Pátek 14. ledna 1921

Slyšíme, a také kol. Biňovec to zde uvedl, že prý Fürstenberg byl vyňat ze záboru na Lánsku a Křivoklátsku za to, že prodal republice nějaký zámek a že za tuto úplatu bylo upuštěno od vnucené správy. To jsou hospodárné zásady, které nemůžeme schváliti, mimo to jsou to počiny, které ruší a ničí jednání pozemkové reformy, kterou přece všichni v této sněmovně máme na mysli. (Výborně!) Mohl bych těchto zjevů vypočítati víc, jenom na několik markantních ukazuji, abych odůvodnil, že jest potřebí, aby náš sněm si zvolil zvláštní kontrolní komisi, a náš klub již podal takový návrh. Bylo by si jen přáti, aby v ústavním výboru byl tento návrh projednán. Co míníme touto komisí? Komise tato by dohlédala na materielní používání těch částek, které jsou v rozpočtu uvedeny, bděla by nad tím, zdali se při těch akcích používá zásad hospodárnosti a také by se dívala na celou strukturu administrativní.

Tato komise ovšem bude museti býti nadána zvláštní plnou mocí. Nestačí, aby kontrolovala, aby nalézala závady a podávala o tom měsíční zprávy parlamentu a presidentovi, nýbrž bude třeba, aby tato parlamentní komise měla exekutivu, aby mohla ihned čistit, odstraniti toho, kdo nedbá hospodárných zásad, kdo zištně jedná ve svůj prospěch při akcích, které mají býti jen na prospěch republiky projednávány, kdo ve svůj prospěch prodává, nakupuje, za soukromé výhody vypouští ze záboru atd. To všecko bude muset komise dělati a míti plnou moc závady odstranit, sic jinak to bude zase prázdná forma.

Jest přirozeno, že potřebujeme této komise, neboť při rychlé výstavbě naší republiky se může státi, že organismus administrativní jest někde překrven a někde zase nedokrevný, že jest potřebí, aby tu přišli znalci a svědomití parlamentáři a podívali se, kde jest úřednictva zbytečně mnoho a kde jest možno úřednictvo z oboru jednoho nahraditi do oboru druhého. Vidíme, že berní úřady ve vypisování daní nemohou pokračovati, a přece je to životní otázkou pro republiku, aby se daně vybíraly. Co jest to platno, když budeme se usnášeti o nových daních, když se staré nevybírají? K tomu jest potřebí, abychom tam dodali úřednictvo. (Hlas: Na Slovensku se ještě vůbec nezačalo předpisovat!) Ano na Slovensku nezačali a v Podkarpatské Rusi teprve ne, k tomu ještě přijdu.

Tyto věci jsou pro nás nejdůležitější a myslím, že jest proto nutna tato parlamentní komise, která by byla zároveň opatřena znalci, kteří by mohli říci, že v určitém oboru není potřebí zatím tolik sil a dodali by je úřadu jinému. Sám pan ministr Engliš to byl, který řekl, že bude potřebí vytvořiti nový druh úřednictva pro berní správy; bude nutno vytvořiti zvláštní kursy finanční, aby ti, kdo po maturitě hodlají se věnovati státní službě a projdou jednoroční finanční kurs, mohli jít do nejdůležitějšího odvětví státní správy, k berním správám. To jest důvod, pro který podáváme návrh číslo 222 na zřízení úsporné a vyšetřovací komise parlamentní, a znovu zdůrazňuji, že bych si velice přál, aby v ústavním výboru tato věc byla brzy projednána.

Při této příležitosti musím podotknouti, co bylo v této debatě vysloveno a co bych nerad, aby zůstalo bez námitek. Byly proneseny stesky na úřednictvo. Není pochyby, že v takovém mladém administrativním aparátě jsou závady, ale sevšeobecňovati, mluviti o tom, že úředníci vůbec sabotují snad republiku a že někdy jest potřebí bůhví jakého donucování, aby plnili povinnost, to jest mnoho, to jest přehnané. Raději říci konkrétní případ, tam jest odstranění lehké, ale sevšeobecňováním neposloužíme aparátu administrativnímu, ani té chuti u úřednictva, aby skutečně s radostí pracovalo.

V celku musíme přece doznat, že aparát úřednický pracuje zdatně; byl jsem nedávno na Podkarpatské Rusi a i v této mladé, nejmladší části naší republiky administrativa za rok udělala skutečný pokrok. Přiznávám, že jest tam plno závad. Našel jsem tam u zemského finančního ředitelství hrozné věci. Pilný úředník náhodou Maďar - udělal rozpočet pro Užhorod na daně a vypočetl, že město Užhorod může odevzdati na daních 19 milionů korun. Přiznal dále že, i kdyby ta komise berní sebe víc škrtala, jest přece možno 14 milionů vytěžit. Prosím, referent zemského finančního ředitelství, finanční rada, tedy úředník republiky, tento jeho elaborát ani nepřijme k úřednímu jednání a nedá ho patřičným instancím. Místo toho jest odůvodněné podezření, že právě od těchto úředníků vyvolává se velké odbojné hnutí. V maďarských listech píší články proti tomuto pilnému úředníku a vyzývá se občanstvo, aby vůbec daně neplatilo.

Aby úřednictvo mohlo dobře pracovati, je potřebí, aby vláda stála za úřednictvem. Dnes máme slib vlády, že energicky zjedná průchod právu, a my jsme měli také - loyálně doznejme - příležitost viděti vládu při činu, že dovedla stát za úřednictvem. Ale máme smutné vzpomínky z dřívější doby, z předešlé vlády, kdy úředník byl vládou opuštěn. Nejen státní správa, nejen ministerstva, nýbrž i občanstvo musí podporovati úřednictvo při konání jeho povinností. Řekl bych, že zvláště členové parlamentu jsou to, kteří musí velmi pečlivě dbáti, aby se drželi zákona a nežádali žádného nadpráví.

Když jsem přišel do Podkarpatské Rusi, na hranici zastavil mne finanční strážník a žádal, abych se legitimoval. Řekl jsem kolegům: "To mám radost, že teď v naší republice je takový pořádek, že i v takových zapadlých krajích panuje tolik pořádku, že úředník zastaví, ptá se mě po pasu, po mé legitimaci, ptá se, jaký jest cíl mé cesty." Radost musí míti člen parlamentu z této kontroly a ne aby se rozčiloval, že nemá povinnosti legitimovati se lecjakému četníkovi. Nejsmutnější ovšem jest, že poslanec nepostaví se za energického úředníka, nýbrž postaví se proti tomu četníkovi a žádá o jeho potrestání. To, přátelé, je příliš mnoho. Zdá se mně, že musím klásti důraz na to, aby právě členové parlamentu dodržovali zákon (Výborně!) a měli z toho radost, když v naší republice začíná skutečně pořádek. (Výborně!)

Nesmíme zapomínat dále, že nemáme jen úředníky, nýbrž také poloúředníky. Máme v čele ústavu lidi, kteří vlastně nebyli dosazeni na úřad, protože jsou odborníky, ne, že tomu rozumějí, nýbrž prostě proto, že jsou příslušníky určitých stran, že dle klíče a určitých slibů, jež tomu kterému politickému příslušníku byly dány, musí dostati nějaký úřad. To by nevadilo tam, kde se nejedná o řešení vážných hospodářských úkolů, to by nevadilo, kde skutečně je úřad representativní. Ale vidíme, jak to vypadá v úřadech, kde takový sinekurista by vlastně měl pracovati. Nutno je vítat, že všechny strany poukázaly v této věci na Pozemkový úřad, že jest odstrašujícím příkladem, jak vypadá úřad, kde se dosazuje ne dle znalosti odborné, nýbrž dle tak zvaného klíče.

Bylo by nám to zadostiučiněním, poněvadž my to dávno říkali v této sněmovně, a již ve starém Národním shromáždění jsme ukazovali na nemravnost t. zv. klíče. Bohužel, jest otázka reformy půdy příliš vážnou, než abychom se mohli radovati, a proto jest povinností, abychom odstranili tyto sinekury, abychom odstranili politický vliv ve všech úřadech, aby se tam rozhodovalo skutečně věcně, nestranně.

Zrovna jako parlamentární ministři, když překročí práh úřední budovy, musí si být vědomi toho, že přestávají být exponenty své strany, že jsou jen úředníky republiky, tak i v ostatních úřadech musíme míti lidi, kteří se neodvolávají na svou stranu, nýbrž musí pamatovati, že jsou tu jen pro republiku a že jen pro zájem její musí pracovati.

V debatě o dodatečném rozpočtu dotčeno bylo také živnostenské otázky, otázky středních stavů. Zajímavo jest, že zástupce socialistické strany vyslovil se zde pro svobodu živností, a zajímavo jest že ten, kdo stojí na třídní politice, ten, kdo chrání vázané hospodářství, ten, kdo žádá subvence pro svoje organisace, subvence konsumentské pro konsumy, že ten najednou v živnostenské otázce se staví na svobodu, volnost proti všem subvencím, proti všemu protekcionářství. Krásná věc, jen trochu důslednosti jest potřebí. Mají-li se subvence odejmouti, ať jsou odejmuty všem, ale ne žádati subvence pro nákupní družstva, subvence pro konsumy, jak jsme toho svědky, žádati je tam a jiným je odepírati.

Velevážení pánové! Otázka, zdali svobodou živností nebo politikou ochranářskou pomůže se živnostnictvu, jest jistě vážná a příliš obsáhlá, než aby v debatách parlamentárních mohla býti řešena, ale poněvadž bylo zde o tom mluveno, přece několik slov o ní ztratím. Není pochyby, že svoboda živností nemůže přinésti živnostnictvu spásy. My nemůžeme vůbec najíti nějaký všelék, jak živnostnictvo z dnešního bídného stavu přivésti k lepšímu postavení. Nelze mluviti o tom, že by ochranářská politika spasila živnostnictvo, ale také ne o tom, že by svoboda živností byla jediným ochranným prostředkem, aby se živnostnictvu dobře vedlo. Nejsem zastancem těch, kteří tvrdí, že zkouška způsobilosti jest jediným prostředkem, ale nemyslím, že odstraněním této zkoušky způsobilosti, bůh ví, jak se živnostnictvu pomůže. Jest to podivné, že zrovna pánové ze socialistické strany tak příliš propagují svobodu živnostnickou a jsou to právě ti, jichž cílem jest vlastně odstranění středních vrstev. Jsou to ti, kteří tvrdí, že meziobchod jest vůbec na vymření, že to není trvalá instituce, že se musíme socialistickým družstevnictvím dostati do stavu, kde vůbec živnostnictvo a meziobchod trpěno nebude. Myslím, že jest to od socialistů, kteří toto navrhují a takto živnostnictvu radí, dosti neupřímné. Chtěl-li bych ve stručnosti říci, jaká jest možná náprava, pak pravím, že ani tím všelékem ochranářské politiky, ani všelékem svobody živností to nepůjde. Zdá se mi, že živnostníci mají dosti zkušeností, aby řekli: My zákonů máme dosti, pro nás už bylo zřízeno plno institucí, ale zákony tyto nebyly prováděny. Úřady, které to měly všechno prováděti, byly zatíženy, živnostenský referát byl popelkou na okresním hejtmanství, a přiznáte sami, že ještě dnes je živnostenský referát poslední věcí na hejtmanství, kterou se zabývají úředníci nejmladší, kteří nemají ani tolik právnických ani životních zkušeností, aby mohli rozhodovati. Ale oni nemají ani přípravy k tomu. Na universitách jsou přípravy pro notáře, advokáty, soudce, ale rozhodně ne pro živnostnické instruktory, pro živnostnické komisaře. Tam se vůbec živnostnickému právu nevyučuje. Právník si musí v praksi sám dodatečně osvojiti to, čeho k živnostenskému referátu potřebuje. To je jedna věc. Ale ten právník sám - zdá se v mnohých věcech, i kdyby byl sebe více připraven, nemůže rozuměti věcem, o kterých má rozhodovati. Tedy povinností nás všech, kdož chtějí živnostnictvu pomoci, jest, abychom se snažili laický živel přivésti do rozhodování právního již přímo v samé prvé instanci. Když budeme zřizovati okresní úřady, nejmenší správní obvody, kde ten politický úředník může přehlédnouti všechno živnostnictvo, tu musíme se starati o to, aby úřad ten měl nejen právníka, který se bude tou věcí i zabývati, nýbrž také odborníka, který by ze své praxe živnostenské zkušenostmi mohl tomu právníkovi také skutečně poraditi. Máme tolik různých protichůdných rozhodnutí právě proto, že na kompetentních místech nebylo dosti znalostí odborných. Zkrátka v čistě odborových věcech máme rozhodnutí proti sobě navzájem si odporující jen proto, že tam nebylo odborných znalců.

Dále bych řekl, že hnutí odborové musí zůstati hnutím odborovým. Zdá se mi, že živnostenská strana politická po této stránce velice chybuje, a není to také k prospěchu těch, které tu ona zastupuje, chce-li všemožným způsobem vnésti do odborového hnutí politiku. Ona to sice odůvodňuje tím, že prý jen politickým terorem a mocí možno jest dosáhnouti všech těch požadavků. Já však se táži: "Prosím, nemáte již dost zkušeností, jak to vypadá, když do odborových organisací zanášíte politiku?" A konec konců je ta jednota, kde jste nedodrželi kompromisu, která by byla jediným prostředkem k tomu, jak tu odborovost udržeti, nejlepším dokladem toho, jak zhoubně působí zpolitisování odborové instituce. Mohli jste slyšet své příslušníky, jak proti vám mluvili, že jste z této odborové instituce udělali politiku. Vy však jdete ještě dále. Vy posíláte dopisy do venkovských míst a měst, kde žádáte, aby za funkcionáře odborových organisací byli voleni výhradně jen příslušníci vaší politické strany. (Hlas: Pouze odborníci!) Ne odborníky, ale své příslušníky jste navrhovali. Kdybyste navrhovali odborníky, to bychom byli úplně s vámi za jedno, neboť jen tímto způsobem zachovali byste skutečně odborovost a posloužili byste svému voličstvu. Jakmile však bude odborové hnutí zpolitisováno, přestane všechna odborová práce, a té je přece nanejvýš potřebí. Tím zákonem liberalistickým z roku 1859 byla zavedena sice určitá svoboda a ponechána nucená společenstva ale, tážeme-li se, proč tato společenstva nefungovala, bylo to právě to, že státní správa na to tenkráte nepamatovala, že ten liberalistický vzduch tehdejší byl příliš silný, a že měla proto nalézti prostředky, jak by administrativně skutečně vnutila vnucená společenstva tomu živnostnictvu, aby mu dokázala, že je to k jeho vlastnímu prospěchu, když se bude těmito otázkami odborovými ve svých živnostenských společenstvech opravdu zabývat. To měla tenkrát státní správa udělat. Dnes musíme se starati o to, aby tato sdružení a všechna ostatní zřízení, která pro živnostnictvo tu jsou, byla jimi také skutečně náležitou měrou využita.

Náš klub podal kol. Petrovickým návrh, aby ty věci byly na universitě tradovány, aby na hejtmanstvích byli referenti zapracovaní a aby jim byl přidán laický živel. Tím to hnutí odpolitisujeme - a zjednáme jasno. Jestliže však budete politiku zanášeti do organisací čistě odborových, pak nic z toho, co bychom mohli snad dobrého vykonati pro živnostnictvo, nestane se skutkem. Co vadí dnes živnostnictvu jest to, že vlna socialismu a řekl bych radikálního socialismu se příliš vysoko vzedmula a že ty tendence a snahy, směřující k tomu, že není třeba živnostnictva, středního stavu a meziobchodu, jsou příliš silné, a proto se ptám, je-li zrovna dnes vhodná doba, aby střední vrstvy proti tomuto silnému tlaku a těmto velkým a silným tendencím se roztřišťovaly, místo aby se seskupily?

Je podivno, že p. kol. Mlčoch ve svém listě píše proti občanskému bloku. Nevím, jak bude p. Mlčoch chrániti proti těmto tendencím socialisačním svoje druhy, kteří ho volili, jak bude hájiti svého programu, když bude stlačen jeho pluk pouze na těch šest a když tu nikoho nebude, který by stál společně v této frontě proti vysoké této vlně?

Státní správa dnešní vlády první teplé slovo promluvila pro živnostnictvo, pro střední vrstvy. Čekáme nyní na skutky. Bohužel, dosavadní státní správa, jmenovitě předešlá vláda, ukázala, že ty tendence proti středním vrstvám nejsou jen tendencemi, nýbrž je doplnila ihned skutky. Není třeba to dokazovati návrhy o nemocenském pojišťování, kde se na živnostnictvu žádají větší příspěvky, ale veliká chuť nebyla přijmouti živnostníky do správy nemocenských pokladen. Potřeba by bylo uvésti občanské kontroly, kde, ačkoliv vlastně živnostníci a obchodníci měli býti kontrolováni, nechtěli socialisté vůbec do těchto kontrol občanské, tedy živnostenské vrstvy přijmouti. Klade se na živnostníka daň z obratu, moučná dávka a všecko to, ale práva živnostníkova zůstávají poslední. Sem patří všechno to třídní zdaňování, třídní zásobování, což všechno je namířeno proti živnostníku.

Když přišel výnos ze zásobovacího ministerstva čís. 62183, dle něhož legitimními rozdělovači, zásobovateli občanstva byla pouze družstva spotřebitelů a pak obce, které mohou zásobování předati družstvům - obchodníci a živnostníci byli vůbec vyloučeni - řekli jsme si, že je to už příliš nakloněná plocha proti živnostníkům. V tom musíme viděti, že ta vlna, která se žene proti střednímu stavu, jest tak silná a mocná, že všichni, a právě zástupci živnostenské strany politické, musí pamatovati na to, že je nutno sdružovati všecky, kteří stojí na základě soukromo-hospodářského podnikání, že musí se pevně semknouti, aby vůbec jakékoli výhody dostali, a vlastně ne výhody, nýbrž aby se ubránili tomuto útoku na střední vrstvy. Jestli to neučiní, jestli nebudou hleděti k těmto sdružovacím snahám a jestli nebudou jich podporovati, pak nehájí svých živnostníků, budou se jen jmenovati stranou živnostenskou, ale ve skutečnosti budou pracovati proti živnostníkům.

Ku konci chci se ještě zmíniti několika slovy o tom, co se dostalo do debaty rozpočtové mimochodem, totiž o pilných interpelacích a jmenovitě o pilné interpelaci dr. Šmerala. Řekl bych ihned, že jest potřebí nejdříve se dívati na celou věc nejen všeobecně, nýbrž právě s hlediska toho, že dr. Šmeral podal tento pilný dotaz a že pan dr. Šmeral je to, který má najednou takové citlivé právní vědomí a žádá ústavnost. To je podivné, že člověk, zastupující stranu, která vlastně všecko své snažení založila ne na ústavních zákonech, nýbrž na akci, najednou chce míti ústavnost! (Posl. Haken: Co jest ústavou zaručeno!) Ano, vy jste to byl zrovna, pane učiteli, který jste řekl: "Tentokrát zavíráte vy, pak budeme zavírat my." Prosím, to je podivné, že zástupce této strany má najednou takové jemné ústavní cítění.

Není pochybnosti, že my všichni, kteří stojíme ne na akci, nýbrž na ústavním řízení, musíme chrániti neobyčejně úzkostlivě ústavní svobodu, a jmenovitě instituci porot. Ale bylo by směšné a divné, kdybychom nepřipustili, že někdy nastanou okolnosti, že musíme omeziti poroty. Vždyť máme k tomu také ústavní zákon. A tu pro mne, objektivně vzato, jest jediným měřítkem k rozhodování to, jestli se skutečně staly takové činy a takové skutky, které tento ostrý krok odůvodňují. A tu myslím, když ministerstvo spravedlnosti předloží spisy soudní k prozkoumání právnímu výboru, že to je ta nejústavnější a nejlepší cesta, jak chrániti ústavnost. A jestliže právní výbor, prozkoumav spisy a akta, řekne, že tu byl důvod k odstranění porot, pak musíme my všichni, kteří stojíme na půdě práva a ústavnosti, klidně připustiti tento ostrý prostředek k uklidnění a zabezpečení pokoje a práva. Pan dr. Šmeral ve svém výkladu prohlásil emfaticky, že on je solidární se všemi těmi, kteří jsou v kriminále, o nichž prohlásil, že je jich tam 3000. Jest podivná dvojí věc, jednak ta, že s těmi třemi tisíci nesedí tam žádný jejich vůdce a odpovědný jejich činitel, a za druhé, že toto emfatické prohlášení činí pan dr. Šmeral s tohoto místa imunitního, kde se nemůže chytiti za slovo a říci: "Ty jsi také velezrádcem". To ukazuje málo statečnosti a neohroženosti, když pan dr. Šmeral vykládá, že zákon o velezradě je tak pružný, že i přípravné jednání a nevím, co všechno se zabírá do pojmu velezrady. To je to, že on tak příliš dobře zná předpisy zákona o velezradě, že velmi opatrně si počínal při svých činech mimo parlament, aby právě nepodléhal zákonu a aby nemohla býti podána žádost parlamentu o jeho vydání pro zločin ten. (Hlas: Co byste říkal, kdyby to byl dělal, aby mohl býti vydán? To by vám nebylo příjemné!) Já vám otevřeně přiznávám, že mně Lenin jest mnohem sympatičtější s tou svou plnou silnou vírou a s tou neohrožeností, než ta vaše neupřímnost, která se kryla nejdříve pod pláštěm sociálně-demokratické strany a dodnes nechcete se zváti ani levičáky ani komunisty a nechcete přiznati, že jdete za komunistickým programem. Tedy my trváme na tom, že se nijak neprohřešíme na ústavnosti, když budeme posuzovati rozhodnutí vlády věcně a nestranně podle spisů, když budeme věřiti tomu, co řekne právní výbor, zda činy, které byly spáchány, byly toho druhu, že odůvodňují tak ostrý prostředek jako je zastavení porot. A když vyzní votum právního výboru pro to, že skutečně tu byly takové činy, které opravňují vládu k tomuto rozhodnutí, tedy se klidně podřídíme.

Všechno to jsou důvody, pro které naše strana bude v této dodatečné rozpočtové debatě ke konci hlasovati pro dodatečný rozpočet v naději, že jak tento parlament, tak správa státní bude na příště hleděti vyvarovati se všem takovým činům a usnesením, které by znovu zase odůvodňovaly předkládání dodatečného rozpočtu. Mám naději, že státní správa tak se upevní a parlament nabude tolik konstitučního smyslu, že nebude odhlasovávati zákony bez řádného krytí, bez řádné úhrady a že tak státní správa bude hleděti zvýšiti tu základnu původního řádného rozpočtu, že se zbytečně neuchýlí, že bude spořit a že pak, když bude zvolena ta naše úsporná komise, bude míti ještě větší důvod, aby se tohoto rozpočtu držela, aby takové položky, které v rozpočtu jsou, přišly vždycky k tomu, nač byly určeny. Z tohoto důvodu a očekávaje, že bude lépe, že nebude potřebí dodatečného rozpočtu, bude náš klub hlasovati pro dodatečný rozpočet. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo udeľujem pánu posl. Roučkovi.

Posl. Rouček: Slavná sněmovno! Pokládám nejprve za svou povinnost, docela stručně pouze jednou větou reagovati na slova velectěného pana předešlého řečníka kol. dr. Matouška, který vytýká s pathosem přímo nepřirozeným naší straně nedostatek odvahy a nedostatek možnosti, žaluje na nás, že právě se nechceme přiznati, jsme-li opravdu nějakou levicí sociálně-demokratickou nebo skutečnými komunisty. Já odpovím, jak jsem již řekl, jedinou větou: Co jsme a co chceme, řekli jsme velmi zřetelně v celé řadě svých prohlášení a prohlášení tato podepsali jsme plnými podpisy. Ale když se žádá od nás tato upřímnost a otevřenost se strany pana dr. Matouška, pak dovoluji si upozorniti, že tutéž mravní povinnost mají páni s jeho strany a že mají otevřeně jedenkrát říci a přiznat, jsou-li stranou kapitalistickou čili nikoliv. (Výborně! Potlesk.)

My jdeme dnes jako strana ulicí, jdeme dnes tou ulicí, stigmatisováni přímo jako státní zločinci. Kolem nás hučí a kypí vlny nacionálního rozhořčení. Ve jménu svatého nacionalismu nás soudí celá ta vlastenecky dekorovaná ulice, dříve ještě než nad námi vyřknou zasloužený ortel republikánské soudy, nahlížející velmi pilně do ctihodně starých zažloutlých rakouských zákoníků. Kde jaký lichvář dnes, kde jaký keťas, pivní vlastenec a lenoch z povolání nám dnes plije do tváře, dělá nad námi ochotného sykofanta, novináři všech vládních listů povolují uzdu své nejbujnější fantasii, s ďábelskou rafinovaností líčí hrůznými barvami, jak prý naši lidé měli již připraveny revoluční tribunály s připravenými seznamy k smrti odsouzených, že prý již byli připraveni kati k vykonávání hrdelních rozsudků, že byly již rozděleny funkce lidových komisařů - ironií osudu v každém okresu a v každé obci jiní - že jsme dostali peníze z Moskvy s rozkazem k provedení skutečné revoluce, že dokumenty o tom byly již nalezeny atd.

Velectění pánové a paní! Náš tisk dnes je spoután, nám není možno odpovídati a vyvraceti, my jsme odsouzeni k mlčení. Kdybychom nejhloupější a nejmizernější imfamie takového nepřátelského tisku chtěli vyvrátiti, snad bychom tím předbíhali i soudnímu líčení a proto mají dnes volné pole všichni, kdo na nás tím nejšpatnějším a nejpodlejším způsobem uplatňují v novinách i na ulici svou politickou nenávist. A jestli přece řekneme slovo na svou obranu, překroutí je vládní tisk k velikému gaudiu svého publika a předhodí nás znovu posměchu a soudu ulice. Je velikou záhadou, když je náš zločin tak na jisto již postaven, proč vážené panstvo nevyčká aspoň, až budeme tím řádným soudem řádně odsouzeni? Proč nás soudí již předem, řekl bych, podle útrpného práva samo a na vlastní pěst? Já vzpomínám, jak před dávnými lety soudili také samozvaní soudcové, lichváři a penězoměnci v nádvoří domu Pilátova také už předem Ježíše Nazaretského, zrazeného, svázaného a poplivaného jako buřiče, který prý se činí králem sám, brání daně dávat a bouří všechen lid od Galileje až do Jerusalema. Jak soptili, když jim Pilát ohlásil, že na něm žádné viny nenalézá. Jak vyhrožovali i Pilátovi: "Propustíš-li tohoto, nejsi přítel císařův!" Jak volali po propuštění toho lotra Barabáše a po odsouzení Ježíšově! Jak před vynesením toho rozsudku v radním domě se mu posmívali, pak jej poplivali a políčkovali a jak jásali, když už jim byl vydán a když ten svůj těžký kříž vlekl na Golgathu. A já vzpomínám jak o řadu století později také samozvanci soudili v Kostnici mistra Jana Husa, jak jej vláčeli tmavými žaláři, jak jej mučili posměchem a hladem dávno dříve ještě než se sešel koncil, který měl teprve zjistiti jeho kacířství, zkoumati jeho vinu a vynést nad ním rozsudek. Jak již bylo předem hlásáno na základě jeho překroucených výroků, že se rouhal, že se vydával za třetí božskou osobu, jak jej zradil a jak proti němu svědčil sám jeho bývalý přítel Štěpán Páleč, jak se chlubil Michal de Causis, že na toho kacíře vydal již mnoho dukátů a že proto musí být brzy upálen. Jak cynicky byl zrušen Zigmundův glejt, zaručující Husovu bezpečnost, jak drze jej podezříval Michal de Causis z úplatnosti a jak na něj veřejně pokřikoval: "Ha, kam se poděl ten kabátec plný dukátů? Kolik peněz jsou Ti povinni páni v Čechách?" Jak Zigmund sám, věrolomec, radil kardinálům, aby Husa odsoudili a pálili i jeho přívržence", ratolesti i s kořenem.!

Velectění pánové! Vy se můžete smáti, že cituji bibli a že se dotýkám kacířských aktů. I my dnes jsme prohlášeni za kacíře. I o nás se tvrdí, že máme "kabátec plný dukátů" z Moskvy, i my jsme již předem souzeni, i my již předem jsme souzeni samozvanou velkou radou, posmíváni a popliváni v národě za horší lotra Barabáše, prohlášeni pro Golgathu a kacířskou hranicí předurčováni. Ještě není dnes sebrán ani prostudován žalobní materiál, ještě se náš soudní koncil ani nesešel a vlastenecká ulice již vyrábí proti nám atmosféru a volá své "Ukřižuj!"

Pánové, vidíte, jak se ta historie někdy i po tisíciletí opakuje. My nemlčíme zde aspoň. Ale venku mlčet musíme, naše obrana by zanikla v přesile vašeho velkého křiku. Náš tisk byl dnes spoután, naše organisační řády rozšlapány, naše shromažďovací právo bylo suspendováno, četníci o policajti vnikají dnes do našich důvěrných a výborových schůzí, nesmíme mluviti, nesmíme se scházeti, i naši poslanci jsou insultováni, četníky voděni a vypovídáni, když se jdou informovati o osudu rodin našich zatčených soudruhů. Svoboda tisková, shromažďovací, právo interpelační i poslanecká imunita jsou dány u nás ve psí a obránci demokracie a parlamentarismu přihlížejí k tomu všemu bez hlesu, ba s netajenou radostí. Což nechápete, jaké vysvědčení tím vystavujete před celým světem té své "demokracii" a tomu svému parlamentu?

Není pravda, že jsme konsternováni, že jsme zlomeni vaší persekucí, není pravda, že jsme zbabělými, není pravda, že se třeseme strachem, jak to stále tvrdí váš tisk. Na jedné straně dělali jste z nás šílené odvážlivce, kteří v nejnepříznivější pro sebe době chtěli dělat s holýma rukama krvavý státní převrat, a na druhé straně nás líčíte jako zbabělé hlupáky, kteří se tetelí hrůzou před policajtem a zatýkáním. My nemáme, proč bychom se strachem chvěli. A přejeme všem lomozícím vlastencům, aby byli ve svědomí tak klidni, jako jsme my. Dnes již jsou za námi doby středověké inkvisice, která si dovedla vinu kacíře zkonstruovati všelijakými šrouby a palečnicemi. Dnes se nám musí vina nejen nadhoditi, ale také řádně prokázati. A právě v tom ohledu nežádáme naprosto žádného pardonu, žádné milosti! Čekáme klidně na řádný soud, jeho průkazy a jeho nález. Před tím soudem musí býti slyšeni všichni, kteří dnes ještě pro veřejnost jsou němí, poněvadž zde mluviti nemohou, zatím co ulice falešných vlastenců, vyžíračů republiky, keťasů, lichvářů a příživníků národa slovem i tiskem klepaří a pomlouvá, lže a udává, dokonce i samozvaně předem soudí. Nevoláme po žádném smilování a milosrdenství, nevoláme po žádném ohledu a odpouštění, voláme po řádném vyšetření, po řádných důkazech, po řádném soudu. Voláme po spravedlnosti! Ale nedáme se souditi pouličními soudci, nedáme proti sobě svědčiti prolhaným novinářským anonymům, výrobcům sensací a klepařům z povolání. Co jsme chtěli a co stále ještě chceme? To jsme chtěli a to chceme, co nám bylo slavnostně slíbeno programem naší zahraniční revoluce, jakož i trojím slavným prohlášením vlád této republiky a před forem parlamentu: Vyvlastnění velkostatků, socialisaci dolů a velikých průmyslových podniků, nahrazení stálého vojska milicí, opravdovou odluku církve od státu, odstranění tajné diplomacie atd. Podívejte se, pánové, samé revoluční požadavky a všechny vlády se zavázaly k jejich splnění a když lid nemoha se nasytiti pouhými slavnými sliby, demonstruje pro jejich splnění, jde se naň se starým rakouským a maďarským zákoníkem, jeho stávkové právo se prohlašuje za zločin a pokus za velezradu. Lid, který prý jest podle naší ústavy zdrojem veškeré státní moci, jest dnes tlakem státní moci odsouzen mlčeti a dívati se, jak pod ochranou starých rakouských paragrafů uvádějí se slavné vládní sliby ad absurdum. Jest to tak, jako s těmi majestáty našich hrdinných českých Chodů, opatřenými velikými visutými pečetěmi českých králů. Ty majestáty shořely, roztrhány brutálním hradním pánem, v planoucím hradním krbu a ti, kteří v ne věřili a na ně se odvolávali, klesli jako rebelové pod ranami bezohledných panských mušketýrů.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP