Pátek 12. listopadu 1920

Schůze zahájena v 11 hod. 55 min. dop.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Bradáč, dr. Gažík.

193 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Černý;

ministři dr. Beneš, dr. Brdlík, dr. Burger, dr. Fajnor, dr. Fatka, dr. Gruber, dr. Hotowetz, Husák, dr. Kovařík, dr. Mičura, dr. Popelka, dr. Procházka, dr. Šusta; správce ministerstva financí dr. Engliš; za ministerstvo pro zásobování lidu odb. přednosta inž. Weger.

Z kanceláře sněmovní: sněmovní tajemník dr. Říha, jeho zástupce dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 21. schůzi poslanecké sněmovny.

Provedeny byly některé změny ve výboru vyšetřovacím. Žádám, aby byly přečteny.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Předseda klubu "Klub der Abgeordneten der deutschen Freiheitspartei" vysílá místo posl. Kafky posl. Knirsche;

předseda klubu "Klub der Abgeordneten der deutschen sozialdemokratischen Arbeiterpartei" vysílá místo posl. Hackenberga posl. Hirsche;

předseda klubu "Parlamentarischer Klub der deutschen Nationalpartei" vysílá místo posl. dr. Raddy posl. dr. Lodgmana;

předseda klubu "Bund der Landwirte" vysílá místo posl. dr. Hanreicha posl. Böllmanna;

předseda klubu "Klub der deutschen christlich-sozialen Volkspartei" vysílá místo posl. Budiga posl. dr. Feierfeila.

Předseda: Došly tyto návrhy: Žádám, aby byly přečteny.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Návrh posl. Špatného, Trnobranského, dr. Bartoška a spol. na zrušení trestaneckých hřbitovů.

Návrh posl. Purkyňové a soudr. na změnu zákona ze dne 1. srpna 1895 č. 113 ř. z. (civilního soudního řádu).

Návrh posl. Ulricha, Johanise, Pika a soudr. na postátnění profesorského sboru Veřejné družstevní školy a obchodní akademie v Berouně v Čechách.

Návrh posl. Černého, Prokeše, Chalupníka a soudr., aby do státního rozpočtu pro rok 1921 zařazena byla částka 28,000.000 Kč pro potřeby Slezska a Hlučínska.

Předseda: Došly některé interpelace. Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Interpelace posl. Adámka a soudr. k min. vnitra o nešetření státních základních zákonů rekvisičními komisemi.

Interpelace posl. Krejčího a soudr. k ministru zemědělství o hromadném propouštění zemědělského dělnictva na Slovensku, zejména v Zemplinské župě.

Interpelace posl. Sladkého, Langra a spol. k ministru železnic, aby doplněna byla železniční síť župy ostravsko-slezské.

Interpelace posl. Sladkého a soudr. k ministru vnitra o volbách na Hlučínsku, Těšínsku a ve Velké Ostravě.

Interpelace posl. Petrovického, Veverky, Votruby a soudr. k ministru zásobování a k ministerskému předsedovi, kdo je vinníkem zmrznutí 731 vagonů zemáků.

Interpelácia posl. Hrušovského, Landovej-Štychovej a spoločníkov na pána ministra predsedu ako správca ministerstva vnútra ve veci strašných pomerov slovenských vysťahovalcov v Prahe.

Interpelace posl. Langra, Drobného, Sladkého a soudr. k ministru sociální péče o zařazení železničních vrátných při osmihodinové době pracovní.

Interpelace posl. Matznera a soudr. k ministru zásobování o odpovědi okresního obilního úřadu ve Valašském Meziříčí Skladištnímu družstvu ve Frenštátě u Šumperka na Moravě.

Interpelace posl. dr. Kafky a soudr. k min. financí a železnic o úlevách širšímu obecenstvu atd. při pořádání tělo cvičných a sportovních cvičení.

Interpelace posl. Trnobranského, Špatného a spol. k ministru vnitra o nevyřizování podání občanům z Dobřichovic

okresní správě na Smíchově o vystoupení z římsko-katolické církve.

Interpelace posl. Dubického, dr. Kubíčka a soudr. k ministru veřejných prací o přídělu uhlí kovářům, zejména venkovským.

Interpelace posl. Dubického, Berana, Bradáče a soudr. k ministru financí, aby zaujal stanovisko k dosavadním komisím pro daně z příjmu a sdělil, zda tyto komise budou rozhodovati také o dávce z majetku a z přírůstku jmění.

Předseda: Došly některé dotazy. Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Dotaz posl. inž. Junga a soudr. k ministru veřejného zdravotnictví o obsazení místa přednosty zdravotní služby ve Slezsku.

Dotaz posl. Simma a soudr. k ministru školství pro nový zákon o školském dozoru.

Dotaz posl. Johanise a spol. k ministru veřejných prací o nedostatečném zásobování uhlím okresu Mirovického.

Dotaz posl. Rýpara a spol. k ministru školství, zda jest ochoten vyšetřiti urážky katolického náboženství učitelem Josefem Mikoláškem na Vsetíně.

Dotaz posl. Adámka k ministru sociální péče o užívání bytu J. Horákem, malířem v Praze V.

Dotaz poslance Krause k ministru pošt o postupu při zřizování telefonních spojení v obci Blottendorfu, okres Česká Lípa.

Předseda: Došly tyto odpovědi:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Odpověď ministra veřejných prací na dotaz posl. Patzla v příčině používání údolní přehrady u Krausových Bud k průmyslovým účelům.

Odpověď ministra národní obrany na interpelaci posl. Fischera a soudr. o zabití rolníka Voita v Rozbachu u Aše (tisk 111).

Odpověď ministra vnitra na interpelaci posl. dr. Mazance a soudr. o ochraně obyvatelstva při veřejných výkonech náboženských.

Odpověď ministra pošt a telegrafů na interpelaci posl. Fischera a soudr. o jednojazyčných českých poštovních tiskopisech na Chebsku a v ryze německých krajích (tisk 386).

Odpověď ministra spravedlnosti na interpelaci posl. dr. Luschky a soudr. o protizákonné jazykové praxi krajského soudu v Táboře.

Odpověď prozatímní ministra vnitra na interpelaci posl. dr. Schollicha a soudr. o poměrech ve Frýdku (tisk 212).

Odpověď předsedy vlády na interpelaci posl. dr. Lodgmana a soudr. o převážení zbraní a střeliva územím čsl. státu (tisk 376).

Odpověď ministra vnitra na interpelaci posl. Schuberta a soudr. o placení vojenské taxy osobami, které konaly válečnou službu, aniž čině sloužily (tisk 412).

Odpověď ministra veřejných prací na interpelaci posl. Wenzela a soudr. o přídělu kovářského uhlí a koksu pro zpracování kovů v polit. okresu Jičínském (tisk 432).

Odpověď ministra školství na interpelaci dr. Schollicha a soudr. o propuštění 24 učitelů německých na Hlučínsku (tisk 434).

Předseda: Došla zpráva právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 565), kterým se určuje podle § 99 ústavní listiny ze dne 29. února 1920 č. 121 Sb. z. a n. doba organisace řádných soudů I. a II. stolice a veškerých soudů vojenských.

Počátkem dnešní schůze byly tiskem rozdány návrhy:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Tisk 697. Návrh poslancov Oktávca a spol., aby se rozšířila na Slovensku platnost zákona zo dňa 20/2 1919 č. 111 Sb. z. a n., ktorým sa doplňuje § 30 t. z. r.

Tisk 704. Interpelace posl. Dubického, dr. Kubíčka a soudr. na vládu o přídělu petroleje, mouky pro domácký průmysl, jakož i o utvoření komise ústřední a komisí obvodových a o podpoře pro Ústřední svaz domáckého průmyslu se sídlem v Praze.

Tisk 714. Interpelace posl. Dubického, Vraného, Mašaty a soudr. na min. spravedlnosti o provádění zákona ve příčině výkupu dlouholetých pachtů.

Tisk 715. Interpelace posl. Bradáče, Dubického a soudr. na min. zemědělství o náhradách škod způsobených slintavkou a kulhavkou.

Předseda: Přikazuji tyto počátkem dnešní schůze rozdané návrhy výboru iniciativnímu: Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Tisk 697. Návrh posl. Oktávca a spol., aby se rozšířila na Slovensku platnost zákona zo dňa 20/2 1919 č. 111 Sb. z. a n., ktorým sa doplňuje § 30 t. z. r.

Předseda: Výboru pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu přikazuji vládní návrh zákona, jímž se upravuje clo na automobily (tisk 709).

Navrhuji, aby výboru rozpočtovému, kterému tyto návrhy se současně přikazují, stanoveny byly ku podání zprávy následující lhůty:

Tisk 710. Vládní návrh zákona, jímž se ruší nebo mění některá ustanovení zákona o dani z lihu - lhůta 7 dnů.

Tisk 711. Vládní návrh zákona o změně zákona ze dne 17. října 1919 č. 572 Sb. z. a n. o zvláštní dávce z vína v lahvích a zákona ze dne 25. září 1919 č. 533 Sb. z. a n. o všeobecné dani nápojové - lhůta 5 dnů.

Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.

Kdo souhlasí s navrženými lhůtami, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Lhůty v obou případech jsou schváleny.

Poslanec Kostka omlouvá se churavostí do konce tohoto týdne.

O dovolenou od 11. t. m. do konce tohoto měsíce pro neodkladné záležitosti úřední žádá předseda Ústředního družstva posl. dr. Medvecký.

Podle § 2 jedn. radu rozhodne o žádosti sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním.

Kdo souhlasí s návrhem na udělení dovolené, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Dovolená jest poskytnuta.

Před přechodem k dennímu pořadu k poznámce věcné vyžádal si slovo pan posl. Křepek. Uděluji mu je.

Posl. Křepek (německy): Slavná sněmovno! Jménem a z rozkazu německého parlamentního svazu mám tu čest učiniti toto prohlášení: Událostmi teplickými, které veřejně prokázaly slabost tohoto státu v podobě vzpoury československých vojsk vůči vládě a jejím nařízením, jest dle našeho názoru také co nejtížeji postižen parlamentarismus tohoto státu. Německý parlamentní svaz nastoupil nejostřejší boj vůči chování se vlády v otázce pomníku císaře Josefa. Avšak podklady tohoto boje posunuly se včerejšími událostmi. Neboť nejedná se již o otázku odstranění pomníku, nýbrž o otázku, zda parlament a vláda tohoto státu požívá ještě autority a vážnosti. (Německý hlas: Také vůči Němcům!) Tato otázka bude zodpověděna výsledkem vyšetřování a s tím spojenými opatřeními. Přenecháváme nyní slovo činitelům povolaným dle ústavy a žádáme, aby vyšetřovací výbor podal neprodleně zprávu. Do té doby nezúčastníme se jednání v této sněmovně. (Německé strany až na německé sociální demokraty odcházejí ze zasedací síně.)

Předseda: Přistupujeme nyní k prvnímu bodu denního pořadu dnešní schůze k

1. rozpravě o vládním prohlášení.

Uděluji slovo prvnímu řečníku panu posl. dr. Stránskému.

Posl. dr. Stránský: Je to sice, vážení pánové a paní, velice bolestné, že musíme několik dní jednati bez přítomnosti našich vážených německých kolegů, ale jest nám to přece jen milejší jednati bez jejich účasti, než jednati za jejich účasti takovým způsobem, jakým jsme musili jednati předevčírem. (Tak jest!)

A teď k věci samé. Můj vážený kolega Šmeral mně nezazlí, když svou řeč v debatě o prohlášení mimoparlamentní vlády zahájím citátem z jeho duševní dílny. "V jakém to stavu se scházíme? - praví dr. Šmeral. - Nejlepší odpovědí na tuto otázku je fakt, že na ministerské lavici sedí vláda, která je parlamentu cizí a které je cizí parlament. Nejjednodušší člověk z lidu nepochopí, jak je možno, že může se po tak hrozných událostech sejíti 500 poslanců, legitimních zástupců obyvatelstva a že tito poslanci mají trpěti vládu, která není vládou parlamentní. To není požadavek komplikovaného po prostý požadavek cti; osobní složení vlády z řady zástupců lidu jest při tom nejmenší požadavek, vnější a formální. O systém jde!"

Vážení pánové a dámy! Těmito slovy zahájil dr. Šmeral svou řeč ve vídeňské sněmovně. To bylo jeho stanovisko k parlamentarismu a konstitucionalismu, když se jednalo o rakouský parlamentarismus a o rakouský konstitucionalismus. Tehda řekl dr. Šmeral, že je to hrozné trpěti vládu, která není z parlamentu, a v dalších vývodech své řeči obšírně dokazoval, že jest zapotřebí, aby poslanci z lidu vládu převzali a vládu prováděli a vedli za tím účelem, aby zájmy lidu opatřili, ježto úřednická vláda zájmy tyto opatřiti nedovede. To bylo stanovisko dr. Šmerala v Rakousku. Jaké jest jeho stanovisko zde, je vám známo. Zde já k jeho podrobnější kritice ještě přejdu; ale my víme, že zde je dr. Šmeral tvůrcem politickým této vlády, on, jeho politický směr způsobil, že padla vláda, která této vládě předcházela a že se sem musela postaviti vláda, poněvadž nebylo jiné východisko možné, vláda, která není složena ze zástupců tohoto lidu.

Tedy bylo-li něco v Rakousku prostým požadavkem cti se stanoviska parlamentarismu a konstitucionalismu, pak myslím, že na této věci nemohly moskevské theorie nic změniti a že je to požadavkem cti také dnes.

Vážení pánové a paní! Co se týče věci samé, nechci se podrobně zabývati tou otázkou úřednické vlády. Nechtěl bych tvrditi tak bezpodmínečně, že jest existence mimoparlamentní vlády neslučitelná s požadavky demokracie. My bychom si dovedli docela dobře představiti demokratický režim, demokratický parlament, při kterém by vláda nebyla složena ze zástupců tohoto parlamentu. Ale jedno jest jisto: Předpokládalo by to tradici, tradici úřednické vlády, která by věděla, a nejen věděla - a nynější to jistě ví -, ale která by také dovedla ne pouze administrovati, nýbrž také vésti politiku parlamentu. Vláda nemůže jen spravovati, ona musí také politisovati, ona musí míti s parlamentem styk. Má-li to dovésti, musí k tomu míti, jak říkám, tradici, musí k tomu míti praxi.

Pan ministerský předseda jistě nezapíral, že on těchto schopností nemůže míti a nemá, a nemá jich nynější vláda.

Na druhé straně jest zapotřebí, když jest vláda parlamentární, aby ta vláda věděla a dobře věděla, že není jejím úkolem pouze politisovati, nýbrž že musí také administrovati. Tedy má-li býti možnou vláda úřednická, musí to býti vláda, která má politickou potenci k politickému styku s parlamentem; má-li býti možnou vláda parlamentní, zkoumejme prosím všichni své svědomí v tomto směru.

V tom směru pak je zapotřebí, aby parlamentní vláda věděla, že nemá jen politisovat, nýbrž že musí také administrovat a aby měla také v tom směru tradice. Mám za to, že vždycky ještě je možnější vláda parlamentní, která má jakési nedostatky ve schopnostech administrativních, než vláda neparlamentní, která má co dělat s parlamentem, ale která nemá možnosti tohoto styku. Domnívám se, že pro naše poměry jedině možný systém je vláda parlamentní, protože je to jediný systém, který dovede zjednat tu tradici v parlamentě a poslance vychovat ke způsobilosti administrativní. Kdyby poslanci administrativní schopnosti neměli, kdyby poslanci a strany politické neměli dostatečného porozumění pro potřebu a požadavky administrativní a pro nevyhnutelné kompromisy, které musí politická strana s požadavky státní administrativy dělat, pak žádná úřednická vláda nepomůže sobě a nepomůže státu. A proto myslím, že se stanoviska výchovného je zapotřebí, aby systém vládní byl ne mimoparlamentní, nýbrž parlamentní. Ale ať je tomu tak neb onak, ať je správný jeden systém nebo druhý, s kategorickou určitostí tvrdím, že nemožné, špatné, škodlivé a zhoubné jest střídání těch systémů. Při každém z těch systémů se může vyvinouti určitá tradice, při střídání těch systémů se ta tradice vyvinout nemůže. Nemožný stav jest, aby zde seděli ministři a dívali se do sněmovny, ve které šéfové poslaneckých klubů jsou bývalými a jejich budoucími šéfy. To jest nemožný poměr. Ten poměr nemůže vésti k žádné jasné politické situaci, k nijakému vyřešení politických obtíží a nikdy také nepovede. Tedy také v tomto ohledu je zapotřebí jisté stability.

Vážené paní a pánové! Nás nezajímá dnes tolik ta otázka teoretická, nás zajímá vláda ve svém složení osobním. Když se zabýváme jejím programovým prohlášením, nezabýváme se tak tou vládou a jistě všichni cítíte hodně se mnou, ženám to ani nijak nevadí, že se ta vláda, jak vidíte, celkem nezajímá o to, co my o jejím prohlášení soudíme. My všichni cítíme, jakkoliv si velmi vážíme veliké odbornické kvality těch pánů, že ta ministerská lavice, když ti páni zde sedí, jest stejně prázdná, jako když zde nejsou. Nás nezajímá dnes ta vláda úřednická, jako nás musí zajímati otázka, která se týká nás, co my k té úřednické vládě, co my s tou úřednickou vládou, co my po ní. Prakticky budeme postaveni před řešení té otázky v malém, když budeme hlasovati o jejím prohlášení. Budeme postaveni dále před tu otázku, když sem přijde rozpočet, který nám ta vláda předložila a když budeme o něm hlasovati. Stojíme krátce ne před otázkou úřednického režimu, ale pro nás je aktuelní a kritická otázka jiná. Je tu nějaká většina a jaká je to většina?

Já naschvál říkám většina, ne koalice, protože koalice jest označení pro určitý organisační princip. Ale pro parlament a nejen pro parlament, nýbrž pro existenci státu jest zapotřebí majority. My musíme se tázati, je-li zde ta majorita. My nemáme žádného § 14. Když by ta vláda neměla majority pro rozpočet, pak nemůže vládnouti ani úřednická vláda, nejen vláda parlamentní. Tedy otázka majority jest otázkou existence tohoto státu, on nemůže bez sněmovní majority existovat. Otázkou svědomí našeho tedy jest, včas touto otázkou se zabývati a řešiti ji. Myslím, že se dostaneme nejlépe k positivnímu výsledku, když budeme pokračovati methodou, které se v mathematice - tuším - říká methoda eliminační, totiž když se ohlédneme nejprve po těch elementech naší sněmovny, se kterými pro vytvoření jakékoli majority pro rozpočet, anebo bych řekl všeobecněji, pro státní nezbytnosti počítati nemůžeme. Krátký, letmý pohled na lavice na levé straně této sněmovny nás poučí, že jsou to především elementy německé. (Místopředseda inž. Botto převzal předsednictví.)

Já se dotknu ještě otázky, můžeme-li rozlišovati mezi různými německými stranami. Zabývejme se Němci nejprve jako celkem, jako oním celkem, který se již za naší práce v Národním shromáždění a také svými solemními enunciacemi v této sněmovně prohlásil proti tomuto státu, který prohlásil, že tento stát jest negací sebeurčení německého národa. V tomto ohledu bylo prohlášení německých nacionálů docela shodno s prohlášením nebožtíka Seligera - tedy těch, kteří tento stát negují. Připouštím, že zde jistý rozdíl jest a to ten, že němečtí nacionálové... (Nepokoj.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Prosím pánov, aby pána rečníka nevyrušovali.

Posl. dr. Stránský (pokračuje): Kolegové, prosím vás, jest to s hlasem těžké. (Nepokoj trvá.)

Místopředseda inž. Botto: Pána kolegu dr. Jurigu prosím, aby nevyrušoval pána rečníka.

Posl. dr. Stránský (pokračuje): Jest faktem, že na německé straně musíme jednu věc rozlišovati: sabotáž republiky, aktivní maření té celé práce, toho celého vývoje, té výstavby a tu pouhou negaci. Ovšem, dokud ta negace padá na váhu při stanovisku ke státním nezbytnostem, dotud může se i ta negace státi sabotáží. Řeknu hned předem, že nás musí více zajímati ta principielní negace, než ty různé věci podrobné, které se děly na př. v otázce rekrutů, v otázkách školských, stávek dětí atd. V tom se můžeme nějakým způsobem vypořádati, ale musíme počítati s tím, že všecky německé strany shodně vůči státním nezbytnostem této republiky se staví na stanovisko záporné, tedy že prostě budou hlasovati tito všichni pánové shodně proti rozpočtu. Nejde jen o takové velké otázky. Řeknu docela otevřeně jednu věc.

Vy víte, pánové a dámy, čeho jsme byli svědky předevčírem. Ty indiánské kousky, které zde prováděli pánové z německé nacionální strany, pro které náš předseda musil je vyloučiti ze schůze, nás nemusejí irritovati, s tím si můžeme věděti rady, ale co nás musí více irritovati, co zejména vy, pánové, ze sociálně demokratické strany musíte vzíti v úvahu, jest, když druhý den čteme v německých listech zprávu ze schůze našeho předsednictva, kde se jednalo o té disciplinární otázce (čte): "Abgeordneter Czech erklärt hiebei seinen grundsetzlich ablehnenden Standpunkt gegen die Geschäftsordnung überhaupt und die sich in diesem Falle ergebenden Maaßnahmen des Presidenten..." Když tedy prohlásil místopředseda této sněmovny ve schůzi předsednictva, že se staví principielně proti jednacímu řádu, já nevím, na základě čeho jest ten pán místopředsedou této sněmovny, když jednacího řádu neuznává. On na základě toho jednacího řádu tím místopředsedou jest. Podle mého názoru by bylo logické, kdyby tu funkci nebyl přijímal. Ale chci říci, že pro nás jest více politicky závažnější toto jeho stanovisko než ten randál, který dělali němečtí poslanci. My pracujeme ještě pořád ve svém vlastním táboře s ilusí, že jest ještě možno dočkati se positivnějšího stanoviska těch pánů k našim státním záležitostem. A tu, velectění pánové a dámy, uvažte, že se nezmůže sociální demokrat ani na to, aby takové věci, jaké se zde dály, odsuzoval a aby z nich nějakou zodpovědnost vyvodil. (Posl. Taub [německy]: Pak změňte jednací řád!) Budeme ještě mluviti o vašem stanovisku. Když nenajde dosti zodpovědnosti v sobě, jak můžete čekat, že v důležitějších, dosažnějších principielních záležitostech ta odvaha zde bude?

Vážení pánové a dámy, my se musíme smířiti s tím faktem, - nikdo neříká, že máme z něho radost, nikdo neříká, že bychom nechtěli umožniti Němcům spolupráci, - že nejsou na německé straně, na žádné německé straně, ani na vaší zjednány předpoklady pro tuto práci. Byl jsem svědkem toho v zahraničním výboru, jak p. kol. Kreibich dával za vzor našemu státu sovětskou republiku, která nastavěla prý tolik a tolik set nebo tisíců škol, kdežto prý v naší republice se Němcům školy zavírají. To že jest ta naše kultura. Tedy konstatuji - a vy to velmi dobře víte i pan kol. dr. Czech a pánové, kteří žijí mezi námi, - že ještě dnes, dva roky po převratu v Brně, kde již máme většinu ve svých rukou, jest hustota ve třídách českých škol větší, než ve třídách škol německých. My jsme přejali školství v takovém stavu, že naše děti přímo za vražedných poměrů se tísnily a německé děti byly v palácích. Když jsme začali tu věc vyrovnávati a některé německé školy rušiti a uváděti do těch budov české děti, tu vy, pánové, přes to, že pořád ještě v jedné třídě jest více českých dětí, než v jedné třídě německých dětí... (Posl. Taub [německy]: Ale zavírání škol není nikdy kulturním činem!) Přece jste nemohli na nás žádat, abychom ve svém státě své děti nechávali nacvokované v těch malých třídách! Když se začala tato věc vyrovnávat, ačkoliv nikdo nikomu nekřivdil, začali Němci o nás volati do světa - také sociální demokraté němečtí - že jsme nekulturní národ. Kde byl pan dr. Czech, kde byl pan Kreibich tehdy v Rakousku, když nám děti nacvokovali do tříd, když epidemie se šířila a oni seděli na radnici? Kde jste byli tehdy, pánové, když v Brně, kde německým sčítáním lidu bylo napočítáno 36% obyvatelstva? Vy jste nic neudělali pro nás (Posl. Taub [německy]: Víte velmi dobře, že jsme se o to zasazovali!), nezastali jste se nás, vy, kteří jste byli na radnici.

Druhá věc: Já říkám, že zde není na německé straně ještě ta jistá mentalita, vy nemáte pochopení, řekl bych, že nemáte odhodlání k obrazotvornosti, totiž představiti si věc, představiti si živou rodinu, živé dítě, živou epidemii. Vidíte pořád jen cifry, zrušení určité školy, vy máte tu psychiku Besitzstandu, vidíte, když se jedna škola v Brně zruší, že Besitzstand jest menší. Otázku, jestli umenšováním toho Besitzstandu se jedná spravedlivě nebo nespravedlivě, si nechcete položit. To jest to, co nás dělí. Jakmile se začnete dívat na tu otázku věcně, abych tak řekl, spravedlivě, nestraně, můžeme se sejíti; pak bude ta chvíle, kdy nebude nám nic vaditi budovat stát společně, ale dosud ta chvíle není.

Nebo rekruti. Prosím, já konstatuji, co se všechno dálo. Vám je snad známo, pánové a dámy, co se dálo při odvodech německých branců. Především - a to nejen z německo-nacionální, nýbrž i německo-sociálně demokratické strany - přímá výzva k deserci, přímé narážky, že si branci musí býti vědomi, když berou zbraň do ruky, proč ji do ní berou atd. A prosím, to jest u nás, kde my prostě provádíme svůj hodně demokratický branný zákon, a vy dobře víte, že vaše synky neodvádíme na krvavou vojnu, nýbrž že jsou jen určeni k tomu, aby hájili právní řád. Vy nemyslíte na to, co jsme zkusili v Rakousku na vojně, že jsme museli se svými rekruty k odvodům, kde nešlo jen o execírování, kdy vláčeni byli na bojiště, odkud se již nevraceli, vy si nevzpomenete, jak nám bylo, když jsme rukovali a když jsme věděli, že rukujeme proti našim bratrům, dětem, proti svému vlastnímu národu, proti své vlastní zemi. (Německý výkřik: Z toho přece nenásleduje, že musíte to také tak dělati!) ovšem že ne. My to také nechceme dělat a nebudeme dělat, ale vy víte, když se spravedlivě postavíte k otázce státních nezbytností, že musíme dnes branný zákon provádět; my nejsme militaristy, chceme stejně jako vy milici, jak jen bude možno. Dokud však není naše posice zabezpečena, nemůžeme tento branný zákon rušiti, my jej potřebujeme, a vy víte, že nebereme na vojnu, abychom šli do válek. Nám nemůžete říkat, že chceme napodobiti, co jste vy dělali v Rakousku. Já vám něco řeknu: mně napadá, když jsem četl o jednom tom špásku německém, řekl bych klíč, který vede k pochopení celé té situace. Němečtí branci se nestavěli. Zagitovali to - máme ty pány zde, jest to p. kol. Hanreich a dr. Radda, který byl vyloučen nedávno, - to byli naši kolegové, ti zaranžovali takové krásné divadlo: když se noví rekruti dostavili v jižní Moravě - nevím, zdali se to dálo také jinde, - dali je postaviti do řady, a když stáli v řadě a byli vyzváni ku přísaze, zdvihli němečtí rekruti tři prsty a odříkávali pomalu místo slov, že budou zachovávati zákony republiky, subordinaci a své povinnosti, "Wir Deutschen fürchten Gott, sonst aber nichts auf dieser Welt." A s velkým gustem si to otiskovali ve svých novinách a dávali si to svými zahraničními orgány ve Vídni schvalovati.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP