucnost soudní administrativy a zástupci zemědělců lhostejně k nim přihlížeti nebudou. Nechce-li ministerstvo spravedlnosti, aby tisíce lidu ztratily k němu všechnu důvěru, musí rychle přijíti s opatřením, které by soudní řízení i zaknihování dlouholetých pachtů provedlo bezodkladně.

Nejsme dále spokojeni s tím, že do prvního parcelačního období nebyly zahrnuty v mnohých krajích latifundie, které patří cizácké šlechtě a které v prvé řadě měly býti podrobeny účinkům zákonů o reformě půdy.

Státní pozemkový úřad musí při provádění reformy pozemkové prokázati více demokratického smyslu pro spravedlivé požadavky našeho lidu, musí hbitěji a účelněji řešiti program, který byl vyhlášen (Výborně!), a nesmí podléhati vlivům zahraničním a namnoze i domácím, které z podezřelých důvodů berou na cizí velkostatky zvláštní ohled. (Výborně!) Totéž platí i o tak zv. císařských velkostatcích, které jsou dnes majetkem státu. Stát má jíti při reformě půdy vzorem vstříc, ale na místě toho vynucuje si při svých velkostatcích privilegované postavení, což neodpovídá ani spravedlnosti ani rozumné ekonomii. Trváme proto na zásadách, aby státní velkostatky podrobeny byly účinkům zákonů o reformě půdy a aby patřily pod správu Státního pozemkového úřadu.

Kdyby tyto spravedlivé požadavky zemědělského drobného lidu byly splněny, kdyby reforma půdy prováděla se rychlejším tempem, nemuseli bychom dnes jednati o prodloužení drobných zemědělských pachtů o další tři léta, poněvadž hospodářská existence domkářů a malorolníků byla by zabezpečena. Netajíme se tím, že zákon neodpovídá intencím o svobodě zemědělského podnikání, ale jest opatřením nouzovým, které má umožniti minimální sociální život držitelům půdy do celkové výměry 8 ha.

Poslední zákonná úprava drobných zemědělských pachtů provedena byla opatřením Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 8. října 1920, kterým prodlouženy byly pachty o další 1 rok. Nám v zemědělském výboru slušelo rozhodnouti, zda poměry vyžadují opět mimořádného opatření zákonného na ochranu drobných zemědělců. Zemědělský výbor byl toho názoru, že nelze dosud upustiti od ochrany sociálně nejslabších vrstev zemědělských, poněvadž pozemková reforma není dosud ve stadiu, aby mohla letos a během tří dalších let uspokojiti drobné zemědělce přídělem půdy velkostatkářské. Proto zákon nynější navazuje v podstatě na opatření Stálého výboru ze dne 8. října 1920, a to již z toho důvodu, aby všichni ti, kteří dosud požívali zákonné ochrany svého drobného pachtu, byli účastni také dobrodiní nového zákona, aby tedy nepovstaly skupiny drobných zemědělských pachtýřů na venkově, kteří pojednou v důsledcích nových zákonných předpisů byli by vyloučeni ze zákonné ochrany.

Slušelo dále rozhodnouti o tom, na jakou dobu mají býti pachty prodlouženy. Zemědělský výbor uznal, že zájem zemědělství nestrpí, aby obnova pachtů stala se pouze na 1 rok, a tím aby brán byl zemědělci zájem na plodnosti pozemku při nejistotě, bude-li na něm hospodařiti pouze 1 rok. Proto usnesl se na prodloužení pachtu o tři léta s podmínkou, že pronajatá půda musí býti řádně obdělávána a hnojena. Zemědělský výbor měl na mysli zejména povinnost hnojiti pozemek v dostatečném množství hnojem animálním, aby půda nebyla vymrskána a plodnost její snížena. O tom, zda pachtýř skutečně správně hospodaří, budou rozhodovati řádné soudy v pořadu instančním k žalobnímu návrhu majitele půdy. Připomínám, že podrobné předpisy vydány budou cestou nařizovací.

Zákon nevztahuje se na držitele pozemků pod 15 ha výměry a také ne na ty, kdož chtí vzíti propachtovaný pozemek, který teprve po 1. srpnu 1914 byl propachtován, do své správy. Právo na obnovu pachtu má pachtýř, který pozemek sám neb se svojí rodinou obdělává a nemá svých i pachtovaných pozemků více než 8 ha.

