Místopředseda Buříval (zvoní):
K slovu je dále přihlášen kol. Stodola.
Posl. Stodola: Slavná snemovňa! Mal by som niekoľko poznámok k rozpočtu, čo sa týka pošt a železníc, a síce hlavne so stanoviska slovenských pomerov.
Pošta v každom štáte koná kultúrnu missiu. Ale táto kultúrna missia nie je a snáď v žiadnej zemi tak vážna ako na Slovensku. Pošta je ten hlavný technický prostriedok, aby periferie Slovenska ídeove boly pripútané k republike.
Lebo ako chcete pripútať tie ďaleké kraje na príklad na slovenskom východe, kde pred vojnou nikdy nevstúpila noha slovenského inteligenta, kde maďarizácia úplne zabila ducha, kde ľud slovenský je zrovna zaplavený maďarskými tiskopisami z Pešti, ak nie prácou osvetovou.
Jestliže ten náš ľud slovenský nebude presiaknutý pravým republikánskym duchom, tak pohraničné kraje našej republiky budú vždy vystavené rozvratným živlom. Jedine osvetovou prácou docielime toho, že našim ľudom budú hýbať iné sily než dosiaľ. Dnes ovládajú ho zištnosť, sily mamonizmu. Čo mu chýba, je cit povinnosti.
Revolúcia, ktorej ďakujeme svoju slobodu, nesmie ani v tomto ohľade ostať negatívnou. Ona nám všetkým musí dať podnet ku vzletu, pravde a slobode. My musíme na to hľadeť, aby aj život nášho ľudu, ktorý bol doteraz životom záujmov, zmenil sa v život ideálov. Cieľ tejto osvetovej činnosti musí byť úplné uvoľnenie porobou zmrzačenej duše slovenského ľudu prehodnotením jeho mravných hodnôt. Z hlbín svojej vlastnej tvorivej duše čerpať nové sily svojho jestvovania, žriedla ktoré bude potrebovať k svojmu duševnému preporodeniu. Ale ako zdemokratizovať skutočne jeho dušu, ako zduševniť jeho život, keď je odkázaný úplne na seba, keď jediným spôsobom, ktorým by sa dalo na jeho dušu vplývať: tlačeným slovom, novinami, tlačovou propagandou nemôžeme ho zasiahnuť preto, lebo to vozidlo, ten nástroj tlačeného slova, pošta ešte nepracuje tak, ako by mala.
Dovoľte mi k významu tejto osvetovej činnosti na slovenskom východe ešte aj to pripomenúť, že tento kraj je aj s politického stanoviska najviac ohrozený. Jeho mentalita je úplne iná než mentalita na západe. Tam bola duša ľudu zcela inak modelovaná než inde. Na východe vidno tie najväčšie stavovské protivy, stkvostné grófske kaštiele a povedľa biedne želiarske chalúpky, kam tečie hnojnica. Nie je divu že medzi tento ináč krásny ľud prišla sloboda ako orkán. Je treba ho politicky ešte ako dieťa stále viesť, aby v rozpomienke na svoje nevysloviteľné muky, utrpenie a poníženie nestal sa spartakovským mstiteľom slz svojich matiek a svojich žien. Lebo nikde na Slovensku náš ľud nepostúpil takú Golgatu ako na východe.
Počnúc od Rákóczyho stále ťažko krvácal za stavovské záujmy maďarských barónov a grófov, svojich otrokárov. Pri 90.000 jutrovom magnátskom majetku vidíte tam malé škvarky zeme pre celé ľudnaté obce. Hnali ho húfom do Ameriky. Hnali ho za svoje hmotné záujmy na krvavé jatky. Ale zeme, na ktorej s každým vláknom svojej duše visel, za ktorou trpel nostalgiou v ďalekej Amerike, nikdy nedali našmu človeku ani za piaď, až na tých milostive udelených šesť stôp pre jeho hrob. Preto najprvšou svätou povinnosťou republiky je odčiniť túto krivdu a dať pracujúcemu slovenskému ľudu pôdu.
Netvrdím, že by nedostatkom poštovej služby bolo úradníctvo alebo zamestnanectvo na príčine, často narážame na force majeure, ktorá väzí v tom, že na Slovensku ešte stále musíme bojovať s detskými chorobami mladého štátneho organizmu. Zlepšenie pošty na Slovensku vyžaduje, aby poštovným riaditeľstvám bol pridelený dostatočný a dobre vyškolený, spoľahlivý personál.
Jedna zo závažných pričin ťažkostí poštovných na Slovensku väzí v nedostatočnom počte ambulančných vozov. Preto žiadame čo najrozhodnejšie v tomto ohľade bezodkladnú nápravu.
Nenachodím ďalej v rozpočte pošty väčší záujem pre naše spojenie automobilové na Slovensku. Preto žiadame zaviesť tieto automobilové spojenia: Zvoleň-Krupina, Dobroniva-Plešovce, Veselí-Myjava, Myjava - Brezová, Tvrdošin - Námestovo, Dobšina-Spišská Nová Ves, Rožňava-Turna Prešov-Giraltovce, Vojany-Mihalovce, Tisovec-Muráň, Ružomberok - Banská Bystrica.
Že u nás na Slovensku celý hospodársky a administrativný život nekonečne trpí technickými nedostatkami pošty a že náprava je potrebná, to nemusím spomínať.
Prejdúc na rozpočet železníc, nech mi bude dovolené podotknúť, že nesmieme robiť jednostrannú dopravnú politiku. Naša dopravná politika musí v sebe zahrňovať dopravu železníc, vnútrozemské vodné cesty, taktiež morský prievoz v harmonii s vnútornou a zovnútornou obchodnou politikou v jednu vyššiu složku nášho hospodárskeho žitia a bytia. Dopravno-geografické podklady našej republiky sú dané jej polohou. To sú hodnoty ktorými darmo budú chceť otriasť naši protivnící. Z ich dosahu nám nemôže sobrať nikdo nič podstatného. Hlavne Slovensko honosí sa jedinečnou zemepisnou polohou na veľkej hlavnej trati kontinentálnej, ktorá spojuje Paríž s Bagdadom, ktorá bude vybudovaná do Indie a cez Damašek spojená s transafrikánskou železnicou. Tak tedy hlavná svetová železničná trať pôjde po brehoch Dunaja tou cestou, kde od tisícročia chodily idey a tovary.
Smer našej vnútorno-zemnej dopravy pôjde prirodzene s východu na západ a opačne. Mnohé ponosy na naše slovenské trate pochodia z tejto novej orientácie našej dopravy. Predtým boly u nás všetky trate sústredené do potemkinovskej Pešti. Doprava bude v budúcnosti používať viac vodné cesty a prostriedky. Rieky sú totíž tie cesty, ktoré mašírujú. Preto naša dopravná železničná politika bude museť byť v budúcnosti čo najužšie pripútaná k Labe a Dunaju, akožto k našim spojkám s morom. Dunaj použije silne aj vývoz svojou prirodzenou gravitáciou na Východ.
Akú veľkú aktívnu položku tvorí Dunaj, v bilancii našej dopravnej politiky a hospodárstve, to ukáže budúcnosť. Smelo tvrdím, že bez organického vybudovania železničnej sieti a tarifov s touto artériou svetového obchodu, ktorá umožní nám dovoz potravin s Balkánu a z Ruska, je nie možné konsolidovať úplne pomery v republike. Súhra dopravy železničnej s vybudovaním Dunaja tvorí pre nás aj vážne politikum. Je to jeden z hlavných prostriedkov oslabiť dopravnú hospodársku hegemóniu Pešti a takto znemožniť dunajskú konfederáciu na politickom podklade. Dunaj je chlúbou Slovenska a bude slávou republiky.
Historický dosah tejto rieky so svojou pohnutou minulosťou tvorí tiež jednu z duševných složiek nášho ľudu. Už tie utešené piesne ľudovej poesie dokazujú, že každým vláknom sme pútaní na túto svetovú artériu dopravy. Veď iste medzi národami, ktoré hájily na jeho brehov kríž proti polmesiacu, stáli v prvom šiku Slovania.
Na Dunaj rakúsko-uhorská vláda nekládla veľkej váhy, nechcela oslabiť Triesť, čoho dôkazom je, že celá doprava pred válečná činila na Dunaji len sedem a pol miliona tún, kdežto o mnoho menší Rýn dopravil 66 milionov tún.
So stanoviska sociálne-politického musí mať naša železničná dopravná politika na zreteli, aby nerobila tie chyby, na ktoré stonie dnes Nemecko. Nie zo stavovských záujmov, ale z vyšších ohľadov nesmieme dať zakopať a zmrzačiť nášmu roľníckemu stavu túto studnicu vody živej každého národa, tak ako sa to dialo u nášho súseda, kde roľnícke obyvateľstvo padlo na 40% a kde obyvateľstvo, v poľnom hospodárstve činné, tvorí len 27% celého obyvateľstva. Vidiek, malé mestá, nesmú sa zanedbávať na účet veľkých miest. 23% duší žije v Nemecku v mestách, o viac než 100.000 obyvateľov. Nesmieme dať náraz v niekoľkých centrách nezdravej koncentrácií. Už v zárodku musíme hatiť vývin veľkomestej bytovej biedy napomáhaním racionálnej železničnej politiky. Zvýšená pozornosť, venovaná doprave, donesie priaznivú zmenu v naších v budúcnosti rýchle rastúcich mestách. Dopravou sa musí zmierniť tlak do strediska miesť, decentralizáciou obchodného života, ako i tvorenie veľkých obývaných pozemkov o predmestiach umožňovať. Vítame veľke transkontinentálne vlaky, ktoré nám na Slovensko donesie budúci cestovný poriadok. Žiadali by sme si až do Bratislavy a z ohľadu cudzineckej návštevy až po Tatry direktné vozne z Francie.
Postrádam v rozpočte remuneráciu za zvláštne námahy úradníkov a zamestnancov pri zakladaní riaditeľstva v Bratislave a po čas boľševickej vojny.
Pri dodávkach dráham na Slovensku sa nachádzajúcich žiadame vždy, aby predovšetkým bol do ohľadu braný slovenský premysel, obchod, remeslá a robotníctvo. Tieto stavy sú v dnešnej hospodárskej krízi na Slovensku na takého odberateľa, ako je štát, odkázané.
Republika sa musí postarať o to, aby vybudovaním dostatočných bytov umožnila stabilizáciu a definitivné vymenovanie českého úradníctva a zamestnanectva na Slovensku. To prinesie prirodzené zrušenie diét. Poznamenávam, že z exponovaných ženatých železničných zamestnancov v Bratislave len 4% majú tam rodinné byty. To sú predsa neudržiteľné pomery. Cieľom vyrovnania platov u nás bola by potrebná zvláštna úprava pre Slovensko. Na újmu služby je aj to, že úradníctvo, prevzaté od bývalej správy maďarských štátnych dráh, nie je ešte vriadená do štátu československých štátnych železníc. Systém paušálový by som odporúčal zrevidovať, alebo zameniť systémom prémie za prácu cez čas vo všetkých oboroch železničnej služby.
Poštová správa odchovala v celku asi 700 slovenských dievčat - kurzistiek pre poštovú službu na Slovensku. Železnice len asi 80.
Žiadali by sme si tejto otázke so strany železníc venovať väčšiu pozornosť a vymeniť české ženské sily na Slovensku našimi slovenskými, keď že slovenských ženských síl máme nadbytok. Tu musí sa odčiniť jedna z veľkých krívd starého režimu. Tisíce slovenských dievčat chradlo v hmotnej odvislosti, lebo vtedy slovenské roduverné devy neboly pripustené do úradov. Taktiež žiadame železničné kurzy pre mužských na Slovensku, aby sme si mohli vychovať dobrý slovenský železničný dorost. Prial by som si ďalej, aby sa naša riaditeľstva ešte viac staraly o umiestenie legionárov. Pri topení pri nastávajúcom chladnom počasí nech sa berú do ohľadú predovšetkým vlaky, používané vidieckým ľudom a vlaky robotnícke. Zamestnaneckým kasárňam na Slovensku mala by sa venovať ešte väčšia pozornosť. Preto nachádzam položku v rozpočte na osvetľovanie, topenie a zariadenie za nedostatočné. Humánnu činnosť Ymky, ktorá do železničiarskeho domu v Bratislave bude investovať veľké miliony, odporúčam čo najvrelejšie.
Želal by som si, aby ministerstvo železníc skutočne vládlo, aby nečakalo na podnety z vonku. Ministerstvo musí byť saturované duchom tvorčej potencie, tedy duchom produktivity, musí viesť veľkú konceptivnú liniu, musí viesť veľkorysovú dopravnú a stavebnú politiku.
My Slováci honorujeme to, že z 122 milionov na stavbu železníc padá na Slovensko 44 mil.
Dľa rozpočtu má sa započať budúceho roku spomedzi železníc, súvisiacích so župným sriadením len dráha krupinsko-zvolenská. Naproti tomu dráhy na slovenskom východe, na slovenskom juhu, v nitre ktoré by zriadenie nových žup umožnily, niesú ešte preliminované. Je samozrejmé, že za takýchto odolností utrpí župné zriadenie na Slovensku nevítaný odklad, za ktorý slovenská správa už vopred odmieta všetku odpovednosť.
Medzi projektovanými dráhami postrádame dráhu Muráň-Tisovec, ktorá neposkytuje žiadnych väčších ťažkostí, ktorej vzdušná čiara tvorí len 10 km a zabezpečuje bohaté výhody gemerskej stolici pred nepriateľskym prekvapením. Ďalej železnice Rimavská Kokava-Hnúšťa, taktiež Vranové-Prešov.
Ako veľmi súrnu úlohu predstavujem si zosilnenie trati Hronská Breznica-Parkáň, aby paralelne so severným rychlíkom mohol byť zavedený aj južný transverzálny rychlík. Každodenná potreba, povedal by som štátna potreba, vyžaduje o mnoho rychlejšie spojenie vlakové medzi Prahou, Brnom a Bratislavou.
Dnes nie sú ešte smernice našich budúcich obchodne politických a valutových pomerov ustálené, takže z toho dôvodu nemožno už dnes prebudovať od základu celú dosavádnu sústavu tarifovú, ako to budeme mócť urobiť, až to zmenené hospodárske pomery budú vyžadovať. Čiste mechanické porovnanie sadzieb našich dráh so sadzbami súsedného Nemecka, s ktorým máme už čulejší zahraničný obchod a ktoré bude vždy našim najsilnejším konkurentom hospodárskym ukazuje, že tarify v Nemecku, hoc dráhy nemecké majú 10 miliard deficitu, sú hodne nižšie než naše.
Pri povyšovaní naších taríf bola urobená chyba, že povyšovanie bolo zcela mechanické, šablonovité, nie odstupňované mierne podľa hodnoty zbožia. Konečne, že proti tejto hodnotnej zásade bolo zdražené uhlie z dôvodov fiškálnych o 150%, lebo sa ho najviac dopravuje, iné zbožie len o 100%, čo malo byť odstupňované, poneváč uhlie je najpotrebnejšou surovinou priemyselnou. Preto žiadame v budúcnosti, aby pri revízii taríf rozhodovaly výlučne momenty národohospodárske a nie hľadiska fiškálne. Túžobne čakáme nové zľavnené tarify, na ktorých sa pracuje. Istá vec je, že zavedením jednotného tarifu na všetkých dráhach odstupňovánim dľa vzdialenosti umožňuje sa hospodárske sbliženie Čiech so Slovenskom.
A predsa sú tieto sľavy tarifové hlavne v pomere k východnému Slovensku ešte nie dostatočné. V Michalovciach topia mestskú elektráreň a pivovar drevom. Dovoz piesku do sklární pri Lučenci stojí 5 raz toľko ako hodnota tovaru.
Ako možno žiadať a diviť sa nad tým, že konsolidácia Slovenska ide tak pomaľúčky, keď je to takýmito tarifami obťažené.
Slovenský priemysel, obchod a remeslo nemôže vydržať krutú súťaž a stojí v najväčšej tiesni, ktorá znemožňuje uspokojenie politické. Pri takýchto výrobných cenách na Slovensku dlho cestovať nemôžeme, preto žiadame zmenu uheľných taríf pre Slovensko.
Vybudovanie riadnych hospodárskych pomerov bude mať svoj prirodzený podklad v súmerne zväčšenej fabričnej a zemedelskej výrobe. Tento postup musí naša tarifná politika podporovať, na čo hlavne pre zväčšenie výroby poľno-hospodárskej musíme klásť zlevnením tarify na umelé hnojiva váhu.
Skoro nebude štátu, ktorý by mohol vydržať výlohy pri potravinách, ktoré nie sú zpracované, ale spotrebované, a kde diferencia medzi produktom a konsumom musí byť vyplnená tlačenými banknotami, ktoré ustavične klesajú na cene. Preto priali by sme si, aby v styku so Slovenskom bola vedená tarifná politika na budúce z vyšších hľadísk, so zretelom k hospodárskej sebestačnosti republiky. My sme nútení, ako známo, alebo svoju energiu v podobe fabričných článkov alebo náš kulturný humus, tedy ľudí, vyvážať. Naša tarifná politika musí sa týmto premissiám a veľkým smerniciam hospodárstva a produkcie prispôsobiť. Nijako nesmie dôjsť k ďalšiemu opätovnému zvýšeniu železničných taríf, čo by nebolo možné bez ťažkej újmy celoštátnych hospodárskych záujmov. Naše tarify, dnes už i tak dosiahly výšky skoro nesnesiteľnej. Nosnosť nášho hospodárskeho žitia a bytia je nimi už skoro preťažená.
Vývin Dunaja, o ktorom som už hovoril, automaticky musí so sebou doniesť zveľadenie Bratislavy na veľké svetové milionové obchodné empórium, najväčšie prekladište vnútornozemných kanálov v Europe. Tento veľmi potrebný vývin musíme so strany železničnej dopravy a tarifnej politiky, čo najúčelnejšie podporovať. Nové politické pomery zabezpečuju Bratislave nadvládu na Dunaji. Preto sa ma to dotýka zvláštnym spôsobom, keď niektoré kruhy peštianske chcú postaviť do umelého svetla jej jedinečnú zemepisnú a hospodársku polohu. Už i myšlienka orientálneho vzorkového veľtrhu nabýva konkrétnych foriem.
Zastavte sa len v prístave bratislavskom a už dnes pocítite tepnu svetovej dopravy. Bratislava, ospievaná ľudovou piesňou, ktorá bola symbolom nášho úpadku bude veľkolepou apoteózou vzkriesenia slovanskej myšlienky na Dunaji.
Nechcel by som tu opomenúť pred
obličajom celého československého národa spomenúť zdatnosť českých
železničiarov a poštovných úradníkov, zamestnancov a robotníkov
po čas maďarského vpádu na Slovensko. Iskrenná vďaka patrí ministerstvu
železníc, pošt a ich šéfom. Služba železničiarov a poštárov je
už i tak ťažká a plná odpovednosti, ale po čas tých pohnutých
dôb to boly zrovna nadľudské námahy. Hovoriť o heroických dnoch
našich železničiarov v tých časov, by viedlo priďaleko. Kamkoľvek
sa tedy človek obrátil alebo cestoval, všade videl na stráži českého
železničiara plného oduševnenia a ideálneho citu povinnosti. Už
či to bolo v zasnežených dolinách karpatských uprostred snehovej
metelice alebo pri Komárne, kde našich železničiarov masakrovali
od chrbta, všade sa chovali rovnako zmužile. Železničiari šli
príkladnym spôsobom v najťažšie boje v bitvách pri Párkane, pri
Nových Zámkoch francúzskému veliteľovi generálu Mittelhauserovi
v jeho nezapomenuteľnej borbe o záštitu Slovenska na ruku. Pri
Miškovci v daždi nepriateľských kulometov vyťahovali naši zamestnanci
vagony a stroje. U Nových Zámkov dva týždne sme hľadali železničiarov,
ktorí dobrovoľne bojovali v zákopoch. Nic menej chrabre držali
sa českí poštári a poštárky v Miškovci po čas evakuácie. Tí mnohí
ranení železničiari, tie železničiarske hroby po Slovensku sú
najlepším dokladom krvou spečatenej jednoty československej. (Výborně!
Potlesk.) A keď raz dovezú jednoho nemenovaného legionára
z hrobu z ďalekej Sibírie, keď celý národ v hlbokom pohnutí bude
kráčať za jeho truhlou, ako sme to posledne videli v Paríži a
v Londýne, keď zaleskne sa slza v očiach tisícov, vtedy by som
si prial, aby sa zúčastnily tejto úcty aj telesné pozostatky jedného
z mnohých českých železničiarov, ktorí nie na povel, ale dobrovoľne
obetovali svoje životy na oltári povinnosti za ideály slobody
československého národa. Nechcem zakončiť bez toho, aby som sa
s vďačným a pohnutým srcom nepoklonil posvátnej pamiatke týchto
nemenovaných hrdinov. Rozpočet prijímám. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní.):
Slovo uděluji p. poslanci Schustrovi.
Posl. Schuster (německy): Velectěné dámy a pánové! K oborům, v nichž následky doby válečné, dosud v nejhorší míře se pociťují, náleží bez odporu poštovnictví a dopravnictví.
Veškerý materiál, zejména u drah, byl úplně zničen a nebyl dodnes vhodným způsobem nahražen nebo do upotřebitelného stavu uveden. Nedostává se zejména pohyblivého materiálu lokomotiv a vozů. Ministerstvo železnic zařadilo sice na obnovu Kč. 220 milionů, ale tímto penízem bude moci býti nuzně sotva to nejnutnější nahraženo, tím více, ježto povětšině se ho dostane Slovensku. Malý příklad o nedostatku vozů: V měsíci říjnu bylo v revírech brněnském a falknovském o 15.000 vozů uhlí méně vypraveno, jelikož scházely vozy. To stává se v době, kdy všecko křičí po uhlí. Nehledě ku škodě národohospodářské, ztrácí také stát kolik milionů na dani z uhlí. Lokomotivy, jež zde jsou, nalézají se v takovém stavu, že hodinová zpoždění stala se ustáleným pravidlem. Vytápění a osvětlování vozů stává se převážně jen dle jména. Ostuda, jež hledá sobě rovné, jest náš nynější jízdní řád. Důležité kraje tohoto státu, jako severní Čechy, severní Morava, Jihlava a také západní Čechy jsou tím od spojení téměř odříznuty. Nejezdí totiž na př. mezi 12˙40 h polední a 9 hodinou večerní žádný vlak do Karlových Varů aneb do Chebu. Ve skutečnosti jezdí jediná dvojice rychlíková, druhá stojí pouze v jízdním řádu. Při tom vyloučena jest ona dvojice, která pro spojení byla by výhodnější. Takovéto poměry stávají se na všech liniích, při nichž jde o německé území
Nadmíru smutnou kapitolu, která dotýká se stejně železnice, jako pošty, jsou krádeže zboží, jež uvalují na stát velká břemena. Rovněž želeti jest nehod, které v děsivé míře se množí, následky to špatného materiálu vozového, zpožďování vlaků a ne nejposléze neustálého nesmyslného přesazování personálu provozního, na nějž jest patřiti jako na obět národního chauvinismu.
Ale všecky tyto nedostatky mají také jednu, aspoň pro správu železnic příjemnou stránku opačnou. Stále zvyšují se sazby na zboží i provoz osobní. Bezevšeho oprávněného podkladu, bez vší zkoušky, zda naše beztak těžce otřesené národohospodářské poměry takovéto obtěžkávací pokusy snesou, zvyšují se sazby na zdařbůh a do nekonečna, jednou o 50, podruhé o 100%. Jako zcela malý příklad budiž uvedeno, že i dle snížené sazby stojí dovoz 1 q uhlí z Teplic do Liberce Kč 7˙80. Je zajisté zbytečno, zvláště dokazovati, že podobnými opatřeními obchod, živnosti a průmysl co nejtížeji jsou poškozovány, ba částečně i zcela ochromovány.
Podobně zlé vady nalézáme v poštovnictví. Doručování pošty za trvání republiky nebylo vybudováno a zlepšeno, za to však poplatky vyšroubovány byly od skončení války o 300% a nad to. Nynější poměry, pokud jde o poštovné, jsou postrachem všech časopisů, které za zvýšené sazby doručováním ještě nedostatečnějším jsou odškodňovány.
Poštovní balík potřebuje mnohdy - podáme-li v Praze zásilku do Brna neb Chebu - 8 dní než dojde svého příjemce, předpokládaje, že ho vůbec dojde. S poštou listovní nemá se to o mnoho lépe, při čemž zejména poměry pošt přespolních zesměšňují každé líčení o nich. Tam musí službu obstarávati začasté starci, ženy a děti, an stát nemůže se tak daleko vzmoci, aby zřídil místo slušně placeného přespolního posla poštovního. Za to, ale vybírá pošta všemožné vedlejší poplatky a doručovací platy, jež dosahují velmi značné výše.
Spěšné, jež dříve doručujícímu personálu plně bylo vypláceno, demokratický stát nyní těmto chudákům odpírá, aby získal tím zdroj příjmů pro fiskus. Ano, toto státní hospodářství umí spořiti: ovšem na zcela nepravém místě. Obzvláštní ubohost jeví se v našem zřízení telefonním. Poplatek abonentní je sice každoročně zvyšován, za to poměry, pokud jde o připojení, o spojení pro rozmluvy, o možnost poslechu stále se zhoršují. Dosažení nové telefonní odbočky náleží pro obyčejného smrtelníka v této republice k zázrakům, jichž se nedožije. Téměř dvou roků bylo potřebí ku sdělání nynějšího, bohužel nesprávného seznamu telefonního. Nedostává se nám k vybudování nevyhnutelných potřeb. V Rakousku nachází se hojně potřebného materiálu, poměry valutární jsou pro nás příznivy i naskýtá se mimovolně otázka, proč se věci nechopíme.
Ale i zřízenci železniční a poštovní mají všechnu příčinu, aby byli se svými poměry více než nespokojeni - nadmíru namáhavá služba na straně jedné, špatné poměry postupové a mzdové na straně druhé. Kárnými prostředky nejhoršího druhu hledí se potlačiti koaliční právo zaměstnanců a zřízenců, kteří v důsledku stávajících disciplinárních prostředků jsou vydáni moci nadřízených úředních instanci. Možnost hospodářské svépomoci se surově podvazuje. Tisícové železničních a poštovních zaměstnanců a zřízenců byli po převratu ze svých míst násilně odstraněni, prostě vyhozeni, káráni, preterováni aneb jiným způsobem hrubě týráni, snad proto, aby tím státní autorita byla upevněna a zvýšena. Děje se pokus oloupiti zřízence poštovní násilně o jejich právo organisovati se.
Neohrožení muži, uvádím jen jména
Löwig a Scholze, kteří postavili se v čelo organisace, byli káráni
a činí se nyní pokus tento násilný čin nepravdami přikrášliti.
Kapitola o bytové nouzi platí v plné míře také pro železniční
a poštovní zřízence a také poměry v železničních dílnách vyžadují
nutné nápravy. Naše frakce podala ku všem těm věcem, jež zde byly
uvedeny, řadu návrhů k tomu směřujících, aby nynější neudržitelné
poměry byly odstraněny nebo zlepšeny. Zaměstnanci požadují zařízení
vskutku demokratická, aby zmizela veškerá násilná opatření, neboť
jen potom zavládnou v železničním a poštovním odboru lepší poměry.
(Potlesk německých poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
K slovu jest dále přihlášen pan kol. Bezděk. Udílím
mu je.
Posl. Bezděk: Slavná sněmovno! Chci krátce promluviti k resortu ministerstva zásobování. Ministerstvo zásobování je jistě jeden z resortů, který není oblíben. Zámožní a bohatí přirozeně chudobu nenávidí a chudí v chudobě zalíbení nenašli, a já bych řekl, že ministerstvo zásobování je ministerstvo žebroty a bídy. Právě z toho stavu také vzniklo, proto bylo stvořeno, aby to, čeho máme málo, mezi nás rozdělovalo. Jedná se o to, zdali úkol svůj také splnilo. A tu musím říci, že úkol ten splněn nebyl. Již od počátku organisace ministerstva zásobování byla špatná, a to proto, že nebylo slyšeno hlasů těch, kteří nebyli vždycky všude zastanci vázaného hospodářství a vázaného obchodu. Souhlasím s tím, že není možno ihned zrušiti vázané hospodářství a nebylo by to možno - když máme nedostatek potravin, musí býti tu učiněna opatření, aby se dostalo všem.
Ale poměry se přece měnily. Byly zde názory z kruhů rolnictva, z kruhů živnostnictva a téměř ze všech politických stran kromě stran socialistických, které ukázaly a dokázaly, že systém tento jest nezdravý a na dlouho neudržitelný.
Těchto hlasů mělo býti více respektováno. Měli jsme smutné zkušenosti z roku loňského, a když docházely nám zásoby před letošní sklizní, náš lid hladověl. U nás na Moravě byli jsme rozděleni na 3 kategorie - a to nemluvím o těch, kteří byli zásobeni obcemi. Poněvadž jsem činovníkem v družstevnictví a hlavně v družstevnictví spotřebním, mám trpké zkušenosti.
V první kategorii ve velkých městech a průmyslových podnicích dostávalo občanstvo plný příděl, aby se nebouřilo a nedělalo kraval. V druhé kategorii dostávali pouze polovinu podle toho, jak byl kraj smíšený a ve třetí kategorii nedostávalo vůbec ničeho, ani členové našich spolků konsumních. Představte si, velectění, jaký je to pořádek, jaký je to plán ministerstva zásobování! A mimo to v jedné obci byly 3 konsumy: sociálně-demokratický, národně-sociální a lidový. Jeden konsum dostával, druhý nikoli. Jednou to byl sociálně-demokratický, po druhé zase národně-socialistický nebo jindy to byl konsum lidový. V těch dvou konsumech mouky neměli, neměli tam ničeho, ve třetím ano, a v takové obci vznikla pak z toho pravá revolta. V první řadě to přirozeně odnášely nejbližší úřady, v druhé řadě zásobovací organisace. Tu chci jen poukázati na přednostní zásobování konsumu, které je tak často vytýkáno. Nechci však říci, že by přednostního zásobování toho lepšího zde vůbec nebylo. Připouštím, že některé konsumy měly jisté výhody, které svým tlakem a svou politickou váhou dovedly si vymoci. Pro to jsou také doklady. Třeba nedávno před 3 týdny pozoroval jsem asi po 3-4 neděle v Brně, že z jednoho konsumu odnášely ženy bochníky chleba, které obdržely mimo příděl mouky.
Velectění, já to neuvádím proto, že bych těm hladovým chudákům záviděl ten bochník chleba. Ale jak k tomu přijde ten druhý chudák, který není členem toho konsumu nebo té politické strany, aby o ten bochník chleba byl snad zkrácen a ten druhý byl na tom lépe? Jak přijdeme k tomu, abychom byli různým způsobem živení? Tyto poměry jsou naprosto neudržitelny a bylo na to poukazováno hned před volbami do tohoto Národního shromáždění. Některé strany dokonce slibovaly, že jakmile sněmovna se sejde, nepřipustí, aby takovýmto způsobem hospodářství bylo nadále udržováno. A co se stalo? Sotva byl výsledek voleb oznámen, prohlásil ministerský předseda pan Tusar na Žofíně, že vázané hospodářství, vázaný obchod musí býti udržen.
A nový pan ministr zásobování Johanis šel na to ještě chytřeji. Sezval si pány žurnalisty a těm přednesl celý svůj zásobovací plán, ubezpečiv je, že to bude dobře klapat, ovšem s tím úmyslem, aby ve prospěch té akce a toho plánu ta celá naše žurnalistika pracovala. Mezi zvolenými poslanci byla ovšem velká nevole, a aby této nevoli byl jaksi hrot uražen, sezval potom později klubovní předsedy a členy zásobovacího výboru, kde tutéž zprávu opakoval, a také nás ubezpečil, že letos poměry zásobovací budou zcela jiné, že dostane se nám plných přídělů, že můžeme býti naprosto spokojeni a ubezpečeni, že tak jako dříve, to už nepůjde, a také prohlásil, že to, co se v minulých létech dělo, za žádnou cenu trpěti nebude. Při tom nerespektoval naprosto výstrah se strany rolnictva i se strany nepřátel vázaného hospodářství, že se mu plány nepodaří. Nařídil kontingent, aniž by o tom on nebo snad jeho rádcové uvazovali, zdali ten kontingent budou moci naši rolníci vůbec odvésti.