Čtvrtek 27. ledna 1921

Dôležitý je článok 231. o dlhoch. Válka tu prerušila právnu bezpečnosť. Článkom majú byť upravené obligátorské zaviazanosti súkromoprávne. Tým cieľom sa zriaďuje zvláštny úrad verifikačný a kompenzačný. Verifikačným a kompenzačným úradom sa vlastne zavádza istý druh medzinárodného clearingového oddelenia. Príloha rieší otázku, akým spôsobom bude pracovať úrad.

Články 232. a 233. riešia otázku majetku, práva a záujmového účastenstva. Robí sa tu zase podstatný rozdiel medzi majetkom štátnych príslušníkov štátov spojeneckých, nakoľko je na pôde Maďarska a naopak. Výminečné opatrenia válečné, ktoré Maďarsko urobilo s majetkom príslušníkov spojeneckých štátov sa rušia, musia byť ihneď zrušené, a majetok práva a záujmové účastenstvó musia byť hneď vydané tým, ktorým patria. Naproti tomu ale štáty spojené a sdružené si vyhradzujú právo zadržať a likvidovať všetok majetok maďarských štátných príslušníkov, nachodiaci sa na ich území.

Dôležitým pre nás je, že za maďarských príslušníkov nebudú pokladané tie osoby, ktoré do 6. mesiacov po tom, čo nadobudne platnosti táto smluva, dokážu, že podľa ustanovenia tejto smlúvy nadobudly ipso facto štátne občanstvo mocnosti spojenej, alebo sdruženej už či so svolením prislušných úradov alebo na základe predošlého práva domovského. Toto ustanovenie je preto dôležité, že zcela iste budeme mať nával žiadostí za príslušníctvo štátne, poneváč pochopitelne všetci príslušníci bývalého Uhorska, ktorí majú majetok vo Francii, Anglii, alebo Italii, budú mať veľký záujem na tom, aby sa stali príslušníkmi nášho štátu. To sme už videli, ako sa oznamujú rozličné osoby pod rozličnými titulami, že sú príslušníkmi našho štátu. Je prirodzené, že pri tejto veci budú značné spory, preto bude zriadený rozhodčí súd, ktorý o tejto veci bude v prípade sporu rozhodovať.

Poznamenať musím, že v článku 232. maďarskej mierovej smluvy sú opatrenia na ochranu majetku, práv a záujmov príslušníkov spojeneckých štátov pre dobu po prímeri, totíž to pre dobu od 3. novembra 1918, a osobitný odstavec je venovaný na ochranu práv srbskej pravoslavnej cirkvi v Budapešti a iných miestách Maďarska a jej náboženských ústavov.

Ďalšie ustanovenia sú úplne také ako ustanovenia v smluve tejto alebo st. germainskej. Ide tu o naviazanie vzájomných súkromoprávnych stykov, ktoré boly už pred válkou. Ale musím poznamenať dôležitost článku 249. a 252. tejto smluvy.

Článok 249. má ustanovenie ohľadne daní platených a nahradiť sa majúcích dotyčne príslušníkov bývalého kráľovstva uhorského, nakoľko tíže majú v smysle tejto smluvy nároky na to. V 6. odstavci tohoto článku stanoví sa, že odkazy, dary, štipendia a fundácie každého druhu, založené alebo zriadené v bývalom kráľovstve uhorskom, budú Maďarskom, nakoľko tieto majetky sú na jeho území, dané k dišpozícii onej mocnosti spojeneckej, jejž príslušníkmi zmienené osoby sú, a sice v stave, v akom boli dňa 28. júla 1914. Ďalšie dva odstavce tohože článku stanovia, že i v tom prípade, akby fundátor, alebo stanovy rodinné činily požitky týchto fundácií závislými na štátnom občianstve maďarskom, prezumptivní beneficiáry, i keď sa stali príslušníkmi nových štátov, podržia svoje práva na fundacionálne požitky. Ďalšie články upravujú súkromoprávne pomery v oboru pojistovieň majetkov hromadných útvarov a verejných osob právnických a sú obdobné s príslušnými ustanoveniami rakúskej mierovej smluvy.

Čásť XI. Vzduchoplavba. Táto časť pojíma články 260.-267. a kryje sa úplne s mierovou smluvou rakúskou. Ustanovenia týchto článkov zabezpečujú mocnostiam spojeneckým plnú svobodu preletu a pristania na území Maďarska a rovnakú účasť výhod ako vzducholodi maďarské, ďalej, že vysvedčenia o leteckej zpôsobilosti, vydané spojeneckými mocnostiami, Maďarsko uznáva za platné a rovnocenné s maďarskými a že Maďarsko zaväzuje sa pravidlami o svetlách a signáloch a o plavbe vzduchom i pre maďarské vzducholode v letu nad jeho vlastným územím, tak ako tieto pravidlá sú stanovené v dohode o vzduchoplavbe, uzavrenej medzi spojeneckými mocnostiami.

Čásť XII. pojíma 268.-314. článok. Mierové smluvy chcú, aby porazené mocnosti mohly žiť. Postavené sú tu zásady volnosti medzinárodného obchodu a obzvlášte volnosti tranzita a rovnakého zachadzania (parity).

Isté známky víťazného mieru nesie ustanovenie, ktorým sa ukladá Maďarsku práve tak ako i Rakúsku za odoprenie koridoru do Jugoslavie povinnosť, povoliť prievoz našich vlakov k prístavom mora Adriatického. Podobná povinnosť je Maďarsku uložená i dotyčné trati Čata-Lučenec.

Základnou myšlienkou pri konštrukcii mierovej smluvy pre nás je vedomie, že sme štátom ostrovným (enklave), vnútrozemským, a preto i pre nás otázkou života a smrti je zásada volnosti prístavov a zásada rozumnosti (raisonable) bremiem a poplatkov. Ustanovenie toto vyviera vlastne z ustanovenia o Spoločnosti národov, nakoľko ide o dopravu, a je to špeciálne článok 23. o slobode stykov a tranzita, ako i o slušnom nakládaní s obchodom, prevádzaným ktorýmkoľvek členom Spoločnosti národov. To je základom ustanovenia o celných poplatkoch v článku 200. a 201. maďarského mieru. Podmienkou ovšem je fungovanie Spoločnosti národov, ináče je všetko iluzorným.

Ťažká rana, ktorá mierovou smluvou je nám zasadená, je v čl. 301. Je to 3. odstavec tohoto článku. Keď bolo v hlave IV. pojednané o otázke odovzdania tratí s vlastnými vozidlami a potom o tratiach, ktoré ich nemajú a kde vozidlá sa musia deliť dľa tratí postúpených, následuje ďalší odstavec, dľa ktorého platí toto ustanovenie tiež pre trate Ruského Poľska, kde Rakúsko-Uhorsko postavilo trate na obvyklý rozchod. Tieto trate budú tedy pri delení považované za čásť tratí rakúsko-uhorských a dľa toho ovšem budú sa deliť i s nami o železničny inventár. Je to zrejme bezprávie na nás spáchané.

Pre nás veľký význam má zmezinárodnenie Dunaja. My môžeme plavbu prevádzať voľne svojimi loďmi a môžeme v Maďarsku slobodne dopravovať tovar a osoby za rovných podmienok ako loďstvo maďarské. Za to ale Maďarsko dľa článku 277. nesmie prevádzať dopravu osob a tovarov na pravidelných líniach medzi prístavmi niektorej mocnosti spojenej alebo sdruženej bez jej zvláštneho povolenia.

Nakoľko ide o možnosť prevádzať samostatnú plavbu, treba obrátiť zretel k podielu lodí maďarských. Článok 284. jedná o postupe vlečných parníkov a člnov, ktoré majú byť odovzdané po odpočítaniach, ktoré budú odovzdané z dôvodov navrátenia alebo náhrady. My bysme mali a musíme na niektoré z nich reflektovať z dôvodov nárokov náhrady voči Maďarsku. Rozhodčími budú v tejto veci Spojené Štáty, lodi ale pod dozorom komisie.

Článok 293, určuje pre územie býv. kráľovstva uhorského zriadenie technickej komisie pre správu vod, složenej z reprezentantov štátov, majúcich záujmy na tomto území.

Bernská smluva má byť právnym podkladom medzinárodnej železničnej prepravy. Dôležity je i článok 297 maďarskej smluvy, v ňomž sa hovorí o reorganizácii medzinárodnej prepravy osobnými priamymi rychlíky.

Generalné ustanovenia 302 článku mierovej smluvy o tratiach, ktoré buď ústia na cudzom uzemí, alebo prechádzaju občas uzemím dvoch štátov a špeciálne ustanovenia ohľadom trati Čata- Lučenec bude pri veľmi obťiažnej a nemilej hranici našej s Maďarskom poskytovať istú záruku voľnosti a nerušenosti dopravy.

Voľnosť tranzitu k Adrii, ustanovenia o dráhe južnej (čl. 304), ktorá má význam pre nás potiaľ, že pokiaľ nebudú vybudované naše koridorové dráhy, máme záujem, aby na nej bol prievoz racionálne prevádzaný. Nutno vôbec venovať pozornosť ustanoveniu o garantovaní trati k juhu (článok 306). Z Bratislavy k Rjeke a Terstu čiarami cez Šoproň-Kamenec-Pragersko a Hegyeksalom-Csorna-Zalaszentiván-Pragersko. Neobyčajnej dôležitosti pre nás je ale ustanovenie o vozidlách, lebo ohromné množstvo bývalých rakúsko-uhorských vozidiel zostalo v Haliči, Rumunsku, Jugoslavii a Friaule.

Na koľko sa týka lodí a vagonov, vychádzala mierová konferencia z dvoch rozličných princípov. U lodí bol prijatý princíp náhrady lodí maďarských a pojatý bol ako úkol, získať náhradu námornú za škody spôsobené válkou. Preto sa vzaly Maďarsku námorné obchodné lodi všetky. Ohľadne riečnych lodí bol ten princíp po istú mieru restringovaný. Tam sa pripustila istá časť lodného priestoru na riekach. U vagónov sa však opustil ten princíp náhradný, nakoľko sa týka Ameriky, Francuźska a vôbec ostatných štátov, mimo vrátenia majetku. Nastúpil princip iný, totiž ten, že s odovzdaním určitej sieti železničnej má sa odovzdat i vozový park. Detaily tohoto usnesenia, koľko vozného parku pripadá na tu priznanú čiasť sieti železničnej, ponechané je práve tým komisiám.

Časť XIII. pojíma článok 315-355 maďarskej úmluvy. Vzájomné usporiadanie pomeru pracovného, pracovnej doby, ochranného zákonodárstva, ochrany žien, detí a potom nemocenské a urazové poisťovanie, ten vzájomný pomer našeho delníctva k delníctvu zahraničnému je veľmi dôležitý obvzlášte v dnešnych pohnutých časoch.

Delníctvo dôsledkom svetovej války a hospodárskej krize je preorientované, tak že nenie k tomu treba nižiadnej zvláštnej agitácie, aby došlo k takým ohromným zjavom, ako sú stávky v Anglicku, Amerike, Italii a inde, ktoré zaisté povedú k tomu, že bude museť byť urobená dôkladná náprava vo výrobných pomeroch, že bude tým tiež celá výroba zmenená a tým že tedy tiež budú zmenené naše sociálne pomery. Je nepochybné, že my vo veci ochranného zákonodárstva hodne sme v popredí, že pre delníctvo sme dosiahli cenných vymožeností, že bolo i jednou z príčin, že u nás bol zachovaný pomerný pokoj. Teraz stanovisko naše k medzinárodnej organizácii práce a celého tohoto medzinárodného zákonodárstva je, abysme na tejto línii sotrvali a pôsobili k tomu, aby tiež v ostatných štátoch bola pracovná doba zkrátená, aby tiež tam boly uzákonené tieto sociálne-politické vymoženosti ako u nás, aby nám tie štáty nemohly konkurovať lacinejšou prácou a nemohly nás vytlačovať z medzinárodného trhu.

Zaisté i otázka nezamestnanosti bude predmetom medzinárodného organizovania práce. Tu je najdôležitejším riešením zavedenie poisťovania proti nezamestnanosti, ktoré už niektoré štáty uzákonily. Ovšem že v tomto obore nachodíme sa ešte iba v štadiume pokusnom.

Významné je i medzinárodné ustálenie ochranných opatrení, v prvej rade ochrana, pracujúcích žien pred porodom a po porode. Doteraz maju rozličné štáty protichodné ustanovenia v tejto veci.

Ďalšíe otázky, ktoré má medzinárodné organizovanie práce riešiť, sú otázka poistovania nemocenského, invalidného, úrazového a starobného, otázka zamestnania žien v nezdravých prácach, zamestnania detí, práce mladistvých v noci, zamestnania mladistvých v nezdravých prácach atď.

Medzinárodné organizovanie práce bude dôležitým i vzhľadom na rozviazanie istých sociálnych inštitúcií následkom oddelenia Slovenska od ostatných území bývalého Uhorska. Palčivou stáva sa obzvlášte otázka poisťovania nemocenského a úrazového, ktoré spočíva na Slevensku ešte vždy na základe XIX. zákona čl. uhorského z roku 1909. Neurovnané pomery v Maďarsku znemožnily až dosiaľ naviazať styky s vládou maďarskou alebo s nositeľmi poistenia, sidliacimi v Budapešti a obzvlášte s krajinskou delnickou pokladnou pre podporu v nemoci a proti úrazu v Budapešti. Bude treba akonáhle pomery tomu dovolia, prikročiť k uzavreniu vzájomnej smluvy s Maďarskom v obore sociálneho poisťovania.

V časti smluvy o práci, články 315. až 348., pojednávajú vlastne o spôsobe organizovania práce medzi národným úradom práce, spoločnosťou národnou a konferenciou práce.

Článok 3 49. obsahuje záväzok, že členovia spoločnosti národov budú prevádzať úmluvy, ku ktorým pristúpili v súhlase s ustanoveniami tejto časti smluvy mierovej i v koloniách a protektorátoch svojich.

V hlave IV. v čl. 352. a 354. sú obsažené prechodné opatrenia, nachadzajúce sa v mierovej smluve s Nemeckom zo dňa 28. června 1919 a vzťahujú sa na svolanú konferenciu práce vo Washingtone v roku 1919.

Úmluva sjednaná na tejto konferencii je už predložená tomuto Národnému shromaždeniu a budem o nej osobitne referovať.

Čiasť IV. Klauzule rozličné. Táto časť pojíma 356. a 364. článok mierovej smluvy a obsahuje záväzok, že Maďarsko uzná a schválí úmluvy, ku ktorým došlo, alebo dôjde medzi mocnosťmi spojenými a sdruženými, alebo niektorými z nich a ktoroukoľvek inou mocnosťou, čo sa týka obchodu s istými vecmi, ďalej záväzok, že smluvné strany berú na vedomie smluvy Francúzska s Monacom a dohodu ohľadom Savojska a obvodu Gezského.

359. článok pojednáva otázku náboženských missií kresťanských Maďarmi vydržovanými.

Týmto by som mal referát o mierovej smluve s Maďarskom ukončený a odporúčam túto smluvu ako i druhú smluvu medzi cessionárskymi štátmi rakúsko-uhorskej monarchie schváliť.

Týmto končím svoj referát. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji p. kol. dr. Hajnovi.

Zpravodaj posl. dr. Hajn: Vážení pánové a paní! Mám mluviti jako referent zahraničního výboru o míru s Bulharskem, resp. o mírové smlouvě mezi čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými a mezi Bulharskem. Její datum je 27. listopadu 1919; má také podpis našeho zahraničního ministra dr. Beneše a vyslance dr. Osuského. Jestliže tato smlouva, krátce bulharská zvaná, takového starého data, přichází na denní pořad teprve 27. ledna 1921, lze mluviti o opoždění dosti velikém, zvláště uváží-li se, že v jiných státech toto pensum mají již dávno odbyto, na př. belgický sněm smlouvu schválil již 29. dubna loňského roku, Francie 29. července loňského roku. Má ovšem toto zpoždění také svou jistou výhodu. Od té doby se mnoho věcí stalo na zahraničním poli, takže dnes mír s Bulharskem jest ve světle jinakém než tenkrát.

Měl jsem možnost loni jako řečník v jisté debatě nazvati mír s Bulharskem těžkým mírem. Tenkráte jsem tak učinil na základě zpráv z novin, poněvadž jsem neměl ničeho jiného po ruce. I mohla by býti otázka, když mám již před sebou autentické znění smlouvy a když mám mluviti jako referent zahraničního výboru, mohu-li setrvati při tomto označení. Kdo zná, pánové a paní, historii balkánské války a její výsledek pro Bulharsko, kdo zná teritoriální nároky Bulharska jdoucí ještě nad tyto zisky, ten se především pozastaví nad ustanovením o hranicích bulharských, které čteme ve smlouvě, zvané také neuillyskou, podle města, ve kterém byla podepsána. Tu vidíme hned, že Macedonie, toto sporné území mezi Srbskem a Bulharskem, tento pramen tolika vražedných válek, že tato Macedonie cele připadá státu Srbo-Chorvatsko-Slovinskému. Ještě více: kus území nejzápadnějšího Bulharska s Caribrodem připadá také státu SHS. Thracie byla vymíněna touto smlouvou (§ 48) celným velmocím a hned uložen v paragrafu tom závazek Bulharsku, že se podrobí rozhodnutí velmocí o Thracii, a ovšem také, jaksi aby byla jistá rovnováha, hned také velmoci samy sobě uložily závazek, že se postarají o to, aby Bulharsku byla zabezpečena svoboda hospodářská na Egejském moři, neboť vyhražení Thracie pro velmoci znamenalo zajisté pro Bulharsko ztrátu pobřeží Egejského moře. Jména známá z balkánské války, Strumice, Dedeagač - to již není bulharským, to vše Bulharsko ztratilo.

Od těchto teritoriálních ztrát, které Bulharsko utrpělo mírovou smlouvou, přejdeme ke ztrátám jinakým, k pokutám rázu peněžitého a hospodářského. A zase dotyčný § 21 nařizuje Bulharsku, aby cosi uznalo a hned také velmoci samy uznávají něco pro sebe závazného. Bulharsko, aby uznalo svou vinu, které se dopustilo, když se připojilo k útočné válce, kterou zahájilo Rakousko a Německo, a sobě zase mocnosti dávají závazek, aby měly dobrý zřetel k možnostem hospodářským a finančním Bulharska pří vyměřování jeho pokuty. Bulharsko zaplatí válečnou pokutu - nyní se tomu říká náhrada dvě miliardy, a ještě 1/4 miliardy franků ve zlatě v 37 létech, v půlletních splátkách; první splátka začíná 1. července 1920, tedy již roku loňského. Uvážíme-li, pánové, že bylo Bulharsku zmenšeno zároveň území a tím má méně také obyvatelstva a uvážíme-li jeho finanční sílu vůbec a státní rozpočet, nenazveme jistě tuto náhradu malou pro stát poměrně nevelký. Bulharsko má dnes svých státních dluhů 22 miliardy, což znamená 5126 lvů na jednu osobu státního dluhu. Rozpočet na rok 1920-21 ukazuje, že Bulharsko má výdajů něco přes 3 miliardy lvů a naproti tomu příjmů něco maličko přes 2 1/2 miliardy lvů, čili že končí deficitem 571 milionů lvů.

Dále jest ještě uložena povinnost Bulharsku, aby odvedlo jisté množství dobytka Řecku, Rumunsku a státu SHS, ale cena tohoto dobytka se mu bude přičítat k dobru na účet válečné náhrady, a dále ještě jest určeno jiným článkem, že musí odvádět po 5 roků ročně 50.000 tun uhlí státu SHS; cena tohoto uhlí se nebude odčítat od reparačního účtu, čili to jest ještě plus k těm dvěma a čtvrt miliardám a posléze ještě něco, co jde do minulosti až do roku 1913, že totiž Bulharsko převezme část veřejného dluhu tureckého za území, které převzalo dle smlouvy cařihradské z r. 1913.

Třetí způsob velikého trestu pro Bulharsko má povahu vojenskou, a mohli bychom jej stručně nazvati odvojenštěním Bulharska. Bulharsku je zakázáno míti nadále řádné vojsko. Může míti nanejvýše vojsko dobrovolníků, také se již vypsaly dobrovolnické odvody, skončily však žalostně. Dále se uvádí, že mohou míti jen jednu vojenskou školu pro výcvik těchto dobrovolníků, jednu zbrojovku a stanoví se počet těchto dobrovolníků, četníků, pohraniční stráže atd.

Konečně ještě jedno novum na rozdíl od smluv s Rakouskem, Německem a Maďarskem. V § 113 se zřizuje zvláštní mezispojenecká komise vyšetřovací a dohlédací, která se má zabývati mezi jiným zjišťováním trestních činů podle trestního ustanovení § 6, kterých se dopustili Bulhaři na válečných zajatcích a příslušnících států spojených a sdružených. Byl již také pořízen seznam těchto provinilců spojenými a sdruženými mocnostmi, které osoby má Bulharsko vydati, a které také mají býti, jakožto provinilci, souzeny dotyčnými státy, buď Řeckem, Srbskem atd. Mezi provinilci také jest car Ferdinand Koburský. Bulhaři žádali nevzpírajíce se jinak vydání těchto osob, aby je mohli sami souditi. Okolní státy Rumunsko, stát Srbsko-Chorvatsko-Slovinský i Řecko, vyhověly této žádosti, a budou tudíž tyto provinilce souditi bulharské soudy samy.

V jednom přece bylo Bulharsko, po míru nejmenší, respektováno: Při rozhodnutí o Dardanelách. To jest i náš zájem, co jest s Dardanelami. O nich čteme v tureckém míru. Turecký mír byl podán Turecku k podpisu dne 12. května loňského roku, tedy dostatečně dlouhá lhůta, aby ten mír, který také nese podpis naší republiky, byl nám předložen, ale nestalo se tak doposud; v jiných státech již byl předložen; my známe jeho ustanovení na základě novinářských článků, tedy až z druhé ruky. Podle tureckého míru Dardanely mají býti volné, a má býti zřízen zvláštní úžinový výbor ze států, v němž také slyšíme o Rusku, a v němž jest také Bulharsko. Ve výboru tom ovšem velké Rusko má mít dva hlasy, Bulharsko hlas jeden. Ale mezi těmi státy, které v určitém případě mohou vojensky obsaditi Dardanely, Bulharsko již není, ale také není již mezi nimi Ruska; ty tři státy jsou Anglie, Francie, Italie.

Dovedeme si, pánové a paní, sami domysliti, jak asi mohl tento mír účinkovati na veřejnou mysl bulharského národa. Přirozeně těžce. Velikost viny Bulharska, které se dopustilo tím, že vstoupilo do války po boku centrálních mocností, jest tímto mírem zrovna názorně naznačena. Teď jistě Bulhaři jsou si mezi sebou vědomi této viny, poněvadž ji viděli v trestu naznačenu. Jak bývá v takových psychologických okamžicích, nejen jednotlivec, i národové hledají útěchy v nadějích. Takovým nadějím se veřejnost bulharská i samy vládní kruhy odevzdaly, a sice, že státy, které mají míti zisk z této smlouvy, samy od sebe budou se snažiti ji zmírniti, i doufalo se na př., že Caribrod dobrovolně Srbsko jim ponechá. Očekávali a těšili se Bulhaři, že Thracie západní bude spojena s Thracií východní v jeden celek autonomní pod protektorátem Svazu národů, jako byla kdysi Východní Rumelie. Také dokonce té naději se odevzdávali, že Rumuni z dobré vůle učiní reparaci ve prospěch jejich v Dobrudži. Ve všech těchto nadějích bylo Bulharsko zklamáno. Co se týče Thracie, jest pravda, že mocnosti brzy použily výhrady § 48 a že s Thracií naložily, ale nikoli tak, jak Bulhaři čekali a jak se oddávali naději, nýbrž prostě Thracii odevzdaly Řecku. To znamenalo jaksi definitivně, že Bulharsko stává se na Balkánu nejmenším státem, kromě snad ještě Albanie - co se stane s ní, nevíme - a Řecko státem snad největším, neboť jest nejen v Evropě, nýbrž také v Malé Asii.

Tyto zklamané naděje znamenaly pro Bulhary vlastně novou porážku. V neštěstí svém nalezli však něco u sebe sama. Nalezli, a to velmi záhy, vlastně hned současně i s oněmi nadějemi u sebe onu porci resignace nutné, při tom ovšem mužné, se kterou jen se mohou snášeti takové těžké míry, takové těžké újmy, možno říci, národní pohro my. Na příklad Bulharsko nemeškalo a ještě, když se živilo nadějemi, stáhlo ihned vojsko své z Thracie. Konečně se rozhoduje podrobiti se míru neuillskému již bez námitek zcela loyálně, protože věří, že svými vlastními silami zase si pomůže k nové síle vnitřní a tím snad i k nápravám míru neuillského. Bylo by zajímavo srovnati tuto povahu Bulharska, jako národa slovanského s povahou národa německého (Hlas: l maďarského!) - i maďarského, jak přijali stejně těžké míry Němci, a jak Bulhaři. Bulhaři přijímají těžký mír s resignací, podle některých jejich výroků, řekl bych, až pokorně, Němci však zůstávají stále věrni své povaze. Bulhaři si béřou naučení z války i pro mír. Zdali také si vzali takové naučení Němci z mírových smluv? Ani v Německu, ani v Rakousku ničeho takového nepozorujeme, ba nevidíme ničeho takového ani u našich Němců, kteří u srovnání s Němci v Německu a s Němci v Rakousku dopadli vlastně neobyčejně dobře, až zrovna znamenitě při světové válce.

Bulhaři poctivě si učinili národním příkazem práci, práci v potu tváři, a tak postupně ve vší loyálnosti dožíti se snad zase bývalého blahobytu. U Němců však přemíra vnitřních nesvárů, sobotáž míru, tu a tam přespočet reservací mentálních a na dně všeho toho krutá a netajená vůle pomsty a odvety. (Souhlas.)

Tedy šetřiti a pracovati si uložila bulharská vláda a celá bulharská veřejnost. Šetrnost se má projeviti hned ve stavu úřednictva; jest prý veliké množství úřednictva státního a musí se přijíti k revisi jeho počtu a hned se určuje cifra, která se zde uspoří: 125 milionů lvů ročně. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)

Nejkrásnější - vědomě užívám tohoto slova - projev této vůle bulharského národa, pracovati, jest zákon, který si Bulhaři vydali o pracovní povinnosti, který nabyl platnosti dne 10. června 1920. Co jest účelem zákona o pracovní povinnosti v Bulharsku? Urychliti hospodářskou obnovu státu, poskytnouti mládeži moderní výchovu tělesnou i duševní, vésti bulharský lid k lásce a zájmu o obecné dobro, zvýšiti a konečně zjednati a vytvořiti nové zdroje státních příjmů.

Můžeme ovšem také tuto pracovní povinnost nazvati jakousi náhradou za zrušenou a zakázanou povinnou vojenskou službu, vskutku také je system této pracovní povinnosti prováděn trochu po vojensku. Povolaní jsou ubytováni v kasárnách, kde dříve byli vojáci; je i táž kázeň. Pracovní povinnost platí 12 měsíců pro muže, 6 měsíců pro ženy. Jsou tytéž úlevy, tytéž dovolené atd. jako při všeobecné vojenské povinnosti. Počet, který má býti zahrnut zákonem, obnáší asi 40 tisíc mladých mužů, asi 25 tisíc děvčat.

Jen vzpomenu toho, jaký velký rozdíl je mezi touto pracovní povinností, vtělenou v zákon v bulharském státě a mezi pracovní povinností, jak ji vidíme vtělenu v nařízeních v sovětském Rusku. To je asi takový rozdíl, jaký je mezi demokratickým státem a mezi satrapií a tyranií, jaká je vtělena v Sovdepii v Rusku. (Souhlas.)

Dámy a pánové! Když už jsme zde mluvili o vině Bulharska, dovolte m ně, abych řekl o tom ještě více, neboť je to věc zajímavá, ale i vážná se stanoviska historického i politického a konečně i mezinárodního. Dejme si otázku, dámy a pánové, kdo šel vlastně do té války po boku centrálních mocností? Šel to národ bulharský, či to šel král bulharský a jeho dynastie? Národ bulharský jest slovanským národem, o tom ještě budu mluviti, a dynastie jeho je německého původu, jest to německá dynastie; Ferdinand Koburský sám ještě před svým pádem řekl slova, která jsou zaznamenána: "Třicet tři léta jsem sloužil vědomě výhradně Německu proti zájmům Bulharska". A tomu zůstal věren. My víme, jak si panovník dovede časem kolem sebe vytvořiti sféry věrných, oddaných, vlivných lidí i z toho národa, jinak jemu národně cizího. My si také vzpomínáme při tom, jak polský sociolog Gumplowicz napsal studii, že se nezbytně každá cizí dynastie v prostředí národa jiného, do kterého se dostane jako panovník, musí v několika generacích odnárodniti svému národu a musí se státi, na příklad v Rumunsku rumunskou, v Řecku řeckou atd. Ale v několika generacích, tady však, v Bulharsku přišla válka dříve nežli se mohla dynastie koburská, díky tradicím, dík okolí i díky úkolu, jež vzala na sebe, pobulharštiti, poslovanštiti. (Souhlas.) Vliv tohoto německého panovníka, vliv jeho okolí, jeho politický svět, který si kolem sebe vytvořil a který byl vědomě germanofilským i ti, kteří byli Bulhary nebudu tady uváděti jména - (Hlas: Radoslavov!) - kteří studovali v Německu, to je dobře známo - ten vliv byl tak silný, že na konec strhl všecku veřejnou moc v Bulharsku a veřejné mínění národa do války po boku Německa a Rakouska. A hned, jako na dosvědčenou, že to nevyhrál slovanský živel, hned všichni ti, kteří byli proti účasti Bulharska ve válce, byli persekuováni a žalářováni; sám nynější předseda vlády Stambulijský za to, že se vzepřel proti účastenství ve válce, byl držán ve vězení až do jejího konce.

Teď jděme dále! Všímněme si, dámy a pánové, že prvé příměří, které znamenalo již konec té války světové - že vlašťovka, která zvěstovala jaro, bylo příměří na bulharské frontě. Má datum 29. září 1918. Po něm teprve za několik dní přichází příměří s Rakousko-Uherskem dne 3. listopadu; a zase za 8 dní po rakouském příměří přichází příměří s Německem, s datem 11. listopadu. Bulharsko jde tedy napřed. Více ještě váží než tento datový postup, že k tomuto příměří na bulharské frontě došlo zhroucením se bulharské fronty, že toto zhroucení bylo vyvoláno vědomě, neboť ve vojsku zvítězila nálada: Konec válce po boku centrálních mocností! (Souhlas.) Jestliže bychom mohli říci, dámy a pánové, že vstupem Bulharů do války po boku centrálních mocností byla válka světová prodloužena - a byla prodloužena - pak víme, že se to musí přičísti na účet krále bulharského. Jestliže teď víme, že vědomým zhroucením se bulharské fronty válka světová byla zkrácena - a to byla zkrácena - připíšeme zásluhu tu hned na účet bulharského lidu. (Tak jest!)

Mohli bychom to, jako jsem já to učinil ve své zprávě zahraničního výboru, résumovati takto: Zdá-li se nám, že stát SHS nebyl za svá vítězství plně odměněn - vždyť právě tento stát byl zkrácen co se týče přístupu k moři, co se týče námořních přístavů atd. - stejně se nám zase zdá, že Bulharsko bylo za své provinění příliš potrestáno. Nás se to dotýká přímo a bezprostředně, protože jako my jsme slovanským národem a státem, jest i Bulharsko slovanským národem a státem. (Souhlas.) Víme, že teď zase vlny slovanského uvědomení u Bulharů stávají se stále širší a větší a že v těch vlnách všeobecně slovanských specielně zase se vzmáhá rusofilství. Jsou si více a více vědomi toho, co spáchali, anebo bylo spácháno, vstupem Bulharů do války po boku centrálních mocností obzvláště naproti Rusku, jehož pomník v podobě cara osvoboditele v Sofii mluví výmluvnými slovy. A prakticky již své slovanství ukázalo dnešní Bulharsko, specielně v rusofilství: otevřelo - bohužel, že to musím konstatovati - na rozdíl od našeho státu vlastního, dvéře takořka dokořán emigraci ruské, která vinou převratu byla nucena hledati jinde prozatím svou vlast. V Bulharsku nalezli útočiště profesoři, nalezli své po volání, stolice na vysokých školách, mohli se uplatniti ruští politikové, spisovatelé, novináři atd. Když došlo ke katastrofě Wrangelově na Krymu, zase Bulharsko přijalo tisíce těch uprchlíků. Samo není velkým státem a samo má své vlastní uprchlíky. Na statisíce již počítá uprchlíků z Makedonie, Turecka, z Dobrudže a Thracie, má ještě na desítitisíce válečných sirotků z balkánské a světové války, a přece otevřelo dvéře těmto ruským lidem. A oficielně ve svém státním rozpočtu dává položku na uhražení výdajů vzniklých ruskou emigrací. Stejně jako my,. Bulharsko cítí také váhu velkého otazníku - já ještě o něm budu mluviti, až budu mluviti o hraniční smlouvě - který jest nad celou Evropou, nad celým světem, to je otázka Ruska. Velké Rusko vyřazené úplně z mírových jednání, Rusko, o němž se jedná bez něho, na jehož účet se dějí okrajové státy atd., bez něhož se rozhoduje osud Dardanel, to všecko, cítí i Bulharsko také, cítí tíhu toho obrovského otazníku. (Souhlas.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP