Předseda: Než udělím slovo řečníku následujícímu, sděluji, že jako zástupce ministerstva školství jest přítomen odborový rada Valouch.
Uděluji slovo dalšímu řečníku
v seznamu na straně "pro" zapsanému, panu posl. Horákovi.
Posl. Horák: Vážené shromáždění! Povšechná debata rozpočtová nesla se směrem, který upomíná na to, že žili jsme pod dojmem národnostních a jazykových debat. Ještě jsme si vzpomínali na aféru ašskou, chebskou a teplickou, které byly v živé paměti, a teprve podrobná debata přinesla v této věci jakýsi obrat na cestě národohospodářské, kam skutečně rozpočtová debata také náležela. (Místopředseda inž. Botto převzal předsednictví.)
Rozpočet ministerstva školství pamatoval jistě na všechny národy, tento stát obývající, pamatoval na ně měrou podle zásluhy, podle jejich zdatnosti a také jejich populace. Ze se pánům z tábora německého rozpočet ten nezamlouvá, chápeme dobře, ježto jsou ještě zvyklí na rozpočty z dob dřívějších, kde požívali plných práv, a neřekl bych jenom práv, nýbrž v každém ohledu, tedy také kulturním, nadpráví nad jinými. Proto se stalo, že jsme vždy byli těmi, kteří v tomto směru si stěžovali, a když jsme chtěli, aby v ohledu kulturním dělo se nám po právu, museli jsme ponejvíce sami si pomoci.
Včerejší řečník p. kol. Kostka zmiňoval se o tom, že na povznesení německého školství má hlavně německy národ svoji vlastní zásluhu. Uznávám to z velké části, ač úplně tomu tak nebylo, poněvadž byly zde rakouské vlády, které, ať ta či ona, vždy měrou dostatečnou podporovaly toto německé školství na úkor českého, hlavně pokud se týče Čech, Moravy a Slezska. Pravil, že na příklad průmyslové museum v Liberci jest skutečně na výši doby. Uznávám to a pravím ještě k tomu, že by mohlo státi všude v každém hlavním městě kteréhokoli státu. Tedy to jistě uznáváme a přiznáváme jim také, ale my ve zněmčeném území musili jsme si národní školství vybudovati sami. Byl tam dostatečný počet českých dítek, ale nenašla se nikdy žádná vláda, která by to byla uznala a která by nám byla, pokud se týče národního školství, učinila zadost.
Musili jsme si různými svými spolky, Ústřední Maticí Školskou, Národní Jednotou Severočeskou a Národní Jednotou Pošumavskou, sbírati po krejcárku a musili jsme tam, kde byl dostatek školou povinných dítek, školy zříditi a teprve, když jsme je zřídili - a byla jich celá řada vybudována - teprve potom přišel stát a převzal je, ale počítalo se to ještě celému národu jako veliká vymoženost, jako present, který dřívější stát rakouský nám v tomto směru činil. Školy v uzavřeném území musily prodělati jistě začasté křížovou cestu. Nejen že nebylo uznáváno, že ta oprávněnost zde jest, nýbrž byly zde také spolky na straně německé, byl zde tak zvaný Schulverein, který - dnes si to můžeme otevřeně říci - nebyl žádným obranným spolkem jako Ústřední Matice Školská, nýbrž byl to spolek výbojný, který v českých městech, kde německých dětí skutečně nebylo, zřizoval školy za účelem germanisačním, aby české děti tam lákal. To je fakt, který se odčiniti nedá, to je fakt, že naše spolky jsou obrannými, kdežto jejich spolky byly spolky výbojnými.
Když jsem se zmínil o kolegovi posl. Kostkovi, požádal mne kolega poslanec Špatný o konstatování, že včera kolega Kostka, když on jako poslední řečník zde mluvil, špatně mu porozuměl. Kolega posl. Špatný řekl, že posl. Kreibich vystoupil proti školní stávce jakožto zbrani německo-nacionální agitace, neřekl však posl. Špatný, že posl. Kreibich souhlasí se zavřením německých tříd, jak kolega posl. Kostka špatně mu porozuměl.
Ministerstvo školství a národní osvěty vykazuje v rozpočtu ve výdajích 15,831.450 korun na školy obchodní. Pokud se týče obchodních škol, hlavně vyšších, obchodních akademií, přál bych si, aby co nejrychleji učební osnova byla pozměněna, hlavně pokud se týče zeměpisu a dějepisu. Dnes se ještě vyučuje na školách dějepisu dřívějšího Rakouska a je tudíž třeba, aby byly do učebné osnovy pojaty dějiny národa českého. Pokud se týče zeměpisu, nutno přihlížeti již k době nynější, jak nové státy jsou upraveny. Výdaj ten týká se hlavně státních škol; subvence obnáší necelý 1 milion korun na obchodní školy, tedy obnos jistě velice nepatrný. Výdaje na průmyslové školství činí 38,166.045 K, k tomu subvence průmyslovým školám 7,165.718 K a na kočovné vyučování 265.000 K, celkem tedy 45,596.763 K. Subvence pro odborné školy průmyslové a kursy pro Čechy činí 362.500 K, pro Moravu 252.000 K, pro Slezsko 38.700 K, pro Slovensko 248.292 K, takže to je necelý milion korun, což je obnos vzhledem k významu tohoto školství zajisté nepatrný, uvážíme-li, že tyto země s 13 a půl milionem obyvatel zajisté v tom směru by měly docela jiné, vyšší požadavky.
Řádná spotřeba proti roku 1920 je sice o 6,691.529 K větší, mimořádná dokonce o 17,719.539 K větší, proto však přece zůstává celá řada požadavků nesplněna.
Společenstvo zlatníků, které se po celá léta domáhalo sestátnění odborné zlatnické školy, konečně dočkalo se příznivého výsledku a tato škola byla sestátněna. Je více takových škol, kde skutečně v zájmu prosperity řemesel a živností takové školy co nejdříve sestátněny by býti měly.
Pokud se týče obchodu a živností na opatření pracovních pomůcek živnostenských a poskytování úvěru provozovacích zápůjček a subvencí, obnáší 380.000 korun, subvence pro ústavy pro zvelebování živností 110.000 K, podpora úvěrně hospodářských a nákupních organisací živnostenských a organisačních snah živnostenských společenstev i snah odborových obnáší 450.000 K, kursy a přednášky pro živnostnictvo a obchodnictvo 100.000 K, na stipendia 30.000 K, úvěr pro živnostníky válkou poškozené mimořádně 750.000 korun, různá jiná opatření k ochraně živností 70.000 K, tedy celkem 1,040.000 K, při celkovém rozpočtu 18,839.988 K, tedy 5% celého rozpočtu. Všecky tyto subvence a všechny tyto dotace i s úvěrem 750.000 K dohromady činí pouze 1,000.000 K.
Položka 380.000 korun na opatření pracovních pomůcek živnostenských, tedy hlavně na nákup materiálu nebyla proti předešlému roku zvýšena a v rozpočtu je ještě zmínka o tom, že má býti činnost ta rozšířena i na Slovensko. Tedy položka byla dříve pro Čechy, Moravu a Slezsko a nyní bude rozšířena na Slovensko, kde za 380.000 K má se pro veškeré živnostnictvo všechno nakoupiti; jak se to stane, je při dnešní drahotě hlavně strojů velikou hádankou. Trochu větší stroj už skoro sám tyto peníze stojí.
Subvence per 110.000 K má býti použito pro ústavy pro zvelebování živností. Tyto ústavy jsou v Liberci, v Plzni, v Chebu, Opavě a Hradci Králové. Proti rozpočtu na rok 1920 obnáší plus 20.000 Kč a k tomu se podotýká, že celá řada ústavů hlásí se k součinnosti. Kdyby se k těm 5 ještě jeden přidal, připadá celkem na jeden 20.000 K. Že z těchto 20.000 se nedá mnoho - řekněme téměř nic - dělati, je na bíledni.
Na kursy odborné pro živnostnictvo je preliminováno 100.000 K. Ve zprávě čteme však, že tento celý obnos neslouží jen živnostnictvu, nýbrž je určen také pro dělnictvo; tedy ani těch celých 100.000 K nemá sloužiti k živnostenským účelům.
Na stipendia vykázaná suma 30.000 K jeví se býti samozřejmě jistě pouhou almužnou vzhledem k důležitosti té akce, která by v tom směru měla býti podniknuta
Tak tedy vypadá úděl živnostnictva a obchodnictva. Vezmeme-li jako protiváhu rozpočet ministerstva financí, pokud se přímo jeví, přicházíme k závěru, že živnostnictvo a obchodnictvo z celkového a daňového příjmu per 7.803,489.000 K platí jistě celou čtvrtinu, tedy téměř 2 miliardy korun, a z toho dostává od státu celkem 1 mil. korun zpět. Tedy zajisté v tom směru je to nejhorší úděl, se kterým se jiný stav jistě honositi nemůže.
Že odborná znalost různých institucí státních, pokud se týče úředníků, je potřebná, to uznala i správa státní a zvýšila dotace, pokud se týče konsulátního úřednictva. Na konsuláty vykázán je obnos 64,749.167 K řádných a 16,894.000 K mimořádných výdajů, tedy proti roku 1920 více o 47,482.000 K, tedy téměř 2 1/2 násobný obnos. Z toho je patrno, že vláda uznává důležitost a nutnost konsulátního zřízení v zájmu vývozu a dovozu. Vedle znalosti řečí, což nemá být již samo o sobě průkazem způsobilosti pro tak odpovědný úřad, je také nutno žádati od našich konsulátních úředníků také theoretické a praktické vědomosti obchodní v zájmu této služby, hlavně pokud se týče obchodování a navazování styků s cizinou jako sprostředkovatelů mezi importem a exportem. Na vyřizování úředních šimlů musí býti pohlíženo v tomto odvětví jako na nutné zlo, hlavní činnost těchto úředníků musí však spočívati v tom, aby pokud možno největší procento navázaných obchodních styků mezi vlastí a cizinou bylo realisováno, aby se úřadovalo rychle, poněvadž za dnešních poměrů často jen půl dne nebo hodina přinášejí nejen zisk, ale také škodu dotyčnému obchodníku nebo živnostníku, který chce tyto styky navázati.
Naši zástupci v cizině nesmí nápodobiti bývalé zástupce Rakouska, salonní hrdiny šlechty, kteří sice velmi dobře dovedli se pohybovati na parketách kluzkých parketovaných salonů, čímž nechci říci, že to není dobré, nám je to docela prospěšné k navázání obchodních styků, k čemuž patří i tak zvaný bonton, ale to není ještě to jediné, co by tu kvalifikaci tomu úředníku dávalo. Zde je sice třeba velmi uhlazeného chování, ale ještě k tomu, aby dotyčný ovládal zbožíznalství, theoreticky a prakticky veškeré obchodní zkušenosti, tak aby je vždycky na váhu položil, kdekoliv se bude jednat o docílení úspěchu v zájmu celostátním. Prospěch z toho nepatří ovšem jednotlivci, nýbrž všem. Proto vítám takové rozmnožení počtu konsulátů a úřednictva v zájmu obchodu a řemesla a přál bych si jen, aby bylo pečováno, aby zdatnost v tomto směru, byla pokud možno co největší.
V rozpočtu školství je také uvedeno školství pokračovací, školství odborné, o kterém musíme říci, že jest zanedbáno, a ve včerejší debatě již několik zmínek o tom bylo učiněno. Tato věc má ještě hlubší pozadí. Je to zejména pokračovací školství národní, střední, vysoké, které trpí v jiném směru. Často jsme četli, že školy naše byly zavřeny celý týden, 14 dní. Já tvrdím, že pokračovací školy byly celé semestry zavřeny, a nevyučovalo se, proč? Jelikož byl nedostatek uhlí. Tedy hraje v tom úlohu tento moment. Musíme hlouběji pohlédnout na to, co toho bylo příčinou. Proč to byly hlavně české školy? Bylo to k vůli tomu, že celý náš uhelný obvod je v rukou německých uhlobaronů, těch Weinmannů a Potschků, kteří mají celý ten hnědouhelný revír v rukou. Na Ostravsku mají kartel Guttmann, Güntler, Larisch, Wltschek, Kestranek. Jsou to samovládci uhelní, těm nikdo neporučí, ti si dělají, co chtějí, pro ně nařízení neplatí, když se jedná o příděl, učiní si oni vlastní disposice, a ne, co jim ministerstvo předepíše. Uhlí vyváží se bez řádné kontroly do ciziny, kde se prodává. U nás následkem toho trpíme, a jak je vidět, naše školy ani dostatek uhlí nemají. Je to tak zvaný "Schleichhandel". Jde do Uher, Jugoslavie a Italie. Naše italská mise mohla by v tom směru mnoho povídat. To škodí v prvé řadě nám, v tuzemsku, neboť uhlí netěží se dostatek, aby spotřeba se kryla. Majitelé dolů nepodnikají nových investic, ani vrtání, následkem čehož trpí i těžba, která stává se neracionelní a také klesá. Značné zvýšení mezd nemělo na otázku většího dobývání uhlí žádných následků.
Dozor na uhelnou těžbu je nedostatečný. Uhelné oddělení při ministerstvu veřejných prací nezdá se mi býti odborně vedeno a vliv velkoprůmyslu je tam stále patrný. Pakli někdo z tohoto odboru něco potřebuje, zcela jistě to nedostane. To je tam úplně lhostejno, ať se třeba v téže době na školách nevyučuje.
Tisíce malých živnostníků a řemeslných dílen je bez uhlí a marné je volání po nápravě.
Přijde-li někdo a stane-li se, že v případě intervence dostane něco, tak se to považuje za bůhvíjakou velkou vymoženost. Závada ta dala by se odstraniti vybudováním oddělení uhelného ve směru technicko-obchodním, při čemž pravomoc přednosty tohoto oddělení mohla by býti zvětšena. Předpokládám ovšem, že by to byl člověk, který v této věci nejen byl by znalý, nýbrž byl i muž širokého rozhledu a bystrý obchodník, který by ovládal materii obchodních smluv, hlavně pokud se týče kompensací. Tak prospělo by se našim státním financím, prospělo by se také řádnému rozdělování uhlí v tuzemsku, takže by obyvatelstvo, kde se uhlí nedostává, netrpělo, neboť jde tu o získání milionů a snad miliard pro republiku v případě příznivého vyřízení uzavření těchto obchodů; v případě nepříznivém jest ztráta rovněž do milionů a miliard jdoucí.
Tak jako ústředí nutno zorganisovat též inspektoráty, aby staly se užitečnými nejen pro stát, ale i pro všechno obyvatelstvo. Nemalá další příčina uhelné krise leží v stávajících nedokonalých disposicích technicko-komerčních. Zadní uhlí nevyužitkuje se, jak by býti mělo. Průmyslové závody mohly by snadno svá otopní zařízení přizpůsobiti nejbližšímu uhelnému revíru a tak by se stalo, snad bychom neměli nedostatek vagonů - že snad by nebyla tím závada úplně odstraněna, ale aspoň zmírněna. Miliony korun mrtvého kapitálu leží v starých uhelných zásobách mouru, šmauty a horších druhů uhlí, které daly by se pro export využíti, mnohdy třeba vedle, kde jest škola nebo jiná instituce, která potřebuje uhlí, se to nevyužitkuje, kdežto v cizině již vědí, jak na to. Právě tyto horší druhy leží u nás nevyužitkovány a ladem. Otázku uhelnou pro export nelze řešiti pouze pro dobu přítomnou, nýbrž i budoucí, neboť i tu nastanou normální poměry; produkce bude převyšovati spotřebu a tu spolu s účelnou reorganisací vývozu a dovozu, uvolněním špatného uhlí pro export mohlo by se rázem přijíti do lepší hospodářské situace a také do lepší hospodářské situace pro lidstvo, které jest poškozováno vysokou uhelnou daní.
Vážená sněmovno! V rozpočtu samém
vidíme, jakkoli obrátíme listy, že jde tu o úsporu, spořilo se
na všem, aby rovnováha byla docílena, Uznávám, že skutečně jsme
přišli krok ku předu a že v každém spořádaném hospodářství nejen
státním, nýbrž každém soukromém hospodářství jest třeba rovnováhy.
Ta rovnováha tedy v tomto roce u nás docílena byla a v důvodové
zprávě se praví, že tato rovnováha není vyumělkována, že jest
pravdivá a že snad budoucnost ukáže, že jistě tomu tak bude. Na
to se všichni skutečně těšíme. Přál bych si, aby ta čísla byla
správná ve všech směrech a aby rozpočet vykazoval také ve skutečnosti
to, co se v něm všecko jeví. Byli bychom spokojeni, ale také žádáme,
aby do našich úřadů a do vedoucích míst vnikl opravdu demokratický
duch, aby nastala všude sociální rovnost, aby v tomto státě nebylo
utiskovaných a nebylo povyšovaných. Pak jsem přesvědčen, že vrátí
se u každého pravý pocit vděčnosti k tomuto státu, který máme
již, pokud se týče hranic, přesně vyměřený a tyto přesně vyměřené
hranice budeme svou krví a svým tělem za každých okolností hájiti,
poněvadž nás to velmi mnoho stálo a poněvadž se na to tolik set
let čekalo. Ale žádáme na druhé straně, když tyto oběti chceme
vynaložit, aby také nastala skutečná sociální rovnost, aby všem
bylo stejně měřeno, aby také všichni občané, pokud se týče práv
a povinností, byly na stejný stupeň postaveni. (Výborně!)
Místopředseda inžen. Botto
(zvoní): Slovo udeľujem ďalšiemu rečníkovi paní posl.
Deutschové.
Posl. Deutschová (německy): Velevážené dámy a pánové! Rozpočet, který nám předkládá pan ministr školství a národní osvěty, jest typickým rozpočtem měšťáckého třídního státu. Zabýváme-li se poněkud blíže tímto rozpočtem, musí každého prozíravého politika napadnouti pochybnosti o demokratickém základním charakteru tohoto státu. Vždyť dokonce i v měšťáckém státě, který spočívá na zásadě demokracie, jak o sobě tvrdí Československý stát a snaží se to při každé příležitosti vůči veřejnosti dokazovati, musil by rozpočet vypadati úplně jinak než ten, který před námi leží. Ve státě demokratickém, jenž je naplněn moderním duchem, musilo by býti radostí každého zástupce lidu mluviti s tohoto místa, s té nejvyšší tribuny, již národ má, o částkách, které stát chce vydati pro účely vzdělání, poukázati na to, co bylo vykonáno a na plány, na veliké úkoly a ideální cíle, které snaží se uskutečniti stát v oboru vzdělanosti a umění. Tento rozpočet není však vyhotoven tak, aby u někoho budil radost; naopak, mne pojímá hluboké zahanbení, když srovnávám částku, tuto skrovnou částku, kterou tento stát vydává na školství a vzdělání lidu, s těmi sumami, jež dává k použití pro národní obranu. Tento třídní charakter tohoto státu nemohl by se ničím jiným jasněji ukázati než tímto rozpočtem, který nám zřetelně dává na srozuměnou, že v kapitalistickém státě je skutečně všechna vědecká činnost pouhým odpadkem hospodářského vývoje. Komenský praví: "Který větší a krásnější dar můžeme dáti obci, než když vzděláváme mládež." Avšak podle těchto slov se neřídíte. Neboť kdyby tomu tak bylo, musil by rozpočet vykazovati největší částku na poučení lidu a lidovou vzdělanost. Avšak v této zemi vykazuje nejvyšší číslice rozpočet vojenský, který pohltí v příštím roce 3 miliardy. Má nám býti snad útěchou, abychom si byli vědomi, že třeba že našemu školství a lidovému vzdělání se tak špatně daří, naše branná moc je prvotřídní, že až do nejmenší podrobnosti vytvořena je podle militarismu Francie, jež má nejdokonalejší militarismus, který dokonce i militarismus prusky zastiňuje, jak včera pan ministr vojenství s takovým uznáním zdůraznil. A tu dovolila bych si malou odchylku. Zeptala bych se, proč vlastně byla vedena světová válka, jež zničila miliony kvetoucích lidských životů, jež tak mnoho milionů postihla chorobami a nemocemi, když nyní prusky militarismus, proti kterému dohoda a její vasalové vedli boj, znovu byl vzkřísen ve Francii a také zde v Československé republice. Nejvyšším zákonem a svrchovaným účelem státu v nynější době muselo by býti, aby pozdvihl naši vzdělanost rozrušenou válkou, jež poklesla v násilném zuření, naši pokleslou morálku a mravnost. Účelem státu muselo by býti napraviti to, co zaviněno bylo zanedbáním lidové výchovy v těch pěti krvavých letech. Co učinilo na poli školství to ubohé vyhladovělé německé Rakousko, jež tak strašným způsobem musí bojovati o svou existenci, jaké reformy provedlo pod vedením geniálního ministra školství! (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.)
O všem tam byl ministr vyučování svrchovaným vládcem, nebyl loutkou nějakého pana Metelky, který je vlastně odborovým ministrem. (Souhlas na levici.) Ve vašem ministerstvu vyučování na nejodpovědnějším místě máte člověka, který je úplně konservativním byrokratem, to vidíme ze všech jeho počínání, jež vedena jsou pohnutkou národní zášti, člověka, který hraje si na neomezeného pána v oboru školském, který brutální rukou zasahuje do přirozeného vnitřního života národů, do jejich školství a zájmů vzdělávacích. V moderním státě patří v čelo takového úřadu školený pedagog, odborník ve vychovatelství, s povznešeným a vřelým srdcem, a ne nějaký školský byrokrat, ne exponent klamu mocenského, cizího skutečnosti.
Nechci mu ovšem ubližovati a domnívati se, že všechna tato protinárodnostní opatření jsou výplodem jeho mocenských osobních choutek. Nemohl by tak jednati, kdyby neměl tajné svolení všech měšťáckých národních stran. Ton, na který naladěna je školská politika páně Metelkova, odpovídá základnímu naladění v tomto státě. Proto může nerušeně prováděti svoje kousky, proto může v německém školství hospodařiti jako slon v obchodě porcelánem. On může si dovoliti zanášeti politiku do školy, přes to se přehlíží, tomu se odpustí, že nemá žádný program pro reformu školy, jen když řádně dostává se na kůži německým školám, když dále užívá těch starodávných tradičných method utlačovacích, které jste ve starém Rakousku zakusili na vlastním těle, tím uniká vší kritice, která by se mohla postaviti proti jeho školské politice. A nyní, když padlo slovo školská politika, přistupme k jádru věci, k stanovisku, se kterého pozorujete celý školský problém, jenž by měl každé vládě ukládati nové veliké úkoly. Nemluvím ráda o nacionalismu, ježto nepokládám nacionalismus, nýbrž všeobecnou lidskost za první věc v životě národním. Avšak zde v Čechách, zvláště v Praze, kde stále vždy musíme očekávati národnostní výstřelky, stává se staré přísloví "homo homini lupus est" (člověk na člověka je jako vlk) strašnou pravdou. Zde bohužel neobejdeme se bez této kapitoly, a zvláště ne tehdy, máme-li mluviti o školské politice. V tomto slově "školská politika" je skryta veškerá vaše státnická moudrost a sice v tom, že děláte politickou otázku z věci, jež s politikou nemá naprosto ničeho společného. Škola, německá škola, není sama sobě účelem, není nástrojem vzdělanosti pro vás, nýbrž předmětem politického boje, objektem boje, kterým chcete upevniti svoji národní nadvládu. Hazardujete dětským i dušemi. Celá vaše školská politika není vedena nějakým vysokým cílem, nýbrž zrodila se ze státnické krátkozrakosti. Komenský, kterého právem počítáte k nejšlechetnějším a nejlepším lidem svého národa, kterého oslavujete, ovšem slovy a novinářskými články a nikoliv skutky, řekl, že školy jsou dílnami lidskosti. Zde jsou to pařeniště národnostní zášti, kterou zaséváte do útlých dětských srdcí. Nemyslili jste na tato slova Komenského, neboť, kdyby tomu tak bylo, pak měli byste k sobě připoutány jednotlivé národnosti pevněji než násilím. Jestliže ve starém Rakousku vládl podle duchaplného slova Viktora Adlera absolutismus spolu s ledabylostí, pak není zde na poli školství ten absolutismus zmírněn nějakou lidskou slabostí, pouze zostřen bezuzdným šovinismem. Avšak: "Vláda musí věděti, že lidská povaha chce býti ovládána, t. j., že dá se vésti spíše mírností než násilím a ranami, spíše radou než nucením, spíše rozumem a svobodou, než rozkazem a trestem". Také tuto poučku dal vám Komenský, vy však jste podle toho nejednali. Na místo rozumu a rady dosadili jste násilí. My ženy, jež jsme matkami, nechceme však, aby srdce našich dětí byla otravována již od nejútlejšího mládí nacionalismem, a tak jako já smýšlí tisíce dělnických žen, všechny matky proletářské, které nás vyslaly do této sněmovny, jsou jedné mysli se mnou. My matky nechceme, aby šovinismus zmocnil se ducha dorůstající mládeže a aby s ní rostl. Neboť všichni tito mladí němečtí a čeští proletáři budou státi později v životě těsně vedle sebe v dílnách a v továrnách, budou snášeti týž osud, osud dělnické třídy. Budou-li státi v šachtě obklopeni nebezpečím a smrtí, kam je také život postaví, budou vždy bratry, které nerozlučně pojí stejný osud pevněji než svazky krevní, pouto řeči, by mohly učiniti. Chcete však rozvrátiti proletariát, který může dosáhnouti svých vznešených cílů jedině tenkráte, když bude sjednocen a silným. Chcete jej odděliti národnostními závorami, aby jeho cesty do budoucnosti byly mu zastřeny. Avšak jako žena a matka, jako zástupkyně tisíců pracujících žen, jež nemohou samy svých dítek vychovávati, ježto na nich leží jho námezdné práce, a které vidí přirozenou pomoc ve škole, jež jim pomáhá v jejich těžké práci výchovné, mluvím zde ve jménu všech těchto matek, řeknu-li, že protestujeme proti tomu, aby ze školy dělala se věc politická, ze školy, jež jest klíčkem celého našeho kulturního vývoje, protestujeme také proti školskému zákonu, na kterém jste se usnesli; tímto zákonem vytvořili jste si volnost k libovolnému ovládání školství. Činíte zřízení a udržování škol závislým na počtu žáků ve výši 40 dětí. Chcete-li to v praxi skutečně všude tak dělati, pak vezmete spoustě obcí školu, a proto může tento zákon zůstati pouze mrtvou literou. Páni tvůrci zákona ve starém Národním shromáždění nepomyslili právě na to, co tím v příštích letech způsobí. Úbytek narozených, zvýšená úmrtnost dětí v letech války a hladu budou míti za následek, že okruh obcí, nad kterými se vznáší Damoklův meč zrušení školy, bude nesmírně rozšířen. Až dosud zavřeli jste přes 800 německých škol. Ovšem užíváte toho zákona pouze tam, kde nejde pouze o české dítky. Jde-li o české školství, pak zřizujete školy i pro pět dětí. Nemám nic proti tomu, aby se pro pět českých dětí zřizovala česká škola, musí však býti zachováno stejné právo i pro německé dítě. Mohu uvésti pouze několik nejkřiklavějších případů, abych vám dokázala, jak až dosud užívali jste školského zákona a tu nemohu jinak než promluviti o vašem počínání na Hlučínsku, neboť tam přihodily se nejstrašnější případy zneužití školního zákona. Tato malá zeme žila tak v míru a pokoji pod svrchovaností Pruska, necítila již tlak vládní, který právě na každém národu spočívá ve státě třídním a vojenském. (Hluk. Různé výkřiky. Předseda zvoní.) A tu jste přišli vy do této země, přišli jste jako osvoboditelé ke svým slovanským bratřím; a jak jste provedli toto osvobození? Provedli jste je tak, že obyvatelstvo Hlučínska se staví proti tomu na obranu všemi prostředky, vy však postupovali jste tam podle zásady: "Nechceš-li býti mým bratrem, rozbiji ti hlavu". A tak jste provedli vším možným násilím osvobození Hlučínska. Omezili jste volnost shromažďovací a spolčovací, zrušili jste volnost tisku (Nepokoj.), a pak zmocnili jste se škol, ne dlouholetou prací kulturní, nýbrž nejkřiklavějším porušením práva. Jedna zpráva ve vídeňském dělnickém listě praví: "Ačkoliv se hlásí 90% obyvatelstva Hlučínska k německé řeči vyučovací, byly všechny školy změněny v české. To dálo se dokonce i v takových místech, kde největší počet dětí byl původu ryze německého. Ježto rodiče se zpěčují posílati své dítky do českých škol, byly tyto předvedeny četníky a pohrozeno jejich rodičům nejtěžšími tresty, ba je tam denní událostí, že ve školní síni sedí mezi vyučováním biřič s nasazeným bajonetem. Ovšem má chrániti učitele před vzpourou školních dětí. To připomíná na doby, kdy chtěli vším možným násilím lidi pokatoličiti. Takovými ukrutnostmi neproviňovali se ani v Prusku."
Jako v Hlučínsku je i ve Slezsku. V Hradci-Podolí byla zřízena menšinová škola pro 63 děti a po 4 dnech opět zrušena. Když nebylo možno sehnati pro tuto školu žádné budovy, žádali hradečtí Němci, aby česká škola, když vystavěna je pro 5 tříd, přenechala místnosti alespoň pro polodenní vyučování. Bylo odpověděno, že českým školním dětem nesmí býti vyučování zkracováno. To je stanovisko, jež možno chápati, avšak, když pak pro českou školu, kterou vystavěli pro 5 dětí, potřebovali místnosti a polodenní vyučování, neptali se předem a prostě vzali německé škole čas a místnosti. Proč tu nebylo zastáváno stanovisko, že nesmí býti zkracováno vyučování německých dětí. (Německý výkřik: Frýdek!) Nemohu se pouštěti do všech podrobností, protože čas pro mou řeč je omezen.
Nikdy nejsme proti tomu, aby se
zřizovaly školy a jako nikdy nepovolíme na kasárna ani jediného
haléře, budeme vždy hlasovati pro stavbu školních budov, neboť
každé školní zřízení jest pokrokem vzdělanosti. Ovšem i tento
kulturní pokrok vypadá mnohdy v praxi zcela jinak. Chci promluviti
ovšem i o Frýdku. Tam zřídili 4třídní školu a 3třídní školu občanskou,
avšak dříve zavřeli jednu 3třídní školu občanskou a dvě 5třídní
školy obecné, a tak není toto zřízení škol ničím jiným než zkrácením
škol. Na protest proti těmto násilnostem se pravidelně nebéře
zřetel. Proti těmto násilnostem nemáme jiného prostředku než odpírání
schválení rozpočtu. (Výkřiky.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Deutschová (pokračuje):
Až dosud mluvila jsem o školách obecných, školách národních, na
kterých také německý proletariát má ten největší zájem, aby jeho
děti nebyly zkracovány ve svém vzdělání. (Hluk. Různé výkřiky.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Deutschová (pokračuje): Ve státě třídním jsou pouze školy národní společným statkem národa, ne však školy vysoké. Avšak i když pozorujeme položky rozpočtu pro školy vysoké, položky pro školy střední, tu musíme říci, že to není důstojno státu kulturního. Není třeba, abych opakovala všechna ta čísla, jež z tohoto místa již byla vyjmenována. V těchto číslicích možno viděti, že německému střednímu a vysokému školství děje se nesmírná křivda. Pro školy obecné nemáme bohužel přesných číslic v ohledu rozdělení peněz podle národností, známe pouze toto rozdělení pokud se týče škol středních a vysokých a podali jsme návrh, abychom poznali poměry ve školách obecných, ve kterém žádáme, aby byl Národnímu shromáždění předložen ve lhůtě 2 měsíců veškeren materiál o zavírání škol k prozkoumání v komisi, rovněž žádáme objasnění o tom, v jakém poměru rozděleny jsou výdaje na obecné školy mezi oběma národnostmi tohoto státu.
Chci promluviti nyní několik slov o podporách vysokých škol: Tu mohu poukázati pouze na některé nejkřiklavější číslice, jez otvírají nám oči ohledně postupu vládního lépe nežli silné svazky. Němci dostávají na subvencích pro vysoké školy částku 60.000 K, avšak na vzdělávací pomůcky vojákům vydává se 863.000 K. Německá pražská universita dostává dotaci 5,283.000 K, avšak na letadla zařazeno je 59,000.000 K. Na kasárna a baráky vytčeno je 57,000.000 K. Na budovy školní nenacházím žádné podobné částky. Nemohu také pominouti kapitolu, jez je kulturní ostudou naší doby, bídu učitelstva, pro niž není zde v tomto státě pravého porozumění, jak vychází na jevo z celého způsobu projednávání předlohy o drahotních přídavcích pro státní úředníky. V naší frakci zasadíme se o to, aby bída učitelstva byla pokud možno zmírněna a podáme příslušné návrhy. Nemohu také nepromluviti o bídě dětských pěstounek, které v tomto státě patří k nejubožejším učitelským silám. Zákon o obecných školách zná pouze děti od 6. roku, následkem toho nestará se také o učitelské síly, jež věnují se výchově dětí ve věku školou ještě nepovinném. Úděl těchto pěstounek jest hrozná kapitola, dnes máme ještě pěstounky, jež mají měsíčního platu 120 až 160 K. Jak má člověk, který již tak jak tak musí bojovati s hladem, míti odvahu a radost vychovávati děti a je vzdělávati, jak má pak s dětmi si hráti a moci se vžíti do duše dítěte, jestliže jeho vlastní bída zaujímá veškeré jeho myšlenky. To není možné. Proto podáme také návrh, který staví pěstounky alespoň na roveň s učitelkami ručních prací a zlepšuje jejich postavení. Nechci zde mluviti o našem školním programu, neboť nemohu se uzavříti před skutečností, že k úplnému vyřešení všech otázek školských může dojíti teprve, až odloží ty veliké massy pracujících mužů a žen všech národností politický analfabetismus, až vážná škola života, jež pro ně je školou utrpení, je naučí chápati společenské a hospodářské vztahy v jich celém a plném významu.
Promluvila bych ještě jen několik
slov o tom, že ministr vyučování žádá pod položkou 8. hlavního
rozpočtu 2,600.000 K na navázání kulturních styků s cizinou. Co
to jest? Proč neužije se této částky prostě a jasně na studium
a na zavedení tu i v cizině osvědčených pedagogických zásad. Rozpočet
vojenský vykazuje ohromné sumy na pokusnou střelbu - avšak na
pokusné školství, na zavedení nejlepšího učebního plánu, na to
nemá vláda peněz. Avšak co jsou platny všechny peníze. K navázání
styků v cizině nestačí pouze peníze. Co musí si pomysliti takový
americký badatel o výši naší kultury, když, abych jen malý příklad
vybrala z množství materiálu, nalezne v našem miliardovém rozpočtu
položku, kde pro německou dětskou kliniku povoluje se jako roční
dotace 800 K. To je 10 dolarů, to je zpropitné, jež některý keťas
v noční kavárně dá v rozjaření číšníkovi. Uvažte s námi, co to
znamená. Avšak ve státě, který vydává 2 miliony na prapory, avšak
nemůže vystavěti městu Teplicím požárem zničené divadlo, čímž
by si jistě byl získal více sympatie než nešťastným tažením proti
pomníkům císaře Josefa, není pochopení pro kulturní potřeby. Stát,
který může ukojiti hlad po umění českého národa jen tehdy, když
schválí uloupení německého zemského divadla, ten nemá pro takové
věci pochopení. Nemá také porozumění pro to, co to znamená posaditi
80 dětí do jedné třídy, neví, co to znamená určiti na účely lidového
všeobecného vzdělání směšnou částku 3 milionů korun. Čas mně vyměřený
k řeči uplynul. Ve jménu našeho klubu podám ještě několik návrhů.
Nebudu je čísti, abych nemařila čas, skončila bych však slovy,
kterých užil náš kol. Taub v rozpočtovém výboru: "Přijmete-li
návrhy, které jsme podali, nenapravíte nikterak to, co jste tímto
rozpočtem spáchali na Němcích. Ukážete však alespoň dobrou vůli
umožniti zde Němcům spolužití.˝ K tomu nepatří žádná zvláštní
státnická moudrost, k tomu patří pouze, abyste si vzali k srdci
slova Komenského, jež zde na konec chci pronésti: "Zvláště
umění vládnouti má býti pojímáno jako chytrost, mírnost a shovívání
a ne jako přetvářka a násilnictví." A jestliže mi
namítáte, že tato slova velikého mrtvého pro vás nemají již životného
obsahu, vezmete si snad k srdci slova jednoho velikého živého
muže, slova presidenta Masaryka, jenž včera řekl: "Nepřeji
si naprosto žádného násilí, nýbrž aby šlo vše podle zákona. Nesmíme
naprosto dělati nátlak a především nesmíme utlačovati Němce, tak
jako jsme my trpěli utlačováním, nesmíme my utlačovati Němce."
(Souhlas a potlesk na levici.)