Předseda (zvoní): Přikročujeme k rozpravě. Přihlášeni jsou v seznamu řečníků "proti"pánové posl. dr. Šmeral, dr. Keibl, Böhr, Patzel, Wittich, Taub, dr. Baeran, Bobek, Rouček a Skaunicová, "pro" páni posl. Biňovec, Slavíček, Zavřel, Anděl, Sopko, Johanis, Vahala, Pocisk, dr. Matoušek, Tůma, Štolba.
Uděluji prvnímu řečníku na straně
kontra zapsanému slovo, dr. Šmeralovi.
Posl. dr. Šmeral: Paní a pánové! Rozumí se samo sebou, že nebudu mluviti dnes pouze o finanční stránce vládní politiky. V tomto směru prohlašuji stručně, že po našem názoru ani požadované dodatečné položky nepřivedou do státního rozpočtu stálost a klid. Sotva zvítězila vláda a její orgány nad naší stranou, již vývojem poměrů jsou nuceny chystati nové další podstatné zdražení mouky a chleba, kterým mouka a bochníček chleba pro velkou část obyvatelstva stoupne v ceně skoro trojnásobně. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Snad již za několik dní bude na sněmovnu, která stále více stává se jen dekorací a nástrojem vlád, zbaveným vlastní vůle, nalehnuto, aby o 100% zvýšila daň z obratu, nejhorší nepřímou daň, která má veliký vliv na stoupání drahoty, která vynáší podle dosavadního rozvržení více než 1 miliardu korun a má býti zvýšena o 100% na více než 2 miliardy.
Dosavadní politická soustava po našem přesvědčení není způsobilá, aby zadržela stát na cestě do finančního rozvratu. Události, které prožíváme od měsíce, mne nutí, abych mluvil o věcech neméně vážných, jako jest zoufalá situace finanční. Nynější vláda, vlastně, abych se vyjádřil přesně, celá dosavadní soukromokapitalistická vláda soustava, stále více nás posunuje nejen do chaosu finančního a hospodářského, nýbrž v souvislosti s tím také do chaosu politického a morálního. Po dvou letech od radostné chvíle zrození státu dospěla tato soustava tam, že vláda dává střílet do dělníků, zavádí výminečné stavy a stanné právo, konfiskacemi ničí svobodu tisku. Zmobilisovala celý starý rakousko-maďarský aparát reakce a násilí, jehož v době války bylo používáno proti jejím lidem, aby ho stejně násilnicky a stejně nemotorně uvedla do chodu proti snahám strany dělnické. Zmobilisovala celý aparát staré rakousko-maďarské reakce, od paragrafu přestupku zákazu kolportáže až po § 58 trestního zákona o zločinu velezrady, od poslední osoby četníka až do osoby ministerského předsedy. A výsledek této mobilisace jest, že v republice přes tři tisíce dělnických pracovníků a důvěrníků uvrženo bylo do žaláře, že jedině v obvodu pražského zemského soudu úpí v žaláři 1600 zatčených, ze kterých 98% jest stíháno pro velezradu. Tento stav nemohu označiti hned v úvodních slovech jinak, než jako zločin velezrady spáchaný na právu lidu, ačli nejsme na tom ještě hůře, není-li to jen zločinnost vládní soustavy, nýbrž také velezradou na lidském rozumu, bláznovstvím umírající třídy, která splnivši svůj dějinný úkol s, pomocí svých nástrojů šílené zaslepenosti svým sobeckým zájmům chce na trvalo podříditi zájmy celé společnosti a státu. O těchto věcech budu mluviti.
Dříve než přejdu k politickému rozboru událostí, dovolte, abych dal výraz svému osobnímu pocitu. Starý rakouský paragraf o velezradě řádí, jako ještě nikdy dosud za celé století své existence. Za celou dobu života tohoto paragrafu zrozeného v době Bachova absolutismu a přejatého již tehdy ze starého hrdelního řádu teresianského (Slyšte!), za celou dobu rakouské reakce po dobu největších dějinných otřesů světové války nestal se případ, aby tohoto paragrafu tak hromadně bylo použito na tolika osobách jako nyní. Osmnáct set osob - to jest nejcharakterističtější cifra - jest uvězněno pouze v obvodu zemského soudu pražského, na Pankráci a v budově zemského trestního soudu ve Spálené ulici. A z nich 98% jest uvězněno pro vyšetřování z deliktu, se kterým jest spojena povinná vazba pro velezradu. (Různé výkřiky. Hluk. - Místopředseda Buříval zvoní). Každý právník řekne vám na první pohled, že tímto způsobem se celá tato akce vládní vede ad absurdum, neboť kdyby stát měl pouze v obvodě jednoho zemského soudu opravdu 1800 velezrádců, tak ten stát je hotov se svým životem, poněvadž jeho podklad by byl tak rozrušen, že žádným žalářem ani trestním soudem by nebylo nápravy. Ale slavná sněmovno, tomu tak není. Vám jistě bude nápadno, když 1800 dělníků je uvězněno na Pankráci, proč není zde dnes žádost státního zastupitelstva, abych byl vydán stíhání pro velezradu na příklad také já. Vždyť jste četli ve všech novinách o mých zločinech, o nichž psaly kde jaké noviny. A toto řízení se zahajuje s velikou lehkostí. Já vám oznamuji, že celá tato soustava řízení pro velezradu, která se vyvine v jednu chvíli na světový škandál, jest zahajována tím způsobem, že stačí k tomu, aby někdo byl zaveden do stavu stíhání pro velezradu v následující souvislosti. Státní návladnictví Československé republiky velmi si cení v ustanovení §u 58 tu výjimku, která je uvedena při zločinu velezrady, že při něm už nejen spáchaný čin, nejen pokus spáchati čin, nýbrž i samo jednání přípravné již obsahuje zločin velezrady. A víte, pánové, co se dnes při těchto tendenčních akcích za jednání přípravné považuje? Bývalý starosta města Brna byl předvolán jako vyšetřovaný ze zločinu velezrady před vyšetřujícího soudce a kdyby bylo zákonu proti dělníku jako proti němu stejně používáno, musil by ten soudce uvaliti na něj vazbu. A co mu bylo kladeno za vinu? V brněnské " Rovnosti" je redaktor Votava, který v souvislosti s těmito posledními událostmi, snad že mluvil na schůzi, to podrobně nevím, je vyšetřován pro velezradu. A poněvadž Vaněk před 1/2 2. rokem jako člen výkonného výboru na Moravě hlasoval pro to, aby byl Votava v Brně jako žurnalista umístěn, tedy tím nepřímo před 1/2 2. rokem učinil jednání přípravné, které teprve teď velezradu Votavovu umožnilo a proto trestní řízení proti němu zavedeno. Já na tento případ ukazuji na počátku, abyste znali základy, na kterých konstrukce největší části tohoto řízení je vedena. (Výkřiky.) A za této situace pochopíte, proč tu není žádost, abych byl vydán já, poněvadž v té žádosti by to neslo tak jako ve veřejném tisku opakovati paušálně důvody, tam by musela být uvedena konkrétní fakta, a kdyby nebylo možno uvésti konkrétní fakta, celá žaloba a akce bude okamžitě uvedena ad absurdum. Jak k tomu přijde 3.000 dělníků, kteří se domnívají, že mohou býti bez zkoumání faktů uvaleni do vyšetřovací vazby, která se promění ve vazbu trestní, jak k tomu přijdou, aby byli takovým způsobem trestáni? Zle je s autoritou státu, a zle může býti s budoucností této vládní soustavy, jestli ona takovým způsobem začíná.
Vážení pánové, nejsou aranžovány procesy trestní, nýbrž hromadné procesy politické a nejsou aranžovány jen vládou, nýbrž jsou aranžovány stranami tvořícími většinu v této sněmovně, které právě nyní hlasováním proti našim interpelacím, aby věci byly vráceny tam, kam po zákonu patří, a když už vláda řízení chce vést, aby zatčení byli dáni před poroty a aby ti, kteří jsou nevinně zatčeni, byli propuštěni, které hlasováním proti pilnosti našeho návrhu zrovna zajisté v této chvíli celé této akci, jejíž hrůznost se ukáže v budoucnosti, daly svůj souhlas a staví se za ni. I v tom, že není zde žádost za mé vydání, i v tom je rafinovaný výpočet. Vláda poznala za 4 neděle, které uplynuly od prosincových událostí, že naše hnutí nemůže zastrašiti. Poněvadž vidí, že je nemůže zastrašiti, proto chce vnésti nedůvěru do našich řad. Říkalo se: Šmeral je největší velezrádce, teď se proti Šmeralovi trestní řízení nezahajuje a zavírají se dělníci, aby byli dělníci přivedeni na myšlenku, že..... (Hluk. Výkřiky.) Také tento plán vás zklame. Je nesmyslem, že by 3 tisíce dělníků bylo účastno na činech, které by třeba i jen nejnásilnějším výkladem § 58 mohly býti prohlášeny za velezradu ve smyslu zákona.
Vy nechcete souditi činy, jednání,
nýbrž chcete souditi myšlenky, přesvědčení. Tendenčními procesy
chcete souditi naši stranu a hnutí. A proto prohlašuji zde před
celou veřejností, že my jsme se všemi třemi tisíci uvězněnými
velezrádci solidární. (Výborně! Hlučný potlesk stoupenců řečníkových.
Hlas: Sláva těm hrdinům!) Jejich idee jsou našimi ideami,
jejich cíle jsou našimi cíli, jejich boj je našim bojem, a jsme
připraveni.... (Hluk. Výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím o klid!
Posl. Šmeral (pokračuje): .... podstoupiti stejné utrpení, kterým oni procházejí. Je-li velezradou obrana dělnictva proti násilnému útoku a zradě, je-li velezradou politická stávka, je-li velezradou akce, aby bez náhrady byly vyvlastněny velkostatky, velkobanky a největší kapitalistické podniky ve prospěch socialistické republiky, aby jako počátek a organický přechod tomuto konečnému cíli byla na všech velkostatcích, ve všech kapitalistických velkopodnicích, ve všech velkobankách výroba a činnost podřízena kontrole podnikových rad dělníků, úředníků a případně malorolníků, aby toto vše se dálo za úplného šetření soukromého majetku všech městských i venkovských vlastníků drobných i středních, aby u nás byla zřízena pevná, cílevědomá vláda dělníků a malých rolníků, je-li velezradou láska k ruské revoluci a k vznešeným ideám komunismu - nuže, pak jsme my všichni velezrádci, pak jest stranou velezrádců celá naše strana, která má tyto požadavky ve svém programu. A prosím, zaujměte k tomu stanovisko! (Výborně! Hlučný potlesk soc.-dem. levice.)
Stopadesát legionářů jest mezi žalářovanými. S pohnutím posíláme s tohoto místa pozdrav těm třem tisícům, které vy sami, velezrádci včerejška, z důvodů velezrady držíte v žalářích, které při tom nejen jako politické odpůrce vězníte, nýbrž které vedle toho stejně, jako se dálo za války v Rakousku a v Maďarsku, mučíte ve velké části také osobním utrpením a zahrnujete veřejnou potupou. Kolčakovská persekuce, fakt, že 3000 lidí jste z politických důvodů uvrhli do žaláře, není příznakem vaší síly. To jest příznak vaší slabosti. Kdo v republice jenom takovými prostředky jest s to vládnouti, ten dokazuje, že není představitelem vůle lidu, která jest jediným zdrojem práva, nýbrž že sám pochybuje o základech své moci. (Výborně! Potlesk.) Máte-li námitky proti těmto slovům, pravím vám s tohoto místa: Vypište nové volby! (Výborně! Potlesk.) Ta chvíle, kdy 3000 lidí jest uvrženo do žaláře, jest jistě takovou, aby demokratická republika dotázala se vůle lidu. (Výborně!) Na Pankráci, Špilberku a ve všech větších městech Čech, Moravy a Slovenska v žalářích, tam jest politická síla, tam se rodí nové velké dělnické hnutí, základy nových poměrů a nového života, lepší, šťastnější budoucnosti Československé republiky socialistické. (Tak jest!) Ze žalářů vzešla dnešní moc naší kapitalistické vládní soustavy. Ze žalářů vzejde také moc třídy, která jest dějinami povolána vás vystřídati. (Tak jest!)
A nyní ke stránce politické. Nepovažuji
za nejvíce zodpovědnou osobnost pana ministerského předsedy, nýbrž
kladu otázku ministru zahraničních věcí panu dr. Benešovi:
Míníte nás svojí tajnou diplomacií na jaře vésti do války nebo
ne? Řada okolností nasvědčuje, že vše, co se u nás děje od té
chvíle, kdy bývalý ministerský předseda tak náhle postavil výkonný
výbor strany před hotový fakt demise a roztrhl dělnickou stranu,
má své příčiny v důležitých momentech zahraniční politiky. V prvých
dnech, když byl veden četnický útok na "Lidový dům",
kdy bylo stříleno před parlamentem, v Mostě, na Slovensku, kdy
jako do bitvy se všech stran byly v pochodech voděny vojenské
a četnické sbory na Kladensko, kde vedle bílé hrůzy řádila nepravda
všeho, vládě oddaného tisku, od listu pravice až po listy klerikální,
tehdy mohla býti veřejnost uvedena ve zmatek a tehdy přechodně
mohli lidé mysliti, že jde o nějaké veliké "spiknutí proti
státu". Ale dnes, když od události dělí nás čtyři týdny a
z mlh vystupují pevné obrysy toho, co se skutečně stalo, musí
si klásti i nejprostší člověk otázku:. Jaký poměr jest mezi poplachem
proti dělnickému tisku, mezi ohromným použitím aparátu státní
moci a mezi tím, co jako skutečnost viděti na druhé straně? A
i nejprostší člověk vidí, že v celém tom velkém zvednutí se dělnických
mas, jež jsme prožili a jež nyní jest vládě podkladem pro žalářování
a stíhání 3000 lidí pro zločin velezrady, nedošlo nikde k případu
násilnosti, ublížení na těle nebo snad ohrožení života, které
by spáchali dělníci. 1800 lidí jest nyní vězněno v obvodu pražského
zemského soudu pro velezradu, jsou to ponejvíce lidé z Kladenska
a Slánska. Při tom nebyla na Kladně a na celém okresu vytlučena
ani jediná tabulka v okně. (Slyšte!) Pokud vím, nebyl skřiven
vlas na hlavě ani jednomu člověku, nebylo způsobeno žádné poškození
majetku. Stejně bylo v Mostě, kde jste zastřelili 10 lidí, a stejně
bylo v Praze. Nedávné nacionální demonstrace byly nesrovnatelně
bouřlivější a nestřílelo se do lidí a nebylo 3000 zatčených pro
velezradu. Demonstranti vnikli sem do sněmovní budovy, vnikli
do schůze předsedů klubů a bylo rozumně postupováno, že nebyl
uveden v chod aparát policejní, vojenský a soud ní, dokonce v
tom rozměru jako zde. Každý cítí, že vytvořiti před světem takový
stav, takovou krisi, jak jest vyjádřena střelbou do bezbranných,
vyhlášením stanného práva a výminečného stavu, žalářováním 3000
osob z politických důvodů, jest pro stát s mezinárodního hlediska
povážlivé a že sotva se tak děje bez krajní nutnosti. Nuže, kde
je tato nutnost, když ani jedno okno nebylo rozbito těmi, kteří
podle vás byli bezprostředně ve velezrádné akci, aby rozbořili
stát? Známek k této nutnosti dostatečně vážných nelze hledati
v minulosti. Není možno tedy logicky soudit jinak, než že důvody
pro celou persekuční akci přinese teprve budoucnost. Za těchto
okolností jest pochopitelno, že v širokých vrstvách pracujících
lidí vzmáhá se znepokojení. Všeobecně se začíná pociťovati, že
vaše opatření proti naší straně a proti dělnictvu našemu mnohými
podrobnostmi připomínají na opatření, kterými Rakousko a Maďarsko
zajišťovaly se proti odbojným národům, když se chystaly bezprostředně
jíti do války. A poněvadž u nás zahraniční politika je vedena
tak, že její kontrola není možna, poněvadž máme k methodám ministra
zahraničních věcí pana dr. Beneše nedůvěru, tedy opakuji
ještě jednou otázku: Vedete nás na jaře do války anebo nikoli?
(Veliký hluk a různé výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím o klid! Prosím pana řečníka, aby pokračoval.
Posl. dr. Šmeral (pokračuje):
Nyní chci říci naše slovo o povaze prosincového hnutí. Ne,
abych je chránil proti vašim útokům a denunciacím. (Velký hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. dr. Šmeral (pokračuje):
Ne, abych je chránil proti vašim útokům, denunciacím z velezrady,
ne abych podchycoval ruku vašich výminečných senátů. Dělejte,
co dovedete. Víte z vlastní velezrádné minulosti, že na konec
přece jen se otevřou dvéře každého žaláře, a před dějinami že
obyčejně nezůstávají nahoře ti, kteří zavírají, nýbrž ti, kteří
byli zavřeni. (Potlesk soc. dem. levice.) Ale cítím povinnost
vysloviti se o povaze posledního hnutí proto, poněvadž vy, kteří
nyní od Bechyně přes Černého až po presidenta projevy
stále znovu a znovu opětovanými snažíte se vštípiti soudcům a
světu, že šlo o promyšlený a soustavně připravený útok na existenci
státu. Neděláte tím z nás jenom předem před svými soudci zločince,
vy se k nám chováte mnohem hůře, chcete z nás před světem, zejména
před socialistickým světem udělat i děti, prostomyslné, naivní
hlupáky, hlupáky, kteří bez zřetele na vlastní sílu, bez zřetele
na situaci domácí i zahraniční, (Hluk) bez přípravy...
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím p. kol. Mertu, aby pana řečníka nevyrušoval.
Posl. dr. Šmeral (pokračuje): ... s holýma rukama vážně pomýšlejí na útok proti organisaci měšťáckého státu po zuby ozbrojené. Tak naivními, takovými dětmi, takovými hlupáky, promiňte, nejsme, a již z toho může souditi každý, že s nějakým útokem na stát jako takový prosincové hnutí nemělo co dělati.
O útok na stát se nejednalo proto, poněvadž stát jako takový, jeho existence, jeho hranice nejsou pro nás nějakým objektem sporů a boje. Naopak, my uznáváme tento stát jako přirozenou základnu třídního boje. My uznáváme existenci samostatné Československé republiky. (Hluk.) My uznáváme existenci samostatné Československé republiky nejenom jako prostou skutečnost, nýbrž jako veliký dějinný pokrok proti dřívějšímu stavu. Jedině tím, že národ jako celek osvobodil se politicky, že Češi i Slováci se vyvinuli až k samostatnosti státní, jedině tím byly vytvořeny před poklady pro vývoj další; pro to, aby proletariát český a slovenský stal se psychologicky způsobilým k takovému třídnímu poznání a k vedení takového třídního boje, jež se stávají obsahem nynější epochy dějin. Právě proto, že zásady III. Internacionály nedají se klamati pouhou povrchností hesla "národního sebeurčení", jak je vytvořila západnická "demokracie", heslem, pomocí kterého tento stát by se obrací proti jeho konstrukci právě proto, že my pro útvary společenských organisací nepovažujeme za rozhodující jedině momenty národnostní, nýbrž stejně také přirozené momenty zeměpisné a hospodářské, právě proto není žádného logického důvodu, proč bychom se měli zabývati myšlenkou na "rozvrácení státu". Proč bychom to dělali? Vždyť naopak tento stát při národnostním svém složení, při nynějším aspoň rozdvojení buržoasií, které jest tohoto složení důsledkem, jest pro třídní boj a třídní vítězství proletariátu základnou zcela mimořádně příznivou a nejen my, také dělníci němečtí, maďarští, polští a ukrajinští byli by bláhovými, kdyby v zájmu svém i v zájmu proletářské revoluce světové této příznivé okolnosti plně nevyužili a sjednoceni s námi, nedávajíce se másti iredentistickým láká ním nacionalismu své buržoasie, na dané půdě třídní boj za třídní osvobození nevedli. (Potlesk soc. dem. levice.) Tento stát jest také naším státem. My jej chceme ne rozvrátiti, ale dobýti. (Výborně! Potlesk.) Zříditi v něm vládu dělníků a malých rolníků všech národů, kteří obývají jeho území, a silou pracující třídy, její přísností a prací zachrániti jej od rozvratu, do kterého každým dnem vaší vládní soustavy se víc a více ponořuje. V tom smyslu jsme revolucionáři, a když to ve vašich očích jest velezradou, nuže, k této velezradě se veřejně hlásíme!
Ale ani k tomuto zápasu, ne proti státu, nýbrž uvnitř státu od přesunutí moci nedozrála ještě doba a prosincové dělnické hnutí nemělo ten cíl. Kdyby tohoto cíle mělo a kdybychom v boji o tento cíl byli poraženi, beze všeho bychom to doznali. Vždyť nemohli jsme v tom případě předem počítati s tím, že republika, která sama zrodila se z revoluce a ve které jest presidentem Masaryk, jednala by tak urážlivě a brutálně k politicky poraženým, jako se jedná nyní na př. na Špilberku ve vašich žalářích, že by tak jednala se stoupenci jiné politické soustavy, kterým přece ani státní moc nemůže upírati ideových pohnutek, třebaže je porazila. I kdybychom byli poraženi jako účastníci zápasu o dobytí státní moci, stáli bychom jako čestní mužové vám tváří v tvář, odhodláni nésti důsledky svého jednání, věřící v budoucnost, a je urážlivou pro nás domněnka, že bychom snad zapírali. Ačkoli tedy neslýchaností persekuce nás tlačíte do situace, abychom již ze vzdoru a hrdosti řekli, že byl to tedy pokus o dobytí státní moci, vždyť persekuce nemohla by býti již o příliš mnoho větší, když 98% z 1800 žalářovaných jenom v obvodu pražského zemského soudu jest stíháno pro velezradu a za to mnohem větší nejistota by vnikla do vašich řad. Nemůžeme to říci, neboť z důvodů velkých politických zápasů příštích nesmíme uváděti v omyl své vlastní sbory a stavěti jim před oči perspektivy nesprávné.
Jaká je tedy skutečná podstata prosincového hnutí? Tato: Již od doby delší jednoho roku začíná zavládati v masách československého pracujícího lidu hluboké znepokojení. Chudý lid představoval si vybudování republiky jinak, než je budována. Věřil, že budeme míti republiku socialistickou. Při tom tyto představy nebyly vzbuzeny nějakou umělou agitací. Zřízení socialistické republiky bylo programem zahraniční revoluce. Bylo programem velké většiny sibiřských legionářů. Profesor Masaryk v dobách odboje byl všeobecně posuzován jako socialista. Slavnostní proklamací první zahraniční vlády československé, uznané dohodou, bylo slíbeno splnění velmi výrazných socialistických požadavků od odluky církve od státu, zrušení tajné diplomacie přes milici až po kolonisaci velkostatků. Vyvlastnění velkostatků jest odkazem dějin národa. V obou prvých vládách byli socialističtí ministři. Za obou vlád tvořily i nyní tvoří socialistické strany většinu vládní většiny. Obě vlády zavázaly se provésti vyvlastnění velkostatků a socialisaci. Již před půl druhým rokem bylo k vůli vyvlastnění velkostatků položeno poslancem Bechyněm ultimatum. Směrem k socialistickému převratu tlačí celý dějinný vývoj. V Rusku je vláda třídy dělnické skutkem již čtvrtý rok. (Hluk.) Udržuje se přes útoky celého kapitalistického světa. (Hluk. Hlas: V Rusku se nemohou lidé uživiti!) Budeme vidět za dva měsíce, jak je budete umět uživiti vy. (Hluk.) Ve všech státech zvedají se vlny dělnického hnutí velmi mocně. Může se kdo diviti, že naši dělníci berou vážně sliby a projevy minulosti, že věří, že republika socialistická již v tomto dějinném období je možnou, a že by musili zplanouti hněvem, kdyby došli k přesvědčení, že vývoj směrem k socialistickým řádům jest cílevědomě sabotován? (Posl. Toužil: Co jest dnes velezradou, může býti zítra zákonem!)
A toto přesvědčení začíná v massách zavládati. To je to, co působilo nejvíce na rozsah prosincového hnutí a místy vtisklo mu ráz. Od prvé chvíle, kdy obrysy státní samostatnosti začaly se projevovati na obzoru, nemohlo ujíti pozornosti prozíravých, že soustavně činnou jest také skupina, která cílevědomě pracuje k tomu, aby český stát nebyl utvořen jako stát socialistický, nýbrž po vzoru plutokracií západoevropských, jako mocenská organisace kapitalismu. Na Sibiři tato tendence velmi výrazně se projevila skupinou politického zmocněnce Pavlova. V Paříži nebylo více naučené diplomacie, tento stav nevynikl sice tak výrazně, ale k socialismu se na př. sám dr. Beneš v té době nikdy nepřiznal, třeba že jako socialista vystupoval před válkou a třeba že v Čechách později přijal místo na kandidátní listině české strany socialistické. Naopak, z jeho kruhů uplatňovaly se a uplatňují dosud vlivy, které již od jara 1917 uváděly v život soustavnou kampaň proti marxismu. Byla to kampaň z počátku jen literární a theoretická, ale nebyla náhodná. Jejím cílem bylo dosíci, aby v novém státě jako politický činitel nebylo dělnické hnutí třídní marxistické, nýbrž hnutí skromných pouze nároků reformistických, schopné spojení s buržoasií, stín Gompersových unií amerických anebo sociálně liberální pravice starých dělnických organisací anglických.
Pokus Modráčkova socialismu družstevního, pokus o naše sloučení s českými socialisty v prosinci 1918, jenž sám o sobě tehdy, když čeští socialisté stáli na rozcestí, byl velmi způsobilým k úvaze, ale v tehdejší konkretní formě měl sloužiti ne k posile, nýbrž k oslabení třídnosti dělnického hnutí, misionářská propaganda Voskova, v posledních měsících oficielně protežované návštěvy vůdců druhé internacionály, až na konec útok na jednotu sociálně demokratické strany a persekuce posledních 4 týdnů - vše toto jest řadou skutečností mezi sebou pevně souvisejících, tvořících různé etapy a různé pokusy jednoho a téhož, pevně promyšleného plánu. (Tak jest! To jest správné!)
Od počátku Československé republiky existoval plán, aby v ní bylo prosazeno takové rozvrstvení politických stran, aby 1. nemusela zde býti řešena otázka národnostní, aby při měšťáckém budování ústavní konstrukce nemusila napodobovati jako vzor Švýcarsko, 2. aby stát mohl býti budován jako stát kapitalistický a 3. aby byl úplně povolným nástrojem zahraniční politiky francouzského kapitalismu a militarismu. (Tak jest!)
Za tím účelem, poněvadž rozložení
na stranu buržoasní českou a německou pouhou buržoasní vládní
většinu dělalo těžce možnou, za tím účelem měla býti rozbita sociální
demokracie jako historicky se vyvinuvší politická organisace proletariátu.
Většina měla býti zkorumpována pro vládní politiku naznačeného
obsahu, z menšiny měla býti vytvořena strana nezkušená, romanticko-radikální,
kterou držitelé moci chtěli obstoupiti, aby se nemohla hnouti,
kterou by v případě potřeby třeba provokacemi svedli k činům nepřiměřeným
jejím poměrům a síle (Odpor), aby ji pak zlomili buď persekucí,
žalářem anebo ji chladnokrevně zmasakrovali. (Hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. dr. Šmeral (pokračuje):
My dnes, když naše listy jsou konfiskovány, když naše slovo
jest umlčováno, máme tuto poslední jedinou svobodnou tribunu v
republice. Mám zde slovo omezené časem. Obracím se na své odpůrce,
zda mně chtějí znemožniti, abych v této chvíli, kdy 3.000 našich
lidí jest v žalářích, naše stanovisko zde vysvětlil... (Výkřiky.
- Hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.
Posl. dr. Šmeral (pokračuje) My jsme proti úkladům, vědouce o nich, dělnické hnutí bránili se zoufalým napětím. Nyní konečně byl tento plán přece prosazen drastickými prostředky, když Tusar svou demisí uvedl věci do pohybu. Co se stalo, není útok náš proti státu, jest to konečné dovršení tohoto plánu. Jest to spiknutí reakce a zrady proti dělnickému hnutí, když se toto nedalo korumpovat. Vedle toho se obávám, aby to nebylo také přípravou k jarní válce. Že se při prosincových událostech nejednalo o puč náš, nýbrž o puč proti nám (Veselost), vysvítá také z toho, že my nevolili jsme dobu, nýbrž naši odpůrci ji určili bezprostředně před vánocemi v situaci pro stávkové hnutí nejnepříznivější. Stávka začala jako odpověď na ponížení, za které dělnictvo pociťovalo zasahování státní moci v takových rozměrech do sporu o dělnický majetek, a rozšířila se mnohem více nad rozměry, když druhého dne v Praze bylo stříleno do dělníků před parlamentem a Ringhofferovou továrnou. Na způsob projevení se stávky v některých místech měly samozřejmě vliv myšlenky, které dnes v massách živelně působí jednak následkem zklamání při výstavbě státu, jednak souvislost zápasu s massami proletariátu za hranicemi. Také Italie a Anglie prodělaly v posledním půl roce sociální zápasy velmi ostré. Kromě států balkánských nikde na světě nenapadlo státní moc a politické strany za ní stojící, aby v nynější době pro účast na sociálním boji, byť sebe ostřejším, tisíce dělníků kolčakovsky stíhala pro velezradu. To zůstalo vyhrazeno nám, republice.
A teď jen namátkou několik dokladů o tom, jakými formami jste jednali a jednáte s dělnickými příslušníky politického hnutí, jež chcete vyhladiti. Nechci sevšeobecňovati, ale na spoustě příkladů, o nichž nás došla sdělení, je viděti, že připravili jste své vlastenecké četníky, aby řádili jako carští pochopové za nejtemnější doby Ruska. O tom jak brutálně chovali se četníci při zatýkání na vesnicích na Kladensku, kde dělnickým ženám nadávali za surového vyhrožování "bolševických sviní", podal příklad při poslední své řeči soudruh Skalák. Zjistil jsem zcela přesně, že četníky pro ten útok na dělnické hnuté měli jste předem vybrané a zpracované! Již několik dní před zakročením vybrali jste specielně pro Kladensko a Slánsko své zvlášť spolehlivé četníky z Plzeňska, které nepovolávali jste hromadně podle stanic, nýbrž individuelně, zvlášť vybrané a veřejnosti známé vždy zvláštním příkladem.