Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan kol. Kostka.

Posl. Kostka (německy): Vážené shromáždění! Přihlásil jsem se ke slovu jako řečník německých stran pro návrh ne z toho důvodu, že se domnívám, že je nutno vytvořiti v tomto státě nové ministerstvo, nýbrž z čistě věcných důvodů, aby pánové se strany protivníků nabyli také přesvědčení, že dovedeme s nimi jednati v čistě věcných záležitostech věcně. My všichni víme dobře, že přechodné hospodaření, jež se vyvinulo z hospodaření válečného, dlužno posuzovati podle zcela jiných hledisek nežli hospodářství mírové. Již stokráte jsme slyšeli a cítíme na vlastním těle, že hodnost hospodářských ubylo a jest jich už na mále. Dobře víme, že nutné předměty denní potřeby musejí býti zadrženy pro vlastní stát a nesmějí jíti do zahraničí. Víme také zcela dobře, že dovoz předmětů luxusních musí býti pokud možno omezen a že člověk nemůže žíti bez potravin, že však na opatření potravin je třeba mnoho peněz a opět peněz. Jistě jsou přechodná opatření, která pro takové přechodné hospodaření ve státě musejí býti vydána, potřebná a nebývalo by bylo bezúčelným, kdyby již od prvého počátku bylo bývalo působeno k soustředění těch prací a kdyby již od počátku ony úkoly, jež týkají se přechodného hospodaření, byly bývaly soustředěny na jednom místě. Nechci tím ovšem říci, že by snad někomu, kdo jest účasten na hospodářském životě a kdo může posouditi hospodářský život, na tom velice záleželo, aby provedl byrokratisaci a vše vázal na zvláštní opatření, na povolení k dovozu a vývozu. Budeme potřebovati v tomto státě v nejbližší době především soukromou iniciativu, vůli jednotlivcovu, snahu přiměřeně vlastní práce užíti v každém ohledu. A jest samozřejmo, že svobodná práce je možna pouze bez byrokratismu a bez vázanosti. Vidíme pro to nejlepší příklady v cizině a vidíme, že s tohoto hlediska národní hospodářství anglické a také německé před válkou se velmi dobře rozvinulo. Hospodářské postavení československého státu vyžaduje v přítomné době, aby byl učiněn obraz o tom, v jakém poměru je dovoz k vývozu, jakým způsobem a v jaké míře se vyvinul a aby zvláštní zřetel byl vzat na to, jak bychom udrželi silné hospodářské schopnosti této země a tohoto státu, jež spočívají ve velké, ba největší míře v německých krajích. Československý stát stal se beze sporu dnes po válce státem vývozním a bude potřebovati veškerá opatření ku povzbuzení vývozu, aby udržel své podniky a mohl také své dělníky uživiti. Abych jenom několik číslic zde uvedl, bylo o tom již několikráte mluveno a statisticky osvětleno, že československý stát v jednotlivých odborech průmyslových převzal téměř 75% i více pracovních sil a pracovních prostředků starého Rakouska. Kdo zná německé okresy severních Čech, ví, že v mnohých odvětvích průmyslu, jako v průmyslu porcelánovém, skelném, textilním toto procento jest ještě značně vyšší. Průměrná číslice ukazuje, že ze starého Rakouska bylo celkem převzato 46% podniků a 48% osob řemeslně a průmyslně činných do československého státu. Jest nyní velmi zajímavo a pamětihodno - také pro všechny, kdo se zajímají o tyto otázky, velmi důležito - že tyto podniky, pokud zaměstnávají do 100 dělníků, z 45% leží v krajích německých, pokud zaměstnávají do 300 dělníků z 66%, pokud pak zaměstnávají do 1.000 dělníků, z 54% leží v krajích cistě německých. Jest to tedy jistě cenné dědictví, které československý stát převzal od starého Rakouska, a rád bych zdůraznil, že nehledím na to pouze jako na problém hospodářský, ale i národnostní, aby tyto produktivní síly byly Československé republice zachovány. Do této doby byly dělány jak v národnostním, tak v hospodářském směru nejtěžší chyby. Především nebylo hospodářského plánu ve velkých rysech vůbec. Bylo by nemožno, aby byl do dneška pevně stanoven na základě výnosů vládních, které jednak byly dány na veřejnost, jednak zůstaly vězeti někde a vůbec zůstaly tak veřejnosti neznámy, nebo které v německých krajích byly vydány pouze v českém státním jazyku, tedy nemohly býti známy průmyslníkům, řemeslníkům a obchodníkům, kteří z velké části české řeči nerozumějí. Byly tedy dělány v národnostním směru chyby na chyby, nebylo také hospodářského plánu ve velkých rozměrech. Dovolím si v dalším ještě blíže věci té se dotknouti.

V národnostním směru jest především vytknouti, a bylo nutno také při nejnovějším ministerstvu nejostřejším způsobem vytknouti, že pan Chauvin se plete do všech úkonů vlády, že tedy otázky rázu čistě hospodářského byly vyřizovány s hlediska čistě šovinistického. Nechci o tom mluviti, že na zahraniční místa, jež jsou pro zahraniční obchod zvláště důležitá, nebyly dosazovány osoby podle schopností, nýbrž že postupováno bylo jedině podle národního smýšlení. (Výkřiky). Tak to bylo v Hamburku, Curychu a i v jiných místech, všude se stalo, že byli nalezeni snad velmi zruční holičtí pomocníci, nemající však nejmenšího ponětí o vývozu a dovozu, kteří kladli větší váhu na to, aby telegramy, které posílají a které přijímají, byly vyhotoveny po česku, když však jednalo se o potřebu vývozu, nemohli dáti průmyslníkům své znalosti k použití, prostě proto, protože jich neměli. Velmi dlužno si stěžovati také, že dosud všude panovaly tyto šovinistické názory i při sestavování odborných poradních sborů. Beze sporu musí v těchto hospodářských poradních sborech nastati spravedlivější rozdělení a spravedlivé obsazení, má-li býti získána pro tyto úkoly národního hospodářství důvěra německých průmyslníků a německých řemeslníků. (Souhlas na levici.) Nesmí býti k 20-30 lidem, kteří byli sebráni, protože v mnohých průmyslových odvětvích se jich tolik nemohlo nalézti, přibíráni 1-2 lidé z německého území za bezmocné a bezvlivné přísedící, nýbrž musí význam Němectva v průmyslu v těchto poradních sborech bezpodmínečně dojíti výrazu.

Vážení pánové! Myslím také, že bezpodmínečně a nevyhnutelně jest nutno, aby toto stavění Babylonské veze, které zde provádíme na posměch celého světa a které nedá se přirozeně udržeti, neopakovalo se ve stech případů v celé zemi. (Souhlas na levici.) Doposud se tak dělo důsledně a šovinisticky všude. Promiňte toto tvrdé slovo, ale průmyslníku v severních Cechách a dělníku není možno a také mu mnoho na tom nesejde, aby si, jak bylo již poukázáno z těchto míst, osvojil z dneška na zítřek český jazyk. Jistě toho lituje, ale nemůže jinak. Nyní poslechněte si projednávání v rozličných sborech! Nikde není dáno německé vyjádření, ani když dotyční přísedící prohlašují, že nemohu sledovati jednání. Myslíte, že tím může být získána láska a chuť k spolupráci? Nebo neztroskotají spíše tím již předem tyto všechny poradní sbory? A vy budete musiti dnes snad ještě s jakýmsi posměchem, brzy však s vnitřní lítostí při tom říci: Zřekli jsme se svými šovinistickými opatřeními spolupráce Němců. To musí býti ovšem - chci opět býti docela klidným - v budoucnosti úplně zjinačeno a doufám, že snad přece při dobré vůli s obou stran bude možno dojíti k tomu.

Nyní přicházím k hospodářské kapitole, a sice k pojednání o zahraničním obchodu s hlediska hospodářského. Vážení pánové! Jest to smutnou kapitolou v tomto státě; předem dlužno vytknouti převahu byrokratismu. Udělejte jednou slabý pokus, sledovati běh žádosti o povolení k vývozu nebo dovozu v rozličných úřadech. Bude vás to pravděpodobně státi podrážku, než-li naleznete aspoň akt, a sázím se, že jej naleznete potom nevyřízený. Tak to bylo doposud: ministerstvo obchodu, financí, komise pro zahraniční obchod, odborná sekce, a když konečně došlo k rozhodnutí, najde se vždy nějaká sekce, nějaký výbor, který jinak rozhodne. (Německý výkřik: Mezitím žadatel zemře!) Žadatelé tu a tam rozloučí se s tímto světem, při nejmenším ztratí však možná chuť a lásku k práci. To však beze sporu není účelem takových organisací, které mají podporovati i vývoz, aby ztěžovaly ještě více život těm, kteří dnes zde stojí postiženi všemi možnými ranami osudu a finančními. Mnoho tedy vyřízeno opožděně. Dejme tomu, že opoždění jest něčím obyčejným při hospodářství přechodném, ale staly se jiné věci, které není možno svésti na opoždění, totiž přiznávání výhod (Souhlas na levici.) českým průmyslníkům proti průmyslníkům německým a takový postup musí býti pro budoucnost co nejostřejším způsobem pokárán, i kdyby při těchto povoleních a v tomto ministerstvu mělo dojíti k roztržce. Opožděným vyřizováním byla způsobena také velmi velká škoda. Vzpomínám si jenom na opatřování umělých hnojiv, když jsme prožívali požehnané finanční pokusy páně Rašínovy. Tehdá nebyla dovezena umělá hnojiva, byla dána k disposici zemědělství a výrobě teprve tehdy, když zemědělství již jich nemohlo potřebovati. S bavlnou nebylo lépe. 300.000 balíků bavlny plovalo v národohospodářských zprávách všech časopisů, jeden den byly přislíbeny, druhý den odřeknuty, a když se někdo tázal některého průmyslníka, tu odpověděl, že sice bavlnu dostal, ale nepotřebnou, poněvadž pravděpodobně byla prohlížena a nakupována neschopnými lidmi. Tak to šlo i v mnohých jiných odvětvích průmyslových a mohl bych tuto kapitolu ještě značně rozšířiti, kdybych nechtěl šetřiti časem.

Musí tu býti poukázáno i na hospodaření uhlím a musí býti umožněno novému ministerstvu, když se mu tato veliká, těžká práce dává do rukou, aby si i při hospodaření uhlím zajistilo také bezpodmínečný vliv, neboť právě v poslední době vnesl nešťastný pokus s uhlím a nový hospodářský plán, vypracovaný novým ministrem, veliký zmatek do vývozu. Vývoz vidí, že jeho uhlí vozí se nyní z Mostu do Slovenska, poněvadž nový ministr myslí, že může beze všeho vypověděti Německu smlouvu. Vedeme obtížný, úporný boj s úřadem pro hospodaření uhlím a bojujeme ve všech odvětvích průmyslu, která pracují pro vývoz, těžce o svůj denní chléb. Právě v poslední době bylo těmto odvětvím průmyslu opětně sděleno, že pravděpodobně nebudou moci dostati dostatečného množství uhlí, ježto musí býti dodáváno uhlí cukrovarům.

Jde o nemalé obnosy, jež nikterak nemohou býti podceňovány. Máme v severních Cechách vývozní kraje, které československému státu v posledním roce daly k disposici miliardu vývozního zboží, tedy veliký díl oněch prostředků, kterých potřebuje k zaplacení potravin pro svou potřebu v cizině. Zajisté jest cukr také takovým důležitým předmětem vývozním, ale musí býti i pro takové zboží vývozní stanoveno plánovité hospodaření. Smlouvy s Německem a ostatní cizinou musejí býti tak uzavírány, aby veškeré tyto obory průmyslu vývozního byly včas a v dostatečné míře opatřeny uhlím a aby nebylo třeba každý týden znova podnikati prosebné cesty o tak důležité suroviny.

Rád bych poukázal zde také na něco, co mně připadá charakteristickým pro dosavadní projednávání těchto otázek v hospodářském směru. V tomto státě trpíme jistým druhem velikášství. Máme často pocit, jako bychom byli státem, který má pres 100,000.000 obyvatelů, který si vše sám dovede opatřiti.

Všichni průmyslníci, zabývající se obchodem vývozním, byli velice znepokojeni, když před krátkou dobou také i ministr obchodu znovu dělal výtky proti reexportu zboží. Ani o píď nebylo tomu jinak ve starém Rakousku. Kdo zná vývoz, ten ví, že již od nepaměti stále určité zboží vývozní bylo prodáváno z Hamburku, jiné z Vídně, že prodávalo se vývozní zboží ze Švýcarska a ze československý stát nemůže přirozeně z dneška na zítřek, ač skutečně mnoho dokáže, tento vývoz najednou obstarati; chce však tak činiti. Na příklad, je-li zde v Praze nějaký malý obchodník s dotyčným druhem zboží a ohlásil-li se jako firma vývozní, pak nechají se celé obory vývozní stranou a říká se: "Musíte všecko, co jste doposud prodávali do Vídně, prodávati nyní tomuto malému obchodníčkovi v Praze", i když ten člověk nevěděl, kam má zboží posílati. Snad nedovedl napsati ani jednoduchý anglický dopis, aby mohl zboží dopraviti do Ameriky. V mnohých otázkách spáchány byly mnohé těžké omyly, řekněme velmi těžké chyby. Tím poškozen i stát, neboť věřte mne, jde-li o placení, jsou i spojenci československého státu velmi přesnými obchodníky a vědí, jak mají své zboží ceniti. Mnohé věci, které dokonce byly obsaženy v mírové smlouvě, nebyly provedeny, jestliže zájem Francie pro toto zboží byl větší. Vzpomínám tu na případ, kdy náš průmysl textilní potřeboval německých barev. V mírové smlouvě jest krásné ustanovení, že Francouzi a spojenci vůbec, tedy také Československá republika, výhodně mohou opatřiti si barviva; obrátili se tedy na delegaci do Paříže a dostali za odpověď: "Veškerá barviva, která jsme v Německu zabrali, potřebujeme sami. Chceš-li je míti, kup si je ve volném obchodě v Německu. Tak jednají spojenci při těchto otázkách s Československem; četl jsem o tom doklady. Jest také velmi příznačno, že jeden spojenecký stát právě v poslední době uzavřel československému státu pro jakési poměrně malé nedopatření hranice. (Posl. Patzel [německy]: Čistí spojenci !) Jest to Francie. Vidíme, že na poli hospodářském všechny tyto pěkné smlouvy, jak byly uzavřeny, pravděpodobně zůstanou jen na papíře, a my ničeho si nepřejeme více, než aby také vše, co kromě toho ve smlouvách stojí, stalo se časem pouhým papírem. (Souhlas na levici.) To jest také naším živým přáním, které zajisté vybojujeme. Není možno, aby - a to chci obzvláště podtrhnouti a zdůrazniti - smlouvy mírové nebo obchodní dělány byly na pouhém podkladě nenávisti. (Souhlas na levici.) Až do dnešního dne projevována snaha jednati s Německem pouze se stanoviska dávné nenávisti, totiž stále o tom mluviti, že jeden je vítězem a druhý přemoženým, ale při otázkách hospodářských ukázalo se velmi často, že Československá republika podlehla a Německo zvítězilo. Přistupme nyní k další kapitole, která zajisté přináší těžkou spoustu výtek pro toho, kdo ji posuzuje, totiž k otázce valuty, k oněm opatřením, jež do dneška byla vydána, aby naše valuta byla zlepšena, a při tom tato valuta pomalu nebo také rychleji klesala a my mohli stále jen s většími obtížemi a stále méně v cizině nakupovati. Není možno také, aby opatření politiky valutové byla vydávána na př. dle té nemorální zásady, kterou v poslední době prohlásila devisová ústředna a bankovní úřad. Bankovní úřad psal totiž všem vývozcům asi v tomto smyslu: "Vzejde-li z nějaké platby nebo inkassa valuty nějaký zisk, strčí jej bankovní úřad sám do kapsy, když však při účtování vyjde na jevo, že není tu zisku, nebo snad dokonce že vznikla ztráta, tu jde věc tobě na vrub." To jest něco, co se nedá v praksi udržeti. Právě poslední doba ukázala, že naše valutová politika musí býti řízena zcela jinými hledisky a že vydáváme se velmi těžkému nebezpečí, jestliže tato hlediska politiky nenávisti vnášíme do oboru opatření rázu čistě hospodářského. Vývozníci žádají proto v poslední době stále více a více volný prodej i peněžních hodnot, a to v tom okamžiku, kdy nakupují zboží na zahraničním trhu, aby na příště byli pojištěni při prodeji zboží a nevydávali se v nebezpečí nesmírných ztrát. Viz politiku bavlnovou a vývozní, která v tomto směru v poslední době byla prováděna. Byla to politika krátkozraká, pravděpodobně i na straně průmyslníků, neboť průmyslníci viděli v tom okamžiku pouze jen zisk klesající valutou, neviděli však druhou stránku, že jednoho krásného dne můžeme dojíti na vrchol svého hospodářského vývozu v době poválečné, kdy již nebudeme moci jíti dále a kde je třeba zcela jiných směrnic. V prvé řadě dlužno uvážiti zvláště tuto otázku:

Jak bude možno udržeti dělníky, nebude-li již práce? Přiblížili jsme se velmi blízko tomuto okamžiku a nový úřad přejímá tak těžký a zodpovědný úkol. Celé vážené shromáždění nechť tomuto úřadu dá požehnání, aby při provádění své politiky hospodářské šel dobrou a zdravou cestou, která skutečně může státu udržeti průmysl, živnosti a na nich účastněné dělnictvo. Přicházíme dnes právě k okamžiku, kdy znovu musíme se zabývati otázkou nezaměstnanosti, a v tomto okamžiku není nic nebezpečnějšího a nešťastnějšího, než zřetele šovinistické, které mají původ v neznalosti nebo představách, které neodpovídají skutečnosti, učiniti základem politiky hospodářské. Přes to všecko právě v poslední době se tak stalo. Slyšte a žasněte - i v novinách bylo o tom psáno - donutili dokonce vývozce ke stávce. Byla vydána nařízení, požadovány od vývozců poplatky, které je přivedly do nejvyššího rozčilení, takže se rozhodli vývozci pro stávku, nechali zboží ležeti, postavili hlídky proti stávkokazům a řekli: "Žádné zboží nesmí s tohoto místa, neboť nemůžeme již těchto poplatků platiti". Když pak se tázali, proč právě v tomto nebezpečném okamžiku tyto poplatky byly zavedeny, byla jim dána tato málo uspokojivá odpověď: "Inu, pánové, chtěli jsme to s těmi poplatky zkusiti, snad se to podaří". Tímto způsobem není možno dělati hospodářskou politiku a jest třeba míti k tomu více prozíravosti, aby byly takové poplatky, mají-li býti vůbec snesitelné, předepsány jinakým než takovým způsobem, že všechna odvětví průmyslu jsou uvedena do nebezpečí a že působí se nezaměstnanost. Závěr jest velmi jednoduchý: Musíme především požadovati, aby v novém ministerstvu přišla k platnosti hlediska hospodářská, aby se dalo vésti pouze těmito hospodářskými zřetely a aby dále byla dopřána také plná národnostní spravedlnost německému průmyslu, německému řemeslu a německému obchodu.

Praktické provedení těchto zásad jest poměrně jednoduché. Bylo by bývalo jednodušší pověřiti jedno oddělení ministerstva obchodu tímto úkolem a postaviti mu v čelo odborového přednostu. Avšak tento odborový přednosta by býval měl stěží tolik moci, aby uplatnil svůj vliv, proto byl jmenován ministr a je třeba, aby tento ministr obdržel dokonalou plnou moc proti ostatním ministerstvům. Proti zavedení poplatků musíme bezpodmínečně protestovati. Právě zde bylo rečeno, že poplatky tohoto druhu nemohou býti zavedeny cestou nařizovací. Je-li jich třeba, objeví-li se zisky vývozní, a v brzké době se neobjeví, musila by o zavedení těchto poplatků rozhodnouti tato sněmovna, jež jediná je k tomu povolána. Proto musíme tento odstavec odmítnouti a já podal již v tomto směru jménem svého klubu návrh. Musíme dále opříti se odstavci druhému § 3., který předpisuje potrestání vývozců a odkazuje na trestní soudy důchodkové. Takovým způsobem zajisté nebude vývoz podporován.

Doufám proto, že mohu jako nejlepší novému ministerstvu přáti jen to, aby se stalo co možno nejdříve zbytečným a abychom celé své národní hospodářství a zvláště německé hospodářství národní přivedli do takového stavu, aby se udrželo bez podpory ministerstva samo. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan dr. Kubíček.

Posl. dr. Kubíček: Slavné Národní shromáždění! Pan ministr úřadu pro zahraniční obchod představil se nám novým návrhem zákona o svém ministerstvu. Hned v 1. § označuje tento úřad jako instituci přechodnou. Praví výslovně: "po dobu, po kterou světové poměry hospodářské vyžadovati budou státní kontroly." My jako stoupenci směru volného obchodu průmyslovými a hospodářskými plodinami vítáme tento otevřený projev, poněvadž pokládáme za nemyslitelné a za nemožné, aby nadále se zřizovaly v naší republice nové instituce, hlavně trvalé instituce vládní, které by dále a dále do nekonečna omezovaly výrobu zemědělských a průmyslových hodnot. Jsme proti jakémukoliv prodlužování vázaného hospodářství v našem státě, stavíme se co nejrozhodněji proti tomu, aby jmenovitě svoboda práce zemědělské byla takovým způsobem omezována, jako doposud se u nás děje. Vidíme, jakou širokou volnost má svoboda práce dělníkova v celém světě, a vyslovujeme stejné přání, aby taková svoboda práce, jaká jest dnes pro dělníka, byla pro každého, aby takové ocenění svobodné práce, jaké vidíme u dělnictva, bylo také u ostatních vrstev, aby tudíž toto ocenění dálo se na podkladě mezinárodním.

Bohužel, nemůžeme říci, že český zemědělec jest náležitě oceněn. Právě v těchto dnech, kdy v tomto domě jest poněkud dusnější atmosféra zákulisní, tím více chci apelovati na nového pana ministra úřadu pro zahraniční obchod, aby v ministerské radě zvláště připomenul nespravedlivé ocenění práce českého zemědělce oproti práci zemědělce zahraničního, a uvádím mu jako typický doklad toho ceny zemědělských plodin, jaké v těchto dnech platí na holandských trzích. Tam ve volném obchodu v přístavišti prodává se dnes žito za 22-27 holandských zlatých, to jest při kursu 20 K za 490 korun, pšenice přepočítáno na koruny 750 K, oves 410 K, kukuřice 400 K nebo na př. vejce 180 K, mléko 360 K atd. atd. To jest jistě zapotřebí přes tu chvíli připomenout, aby český zemědělec byl takovým způsobem ceněn, jako zemědělec cizí, neboť stejně lopotně pracuje na své půdě, ne-li lopotněji než v jiných státech, kde vyrábějí se plodiny zemědělské, které se k nám dovážejí.

V § 2. pan ministr pro zahraniční obchod navrhuje pokud možná největší koncentraci zahraničního obchodu. To jest správné. U nás to bylo příliš roztříštěno a u nás také agenda vyžadovala vytvoření velkého úřadu. Dosavadní dovozní a vývozní komise nestačily. Měl jsem sám příležitost nahlédnouti do zákulisí této agendy a mohu říci, že nikde nebylo většího chaosu a zmatků než tam, poněvadž prostě přišla za krátkou dobu tři nová nařízení každé jiné, nové formality, přišla nová instanční opatření, přišla nová ustanovení o poplatcích atd. Z toho vznikla taková těžkopádnost a takový formalism, že přišly-li strany podruhé žádat, musily se opět učiti novým a novým formalitám a novým ustanovením a opatřením, která opětně byla vydána od té doby, co poprvé žádaly. Důsledek byl ten, že se objevila naprostá nechuť k obchodu a že tuzemští exportéři raději vůbec nechávali exportu a zahraniční exportéři, když viděli, na jaké potíže se tu naráží, raději utíkali od obchodního styku s námi, nežli by se mu věnovali, tak jak zájem náš zasluhuje.

V paragrafu druhém vyjímá p. ministr pro zahraniční obchod ze své kompetence předměty státních monopolů. Ještě jedno bych rád viděl, aby p. ministr tam vyňal, a sice právě proto, že úřad pro zahraniční obchod jest úřadem přechodním a že také jemu připadne po čase kompetence omezenější, dále vzhledem k tomu, že jsou mnohé exportní předměty výroby zemědělské i výroby průmyslové, které bude těžko okamžitě od dnešní agendy ministerstva obchodu odloučiti. Rád bych tam viděl přechodné ustanovení, ať pro dnešní dobu nebo pro budoucí dobu, v tom smyslu, že může usnesením všeho ministerstva býti z kompetence ministerstva pro zahraniční obchod vyňat určitý předmět, který by nadále podléhal některému odbornému ministerstvu. V tomto směru také k § 2. navrhuji příslušnou resoluci: "Národní shromáždění souhlasí s tím, aby nařízením veškerého ministerstva mohly býti předměty, jimiž stát hospodaří, z působnosti ministerstva pro zahraniční obchod vyňaty, takže nadále podléhají pouze příslušným ministerstvům."

V § 3. pan ministr přiznává úřadu právo vybírati poplatky a tím také dokumentuje, že toto ministerstvo bude aktivním úřadem, který - jistě o tom nepochybuji - také nebude v rozpočtu našem činiti nároků na republiku.

Široce mluví se v § 3. o odbornících. Jsem povděčen výboru, v němž nemám čest zasedati, že otázku poradních sborů rozšířil, zdůraznil a že žádá, aby odborníci byli slyšeni. Nemůžeme se u nás spoléhati jen na úředníky. Znám ten aparát úřednický, vím jak vypadá. Mnohý mladý úředník, který seděl někde u soudu, nebo bůh ví, ve kterém úřadě, měl-li dobrou protekci, dostal se do vývozní komise. Tam byl měsíc, 2 měsíce při některém referátu, a když to okoukal, myslí, že rozumí všemu, a zapomíná, že zahraniční obchod není jen tak snadná věc, že vyžaduje velkých zkušeností, znalostí, velikého studia. A tu přece jen bych kladl velkou váhu na to, aby tak zvaní referenti nebyli nám těmi nejzodpovědnějšími ručiteli za agendu našeho zahraničního obchodu, nýbrž aby zodpovědnost částečně také převzali poradní sbory, v nichž jistě by byla řada mužů, kteří prošli Evropou, kteří prošli svět a kteří budou moci mnohému referentu dáti velmi cenné informace. Nemáme dosud schopných úředníků, vždyť nemáme tradice. Nechci to porovnávati s Anglií neb s Holandskem, kde jsou rodiny, jichž synové nabyli již ve světě tolik zkušeností, že se jim může bez obavy svěřiti majetek společnosti, ohromný majetek národní. Tomu u nás není. Nám schází prakse a vyškolení. Nemáme ještě vysoké školy exportní a to, co se pokoušíme zříditi, jsou jenom počátky. Nejsme ještě tak daleko, abychom mohli říci, že máme dorost a další vyškolené síly. U nás jest mnoho pokusů při zahraničním obchodě a jest si jen přáti, aby tyto pokusy neodnášela republika, aby tyto pokusy se nedály na účet státu. Zahraniční obchod byl před válkou chloubou státu. Vzpomeňme si jen, jak v době mírové na mezinárodních výstavách první věcí, kterou zdůrazňovaly vystavující státy, byly jejich exportní bilance. Těmi se chlubily a chlubil se jimi celý svět. Vzpomeňme si, co starostí, co zdůrazňování se objevilo v tisku zahraničním v otázkách koloniální politiky a v podobných otázkách, jen proto, že každý stát se snažil, aby mohl vykázati co největší aktivitu exportu. Víme, jakou péči věnovaly státy před válkou exportním akademiím, mezinárodním výstavám, jak vysílaly lidi za hranice, jak pečovaly o to, aby tito lidé měli znalost řečí, a jak vůbec pečovaly o jejich kvalifikaci. Dnes, bohužel, tomu tak není. Dnes u nás o věcech odborných rozhodují tak zvaní odborníci (Výborně!), a jestli kdo to nejvíce cítí, cítí to naše zemědělství (Výborně!), bez něhož se namnoze rozhoduje o něm, kde se o jeho kůži metá los a kde se, prosím, právě v této chvíli jedná bez nás o nás. (Výborně!)

Velectění přátelé! To nesmí býti, takové jednání není jenom proti stavu, to je proti celému státu, neboť zemědělec nepracuje pro sebe, nýbrž obdělává půdu pro celý stát, pro občanstvo, a když půda není obdělána a nedá to, nač národ čeká, celý národ bude trpět. Proto jest třeba, aby se trochu rozumělo zákonům půdy a aby se chápalo, že tak, jako my se nepleteme horníkům kladenským a moravsko-ostravským do jejich řemesla, že se nemají do našeho řemesla plésti, že v té otázce, kde my jsme mistry, máme právo rozhodovat my a ne oni.

Velectění! Také se v nařízení mluví o syndikátech. Nechci je hájiti, mnohé se osvědčily, mnohé neosvědčily. Znám také některé, které se osvědčily a kde za pomoci syndikátu vytvořily se odborové organisace, jakých před válkou jsme vůbec neměli a jaké by se nebyly vytvořily, kdyby syndikáty nevznikly. Znám syndikát, který při nepatrném kvantu v luxusním zboží odvedl z toho skoro milion korun poplatků, odvedl různým organisacím dobročinným asi 120.000 korun a mezi svým členstvem sebral přes milion korun na Masarykův národní fond. Kdybychom takových syndikátů měli více, jistě myslím, že by neškodily. Odporučoval bych více, aby se v nich udělal pořádek, aby se jim více věnovalo pece. Doporučoval bych, to staré zlepšit a ne pořád bořit a nové zavádět, poněvadž z těch novot našeho občana již bolí hlava. V syndikátech, po případě v odborech, bude mnoho rozhodováno o exportu. Co bude předmětem exportu a co jest dnes jedním z hlavních předmětů exportu? Jsou to zemědělské výrobky, cukr, líh, chmel, slad, ovoce; vedle nichž ovšem zůstávají uhlí, železo, sklo a podobné. Ale prosím, ty, které jsem jmenoval, ty tvoří dnes velice značnou položku našich exportních výrobků. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Zdůrazňuji, že v těchto poradních sborech, které také budou zřízeny ministerstvem obchodu, musí míti náležité zastoupení zemědělci (Výborně!) a zemědělský průmysl, poněvadž je nemyslitelno, aby se to zase tam rozdělovalo na všechny možné kasty a my tam byli nějakou desetinou ze všech zúčastněných. Když se jedná o zpeněžení naší práce, když venkov uměl pracovat, ať je zúčastněn na tom, jak se práce jeho zpeněží v tuzemsku i za hranicemi. (Tak jest!)

Pan ministr mluví v § 4. o právu provádět kompensační a dodávací smlouvy s cizími státy a souhlasně s tím v další důvodové zprávě mluví o tom, že bude zapotřebí v tom směru zahájiti nové směrnice zahraničního obchodu. K těmto směrnicím bych rád několik slov připojil. My musíme při zahraničním obchodu rozlišovat zboží na tři druhy: Předně to, které cizina nutně potřebuje, to jest cukr, dříví, chmel; za druhé zboží, které cizina nutně nepotřebuje, ale dovozu jeho neklade zvláštních překážek, jako sklo, hospodářské stroje a podobně, a třetí druh zboží, které cizina vůbec nepotřebuje, pro které vůbec nemá žádného zvláštního zájmu a jehož dovozu klade dokonce mnohdy organisovaný odpor. To jsou tak zvané předměty luxusní, líh a podobně. Jest samozřejmo, že při předmětech, které jsem jmenoval na prvním místě, kterých cizina nutně potřebuje, není žádné umění docíliti nejlepší valuty. To jest přirozeno. Té by docílil stát a každý, poněvadž za cukr a za dříví docílí se dnes hravě nejlepší valuty. Uměním jest prodati ten třetí druh, ten, kterého máme u nás ohromný nadbytek, kterým se dnes dusíme a který nemůžeme dostati za hranice, poněvadž nám jej cizina nepřijme. A tu bude to uměním úřadu pro zahraniční obchod, aby uzavřeny byly smlouvy kompensační a dodávací, kde se zaváže cizí stát současně odebrati nejen zboží, kterého nutně potřebuje, nýbrž také část toho zboží, pro které my potřebujeme odbyt. Jde tedy o to, spojovati to v nejhorším případě, aby totiž přidávalo se takové zboží, kterého máme s dostatek a kterého cizina může upotřebiti. My ovšem musíme v těchto směrnicích jíti dále, musíme postupovati tak, že musíme vyhledávati nové exportní hodnoty. Pan ministr je jistě dobře informován a ví o tom, že nám Slovensko dává v oboru rud možnost vývozu úplně nových kovů, které chemický průmysl a které i jiný průmysl v celém světě neobyčejně od nás potřebuje. Ale my musíme i v jiných otázkách všímati si na příklad domáckého průmyslu, jehož výrobky jsou neobyčejně hledány. Byl jsem nedávno návštěvou u jednoho z největších našich českých malířů. Byli tam náhodou Američané. Ti se dívali na obrazy. Chvilenku je prohlíželi, ale zůstali státi u moravských kraslic. Byl to malíř Obrovský, jehož obrazy poutají, ale kraslice více je poutaly a hned se ptali, kolik vagonů by jich mohli koupiti.