Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Slovo uděluji dalšímu řečníku panu kol. Scharnaglovi.

Posl. Scharnagl-Würl (německy): Slavná sněmovno! Těch několik málo hodin, které jsou vyměřeny v rozpočtové debatě, mohl bych srovnati s přepychovými vlaky, které v malých a menších stanicích nestaví vůbec nebo jen krátkou dobu. Proto přičinili se také všichni řečníci o rychlíkovou rychlost.

Když jsem jako rolník a předseda německo-křesťanského rolnického svazu vstoupil do této sněmovny, myslil jsem si jako čestný politik, že se v této sněmovně bude také projednávati tehdy palčivá otázka vyživovací. Dosud se to však nestalo. Domnívám se proto, že jest potřebí zavésti na to debatu s rychlostí alespoň osobního vlaku.

Pozorujeme-li v naší zemi nouzi o chleba a mouku, uváží-li se dále, kolik miliard vydá se za cizozemské výrobky, musí si člověk mysliti, že v rozpočtu musí býti obsažena veliká čísla na povznesení domácího zemědělství.

Táži se proto: Kde jsou miliony na meliorace, na přidělení strojeného hnojiva, na chov bravu atd.? Při stanici zemědělství, jak se zdá, "D-vlak" nestaví. Do října t. r. zašlo 120.000 kusů hovězího dobytka na kulhavku a slintavku, což činí, počítáme-li skrovně, 48.000 q živé váhy. Počítáme-li nyní 1 kg za 10 K, vychází ztráta 480 milionů korun, nemluvě o dalších následcích. Avšak v rozpočtu nacházíme k povznesení chovu dobytka jen částku 100.000 korun. Tato částka stačila by snad pro obec, nikoliv však pro okres, na př. Horšův Týn, nemluve pro říši, jakou je Československo. Jak jest tu možno provozovati racionelní chov dobytka? Vinu na rozšíření moru nese ovšem většinou nově zavedená daň z obratu, která jest přímo unikum. Kde jest dotace na chov bravu, který jest v rozličných krajinách Šumavy a Krušnohoří naléhavou potřebou obyvatelstva? Nemyslilo se na to, že potřebujeme vlnu na ošacení, ovšem na hedvábí našlo se v rozpočtu místo pro dotaci. Odkud však mají dnes rolníci bráti peníze na nové nákupy?

Zajisté, páni, byly peníze, dnes však jsou vzácné. Dávka z majetku, daň z obratu, zvýšení čistých katastrálních výnosů pohlcují ohromné sumy. Statisíce rolníků tíží nezaplacení válečných půjček. Mimo soukromé úpisy musí se ještě počítati sumy, jež upsaly obce, jakož i spořitelní a záloženské spolky. Zaplacení kuponů stálo by stát, který tolik vydává na vojsko atd., asi 300 milionů korun.

Nyní ke kapitole 4.! Kolik připadá ze všeho toho na Němce, kteří přece činí 28% obyvatelstva? Má skutečně německé rolnictvo zakrněti?

V železničním spojení, v poštovnictví atd. máme veliká přání, ale v Poděbradech musí se vybudovati nádraží za 14 milionů korun! Bylo by zajisté mnohem důležitější v zájmu osobní bezpečnosti a hladkého rozvoje provozu přikročiti k rozšíření posunovacích kolejí na jednotlivých nádražích, čímž odstranily by se velké dopravní potíže.

Na jedno musím však při této příležitosti ještě poukázati; poukázali na to již cizinci při rozličných cestách státem. Na některých místech osobních vozů, na nádraží stále jsou ještě nemravné kresby a takřka nevylíčitelné oplzlosti v rozličných jazycích, jichž odstranění bylo by důležitější než ničení německých nápisů a pomníků.

Do zdravotnictví nechci se pouštěti, ježto o tom budou mluviti odborníci, nemohu však přejíti mlčením povinné očkování, že trestají se rodiče, kteří nedají své děti očkovati. Proto žádáme zrušení povinného očkování. Zdůrazňuji také současně hospodářskou nouzi obvodních lékařů, jejichž zlepšení postavení je potřebou státu.

V rozpočtu postrádáme podrobnou zprávu státního obilního ústavu a žádáme především vydání úředního seznamu, abychom mohli zjistiti, jací lidé tam sedí.

Žádáme co nejrychlejší odstranění všech centrál, neboť velikým počítáním se neposlouží ani producentům, ani konsumentům. Jen centrály zdražují chléb a mouku. Jen v uvolnění poživatin vidíme konečně pokles cen. 21 centrál vydržuje stát ročním nákladem 179,992.047 korun, z čehož samotný státní obilní ústav se svými filiálkami v Brně, Opavě, Bratislavě, a Užhorodě pohltí 156,234.709 K. Táži se nyní jménem naší strany a našeho stavu: "Bylo tím získáno více chleba?"

Naprosto rozhodně odmítám, aby rolník napříště zůstal hromosvodem konsumujícího obyvatelstva, což obzvláště jeví se v dani z mouky a chleba. Nebyly to domácí ceny obilí, které přinutily odpovědného ministra k tomuto opatření, nýbrž nákup cizozemských produktů a naše nízká valuta.

Pěstování obilí v krajinách, kde není cukrovková půda, stalo se již nevýnosným obchodem. Tak tomu je obzvlášť v německém území podél bavorských hranic. Naši rolníci jsou nuceni pro přílišnou cenu tak zvaného benzinu na mletí benzinové motory nechat zrezavěti a vypomáhati si žentoury a cepy, ač v novinách se čte anebo od řečníků slyší, že se zde v Praze dělají výlety automobily, většinou v dámském průvodu.

Spěchám ke konci, abych zastávkou nezpůsobil zpoždění vlaku, které jest jinak v republice obvyklé. K povznesení zemědělské výroby, která jest v těsném spojení s povznesením chovu dobytka, žádáme od vlády vydatný příděl strojeného hnojiva, subvencování skladištních družstev, aby byla s to po zrušení obilního ústavu obstarávati sprostředkování obilnin od producentů konsumentům.

Dnešní strašlivé dovozní tarify na železnicích znemožňují odbírání hnojiva z ciziny. Rovněž tak není možno mysliti na hnojení vápnem pro ceny uhlí a dopravní sazby. Povznesení produkce jest možno jen umělým hnojením, ježto dlouholetým porážením dobytka výroba přírodního hnojiva značně poklesla. Spěchám ke konci. Německý národ trvá nerozlučně na zděděné půdě, mravu a náboženství svých otců a předků a energicky žádá podle své síly uznání a ochrany ve státě. Slíbil-li nám pan ministr zemědělství, že nám na jaře rozsype za jednu miliardu strojeného hnojiva na naše pole, nepošle-li nám však Pánbůh déšť, nebude přes to úspěchu, neboť žádný stav není odkázán na požehnání boží tak jako rolnický. Končím starým rolnickým příslovím: "Člověče přičiň se, Pánbůh ti požehná." (Potlesk německých poslanců.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan kolega Mašek.

Posl. Mašek: Vážená sněmovno! Lituji, že se musím vzdáti obšírného referátu o zemědělské výrobě, jelikož mně je vyměřen příliš krátký čas. Musím se omeziti pouze na otázky, týkající se zájmů českého jihu.

Státní rozpočet ministerstva zemědělství podává nám obraz naprosto neuspokojivý, neboť prostředky, které má k disposici, jsou dojista nedostatečné. Zapomíná se, že každý milion korun, investovaný do zemědělství, znamená účelně a na vysoký úrok uložený kapitál, z něhož těžiti bude celý stát. Nepochybuji o dobré vůli a snaze rozhodujících činitelů, ale mám-li hodnotiti rozpočtovou rovnováhu jako vítaný výsledek, nemohu souhlasiti s detaily. Zkušenost jistě o mnohém poučí a budou to především zmíněná hlediska hospodářská, jež povedou, ne-li ještě v tomto rozpočtu - tedy najisto v příštích, k pronikavým změnám. "Ve zdravém těle, zdravý duch", samo toto úsloví výstižně zdůrazňuje úkoly a povinnosti, jimiž stát zavázán jest stavu zemědělskému. Dejte československému zemědělci, čeho mu nevyhnutelně třeba, a dokáže vám ad všechna hesla přesvědčivěji svoji oddanou lásku k vlasti pílí, vytrvalostí a skvělými výsledky.

V rozpočtu ministerstva zemědělství věnováno odbornému školství pouze 15 milionů korun. Částka tato naprosto nedostačí, neboť není zde pamatováno na školy kategorií nižších, jež sloužiti mají odbornému vzdělání malorolníků a zemědělských dělníků. Máme-li pokračovati s duchem času a vzbuditi u našeho dělníka zájem pro zemědělské práce jako v Dánsku, pak musíme mu poskytnouti příležitost k odbornému vzdělání. Bez toho nelze zavésti racionelní výroby. Mimo to je také naprostý nedostatek škol zimních a hospodyňských, jež se v praxi výborně osvědčily - dík zejména zdatnosti odborných učitelů. Dnes neměla by chyběti zimní hospodářská škola v žádném soudním okresním městě.

Rovněž položky odvodňování a zavodňování příspěvkem 8 milionů korun a příspěvek 15 milionů korun melioračnímu fondu pro celou republiku jsou naprosto nedostatečny. Při nynějším úžasně vysokém nákladu, spojeném s vyhotovováním plánů a rozpočtů všech nutných projektů, nestačí částka ta ani k úhradě prvních přípravných prací. Částka státem věnovaná k těmto účelům je vlastně jen investicí a bude v době 10-20 roků vrácena i s úrokem ve formě vyšších daní, zvýšenou produkcí a v důsledku toho menším přívozem obilí a dobytka z ciziny.

Fondy pro chov a zpeněžení dobytka započítané částkou 1 milion korun a 8 milionů věnovaných k zvelebení hovězího dobytka jsou zcela nepatrné. Po 5 roků nebylo možno importovati chovné býky a krávy z ciziny. Americký stát kupuje v Anglii a v Holandsku chovné býky a platí 100 tisíc ba i daleko více za 1 kus. Stejně platí o položce chovu koní. Naším požadavkem jest co nejrychlejší zvelebení chovu veškerého hospodářského zvířectva.

V oddělení pokusnictví, které jest hlavní složkou zemědělské vědy, věnováno jest 50.156 korun pro výrobu mlékařskou. Naše mlékařství jest vývojově posud v plénkách, s malými prostředky nelze však odvážiti se velkých věcí.

Oddělení rybářské vykazuje náklad 68.484 K. Je známo, že české rybářství ve starých dobách stálo na vysokém stupni. Později upadalo a ještě dnes vidíme mnoho nezavodněných rybníků. A přece česká ryba požívala světového jména a bude i v budoucnosti důležitým vývozním předmětem. A tak bylo by lze uvésti celou řadu nedostatků ve všech odvětvích zemědělské výroby, jež zahrnuje rozpočet ministerstva zemědělství. Bez většího nákladu rozhodně nelze pomoci této nejdůležitější výrobní složce. A to zejména v době všeobecného poválečného úpadku a nad to v době, kdy v čele tohoto ministerstva stojí věhlasný odborník český, od něhož celý stav zemědělský očekává nezbytnou reorganisaci, vybudovanou na moderních principech a zásadách.

Se zemědělstvím úzce spjat jest také drobný průmysl zemědělský, jenž je pevnou oporou rostlinné i živočišné výroby. Jsou to především lihovary, pivovary, škrobárny a j. Tyto podniky nemohou konkurovati s velikými, moderně zařízenými průmyslovými závody, Mají-li tedy nadále býti zachovány, musí finanční ministr poskytnouti jim jisté daňové úlevy, neboť kdyby se tak nestalo, jejich existence bude ohrožena.

Obsáhlý investiční program ministra dr. Engliše vykazuje potřebu 3053 milionů korun, jez kryta bude úvěrem. Veškery tyto investice mají význam národohospodářský a nutno je za všech okolností provésti. Ze by se podařilo však tuto sumu získati doma, považuji za nemožné. Nepochybuji ovšem, že pan ministr dr. Engliš postará se o úvěr za hranicemi po vzoru jiných evropských států. Pak nebude nebezpečí, že by tyto tak významné investice musely býti odsunuty na dobu pozdější k zřejmé škodě státu i občanstva.

V tomto investičním programu pomýšlí se na elektrisaci, jíž přikázáno pro Čechy 15 milionů, pro Moravu a Slezsko 10 milionů a pro Slovensko 6 mil. korun. Význam elektrisace jest však v naší době tak dalekosáhlý, že měla by jí býti věnována obzvláštní péče. Proto považuji částku 15 milionů pro Čechy za naprosto nízkou. Jsou investice, které provádějí se na malé ploše a kde nelze velké sumy v jednom roce využitkovati, jako na př. 15 milionů korun na stavbu parlamentu. Naproti tomu elektrisace, která provádí se po celé zemi, absorbuje přirozeně daleko větší obnosy v jednom ročním období.

Jsou problémy v životě mladého státu, jichž význam nebyl dosud náležitě doceněn, ač dotýkají se ožehavých otázek a znamenají mnohdy i samostatnou vývojovou složku ve státním životě. Z těchto neprávem dosud přezíraných jest elektrisace jižních Čech.

Bylo přirozeno, že tento pomíjený a utiskovaný kraj doufal a očekával rychlé nápravy, jakmile samostatný národ ujal se vlády nad vlastním domem. Leč posud poměry se nezlepšily a vláda - jak se zdá - měla mnohem více pochopení pro slavnou minulost tohoto kraje, než pro důležité otázky přítomnosti. Tak ministr dr. Zahradník odbyl deputaci, která předložila mu skromnou zadost o výstavbu dráhy do Mladé Vožice - Rakouskem již před válkou povolené, slovy: "Nyní máme důležitější stavby než jest tato vámi požadovaná." A když byl upozorněn na význam města Tábora i celého kraje, odvětil: "Co chcete? Vždyť každého cizince vozím vaším krajem a upozorňuji jej na vaše historicky významné město." Ministr Prášek dopustil přeložení hospodářské akademie, která získala si přece tak zvučného jména i za hranicemi, ačkoliv podmínky pro ní byly v Táboře nejvýhodnější. Ministr Švehla odmítl obnoviti historický kraj táborský při zřizování žup a snížil tak přirozeně město Tábor na úroveň zcela podřadnou. A přece sám president Masaryk při své návštěvě Tábora výstižně zdůraznil význam tohoto města s přáním, by vybudováno bylo jak v ohledu kulturním, tak i hospodářském na město prvého řádu.

Pokud jde o hledisko hospodářské, mám za to, že zmíněný problém elektrisace jest nejdůležitější, a podotýkám předem, že příznivých podmínek jest dosti. Jsou to jednak živé a vodou bohaté řeky, jichž síly lze velmi výhodně využitkovati. Dále pak bohatá ložiska lignitu a rašeliny k výrobě tepelné síly elektrické. Síly takto získané stačily by dojista pro veškeré zemědělství jihočeské i pro živnostnictvo a průmysl všeho druhu. Úspěchy byly by dalekosáhlé, úspora cenného uhlí tvořila by významnou reservu pro příští staletí, a dělnictvo jihočeské, jež vyniká pilností, dovedností a při tom vzácnou skromností, nemuselo by stěhovati se do ciziny a stalo by se důležitým výrobním činitelem pro náš stát. Dnes dojista netřeba platiti miliony na podpory v nezaměstnanosti, neboť zde, na českém jihu jest tolik práce, že ani domácí dělnictvo nestačí.

Pokud jde o požadavky komunikační, stačí zajisté pohled na mapu jižních Čech. Chudoba železniční sítě tu přímo zaráží. Chceme-li tedy kraj tento zprůmyslniti a zemědělsky pozdvihnouti, bude první podmínkou vybudovati v kraji tomto dostatek silnic a železnic.

Chybí zde prodloužení elektrické dráhy z Bechyně do Týna nad Vltavou, nové dráhy z Tábora do Mladé Vožice, dále k Vlašimi a na Kutnou Horu. Dráha transversální musí býti za všech okolností rekonstruována tak, aby mohla tvořiti spojení západu Čech s východem a Slovenskem.

O zanedbanosti jihočeského zemědělství svědčí dále smutné výmluvné faktum, že jediná zimní hospodářská škola jest v Táboře - ostatní města okresní postrádají škol těchto úplně! Meliorační fond jest tak nepatrný, že neskytá naděje ani snad na provádění nejdůležitějších prací melioračních na českém jihu.

A přece lze říci, že jest zde většina těžkých hlinitých a mokrých půd, jež nevyhnutelně vyžadují odvodnění. Vedle těchto prací ovšem na úrovni stejného významu jest i zavodnění půdy, souvisí především s rozsáhlým chovem hovězího dobytka, neboť v suchých letech přichází na zmar všechna mnohaletá práce, vzešlá ze snahy o rozmnožení. Dobytek nutno pak za všech okolností a za každou cenu vyprodati a, jak se před válkou dělo, vyvážeti za hranice. Tomu lze zabrániti včasným a důsledným zavodněním, s kterým by se dalo účelně spojiti zakládání rybníků jako vodních nádrží. Tím i náš chov ryb, který za hranicemi získal světového jména, umožnil by zlepšiti naši obchodní bilanci.

Chci-li tedy ke konci resumovati, přál bych si, aby město Tábor nebylo jen předmětem historických vzpomínek a centrem historických oslav. Ale mám pro přítomnost za významnější, že dnešní město Tábor se svým pokrokovým a podnikavým obyvatelstvem jest schopno, ba předurčeno obnoviti zašlou slávu tohoto jihočeského týnu a učiniti jej kulturním, průmyslovým a obchodním střediskem celých jižních Čech. Ukázalo se nejednou, že jihočeský lid - ani v nejkritičtějších dobách - národ svůj nezklamal. Nezklame ho ani v budoucnu, ba jsem přesvědčen, že překvapí zářivými výsledky svých ušlechtilých a činorodých snah, budou-li mu jen otevřeny možnosti a podána pomocná ruka tam, kde jest jí nezbytně třeba.

Upozorňuji proto na důležité problémy jihočeské otázky a prosím, aby tomuto kraji věnována byla povinná pozornost a náležitá péče. Mohu předem ujistiti, že každá oběť, spojená s tímto úkolem a nesoucí se k tomuto cíli, mnohonásobně se odvděčí. Kraj tento, slynoucí kouzlem romantiky, nebude pak již jen zemským rájem na pohled, jak o něm v plné míře platí poetická slova naší národní hymny, nýbrž stane se nejvýnosnější součástí republiky k prospěchu celého národa. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Slovo dále má kol. paní Blatná.

Posl. Blatná (německy): Slavná sněmovno! My parlamentní nováčkové neměli jsme zprvu pravého porozumění pro spoustu číslic, které tvoří rozpočet. Ale čím více jsme se jím zabývali, tím více oživují ta čísla, tím srozumitelnější řečí mluví a vypravují nám o skutečné podstatě tohoto státu, který by se rád tvářil demokratickým.

Shledali jsme, že tato finanční rovnováha není vybudována na národohospodářských nutnostech, nýbrž že je povahy čistě fiskální. Viděli jsme na příklad s jakou láskyplnou péčí se tento stát věnuje naprosto neproduktivním účelům sloužícím militarismu a naopak, s jakou malomocí, s jakým nedostatkem dobré vůle zachovává se k nejdůležitějšímu oboru národního hospodářství: k vyživování. Následky vidíme již dnes. Tři měsíce po žních a již jsme uprostřed krise ve vyživování. Dodávky váznou, města a vesnice průmyslových krajů dostávají dávku moučnou a chlebovou jen zmenšenou; v západočeském, zvláště v ašském kraji nebylo po týdny mouky, z rumburského obvodu průmyslového doslýcháme se téhož. Naše konsumní spolky odkazují znepokojené dělnictvo z týdne na týden. Obzvláště budí rozhořčení, že zásobovány bývají okresy nejen nedostatečně, nýbrž i nejvýš nestejnoměrně. Zvláště brambory, ale i chléb a mouku vydávaly některé okresy pravidelně, u jiných bylo váznutí pravidelné. Tato vyživovací hrůza má svůj původ v tom především, že zemědělské okresy své odváděcí povinnosti zadosti nečiní a naši vyživovací službu přímo sabotují. Můžeme to jinak zváti, čteme-li ve zprávě ze 17. listopadu, že některé okresy teprv odvedly 6 a 7% svého kontingentu? Při tom nemohou se rolníci na to vymluviti, že by se byly žňové práce opozdily, neboť naše úroda mohla letos o čtyři neděle dříve býti sklizena nežli loni. Ale nejen kvantitativně, nýbrž i kvalitativně odvádějí agrární okresy špatně. Odvedený kontingent tvoří 70 a 80% mouky ječné. Průmyslové okresy dostávají převážně oves a ječmen, které místo mouky musejí vydávati, poněvadž je přece zpéci nemohou, kdežto žito a pšenice zůstává v zemědělských okresech a putuje do podloudného obchodu.

Ale spoluvinným na tomto svrchovaně nesociálním chování rolníků je stát, který, jak se zdá, ani vůli ani moc nemá, liknavé okresy donutiti k odvádění, stát, který se nestará o dostatečné a vhodné dopravní prostředky k zásobování potravinami, což se zvláště pociťuje při bramborovém obchodě. Podáme v té příčině návrhy a prosíme slavnou sněmovnu, aby tyto návrhy přijala. Je nesmyslno, vydati brambory zmrznutí, zatím co lid hladoví, neboť nemůžeme uvěřit, že by, jak se proslýchá, zamýšlelo se jen z čistě fiskálních důvodů hlad lidu omámiti kořalkou. Z bramborů se vyrábí kořalka a 12.000 vagonů ječmene přiděluje se našim domácím pivovarům a lid hladoví. Je stejně nesmyslné, do našich krajů dopravovati z dalekého Slovenska brambory, které docházejí zpola shnilé a často až na třetinu se zemí jsou smíchány, zatím co dobré a hojné brambory naše prostě zmizí. Zásobování obyvatelstva brambory bylo nejen v nebezpečí uvedeno, poněvadž včasně nebyly provedeny dostatečné nákupy, nýbrž i že nebylo pak vhodně o to postaráno, aby brambory uchráněny byly při dopravě před zmrznutím.

Navrhujeme tudíž opatřením dostatečného množství uzavřených vagonů, obstaráním vhodných a postačitelných ochranných opatření při otevřených transportech brambory před zmrznutím uchrániti a tak ještě nyní umožniti dostatečné zásobení dělného obyvatelstva touto potravinou.

A jak to máme nazvat, když v době vyživovací krise prohlašuje a vykonává se stanné právo v pohraničních obvodech? Také my jsme proti podloudnictví; ale v době největší vyživovací krise používá stát nejbrutálnějších prostředků své moci. Představte si přece tyto kraje, o něž se jedná, hospodářsky a teritoriálně, naše západní Čechy na příklad! Polozaměstnané a nezaměstnané tkalce v ašském obvodě, rukavičkáře bez práce v Rudohoří, tedy vesměs ubožáky! K tomu péči o nezaměstnané, která toho jména sotva zaslouží. Představte si, pánové a paní, toto území! Před nosem hranice, za níž je hojnost lačných bramborů a za zády nikde agrární zázemí. Ale stát přijde a prohlásí stanné právo! Pořádek musí být, ale nikdo - a byť byl nejkorektnějším - nenechal by hlady zemřít své děti z pouhých důvodů pořádkových. Avšak stát, pánové a paní, zlou macechou je stát pro své německé pohraniční obvody. Leč nechtěla bych se jen na Váš cit obracet. Nejen že je to bez srdce, přede vším že je to nesmyslné, jest to i nespravedlivé.

Jinou zlou kapitolou je okolnost, že vláda opomenula včasně a dostatek obilí v cizině nakoupiti, že zásob nenahromadila, že žijeme takřka z ruky do úst a jsme tak odvislí od každé náhody, která při obchodu obilním na čas může ochromiti železniční dopravu nebo labskou plavbu. Toto prohřešení vládní lze v jistou souvislost uváděti s pověstnou spekulací cukerní ministerstva obchodu, za níž lid útraty ponese.

Navrhujeme, aby v poslední okamžik a za všech okolností o to se pečovalo, aby nakoupilo se tolik obilí a mouky, kolik je zapotřebí k podělení obyvatelstva až k příštím žním dávkou o 2 kg za osobu a týden a které nejsou uhrazeny dodávkou z výtěžku domácích žní.

K tomu účelu dále navrhujeme s ohledem na okolnost, že kalkulovaný výtěžek z prodeje 14.000 vagonů cukru podle dnešní světové ceny nestačí, aby větší cenu potřebného množství cizozemského obilí uhraditi mohl, aby po úplné úhradě domácí spotřeby přebývajícího cukru především k nákupu obilí a mouky z ciziny bylo použito. Dovolte mi, abych pro krátkost času návrhy jen přelétla.

Tak jako nemáme mouky a chleba, rovněž tak nedostává se nám všeho! Máme hojnost dobytka, ale žádného sádla a masa. Po mnoho týdnů již není kapky mléka pro kojící matky, kojence a pro naše nemocnice.

Tak stal se z vyživovacího obstarávání, jemuž za ministerstva Johanisova přece aspoň účelnost a plánovitost byla podkladem, vyživovací chaos. Poměry v ústřednách, o nichž nám poslanec Dietl vypravoval divy, nejsou také s to, aby tento chaos umenšily. Ale omylno by bylo za to míti, že by tyto poměry, tyto politování hodné zrůdnosti mohly míti vliv na existenci vyživovacích poměrů. Omylno by bylo vázané hospodářství nebo také jen výstřelky, o nichž jsme slyšeli, zodpovědnými činiti za shroucení.

Ale stále hlasitěji zaznívá volání po zmenšování vázaného hospodářství, po volném obchodě, jehož první následek nezbytně byl by ten, že by producenti ceny tak vyhnali do výše, že by mzdy dělníků, které již dnes všude daleko zůstávají za cenami životních potřeb, v tomto zápase bez odporu musily prohráti, že by dělnictvo tělesně zbídačelé bylo udoláno. A udoláno by bylo také vedle lidového zdraví národní hospodářství. Neboť tělesně zbídačelý stav dělnický není výroby schopen.

Na kterou cestu z tohoto chaosu poukazujeme, ukazuje vám návrh vyživovacího plánu našeho zemřelého soudruha Seligera, který sněmovna již má před sebou: Organisace zaopatření a rozdělení na podkladu družstevním v dorozumění s producenty za vyloučení byrokracie.

To je to, co chceme. Co však vidíme, jest - jednak následkem tvrdého egoismu rolníků - jednak neschopnosti a bezenergického chování se vlády shrucující se vyživovací hospodářství, řítící se k nám katastrofa hladu, z týchž důvodů vznikající úmysl experimentovati. Naše po pět let podvyživené obyvatelstvo, naše obyvatelstvo a svými zkušenostmi válečné a poválečné doby není tělesně a duševně uspůsobeno, aby bylo objektem experimentů. Již staré přísloví domácích hospodyní dí: "Co se ujme žaludku, nosí se do lékárny." Lékárna, pánové a paní, mohla by se jmenovat revoluce. Slyšeli jsme právě prohlášení pana ministra pro výživu lidu. Ale nemohu říci, že by také toto prohlášení bylo s to, aby náš veliký nepokoj, naši velikou starost o výživu našeho lidu zaplašily. Nemůžeme vládě důvěru vysloviti. (Potlesk německých poslanců.)

Předseda: Slovo dále má pan poslanec Beran.

Poslanec Beran: Slavná sněmovno! Chci promluviti k rozpočtu ministerstva veřejných prací a věnovati pozornost ve svých vývodech otázce, která má velikou důležitost pro nejširší vrstvy obyvatelstva a sice otázce uhelné.

Prožíváme jistě velkou krisi v zásobování obyvatelstva uhlím. Zásobení obyvatelstva uhlím, zejména venkovského je naprosto nedostatečné. Mám po ruce řadu dokladů, že celé okresy neobdržely za posledních několik měsíců vůbec ani jediného metrického centu uhlí, takže na př. v posledních dnech zavřeno bylo jen v Čechách, pokud mohl jsem zjistiti, více než 100 českých škol pro naprostý nedostatek uhlí. (Hlasy: Slyšte! Slyšte! To je úžasné!)

Slavná sněmovno! Jistě jest zde nutno, abychom hledali příčiny, kde to vězí, co zaviňuje opravdu tento špatný stav, který přivádí nám nejen veliké škody hospodářské, ale který v mnohých směrech ohrožuje výchovu dětí, jak toho důkazem jsou uzavřené školy, kde pro nedostatek topiva nemůže býti vyučováno. Jest zajímavo, že okresy jako mirovický, písecký, strakonický, netolický atd. buď nedostaly v těchto měsících příděl uhlí vůbec žádný, nebo dostaly jako na příklad okres jilemnický toliko 15 procent přídělu. Jistě neslouží pro povznesení autority státní, když musím konstatovat, že sice uhelné oddělení při ministerstvu veřejných prací přiděluje na papíře značné části uhlí, bohužel však toto uhlí nedostane se do rukou těch, kterým jest přiděleno. Jednotlivé obce a okresy dostávají příděly uhlí na papíře, ve skutečnosti však nedostane se jim ani jednoho metrického centu uhlí. A zvláštní ještě jest, že zatím co celá řada okresů nedostává příděly ministerstvem stanovené vůbec, nebo dostává toliko příděly v nepatrné míře prostřednictvím různých keťasů, jest možno obdržeti dostatek uhlí, ovšem za výměnu nebo za ceny úžasně předražené.

Jest nutno hledat příčiny, v čem spočívají tyto zmatky. A jestliže mluví se o zásobovací krisi, jestli celá řada řečníků v dnešní debatě ukazovala na příčiny nedostatku mouky, jest také jednou z těchto příčin nynější stav, ve kterém zemědělec, nechce-li v pravém slova smyslu zmrznout, jest nucen opatřovat si uhlí výměnou za obilí. Tak u některých dolů, jako na příklad v revíru kladenském, celá čtvrtina 25% až 30% a více veškerého vytěženého uhlí přichází pro vlastni spotřebu dolů, čili použito jest tohoto uhlí netoliko pro závody dolů, nýbrž používá se uhlí na výměnu za obilí, maso atd. a na různé jiné věci, nežli aby bylo rozděleno dle plánu ministerstvem stanoveného.