Ohledně úpravy pachtovného, kterážto otázka je velmi akutní a bolestná, převzato bylo do zákona v podstatě ustanovení z nařízení Stálého výboru. Pachtýř i majitel půdy mohou žádati buď zvýšení nebo snížení pachtovného, a nedohodnou-li se, určí pachtovné k návrhu pachtýře nebo propachtovatele okresní soud, v jehož obvodu pachtovaný pozemek je.

Považuji při této příležitosti za nutné zdůrazniti, že půda musí býti dávána do pachtu skutečným zemědělcům, lidem, kteří na půdě mají svoji existenci. Nesmějí se opakovati takové případy, o kterých nám do ústředí Domoviny dochází spousta zpráv, že na př. obec pronajme louky obchodníku senem, od něhož pak místní zemědělec musí seno za drahé peníze kupovati. Kdyby takto měl býti zákon praktikován, minul by se účinkem, mohl by nanejvýš podporovati zištné touhy jednotlivců, ale nikterak podporovati sociálně nejslabší vrstvy, které v zemědělské práci mají své živobytí.

Zákon tento s toužebností očekávají tisíce drobných zemědělců v celé republice. Není bohužel tak ideální, jako ostatně žádný zákon, aby uspokojil do krajností požadavky pachtýřů i majitelů půdy, ale ochraňuje v zemědělském podnikání vrstvy nejpotřebnější a nejslabší a doporučuji proto jménem zemědělského výboru, aby poslanecká sněmovna dala mu svůj souhlas. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má zpravodaj za výbor právní p. posl. dr. Mazanec.

Zpravodaj posl. dr. Mazanec: Vážená sněmovno! Ke zprávě, kterou podal kol. Dubický za výbor zemědělský, chci jenom několika slovy označiti stanovisko výboru právního.

Výbor právní obíral se předlohou ve schůzi 27. července a přistoupil na usnesení výboru zemědělského. Zejména proti prodloužení krátkodobého pachtu na 3 roky nebylo námitek, poněvadž výbor právní vycházel s toho stanoviska, že prodloužení těchto pachtů na kratší dobu než na 3 roky nebylo by v zájmu zemědělské výroby, na druhé straně však prodloužiti tuto dobu na déle než 3 léta nebylo by v zájmu vývoje našich hospodářských a právních poměrů.

Právní výbor byl si plně vědom toho, že ustanovení toto jest ustanovením výjimečným, ustanovením nouzovým, které zasahuje dosti hluboko, ba i hodně hluboko do soukromoprávních poměrů, tedy něčím, čemu musí býti jednou učiněn u nás konec. A jenom z těch důvodů, které byly uvedeny pro ochranu slabých ještě na určitou dobu poválečnou, rozhodl se právní výbor pro to, aby zákon byl doporučen sněmovně k schválení.

Některé změny k lepšímu byly provedeny proti opatření Stálého výboru. Je to především ustanovení § 2, kde podmínky, za kterých nenastává obnova pachtu, byly stanoveny tentokráte taxativně naproti opatření Stálého výboru, a dále ustanovení, kde bylo zejména provedeno opatření k ochraně jak propachtovatele tak pachtýře. To jest ustanovení § 5, který se odchyluje značně od opatření Stálého výboru, a to ohledně ustanovení cen pachtovného. V té věci vrátil se jak zemědělský výbor, tak právní výbor k původnímu názoru, který v té věci byl hájen, že jest věcí propachtovatelů a pachtýřů, aby o přiměřeném zvýšení resp. snížení pachtovného se dohodli sami navzájem, a tam, kde není možno dosáhnouti dohody, aby rozhodovaly řádné soudy cestou instanční. Podotýkám k tomu, že v § 9 jest ustanovení, podle kterého mají soudy postupovat ve smyslu nařízení o řízení nesporném. Nové je také ustanovení § 10, podle kterého propachtovatel v tom případě, když pachtýř vymrskáním nebo opomenutím povinné péče zanedbal pozemek, má právo žádati od něho přiměřenou náhradu. Také o ní rozhodují ovšem soudy.

Ustanovení § 11 o lhůtách bylo zvláště zde jasně vyznačeno k návrhu ministerstva spravedlnosti, poněvadž, jak doposud judikatura ukázala, při provádění opatření Stálého výboru byl rozpor mezi rozhodnutími Nejvyššího správního soudu, a z toho důvodu bylo nutno, aby zde bylo ustanovení, kterým takovým rozporům v judikatuře naší by se předešlo.

Tím bych po meritorní stránce byl hotov s tímto návrhem. Ale mám ještě jednu věc, kterou bych jako zpravodaj právního výboru alespoň krátce konstatoval. Včerejší listy agrární, zejména "Venkov" a "Večer", přinesly zprávy, že předloha byla ve výboru sabotována.

Dovolím si, aniž chci polemisovati s těmito zprávami, konstatovati tolik: Výbor zemědělský dostal tuto zprávu 10. listopadu loňského roku a tehdy také byla přidělena referentu zemědělského výboru.

Zpráva byla podána pak 25. května letošního roku. Jakmile jsem zprávu jako referent právního výboru přijal, ihned v první schůzi jsem navrhl, aby byla dána na pořad jednání v právním výboru. Tak se také stalo. Věc ovšem ve schůzích, které následovaly potom 15., 20., 21. a 27. července, nemohla být projednávána, ačkoliv byla na denním pořádku, poněvadž tam byly věci, které nestrpěly odkladu. Byla to na př. předloha o úpravě vazby politických provinilců.

Z toho důvodu přišla předloha na denní pořad v právním výboru 27. července, tam byla také vyřízena a byla teď beze všech průtahů také předmětem jednání v plenu.

Vím, že takové věci v zápasu politických stran se přiházejí.

Já bych také o té věci nemluvil, kdyby zde nebyl dotčen nejenom zpravodaj právního výboru, který je naprosto bez viny v té věci, nýbrž celý právní výbor, který měl stejně zájem na tom, aby otázka nebyla protahována a sabotována, a kdyby do věci nebyl také zatažen naprosto nesprávným způsobem pan předseda sněmovny. Považuji tedy za svoji povinnost jako zpravodaj právního výboru odmítnouti od členů právního výboru každou výtku, která by se ve veřejnosti v té věci mohla činit právnímu výboru, jako by jakýmkoli způsobem chtěl předlohu sabotovat. (Výborně!)

Tím myslím, že jsem vyhověl své povinnosti, abych v plenu také na tuto věc poukázal, a navrhuji zde z usnesení právního výboru, aby ke zprávě byla přijata také resoluce, a to z toho důvodu, aby snad průtahem, který by mohl býti způsoben projednáváním věci u soudů, nebyla poškozena zemědělská výroba a aby tedy soudy bylo upozorněny na to, že věc musí býti vyřizována naléhavým způsobem.

Doporučuji tedy k přijetí tuto resoluci právního výboru: "Ministerstvo spravedlnosti se žádá, aby prováděcím nařízením k tomuto zákonu uložilo soudům urychlené projednávání." (Výborně!)

Předseda (zvoní): Přikročíme k rozpravě.

Navrhuji řečnickou lhůtu 15 minutovou. Je snad námitka proti tomu? (Nebyla.)

Není jí. Lhůta je přijata.

Uděluji slovo prvnímu řečníku "proti", jímž je pan posl. Leibl.

Posl. Leibl (německy): Slavná sněmovno! Je těžko po událostech posledních dnů v této sněmovně jakož i mimo ni zůstati nestranným a věcně mluviti k zákonným předlohám. Avšak právě ta věc to je, jež nám velí zachovati chladnou krev, nedati se strhnouti a podniknouti vše možné, abychom zákonům, které jsou na denním pořadu, odňali jejich tvrdost a podávali zlepšovací návrhy. Kdyby však byly veškeré naše snahy marny, bude nám volno změniti ve vhodnou dobu svou taktiku.

Zákon, jsoucí nyní na denním pořadu, jmenuje se zákon o ochraně drobných pachtýřů a skutečně, desetitisíce ba statisíce drobných pachtýřů čekalo v úzkosti a starosti takový zákon. Avšak tato předloha byla pro ně hořkým zklamáním. Svého času jsme se v dotyčných odborných výborech všemožně namáhali, abychom zjednali nápravu. Přece se však českým a také německým agrárníkům podařilo, aby při hlasování naše návrhy porazili. Tenkráte byli němečtí i čeští agrárníci zajedno, a kdyby němečtí agrárníci zde byli, bylo by to po druhé potvrzeno.

Žádná třída není vlastně tak hospodářsky odvislá, jako drobní pachtýři. Ještě dnes jsou vasaly velkorolníků, neboť oni musí za propachtovanou půdu nejen platiti nájemným a robotou, nýbrž zříci se i své svobody a svých politických práv, jež jsou jim zaručena ústavou. Přichází na sta dopisů, ve kterých drobní pachtýři protestují proti svému utlačení. Na důkaz chci vám předložiti několik těchto stížností, jež, jak řečeno, docházejí denně.

Tak na příklad píše z dubského kraje tamní organisace drobných rolníků (čte):

"Všichni velkorolníci vypověděli nám pole dnem 1. října 1921. Žádám pány zástupce strany, aby působili k tomu, aby doba pachtu byla stanovena alespoň na 6 let, ježto tito pánové přece nepotřebují pozemků ke své obživě, jako my domkáři. Nyní dali nám páni znovu výpověď z polí advokátem a naznačili nám, že nesmíme polí již hnojiti, ani nasíti jetele, protože nám za to pánové nedají odškodného. Nepohnojíme-li, nemůžeme sklízeti bramborů ani zelí, tu, jak každý hospodář ví, tyto plodiny se nedaří. Nezasejeme-li jetele, je náš chov dobytka pro příští rok ohrožen, i podržíme-li pole nadále v pachtu. Je třeba naléhavé pomoci; nemá-li náš zánik býti neodvratným, měl by zákon býti proveden co možno rychle. Ještě jiného triku užívají u nás pánové ze svazu zemědělců. Chtějí totiž propachtovaná pole prodati, aby pachtýře vypudili, avšak za ceny, jež jsou výsměchem malorolníkům a domkářům, 4000 až 5300 korun za korec. Za takové lichvářské ceny nemůže malorolník ani domkář koupiti jediného korce pole. Ptám se tedy: Což není nějaký prostředek, aby byli tito lichváři poučeni o něčem jiném? Má-li korec pole cenu 4000 až 5300 K, pak ať náš ministr financí podle těchto číslic dá odhadovati dávku z majetku, ježto svaz zemědělců ocenil hospodářství až o 100 korcích pozemků na 70.000 až 80.000 K. Kdyby se pánům ze svazu zemědělců podařilo, oč usilují, totiž odebrati nám pole, bylo by jen v našem okresu na sta rodin bez výdělku, ježto se zde pro ně nenaskýtá jiné možnosti výdělku. Jaké následky to může míti, nelze posouditi, neboť rozhořčení proti třídě nás utiskující dostoupilo již nyní nejvyššího stupně. Pokud jde o prodloužení doby pachtu, prosím pány zástupce a poslance jménem všech místních skupin, aby je jak možno nejdříve provedli, ježto na to všichni čekáme s největší toužebností."

Vidíme tedy, jak jsou drobní pachtýři a malí zemědělci utiskováni. Z druhého psaní chci přednésti jen výtah, neboť čtení celého dopisu by trvalo příliš dlouho (čte):

"Stále rostoucí část drobných pachtýřů přichází si vždy častěji stěžovati na to, že jim rolníci odnímají spachtovaná pole, která měli již po desítiletí nepřetržitě v pachtu. Při tom je pravidlem, že rolníci neberou snad polí do vlastního hospodářství, nýbrž že je zase propachtují jinému. Toto odnímání pachtu má pravidelně za následek, že drobný rolník musí prodati jednu, ne-li obě krávy. Nejen, že při takových nucených prodejích a při vynikající vychytralosti řezníků platí se za ně nepoměrně málo, nýbrž jest tím doslova jejich existence ohrožena. Vždyť přece většina drobných pachtýřů ztratila výdělek z tovární neb domácké práce a žije se svou mnohdy četnou rodinou - jsou mezi nimi mnohdy váleční invalidé - výhradně ze spachtovaného hospodářství s jednou až dvěma kravami. Na příklad dnes zjistil jsem toto: V obci Derflíku u Jevíčka (soudní okres Jevíčko) propachtovala minulého týdne nově svá pole pozůstalostním soudem stanovená majitelka paní Emilie Schwabová (majitelka ještě jedné rolnické usedlosti). Při tom odňala bez důvodu pacht 8 až 10 drobným pachtýřům s 6 až 12 měrami polí. Jde vesměs o pachtýře, kteří tato pole po 30 až 40 let nepřetržitě obdělávali a s dědickým soudem uznanou majitelkou neměli dosud mrzutostí."

Vidíte tedy, jak se proti drobným pachtýřům postupuje a jak je nutno, aby byl vydán dobrý zákon o pachtech. Proč však jsou zvláště velkorolníci proti dobrému a spravedlivému zákonu o pachtýřích? Jejich existence není přece ohrožena propachtováním několika měr špatné půdy - neboť velkorolníci propachtují pravidelně nejhorší půdu. Tu otázku není těžko zodpověděti. Agrárníci chtějí udržeti nadále drobné pachtýře v odvislosti, což se jim také dosud většinou podařilo. Drobný lid venkovský musí ještě dnes ve své hospodářské odvislosti jednati a mysliti tak, jak to právě propachtovatelé chtějí. Vzepře-li se tomu, odejme se mu propachtovaný pozemek, na kterém vybudoval svou existenci. Je nucen prodati svůj kus dobytka a vystěhovati se. Odvislostí drobného lidu venkovského na propachtovateli je dnes ještě možno agrárníkům vládnouti ve venkovských obcích a okresech, a to ke svému osobnímu prospěchu.

Pravím-li: Ke svému osobnímu prospěchu, není to snad ukvapené slovo, nýbrž prohlašuji, že tak zvaní starousedlí rolníci, rustikalisté, okradli obce o tisíce milionů. Přivlastnili si neoprávněně tisíce hektarů lesa, luk a polí, jakož i budovy, jež patřily obci. Užívají všemožných triků, aby změnili obecní statek v majetek soukromý. Povím vám jeden případ: V obci Vstíš, okres Dobřany, se toho chopili drobní pachtýři a domkáři a žádali, aby se také stali spoluužívateli obecního statku. Jejich stížnost byla obcí a okresem zamítnuta s odůvodněním, jež ovšem bylo oprávněné, že obecní statek připadá prospěchu všeobecnému a že má býti v obci vyúčtován. Nuže, dobře! Toto usnesení a toto rozhodnutí bylo správné. Avšak ve dvou letech - a to je charakteristické -podal onen obecní výbor, ve kterém zasedali jen rustikalisté a starousedlí rolníci, návrh okresnímu zastupitelstvu, že prý obecní statek je bez pána, že se o něj nikdo nestará - v obecním zastupitelstvu zasedali ovšem oni sami. Okresní zastupitelstvo vyhovělo žádosti a připsalo obecní statek starousedlým rolníkům. Tak přišlo na sta obcí o obecní statek. To je tedy hlavní důvod, proč velkorolníci drží drobné hospodáře v závislosti, aby pak strhli na sebe politická práva. Mluví-li se dnes na české straně tolik o udržení a posílení tohoto státu, můžete k tomu působiti tímto zákonem, tím, že vydáte dobrý zákon o pachtech. Vždyť je to hlavně venkovský lid, jenž dodává městu a průmyslu stále nové síly a nový život. Ukáže se, jste-li schopni takového sebezapření. Máme oprávněné pochybnosti, že tomu tak nebude. Neboť platné již zákony o drobných pachtýřích jsou všemožně obcházeny, drobní pachtýři poškozováni a připravováni o existenci.

Je charakteristické, že v tomto státě, který má všechny znaky kapitalistického třídního státu, obrací se i dobré ve špatné. Vydali jsme zákon stavební; my, němečtí sociální demokraté, jsme pro něj hlasovali a můžeme také říci, že zákona stavebního bylo třeba a že jsme pro něj hlasovali v dobré víře, že zákon bude dodržován. Avšak i tímto stavebním zákonem přišlo již mnoho drobných pachtýřů o svůj majetek. Chci vám uvésti jeden příklad:

V Plzni bylo založeno stavební družstvo tak zvanou menšinou, hlavním činitelem v tomto stavebním družstvu je poslanec Lukavský. Stavební družstvo vyvlastňuje pozemky, aniž bere ohled na zákon. (Německý výkřik: Kdo jim dal to právo?) O právo se nestarají. Okresní hejtman Kozlanský, o kterém byla již řeč zde ve sněmovně, to podporoval, avšak nedávám ani tak viny okresnímu hejtmanu, jako spíše teroru dr. Lukavského, jenž k tomu vedl. A tak došlo právě k tomu, že v sousední obci Tuškově vyvlastnili výhradně drobné pachtýře, jejichž existence je ohrožena, kteří jsou přímo přivedeni na mizinu, a to úplně nezákonně. Neboť je možno vyvlastniti pozemek jen tehdy, není-li ohrožena existence majitele, a vyvlastňuje-li se pozemek na stavbu, má býti účelem, aby se stavbami odstranila bytová nouze. V Tuškově však měla se věc takto: Tam bylo, aniž se kdo obce ptal, postaveno osm vilových domů, obec ani neví, kdo v domech má bydliti, nebyla dodržována stavební čára, žádná rovina, nebyly založeny postranní ulice, není tam možna kanalisace, nýbrž stavělo se libovolně bez povolení. Nyní přichází, co je charakteristické: Tamní starosta se proti tomu ohradil a posl. dr. Lukavský poslal na purkmistrovský úřad psaní, bude-li obec stavěti v cestu překážky, že bude hleděti, aby obecní zastupitelstvo bylo zákonným způsobem rozpuštěno. Jak tento zákonný způsob vypadá, ovšem víme. Nuže, byl jsem sám při tom, jak se při takovém vyvlastnění jedná, a sám jsem viděl, že zákon nebyl ani v nejprimitivnější míře dodržován. Je tedy třeba, aby pozměňovací návrhy, které jsme podali, byly přijaty a odstraněny některé závady zákona.

Podali jsme návrh k § 1, aby při čísle 3 o trvání pachtu byla lhůta prodloužena ze 3 na 6 let. Víme sice, že se drobným pachtýřům sotva podaří, aby dobu pachtu ještě jednou prodloužili, avšak není než spravedlivo a slušno, aby se lhůta prodloužila alespoň ještě o další tři roky, aby si mohl drobný pachtýř opatřiti novou existenci, neboť ve třech letech bude sotva s to, aby si vybudoval novou existenci.

§ 2 budiž celý škrtnut. Rovněž § 10 musí býti celý škrtnut. Přijmeme-li tento paragraf v jeho znění, pak je zákon vůbec bez ceny. Neboť v tomto paragrafu je obsaženo tolik chikanování, že vůbec nemůže býti řeči o nějaké ochraně pachtýřů. Přečtu vám jen první odstavec: "Propachtovatel je oprávněn od obnoveného pachtu ustoupiti, jestliže pachtýř (podpachtýř) je s placením pachtovného déle jak tři měsíce v prodlení, nebo jestliže hospodaří na spachtovaném pozemku takovým způsobem, že plodnost pozemku je tím značně snižována, nebo jest důvodná obava, že bude značně snížena." Tedy je-li jen důvodná obava - a to vždy propachtovatel prohlásí - může již býti pozemek odňat. Kdo je s pachtem po tři měsíce v prodlení, tomu může býti rovněž pozemek odňat. Pokud ještě stará šlechta a velkostatek propachtovávali pozemky, počkali často s pachtovným rok a případně je při suchu i slevily, avšak nyní, v moderním Československém státě, má býti již při tříměsíčním neplacení pole pachtýři odňato.

Žádám proto, abyste tyto tři návrhy přijali. Vím, že se při tomto zákoně namáhali čeští sociální demokraté, aby prosadili zlepšení. Očekáváme, že i při hlasování budou hlasovati pro tyto návrhy. (Potlesk na levici.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP