Čtvrtek 20. ledna 1921

Začátek schůze v 11 hod. 15 min. dopol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: dr. Markovič, Špaček.

224 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda Černý; ministři dr. Brdlík, Husák, dr. Popelka; správce ministerstva financí dr. Engliš; zástupce min. financí odb. přednosta Valníček.

Z kanceláře sněmovní: sněmovní tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška a dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 44. schůzi poslanecké sněmovny.

Svou nepřítomnost na schůzi 43. dodatečně omlouvá chorobou posl. Kaufmann.

Dovolenou na schůzi 43. až 45. pro neodkladné zaměstnání udílím posl. Stodolovi.

Byly provedeny změny ve výborech. Žádám o jejich sdělení.

Zástupce sněmov. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Výbor pro záležitosti průmyslu živností a obchodu zvolil ve své včerejší schůzi místopředsedou posl. Geršla, zapisovatelem posl. Aloise Kříže.

Klub národně-demokratický vysílá do výboru branného místo posl. Zavřela posl. Špačka.

Klub čsl. socialistů vysílá do výboru iniciativního místo posl. dr. Uhlíře posl. Pechmanovou.

Klub národně-demokratický vysílá do výboru rozpočtového místo posl. inž. Nováka posl. Votrubu.

Klub der Abgeordneten der deutschen sozial-demokratischen Arbeiterpartei vysílá do výboru právního místo dr. Haase posl. Hackenberga a do výboru ústavního místo dr. Czecha poslance Hackenberga, místo posl. Schäfera posl. Dietla a místo posl. dr. Haase posl. Häuslera.

Komise pro kontrolu dávky z majetku zvolila ve své včerejší ustavující schůzi předsedou posl. Staňka.

Klub posl. čsl. sociálně-demokratické strany dělnické vysílá do výboru státně zřízeneckého místo posl. Brodeckého posl. Johanise, do výboru zásobovacího místo posl. Johanise posl. Karpíškovou a do výboru kulturního místo posl. Karpíškové posl. Prokeše.

Předseda: V imunitních věcech došly tyto spisy: Žádám o jejich sdělení.

Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):

Zemský trestní soud v Brně, oddělení XV., č. j. Vr. XV 297/21-3 ze dne 14. ledna 1921 žádá o souhlas k stíhání posl. dr. Brunara, Matznera, dr. Hanreicha a dr. Baerana pro zločiny velezrady a rušení veřejného pokoje podle §§ 58 c), 65 a) b) trest. zák.

Sedrie jako trestní soud v Bratislavě žádá (B 8923/20 z 3. ledna 1921) o vydání posl. Tomíka pro přečin utrhání a urážky na cti.

Předseda: Přikazuji tyto žádosti výboru imunitnímu.

Došly některé vládní návrhy. Žádám, aby byly sděleny.

Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):

Vládní návrh zákona, kterým se mění částečně § 3 zákona ze dne 13. března 1919, čís. 139 Sb. z. a n., jímž se upravuje vyhlašování zákonů a nařízení.

Vládní návrh zákona, upravující starší smlouvy o těžbě dříví.

Předseda: Žádám o sdělení došlých návrhů.

Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):.

Návrh posl. Warmbruna, Hillebranda, Deutschové a druhů o schvalování školních knih a učebných pomůcek pro všechny veřejné ústavy nebo soukromé školy s právem veřejnosti.

Návrh posl. Jos. Mayera, dr. Hanreicha a druhů, na zavedení dovolených na setí a žně pro vojáky čs. branné moci.

Návrh posl. Prokeše, Chalupníka, Jana Černého a soudr. na zařadění města Frenštátu p. R. do II. tř. místních přídavků.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byly tiskem rozdány zprávy.

Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):

Tisk 1287. Zpráva výboru zemědělského o návrhu posl. Mašaty a soudr. (tisk 38) v záležitosti živelní pohromy na Českomoravské vysočině, o návrhu posl. Macha a soudr. (tisk 106) ve věci živelní pohromy na Domažlicku a o návrhu posl. Šamalíka a soudr. (tisk 352) ve věci živelních pohrom v kraji brněnském.

Tisk 1296. Zpráva zemědělského výboru o vládním nařízení ze dne 15. října 1920 o obchodu bramborovou sadbou.

Předseda: Počátkem dnešní schůze bylo tiskem rozdáno toto usnesení:

Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):

Tisk 1297. Usnesení senátu o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění:

1. mírová smlouva s mocnostmi spoj. a sdruženými na straně jedné a Maďarskem na straně druhé 4. června 1920 v Trianonu podepsaná;

2. mírová smlouva mezi mocnostmi spoj. a sdruž. na straně jedné a Bulharskem na straně druhé dne 27. listopadu 1919 v Neuilly sur Seine podepsaná;

3. smlouva mezi Italií, Polskem, Rumunskem, Srbo-Chorvatsko-Slovinskem a Československem o úpravě vzájemných vztahů dne 10. srpna 1920 v S@evres podepsaná.

Předseda (zvoní): K tomu sděluji, že ihned po plenární schůzi dnešní svolám za čtvrt hod. schůzi druhou za tím účelem, aby tato senátní usnesení, která v této schůzi byla rozdána tiskem, mohla býti potom přidělena ihned výboru, aby zahraniční výbor potom se jimi mohl zabývati.

Počátkem dnešní schůze byly tiskem rozdány tyto interpelace:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Tisk 1255. Interpelace posl. Blažka, Skaláka a soudr. ministru vnitra a spravedlnosti o surovém nakládání se zatčenými vězni a o tom, že s nimi dosud není zavedeno vyšetřování.

Tisk 1256. Interpelace posl. Čuříka a spol. ministru národní obrany o trestuhodném skladování trhů v zásob. skladištích vojenských.

Tisk 1264. Naléhavá interpelace posl. dr. Lodgmana, Böhra, Křepka, inž. Junga, dr. Kafky a druhů ministru vnitra a spravedlnosti o rozpuštění Ligy svazu národů v Sudetských zemích v Karlových Varech a jak se při tom zneužilo úřední moci.

Tisk 1265. Naléhavá interpelace posl. Toblera a druhů ministru vnitra jakož i celé vádě o naléhavém vypsání obecních voleb na Slovensku.

Předseda: Přikazuji následující vládní návrhy výboru rozpočtovému: Žádám o jich sdělení.

Zást. sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Tisk 1200. Vládní návrh zákona o ani z obohaceni a z převodu nemovitostí.

Tisk 1201. Vládní návrh zákona, jímž se mění některá ustanovení uherských zákonných článků o dani z příjmu (dôchodkové).

Tisk 1203. Vládní návrh zákona o změně některých ustanovení zákona o osobních daních přímých, týkajících se daně důchodové a daně z příjmů.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byl tiskem rozdán a současně výboru iniciativnímu přikázán návrh. Žádám o jeho sdělení.

Zástupce sněmov. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Tisk 1262. Návrh posl. Al. Kříže a soudr., aby min. spravedlnosti ve shodě s min. vnitra, obchodu a financí vydalo nařízení o zřízení živnostenského soudu v Č. Budějovicích.

Předseda: Přistupujeme k dennímu pořadu, a to nejprve k prvnímu odstavci jeho, ke

1. zprávě výboru I. dopravně-technického, II. rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1039), jímž se poskytují daňové výhody pro stavbu budov obytných a budov pro provoz podniků, jakož i pro obnovu starých a pořízení nových strojů (tisk 1208).

Zpravodajem je p. posl. inž. Bečka. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. inž. Bečka: Slavná sněmovno! Mám za to, že mezi námi nebude mnoho těch, kteří by dnes chtěli popírati, že vedle otázek zásobovacích je otázka bytová jednou z nejdůležitějších. A ti, kteří se otázkou touto obírají, trnou hrůzou, že této otázce u nás je věnována tak malá pozornost a že její řešení se tak nápadně oddaluje. Řekl bych, že matematicky vzrůstají jistě nevýhody, které z tohoto oddalování vznikají v poměru kvadrátním proti tomu, co získáváme snad jejím oddalováním - získáme-li vůbec něco.

Otázka tato je zajisté velmi vážná, velmi důležitá, neboť dotýká se nejen všeobecnosti naší, ale ona vniká velmi hluboko do samých rodinných poměrů. Je jisto, že povážíme-li, jakým způsobem jsme otázky bytové řešili předválečně, velmi mnoho jsme zanedbali a to nejen v době válečné, tedy celých pět roků, nýbrž také ještě nyní, tyto dva roky poválečné, mnoho v té věci jsme neudělali.

Chtěl bych na přímém příkladě označiti velikost této otázky bytové. Račte uvážiti, že jen v samotné Velké Praze v době předválečné k řešení otázky bytové bylo potřeba postaviti 380 až 400 domů. Jsem přesvědčen, že v nynější zvětšené Praze tento počet je mnohem značnější a nemýlím se, říkám-li, že bude dnes potřebí pro minimální potřebu Velké Prahy alespoň 500 normálně vystavěných činžovních domů. To znamená obráceně, že kdybychom chtěli zmoci bytovou krisi dnešní, že bychom musili po dobu 8 až 10 let postaviti každoročně 8 až 9 set normálních domů pražských, a poměry ty nejsou lepší v druhých místech naší republiky. Připomínám, že snad jsou ještě horší, jak mi bylo sděleno v Brně, Bratislavě a i v jiných místech větších, ano i ve vesnicích jeví se nedostatek bytů. (Hlas: To není nedostatek, to je katastrofa!) Já říkám nedostatek. Uvážíme-li tento stav v republice, vidíme jakých ohromných prostředků bude potřebí ke zdolání těchto nedostatků, těchto dosavadních zanedbaností. Ale připomínám, že zde neběží jen o samotné náklady finanční, že zde jde také ještě o otázky další, jak bylo řečeno kolegou, katastrofální, běží o získání materiálu, běží také o zabezpečení dostatečných pracovních sil a prosím, to vše (Hlas: Zlomení pozemkové lichvy!), to vše má se řešiti v době co nejkratší.

Ti, kdo vážně obírají se touto otázkou, tvrdí, a já připojuji se k nim, že tato otázka nedá se řešiti ničím jiným, než soukromým podnikáním. Zde nepomohou žádné diktáty. Zde podle mého přesvědčení nepomohou žádné polovičaté věci, zde se bude musiti jíti do věci odhodlaně a nepomůže žádná stavební diktatura. Račte uvážiti, co to bude znamenati, to bude brzdění celé věci. To bude míti za následek nechuť k věci, poněvadž to bude dokazovati, že jeden, který by to měl převzíti, uměl by ovládati věci lépe, než tisíce, kteří se tím zabývají a kterým jest to životním povoláním. Toto životní povolání jejich bude takovým diktatorem znesnadněno, ne-li znemožněno....

Čeho je potřebí, abychom zjednali nápravu, jak pravím, jest to jedině soukromé podnikání - uvésti v život; a toto soukromé podnikání uvedeme v život, dovedeme-li připraviti poměry pro soukromé podnikání vhodné, a ty se dají připraviti tím, jestliže dovedeme vzbuditi aspoň odhodlanost, aby se podnikalo soukromě, ale to se dá docíliti jen tehdy, když podnikatel bude viděti, že jeho práce může býti odměněna ziskem, ne škodou! Je jisto, že nikdo se nepustí do podnikání, nebude-li si jist, že objekt jím postavený, za těžkého strádání dnes nebo zítra nějakým zákonem novým jemu nebude odebrán a on nebude více jeho majetníkem, že jednoduše bude potom docela zase odstrčen, aby to ovoce, které svou prací chtěl získati, připadlo jinému.

Ale tím způsobem ke zmožení této krise nedojdeme, a já jsem přesvědčen, že i ti nejradikálnější nemohou dojíti k jinému přesvědčení a jinému závěru, než na který docházím já. Aby podnikání se ujalo, musí k tomu býti připraveny poměry, musí věděti dotyčný podnikatel, že mu majetek bude skutečně náležeti, že bude s ním volně nakládati, a že krátce z celé své práce bude míti zabezpečený aspoň pravděpodobně zisk.

Proto, velevážení, lituji opravdu, když vidím, jak důležitý jest zájem celostátní na tom, aby naše bytová otázka byla upravena, že tak houževnatě lpí se na ustanovení omezení činže. Neříkám, že snad by měly býti činže úplně volné, že snad by se s nimi mohlo lichvařiti, chtěl bych toliko, aby byla volnost ve zvyšování a úpravě činže ve starých domech, aby majitel ze svého majetku něco měl a ne, aby mu dům byl břemenem. Bude-li mu dům břemenem, nepovede nikoho k tomu, aby podnikal nové stavby. Základní podmínkou jest umožnění stavebního ruchu, aby konečně náš zákon vázané činže přiměřeně byl upraven a bude-li upraven, zamezíme při tom také další, zamezíme skutečnou dnes lichvu, jak se děje dnes a mám toho důkazy - myslím, že o těchto přesných důkazech budu se moci zmíniti při dalších zákonech, které hledí bytovou otázku řešiti. - Říkám, že tento zákon o omezení činže vzbuzuje neobyčejnou lichvu bytovou a rdousí soukromé podnikání; to, myslím, nemusím ani blíže dokazovati.

Problém otázky bytové spočívá také v tom, že jest potřebí k celkovému řešení velikých prostředků finančních; jedná se o to, jakým způsobem tyto finanční prostředky opatřiti. Upozorňuji, že prostředky finanční u nás jsou v těchto dobách velice omezené, že nastupuje nám tu také průmyslová krise. Můžeme říci, že vlastně jsme již v ní a kdybychom měli dnes nerozmyslně jakýmkoliv způsobem odpírati prostředky peněžní, náš peněžní trh znesnadňovati, můžeme se dožíti velice nepříjemných důsledků, které by vedly z jednoho zla ke zlu snad ještě horšímu. Proto jest potřebí, aby otázka opatření kapitálu byla velice opatrně řešena. Varoval bych co nejurčitěji před tím, aby otázka opatření kapitálu stala se zase nějakým novým diktátem a aby určité procento oběživa našeho ubíralo se kapitálu veřejnému, nebo aby se mělo nějakým způsobem oběživo rozmnožovati. Oba případy musily by vésti k tomu, že bude trh zahraniční neobyčejně citlivý proti nám - a on skutečně jest - a důsledky toho mohou býti přímo katastrofální pro další naše hospodaření státní. Nepomohou ovšem při řešení této krise prostředky polovičaté a nepomohou také žádné malé presenty. Důkazem toho jsou nám dosavadní naše zákony, jimiž jsme hleděli krisi bytovou řešiti. Máme zákon, kterým se umožňuje družstevní podnikání stavební, zákon tento sice velice mnoho dává podnikateli, zabezpečuje mu totiž celých 90% nákladů úrokováním a amortisací, takže vlastně majitel, tedy družstvo stavební potřebovaly do podniku jen 10% kapitálu vlastního. Ale, prosím, račte uvážiti, že jsou to družstva dělnická stavební, po většině že jsou to elementy nekapitalistické, že daly do toho své prostředky a že vyčerpaly také svým vlivem prostředky malých peněžních ústavů, a výsledek toho jest, že dnes jsou immobilisovány nejen obce, že jsou přiváděny do velmi těžkého postavení, nýbrž že jsou immobilisovány také tyto malé peněžní ústavy a výsledek toho jest, že veliká část staveb dnes trčí, nepřivádí se k svému ukončení a neukojuje tedy bytovou nouzi, ale ona má za následek immobilisaci dotyčných ústavů, a kdy se dotyčné stavby dostavějí, nevíme, ale že v ní veliké interkalární úroky zanikají bezúčelně, to vidíme jasně.

Tedy tento zákon nepomáhá, poněvadž nedal současně peněžité prostředky. Druhý zákon, který jsme k tomu cíli zřídili, a sice na podporu soukromého podnikání dáti 250 mil., je nejlepším důkazem, že zase polovičatosti nepomáhají, poněvadž vedle těch 250 mil. byl hned závazek, že ten, kdo chce stavěti, že může dostati nejvýš 40% pro stavební náklad. Jak se to osvědčilo, je viděti, že z těchto 250 mil. je využito něco ke 20 mil. Tedy to také neprospělo. Hledáme jinou cestu. Pravím k tomu, že nepomůže nám jedna forma řešiti tuto otázku, zde budeme musiti hledati několik forem, řekl bych, cest a cestiček, které by vedly k tomu, aby toto zdolání naší potřeby bytové bylo umožněno. Mně zamlouvá se - přiznávám to docela otevřeně - poslední zákon, který se právě předkládá slavné sněmovně k přijetí, a sice z toho důvodu, že zákon tento nediktuje. Ten má jakousi přednost před mnohými jinými zákony, které se v té věci dříve přijaly. Zákon tento má v sebe zavedený šikovný prvek obchodní, spočívající v tom, že zákon za oběť, kterou přináší stát, žádá také oběti od těch, kteří svým postavením mají povinnost pomáhati svým zaměstnancům krýti bytovou nouzi.

Zákon tento hledí za to, že sám určitou část věnuje na podnikání, aby také zaměstnavatel, ať továrník nebo společnost, každému zaměstnanému, přispěním částí svého jmění, umožnili vystavění budov. Proti tomu se s jistých stran namítá, že zákon tento je vlastně dělán jenom pro veliké. Přiznávám, že je v tom něco pravdy, dopravní výbor v té příčině a prosím slavnou sněmovnu, aby na tento základ přistoupila - doporučuje vládě, aby zákon byl doplněn ještě jednou resolucí v tom smyslu, aby tyto výhody zákona, zejména paragrafu 1. se týkající, byly přeneseny z jednotlivců na stavební družstvo, anebo na obce. Spojením těchto několika jednotlivců pak by platil tento zákon jistě i pro slabší finančně a umožňoval by také obcím, aby své potřeby bytové řešily.

Jak pravím, je potřeba hledat cestičky, abychom nouzi bytovou řečili. Já sám mám za to, že také tento zákon je jenom cestičkou k tomu a nejsem příliš velikým pesimistou, abych se domníval, že by mel příliš veliký vliv na stavební ruch, ale může aspoň něčím v té věci prospěti. Přiznávám se, že mám obavu, že jsme přišli s tím zákonem trochu pozdě. Zákon tento přichází, kdy již my vcházíme do průmyslové krise a tato průmyslová krise bezpochyby bude míti značný vliv, neboť průmyslníci se asi budou těžko odhodlávati ke stavbám nebo na věnování větších nákladů, které by si měli z daňového nákladu krýti, když nemají jistoty, budou-li nějaký výdělek míti vůbec.

A ještě více bych se, vážení, obával, aby tento pramen nebyl ucpán úplně, aby nebyl ucpán požadavky našeho dělnictva, nechci říci snad nepřiměřenými, ale přece jenom v této době pro stavební krisi velmi důležitými, neboť vidíme, že nám dělnictvo předkládá požadavky, které se nesou od 50-100% zvýšení dnešních mezd a vedle toho žádají ještě další určité výhody. Ovšem nevím, jestli to za nynějších poměrů přispěje a umožní stavební podnikání, opravdu se obávám, že nikoli, neboť musíme uvážiti, co to znamená. Dnešní stavební náklad vyžaduje - poctivě řečeno - 15kráte až 16kráte větší náklad, nežli v době předválečné. Přistoupí-li k tomu ještě zvýšení mezd, které se nyní žádá, a požadavky další, pak ovšem nevím, kde se s těmi náklady stavebními octneme a zdali vůbec bude možno stavebně něco podnikati. Na jedné straně, abych byl docela upřímným a otevřeným, řekl bych, že snad je to dobře, že v této době dotyčné požadavky jsou kladeny. Vidím v tom upřímnost dělnictva, ať se to rozřeší najednou - jestli je to možno - anebo není. Myslím si, poněvadž jsme již v krisi, anebo dostáváme se do krise průmyslové, dostaneme se také do krise stavební a ty věci budou aspoň rychlejším tempem řešeny. Pak musí nastati nějaký obrat. Doufám, při celém našem uspořádání, že ten obrat bude veden rozumem a že následkem toho přijdeme přece jenom k poměrům ať tak nebo onak upraveným a budeme přivedeni k tomu, abychom o věci uvažovali a rozhodli, jakou cestou se chceme bráti; bude-li ta cesta, jak doufám a jsem přesvědčen, cestou rozumnou, pak také tento zákon, který tu jest navrhován, bude míti svůj účinek a budeme moci přistoupiti k tomu, aby uplatňován byl zákon, který ve svém prvním paragrafu dovoluje těm, kteří ze svých příjmů chtí věnovati určitou část na stavbu domů obytných, že budou moci si 70% z daňového podkladu sraziti z toho nákladu, který na dům dotyčný vedli.

Tento zákon jde trochu liberálně nežli ty předešlé i v tom směru dále, že nevylučuje subvence z dřívějších zákonů, a dovoluje aby tyto subvence byly pojaty do výhod tohoto zákona a dovoluje také podle § 1. tohoto zákona, aby dům na základě tohoto zákona vystavený byl prodejný a byl převoditelný a aby i to, co získal podnikatel, převedl na druhého při prodeji. Jest podmínka, že budova musí býti 10 roků odevzdána účelům bytovým a vedle toho je to stěžováno, že kdyby se prohřešil kdo proti tomuto zákonu a jiným způsobem bylo domu zneužito, podléhá pokutě až 100 tisíc korun.

Tedy tolik chtěl bych promluviti k § 1. Měl bych se ještě zmíniti o § 2., já však končím, abych příliš neunavoval svými vývody, poněvadž jsem přesvědčen, že § 2. osvětlí ze svého stanoviska ještě účelněji referent rozpočtového výboru, pan kolega Novák. Já bych jen prosil slavnou sněmovnu, aby zákon tento, pokud se týče mnou odůvodněného paragrafu laskavě přijala a schválila. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Slovo dále má pan zpravodaj rozpočtového výboru, kolega inž. Ladislav Novák.

Zpravodaj posl. inž. L. Novák: Slavné Národní shromáždění! Jako referent rozpočtového výboru připojuji se zplna k vývodům pana referenta dopravního výboru, které chci doplniti pouze některými poznámkami k § 2, o němž zatím pan referent se nezmínil.

Není tomu dávno, co jste, velectěné dámy a pánové, schválili zákon, jímž se mimořádně zvyšují cla automobilů, aby domácí průmysl chráněn byl před náporem cizí konkurence. Domáhá-li se průmysl celní ochrany, projevuje tím vždy nemohoucnost v konkurenčním boji, čili prostě konkurenční neschopnost. A tu šlo o průmysl nejmodernější a již v dobách předválečných specialisovaný, ba dokonce o průmysl exportní. I dovedete si dojista snadno představiti, jak to teprv vypadá v jiných odvětvích našeho průmyslu, vystavených světové soutěži a proč bylo nutno uzavříti hranice pro dopravu určitých průmyslových výrobků. Hlavní příčina těchto neutěšených poměrů jest všeobecně známa. Vyrábíme příliš draze! Ale my nevyrábíme draze jen proto, že výkon dělnictva během války značně poklesl, že mzdy, režie, ceny polotovarů a pomocných prostředků, i tarify dopravní stouply do závratných výší a že nové a nové daně zatěžuji náš průmysl, ale i proto, že zařízeni našich mnohých průmyslových podniků jest převahou zastaralé, neodpovídající požadavkům doby a pokulhává v té příčině značně za cizinou a to nejen za Amerikou a Anglií, ale, bohužel, i za sousedním Německem. Okolnost ta byla dojista jednou z příčin, pro kterou na mělčině uvízla otázka typisace, o niž záhy po převratě zvláště ministerstvo veřejných prací v čele s panem ministrem Hamplem tak živě se zajímalo. Ohraničili jsme se čínskou zdí, abychom zachránili, co se zachrániti dalo, ale víte velmi dobře, velectěné dámy a pánové, že tuto čínskou zeď budeme museti jednou - a snad dříve než myslíme - sami zbořiti a otevříti hranice, abychom vyvázli ze začarovaného kruhu ustavičného stoupání životních potřeb. Při té příležitosti arci nutno říznouti hodně hluboko i na jiných stranách, neboť nestačí jen pátrati po příčinách našich neutěšených hospodářských poměrů, nestačí stále je jen kritisovati, nýbrž nutno je energicky a bezohledně odstraňovati. Proto můžeme býti vládě jen povděčni, že sama iniciativně ujala se palčivé otázky a předložila nám návrh, který má aspoň částečně přispěti k ozdravění našich zubožených hospodářských poměrů a který, i když snad nesplní naděje ve příčině oživení stavebního ruchu, jistě nezůstane bez ohlasu tam, kde pokouší se zlepšiti výrobní podmínky našeho průmyslu.

K tomuto zlepšení přihlíží zvláště § 2 pojednávající o podnicích, podléhajících výdělkové dani dle hlavy druhé zákona o osobních daních, kterým poskytuje možnost odpisu na daních z nákladů na budovy pro provoz vynaložených v letech 1920-1922 v redukované výši 50% oproti 70% odpočítatelným při stavbě obytných stavení, ale připočítává k tomu další odpočítatelnou položku v téže výši z hodnot, vynaložených na výměnu strojů a zařízení, a to tím způsobem, že odpočítatelnou položkou jest tu i polovice částek, které za tou příčinou uloží podnik - samo sebou se rozumí vedle obvyklých amortisací - v obchodních letech 1920-1925 dle zvláštního v bilanci jako samostatná položka vykázaného fondu. Nebude-li výměna strojů provedena do konce roku 1925, zdaní se arci obnovovací fondy z části neb celé dodatečně.

Kdo jen poněkud zná naše průmyslové podniky a jejich zařízení, dojista uzná, že této státní podpory jest jim nezbytně třeba, aby náš průmysl nezakrněl a nestal se ještě méně schopným světové soutěže, než dosud. Závratné ceny strojů a zařízení tovární, jež jsou dnes 15krát až 30krát vyšší než ceny předválečné, přímo znemožnily pronikavější investice, v důsledku čehož se pracuje u nás velmi často na strojích zastaralých soustav, velmi opotřebovaných a vyřaďuje se jen zcela nepotřebný brak. Mimo to dlužno přihlížeti k tomu, že stroje za války zakoupené nevyznamenávají se velikou bytelností a že i tyto stroje, třeba nejnovější, v krátké době třeba vyměniti za nové.

Podívejte se do našich dolů, hutí, strojíren, nebo do našich cukrovarů, pivovarů a lihovarů a dáte mně jistě za pravdu. Vzpomeňte jen, že většina našich kovodělných a jiných závodů donucena jsouc k pracím muničním, udržována byla po několik let v nepřetržitém chodu a při tom nebylo ani potřebných olejů, ani jiných řádných mazadel ani nejnutnějších příprav, ba ani času k opravám a v těchto dobách, ve kterých válka zdecimovala počet dělnictva, bylo nutno svěřiti obsluhu strojů osobám nevyučeným, mnohdy ženám a dětím. Dovedete si snadno představiti, jak to se stroji dopadalo. Následky tohoto hospodářství, bohužel, pocítili jsme teprve po válce. Ale mimo to odnímány byly průmyslovým podnikům i kovy potřebné k dalšímu vedení války, jako měď, cín, hliník, mosaz a olovo, které chvatně byly nahražovány železem a všemi možnými i nemožnými válečnými slitinami a náhražkami, a to v závodech, kde tyto násilné výměny kvalitativně i kvantitativně snížily výrobu, jako v cukrovarech, lihovarech a mnohých jiných podnicích průmyslových, v nichž bude nutno, pokud se tak nestalo s mimořádnými obětmi finančními, vyměniti opět železo za kovy drahé. Specielně jsou to aparáty a hlavně reservoiry v cukrovarech a pivovarech. A teď uvažte, velectění páni a dámy, že rakouská ústředna pro kovy platila za 1 kg měděných plechů 7 K, dnes stoji 40 K, za 1 kg cínu 4 K, dnes 85 K, ačkoli ještě před nedávnem stál 140 K, hliník 5 K, dnes 42 K, mosazných rour 5 K, dnes 40 K atd. Z těchto cifer a v uvážení zvýšených výrobních nákladů dovedete si, velectění pánové a dámy, za jisté snadno učiniti představu o finančních obětech, s nimiž je spojena sebe menší oprava nebo dokonce výměna opotřebovaných strojů a zařízení. Dlužno však přihlížeti k tomu, že valná většina průmyslových podniků, aby zachovala krok s duchem času, jest nucena vyměňovati stroje zachovalé za nové modernější, umožňující výrobu levnější a ekonomičtější. To se týče zvláště cihelen a keramického průmyslu, který musí býti náležitě vyzbrojen, aby rychle a pokud vůbec možná levně mohl dodávati potřebný materiál pro stavby a nebrzdil eventuelně stavební ruch svou nepohotovostí.

V důsledku těchto posledně uvedených rozpočtů stane se zákon, který vám byl právě předložen, dojista užitečným nejen zaměstnavatelům, ale i zaměstnancům, kterým poskytují moderní stroje, jejichž nákup tímto zákonem se usnadňuje, pochopitelné výhody, umožňujíce jim při stejném tělesném výkonu zpravidla vyšší výdělek.

Tento zákon přihlíží také k nákupu strojů a zařízení úplně nových a povoluje odpisy z daní ve výši 20% vedle normální amortisace. Doufám, že možno spoléhati v té příčině na liberální výklad zvláště 4. odstavec § 2, jak ostatně v důvodové zprávě pan ministr financí výslovně slibuje. Jest toho nezbytně třeba už z důvodu znehodnocení valutárního. Toto znehodnocení valutární řadí se k oněm ožehavým otázkám doby, jež znemožňují správnou kalkulaci a vrhají i nejsolidnějšího průmyslníka na vratkou loď spekulace, neboť kalkulace průmyslových podniků není již dávno jen ryze matematickou formulkou, kterou za dřívějších dob nebylo třeba zkoumati i po stránce hospodářské. Správná kalkulace musí míti vždy na zřeteli zabezpečení podniku, který nezbytně během určitého počtu let musí nashromážditi tolik prostředků, aby si mohl poříditi zařízení nové. Je-li to dnes vůbec možno, posuďte laskavě sami z číslic, které jsem uvedl, které arci multiplikují se při hotových strojích a zařízeních. Tak na př. plynový stroj o 2400 HP, který zakoupila jistá železářská společnost v roce 1913 za 317.180 K, stojí dnes přes 6 mil. korun. Takových příkladů mohl bych uvésti nepřehlednou řadu od transportních a ležáckých sudů v pivovarech až k největším těžným strojům dolním a hutním. Těm, kdož uvykli sledovati miliardové schodky našeho státního rozpočtu, nebudou snad číslice mnou uvedené imponovati. Ale ujišťuji vás, že milion jest dnes stále ještě v průmyslu velký peníz, a že v hospodářském životě hraje mnohdy význačnější úlohu než v státním rozpočtu miliarda.

A proto myslím, že z toho, co jsem uvedl, jasně vysvitá, že je našemu průmyslu nezbytně třeba navržených úlev daňových, aby se aspoň částečně předešlo důsledkům znehodnocení valutárního. Vždyť v Německu dospěly v té příčině odborné kruhy dokonce k názoru, že by bylo nejlépe, kdyby zavedena byla jednotná hodnotná veličina, přepočítaná na papírovou marku a to již proto, že i ostatní kalkulační složky, jako suroviny, polotovary, daně, mzdy, doprava atd., představují také jen hodnotu v papírových markách, v nichž vyjádřena je konečně i cena prodejní.

Řešení toto není arci nejschůdnější a dokonce není tak jednoduché, jak na pohled se zdá, ale nesporně nutno hledati cesty ke krytí ztrát, zaviněných znehodnocením valutárním, které jsou příliš veliké, než aby je bylo lze hraditi tak zvanými kalkulačními přirážkami. Ti, kdož se domnívají, že tyto kalkulační přirážky, které působí často tolik zla, jsou dosti vysoké, aby kryly i ztráty, vzniklé z valutárního znehodnocení, jsou na omylu.

Mohl bych to snadno dokázati na ceně železa, která dosáhla závratné výše, překvapující zvláště, srovnáme-li ji s cenou v Německu, mnohem nižší. V Německu jsou arci železniční správy si toho vědomy, že dopravní sazby pro suroviny nesmějí býti přes určitou hranici zvyšovány, i když železnice jsou pasivní. Kdyby se touto zásadou řídily i naše rozhodující kruhy, nikdy československé dopravní sazby nemohly pro železnou rudu dle kilometrové vzdálenosti stoupnouti o 125 až 329%, pro dopravu uhlí o 86-262% a pro dopravu koksu o 72-233% proti tarifům německým.

Dávka z uhlí a téměř současné zvýšení dopravních tarifů rázem naprosto znemožnily stabilisaci cen a byly hlavní příčinou zcela abnormálního zvýšení cen všech průmyslových výrobků i životních potřeb, které se v důsledku toho staly na světovém trhu absolutně konkurence neschopnými. Následky objeví se jistě již v příštím státním rozpočtu, a jsem pevně přesvědčen, že aktiva z dávky uhelné a ze zvýšených tarifů dopravních nevyváží pasiva, jež vzniknou našemu státu z konkurenční neschopnosti našeho průmyslu.

Bylo by proto osudnou chybou, kdyby berní správy na výhody, tímto zákonem průmyslu poskytnuté, hleděly jako na dar. Co poskytne pravice, nesmí v tomto případě bráti levice, neboť každý rozvážný finančník uvidí v těchto výhodách jen užitečné reservy státní pokladny, do které se jistě odepsaný peníz na daních záhy zase vrátí i s dobrými úroky, a to v důsledku hospodárnější práce, umožňující vyšší zdanitelný zisk i zvýšený výkon zmodernisovaných, eventuelně zvětšených závodů průmyslových. Mimo to však zvýší se, jak doufám, i tuzemská spotřeba strojů, čímž stoupne zaměstnanost našich strojíren, které - a ujišťuji vás, že tu mluvím slovo vážné, je nám opravdu již nezbytně třeba, nemáme-li se ocitnouti zase v nejsvízelnější posici.

Vzpomeňte, velectěné dámy a pánové, předválečných dob, vzpomeňte, jak tehdy říšská německá vláda ze všech sil a všemi prostředky podporovala průmysl a zvláště exportní a k jakému rozkvětu v důsledku toho průmysl říšský dospěl a jak znamenitě se při tom vedlo i státní pokladně, kdežto stará rakouská vláda v pošetilé domněnce, že právě exportní průmysl snese největší daňové zatížení a že není třeba poskytovati mu zvláštních daňových úlev, touto svou pošetilostí zdravý jeho rozvoj jen ubíjela. I v té příčině musíme se dokonale odrakouštiti. Mluví-li se ustavičně, že jest potřebí zlevniti naši produkci a zvýšiti ji, abychom mohli krýti rozpočtové schodky, pak nezbytně musí vláda hledati schůdné i na pohled neschůdné cesty, aby se umožnilo zvýšení produkce a nesmí nikdy klásti překážky zdravé podnikavosti, nýbrž naopak musí se vyvarovati všeho, co by podnikavost, spojenou vždy s risikem, brzdilo a podlamovalo.

Z uvedených důvodů doporučuji slavnému Národnímu shromáždění vládní návrh zákona, otištěný pod číslem 1208, který se snaží, aby aspoň částečně odčinil staré chyby, neboť vedle výhod, které skýtá zdravému podnikání, přispěje dojista i k povznesení berní morálky nejen tím, že průmyslové podniky nebudou nuceny k tvoření t. zv. tichých reserv, ale hlavně tím, že blahovolně podává pomocnou ruku těm, kdož řádně vedou obchodní knihy.

Lituji pouze s panem předřečníkem, že návrh tohoto zákona nepředložila vláda zákonodárnému sboru alespoň o rok dříve, neboť byl by v tom případě splnil jistě své poslání lépe, než v době, kdy se všech stran se na nás šklebí stavební a průmyslová krise, jejíž zhoubné účinky všichni pocítíme nepochybně již v nejbližších týdnech. Ale přes to oddávám se naději, že aspoň podniky, podléhající dani výdělkové dle II. hlavy zák. o osobních daních, budou ho moci částečně využíti a že tak přece jen přispěje k zlepšení výrobních podmínek československého průmyslu, jehož osud spiat jest tak úzce s osudem naší republiky. (Výborně! Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP