Čtvrtek 25. listopadu 1920

Dnes je výkonnosť prístavu ešte pomerne malá, zatiaľ vieme vyložiť denne 100 vagónov zbožia, trebaže práve dráhy naše privážajú denne až 300 vagónov a i viac. Není dosť zapracovaného robotníctva, nemáme skladíšť a elevátorov a len tak sa vysvetlí, že tovar stojí a leží celé dny, ba i tyždne vo vagónoch a na otvorenom voľnom brehu. Z toho je dvojnasobná škoda. Na jednej strane odoberajú sa vagony premávke a na druhej nevyložené zbožie bere zkazu, odosielanie sa spozďuje a manka sa množia. Tým nesmierne trpí náš vývoz do Rumunska, Srbska a na diaľny východ. Upozorňujem pána ministra obchodu na tieto nedostatky a žiadam, aby si bedlive všímal bratislavského prístavu a našeho obchodu na východ.

Čo sa týka vybudovania železníc, dovoľujem si poznamenať, aby v každom smere bolo pamatované na Slovensko, v prvej rade preto, aby nám Maďari nevytýkali, že nemáme dráh, ktoré by smerovaly do centra štátu, ale že všetky splývajú len na juh, k Dunaju a k Pešti. Z tejto okolnosti vyvodzujú, že sme v obchodu a priemysle vôbec života neschopní. Preto musíme sa o to postarať my a myslím, že týmto spôsobom usporíme prácu poslancovi Szentiványimu, ktorý sa strašne obáva technických prekážok a nevie si ani predstaviť, ako by sa mal smer našich dráh obrátiť k Prahe. Je dôležité, aby smerom z Moravy na Slovensko boly vybudovane transverzálne dráhy prvej triedy. V prvej rade línie Kúty-Trnava-Nitra-Zlaté Moravce-Levice-Lučenec. V druhej rade treba vybudovať už dávno projektovanú a vymeranú trať z Veselia nad Moravou smerem na Velkú, Myjavu, Starú Turú a Nové Mesto n. V. Je to životným záujmom tohoto krásneho, úrodného kraja, aby bol čo najskôr spojený so svetom a pričlenený k železničnej sieti celej republiky. S potešením konštatujem, že v investičnom rozpočte je na výstavbu tejto línie zaradený obnos 20,000.000 K. Z hospodárskych i strategických ohľadov je dôležité vybudovať všetky spojky miestnych dráh na Slovensku, tak spojenie Baňskej Bystrice s Krupinou, Rájca so sieťou štátnych dráh, ďalej výstavba miestnych dráh a spojek na východne Slovensko musí byť čo najskôr vzatá do programu a uskutočnená. Riadne vybudovanie železničnej sieti, cest, všetkých dopravných prostriedkov bude zárukou národohospodárskej budúcnosti Slovenska. (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.)

Pan kolega dr. Nosek z českoslov. strany ľudovej spomenul včera ostrými slovy toho nešťastného byrokratizmu, ktorý v úradoch vládne a poukázal na krížovú cestu, akú robí jeden akt treba v ministerstve financií. Jak byrokratizmus sťažuje a zdržuje pozemkovú reformu, dokazuje z úradných aktov, že prídel 1 ha pôdy bude stáť okrúhle K 500·-. Uznávame, že je to mnoho a že chudobnému ľudu nesmie sa toľko počítať a celá procedúra musí zlacineť. Ja konštatujem, že expozitúra ministerstva zemedelstva v Bratislave v prídelovaní pôdy do pachtu jednala humánne a i župní inspektori si v tejto veci počínali taktne a preto nestála našeho malého roľníka 1 merica pôdy viac ako 10 K. Na mnohých miestach bol prídel vykonaný zcela bezplatne, tedy na Slovensku je náklad nižší. (Veselost.)

Taký maľučký príklad o tom nešťastnom byrokratizme, čo taká žiadosť, na príklad o subvenciu musí podstúpiť, nežli sa dostane na pravé miesto, vidíme jasne z prípadu hrachovského kostola v gemerskej župe (Čujme!), ktorý naši vojaci pri vpáde boľševickom rozstrieľali a poškodili. Vláda svojho času na opravu kostela likvidovala 20.000 K, ale to nestačilo a teraz kostol zateká, ničí sa a nenie nihoho, kdo by opravu dokončil. Ministerstvo kultu a verejných prác hádajú sa o to, do ktorej kompetencie patrí táto položka výdajová a odkiaľ má byť náklad hradený. Debatovať o tom, je-li povinnosťou štátu tento kostel opraviť, bolo by zbytočné, ide len o to, aby krátkou a rýchlou cestou obnos na opravu bol likvidovaný a vyplatený. Podobne to vypadá i s podporami, poukazovanými ministerstvom verejných prác. obnosy, ktoré boly už v roku 1919 likvidované, nie sú do dnešného dňa vyplatené. Pán minister verejných prác ovšem vysvetlil vec tak, že proste nenie bežných peňazí. Na druhej strane ale to isté ministerstvo vyplatilo obnosy za práce, vykonané v roku 1920.

Pan minister financií chystá rozličné dane, ovšem preto aby sohnal ten obnos, ktorý sme práve odhlasovali, ako výpomoc našim štátnym zamestnancom a úradníkom, ktorí trpia biedu. Učinili sme to radi, poneváč uznávame oprávnenosť požiadavku. Na druhej strane ale musíme sa starať, jak sa má najsť úhrada a sohnať potrebný obnos. Chystá tiež zvýšiť dane v obratu. Táto daň vyniesla posiaľ asi pol miliardy korún, ale on chystá zvýšenie v budúcom roku na 1 miliardu a snáď i vyše. Poneváč táto daň má byť rozšírená i na vrstvy, ktoré žiadnych hospodárskych a obchodných kníh nevedú, tedy i na naše roľníctvo, musíme chrániť záujmy slovenskeho roľníctva a daň musí byť tak prispôsobená na Slovensku, aby nestala sa ťarchou a sekatúrou pre poplatníka. Je nám úplne jasno a máme toľko citu a rozumu k potrebám štátu, že keď vydávame, investujeme a upravujeme platy, musíme tiežé štátne príjmy zvyšovať; prajem si tedy, poneváč slovenský roľník hospodárských kníh nepíše a v hospodárskom účtovníctve sa ešte nevyzná, aby sa táto daň na Slovensku stanovila v istom paušále a navrhujem, aby pán finančný minister vstúpil do styku so slovenskými stranami a dohodnul sa s nimi o forme a výške tohoto paušálu. Kebysme sedliaka nútili, aby viedol knihy, zapisoval koľko utrži za syr, mlieko, vajce, drúbež atď., narobilo by to mnoho zlej krvi, zastrašilo ľud a obrátilo by sa cele hnutie proti štátnej finančnej politike, čomu zabrániť je povinosťou slovenských poslancov.

Vážené Národné shromaždenie, na koniec chcem poukázať na jednu veľmi vážnu otázku, ktorá sa týka velice hlboko života slovenského ľudu. Je to otázka vysťahovalectva. O tejto otázke vysťahovaleckej nehovoril skoro ani jeden rečník. Na túto otázku musíme sa dívať docela iným okom, nežli jak sa to všeobecne deje, a síce s hľadiska slovenského a s hľadiska hospodárského. Celú vec musíme vziať pod iný zorný uhol, nežli sa to dialo doposiaľ. Nedávno som čítal vo večerníku Práva Lidu, kde istý Dr. Max Poppr napísal strašne plačlivý článok o Slovákoch, sťahujúcich sa do Ameriky. Popisuje tú biedu, v akej sú ubohí do Ameriky sa poberajúci Slováci, ako táboria na staniciach a ležia na zemi, vidí ubohé, vyhladovelé, chudokrevné ženy a deti, ľutuje otrhaných Slováčkov a volá po policii, po vláde. Článok tohoto premrštene humánneho novinára som pozorne prečítal a vzal si čas, aby som sa presvedčil na míeste a pozoroval som "ty ubožáky Slováky" na stanici Masarykovko nádražia. Bol som tam asi po 5-6 dňov, našiel som tam najviac ženy, matky všetko zdravých ľudí, červenolíce deti, krásne oblečené, obuté, vo veľkých nošiach maly celé šunky uvarené, pecne bieleho chleba a čepáky mlieka. Peňazí maly veľké obnosy. Našiel som, že sa do Ameriky nesťahuje chudoba, bieda, ale pomerne zámožní ľudia. Ten pán novinár, ktorí to tak napísal, videl velice čierne a pochybujem že by za bol na týchto ľudí dôkladne pozrel. Keby tento žurnalista šiel na Žižkov, alebo do pražských predmestí, videl by, aké sú tam chudokrevné a zanedbané deti. Je to falošný velkomestský humanizmus keď nejaká mestská dáma stretne Slovenku, obyčajné alebo po venkovsky oblečenú, spustí hneď strašlivé náreky o biede a nešťastí tychto ľudí. Skúmáme-li spravodlive, kdo sa do Ameriky sťahuje, vidíme, že sú to v 90% ženy a deti. Keď uvážíme, že slovenský národ má 1/3 svojho ľudu v Amerike, je ich tam asi 700.000 a pomyslíme-li, že každý druhy človek na Slovensku má tam rodinu, brata nebo sestru, matku, atď., soznáme, a neprekvapí nás, že po uvolnení námornej dopravy pohne sa na Slovensku ne 100 alebo 200, ale 300 tisíc ľudí, ktorí po dlho trvajúcej válke idú hľadať svojich rodičov, deti nedelajů nič iného, len idú za svojim rodným citom a sťahujú sa ako rovnoprávni občania.

Jestliže skúmate a pýtate sa ich, kde vzali peniaze, tak Vám povedia: muž mi poslal šifkartu, otec mi poslal lístok, alebo: predala som si dobytok, - soznáte, že skoro ani jeden vysťahovalec nepredáva chalupy, ani zem, (Hlas: Amerikáni prodávají!) - ja na to prijdem. Pozrime sa na emigráciu s hľadiska národohospodárskeho. Od tej doby, čo stojí naša republika, priviezli k nám a poslali do nášho štátu asi 30,000.000 dolarov. Počítame-li jeden dolar len 50 K, robí to 1 a pol miliardy, t. j. obnos, ktorym náš štát musí rozhodne počítať, a mať radosť, že nám sem tie dolary nosia a my, ako právni štát nemôžeme a nesmieme brániť deťom, synom, dcerám a otcom, aby za svojimi príbuznými nešli. 80% ľudí neide tam z biedy. Len zlomok cestuje do Ameriky z príčin sociálnych a hospodárskych. V pohraničných krajoch Slovenska, v Karpatoch, Zemplíne a v Šáryši býva odjakživo veľká bieda. Tam býval hlad i za maďarskej vľády. To je všeobecne známo. Ale my nesmieme robiť vysťahovalectvo také, ako to dnes robia naše úrady. Sú župy, kde sa pasy vôbec nevydávajú, kde ľudia chodia od jednoho úradu k druhému a na koniec preidú cez hranice do Poľska a predsa utečú. Maďarská vláda svojho času zapredala všetkých vysťahovalcov Gunardskej linii po K 50·- za hlavu. Takto robila maďarská vláda obchod so živým mäsom a vyrábala ročne miliony na ubožiakoch. My nemôžeme túto otázku policajne ani čiste administratívne riešiť. O kom sa dokáže, že tam má rodinu a príbuznych a že dostane z Ameriky šífkartu až na miesto, tomu predsa nemôžeme prekážať a ho tam nepustiť. Nebolo by to rozumné, ani ľudské, tym menej politické. Bude Vám asi známo, že Spojené štáty po válke značne omezily prisťahovalectvo, - a príliv cudzincov na 4 roky vôbec zarazily. Podmienku pripustenia na pôdu Spojených štátov stanovili v ten smysel, že pripustený bude len ten, kdo má v Amerike príbuzných. Kdo prijde do prístavu na Elis Island, tam sa ho pýtajú, koho tu máte a kde, každý musí povedeť, na akú adresu cestuje. Americká vláda síce direktne toto prisťahovalectvo nepodporuje, ač práve dobre vieme, že z národohospodárskeho ohľadu naše slovenské vysťahovalectvo Amerika potrebuje ako výborný materiál pracovný.

Bol by som tedy toho názoru, že do otázky emigrácie musí naša vláda činne zasiahnuť a spojiť ju s otázkou imigrácie. My sa musíme tiež starať o tých, ktorí idú sem. Pánovia, je štatisticky dokázané, že sa k nám z Ameriky prisťahovalo od prevratu asi 30.000 ľudí a asi 40.000 ľudí sa vysťahovalo, takže minus činí as 10.000. Tomuto pohybu nezabráníme, budeme-li násilne prekážať vysťahovaniu do Ameriky; nemôžeme nikomu brániť, aby mohol lepšie žíť a svoj osud zlepšiť. Z tejto príčiny nesmie ani jednotlivec, ani strana otázky vysťahovaleckej zneužívať a týmto heslom agitovať. Sami americkí Slováci dajú mi za pravdu a budú iste s mojim stanoviskom súhlasiť. Divne by sa pozerali na naše poriadky, kebysme administratívnymi sekatúrami a prenásledovaním chceli zabrániť styku bratrov v starej vlasti a v Amerike. Sme zaviazaní našim Američanom za mnohé dobrodenia, ktoré nám po čas války poskytli a ktorými umožnili zlomenie maďarskej tyrannie. Preto musíme mať ohľady na ich city a záujmy.

Som toho názoru, že vysťahovalectvo a prisťahovalectvo musí si vzájomne držať váhu. A čoho je potreba? Vyzývam vládu, aby zriadila v prvej rade takzvaný vysťahovalecký úrad... (Hluk. Různé výkřiky.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid!

Poslanec dr. Blaho (pokračuje): Zriadenie tohoto úradu je dôležitá a potrebná vec. Repatriačná komisia, ktorú svojho času zriadil minister dr. Dérer v Bratislave, nenie dostatočne vybudovaná a nemá tej právomoci, aby mohla činne zasiahnuť do tohoto ruchu. V druhej rade je treba zriadiť tak zvaný emigrantský dom v Bratislave a prípadne v Žiline. Aby každý človek a Slovák, ktorý sa sťahuje do Ameriky, obrátil sa na tento emigrantský úrad a takto aby celý prúd vysťahovalecký prešiel skrze štátny úrad. Tento úrad vyšetrí a preskúma všetky okolnosti, za akých sa tá alebo ona osoba sťahuje. Ide-li za matkou, alebo za otcom, alebo za príbuzným. Dovieme sa, jestliže bol vylákaný agentom, jestliže je to obchod alebo podvod. Tieto úrady maly by na starosti všetkých prisťahovalcov. Dnes to začína robiť v Bratislave Slovenská liga, kde sa už hlási stá prisťahovalcov a kde sa informujú o hospodárskych a finančných pomeroch Slovenska. Prostredníctvom tejto ligy kupujú domy, obchody, živnosti, prideľujú sa im trafiky a rôzne miesta. I pozemková reforma má veliký význam pre našich prisťahovalcov. Znám amerických farmárov a hospodárenie našich Slovákov v Amerike a preto dovoľujem si tvrdiť, že amerických Slovákov nesmieme lákať do nehotových pomerov, nesmieme im jednoducho povedať: Tu máte zem, pôdu a zariaďte sa ako môžete a viete. Americký Slovák, zvyklý na prácu priemyslovú, nepodnikne dnes ani vo svojej vlasti na Slovensku žiadne robinzonády a nedá sa na mýtenie lesov. Americký Slovák je zvyklý pracovať v dielne, továrni, uheľných doloch, lacine a pohodlne žiť po útrapách, prežitých v mainách a železárňach, i v tom prípade, keď si zakúpí farmu, za 4-5 let vracia sa zase rád k práci industriálnej, poneváč dáva prednosť živobytiu v meste a má väčšiu možnosť ukládať peniaze a posielať tieto domov, čo pri farmarení nenie možné.

Vysťahovalecký úrad mal by svoje župné odbory, ktoré by svoju činnosť sústredily v hlavnom úrade. Tento úrad opatril by nám štatistiku vysťahovalcov a prisťahovalcov, sostavil by nám ročne finančnú rozvahu a označil by nám prípadné ztraty na pracovitom ľude. Týmto spôsobom by boly odstranené všetky pochybnosti ohľadne násilného zasahovania našich úradov do prúdu vysťahovaleckého a Amerikánom bysme dokázali, jak veliký záujem má náš štát na osudoch našej vetvi v Amerike.

Žiadame, aby americká vláda zriadila v najkratšej dobe konzulát v Bratislave a v Košiciach. Len tak bude možné, aby sa prúd vysťahovalectva spravodlive reguloval a kontroloval.

Vážené Národné shromaždenie, v tejto všeobecnej rozprave rozpočtovej snažil som sa upozorniť na najpotrebnejšie žiadosti a potreby našeho ľudu a prispeť malou hrivnou k obrodeniu našeho milého Slovenska. Som toho názoru, že spoločnou prácou štátotvorných strán a všetkých poctivých ľudí privedieme tento štát do prístavu mieru, pokoja, stability a zdravého vývoja. K vykonaniu reforiem hospodárskych a sociálnych, k zaceleniu rán, spôsobených válkou, potrebujeme kľudu a bezpečnosti. Ja k tejto spoločnej práci volám všetkých ľudí dobrej vôle. Rozpočet prijímam. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dále uděluji slovo dalšímu řečníku "proti" zapsanému, p. posl. Burianovi.

Posl. Burian: Ctění pánové! Jsem pověřen poslanci československé sociálnědemokratické levice a německými sociálně-demokratickými poslanci levice Kreibichem, Hahnem a Warmbrunnem, abych k poslední události, která se sběhla v Československé republice, učinil toto prohlášení:

Poslední události v poslanecké sněmovně, v českých i německých městech republiky, přinesly veřejnosti jedno překvapení. Ukázaly, jak a kdy dovedou český i německý lid podněcovati k činům šovinistickým a jak a kdy na druhé straně dovedou se dohodnouti a dovedou působiti k uklidňování lidu. Ještě před dvěma týdny byly zde v poslanecké sněmovně takové vzrušující scény, ještě před týdnem byla na ulicích různých měst taková rozvášněnost, jakoby mělo v Československé republice dojít k občanské válce mezi českým a německým nacionálním táborem; dnes jest všude klid, a ač v Aši došlo k hroznému krveprolití, jedná poslanecká sněmovna úplně klidně.

Před několika dny pouhá otázka odstraňování pomníků neslavných Habsburků vyvolala zde největší bouře, dnes jsou v Aši mrtvoly a zde mezi oběma tábory zjednána jest dohoda. Včera němečtí i čeští nacionálové vedli zápas způsobem úplně necivilisovaným, dnes se navzájem napomínají k umírněnosti, krátkosti, ujišťují se, jak jeden druhému nechce ublížiti.

V tomto různém jednání zrcadlí se podle našeho názoru přesně zájmy buržoasie obou národů.

Z důvodů konkurenčních nalézá se buržoasie obou národů ve stavu stálého vzájemného napětí, boje a válčení, což občas vede k větším výbuchům těch mass, které mluvčími kapitalistických zájmů byly svedeny do nacionálního tábora. V kapitalistické společnosti toto vzájemné potýkání nemůže být odstraněno. Nacionální třenice budou v ní dále trvat a tak nutno také počítat s opakováním nacionálních bouří. Jestliže tentokráte po událostech velmi vážných došlo k jakémusi kompromisu mezi oběma tábory, stalo se tak jen proto, že buržoasii obou národů pojal strach, že bouře na ulicích přerostou jí přes hlavy, že hromadné akce nacionální promění se v hromadné akce sociální.

Buržoasie začala se obávat, že massy lidu nespokojí se zabráním budov německých nacionálů, ale že přikročí k zabírání bytů, velkotováren, dolů, bank, velkostatků, klášterů, biskupských a arcibiskupských paláců a jiných bašt kapitalismu. Toho se buržoasie lekla a rychle obrátila. Německá buržoasie přestala chrániti pomníky Habsburků, česká buržoasie donutila zástupy lidu, poslavši proti nim četníky a policajty, aby vydaly německým nacionálům jejich budovy. Buržoasie česká a německá je v konkurenčním zápasu a tudíž také v nacionálním boji proti nemajetnému, pracujícímu lidu. Jsou však obě buržoasie spojeny. (Hlas: Chrání si svůj kapitál!) Tak vysvětlujeme si nedávné nacionální bouře i dnešní klid a kompromis.

Také v budoucnosti nutno počítati s tím, že v našem veřejném životě budou se uplatňovati obě tendence. Dělnictvo třídně uvědomělé prošlo však trpkou školou života a tam naučilo se zaujímat stanovisko buržoasie. Již za války viděli jsme, že měšťáctvo různých národů a států vydává sice pro lid velmi libozvučná hesla o obraně vlasti a národa a sebeurčení národů, o překonání militarismu, o demokracii a jiného více, že však ve skutečnosti válka vedena byla jen a jen za účelem prosazení loupeživých zájmů kapitalistických. Dělnictvo těmito tvrdými zkušenostmi, které zaplatilo životy milionů, naučilo se pravdě, že nemá se dát krásnými hesly klamat a že má jít samo svou vlastní cestou. (Výborně!) Je potřebno, aby i v domácí válce nacionální osvojilo si české i německé dělnictvo stejné poznání. Třídně a revolučně uvědomělé dělnictvo nemělo a nemá s nacionálními rozbrojemi nic společného. (Výborně!)

Na podkladě kapitalistického státu není možno národnostní rozpory rozřešit. Jako neuzdraví se Evropa a nebudou zmatky evropské odstraněny, pokud nezvítězí socialismus nad kapitalismem, tak také v Československé republice harmonické soužití národů je možné jen za socialismu. Praví-li četní činitelé, že nacionální rozbroje republiku ničí, jsou na omylu, domnívají-li se, že záchrana se stane cestou opatření trestních a policejních. K četným důvodům sociálním, které všude mluví pro socialismus, přistupují v Československé republice také ještě důvody potřeby urovnání národnostní otázky. Zde nejsou na místě trestní paragrafy, policajtské obušky, nepomůže zabrání jednotlivých budov německých nacionálů, zde je potřebno vyvlastnit všechny velkokapitalistické i velkostatkářské podniky a odevzdat je všemu pracujícímu lidu.

Dílo to bude uskutečněno jen společným třídním zápasem všeho dělnictva Československé republiky bez rozdílu národnosti. Naše místo není po boku buržoasie vlastního národa, nýbrž otevřeně pravíme, že našimi přáteli a spojenci jsou třídně bojovní dělníci všech národů, ti socialističtí dělníci, kteří stejně jako my stojí proti své buržoasii v nesmiřitelném boji. V solidárním boji s nimi chceme usilovati o to, aby Československá republika stala se společnou socialistickou vlastí pracujícího lidu českého i německého, polského, maďarského i ukrajinského.

Vedení těmito základními hledisky, nemáme ničeho společného s postupem nacionálních stran v otázkách národnostních rozbrojů a důsledkem toho stejně tak, jako třídně uvědomilí dělníci, nezúčastnili jsme se nacionálních bouří na ulicích, nezúčastníme se hlasování o bezvýznamném návrhu vyšetřovacího výboru. (Výborně!)

K rozpočtu samému zaujímáme stanovisko zamítavé z důvodů, které uvedeny byly již ve výboru rozpočtovém.

My prohlašujeme, že budeme hlasovati proti rozpočtu proto, poněvadž s hrůzou pozorujeme, že také v Československé republice hlavní břemeno vydržování státu s tvrdošíjnou plánovitostí uvalováno je na bedra nemajetných. Největší část příjmů státních rozpočtem požadovaných skládá se z nepřímých daní, zatím co naprosto nic se neděje, aby sáhnuto bylo na majetky velkých boháčů, aby bez náhrady byly vyvlastněny velkostatky, největší průmyslové podniky, skonfiskovány milionové zisky válečných a poválečných zbohatlíků, anulovány válečné dluhy.

Budeme hlasovati proti rozpočtu, poněvadž hlavní část výdajů v něm obsažených i v Československé republice má býti pohlcena protikulturní organisací militarismu, institucí stálého vojska s dvouletou službou vojenskou, francouzskou disciplinou, s privilegovaným vyhražením důstojnických míst hlavně synům měšťáckých vrstev.

Budeme hlasovati proti rozpočtu proto, poněvadž v republice způsobem přímo nepochopitelným zahraniční politika je prováděna absolutisticky pomocí bezohledného užívání method tajné diplomacie a poněvadž všechno dosavadní řízení zahraniční politiky projevuje nenávistnou zaujatost proti proletářské revoluci ruské i proti všem příznakům sociální revoluce světové.

Budeme hlasovati proti rozpočtu proto, poněvadž nynější vláda ministerského předsedy Černého provádí proti našemu směru a proti nekompromisním socialistům všech národů tohoto státu persekuci, která ve své smělosti sahá tak daleko, že neváhá i neodvislost soudcovskou dávati do služeb politiky stran, dosavadní vládní soustavě blízkých, a vykonávati na ni nátlak.

Ale hlavním důvodem, pro který budeme hlasovati proti rozpočtu, je pro nás důvod všeobecně zásadní. Pokud se stát nachází v rukou majetných tříd, je orgánem třídního panství a prostředkem, aby nemajetné vrstvy lidu byly udržovány v poslušné poddanosti. Po našem přesvědčení je politickou úlohou třídy dělnické, aby třídním bojem dobyla státní moci pro proletariát přemožením jeho třídního odpůrce. V důsledcích tohoto hlediska jsme nuceni odmítati jakoukoliv zodpovědnost za dosavadní kapitalistický společenský řád. Veliká většina položek rozpočtu má přispěti k obnově, k novému vybudování a upevnění kapitalistických poměrů válkou rozvrácených. Proto, jak jsem již ohlásil, budeme hlasovati proti rozpočtu. (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.) Věřím milerád, že se naše stanovisko pánům nelíbí; jest to docela přirozené, jako strana oposiční musíme se shledávati s tím, že naše stanovisko se nelíbí. (Posl. Dubický: Vy negujete stát i národ!) Svoje stanovisko prohlásili jsme zde úplně jasným způsobem a veřejnost dělnická našemu stanovisku rozuměti bude. (Potlesk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Udílím slovo dalšímu řečníku panu posl. dr. Hajnovi.

Posl. dr. Hajn: Vážená sněmovno! Dni rozpočtových debat patřívají v jiných sněmovnách k svátečním dnům. Přeji si z té duše, abychom takovou tradici měli i zde, ale zdá se mně, že jsou veliké překážky, aby se tak stalo. Za to zdá se mně zase, že budeme následovati jiných států v té tradici, že generální debata rozpočtová jmenuje se tak proto, že se v ní mluví o všem jiném, jen ne o rozpočtu. Tak také vypadal první den. Kdyby nebyl mluvil pečlivě referent finančního rozpočtu p. kol. Sonntág, nevěděli bychom ani, že se jedná o rozpočtu. Aby to tak skutečně bylo, o to se také postarala konference předsedů, která debatu o pilných interpelacích o událostech teplických spojila v jedno, a potom to máme vše tak změtené, že se v tom nemůžeme vyznati.

Vzhledem ke krátkosti doby, kterou mám, nemohu o všem mluviti, musím vynechati i takové, jinak vděčné thema, jako odluku církve od státu, kterou včera jeden řečník přivedl na přetřes, musím vynechati stejně velice vděčné théma Karpatskou Rus, musím vynechati i mnohé jiné, co by mělo býti ještě uvedeno a musím hned in medias res.

Včerejší jeden řečník učinil zde velké překvapení. Kdyby byl tento kolega poslanec, jenž byl v prvé vládě ministrem zásobování a který byl ve druhé vládě Tusarově ministrem veřejných prací, nazval náš rozpočet demokratickým rozpočtem, byl bych to shledal v pořádku a mlčel bych. Nazval-li náš rozpočet "měšťanským" rozpočtem a po druhé hned "buržoasním", vyvolalo to moji pozornost, protože mně to připadalo neobyčejně groteskním. Ode kdy na příklad školské položky jsou znamením pouze měšťanského nebo buržoasního rozpočtu? Od kdy pak bývalý ministr - a právě dotyčný kolega, který na tomto poli pracoval jako student zapomněl, že právě z nezámožných a chudých vrstev dělnických střední školy jsou obesílány velikou většinou?

Mne ještě něco jiného zajímalo v řeči pana dr. Vrbenského. To, jak se najednou vymýkal z odpovědnosti za tento rozpočet. Najednou on nic a přece, kdy tomu bylo, kdy přestala vláda Tusarova č. 2? Tuším, že v září. Víme, že se rozpočet začíná dělati hned záhy z jara, že se potom v kolegiálních sezeních zpracovává a teprve pak že se dává do tisku, všechno tedy data, kdy ještě kol. Vrbenský byl ministrem veřejných prací a kdy seděl v kolegiu ministerském. Já ovšem nebudu dělati žádného advokáta ani kol. Vrbenskému. Mně stačí, že tuto sebeobžalobu zde tak veřejně coram publico pronesl.

Ale jakmile mluvíme o odpovědnosti, dovolte mi, abych si na něco vzpomenul. Brzy po převratu byl sem pozván muž z Ameriky, zvučné jméno, platící za soudruha, sociální demokrat, byl také slavnostně vítán svou stranou zvláštním večerem Obdržev pozvání, šel jsem také. Po proslovech přihlásil se ke slovu sám kolega americký. Tu se vštípily mnohé jeho výroky v mou paměť, však také díky těmto svým výrokům a jiným pozdějším brzy přestal býti mezi svými populárním. Jeden výrok zněl: "Slyším, soudruzi, že máte ve vládě šest ministrů. Pamatujte vždy, že jste jediný stát na celém světě, který má ve vládě celou jednu třetinu socialistických ministrů. Ale pamatujte si, že dnes nemáte již práva volati k zodpovědnosti národ, jak se chová k dělnickým vrstvám a k socialistům, nýbrž že národ má právo, aby volal vás k zodpovědnosti, jak vy se chováte, když máte jednu třetinu ve vládě (Tak jest!), a jak se chovají vaši ministři." A ve druhé vládě Tusarově bylo dokonce devět socialistických ministrů.

Kol. dr. Vrbenský překvapil ještě na poli politickém neobyčejnou měrou. Hlásal zde většinu socialistickou bez rozdílu národnosti: Češi, Maďaři, Němci atd. a řekl, že na nějakém rozdílu mezi nimi nezáleží a hned vytýkal sociální demokracii, že se pro "nějaké rozdíly" rozpoltila. "Nějaké rozdíly!" Mně se zdá, že ty "nějaké rozdíly" jsou takové, ctěné shromáždění, že toužená většina socialistická, jak si přál bývalý ministr dr. Vrbenský, by byla větší pestrotou nežli kterákoli koalice, vyjma koalici všenárodní. Vždyť ten socialistický svět, jak se mu tak říká, není jedna strana. Nevadilo by, kdyby tato většina byla rozdělena na strany jen podle národnosti, ale jest zde další dělítko, podle materie, podle nazírání, co je socialismus a jaký socialismus. Vždyť vidíme, že ve většině páně Vrbenského jest plno směrů, plno proudů a nota bene ne souběžných, nýbrž proudů, které stojí proti sobě; vždyť právě proto, že stojí proti sobě, došlo k roztržce v naší sociální demokracii. To jest oheň a voda. Dr. Vrbenský chce je spojiti v jednu většinu a mluví o ní dokonce jako o většině pracovní, která bude konečně socialisovati naši republiku. Dobrá. Ptám se, podle kterého programu? Dá tento program pravice sociálně demokratická, či dá jej komunistická skupina v čele s dr. Šmeralem, či dá jej skupina kol. Modráčka, či skupina českých socialistů? O německých sociálních demokratech nebudu již ani mluviti. Tedy s tímto přichází kol. dr. Vrbenský jako se spásným prostředkem, s tím přichází jako s něčím docela reelním a proveditelným.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP