Předseda (zvoní):
Prosím o klid! Pane
kol. Johanise!
Posl. dr. Stránský (pokračuje): Co se týče zvýšení produkce, odvolávám se na názor říšskoněmeckého sociálně-demokratického poslance Kessla, který ve své knize o socialisaci píše: "Nechť nikdo neočekává od socialisace dolů zvýšení produkce uhlí". Ta věc není tak nesporná.
Řekl jsem, oč šlo, a končím tím, vážení pánové, že nelze doufati v nápravu jiným způsobem, než když my všichni politicky, hospodářsky a sociálně aspoň zde, kde jsme při společné práci a při konečném míru, zahodíme ten předsudek, že máme různé duše, že máme různé morálky. Jest to jenom předsudek. Jest tu jedna společná česká duše, která jest způsobilejší k pochopení idee sociální spravedlnosti, než každá jiná. Jest tu jen jedna morálka pro nás všechny a na základě té duše a na základě té morálky a na základě - last not least - rozumu, který jest teprve společný, teprve internacionální, budeme řešiti ty jednotlivé požadavky, které na nás klade náš stát, které na nás klade naše hospodářství, které na nás kladou sociální požadavky doby, já řeknu socialisační požadavky doby, kterým my se uzavírati nechceme a nebudeme.
V tomto znamení jest možná ona
dohoda, řekl bych onen společný postup při řešení t. zv. státních
nezbytností, které nevyhnutelným způsobem musí potom vésti také
k organisačnímu projevu té jednoty, k organisování tohoto společného
postupu, neboť nedostatek té organisace nemá za následek nic jiného,
než takové maléry, jaké se teď jeden po druhém vyskytují. Nikdo
to za nás neudělá, ani úřednická vláda, tedy to musíme dělati
my sami, a já doufám, že to budeme dělati sami. To musí býti,
prosím, naší společnou odpovědí na prohlášení parlamentární vlády.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda: Slovo
má dále pan kol. Tausik.
Poslanec Tausik: Slavná sněmovno! Dříve než přejdu k vlastním vývodům, jsem splnomocněn učiniti prohlášení o nacionálních srážkách, kterých teď v těchto dnech jsme byli svědky.
Jako zástupci pracujícího lidu
všech národností tohoto státu jsme nuceni konstatovati, že parlament
republiky, na místo aby se zabýval hospodářskou bídou lidu, maří
čas neplodnými nacionálními hádkami, a naši dělníci, zaměstnanci
a úředníci trpí drahotou. Naši invalidé jsou odkázáni na žebráckou
podporu. Naše válečné vdovy nemají co dáti svým dítkám. Měšťáci
všech druhů, místo aby zaopatřili nezaměstnaným práci, hladovým
chleba, rozněcují pomocí vlády a stupňují národnostní boj, aby
lid zapomněl, že má hlad a aby roznícené nacionální vášně znemožňovaly
sblížení pracujícího lidu tohoto státu. Takovým způsobem dělají
z parlamentu nacionalistický cirkus. Ať se tedy nediví, když pracující
a trpící lid bude prosazovati své právo i mimo parlament. (Hluk.)
Předseda: Prosím
o klid, pánové!
Posl. Tausik (pokračuje): Toto prohlášení přednáším jménem československé sociálně-demokratické strany dělnické (levice), jménem německých poslanců Kreibicha, dr. Hahna a Warmbrunna, jménem maďarské národnosti soudr. posl. Surányiho, dr. Földessyho a Julía Nagyho. (Hlas: A také Hillersona a židů?) Židů také! (Hlas: A Lenin a Trocký?) Také nechť žije Lenin a Trocký! (Hlas: A Vilém?) A císař Vilém také!
Slavná sněmovno! My sociální demokraté českoslovenští (levice) ze Slovenska zásadně stojíme na prohlášení, které přednesl soudruh Teska, Vnitřní, hospodářské a politické poměry nás dohánějí k tomu, abychom odkryli záclonu z oficielních zpráv o poměrech na Slovensku a ukázali pravdivě stav věcí, jak se na Slovensku mají.
Že se Slovensko připojilo jako politicky jednotná částka s ostatními zeměmi republiky československé, nestalo se bohužel, aby na prvním místě jak hospodářské, tak právní poměry byly přizpůsobeny poměrům vašim. Tím, že Slovensko po staletí bylo za docela jiných poměrů vybudováno, vytvořily se tam jiné mravy, jiná kultura a také jiné hospodářské poměry než v zemích, které byly u Rakouska. My máme dnes na Slovensku v plné platnosti zákony uherské i s jich doplněním, které Tisza během vojny proti lidu vydával, a dnes to vyhlíží tak, že všecky zákony, které se v tomto Národním shromáždění vydaly, zůstaly na hranicích zadržené, a to buď v Čatci, Vlárském průsmyku anebo v Kútech. Tím, že vy tu vypravujete si o právním státě, že tu máte ústavou zaručená práva, to nepatří pro Slovensko, my tam dle skutečného stavu věcí žijeme v koloniálním poddanství, neboť naši státníci na jiné než na koloniální pořádky se nezmohli.
Chceme uvésti do pořádku poměry národní a politické s kulturními. Také hospodářské motivy tu hrají velkou roli. Než hospodářské složení Slovenska je docela jiné než v těchto zemích. Na Slovensku jest 1 1/2 mil. jiter lesů ve správě státní. Tyto zásoby dříví střední Evropy ještě v minulých dobách si přivlastnil maďarský stát a to hlavně vyvlastněním majetníků obcí a práv městských. Vyvlastnění, které mělo plášť zcelení těchto lesů, šlo to tak daleko, že byla vyvlastněna také v mnohých vesnicích gruntovní půda pod domky.
Obrovský komplex hor potřeboval, aby byl obráběn, a vedle toho potřebovala uherská vláda tisíce dřevorubců, kteří dříví z hor připravovali a k pilám a řekám dopravovali. Tito dřevorubci a takovým způsobem celé župy upadly do systému poddanství tím, že v chudobných vesnicích je lid odkázán na kousek pole pro brambory, paseku a pracuje v lesích jen na bývalý uherský a teď československý erár. Teď, kdo nechtěl jíti na hory pracovati, nedostal paseky a musel se vystěhovati do ciziny, nebo jíti na práci k uherským magnátům na dolní zemi, anebo do dolů a hutí rimamuránské a salgotariánské společnosti. Mzdové poměry byly hrozné, neboť v takovém poddanství žijící dělník byl úplně bezbranný. Všecky společnosti, které se státním dřívím obchodovaly, stahovaly peníze do Budapešti anebo Vídně, všechen zisk ze Slovenska unikal do cizích krajů a na Slovensku ostával plahočící se chudobný a bezprávný lid.
Velmi úrodné župy, jako nitranská, bratislavská, tekovská, dol. trenčanská, komárenská, ostřihomská a j. - čí jsou dnes majetkem? Ze dvou třetin velkostatkářů, maďarských gráfů a keťasů. Jsou jistí majitelé půdy, že zaměstnávají až 15.000 zemědělských dělníků na svých statcích. Tím však se dostala úrodná země do rukou bohatých jednotlivců, většinou cizinců a tisíce slovenského lidu musí se plahočiti na jejich lánech. Tím, že mají velkostatkáři nadbytek půdy, neodvodňovali močály, neregulovali vody, půda se nechává až dodnes na pastviny místo na ornici. Dělnictvo jest většinou u nich v poměru odvislém zvláště na deputát tím, že má kousek pole a pracuje jenom určitou část roku, kterou je najat na tak zv. kontrakt, který vynalezla maďarská vláda a naše ministerstvo zemědělství si jej přivlastnilo. Takovým způsobem jsou opět veliké tisíce lidí v hrozné chudobě, ve špinavých a nezdravých bytech, školní vyučování je pro velkou vzdálenost namnoze nemožné a jsou také případy, že i kolem Dunaje u maďarského zemědělského dělnictva je polovička analfabetů.
Průmysl je většinou průmysl těžký, neboť byl vybudován v předešlých letech a to na prvním místě hornictvo a báňský průmysl, neboť jsou na Slovensku ohromná ložiska železné rudy, dále jest silný průmysl papírnický, zpracování vlny, lnu a bavlny... (Posl. dr. Kubíček: Co tohle má co dělat s vládním prohlášením?) To Vás nezajímá? Dále jest dřevařský průmysl, cukrovarnictví a chemický průmysl. (Posl. Čuřík: A jest v rukou židů!) Také obřezaných antisemitů! Také jest tam velké množství železných hutí a dolů na zlato pro stát. Ředitelství těchto podniků jsou nejvíce v Budapešti přes to, že mnohé společnosti se v naší republice usadily. To jest jenom maskování pravého stavu věcí. Tak mají také privátní osoby z Uher veliký vliv na náš průmysl, jako na př. v Ružomberce jest Slovenská papírna, která jest tam však jenom dle jména. Na 500 akcií této papírny má Štěpán Rakovský, nynější předseda uherské poslanecké sněmovny, neboť ho i slovenští vlastenci ze Slovenské papírny zvolili do ředitelství. To jsou páni ze strany rolnické.
Kromě toho byl lid kulturně utiskován, co vám bude asi známo, vlastně v Maďarsku byla všechna chudina bez rozdílu národností kulturně utiskována, neboť chudobní lidé jednak neměli přístupu do škol pro majetkové poměry, a kromě toho zbídačelá chudina byla nucena již od deseti let bráti svoje děti na práci polní, do továren nebo pásti dobytek. Jestli k tomu přimyslíme hrozný útlak hospodářský a politický, je pochopitelné, že všechen lid bez rozdílu se zaradoval, když v říjnu 1918 na frontách se shroutil starý uherský despotism. Chudý lid si oddychl, když naše vojska obsadila Slovensko, lidé se těšili, že přišla doba osvobození z této nadvlády. A v tomto ohledu dopustily se naše vlády strašných chyb. Tím, že první vyslaní delegáti na Slovensko neznali poměrů a slovenského lidu, věc jenom poškodili a sami se přičinili o to, že víra v dokonalé vybudování státu se shroutila.
Vy zde v Čechách na Moravě a ve Slezsku ponechali jste ve veliké míře to, co bylo rakušácké, to znamená monarchistické. Úřady, pošty, železnice a t. d. zůstaly většinou pod dřívější správou. Na Slovensku byly poměry jiné. Lid buďto vyhnal nehodné úředníky, anebo někteří byli úředně vykázáni. A tak to bylo také s železničními zřízenci, učiteli, poštovními úředníky a t. d. Jich prostřednictvím dostalo však Slovensko většinou bývalé rakouské monarchisty anebo lidi s pochybnou kvalifikací. Nechci nikomu křivďiti, když řeknu, že 60% jich propadlo korupci, která na Slovensku stále bují jako za maďarské vlády. Poctivý úředník se stal vůbec na Slovensku nemožným. O Bratislavě se vypravují mezi lidem přímo nemožné věci, na př., že tam za 3 měsíce každý nejpoctivější úředník podléhá korupci.
Na prvém místě je na Slovensku nepřirozený stav, který se způsobuje tím, že tam existuje ministerstvo s plnou mocí pro správu Slovenska. To už samo sebou dokazuje, že jedna osoba bez kontroly občanstva rozhoduje nad bytím nebo nebytím téměř 3 milionů obyvatelů, že tedy nejsme státem demokratickým. Také ministr může bez jakýchkoliv důvodů internovati, arestovati, zbaviti občanských práv a t. d. Hned po volbách do dřívějšího Národního shromáždění slíbila nám koaliční vláda, že bude utvořen kontrolní sbor, čili správní výbor, který by ministra s plnou mocí kontroloval. Zůstalo jenom při slibech. A co dělali ministři? My víme jen, že uměli na Slovensku vládnout diktátorsky, ne proletářsky, stanným právem, výjimečným stavem, aresty a pod. Jsou místa, že od roku 1918 neměli jsme možnosti organisovati nějakou přednášku nebo schůzi a svobodně se vzdělávati. Pracující lid nemůže přirozeně důvěřovati jednomu ministrovi, který má plnou moc a který - jinak řečeno - jest diktátorem a který bez vědomí lidu nebo poslanců má právo prohlásiti stanné právo a pod.
Kromě toho máme ještě diktaturu vojenskou, v které má hlavní slovo francouzský generál. Diktaturami se pracuje jenom proti chudému lidu a není pravda, že se pan ministr dr. Dérer omlouval, že vyhlašuje jenom proto, aby zajistil sklizeň žni. To byla výmluva koalice, neboť majitelé půdy sabotovali a sabotují nejen sklizeň, ale i ozimy, osevy a zemědělské dělnictvo a průmyslové jest uvrženo v otroctví, neboť se mu zakazují jakékoliv schůze a brání se mu v každé kulturní a svépomocné činnosti. Vždyť vláda vyhlásila stanné právo na obvod dělnický spišské župy, kde se kromě bramborů a ovsa nic neurodí.
Teď ukážeme na věci hospodářského rázu:
Lid chtěl ihned po osvobození národním, aby také jeho hmotné poměry byly uspořádány. On chtěl půdu, lesy a pastviny. A čeho se mu dostalo? Bezpráví. Všechny státní lesy se dostaly do správ lidí, vyslaných od ministerstva zemědělství z Prahy, kteří utlačují lid jako za vlády maďarské. Na př. ředitelstvo v Lipt. Hrádku vynucovalo na dřevorubech, kteří si pronajali kousek erárního pole, polovici úrody. Nebo z pastvin, na kterých chudí obyvatelé pásli skot, měli odváděti nemožné množství sýra a másla. A kromě toho do dnešního dne, nehledě na to, že existují na Slovensku pro dělníky kolektivní smlouvy, podle kterých má dělnictvo mzdové a pracovní poměry zajištěné, ředitelství erárních lesů nedopustila, aby státní dělníci dostali podobné podmínky, jako dělníci soukromných zaměstnavatelů. Lesníci a lesní úřady pomáhali keťasovati s dřívím. Nejdříve mohou koupiti státní dříví keťasové, kteří ho vyváželi do ciziny, a potom teprve ono se dostává pro místní potřebu živnostnictvu a chudobě a to ještě tak, že hnije za miliony dříví v horách, ale na trhu jest ho nedostatek, aby ceny mohly takovým způsobem býti vyhnány do největší míry. Protože erár se ukázal, že není schopným k blahu slovenského lidu spravovati tyto lesy, bude povinností republiky, aby správu těchto hor, pastvin a pozemků dala do rukou lidu, tomu lidu, který se po staletí na těchto horách plahočil, umíral a dřel se na pány. Lid má na to právo přirozené, neboť on jest tam doma, jiného majetku nemá, a jestliže této reformy neprovedeme, budeme neustále nuceni konstatovati, že náš lid utíká na práci do ciziny, zejména do Ameriky a také do Rakouska. Utíká proto, že ačkoliv se těšil, že jeho vlast dá mu možnost k výživě, škaredě se zklamal. A přece zklamaný opouští jen nerad svoji krajinu, svoje hory, které vždy tak miloval.
A pozemková reforma: Její provedení na Slovensku provádí se protizákonně. Agrární strana vyslala na Slovensko své agitátory, kterým se daly funkce ministerských tajemníků, správců úřadů pro zprostředkování práce, zemědělských inspektorů a pod.; takovým způsobem dostalo se jim bezplatných agitátorů. Pole se pronajímala jenom na výslovnou přihlášku k Domovině. Jiný chudobný občan nedostal ničeho. A při tom se provozovaly švindle, podvody a to v takovém množství, že legitimacemi opatřená individua chodila s legitimacemi zemědělského referátu v Bratislavě po vesnicích a vybírala od rolníků až po 500 Kč různé poplatky. (Slyšte!) Potom se ztratila a více jich nikdo neviděl. Jestliže jsme o tom učinili oznámení, bylo to bezvýsledné. Lid proto klne Čechům a představuje si, že jsou všichni podvodníci a zloději, na mnohých místech i pořádní čeští úředníci, protože jiných ještě neviděli. S touto pozemkovou reformou se provozovaly takové věci, že se dostala země v mnohých župách bohatým sedlákům, ale chudobě nic, a tito bohatí sedláci nechali půdu státi úhorem a pásli na ní dobytek. Na panstvích se nebéře zřetel, aby na prvním místě byli zaměstnáni zemědělští dělníci dříve již tam pracující, ale aby tito byli vyhnáni z práce a opět byli nuceni vystěhovati se za hranice. Takovou zemědělskou politiku provozuje nynější režim na Slovensku. S bohatými magnáty jsou zemědělští úředníci jedna ruka, pomáhají jim při mzdových sporech, nechávají zavírati důvěrníky dělnictva a tím pomáhají, aby dělník nemyslel republikánsky, nýbrž dohánějí ho přímo k zoufalství. Slovenské velkostatky mohou být všechny vyvlastněny, socialisovány, neboť máme dokonalé zemědělské dělnictvo, které úsilovně pracuje, a majitelé jsou cizinci, kteří již dávno na tyto latifundie práva nemají, ale naše vlády je chrání a jim nadržují.
Pánové a dámy, ještě neuschly slzy pozůstalých po zastřelených ve Rumánové, kteří byli úkladně zavražděni zjednanými četníky, a již přišla druhá hrozná věc, jak se postupuje proti zemědělským dělníkům. Bylo to v Minovcích, kde rovněž byl zákeřně zavražděn mladý dělník Petrikovič. Nejenom že jste se u vlády ani řádně neomluvili oproti slavnému slibu, ani Šrobárova, ani Dérerova, ani Mičurova vláda nedala pozůstalým ani krejcaru. To je hanba, že ministerský slib nestojí dnes ani za to, aby se alespoň z poloviny splnil. A potom chcete, pánové, posilovati státní autoritu, když ani svoje vlastní slova nedodržujete. Slovenský člověk, jak se jednou oklame, potom už nikomu nevěří. (Odpor.)
Vy tvrdíte, že na Slovensku jsou hortyovští agenti. Ano, ale kdo je podporuje? Vaše úřady. Když naši soudruzi chytili takové agenty, státní úředníci je před očima soudruhů pustili. Věřte, že slovenský chudý lid a s ním dělnictvo jsou nejlepší zárukou tohoto státu, a můžeme děkovati jenom okolnostem, že jsme to tak daleko přivedli, že jsme dělnictvo jiné národnosti odvrátili od iredenty. Vy ale ho k tomu nutíte. Nevěřte tomu, že tento dnešní kurs na Slovensku je pro vás prospěšný. Není. Nikdy internováním, stanným právem a aresty se nedokázalo, že se tak může vládnout. A jest-li Vy to dnes děláte, tak se klamete a podvádíte sami. Nás viníte, že jsme komunisté, bolševici a rebelanti. Co jsme však udělali? Po celý čas na Slovensku staráme se, aby byl pokoj, čili děláme hasiče. (Veselost.) A za to nás prohlašujete za rozvratníky, kdežto ve skutečnosti rozvrací Slovensko ti, kteří dostávají sinekury a vysoká místa. Pro nás máte jenom kriminály. Vaším systémem jste Slovensko vyhladověli, neboť úředníci, které jste do zásobovacích a obilních úřadů poslali, dávají se podplatiti a nadržují jenom soukromým obchodníkům, kdežto na lid zapomněli. Nikde nekvete korupce a keťaství jako tam a, jestliže se proti tomu ozvete, jste bolševik. Obilí se na vagony vyváží do ciziny. Dobytek se vyváží a říká se, že to dostane chudý, český dělník, ale je to škaredý klam. Všecko se dostává do rukou lichvářských společností. Sabotují nás velkostatkáři a velkoagrárníci, s nimi ve spojení jsou všechny úřady, které na to kladou svoji úřední pečeť, a jestliže chudý dělník chce ukojiti hlad a protestuje proti tomu, vyženou ho na ulici. (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.)
Pane ministře pro Slovenko, - pardón, on tu není - zavedl jste na Slovensku horší poměry než dříve. A pane ministerský presidente Černý, vy jste svou vládou podporoval majitele velkozávodů a sliboval jste jim vojenskou pomoc, kdyby dělníci se domáhali většího platu! To bylo ve všech oborech. Ale takový stav se neudrží.
Zklamali jste slovenský lid úplně. Ani ty sociální a politické zákony, které máte v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, jste tam nezavedli. Na Slovensku máme ještě všechno uvnitř maďarsko-tiszovské a co se změnilo, má jenom firmu. Tak se vládnouti nedá. Tím se lid nezíská. Vy jste slovenský lid zklamali v jeho velkých nadějích. A proto prohlašujeme, že to, co je v prohlášení vlády, nejen že není dostatečné, ale také se tomu nevěří, že byste to mohli vykonat.
Slovensko je zralé pro socialisaci, a jestliže vy chudému lidu nedáte, co mu právem patří, potom on půjde jenom tou cestou, která vede ke konci veliké revoluce 1918, ale jenom jiným způsobem. A tu, pánové, při dnešním režimu se dočkáte, že lid povstane a provede si tyto velké hospodářské změny sám, že se seřadí pod červenými prapory a vysvobodí se z toho otroctví a slavně dokončí své sociální osvobození, které vy jste mu jenom slibovali.
Z těchto důvodů budeme hlasovat
proti vládnímu prohlášení. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval: Dalším
řečníkem jest pan kolega dr. Gažík.
Posl. dr. Gažík: Slavná snemovňa! Pán ministerský predseda vo svojom prejave predniesol program novej vlády, za jejž úkol označil pripraviť pôdu pre budúcnu definitívnu vládu a snažiť sa riešiť otázky sociálne, hospodárske a kultúrne, skonsolidovať vnútropolitické pomery a uviesť do života zákon a verejný poriadok. Hovorí, že ten smer, ktorý sledovala odstúpivšia vláda pri plnení svojho programu, bude zachovávať i terajšia vláda, a že sa bude spravovať heslom bývalej vlády.
Než-li, slavná snemovňa, prehovorím o prejavu pána ministerského predsedu, som nútený sa ohradiť s tohoto miesta proti všetkému, čo chová v sebe myšlienku absolutizmu a protiví sa každému parlamentárnemu životu. Po odstúpení agrárne-sociálne-demokratickej koalície očakával každý občan v tejto republike riadny parlamentárny život, ktorý ale nenastal, lebo pominutím ľudom zvolených parlamentárnych zástupcov bola vymenovaná vláda nie z parlamentárnej väčšiny a bola jej dáná maršruta, aby pokračovala v smere odstúpivšej vlády.
Čo sa týka, slavná snemovňa, vymenovania úradníckej vlády, vyžadoval to iste štátny záujem. Ale čo sa týka určenia smeru, som nútený, slavná snemovňa, protestovať s tohoto miesta proti tomu, nielen preto, že demokratickej republike jedine vláda je povolaným faktorom vytýčiť smer svojho pokračovania, ale zvláštne preto, lebo práve smer tento učinil existenciu nášho mladého štátu osudnou, a viedol ju k záhube. Demokratická republika znamená, slavná snemovňa, uplatňovanie vôle ľudu, ktorý ju prejavuje svojmi parlamentárnymi zástupcami a preto len títo sú oprávnení určovať smer a nikto iný, im nemôže toto právo uzurpovať. Povinnosťou vlády, slavná snemovňa, je, aby uplatňovala zákon a uviedla v život verejný poriadok a rád, zabezpečila životy a majetok občanom štátu. Smernice pri tom musí určovať jedine zákon a nič iného. Pán ministerský predseda vo svojom prejave sám udáva, že ako vláda zákona a verejného poriadku nemá pre pomer štátu k jednotlivcom iného merítka než zákon a verejný poriadok. Žiadame preto od vlády, aby pri plnení svojho programu držala sa jedine tohoto merítka zákona a verejného poriadku. (Tak jest!)
Čo sa týka vládneho osvedčenia, nemôže nás uspokojiť, lebo ako posledné události v našej snemovni dokazujú, nezabezpečuje ani existenciu úradníckej vlády. Program vládny sa zaoberá so správou vnútornou a finančnou, s otázkou školskou a zásobovacou, aniž by obsahovalo niečo pozitívneho. Vnútorná správa, slavná snemovňa, znamená dobrú samosprávu, ale vláda zabudla, že podstatou dobrej administrácie je odborníctvo a odstránenie korupcie, která presahuje v našom štáte všetky hranice. (Výborně! Čujme!)
Neznamená nikde absolutistické jednanie štátnych orgánov, tým menej pražského centralizmu. Decentralizácia, autonómia zemí, žúp a obcí je jediným správnym prostriedkom vnútornej správy, a len tak možno posíliť tú beztoho zničenú autoritu úradov, zákona a štátu.
Slavná snemovňa, preto žiadame, aby obecné a župné voľby boly zaraz vykonané na Slovensku. Žiadame, aby boly zriadené a systemizované úradnícke stanice na Slovensku, lebo to je príčinou, že kde zprvu pracovali 3 úradníci, dnes je ich tam 15. (Výkřiky.)
Z tejto príčiny, slavná snemovňa, žiadame, aby na Slovensku bol k ministrovi s plnou mocou vymenovaný správny výbor. (Souhlas.)
V súvislosti s touto otázkou nemôžem pominúť, aby som nevyzdvihol otázku finančnú, o ktorej môžem povedeť, že to je najboľastnejšia a najkritickejšia otázka našej republiky.
Úradnícke platy sú teraz upravené, preto žiadame, aby úradníci boli definitívne vymenovaní, aby ich postavenie bolo dľa zákona upravené, a to pre všetkých rovnako, jak Čechov, tak Slovákov, aby sa nestaly také krivdy ako na príklad pri vymenovaní sudcov. Prosím u súdu na sudcovskej stanici český sudca, ktorý prijde na Slovensko, dostane o jednu triedu a štyri stupne viac než iný sudca. Je dokázané, že sudca, ktorý bol v VIII. triede 3. stupeň, bol vymenovaný do VII. triedy 1. stupeň, ktorýžto plat môže slovenský sudca dosiahnuť až po 18 rokoch. Rovná práca, rovný plat. (Souhlas.)
A preto žiadame, slavná snemovňa, aby už boly odvolané na Slovensku diéty českým úradníkom, lebo už sa mohli nasýtiť za tie 2 roky jeden každý. (Výborně! Sláva! Potlesk.)
Vo finančnej otázke, slavná snemovňa,
musíme spomenúť i hospodarenia so štátnym majetkom. Je zistené,
že na Slovensku utvorila vláda ústredné družstvo, jehož úkolom
bolo, aby mohlo pomôcť finančne ohroženým družstvám na Slovensku,
ktoré majú uložené prebytky v budapeštských centrálach. Tomuto
družstvu odhlasoval parlament pôžičku 30 milionov korún na 2%,
ale keď šlo o to, aby minister financií túto 30milionovú pôžičku
tomuto družstvu poukázal, ministerstvo financií nariadilo revíziu
v družstve a zistilo, že družstvo nedbajúc svojho určenia, obchoduje
i s nečlenami a stará sa len o ziskovú stránku a stalo sa tak
vlastne výdelkovým ústavom. (Hluk. Výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.
Poslanec dr. Gažík (pokračuje): Slavný sneme! Ministerské osvedčenie hovorí, že toto družstvo stalo sa obchodom výdelkovým, ale že výdelkovej dane neplatí, obchody jeho nabývajú rázu obchodov reťazových a že vnútorná správa nefunguje bezvadne. O investíciach a inventároch v obnose 1 3/4 milionu korún nenie vôbec usnesenia správy. Družstvo predávalo dopravné osvedčenia, ktoré mu boly dávané od zásobovacieho ústavu v Bratislave, vyžadujúc 2% z faktúrnej ceny. Takých prípadov sa zistilo viac.
Slavný sneme! Takým spôsobom nie je možno pomery konsolidovať, nie je možno takým spôsobom hospodáriť so štátnym majetkom. Zvlášte dane sú príčinou toho smutného stavu, že zrno slovenského národa je prinútené sa vysťahovať zo svojej vlasti, aby si zabezpečilo budúcnosť a existenciu. Preto žiadame vládu, aby Ústrednému družstvu určených 30,000.000 korún nepoukázala.
Nemôžem súhlasiť s pánom poslancom Hodžom, že jedine pozemková reforma je príčinou hromadného vysťahovania slovenského národa do Ameriky. Pozemkovú reformu je treba zmeniť. V tejto reforme sme sa sklamali a vyslovujeme s tohoto miesta, že pozemkový ústav je neschopný na vykonanie tejto reformy. Preto žiadame, aby na Slovensku bol zriadený autonomný pozemkový úrad. (Tak jest!) Čo sa týka otázky zásobovacej, slavný sneme, som pozitívne informovaný o tom, že na príklad trenčianská župa je zásobená len do prosinca. Pýtam sa vlády, či má o tom vedomosť a čo je ochotná urobiť. Družstvá, zásobovacie ústavy a centrály prosíme zo Slovenska odstrániť, lebo zásobovacie ústavy sú príčinou toho, že na príklad na Slovensku určilo sa len 12 mlynov, aby sa zaobevaly mletím pre všeobecnú potrebu. Takto sa stalo, žena príklad v mlyne v Považskej Bystrici pred mesiacom bolo 300 vagónov obilia, kdežto mlýn tento denne len 1 vagon je vstave zomlieť, obilie nemá kde umiestniť, a tak ide na zkazu a slovenský ľud hladuje. Žiadame voľný obchod a čo najprisnejšie protestujeme proti triednemu zásobovaniu.
Slavná snemovňa! Osvedčenie pána ministerského predsedu nemôže nás uspokojiť zvlášte preto, lebo sa nezmienil o veciach slovenských ani slovom. Ako by bolo všetko v poriadku. Neviem, či vie pán ministerský predseda, že slovenský národ v smluve pittsburgskej má zabezpečenú svoju samosprávu a práva také ako národ český. Slovenský národ si dnes žiada tieto práva, aby sa neopakovalo Namestovo, lebo je to smutná upomienka pre vládu. Národ slovenský si nedá siahať na svoje práva a vyžaduje tieto práva aj do svojho bratského národa.
Slavná snemovňa! Pan posl. dr.
Hodža hovoril, že my nemáme práv dovolávať sa slovenského
národa. Ja vývody pána posl. Hodžu úplne vyvraciam, a síce:
slovenský národ vyznáva jedine ľudová strana a neuznávajú ho ani
agrári, ani socialisti, ale vyhlasujú ho za akúsi "vetev".
(Hlas: Proč jste před převratem neuznávali slovenský národ?)
Pozrite sa do zápisu trenčianskeho zastupiteľstva, presvedčíte
sa, že r. 1914 som bol v kriminále za národ!
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím, aby pan řečník nebyl přerušován.
Posl. dr. Gažík (pokračuje): Slavná snemovňa! Som presvedčený, že vydobytie práv slovenského národa bude vyžadovať veľkých obetí a snáď i ľudských životov, ale my sme ochotní ich položiť, aby sme pomer medzi českým a slovenským národom spriatelili, aby republika žila. Lebo vieme, že žitie tejto republiky znamená žitie českého a slovenského národa a padnutie republiky znamená padnutie českého a slovenského národa. (Výborně!) Vy si musíte uvedomiť, že k tomu musí prispeť český národ, že je povinnosťou českého národa udržovať tento štát, který je český a slovenský. (Výkřiky.) Jestliže tedy vláda pozná slovenské pomery a jestliže jí na srdci leží táto republika, ako nám skutočne leží, a jestliže chce, aby Slovensko bolo zachované pre republiku, musí si pokládať za povinnosť, aby slovenskému národu dala to, čo na základe pittsburgskej smluvy a osobitého rázu mu patrí, (Tak jest!) Pittsburgská smluva bude jeden historický dokument nášho národa.
Slavná snemovňa! Slovenské pomery
sú nesnesiteľné. Žiadame slobodu slova, slobodu tisku a slobodu
shromažďovaciu. Práve včera som dostal telegram, že v Rybárpoli
strana sociálne-demokratická vytvorila 150 kresťansko-sociálnych
robotníkov. V rovnoprávnom štáte sa to nemôže stať. (Hluk.
Výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Kol. Juriga nemá slova. Prosím, aby řečník nebyl vyrušován!
Posl. dr. Gažík (pokračuje) Žiadame, slavná snemovňa, aby na Slovensku úradnou rečou bola slovenčina. (Tak jest!) Na čelo Slovenska je postavený ministr bez moci a rakúski byrokrati ako Eisenstein, Hájek a Jandera atď., riadia osud Slovenska. Pýtam sa pána ministerského predsedu, ako bol taký Jandera kvalifikovaný a akým právom prišiel na to miesto, akým právom sa deje vypudzovanie slovenských úradníkov z úradu. Tu mám jednotlivé vyhodenia úradníkov a ich mená. Jedna slečna, dcéra slovenského otca a slovenskej matky, slečna Tissová z Trenčína bola vyhnaná. Tu je definitívny dokument. Tento Jandera ju vyhnal 1. októbra z úradu. Ako je to možné v právnom štáte, že jeden riaditeľ pomocných úradov vymenuje úradníkov s takou kvalifikaciou ako je on sám. Žiadame okamžite odstrániť Eisensteina, Janderu atď. zo Slovenska. (Výkřiky. Odpor.) V Bánovci boly tri slečny zamestnané v tamojšom bernom úrade. Poslali tam 4 českých úradníkov, týchto českých pánov vyučili, a potom všetky 3 slečny dostaly výpoveď, od 1. januára musia zanechať úradu. Iďme ešte ďalej, mám vedomosť o tom, že keď jeden slovenský úradník sa uchádzal o miesto u jednoho úradu, českí úradníci v tom istom meste všetci poslali na ministra s plnou mocou telegram, že sú proti tomu, aby sa dostal do úradu. Pan minister pre Slovensko do očí im pravel, že nepochybuje o slovenskosti tohoto úradníka, a predsa prosím sa títo postavili proti ministrovi a dokázali, že sa tam dostal ich rodák. Slovák nech je doma a Čech nech je tu. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.)
Žiadame, aby na Slovensku bola
vymenovaná školská krajinská rada, krajinská roľnícka rada, autonomný
pozemkový úrad a zemský správny výbor, ktorý má i Morava. Žiadam,
aby vláda podala konkrétny návrh na autonómiu Slovenska, lebo
dokiaľ nebude na Slovensku pokoj, dotiaľ nebude uskutočnené toto
právo slovenského národa. Preto my sa staviame na vyčkavajúce
stanovisko, aby vláda odstranila krivdy, ktoré porobili ľudia
sediaci na čele školského administratívneho a cirkevného referátu.
(Výborně!)