Čtvrtek 27. ledna 1921

Přirozeně jest jednou z hlavních chyb při všech těchto poradách, že se na straně protivné stále ještě nemohou rozhodnouti, aby nechali Německo zasednouti jako plnocenného člena k poradnímu stolu. Co prospějí jednostranná usnesení, pakliže druhá smluvní strana neměla příležitosti zaujati k nim stanovisko. Tyto jednostranné diktáty nemohou v praxi a ve skutečnosti prostě nikdy přinésti výsledku, jaký očekává protivná strana a jaký si slibuje. Sednou-li si dnes společně k poradnímu stolu, vyslechnou-li druhou stranu, jsou-li s to oceniti vlastním úsudkem její výkonnost, pak dojdou k jinému poznání a my vyjdeme konečně z těchto nekonečných vyjednávání, jež nám nemohou přiblížiti tak potřebný klid a vývoj věcí. V poslední době ukazovalo se vždy více - vychází tak na jevo aspoň z některých výroků Briandových - že začínají ztráceti, jak se zdá, francouzské kruhy bázeň před německým militarismem. Jak se zdá, proniká stanovisko, že Německo není okamžitě schopno připraviti větší vojenské podniky. Je neuvěřitelno, že mohou za nynějších poměrů vzniknouti u protistrany takové myšlenky, avšak oni se stále ještě zabývají touto věcí. Nejjasnějším důkazem je dobrodružství s düsseldorfskými hasiči, jež byli, jak známo, přijati od belgických oddílů s "ruce vzhůru", poněvadž se již zase očekávaly nějaké vojenské operace od - hasičů, kteří jeli hasiti požár. Žádá se od Německa a pohání se odzbrojení ještě stále a stále, ač není již co odzbrojiti.

V tomto směru snaží se Dohoda přinutiti Německo k nejkrajnějšímu, a na druhé straně je viděti, že konečně, když přišel na denní pořádek program Svazu národů a podmínky příměří, že tu nebylo v celku docela nic. Chci dnes použíti příležitosti a poukázati k tomu, že v otázce odzbrojení právě v Německu přece jednou nutno mysliti na to, aby se přestalo. Dnes je snaha konečně odstraniti to poslední, co ještě zbylo, tak zvané obrany obyvatelské, poněvadž již i těchto zase nutno prý se do jisté míry obávati. Je prostě nesrozumitelno, že za dnešních poměrů zemi jako Bavory, jež těžce trpěla za času Eisnerova, nechtějí již povoliti ani nejjednodušších prostředků k nutné obraně. A chci tu přece dáti lidem z Dohody na uváženou, zda tím nevyvolávají nebezpečí, jdou-li tu ještě tak dále, jež by pak mohlo vésti snad k středoevropským zápletkám. Mohli jsme i dnes opět slyšeti od pana ministra a od jiných řečníků, že východní otázka není dosud rozřešena. A východní otázka je otázkou, jež nedotýká se jen Německa, jen nás, nýbrž celé Evropy. Měli bychom se stanoviska hospodářského živý zájem na tom, aby se otázky na východě ponenáhlu uklidnily, aby se tam poměry upevnily a zlepšily a aby bylo brzy možno zahájiti vzájemné styky mezi zememi východními a západními zeměmi ústředními. Myslím, že by pak došlo samo od sebe k pravidelnému vývoji našeho života hospodářského. To nám dnes schází. Tím, že se tam poměry neuklidňují, tím, že se snad v jiných zemích zbytečně rozdmychuje bázeň před východem, nedostaneme se blíže k upevnění poměrů a přirozený následek jest, že znepokojení musí se udržeti ještě po léta v celé střední Evropě. Ve východní otázce právě, ani tak v obraně proti vpádům na této straně, jako spíše v zahájení vzájemných styků, jest Německo článkem, jejž nelze vyloučiti. Tu hraje Německo tak velikou roli, že by si toho Dohoda měla býti vědoma a nemela by Německu znemožňovati, aby pokud možno brzy toto spojení s východem zahájilo, neboť Německo jest v tomto případě mostem pro celou Evropu. Tu, myslím, jsme více nebo méně i my s vaším státem interessováni do jisté míry na této otázce. Je skutkem, že náš poměr ani o hospodářském směru k Francii není přes všechny přátelské styky daleko takový, jak nám jej předepsala příroda k Německu. Je příznačno, že statistika o zahraničním obchodě nám dokazuje, že v posledním roce vývoz z Československa do Německa činil skoro polovici veškerého vývozu a dovoz ze všech zemí daleko přes polovinu obstaralo Německo. Z toho je zřejmo již dnes, že poměr k Německu je dán přírodou a že by Československo mělo všechnu příčinu, aby ministr zahraničí pojednal o poměru k Německu ve svém výkladu o zahraniční politice trochu podrobněji a důkladněji, než se stalo v několika slovech, jež byla o Německu promluvena. (Výkřiky.)

Ovšem přátelský poměr k Německu předpokládá zajisté i přátelský poměr Čechů k Němcům ve státě. Nelze navázati s Německem přátelských styků a na druhé straně pokračovati ve způsobu politiky, jaká se vůči Němcům zde provádí. Bude nutno, aby Čechové v zájmu vývoje svého státu se na to rozpomněli a hleděli podrobiti svoji politiku vůči Němcům revisi. Co jsme měli příležitost pozorovati v poslední době, ovšem k tomu nepoukazuje, a myslím, že se vyhledávají sváry místo snahy, aby se v této slavné sněmovně zjednalo zlepšení atmosféry, vyjde-li se vstříc v tomto směru, jak se mluvilo před vánocemi. Myslím, že pan ministr zahraničí sám není zcela bez účasti v otázce sčítání lidu. Toto má zajisté venku v cizině opět trochu vykonati vliv na náladu, a tu se zajisté zcela vážně pomýšlí vytvořiti již dnes poměry, jež mají ospravedlniti zprávy v cizině, jako memoire 3 a podobné.

U nás v západních Čechách dělají se nyní velmi obratné posuny se železnicemi, aby se území, jez je úplně německé, jevilo na venek jazykově smíšeným. A předehra, již slyšíme o způsobu sčítání lidu, dává nám zcela jasně znáti, že páni sčítací komisaři nemají jiné úlohy, než aby jednotlivá území přistřihli pro přání Čechů. A tímto způsobem nechá se pak patrně uzavřené jazykové území německé skutečně existující konečně zmizeti.

Musím poukázati ještě na jednu věc, jež mi byla nápadna také ve výkladu pana ministra. Zdůraznil, že německými kruhy rozšiřují se namnoze o českém státě zprávy v cizině, jež neodpovídají skutečnostem. Zcela otevřeně tam prohlásil, že to jsou lživá překrucování pravdy a že zde v zemi všecko podstatně jinak se má, než Němci v tomto směru oznamují. Včera mně náhoda přinesla do ruky zprávu, v níž se ministerstvo zahraničí zabývá úlohou trochu blíže osvětliti venku náladu v tomto státě. A tu jsem přišel k přesvědčení, že je vlastně od pana ministra zahraničí velmi neprozřetelné, vyčítá-li lži jiným lidem. Tato situační zpráva, jež měla vyjíti o vánocích a jež se nazývá "La situation économique et financi@ere de la republique Tchecoslovaque", koncem 1920 byla sepsána profesorem panem Kolouškem z technické vysoké školy v Praze a dána k disposici vládám v cizině ministerstvem zahraničí. (Místopředseda Buříval zvoní.)

Jsem hned hotov... Z toho shledáme především ve směru hospodářském, že české země v době před válkou vyrobily 95% cukru, 83% uhlí, 80% textilního průmyslu. Avšak zpráva zastírá to rouškou tak krásně, že je míti za to, že je to všechno český výrobek, a že Němci nejsou vůbec při cukru, uhlí a při průmyslu účastni. Tím je prostě svět uveden v omyl, a nemyslím, dělají-li se takové věci, že tu je právo jiným lži vyčítati. Zpráva pak dokazuje, že budeme míti v cukru, ve vývozu uhlí, atd. zcela obrovské příjmy, jež tak usnadní náš rozpočet, že budeme moci vésti nejkrásnější život ze všech států evropských. Nevím, může-li nám pan ministr Hotowetz věc tak zcela potvrditi, jak je tam psáno. Myslím: "Po jídle vypadalo to jinak!"

Nechci se blíže dotýkati hospodářské otázky. Chci jen ještě něco oznámiti, jak se ve zprávě ministerstva zahraničí nebo aspoň s datem ministerstva zahraničí pojednává o otázce a o postavení Němců ve státě a ku státu. Praví se tam, že je důležito zmíniti se o stanovisku Němců v Československu k tomuto státnímu rozpočtu a k celé správě. Jejich chování není jen oposiční, nýbrž vůči státu přímo nepřátelské. Tento agresivní charakter je tím úžasnější, že se Němcům - slyšte a žasněte - neděje bezpráví a že oni těší se naprosto týmž politickým právům, jako všichni druzí čs. státní občané. (Výkřiky.) Požívají také ochrany, již poskytuje ústava menšinám a mají - prosím, pozor - jak v Národním shromáždění, tak v senátě skoro více representantů, než vyžaduje jejich průměrné číslo. Nevěděl jsem, že se nám při volbě ještě pomáhalo českými hlasy."S hlediska hospodářského, intelektuelního a školského požívají dokonce ještě výsad, jsme daleko toho v nejmenším jim v tom ubližovati. Oni naproti tomu nepřebírají žádného plnění navzájem, odmítají na příklad zákon o rakouské válečné půjčce." (Veselost a výkřiky na levici.) Široce a dlouze se vykládá, jakých výhod nám poskytuje zákon o válečné půjčce...

Jsem hned hotov... a pak se praví dále: "Nyní však nechtějí Němci upisovati novou čs. rentu a žádají za 100 K válečné půjčky 100 Kč čs. renty s 5 1/2 % úroky. To jsou, upřímně řečeno, impertinentní požadavky, přinášející neštěstí pro čs. finance." Pak se praví dále: "Němci mají ještě jiné žaloby, jež chtějí předložiti Svazu národů. Tvrdí, že německé školství je potlačováno, ne-li dušeno. Nejlepším důkazem pro to, že toto ujišťování jest jen drzou lží, bude prozkoumání rozpočtu českého státu za rok 1921."

Pánové, myslím, že to mluví dost. Vidíme z toho s dostatek, že nepravdy nerozšiřují se s naší strany, nýbrž myslím, že onen pán, který mluví o lži, mel by se chytiti za nos a vzíti si za pravidlo, že lez má krátké nohy. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku kol. Špačkovi.

Posl. Špaček: Milí přátelé! Materie, kterou na základě zpráv zahraničního výboru má dnes poslanecká sněmovna projednati, je jistě takového velkého významu pro náš poměr k zahraničí i pro naše poměry vnitřní, že by vyžadovala debaty podrobnější a rozsáhlejší, ale jmenovitě delší lhůty řečnické pro každého řečníka na ní se učastnícího. Bohužel - nebo bohudík - vzhledem k pozdní chvíli pro nás je vyměřena lhůta pouze půl hodiny a dovolíte tedy, abych předměty, které sněmovna projednává, pouze glosoval.

Exposé pana ministra zahraničí jistě by lákalo každého z nás k tomu, abychom reagovali na všechny podněty, které v této debatě byly učiněny, ale jmenovitě abychom reagovali co nejvíce na jeho myšlenky, které ve správě zahraniční politiky si vytkl jako vodítko. Ale, abych se zbytečně nerozšiřoval, přejdu hned ke konkretnostem.

Mír s Maďarskem, který se nám předkládá ke schválení, nezdá se nám být po žádné stránce nějakým trestem pro Maďarii, nezdá se nám vůbec nějakým způsobem poškozovati národní zájmy Maďarů, ba naopak myslím, že teprve tímto mírem trianonským zakládá se skutečně maďarský národní stát.

Jestliže odčinění tisícileté křivdy mělo by býti nazváno křivdou, pak ovšem i tento mír trianonský by mohl býti nazván křivdou, ale mohlo by tak býti učiněno jen se stanoviska maďarského vzhledem k jejich tisíciletému panování nad většinou nemaďarských národností, a jistě toto stanovisko my sdíleti nemůžeme. Kdyby tudíž ten mír trianonský byl ještě přísnější než jest a kdyby ještě více doléhal na Maďary, nemohl by býti nazván nespravedlivým jmenovitě proto, že - jak zpráva zahraničního výboru udává - Maďarsku po stránce hospodářské neukládají se daleko taková břemena, jaká byla uložena Německu mírem versaillským nebo Rakousku mírem st. germainským. Za všechen státní majetek bývalého státu uherského na našem Slovensku musíme Maďarsku zaplatiti podle toho, jak reparační komise majetek ocení. Avšak, pánové, jestliže na tento mír maďarský musíme všichni na zírat jako na odčinění tisícileté křivdy na většině uherských národností nemaďarských, jako na osvobození naší větve slovenské, musíme - řeknu to otevřeně, poněvadž jistě po této stránce nejsme vázán i názorem pana ministra zahraničních věcí - musíme mír s Bulharskem pociťovati jakožto věc, která třeba jest spravedliva, neboť každá vina má býti trestána, musí se nás dotýkati trapně. Bulharsko jest v rodině slovanské přece jen slovanský bratr, který se provinil, my jeho vinu přiznáváme, víme, že toto Bulharsko se prohřešilo těžce na našem bratru jihoslovanském, avšak v tomto míru neuillském nespatřujeme odčinění nějaké velké křivdy jako jest tomu v míru trianonském. A my tudíž přejeme si z hloubi srdce všichni, aby Bulharsko našlo, jako již činí, samo v sobě dosti síly mravní, hospodářské, dosti životnosti národní, která by mu pomohla břemena tohoto míru přenésti přes přítomnost a nejbližší budoucnost a aby mu budoucnost pomohla vyjasniti také jejich poměr k Jihoslovanům, který my jako Slované ovšem těžce neseme. Jistě nedopouštíme se žádné zrady na svých citech více než bratrských, Jihoslované nemohou pokládati toto naše stanovisko za něco, co by zmenšovalo naši věrnost, musí v něm spatřovati jen opravdovost našeho slovanského citu, který byl vždycky podstatou české duše, na které si musíme zakládati.

Pánové, o těchto věcech nebudu se déle šířiti. Předmětem dnešního jednání, který mne obzvláště zajímá, jest smlouva o hranicích našeho státu. Proč? Poněvadž v dobách, když úvahy o těchto hranicích mohly se zdáti šílenstvím nebo tichým bláznovstvím, byli jsme to již my za hranicemi, kteří jsme o těchto hranicích snili a kteří jsme je načrtávali, kteří jsme to činili proto, že v roce 1915 a začátkem roku 1916 bylo nám toto snění o našem příštím státě velkou pobídkou, abychom o jeho uskutečnění pracovali. Já sám, třeba jsem i s nejbližšími přáteli Bohdanem Pavlů, dr. Markovičem, redaktorem Zapletalem, zemřelým Jiřím Klecandou a jinými byl proto vysmíván, třeba oni se dívali na mne jako na tichého blázna, psal jsem v roce 1916 od ledna až do října celou serii článků v našem revolučním časopise "Čechoslováku" v Petrohradě pod jménem Karla Nedomy a v serii těchto článků, zdá se mi, poprvé načrtl jsem teritoriální rozlohu našeho státu aspoň přibližně tak, jak vítězným ukončením války byl znovuzřízen. Jest tudíž přirozeno, že m ne realisace hranic našeho státu obzvláště zajímá a že se stanoviska tohoto prvního autora našich hranic posuzuji hranice, jak skutečně mírem versaillským, trianonským a saint-germainským naší republice byly dány.

Dovolte, abych promluvil s tohoto stanoviska podrobněji. Zdá se mně, že každé hranice každého státu mohou býti pokládány za dobré jen tenkráte, když skutečně v národním státě dotyčného národa, pro který se tento stát zřizuje, shrnuly veškerenstvo národních příslušníků, když současně vykazují tomuto státu takovou územní rozlohu, která dává možnost úspěšného kulturního vývoje v tomto území, když jmenovitě dávají mu území, které svými nerostnými poklady, svým přírodním bohatstvím, možnostmi komunikačními hospodářský život a hospodářsky úspěšný rozvoj jeho v budoucnosti umožňují, když dávají hranice co možná přirozeně utvořené horami a řekami, když dávají hranice, které nevylučují z obcování mezinárodního s jinými svobodnými státy, zkrátka, když dávají hranice dobré po každém směru a když dávají také vzhledem k obcování s jinými státy dobrý přístup k mořím, jmenovitě státům vnitrozemským, jakým jest naše republika. Tu se mi zdá, ačkoliv, jak jsem pravil na počátku, naše hranice byly určeny poměrně dosti dobře, že přece jen na mnoha úsecích naše hranice jsme neprosadili tak, jak jsme měli původně na mysli. A zdá se mi, že není nemístné, zmiňuji-li se o tom proto, aby při vhodné příležitosti v budoucnosti chyby aneb nedostatky, které na těchto našich hranicích máme, mohly býti odčiněny.

Přátelé, nám se podařilo sjednotiti přece jen převážnou část našeho národa v území, které se nazývá nyní republikou Československou, ale přece jen, jak již dnes bylo v debatě jmenovitě bratry Slováky konstatováno, zůstává přes 350 tisíc, podle mého mínění však aspoň půl milionu našich bratrů Slováků v nynějším Maďarsku, a tudíž i po této stránce hranice úplně území našeho národa neobsahují. Pokud se týče přirozených hranic, dostali jsme jen ty, které dosud Čechy, Morava a Slezsko měly; tam, kde mely být opraveny tak, aby byly přirozenými, se to nestalo, a nestalo se to nota bene ani tam, kde toho vyžadovaly strategické zájmy našeho státu, kde toho vyžadovala úloha, kterou, chtějíce, nechtějíce, musíme v příští Evropě hrát i po stránce branné způsobilosti tohoto státu, chceme-li trvale tento stát jako národní Československý stát si udržet. Jistě příroda obdařila jmenovitě naši zemi českou a z části i Moravu těmito přirozenými hranicemi: Hory Krušné, Krkonoše, Šumava, Český les, Jeseníky, to jest taková přirozená hranice na mnohých místech naší vlasti, ale strategický zájem náš by byl vyžadoval, aby nám nebyla dána pouze hraniční čára po rozvodí těchto hor, nýbrž abychom, jak zkušenosti z této války ukázaly, měli hranice posunuty poněkud na druhou stranu, abychom se mohli v případě přepadení od okolních nepřátel lépe na základě těchto výhodných posic zeměpisných ubránit. Nepatřím mezi idealisty, kteří se domnívají, že tato světová válka byla válkou poslední, třeba byla tak krutá, třeba musila lidstvo naučiti opatrnosti a smyslu pro vážné pojímání příčin, které mohou vyvolati takové těžké konflikty. Já nepatřím k těm optimistům, kteří by se domnívali, že válek do budoucnosti nebude, a jmenovitě jich nebude z týchž špatných příčin, které tuto válku vyvolaly, nepatřím k těm, kteří by se domnívali, že není možnou v budoucnosti válka, kterou by vyvolali zase ti, kteří tuto světovou válku vyvolali. To jsou naši nejbližší zeměpisní sousedé, jsou to Němci a Maďaři, kterým nestačila jejich veliká a nespravedlivá država, kterou měli v roce 1914, kteří ji chtěli na úkor druhých národů ještě rozšířiti, a tuto světovou válku vyvolali proto, aby ukojili ne své spravedlivé požadavky národní, nýbrž svou touhu panování. (Výborně!) Jestliže v této době veliké moci německé přece jen nedalo Němcům svědomí býti klidnými, jestliže se přičinili změniti dosavadní svou državu k většímu rozsahu, jsem přesvědčen, že se němectví a maďarství nespokojí s nynějším stavem své politické državy a své moci a že bude třeba po dlouhá leta stále a stále pracovati k tomu, aby nynější politický stav Evropy byl co možná nejdříve na jejich prospěch a na škodu nás a našich spojenců zvrácen. To znamená, že musíme býti připraveni na to, abychom v budoucnosti mohli, třeba ne sami, ale co možná vlastními silami odraziti příští útok Němectva a Maďarstva, který by na nás jejich zlá vůle vedla. Neboť jestliže jsme byli jako samostatný stát zřízeni, nestalo se tak pro krásné oči našich lidí, kteří o to pracovali, nestalo se tak pro ušlechtilé myšlenky, které je vedly, nýbrž byli jsme jako samostatný stát zřízeni také pro to, abychom v této Evropě kulturně, politicky a jako důsledek toho i vojensky opravdu zdárně plnili určité mezinárodni poslání. Evropa zřídila tuto Československou republiku, jak jsem to již ve starém Národním shromáždění vyjádřil, pod heslem, které napsal v čelo své knihy o Československém příštím státě náš přítel Angličan Seton Watson "Bohemia as a rampart" - "Čechy jako hráz". Touto hrází musíme býti v prvé řadě ovšem kulturně, hospodářsky a mravně, ale nesmíme, nemůžeme jí býti v poslední řadě i vojensky. Jestliže jí však máme býti i vojensky, musíme se starati o to, aby vojenská obrana našeho státu byla co nejlépe umožněna a zabezpečena, a může býti zabezpečena i tím, že bychom měli míti co možná dobré, strategicky výhodné hranice.

Po této stránce se nám úplně po vůli nestalo, nebyly nám dány západní svahy Šumavy a Českého Lesa a severovýchodní svahy Krkonoš, nebyla nám dána, což těžce postrádáme, dostatečná opora na jihu a středu naší republiky, na jihu moravském. Tam byla zachována nemožná strategická hranice administrativní moravsko-dolnorakouská a nebyla upravena tak, jako to naznačuje příroda, to jest, aby byly posunuty až k rozvodí mezi Dyjí a Dunajem na vrchy severo-rakouské, které tuto přirozenou hranici tvoří. Tím by nám dána byla také paralelní k této hranici trať dráhy severo-západní a bývalé dráhy Františka Josefa, pokud běží od Cmuntu, Zellerndorfu, Zigmundsherbergu k Lávě; tam se nám stala ve strategickém ohledu újma. Ale nebyla naše hranice dostatečně strategicky určena na Ipole resp. jihovýchodu Slovenska.

Hranice na Ipole je strategicky nemožná, jak se zmínila i sama zpráva zahraničního výboru a jak jsme již na svých vlastních zádech obětmi na krvi zkusili při vpádu bolševickém na Maďarsko loňského jara.

Je samozřejmo, i když o tom nyní mluvím, že není bezprostředně možno tyto věci napraviti, avšak zdá se mi, že by veškeré úvahy parlamentární měly býti mementem pro budoucnost, že zodpovědní správcové státu mají povinnost ve vhodné době užíti těchto podnětů poslanecké sněmovny resp. senátu k tomu, aby nedostatky byly opraveny. A tu se mně zdá, že jmenovitě kdyby se mělo jednati v bližší anebo další budoucnosti o tom, co zaměstnává mysl Rakušanů, to je připojení Rakouska k říši německé, musila by naše republika, kdyby k tomu již svolila za současného svolení ovšem našich mocnějších spojenců, nezbytně žádati opravu této hranice jihomoravské v tom smyslu strategickém tak, aby byla přesunuta na jih, na vrchy dolnorakouské, na rozvodí Dyje a Dunaje.

Již proto, že při pohledu na mapu naší republiky vidna strategická slabost její v tom, že ve středu, tvořeném Moravou a Slezskem, je nejužší, a dává tudíž nepříteli snadnou možnost k tomu, aby byla rozpůlena útokem ze Slezska Pruského přes Moravu k Vídni. Sesílením této střední části naší republiky po stránce strategické tím, že by byla hranice jihomoravská posunuta na jih, byla by věc napravena.

Avšak je samozřejmo, že i když se tyto věci nestanou nyní, ani v dohledné budoucnosti, musíme se postarati o to, aby škody z nich vyplývající byly napraveny alespoň opatřením našeho vztahu k státnímu okolí, ke státům, s nimiž sousedíme, i k našim spojencům, jejichž pomocí byla tato republika zřízena.

Zdá se mi - a úvahy některých kolegů v této sněmovně nasvědčují tomu ze příliš brzy zapomínáme na to, co proti nám bylo činěno za války i před válkou, i na to, co bylo pro nás učiněno ve válce i po válce. Zdá se mi, že vděčnost nepatří k nejlepším vlastnostem československého národa, jako se mně zdá, že pamatovat na křivdy učiněné a neodčiněné nepatří též k dobrým vlastnostem našeho charakteru. Jestliže nyní z mnoha řečí slyšíte ton velmi tolerantní, pokud se týče viny Maďarska a Rakouska na světové válce, ale jestliže se na druhé straně co možná zmenšuje zásluha našich západních spojenců na našem státním osvobození, tož se mně to nezdá býti správným, ano řeknu mužným jednáním a jmenovitě se mně to nezdá býti rozumným, uvážíme-li, že na dobré vůli těchto našich spojenců, na jich dobré vůli politické, ale i na jejich dobré vůli hospodářské závisí nejen budoucnost, nýbrž i přítomnost Československé republiky (Výborně!) a sice i po stránce vojenské, politické a v prvé řadě dnes hospodářské.

Jestliže se tyto naše dosavadní tradice spojenecké politiky jakýmkoliv způsobem znehodnocují, zmenšují, jestliže se mluví o tom, že by měly býti co nejdříve odloženy a nahraženy přátelským poměrem k Německu, Rusku nebo Maďarsku, jestliže se na druhé straně doporučuje, aby byly nahraženy co nejsrdečnějším poměrem k nynějšímu bolševickému Rusku, tu dovolte, abych to nepovažoval za správné a to nejen podle svého mínění, ale i podle svých zkušeností. Já si jistě vážím každého dobrého, poctivého přesvědčení politického, i kdyby se odlišovalo daleko od mého přesvědčení buď na pravo nebo na levo, ale nezdá se mně, že by byl správným důvod, který na příklad vede k nadšení pro Rusko naši sociálně demokratickou levici.

A proč, drazí přátelé? Ne z důvodů ideových, ale řeknu prostě z důvodů praktických. Můžeme to, co nám po té stránce politicky a hospodářsky prokazuje spojenectví s Francií, Anglií, Italií, Jihoslavií, Rumunskem, můžeme to všecko nahraditi družným, přátelským poměrem k Rusku dnešnímu? Jestliže toto dnešní Rusko uchází se o jakékoliv spojenectví s ostatní Evropou, jestliže by mu bylo vítáno na příklad oficielní uznání se strany naší republiky, jak mluvil p. kol. Burian, jestliže by mu byl vítán každý hospodářský poměr resp. výměna zboží a statků se strany ostatních států Evropy a našeho státu, pak to chápeme a rozumíme tomu dobře jako dobré politice se strany nynějšího Ruska.

Ale bylo zase řečeno tímtéž p. kol. Burianem, že zde musí býti jistá vzájemnost a tu se ovšem rozcházejí naše názory a myslím, že jmenovitě po stránce hospodářské a ovšem také politické není a nemůže toho v dohledné budoucnosti vůbec býti. Jsem toho mínění jako p. ministr zahraničních věcí, že toho nebude velice dlouho a že v dohledné době bude v existujícím Rusku takový politický stav, který prostě výměnu hospodářských statků s naší republikou učiní buď vůbec nemožnou, anebo aspoň velice těžkou a tudíž od spojenectví s bolševickým Ruskem zlepšení hospodářské, zlepšení naší situace vyživovací, rozhodně slibovat si nemůžeme. Ruska jako mezinárodního politického i hospodářského činitele v Evropě dnes není. V politických i hospodářských poměrech se cítí místo Ruska vacuum. Jest samozřejmo, že bychom si přáli, aby Rusko bylo zase politicky i hospodářsky tím, čím mohlo býti v době po prvé ruské revoluci a čím, jak všichni doufáme, může býti, až se osvobodí z tyranie, do které upadlo, řeknu přímo: znovu, když se sebe střáslo stejného druhu starou tyranii carskou. (Výborně!) Ale toto všechno jest údělem budoucnosti, nemůžeme to rychle přiblížiti a musíme naprosto sdíleti stanovisko našeho ministra zahraničí p. dr. Beneše, že s nynějším Ruskem nemůžeme vcházeti v žádné intimní poměry, neboť bychom politicky z toho neměli žádného úspěchu, naopak těžké ohrožení naší politické existence. Ale také z důvodů praktických a hospodářských nemáme od bolševického Ruska čeho očekávati.

A nyní, přátelé, dovolte mně, abych přešel k jiným státům, k našemu sousedu na východě, Polsku.

V řeči p. ministra Beneše nás to ovšem zajímá a zvláště mne jako representanta kraje, který přece jinak jest nejblíže tomu polskému sousedu. Byl jsem pokládán a jmenovitě před válkou za velkého odpůrce intimních styků s Poláky. Drazí přátelé! Jsem jím pokládán v některých polských kruzích i do dnes. Není tomu tak. Úplně sdílím názor p. min. Beneše, že bychom měli míti k tomuto Polsku co nejdříve poměry co nejsrdečnější. Drazí přátelé! Nestačí k dobrému srdečnému poměru dobrá vůle jen na jedné straně, zdá se mi, že na jedné straně této dobré vůle jest dosti. Jest jisto, že tato dobrá vůle na straně Poláků schází vzhledem k řešení otázky těšínské. Ale zdá se mně zase, že vzhledem k tomuto řešení otázky těšínské bylo by možno předpokládati více dobré vůle na straně polské než na straně naší. (Výborně!) Poněvadž jestli opravdu někdo ve svých citech tím rozhodnutím dne 28. července trpce byl dotčen, nemohli to býti Poláci, nýbrž my, poněvadž Poláci křičeli více než jsme křičeli my. Rozhodnutí z 28. července loňského roku udělalo na Těšínsku hranici, která nám béře spoustu našich lidí řekněme výslovně našich, i kdyby byli v rakouských statistikách počítáni za Poláky. Kdo poměry zná, ví, jestliže kde, tož na tomto Těšínsku můžeme aplikovati doslovně poměry, které po stránce národnostní charakteristiky panovaly a panují dosud v Alsasku-Lotrinsku. I kdyby Těšínští Poláci sebe více svým nářečím byli blíže Polsku svými nationalistickými city, kulturními snahami, svými svazy hospodářskými jsou daleko blíže nám a chtějí nám bližšími býti nežli Polsku. Proto jest samozřejmo, že jestliže těžce neseme rozhodnutí z 28. července, poněvadž jsme přesvědčeni, že se nám vzal kus našeho Alsaska-Lotrinska, jestliže to trpce neseme, musíme přirozeně spatřovati jakési zadostiučinění v přijetí té resoluce, kterou navrhuje zahraniční výbor, kterou se dává výraz tomu, že se mravních svých nároků na celé Těšínsko nevzdáme, že se rozhodnuti z 28. července podrobujeme jen proto, že ve Společnosti Svazu národů chceme býti činitelem mírumilovným, činitelem snažícím se o kulturní a hospodářský stav nejen na Těšínsku ale i v střední Evropě, jak jest to formulováno v úvodních slovech naší konstituce. Chceme uplatniti se mírovou, kulturní prací ve společnosti svazu národů. Ve jménu této velké myšlenky snášíme tu křivdu, kterou jest pro nás rozhodnutí z 28. července, nabízíme Polákům ruku k smíru, ale činíme tak za předpokladů, že tato ruka nebude odražena. Jinak ovšem bychom dovedli své nároky uplatniti způsobem, jak mužům sluší. (Výborně!)

Náš poměr k Rusku, drazí přátelé, jsem již charakterisoval a nebudu se o něm šířiti. Pozdravujeme vřele náš poměr k Jihoslovanům a k Rumunsku a dobrý náš poměr k Italii. Dovolte několik slov na konec o tom, čím pro nás jsou jisté části našeho území, také ohraničené touto hraniční smlouvou, to jest Podkarpatská Rus. Chtěl bych zdůrazniti co nejvíce, že třeba jsme na příklad my v těch dobách, kdy jsme o budoucnosti naší snili, na toto území nám přičleněné nemyslili, musíme přičlenění jeho k nám pozdravit proto, že nám dalo most k tomu velkému budoucímu demokratickému Rusku, k tomu velkému demokratickému bratru, který se jistě v budoucnosti stane oporou naší státní samostatnosti, nikoliv jeho překážkou, jak se toho bojí p. kol. Burian. Ovšem, že to bude příští neodvislé Rusko demokratické, nebude to Rusko tyranie. (Tak jest! Výborně!) Chceme-li míti v této Podkarpatské Rusi koridor k tomu budoucímu velkému Rusku, tedy musíme pamatovati na to, že není bez zájmů pro nás, co se stane s územím, které leží na sever od něho, to jest s Východní Haliči. Otázka Východní Haliče, víme to všichni, není řešena definitivně, ale máme zájem na tom, aby nebyla řešena tak, aby tato východní Halič netvořila most od nás k tomuto velikému Rusku. My musíme si toho přáti, aby upravení otázky Východní Haliče, ruské otázky a ukrajinské stalo se způsobem, který uspokojí velký ruský národ, který uspokojí také ty, kteří se pokládají za Ukrajince. Musíme si ovšem přáti, aby se tak nestalo způsobem, který by dával na pospas Ukrajinu nebo ruskou Východní Halič nějaké nové tyranii. Musíme si přáti, aby ve Východní Haliči co nejdříve zavládly poměry, které by nedovolovaly nazývati tuto zemi novou slovanskou Macedonií. Tato věc dosud zmíněna nebyla. Jistě si přejeme, aby Východní Halič se stala mostem k velkému Rusku a aby význam Podkarpatské Rusi, který jí přikládáme, opravdu v budoucnosti trval. (Výborně!)

Abych dokončil: Když i hranice našeho státu touto hraniční smlouvou na mnohých místech nejsou takové, jak jsme si je přáli míti, když jmenovitě co do přístupu k moři nedávají řešení, jaké jsme si přáli, musíme býti konec konců spokojeni z důvodů, o kterých jsem se zmínil. Ale dovolte, abych řekl, že skutečné hranice tohoto státu, které by po všech stránkách zabezpečovaly jeho trvalou existenci, mohou býti ne na těch horách, mezi těmi řekami, o kterých jsem se zmínil, nýbrž že pevné hranice této republiky musejí býti v srdci československého národa tohoto státu. Republika se udrží, jen když bude stále a stále nošena v srdcích většiny příslušníků tohoto státu, když její trvání bude stálou starostí nás všech Čechů a Slováků. A ovšem přistupuje k tomu potřeba, aby vnitřní správa, jmenovitě také správa vojenská, byla dobrá, neboť - nemluvme si pohádky - na naší vojenské zdatnosti, na připravenosti k obraně naší republiky záleží respekt ciziny, jmenovitě spojenců k našemu státu. Na dobré vnitřní správě, pořádku, zákonnosti a dobrém vybudování republiky po stránce hospodářské a vojenské našeho státu záleží nejen politické, nýbrž i hospodářské zabezpečení naše a dobrých styků našich s cizinou v těchto těžkých dobách poválečných.

Tudíž, jestliže se pan kolega Burian zmínil o hesle Jaurésově, že "Jest třeba znáti jen smlouvy, které ukládají povinnosti k lidstvu", já je applikuji na naše povinnosti k národu. Jestliže opatrujeme svůj národ, plníme tím velkou krásnou povinnost lidskou, plníme svoji povinnost národní a dbajíce trvání našeho státu v budoucnosti, již tím plníme závazky k lidstvu. Podle své tradice historické jistě můžeme v tomto našem národním státě, který bude dobře spravován a vojensky připraven, k tomu ideálu lidství kráčeti co nejúspěšněji. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Přerušuji jednání o tomto předmětu a udílím dovolenou pro tento týden pro neodkladné zaměstnání posl. Brožíkovi a posl. Lehockému. Dovolenou pro zítřejší schůzi udílím posl. inž. Bottovi pro neodkladné zaměstnáni a posl. Chalupníkovi pro zaměstnání úřední.

Nemocí se omluvil pro zítřejší schůzi pan posl. Dubický.

Byly provedeny tyto změny ve výborech: Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. taj. dr. Mikyška (čte): ...

Klub poslanců čs. soc. dem. strany dělnické (levice) vysílá do výboru ústavního místo posl. Roučka posl. dr. Hahna.

Klub posl. čsl. sociálně-demokratické strany dělnické vysílá do výboru právního místo posl. Pika posl. Astera.

Místopředseda Buříval: Mezi schůzí byly tiskem rozdány odpovědi. Prosím o jich přečtení.

Zástupce sněm. tajem. dr. Mikyška (čte):

Tisk 1337. Odpověď min. předsedy na interpelaci posl. Roudnického, dr. Noska, Myslivce, Koška a soudr. o propuštění 430 ošetřovatelek milosrdných sester z humanitních ústavů země České (tisk 325).

Tisk 1338. Odpověď vlády na interpelaci poslanců Dubického, dr. Kubíčka a soudr. o přídělu petroleje a mouky pro domácí průmysl, jakož i o utvoření komise ústřední a komisí obvodových a o podpoře pro ústřední svaz domáckého průmyslu se sídlem v Praze (tisk 704).

Tisk 1353. Odpověď min. soc. péče na interpelaci posl. Schälzkyho a druhů o sociálně lékařských komisích pro válečné poškozence (tisk 1034).

Tisk 1354. Odpověď min. vnitra na interpelaci posl. dr. Baerana a soudr. o protizákonné konfiskaci brněnského "Montagsblattu" (tisk 363).

Tisk 1355. Odpověď min. veř. prací na interp. posl. Křepka, dr. Lodgmana, Böhra, dr. Kafky a druhů (tisk 859) o vydávání úředních zpráv jeho oboru také v německém jazyku.

Tisk 1358. Odpověď min. soc. péče na interpelaci inž. Kalliny a soudr. o nezákonných poměrech v Úrazové pojišťovně dělnické v Praze (tisk 761). )

Místopředseda Buřival (zvoní): Mezi schůzí byly tiskem rozdány návrhy a současně přikázány výboru iniciativnímu. Prosím, aby byly přečteny.

Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):

Tisk 1366. Návrh posl. Landovej-Štychovej, Zeminovej, Hrušovského a spol., aby bol vydaný zákon k zamedzeniu nemravného inserovania v časopisoch.

Tisk 1367. Návrh posl. dr. Matouška, dr. Lukavského, G. Navrátila a soudr. na vydání zákona, jímž upravují se hmotné poměry učitelů, ustanovených při trestnicích pro muže v republice Československé.

Místopředseda Buříval (zvoní): Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala zítra v pátek dne 28. ledna 1921 o 9. hodině ranní s tímto

denním pořadem:

1. Pokračování v rozpravě

a) o zprávě výboru zahraničního o usnesení senátu N. S. R. Č. (tisk 1297) I. o mierovej smluve s Maďarskom z 4. červňa 1920, II. o smluve medzi cessionárskými štátmi rakúsko-uhorskej monarchie z 10. srpňa 1920 (tisk 1325);

b) o zprávě výboru zahraničního o usnesení senátu N. S. R. Č. ze dne 22. prosince 1920 (tisk 1297), jímž na návrh vlády byla schválena mírová smlouva s Bulharskem (tisk 1324) a

c) o zprávě výboru zahraničního o usnesení senátu N. S. R. Č. (tisk 1321), jímž na návrh vlády schválena byla smlouva o hranicích podepsaná Celnými mocnostmi spojenými a sdruženými, Polskem, Rumunskem, Srbo-Chorvatsko-Slovinskem a Československem ze dne 10. srpna 1920 v Sévres (tisk 1371).

2. Zpráva výboru soc.-politického a zahraničního o vládním návrhu (tisk 530), kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění mezinárodní smlouva, schvalující ujednání, přijatá na mezinárodní konferenci práce ve Washingtoně roku 1919 (tisk 1292).

3. Zpráva výboru imunitního o žádosti zemského trestního soudu v Praze z 30. října 1920, čj. Vr XIV 120/20 za svolení k trestnímu stíhání posl. Drobného pro přečin urážky na cti tiskem (tisk 1315).

4. Zpráva výboru imunitního o žádosti okresního soudu v Liberci, čj. U VI 1311/20 z 11. listopadu 1920 za souhlas k trestnímu stíhání poslance Windirsche pro přestupek urážky na cti (tisk 1316).

5. Zpráva výboru imunitního o žádosti okresní politické správy v Sušici ze dne 14. října 1920. č. 27.799/20, aby bylo svoleno k trestním u stíhání posl. Sajdla (tisk 1317). 6. Hlasování o návrhu, aby zkráceným řízením podle § 55 jednacího řádu projednány byly vládní návrhy:

a) zákona o ražbě drobných mincí (tisk 1352),

b) zákona o splatnosti přímých daní státních a vybíraných k nim přirážek samosprávných svazků a příspěvků, pak o úrocích z prodlení a úrocích náhradních z těchto dávek, jakož i z poplatků přímo placených (tisk 1190).

Jsou proti mému návrhu námitky?

(Nebyly.)

Není námitek. Návrh můj je přijat.

Nežli prohlásím schůzi za skončenou, oznamuji, že vzhledem k počátku zítřejší plenární schůze již o 9. hodině ranní odvolávají se všecky schůze výborů, které snad na zítřejší den na tento čas byly svolány.

Končím schůzi.

(Konec schůze v 9 hod. 50 min. večer)

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP