Pátek 15. července 1921

Začátek schůze v 11 hod. 20 min. dopol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: dr. Markovič, Záruba.

207 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Černý; ministři dr. Burger, dr. Gruber, Husák, dr. Kovařík, dr. Popelka, dr. Procházka; za ministerstvo financí odb. přednosta dr. Vlasák.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška a dr. Mikyška.

Předseda: Zahajuji 73. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou na dnešní schůzi uděluji panu posl. dr. Englišovi pro neodkladné zaměstnání.

Došly některé návrhy. Žádám jich sdělení:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Návrh posl. Špačka, dr. Lukavského, dr. Hajna, dr. Matouška, Dyka a druhů na vydání zákona, jímž se upravuje užívání státního jazyka ve veřejných nápisech v léčebných a turisticky významných místech R. Č. S.

Návrh posl. Johanise, J. Marka, Bendy a soudr., jímž se zřizuje povinná lékárnická platebna pro republiku Československou se sídlem v Praze.

Předseda: Došly odpovědi. Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Odpověď ministra sociální péče na dotaz posl. Schälzkyho a druhů o uzávěrce fondů bývalých okresních pomocných pokladen válečných.

Odpověď ministra školství a národní osvěty na dotaz posl. Simma a druhů o vládním nařízení ze dne 6. listopadu 1920.

Odpověď ministra pošt a telegrafů na dotaz posl. Simma a spol. o obcházení zákonitých ustanovení správcem telegrafního úřadu v Jablonci n./N.

Odpověď ministra veřejných prací na interpelaci posl. J. Mayera a druhů o silničních poměrech v západních Čechách (tisk 2175).

Odpověď vlády na interpelaci posl. Kreibicha a druhů o pronásledováních (tisk 1153).

Odpověď ministra pošt a telegrafů na dotaz posl. dr. Lodgmana, že vrchní poštovní oficiál Heřman Bittmann v Bialé nebyl převzat.

Odpověď ministra pověřeného řízením Úřadu pro zahraniční obchod na interpelaci posl. Simma a druhů o neudržitelných poměrech v exposituře Úřadu pro zahraniční obchod v Jablonci n./N. (tisk 2299).

Odpověď ministra národní obrany na interpelaci posl. dr. Lodgmana a druhů o právních základech vojenských odvodů v roce 1921 (tisk 2209).

Předseda: Dále počátkem dnešní schůze byly tiskem rozdány tyto zprávy:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Tisk 2568. Zpráva výboru imunitního o žádosti okresního soudu v Holešově o svolení k trestnímu stíhání poslance Zavřela.

Tisk 2569. Zpráva výboru imunitního o žádosti zemského trestního soudu v Praze o svolení k trestnímu stíhání posl. Bergmana.

Tisk 2570. Zpráva výboru imunitního o žádosti zemského trestního soudu v Praze o svolení k trestnímu stíhání posl. Horáka.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byla tiskem rozdána interpelace.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Tisk 2576. Interpelácia posl. dr. Dérera a súdr. na ministrov vnútra a s plnou mocou pre správu Slovenska, o zákaze oslavy dňa narodzenín prezidenta republiky vo Výšnom Čabyne.

Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.

Předseda: Výbor rozpočtový navrhuje, aby podle § 36 jedn. řádu zpráva o vládním návrhu zákona, kterým se povoluje úvěr pro pořízení první části augmentační zásoby oděvu a výstroje pro mužstvo (tisk 2448), přikázána byla výboru brannému.

Kdo souhlasí s touto žádostí výboru rozpočtového, nechť pozdvihne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh jest schválen.

Před přechodem k dennímu pořadu došel mne návrh pana posl. Windirsche, aby odstavec 15. denního pořadu byl projednán jakožto odstavec první. Odstavec 15. týká se

15. zprávy výboru imunitního o žádosti krajského soudu v Liberci o svolení poslanecké sněmovny k trestnímu stíhání posl. Windirsche pro přestupek spoluviny na předražování (tisk 2184).

Dám o této věci hlasovati. Prosím paní a pány, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem pana posl. Windirsche, aby odstavec 15., týkající se imunitní záležitosti téhož pana poslance, byl projednáván jako odstavec první - návrh ten činí z obavy, že by snad k projednávání jeho záležitosti vůbec nedošlo - prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina, návrh jest přijat.

Žádám pana zpravodaje k odstavci tomuto, pana posl. Koudelku, aby se ujal referátu.

Zpravodaj posl. Koudelka: Slavná sněmovno!

Krajský soud v Liberci jakožto odvolací soud žádá za svolení k dalšímu stíhání trestnímu posl. Windirsche pro přestupek spoluviny na předražování podle § 5 tr. ř. a § 7 zákona ze dne 17. října 1919, č. 568 Sb. z. a n.

Přestupku tohoto měl se jmenovaný dopustiti takto: Jakýsi rolník prodal dne 1. listopadu 1919 brambory za cenu 36 Kč za 1 q. Kupec jej oznámil pro předražování. Obviněný prodavač při výslechu dne 5. listopadu 1919 udal četnictvu, že František Windirsch, ředitel zimní hospodářské školy v Liberci, shromážděným rolníkům na schůzi prohlásil, že nejvyšší cena bramborů obnáší 36-40 Kč a aby rolníci podle toho se řídili. Okresní soud v Chrastavě rozsudkem ze dne 1. března 1920 uznal Frant. Windirsche vinným přestupkem spoluviny na předražování, jehož dopustil se radou, že rolníci mohou žádati za 100 kg bramborů zřejmě přemrštěnou cenu 36 Kč, a odsoudil jej proto k trestu vězení na 4 dny, kterýž trest proměněn byl podle § 260 tr. z. v peněžitou pokutu 1000 Kč.

Proti rozsudku tomuto podal František Windirsch odvolání co do výroku o vině, takže krajský co odvolací soud v Liberci jest nyní povolán o této věci rozhodovati. Poněvadž však František Windirsch zatím zvolen byl členem poslanecké sněmovny Národního shromáždění, žádá soud tento podle § 24 ústavní listiny ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n., za vydání stíhaného poslance.

Imunitní výbor jednaje o této věci, usnesl se navrhnouti poslanecké sněmovně, aby žádosti krajského soudu v Liberci vyhověla a aby poslanec František Windirsch k trestnímu stíhání vydán byl, se zřetelem na povahu deliktu, o nějž v tomto případě jde.

Doporučuji proto slavné poslanecké sněmovně, aby návrh imunitního výboru byl schválen.

Předseda: K slovu se přihlásil "pro" pan posl. Windirsch.

Předem, než mu udělím slovo, navrhuji řečnickou lhůtu 10 minut. Námitek není? (Nebylo.)

Námitek není. Tedy jest přijato.

Pan posl. Windirsch má slovo.

Posl. Windirsch (německy): Slavná sněmovno! Již přes rok to trvá, že se vám, dámy a pánové, dostává příležitosti odevzdati mne trestajícímu rameni spravedlnosti. Zločin, z kterého mne obviňují a pro který jsem byl okresním soudem v Chrastavě také již odsouzen, je ovšem toho druhu, že bohyně Justitia musí míti, jak se zdá, nejen oči, nýbrž i uši zavázány, aby vůbec mohla sestrojiti skutkovou podstatu pro soudní stíhání.

Věcný podklad, jenž vedl k mému soudnímu stíhání, je, že jsem opakoval jisté sdělení politického úředníka o výrobních cenách bramborů na podzim 1919, jež pronesl v přítomnosti svědků, a protože bylo vyhlášeno na půdě liberecké okresní správy politické, bylo dlužno považovati za sdělení oficielní, při hospodářské schůzi konané dva dny na to. Tehdejší výrok dotyčného politického úředníka zněl, že hospodáři smějí prodávati brambory za cenu 36-44 Kč za 100 kg. K tomuto sdělení, o jehož pravdivosti nebylo třeba pochybovati, byl jsem povinen jak jako jednatel okresního spolku hospodářsko-lesnického v Liberci, tak i ve své vlastnosti jako úředník, ustanovený hospodářský kočovný učitel. V obou vlastnostech uložena jest mi povinnost býti rolníkům odborným, hospodářským a organisačním poradcem. Informace získaná u okresní správy politické v Liberci vedla pak v pozdější době k velikému počtu soudních stíhání a odsouzení pro cenovou lichvu a také mne postihl stejný osud, ač já sám nikdy jsem neprodal jediného bramboru. Přes to byl jsem odsouzen pro lichvu. Zvláštní při tom bylo pouze, že při líčeních u soudu neseděl vedle mne na lavici obžalovaných také onen politický úředník.

Nepůsobilo to podivení, neboť v té době hledali pouze, právě jako se i nyní opět vlastně přihází, pouze v řadách rolníků a jich zástupců potřebné obětní beránky a ostatně se osvědčila pravdivost přísloví: "Moře bouří a chce míti svou oběť". Kdyby byl ten politický úředník seděl se mnou na lavici obžalovaných, bylo by bezpodmínečně musilo dojíti k mému osvobození. Tak však ukázal se okresní soud v Chrastavě výtečným zařízením a vynesl nade mnou odsuzující výrok. Mé odsouzení a odsouzení domněle rovněž vinných rolníků, která přirozeně byla široce odůvodněna, objevila úkony samovolné třídní justice, jež ani trvale nedaly se udržeti, neboť při odvolacích přelíčeních před krajským soudem byly odsuzující rozsudky nad těmito rolníky opět zrušeny a vyneseny právem čekané rozsudky osvobozující. Jen pokud jde o mou osobu, nemohlo býti odvolací líčení provedeno, protože mu v cestě stála má poslanecká imunita. Nepochybuji, že až budu vydán, i v mém případě dojde k zrušení tohoto vadného rozsudku a proto prosím vás o souhlas k mému vydání, protože i já mám rovněž právo na osvobození.

Žádám však i proto o své vydání, protože tato sněmovna nemůže přece býti útočištěm a záštitou osob, jimž se vytýká, že využily bídy té doby ve svůj prospěch. V tom směru žádám plné vysvětlení v zájmu své politické příslušnosti ke straně a své osoby, protože protivníci političtí vždy mně vzhledem k mému odsouzení vytýkali lichvu.

V souvislosti s tím vzpomínám jen na jedno z prvých zasedání této sněmovny, kde na mne bylo vůdcem německých komunistů voláno, že jsem přišel přímo od lichevního soudu do poslanecké sněmovny. I mimo sněmovnu mohl jsem slyšeti stejné výtky. Jsem toho stavu syt a opakuji proto ještě jednou svou žádost o vydání. (Souhlas a potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj posl. Koudelka: Nikoliv.

Předseda: Budeme tedy hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem pana referenta na vydání posl. Windirsche k trestnímu stíhání, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh jest přijat a tím jest odstavec 15. denního pořadu dnešní schůze vyřízen.

Přikročíme k odstavci 1., jímž jest

1. druhé čtení osnovy zákona, jímž se žádá povolení úvěru 10 milionů Kč k tlumení moru a nákaz zvířecích (tisk 2179).

Zpravodaji jsou pp. posl. Vahala a Jan Černý (rep.)

Místopředseda Buříval (přejímaje předsednictví): Mají páni zpravodajové nějaké návrhy?

Zpravodajové posl. Vahala a Jan Černý: Nikoli.

Místopředseda Buříval: Páni zpravodajové nemají návrhů ani oprav, ani změn textu.

Budeme tedy hlasovati.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť povstane. (Děje se.)

To je většina.

Tím je osnova zákona přijata také ve čtení druhém a odstavec 1. denního pořadu jest vyřízen. Přistoupíme k odstavci 2, jímž jest pokračování v jednání o

2. zprávě I. výboru zahraničního, II. výboru ústavního o vládním návrhu (tisk 1821), kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění smlouva uzavřená v Praze dne 29. června 1920 mezi republikou Československou a říší Německou o státním občanství (tisk 2343).

K slovu je dále přihlášen pan posl. Borovszky. Uděluji mu je.

Posl. Borovszký (maďarsky): Velectěné Národní shromáždění! Je-li někde na světě potřebí zákonů, bylo by jich potřebí v prvé řadě v Československu, jehož složení ostatně upomíná na Babylon. Je to skutečná pravda, že zákony a způsoby jich užití nejsou dosti jasny, a tak obyvatelstvo je úplně odkázáno na výklad zákona vládními orgány, o nichž se nemůže říci, že by se stanoviska národnostního byly venkoncem trpělivy. To je však nebezpečná situace, neboť v této zemi je ta úřední národnostní myšlenka, že je třeba zlobit a trápit všechny ty, kdož nepatří k tak zvané vládní straně. (Posl. Surányi [maďarsky]: Tak jest!) Ale dvakrát běda těm, kteří jsou k tomu proletáři. V této zemi tedy i kdyby byly dobré zákony, mohou je zřízenci podle své libovůle zkaziti. Mezi naprosto špatné zákony patří také zákon o československém státním občanství. Je špatný, poněvadž směřuje k zdecimování a umlčení národností, a špatný též proto, poněvadž je k tomu ještě i nejasný. Celý zákon má jediný precisní bod, a to je bod první, který praví, že československými státními občany jsou ti, kteří do 1. ledna 1910 v některé obci republiky příslušnosti nabyli. To je beze vší pochyby precisní bod, tím však nespravedlivější, poněvadž značí křiklavou právní loupež. (Posl. dr. Körmendy Ékes [maďarsky]: Pravda! Tak jest!) Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi mohl jíti nejméně do statisíců počet těch, jichž nejmenší starost zvětšila se tím, aby získali příslušnost. Všichni tito musí nyní podle odstavce 9. zmíněného zákona žádati, aby vláda uznala jejich státní občanství. Tohle však znamená, že na Slovensku a Rusínsku státní občanství statisíců lidí na tom závisí, uzná-li je vláda čili nic.

Že pak vláda nemá úmyslu vyříditi tuto otázku lidsky, to dokazuje také ta okolnost, že až dosud jde do desetitisíců počet těch, kteří byli ze Slovenska a z Rusínska vykázáni. Proti všem těmto neměl bych námitek kdyby Masaryk, Beneš neb kterýkoliv aktivní státník upřímně a čestně prohlásil, že i oni chtějí trápiti každého, kdo nepatří k české nebo slovácké vládnoucí třídě; ale rozhlašovati do širého světa, že v této zemi vládne humanismus, demokratický duch, a usnésti se na nemilosrdném vyhlazování lidí, to lze maďarsky nazvati při nejmenším podvodem. (Posl. dr. Körmendy Ékes [maďarsky]: Tak jest! Souhlas na levici.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím pány o klid.

Posl. Borovszký (pokračuje): Tím spíše to mohu říci, poněvadž Československý stát podle I. hlavy 3. odst. mírové smlouvy st. germainské pokládá za státní občany ty německé, maďarské a rakouské státní občany, kteří v době, kdy mírová smlouva vstoupí v platnost, mají byt v dosavadním nebo pozdějším území republiky.

Vzhledem na tato jasná slova je na Slovensku a Rusínsku ta situace, že vláda musí předstoupiti před Národní shromáždění s mimořádným rozpočtem, aby stavěla nemocnici pro ty, kteří se zblázní z výkladu zákona o státním občanství a domovské příslušnosti. (Posl. dr. Körmendy Ékes [maďarsky]: Tak jest!) Knihy a studie o tom vycházejí, v obecných a městských výborech se o tom debatuje. Jeden právník vysvětluje zákon tak, že státního občanství bez příslušnosti domovské nelze nabýti, druhý tak, že potvrzení o příslušnosti smí býti jen tehdy vystaveno, je-li státní občanství osvědčeno. V této bláznivé situaci napadla mne mimovolně hádanka rozšířená v dětském věku, co že bylo dříve, kuře či vejce. (Posl. Surányi [maďarsky]: Výborně!) Jedno je však zcela jisté, že totiž u bohatých lidí tato otázka není sporna, u těch je úplně v pořádku jak příslušnost, tak i státní občanství, tak v pořádku, že tito pánové zabývají se ještě zvlášť vypovídáním. V župě Abaujské přihodilo se, že židovský statkář, který od dvanácti let bydlí na nynějším území republiky, tedy podle zákona z r. 1920 je prozatímně státním občanem, vypověděl tři zemědělské dělníky, kteří zde bydlí 20-25 let, tedy na papíře jsou plnoprávnými státními občany. Vypovězení stalo se proto, poněvadž tito dělníci odvážili se požadovati jim příslušející odměnu za práci dávno vykonanou. (Posl. Nagy [maďarsky]: A ministr to podepsal!) I to je pravidlem, že k zmírnění bytové nouze vypovídají rodiny zbavujíce je přístřeší. Vyřizování sociálních problémů takovýmto hrozným způsobem je bezpříkladné v celých dějinách. Chamtivý vepř odhání slabšího jen od koryta a nestará se dále o to, že vepř od koryta odehnaný nasytí se po případě kolem hnoje. Naproti tomu na Slovensku a Rusínsku rychložrouti nejen od koryta, nýbrž i se smetiště zahánějí ty, kteří v tom okamžiku jsou slabší nenasytných žroutů. (Výkřiky posl. Nagyho. - Místopředseda Buříval zvoní.)

A tu musím přibiti, že na tomto trápení lidstva je československá buržoasie dvojnásob vinna. Předně proto, že, stojíc ve službách evropské protirevoluce vyvolala revoluci národní a tak projevila souhlas s potlačením revoluce říjnové i březnové a v konečném důsledku i s utvořením maďarské bílé vlády, ohrožující i vlastní existenci. A nyní, když skončila tuto trestnou a nicotnou práci, když pomohla statisíce maďarských proletářů zbaviti domova, tu jde ještě o krok dále a chce proletářům maďarského jazyka, bydlícím uvnitř vlastních hranic, způsobiti největší strádání. Prohlašuji zde otevřeně, že mimo Horthyovo Maďarsko v žádném jiném státě nebují tak pomstychtivost, jako v této zemi. Šovinistické běsnění nedovoluje uvědomiti si nevyvrátitelný výrok Lassallův, že zanikne ten stát, jenž lidu nedovede podávati nic jiného, než myšlenku na pomstu a vzbouření. (Různé výkřiky. Hluk. - Místopředseda Buříval zvoní.)

Slovenské dělnické sekretariáty jsou teď plny plačících žen a spílajících mužů. Jednomu vzali válečnou podporu, druhého vyhodili z tabákové továrny, třetího ze služby železniční, čtvrtý nedostal živnostenské povolení, pátého škrtli ze seznamu voličů, šestý nemůže dostati povolení k cestování, třebaže příbuzný jeho leží na smrtelné posteli, sedmý nemůže se oženiti, poněvadž jeho státní občanství není v pořádku. Na Slovensku a Rusínsku dnes každá rodina má potřebí nebo měla by zapotřebí míti domácího advokáta, aby ze spleti rozličných právních poměrů vylovil něco v její prospěch. Mnozí lidé dávají advokátovi polovici svého výdělku, aby za pomoci odborníka dosáhli pro sebe nějaký drobeček práva. Dnes už mnoho lidí je toho mínění, že ať zuří dále šílenství, ať je situace ještě těžší, aspoň rychleji se všecko shroutí. Já pak, který sleduji denní zápasy proletariátu, který vidím ten strašný boj soudruhů dělníků s nemilosrdnými paragrafy, nespokojím se odhalením dnešní situace, nýbrž požaduji změnu zákona o státním občanství v tom směru, aby ti, kteří nyní, kdy mírová smlouva vstoupila v život, na území republiky Československé bydlí, aby tito všichni - jak se k tomu stát smlouvou st. germainskou také zavázal - byli pokládáni za státní občany.

Návrh, který je nám předložen, chce ještě více pronásledovati německý, maďarský a rusínský proletariát, ještě více způsobů podává k pronásledování; vzhledem k tomu na tento návrh zákona jménem své strany nepřistupuji. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Dávám slovo panu posl. dr. W. Feierfeilovi.

Posl. dr. W. Feierfeil (německy): Slavná sněmovno! Musím říci, že jen s přemáháním mluvím pod dojmem ostudné události, jež se přihodila ke konci v dnešní schůzi rozpočtového výboru. Jestliže přes to mluvím, děje se to - a chci to zcela zvláště zdůrazniti v předpokladu, že se již předem v tom směru úplně a zcela připojuji k usnesením parlamentního svazu. Záleží mi na tom, abych to v prvé řadě zdůraznil.

Slavná sněmovno! Projednává se tato smlouva o státním občanství s Německem. V tom směru bych si přál, aby tato smlouva konečně vytvořila onen podklad, jenž odstraní obtížné nesnáze, jimž vystaveni jsou často ti nejlepší lidé při dosažení státního občanství. V tom ohledu zdůraznil bych dvě věci: Často přec se přihází, že lidé se v důsledku svých životních osudů usadili již před 10 a 20 léty na území nynějšího státu a že zde nalezli výdělek a nabyli majetku pozemkového, a i těm úplně nevinným lidem tohoto druhu působí se při získávání práva státního občanství často přímo nejnepochopitelnější potíže.

Přál bych si, aby to přestalo. Druhá věc je, že se stále přihází, že nabytí státního občanství i při nejreelnějších lidech neváže se na nic jiného, než na prohlášení, že pro svou osobu vzdávají se zaplacení válečné půjčky.

Velevážení přítomní! To je právní znásilňování, jež nelze dosti ostře pojmenovati. Řekl bych, že to je přímo kulturní ostuda, a přál bych si, aby se při výkladu této smlouvy konečně přemohla tato přímo chorobná úzkostlivost a, abych to nevyjádřil ostřeji, chorobná nepřízeň, snad i zášť, proti všemu, co je německé v tomto státě. Ano, mluvíme-li s tím neb oním pánem z druhého národnostního tábora soukromě, nepřichází to tak k výrazu, avšak ve svém celku ukazujete přímo chorobnou bázeň, chorobný odpor přede vším německým. Tento odpor uplatňuje se zvláště v chování tohoto státu vůči našemu velikému německému sousedu. Řekl bych, že nepřízeň, neřku-li zášť, a lhostejnost jsou vždy nebezpečnými rádci, a to, pánové, působí, že zde, abych tak řekl, nevidíte lesa pro samé stromy. Nebudete se přec domnívati, že národ, jako národ německý, že stát jako Německo se svými 70 miliony obyvatel může býti trvale sevřen pouty tak zvané smlouvy mírové. Národ s takovou minulostí, jakou má německý národ, národ oné intelligence a kulturní síly, jako je prokazoval německý národ po staletí, nemůže býti učiněn národem otroků.

Velevážení přítomní! Skutečnost se vyvine zcela jinak, než tato donucovací ustanovení versailleská. Včera zde padlo slovo, že přijdou třetí Versailles, a řekl bych, že zcela určitě nadejde vzestup velikého národa německého. Nyní ovšem byl sražen se své pyšné dřívější výše, ale jistě se zase povznese. A pak bylo by přece dobré, kdybyste se a také tento stát již před tím poněkud byli orientovali směrem k Německu, zeměpisně jste obklíčeni Německem, hospodářsky a sociálně jste úplně závislí na Německu.

Ještě jeden bod byl ve včerejších řečech tak velice zdůrazňován: svrchovanost tohoto státu. Že se s tím nesrovnává vměšování se Německa, jak se prý stalo se strany dr. Simonsa. Vážení přítomní! Vše, co je správné: každý stát chce býti svrchovaným a také tento stát. Mně však připadá přece, pozorujeme-li skutečnosti poněkud blíže, že je to tu vlastně právě tak, jako ve všech menších státech, které se vytvořily po starém Rakousku. Nemají svrchovanosti v pravém slova smyslu, nejsou ničím jiným, než koloniemi dohody, a obzvláště koloniemi Francie. Vždyť ta věc se konečně přece již poněkud změnila. Nemyslím, že bych se měl domnívati, že přátelství mezi Francií a Anglii se již úplně a zcela rozbořilo, pravdou je, že není již tak silné, jako bylo. Ještě stále jste miláčky Briandovými a Francie, postavení však Anglie, jak se zdá, nezdá se již takovým. Premiér anglický již několikrát učinil výroky, jež již nebyly promluveny s obalem, to jsou již pokyny příliš zřejmé! Nedávno pronesl slovo o vyhrabaných národnostech, jež stávají se neskromnými. Velevážení přítomní! Nevím, zda mínil zde v prvé řadě Poláky a v druhé řadě snad vás, či na prvém místě vás a na druhém Poláky, či snad zcela výhradně vás. Bude dobře, jestliže tento stát začne se jinak orientovati v zahraničí. To by však předpokládalo, že nastane jiná orientace i uvnitř. Stále trpíte tou zásadní vadou, jako by tento stát byl státem národním. Tím ve skutečnosti není, je státem národnostním. Ministr zahraničí dr. Beneš, jenž byl zde včera opět na několik okamžiků hostem, řekl v jedné ze svých řečí o starém Rakousku, že pro své národnostní složení bylo evropskou anomalií. Já však musím říci, že Československý stát vlastně není ničím jiným, než starým Rakouskem v jeho národnostním složení. Nevycházela by z toho nutně konečná myšlenka, že tedy ministr zahraničí dr. Beneš vlastně řekl, že také Československý stát ve svém nynějším složení je evropskou anomalií? Nechci nyní vůbec poukazovati na to, jak se vaše nechuť proti všemu německému projevuje ve vaší vnitřní státní správě a v spoustě zákonů. Možno přímo říci, že největší část zákonů má zcela zřejmě za účel udělati z tohoto státu to, čím ve skutečnosti není, český stát národní. Mohl bych poukázati jen na politiku školskou, jež se provozuje v tomto státě. To je neslýchané vzíti prostě ve dvacátém století kulturnímu národu v jednom nebo ve dvou letech 1200 školních tříd. Mohl bych ukázati na vaši politiku pozemkovou. Tato pozemková reforma je také jinak na mnohých jiných stranách naplněna všemi možnými hroznými věcmi, cílí však jmenovitě k tomu, jak to přece otevřeně říkáte, abyste zpět dobyli českému národu ztracené české kraje, kraje poněmčené. Mohl bych poukázati k tomu, že i mnohé zákony, jež samy o sobě snad vyjadřují dobrou myšlenku, vybočují v zneužití, idee o vašem jednotném státu národním, na příklad zákon o sčítání lidu. Co vše se v tom směru stalo? Dokonce i sociálních zařízení zneužívá se v tomto směru. Známe snahy, aby německý Červený kříž byl prostě bezprávně přičleněn k českému Červenému kříži. Teprve nedávno bylo o tom mluveno a v novinách psáno, že tytéž snahy uplatňují se na poli péče o mládež. Jedno však musím zvláště zdůrazniti a jsem k tomu přiveden tím, že jednáme o smlouvě s cizinou.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP