Pátek 5. listopadu 1920

Schůze zahájena v 10 hod. 20 min. dop.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Anděl, dr. Spina.

224 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Černý; ministři: dr. Beneš, dr. Brdlík, dr. Burger, dr. Fatka, dr. Hotowetz, Husák, dr. Kovařík, dr. Popelka, Průša.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr. Körner.

Z kanceláře sněmovní: sněmovní tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška a dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 17. schůzi poslanecké sněmovny.

Nemocí jsou omluveni pro dnešní schůzi páni poslanci Bezděk a Pelikán.

Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem pro neodkladné schůze pánům poslancům Alb. Chalupovi, Schäfrovi, Pohlovi, Palmemu, Kaufmannovi, Roscherovi, Hausmannovi.

Dodatečně za včerejší schůzi udělil jsem dovolenou pro neodkladné veřejné zaměstnání posl. Kleinovi.

Došly dopisy. Žádám o jejich přečtení.

Zástupce sněmovního tajemníka Nebuška (čte):

Dotazy.

Dotaz posl. Petrovického, Veverky, Votruby a soudr. na ministra financí stran veliké nouze o drobné mince.

Dotaz posl. Geršla a Bechyně na ministra železnic pro vydání zákazu brněnského ředitelství státních drah, na dráze Prostějov-Třebovice, proti braní zavazadel do osobních vlaků.

Dotaz posl. Krejčího a soudr. na ministra školství a min. veřejných prací ohledně škol na Slovensku.

Dotaz posl. Tausika, Surányiho, Kunsta a soudr. na ministra národní obrany a ministra věcí zahraničních ohledně činnosti francouzských důstojníků a zasahování těchto do vnitro-politických záležitostí, jakož i ohledně týrání čsl. příslušníků, internovaných v Uhrách.

Dotaz posl. Krause na ministra sociální péče o nezaplacení živnostníkům okresu Německo-Jablonského za dodávky pro demobilisační úřad v Něm. Jablonném.

Dotaz posl. dr. Hahna, Kreibicha, Warmbrunna k ministru spravedlnosti o konfiskaci brožury krajským soudem v Litoměřicích.

Dotaz posl. inž. Junga a soudr. k ministru spravedlnosti o zastavení stíhání zavedených pro školní stávku.

Dotaz posl. inž. Junga a soudr. na ministra vnitra o protizákonném použití demobilisovaných vojáků a dlících na dovolené při obecních volbách v Jihlavě.

Dotaz posl. Patzla a soudr. k ministru zahraničí o zprávách, týkajících se použití černého vojska v Československé republice.

Dotaz posl. dr. Matouška a soudr. na ministra sociální péče o bytových poměrech českých úředníků v Liberci a Jablonci.

Dotaz posl. Purkyňové a soudr. na ministra vnitra o členství žen v politických spolcích.

Dotaz posl. Marka na ministra národní obrany ve věci platu zaměstnanců ve vojenských táborech.

Dotaz posl. Mikulíčka na ministra veřejných prací stran dodávky uhlí pro kováře a podkováře okresu Napajedlského na Moravě k nutným řemeslným pracím.

Dotaz posl. Hakena k ministerskému předsedovi jako ministru vnitra stran zanedbání ochranného opatření pro hubení bekyně smrkové mnišky v lesích velkostatku Kost politickou správou v Jičíně.

Dotaz posl. Matznera, dr. Brunara a spol. na ministra výživy o zásobovacích poměrech potravinami ve Frývaldovském okrese.

Dotaz Krause a soudr. na ministry financí a vnitra o sanování obecních financí.

Dotaz posl. dr. Mazance a soudr. k minist. předsedovi o nedostatečném výslužném 95 býv. ošetřovatelek všeobecné nemocnice pražské.

Předseda: Podány byly interpelace.

Zástupce sněmovního tajemníka Nebuška (čte):

Interpelace posl. Chalupy, Biňovce, Ant. Černého a spol. na ministra vnitra ve věci velké stávky na panství Křivoklátském, patřícím bývalému knížeti Fürstenberkovi, nyní pod vnucenou správou pozemkového úřadu.

Interpelace posl. dr. Lukavského a soudr. na ministerského předsedu o dnešních poměrech ve zněmčeném území.

Interpelace posl. Zavřela, Bergmanna Maška a soudr. na ministra zásobování ve příčině předepsaného obilního kontingentu moravského a uvolnění obilního obchodu.

Interpelácia posl. Bečka, Oktávca, Ertla a spol. na vládu československej republiky ohľadne zvýšenia odpočinných požitkov bývalým zamestnancom uhorského systemu na Slovensku a ích pozostalým.

Interpelace posl. dr. Lodgmana a soudr. na celou vládu ve věci súčtování peněz při okresním zastupitelstvu chebském, tvořivších v době převratu výtěžek za bývalý rakouský a rakousko-uherský vojenský majetek.

Interpelace posl. dr. Lodgmana a soudr. na ministra vnitra o protiprávním zabavení potravin neoprávněnými osobami.

Interpelace posl. Drobného, Langra, Sladkého, Hrušovského a spol. na min. školství a nár. osvěty o zmaření sloučení veřejných škol obecných v Nosislavi poštvaným katolickým lidem.

Interpelace posl. dr. Uhlíře, Bradáče, Černého, dr. Hajna, Laube, Chalupy, Trnobranského, Pechmanové a spol. na ministra železnic o železničních poměrech na českém severovýchod u.

Interpelace posl. inž. Kalliny a soudr. na veškerá ministerstva o událostech v Chebu při narukování branců ve dnech 12., 13. a 14. října 1920.

Interpelace posl. Pika, Geršla, Remeše a soudr. na ministra školství a národní osvěty

1. o výnosu presidia zemské školní rady v Praze ze dne 11. října 1920,

2. o neprovedení resolučního návrhu Národního shromáždění, přijatého dne 9. dubna 1920 o zatímním zřízení okresních komisí školních pro přechodnou dobu než vejde v platnost zákon Národního shromáždění ze dne 9. dubna 1920, jímž se ustanovují místní a župní školní rady,

3. o provádění ustanovení paritního zákona z 23. května 1919 o právních poměrech učitelstva při poskytování drahotní výpomoci státním zaměstnancům.

Interpelace posl. Langra, Sladkého, Drobného a druhů na ministry vnitra, financí a spravedlnosti ohledně provedení likvidace cizozemských pojišťoven.

Předseda: Došly návrhy.

Zástupce sněmovního tajemníka Nebuška (čte):

Návrh posl. Petrovického, Veverky, Votruby a soudr. na změnu § 130. c) odst. 1. živn. řádu v tom směru, by byla vyslovena přístupní povinnost odborných společenstev živnostenských ku příslušným svazům (jednotám) zemským aneb territoriálním (dle polit. okresů, obvodů, obchodních a živnostenských komor a těchto posledně jmenovaných ku svazům (jednotám) řádu vyššího.

Návrh posl. Staňka, Vaculy, Marchy a soudr. na vybudování hydrologického ústavu v Brně.

Návrh posl. Keibla a soudr. na změnu § 20. odst. 1. ústavní listiny Českoslov. republiky (zák. z 19. února 1920 č. 121 Sb. z. a n.).

Návrh posl. inž. Junga, Křepka, dr. Baerana, Böhra, dr. Kafky a soudr. na zlepšení postavení státních zaměstnanců a státního učitelstva.

Návrh posl. dr. Schollicha a soudr. o úlevách pro dovoz alkoholuprostých nápojů.

Návrh posl. dr. Bartoška, Tučného, Sladkého a spol. na úpravu poměrů samosprávné stráže v republice Československé.

Návrh posl. dr. Vrbenského, Draxla a spol. na znárodnění dolů a úpravu uhelného hospodářství.

Návrh posl. Marka a soudr. v záležitosti regulování toku Moštěnky (Bystřičky), okres přerovský, ve střední její části.

Předseda: Navrhuji, aby výboru právnímu, kterému se návrh tento současně přikazuje, stanovena byla k podání zprávy lhůta 4 neděl.

Jest to vládní návrh zákona o ochraně zaměstnanců, kteří používají služebních bytů. Konstatuji, že sněmovna jest schopna se usnášeti.

Kdo souhlasí se stanovením lhůty čtyřnedělní pro projednání vládního návrhu zákona o ochraně zaměstnanců, používajících služebních bytů, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina, lhůta jest povolena.

V imunitních věcech došel přípis okr. soudu v Bratislavě č. B 1374/1919/12 z 20. oktobra 1920, kterým se žádá za souhlas k trestnímu stihání poslance Toblera pro přečin osočování.

Přikazuji věc výboru imunitnímu.

Přistupujeme k dennímu pořadu.

Máme přistoupiti k 1. odstavci k hlasování o vládním návrhu, aby jednáním zkráceným podle § 55. jedn. řádu projednány byly vládní návrhy zákonů tisk 638, 639 a 640. Poněvadž však mně byly sděleny námitky proti 1. odstavci - bylo by ostatně bývalo žádoucno, aby námitky tyto uplatněny byly včera při stanovení denního pořadu - nebude-li proti tomu námitek, přistoupíme zatím k projednání 2. odstavce, totiž k

2. pokračování debaty o prohlášení vládním. (Námitek nebylo.) Námitek není.

Přistoupíme tedy k odstavci 2. Uděluji slovo dalšímu řečníku zapsanému, jímž je pan posl. inž. Kallina.

Posl. inž. Kallina (německy): Dámy a pánové! Před několika dny mohl národ český slaviti svátek dvouletého trvání svého státu, vybudovaného na věrnosti, pravdivosti a počestnosti. Význačnou pro poměry, které již nastaly, jest skutečnost, že slavnostní nálada neupoutala již celý státní národ Čechoslováků, nýbrž že zvláště u Slováků ustoupilo radostné opojení, jestliže vůbec kdy existovalo, již náladě, která pro nesplnění smluvních ustanovení Pittsburské smlouvy a pro neslýchané potlačování, prováděné českým úřednictvem, a to zvláště v oboru školství, řekl bych, stala se nepřátelskou. Jaká nálada toho dne naplňovala nás Němce, myslím, mohu shrnouti ve slova "2 roky nesnesitelného rabství". (Souhlas německých poslanců.)

Místo druhého svobodnějšího Švýcarska byl nám Němcům dán salon se zamřížovanými okny, ve kterém jakožto část nenáviděného, ale ještě daleko více pro svou zdatnost obávaného německého národa, máme býti drženi. Záměr Čechů jest daleko smělejší; chtějí nejen věrně plniti čestný úřad dozorčího orgánu, ustanoveného dohodou, nýbrž chtějí se k tomu státi našimi trýzniteli. (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.) Kdo svým duševním zrakem sleduje posavadní opatření jednotlivých vlád a práce prvního Národního shromáždění, kterýžto úřad si osvojil tento samozvaný revoluční výbor, a práce nynějšího Národního shromáždění, zřejmě shledá, že taková neslýchaná násilná politika menšiny obyvatelstva-české obyvatelstvo tvoří asi 45·4% obyvatelstva - proti vlastní většině obyvatelstva nebyla ještě prováděna v žádném státě na světě. President Masaryk zbytečně ujišťoval hned při jmenování nynějšího ministerstva, že i toto ministerstvo bude zachovávati stejné směrnice jako ministerstvo předcházející. Byl by mohl hned říci, že na příště jako posud v tomto státě bude se vládnouti proti Němcům, že cílem české politiky jest a bude počeštění německého jazykového území potud, až nastanou ony poměry, na které, jako již existující, se odvolávali míroví vyjednavači dr. Beneš a dr. Kramář ve svých pamětních spisech, odporujících pravdě. Mohlo by se to téměř nazvati ironií osudu, že tento ve svém jádře jistě zdatný národ následkem své výchovy, provozované po desítiletí, byl stižen slavomamem, který zrovna nutí chápati se prostředků, které vedly v kulturním oboru ke královédvorskému rukopisu a v oboru politickém přes Memoir III. k utvoření tohoto státnického útvaru, který jeho tvůrci jako na posměch veškerému současnému světu velebili jako demokratickou republiku, jako pojem vyššího Švýcarska.

Nikdo nebude chtíti popírati, že Čechové tvrdošijně a sebevědomě pracují k cíli svrchu vyslovenému, aby tento stát národů proměnili v čistě český. Že při tom pro tento cíl slouží každý prostředek jako právní pramen, budiž konstatováno jen mimochodem. Nepatřím k těm, kdož chování Čechů za světové války líčili jako velezrádu, protože stojím na stanovisku, že v životě národů neexistuje velezráda národa, který je v boji o nejsvětější přirozené právo, o právo sebeurčení, a co by si Češi zvláště měli zapamatovati, nikdy nebude existovati. (Souhlas něm. poslanců.) Choval jsem vždy obdiv pro obětavé zasažení všech těch, kdo se postavili do služby svého národa bez ohledu na sebe a bezohledně pracují pro osvobození svého národa. Docela jistě dovolávají se Čechové právem revoluce jako právního pramene svého státního života, ale jen potud, pokud jde o území příslušná jejich národu. Avšak v okamžiku, kdy sami pošlapali nejsvětější přirozené právo a obsadili brannou mocí bezbranná německá území, pozbyli práva vůbec mluviti jménem práva sebeurčení, pozbyli práva spoléhati u národů takto vnucených do tohoto státu, na zájem pro tento stát, po případě činiti naň nárok. Pokud se v tomto státě jedná s námi jako s národem, který byl poroben nepřítelem, pokud se přechází přes veškeré oprávněné požadavky Němců k dennímu poradu, nedojde a nemůže dojíti tento stát klidu. (Souhlas něm. poslanců.)

Ovšem musí býti státnímu národu Čechů také jasno, že nestačí nejpřátelštěji pozvati Němce k součinnosti ústy presidenta republiky nebo nějakého ministra, aniž před tím byla učiněna ona nezbytná opatření, která by zaručila zdárnou práci národů, bydlících v tomto státě. Nastávají velmi veliké úlohy a celek obyvatelstva nejnaléhavěji si přeje jejich řešení. Zdárná práce nebude však možná dříve, dokud české strany konečně jednou nenahlédnou, že se musejí dívat na svět jinými brýlemi než činily posud, jestliže postaví tento stát na takový základ, aby bylo umožněno i německým stranám spolupracovati na ozdravění poměrů pokud se týká jejich národa. Jistě po té stránce bylo naše očekávání co nejtíže zklamáno, a pokud to vůbec bylo ještě možno, nastalo dokonce od nastoupení nové úřednické vlády zhoršení, neboť tato vláda neznamená nic jiného, než všenárodní úřednickou vládu, která chce sebrati všecky české strany, aby postupovala proti potlačeným národům v tomto státě a to v první řadě proti nám Němcům. To nám nevymluví ani nejkrásnější fráze, kterými zahájil pan ministerský předseda minulé středy vládní prohlášení. Mluvil o tom, že nová vláda má jen prozatímní ráz - kdo si nevzpomene na dlouhověkost starých rakouských provisorií - a má býti vládou pracovní v nejlepším smyslu slova. Slušnost, pořádek, činorodá práce na prospěch všech tříd, zvláště hospodářsky slabých, nerušený demokratický a socialistický rozvoj jsou prý směrnicemi její politiky. Dále doslovné prohlášení vlády: "Jakožto vláda zákona a právního pořádku nemáme pro poměr státu k jednotlivci žádného jiného měřítka, než měřítko zákona a právního pořádku. Toto měřítko platí i pro poměr vlády k národnostem v tomto státu. Stejná zákonná práva, stejné zákonné povinnosti." Tato část vládního prohlášení praví pro nás Němce, jako pro všechny jiné potlačené národy v tomto státě, v tomto podivuhodném právním státě, jehož vedoucí mužové jsou postiženi takřka jakýmsi druhem právní nemoci, jakýmsi druhem české chřipky (Veselost na levici.) a pokouší se ustavičným konstatováním známých pravd vtisknouti jim pečeť věrohodnosti, že právě v této sněmovně nemůže se mluviti o stejných právech a povinnostech. Mluviti o nich vyžaduje, myslím, zvláštní chladnokrevnosti, kde my, němečtí poslanci, co den a co hodinu musíme se dovídati a býti poučováni o lepším, a kde jsme jakožto zvolení zástupci svého národa při nedbání nejprimitivnějších demokratických práv podrobeni oktrojovanému jednacímu řádu, který znemožňuje, aby byla vykonávána věcná práce, a který nás staví do takového poměru k českým poslancům, jaký zaujímá německé obyvatelstvo proti druhému obyvatelstvu v tomto státě.

Poznámce ministerského předsedy vztahující se na povinnosti, zvláště na povinnost nésti břemena, věřím panu ministerskému předsedovi na slovo, ano jsem toho názoru, že po této stránce nám Češi chtějí dáti dokonce přednost a to co možná bezbolestným způsobem, jak jsme to mohli viděti při zákonu o IV. válečné půjčce, ve kterém docela jednoduše byly přijaty podmínky, které mají znemožniti širokým kruhům německého obyvatelstva, aby použily dobrodiní tohoto zákona, ostatně spočívá toto dobrodiní také jen v tom, že vláda projevila své podivuhodné pojetí práva, že sice přejala aktiva starého Rakouska, naproti tomu popírá pasiva. Majetek německého obyvatelstva na válečných půjčkách, který dělá přes 5 miliard, byl tím prohlášen za bezcenný. Jest to v tomto případě morálka, která, mírně řečeno, upomíná na morálku starého rytířství. Mluviti o stejných právech v tomto státě jest již vzhledem k dějinám vzniku tohoto státu, vzhledem k jeden a půl leté činnosti revolučního výboru a vzhledem ke státním zákonům základním, vytvořeným bez součinnosti potlačených národů v tomto státě, které dělají 54·6% obyvatelstva, a vzhledem k nesnesitelnému hospodářství v tomto státě, jistě vrcholem přehánění, nemám-li říci opovážlivostí.

Poslední liberecké a teplické události nám však také dokázaly, že české menšiny za blahovolné ochrany vládních orgánů v německém jazykovém území smějí si dovoliti nejdrzejší vyzývání německého obyvatelstva. Tyto případy vrhají jasné světlo na poměry v tomto státě, v tomto státě, jehož vláda ještě před několika týdny prohlásila, že vazně bude dbáti udržení klidu a pořádku, státní autority. (Hluk a německé výkřiky.) Ovšem, kdo vnikne do pravého smyslu této zde míněné autority a pořádku, záhy shledá, že tu nejde o ochranu německého a nečeského obyvatelstva, nýbrž, jak to nedávno docela správně označil ve svém výkřiku poslanec Juriga, o pláštík proti oprávněným výbuchům nevůle potlačovaných národů v tomto státě, proti násilným opatřením, jak jsou toho času prováděna zvláště na Slovensku proti druhému státnímu národu a proti Maďarům, aby mohli býti potlačeni.

Za přímo skvostnou musí býti označena odpověď pana ministerského předsedy, který zrovna jako na omluvu konstatoval, že při výtržnostech v Teplicích nešlo o legionáře aktivní, nýbrž již demobilisované. Stále a stále nejen vláda, nýbrž i při každé příležitosti president státu vydává legionáře za páteř této demokratické republiky, za vzor pro dorůstající mládež a tak jsou naplňováni zdáním moci a slavomanem, který je zrovna nutí, aby denně pečovali o to, aby ke svým minulým hrdinským činům v německých a slovenských městech - jmenuji jen Ilavu, Most, Ústí, Budějovice, Podmokly, Brno, Jihlavu, Znojmo - a v poslední době ke zvláštním hrdinským činům proti hladovícím německým nováčkům v Chebu stále připojovali nové. Buď ať vláda pečuje o to, aby německé obyvatelstvo bylo ušetřeno zuření těchto zhýčkaných miláčků českého národa, či ať prohlásí otevřeně, že buď nesmí nebo nemůže ničeho zmoci proti tomuto domácímu vojsku, které skutečně v tomto státě jest vládnoucí vedlejší vládou. (Souhlas a potlesk německých poslanců.) Jinak bude německé obyvatelstvo nuceno sáhnouti k svépomoci, aby aspoň v německých územích udrželo klid a pořádek. (Souhlas a potlesk německých poslanců.) Povaha a způsob, jak se slaví české svátky, má za základ určitý systém a jejich uspořádatelé vždycky se starají, aby prostřednictvím uniformovaných nebo neuniformovaných legionářů, nebo abych mluvil s ministrem, prostřednictvím aktivních nebo již demobilisovaných legionářů, aby se obyvatelstvu dokázalo, že jsme přemoženým národem, že jakožto pod manění v tomto státě musíme si nechat líbiti všechny přehmaty.

Ve výročí dvouletého trvání veleslavné Československé republiky počala duše lidu za vedení těchto demobilisovaných legionářů obzvláště vříti při myšlence, že ještě po dvouletém trvání této ryze české republiky ještě vůbec existují německá města v širém německém jazykovém území a to osídlena obyvatelstvem, které nejen jest německé, nýbrž chce německým zůstati pro všechnu budoucnost. (Potlesk na levici.) To byly základní příčiny, které vedly k bouřlivým výtržnostem v Teplicích, v Liberci a v Morav. Úsově. Také v praněmeckém městě Chebu zamýšleli chrabří legionáři útok proti pomníku císaře Josefa a upustili od něho teprve, když se dověděli věcí, které zde nechci probírati, které konečně také v ředitelích tohoto státu daly uzráti poznání, že německé obyvatelstvo má sice beránčí trpělivost, která však také jednou může míti konec. Ale o tom někdy jindy. Po dešti přijde zase slunce a ani české stromy neporostou do nebe.

Nyní opět k vládnímu prohlášení. Pan ministerský předseda mluvil o nutnosti reformy státní správy nebo ústavy. Kterého z obou výrazů použil, nemohl jsem konstatovati, poněvadž při svých vývodech mluvil řečí nesrozumitelnou nám a mnohým součastníkům. Myslím však, že vláda v každém případě udělá dobře, přikročí-li k důkladné reformě, nebo ke skutečně demokratickému znova-vybudování tohoto státu, při kteréžto příležitosti by snad bylo možno odstraniti všechny jeho vady krásy, na př. jeho protáhlou formu, která přece i generálnímu štábu působí zbytečně velké starosti a provedením svobodného, neovlivněného hlasování lidu konečně připraviti náhlý konec hloupému povídání o potlačených národech, kteří prý proti své vůli s použitím mocenských prostředků byli stlačeni do tohoto státu. Státní myšlenka takto reformovaného státu byla by docela mohutně posílena a český národ, pokud se týče jeho politiky - neobtěžován mnoha obtížnými otázkami, jako toho času placením válečné půjčky, jazykovou otázkou, živením obyvatelů německých území, rdousením německého školství, které při neztenčeném trvání pravděpodobně znemožní, aby celá území byla rychle počeštěna, mohl by v tak konsolidovaném a pravděpodobně skutečně ryze českém státě úplně vyžíti své sny o panství. Tak důkladnou reformu uvítala by s nadšením nejen většina tohoto státu, nýbrž země tohoto státu jistě by si získaly věčný dík všech opravdových demokratů na celé zeměkouli. Tento příklad pravé demokracie došel by také ve všech jiných zemích následování a osvobodil by svět od všeho neřádu, který jej dnes naplňuje, a tak by odklidil pudící sílu a příčinu budoucích válek a tím by byla připravena půda pro pokojný rozvoj tak reformovaných států a celému lidstvu po hrozných útrapách a obětech světové války otevřena krásná a svobodná budoucnost. Jenom se velice bojím, že snad přece jsem rozuměl panu ministerskému předsedovi špatně, že při svých vývodech nepomýšlel na reformu tak dalekosáhlou, nýbrž že jeho reformní snahy budou se pohybovati jen po všeobecně známých drahách české mentality, která jen mluví o reformě, jež se vyžívá v hromadném přesazování českých úředníků do německého území jazykového a v umísťování demobilisovaných legionářů tamtéž.

Velké sociální dílo pozemkové reformy má v tomto státě sloužiti jen k tomu, aby německý velkostatek byl osídlen touto pretorianskou gardou, legionáři, a aby tak byl setřen ráz uzavřeného německého jazykového území. Vláda vyhledala si k tomuto účelu ještě další okruh působnosti, který spočívá v těchto slovech vládního prohlášení: "Za důležitý úkol pokládá vláda provésti sestátnění policejních úřadů atd., pokud jsou tu věcné a zákonné předpoklady a pokud je to odůvodněno rozhodujícími poměry." Za těmito střízlivými slovy skrývá se nejneslýchanější rána, která byla zasazena autonomii německých obcí. Tím nemá býti docíleno ničeho jiného a tento plán byl vylíhnut zvlášť k tomu cíli, aby byly provedeny bez námahy přes noc v cistě německých městech české menšiny, a tam, kde jsou, jejich sesílení a jako na posměch mají nésti podle této osnovy zákona břímě nákladů na tuto počešťovací práci města sama. Také z cistě demokratického stanoviska jest co nejostřeji odsouditi toto podkopávání autonomie obcí. Touto cestou nepřipraví se půda pro pokojné soužití národů v tomto státě.

Jediné, co jest vítati ve vládním prohlášení jest, že konečně státní zaměstnanci, kterým, jak známo, nejhůře jest trpěti pod hroznými drahotními poměry, mají dostati částečné zlepšení svých platů. Nouze ve státním úřednictvu, v tomto největším odvětví zaměstnanců se stálým platem, nabyla takových forem, že každé další vyčkávání muselo by býti provázeno nedohlednými následky. Návrhy podané kol. dr. Keiblem tvoří minimální požadavky, jejichž úplného splnění jest si přáti v zájmu napolo uspokojivého řešení této otázky. Vítati jest také, že konečně státním zaměstnancům poskytuje se ošacovací akcí ve velkých rozměrech možnost, aby mohli levně opatřiti pro sebe a členy svých rodin potřebný oděv. Také chce vláda věnovati pozornost vybudování nemocenského pojištění. Ujišťuji státní zaměstnance s tohoto místa jménem německé strany národní, že stále a při každé příležitosti úplně a docela budeme se zasazovati o jejich oprávněné požadavky. Rád bych zvláště toto položil vládě na srdce a věřím, že úřednické vládě musí záležeti na tom, aby se ujala této veledůležité otázky. Bylo by si však přáti, aby konečně přešla od krásných slov také k činům a aby již předem netvořila nepřekročitelné hranice, poněvadž jest nesrozumitelno, že na jedné straně, kde jde o splnění nejskromnějších požadavků státního úřednictva, vláda hned prohlašuje, že na př. tuto částku 300 milionů nesmí překročiti, kdežto na druhé straně dává se k disposici jen pouze na řádných výdajích 2.368 milionů korun na udržování zbytečného a nebezpečného vojska, jehož existence již sama v sobě nese sémě nových válečných zápletek. V této číslici jsou vyznačeny jenom výdaje řádné a jest dávno známou skutečností, že u českého vojska výše mimořádných výdajů pokud možno ještě převyšuje výši výdajů řádných.

Tím zároveň spěji k tomu, abych mluvil o vojenském programu vlády, který pan ministerský předseda krátce a lakonicky označil slovy: "Pokračování ve vybudování branné moci." Kdežto my jsme všichni doufali, že hrozné události světové války ve všech zemích bezpodmínečně budou míti za následek zmenšování branné moci, vidíme, že právě ony země, které napsaly na své prapory boj proti militarismu, za války a ještě více po uzavření míru přikročily ke zřízení militarismu, jakého svět dříve nikdy nespatřil. Jsou to vítězné státy za vedení západních demokratických mocností, jejichž pravým válečným cílem bylo podrobiti německý hospodářský život svému mocenskému diktátu, zotročiti pracující německý lid, který se byl stal nejnebezpečnějším konkurentem na světovém trhu. Německo odstranilo své stálé vojsko, německé Rakousko hodlá pro vysoké náklady zmenšiti své vojsko na 30.000 mužů. Ovšem český stát, který si finančně tak skvěle stojí, jehož valuta dosáhla závratné výše, jehož platová bilance týden za týdnem se lepší, tento stát, který hrdě poukazuje, že výživa obyvatelstva, jak konstatoval pan ministerský předseda, je zajištěna na dva měsíce až do vánoc, - myslím skoro, že se při tom stala chyba tisku, protože v západočeských listech jsme mohli čísti, že pravděpodobně již ve 14 dnech nejen nebude vydávána úplná chlebenka, ale vůbec žádny chléb, - tento stát může si armády dopřáti.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP