Čtvrtek 10. června 1920

Schůze zahájena v 11 hod. 10 min. dop.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: dr. Markovič, Špaček.

253 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda Tusar; ministři: dr. Dérer, Habrman, dr. Hotowetz, Johanis, dr. Meissner, Prášek, Sonntág, Staněk, Stříbrný, dr. Šrobár, Švehla.

Z kanceláře sněmovní: sněmovní tajemník dr. Říha, jeho zástupce Nebuška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 5. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou mají pp. poslanci: Benda, dr. Holitscher, Pocisk, Palme, Špaček. Pro účastenství na soudním přelíčení udělil jsem dovolenou podle § 2. jedn. řádu na dnešek poslanci Wenzelovi.

Došel přípis volebního soudu v Praze, jímž ověřena volba poslance Jana Toblera a odepřeno pověřiti volbu poslance Štěpána Feczko, na jehož místo nastoupiti má Robert Kunst. Žádám pana tajemníka, aby dopis přečetl.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

"Volební soud v Praze. 3554/20.

Předsednictvu poslanecké sněmovny v Praze.

Volební soud ve svém sezení dne 5. června 1920 podrobil svému zkoumání ve smyslu §§ 8. čís. 2. a 10. zákona ze dne 29. února 1920 čís. 125 sb. z. a n. volby do poslanecké sněmovny Československé republiky, provedené dne 18. dubna 1920.

Ježto nebylo proti volbě podáno stížností a neshledány zákonné závady volitelnosti, bylo usneseno ověřiti volbu Jana Toblera, tajemníka svazu v Bratislavě.

Naproti tomu odepřel ověřiti volbu Štěpána Fecko (Feczko), murára v Sabinově, protože dle přiloženého křestního listu dto. v Sabinově, dne 13. května 1920 čís. 76, narodil se tento zvolený v Sabinově dne 22. srpna 1891 a nedokonal tudíž v den volby 30 roků věku svého (§ 5. zákona ze dne 29. února 1920 č. 123 sb. z. a n.). Štěpán Fecko, byv po rozumu § 18. odst. 2. zákona ze dne 29. února 1920 čís. 125 sb. z. a n. vyzván, aby se o této okolnosti vyslovil a své případné návrhy a průvody k doplnění šetření sdělil, vyjádřil se dopisem ze dne 28. května 1920, že se v den jemu sdělený narodil a že se mu tedy nedostává volitelnosti.

Na místo Štěpána Fecko, jehož volba nebyla ověřena, má nastoupiti dle § 56. zákona ze dne 29. února 1920 čís. 123 sb. z. a n. Robert Kunst, bednář v Bradiově, v téže straně a v témž volebním kraji zvolený podle pořadí příslušné kandidátní listiny.

O tom dává se věděti po rozumu § 22. zákona ze dne 29. února 1920 čís. 125 sb. z. a n. a dokládá se, že se ministerstvo vnitra současně žádá, aby provedlo šetření za účelem event. pověření volby Roberta Kunsta.

V Praze, dne 5. června 1920.

Volební soud v Praze.

Dr. Pantůček."

Předseda (zvoní): Mandátu do poslanecké sněmovny vzdal se prohlášením pan Jan Vyparina.

Podotýkám, že dosud nedostavil se do sněmovny a také nevykonal ústavou předepsaného slibu.

Došly následující návrhy: Žádám p. tajemníka, aby je přečetl.

Zástupce snem. tajemníka Nebuška (čte):

Tisk č. 34. Návrh poslanců Šamalíka, Šrámka, Adámka, Frant. Navrátila, Rýpara, Čuříka, Kaderky a soudr. na zabezpečení výživy obyvatelstva Československé republiky z nové sklizně, na zrušení ústředen, rekvisičního systému a pozvolné uvolnění obchodu se všemi životními potřebami.

Tisk č. 35. Návrh poslance Petrovického a soudr., aby k zákonu ze dne 7. května 1919 č. 305 sb. z. a nař., jenž se týká prozatímního opatření na ochranu vynálezů, byl připojen dodatek.

Tisk č. 36. Návrh poslanců Koška, Myslivce a soudr. v příčině živelních pohrom v okresu novopackém.

Tisk č. 37. Návrh poslanců Záruby, Adámka, Adamovského a soudr. v záležitosti živelních pohrom.

Tisk č. 38. Návrh posl. Mašaty a soudr. v záležitosti živelní pohromy na Českomoravské vysočině.

Tisk č. 39. Návrh poslanců Petrovického, Veverky, Votruby a soudr., aby bylo zavedeno starobní a invalidní pojištění živnostnictva a malorolnictva současně s pojišťováním dělnictva.

Tisk č. 33. Návrh poslanců Tučného, Laube, Hrizbyla a spol., aby byl vydán zákon o účasti zaměstnanců na správě a čistém zisku podniků.

Počátkem dnešní schůze byl tiskem rozdán návrh:

Tisk č. 33. Návrh posl. Tučného, Laube, Hrizbyla a spol., aby byl vydán zákon o účasti zaměstnanců na správě a čistém zisku podniků.

Předseda: Přikazuji následující vládní návrhy výborům:

Prosím, aby byly přečteny.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Výboru rozpočtovému:

Tisk č. 7. Vládní návrh zákona, jímž se mění zákon ze dne 27. prosince 1909 č. 98 mor. z. z., kterým upravena jest zdravotní služba v obcích.

Tisk č. 22. Vládní návrh zákona, kterým se pozměňují ustanovení zákona ze dne 7. července 1871 č. 112 ř. z. o zkouškách a periodických přehlídkách parních kotlů.

Tisk č. 28. Vládní návrh zákona o odškodnění majitelů dluhopisů rakouských a uherských válečných půjček a o čtvrté státní půjčce republiky Československé.

Výboru právnímu:

Tisk č. 3. Vládní návrh zákona, jímž se upravují ustanovení o prohlášení za mrtvého.

Tisk č. 4. Vládní návrh zákona, kterým se zabraňuje úplatkům.

Tisk č. 5. Vládní návrh zákona, jímž se mění přechodně zák. čl. LIII z roku 1913 o jednotné soudcovské a advokátní zkoušce.

Tisk č. 32. Vládní návrh zákona o odčinění odsouzení vojenskými soudy.

Výboru soc.-politickému:

Tisk č. 29. Vládní návrh zákona, kterým se upravuje z důvodů války promlčení práva ku předpisu a vymáhání pojistného.

Tisk č. 30. Vládní návrh zákona o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských.

Tisk č. 31. Vládní návrh zákona, kterým se rozšiřuje obor působnosti živnostenských inspektorů na Slovensku.

Došly tyto dotazy, pokud se týče interpelace:

dotaz poslance Krause k ministru železnic o neudržitelných poměrech na nádraží v České Lípě,

dotaz posl. Josefa Kříže a soudr. na ministra železnic o nepřístojnostech při osobní dopravě na dráze Košicko-Bohumínské,

dotaz posl. Petrovického a soudr. na ministra financí o nevhodném způsobu úřední kontroly obchodních knih v Pardubicích,

dotaz posl. Petrovického a soudr. na ministra veřejných prací a obchodu o nedostatečném přídělu uhlí živnostem krejčovským, kovářským a zámečnickým,

dotaz posl. Petrovického a soudr. na ministra veřejných prací a obchodu o nedostatečném přídělu benzinu živnostnictvu pro pohon benzinových motorů,

dotaz posl. inž. Junga a soudr. na ministra vnitra o obecních volbách v Jihlavě,

dotaz posl. dr. Schollicha a soudr. na ministra národní obrany proti přehmatům vojenských úřadů v obci Klauendorf u Nov. Jičína,

dotaz posl. inž. Junga a soudr. na ministra národní obrany o případu Josefa Rajnolda, účetního poddůstojníka,

dotaz posl. inž. Junga a soudr. na ministra zemědělství ve věci nucené správy lesů a dvorů, náležejících kapitole Vratislavské,

dotaz posl. dra Schollicha na ministra vnitra o zřízení Velké Ostravy, které se prý chystá,

dotaz posl. Simma a soudr. na ministerského předsedu a ministra školství a národní osvěty o zřízení české školy obchodní a odbočky odborné školy v Jablonci nad N.,

dotaz posl. Patzela a soudr. na předsedu ministerstva a ministra národní obrany o upuštění od odvodů.

Interpelace posl. Hrušovského a soudr. na předsedu ministerstva jako správce ministerstva národní obrany ve věci zatknutí legionáře Františka Votavy a Pužeje a hanebného výroku nadporučíka Obruča,

interpelace posl. Nejezchleba-Marchy a soudr. ve věci vojenských rekvisic v obci Bošovicích (okres Klobouky na Moravě),

interpelace, kterou podal posl. Nejezchleb-Marcha a soudr. na ministra školství a národní osvěty, je-li ochoten postarati se o to, aby svoboda politického přesvědčení českého kněžstva byla chráněna a zabezpečena proti šikanám biskupů, konsistoří a generálních vikářů,

interpelace, kterou podal posl. Pelikán a spol. na ministra obchodu, vnitra a zásobování ve věci nedosti rázného postupu úřadů při stihání vinníků na podloudnických aférách a o důsledcích právních, vyplývajících z těchto okolností pro železniční zřízence,

interpelace posl. Pelikána a soudr. na ministerského předsedu o postupu pomocné hospodářské akce pro státní zaměstnance na základě návrhu posl. Buřívala přijatého v bývalém Národním shromáždění,

interpelace poslanců Pastyříka, Mlčocha, Udržala a soudr. na ministra veřejných prací pro nepřidělování potřebného množství benzinu pro živnostníky a zemědělce ku pohánění benzinových motorů,

interpelace posl. Najmana, Mlčocha a soudr. na ministra zásobování stran zabavování obilní kávy v obchodech, jakož i nedostatečném přídělu k výrobě této kávy vůbec.

Předseda (zvoní): Došla žádost zemského trestního soudu v Praze ze dne 5. června t. r. č. 18/20 za projev souhlasu k trestnímu stihání pana poslance Jos. Stivína pro přečin proti bezpečnosti cti, spáchaný tiskem.

Žádost tuto přikazuji výboru imunitnímu.

Sděluji, že v ustavujících schůzích dne 9. t. m. ustavily se výbory takto:

imunitní: předseda Viktor Dyk, místopředsedové Ant. Novák, dr. Viktor Haas, zapisovatelé Jaroslav Marcha, dr. Theodor Bartošek;

iniciativní: předseda Jan Malypetr, místopředsedové dr. Mořic Hruban, Josef Seliger, Rudolf Merta, zapisovatelé Jindřich Trnobranský, dr. Josef Matoušek, Antonín Černý;

rozpočtový: předseda Antonín Němec, místopředsedové dr. Josef Dolanský, dr. Jan Vanovič, František Buříval, zapisovatelé Antonín Remeš, Jan Černý.

Přikročíme k dennímu pořadu dnešní schůze, a to nejprve k prvému odstavci:

1. pokračování v rozpravě o vládním prohlášení.

Slovo si vyžádal pan ministerský předseda. Uděluji mu je.

Ministerský předseda Tusar: Slavná sněmovno! Dámy a pánové! Československá veřejnost byla v poslední době zneklidněna zprávami, že spojenci navrhují nahraditi plebiscit arbitráží. Celý zápas o Těšínsko znovu vyvstal před celou naší veřejností, znovu vyvstalo všechno strádání věrných našich příslušníků těšínských, všechny obavy kruhů našich průmyslových dělníků i zaměstnavatelů, ne o rozvoj, nýbrž o prosté udržení našeho průmyslu, založeného na uhelném bohatství pánve ostravsko-těšínské. Pokládali jsme samozřejmě Těšínsko jako bývalou součást českého státu celé za své. A když vznikl mezi námi a Poláky spor o toto území před mírovou konferencí, trvali jsme na svém požadavku. Loyální vůči spojencům, pevně přesvědčeni o pravém, nám přátelském smýšlení těšínského obyvatelstva, vedeni nejlepší vůlí a přesvědčeni o nutnosti smírného a co nejpřátelštějšího soužití s Poláky, podrobili jsme se navrženému plebiscitu. Tušili jsme všechny obtíže a svízele jeho a skutečnost nám dala za pravdu. Nebudu zde opakovat známá fakta o postupu polském na Těšínsku (Posl. Prokeš: A hraběte de Manneville?!), který vedl k politováníhodným srážkám obyvatelstva obou táborů, naléhali jsme na uspíšení plebiscitu, abychom ukončili trapnou situaci obyvatelstva těšínského i vzájemné napětí obou států, jež některé polské kruhy hleděly hnáti do krajností. Ministr zahraničních věcí dr. Beneš využil své cesty do Paříže, aby informoval zodpovědné činitele o vážnosti situace těšínské, a jeho apel ke Svazu národů je svědectvím, že ve věci těšínské není naše svědomí zatíženo žádným hříchem.

Po několikerém zakročení s české strany i po protestech se strany polské jednala konference vyslanců v Paříži před několika dny a rozhodla obrátiti se na vlády ve Varšavě a v Praze a navrhnouti jim, aby problém těšínský rozřešen byl arbitráží. Mezi Polskem a Československem o věci přímo se nejednalo a nestalo se žádné dohodnutí.

Nechceme upírati spojencům dobrou vůli ani práva hledati cesty, kterými nejsnáze a nejrychleji docílilo by se řešení sporného problému. Pro mírovou konferenci jeví se situace tím obtížnější, že tu jde o dva spojence, na nichž jí záleží jistě rovnou měrou, a žádné řešení jistě neuspokojí stejnou měrou obě strany. (Hlas: Ať promluví hlas lidu!) Tím lze si asi vysvětliti, že mírová konference pokouší se nalézti cestu, která by zanechala na obou stranách co možná nejméně trpkosti. Za cestu takovou podle zpráv dosavadních pokládají spojenci arbitráž. Jest ovšem pochopitelné rozčilení, jež zmocnilo se i veřejnosti československé i obyvatelstva těšínského. (Posl. Prokeš: Belgický král bude soudcem nad námi i Poláky. Nejpovolanější soudce na světě!) Nutno však otevřeně si doznati, že při konsultativní povaze těšínského plebiscitu i po jeho provedení stála by mírová konference de facto před stejně těžkým úkolem, těšínský spor definitivně rozhodnouti svojí autoritou. Zůstávajíce věrni dosavadnímu loyálnímu postupu vůči spojencům (Posl. Prokeš: To je naše neštěstí!) prohlašujeme, že v žádném případě neobětujeme našich přátel, kteří s námi věrně stáli po celou dobu v boji, a že nemůžeme nikdy přistoupiti na řešení, které by ohrožovalo naše zájmy hospodářské. (Výborně!) Úzkostlivě šetříce toho, aby smlouvy byly dodržovány, trváme na stanovisku, že každá jejich změna musí býti kontrolována a revidována autoritou zástupců lidu.

Spoléhajíce na dobré svoje právo, zachováváme klid i v nové situaci otázky těšínské. (Posl. Udržal: Zástupce Poláků Grabski prohlásil několikráte, že Poláci nikdy od plebiscitu neupustí! - Teď ho nechtějí!) Po zkušenostech dosavadních přáli bychom si jen, aby zodpovědné kruhy polské aspoň na příště vzaly na sebe zodpovědnost i za loyální postup polské veřejnosti při řešení otázky těšínské v plném vědomí toho, že oba státy musí upraviti svůj poměr opravdově přátelsky. Dr. Beneš vyčkává v Paříži příjezdu polského ministra zahraničních věcí Patka a má v úmyslu navrátiti se hned po rozmluvě s ním do Prahy a sděliti kompetentním kruhům, jak tyto otázky v Paříži se vyvinuly a jaké jsou v této věci úmysly polské vlády. Na žádost ministra dra Beneše bude svolán zahraniční výbor v obou sněmovnách Národního shromáždění na čtvrtek příštího týdne, kde dr. Beneš podá výklad o všech svých jednáních v Paříži a v Londýně.

To jsem, pánové a dámy, považoval za nutno nyní ve stadiu těšínské otázky, jak se právě v těchto dnech jeví, sděliti Národnímu shromáždění a prosím vážené pány a dámy, aby přes pochopitelné rozčilení, jaké jeví se v naší veřejnosti, zachován byl klid, poněvadž definitivní rozhodnutí se zatím nestalo a jest nutno, abychom vyčkali informací (Hlas: Až bude pozdě!), které dostaneme od našeho zahraničního ministra dra Beneše, který zítra nebo pozítří odjíždí z Paříže zpět do Prahy. Tím končím.

Předseda: Uděluji slovo dalšímu řečníku, který jest zapsán v listině, panu posl. dru Kramářovi.

Posl. dr. Kramář: Slavná sněmovno! Dojista nebude nikomu divno, že v těch svých vývodech, kterých bych nechtěl, aby bylo příliš mnoho, nebudu a nemohu se zabývati otázkami hospodářskými, ačkoliv bych tak velice rád učinil, neboť sám se přiznávám, že otázky hospodářské jsou dnes neméně důležité než politické. Ale jak pravím, nechci přes míru zneužívati vaší trpělivosti a proto budu zabývati se jenom politickými problémy, které po mém soudu jsou tak akutní a aktuelní, že nelze je pominouti mlčením. Především chtěl bych říci, jak lituji, že v prvním zvoleném Nár. shromáždění nemluvíme k vám jako členové všečeské koalice, která by vzala na sebe povinnost, všecky své síly obětovati vystrojení našeho státu a upevnění naší svobody. Jestli toho litujeme, nečiníme tak dojista z důvodů osobních. My nemáme žádné tužby, my ničeho nečekáme od většiny, my nemáme žádných osobních ambicí, máme jen pocit těžké velké zodpovědnosti pracovati s druhými na tom, abychom svobodu, za kterou tolik jsme bojovali a trpěli, československému národu zajistili. Nedivte se, že jest nám bolestno, když jste nás postavili přede dveře, tím víc, když jste nás postavili přede dveře proto, že by to mohlo rozhořčiti Němce. Kdyby všichni Čechové dobré vůle spojili se ku společné práci pro svou novou svobodu... (Posl. Němec: Poněvadž společná práce s vámi není možná, pane doktore!) Všichni ti, kteří opravdu budovali svobodu tohoto státu, ti si nepomyslili, že se bude rozlišovati mezi těmi, kteří chtějí ten nebo onen sociální řád, když se bude jednati ještě o upevnění naší republiky. (Tak jest!) A že upevněna není, o tom se prosím neklamte. To vy víte tak dobře, jako já. (Výborně!) Všichni oni doufali, dokud nebude republika upevněna, že necháme stranou všechny otázky, které nás dělí, že budeme hledět společně je vyřizovati, že si budeme činiti navzájem ústupky, abychom společnou prací mohli budovati na posílení naší republiky.

To bylo naším snem a to si nikdo nepomyslil, že všenárodní koalice bude v Čechách nemožnou, poněvadž by páni Němci byli tím odstrašeni od spolupráce. (Posl. Němec: Jde o udržení existence dělného lidu a ne o Němce!) Pane kol. Němče, jedná se také o existenci jiných vrstev než dělného lidu. (Hlas: Jejich majetku!) Jedná se o udržení celého národa a jeho svobody. (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr. Kramář (pokračuje): Mám nejlepší úmysl ne dlouho zneužívat vaší trpělivosti a tu vidím, kdybych odpovídal na všechny poznámky, že by to trvalo déle, než jsem si představoval. Dovolte tedy, abych odpovídal jen na nejnutnější. Řeknu, že naše poměry vnitřní, zejména také naše poměry na venek, nejsou takové, abychom si mohli říci, že jest zbytečnou spolupráce všech. Necítíte sami, jak klesá naše váha za hranicemi? (Hlas: Arbitráž je důsledkem!) Jen si vzpomeňte na to, jak jsme se vrátili kdysi ze Ženevy, jakým optimismem nás naplnil pan dr. Beneš, a teď si představte hloubku našeho pádu. (Hlas: Za 16 měsíců.) To jest něco úžasného. Myslím, že smím to říci. Ukazuje se to, že není vydobytí svobody vším, nýbrž stejně velkou věcí je její udržení. (Výborně!)

Nedivte se tomu, že naše situace jest taková, jak ji vidíte z prohlášení p. min. předsedy ohledně Těšínska. Neznám trpčích chvil než jakých jsem zažil v otázce těšínské. To je pravá tragedie českého národa. Bezručova tragedie našeho utrpení na Těšínsku patrně není dosud u konce. My musíme hořký kalich vypíti až na dno. Nikdy nezapomenu těch chvil, když u mne v Paříži byli zástupci slezského obyvatelstva, Šlonzáci a Němci. Když slyšeli, co se v Paříži na ně chystá, loučili se a všichni jsme plakali jako malé děti. To je úžasná nespravedlivost, která se proti nám děje, ale přece jen řeknu, že by bylo nespravedlivo obviňovati jen dohodu z nevděčnosti. Nestrkejme vždycky vinu na druhého (Tak jest!), podívejme se také trochu na sebe! Vy vytýkáte dohodě, že jest nevděčná. Dovolte, abych vám něco řekl. Učíte vy vděčnosti dohodu? Nejsou všichni přede dveřmi, kdo nejvíce pracovali za naši svobodu? A pak chcete, aby dohoda byla vděčnou vám za to, co jste vy udělali. Nedávejte dohodě sami špatného příkladu, pak budete moci žádati od dohody, aby i ona byla vděčnou. ostatně po mém soudu jest to veliká chyba, že v politice počítáme hned na vděčnost (Hlas: Na spravedlnost a ne na vděčnost!) - budu mluviti o té spravedlnosti - především na vděčnost, a to proto, poněvadž říkáme, že za své veliké oběti jsme si zasloužili něco jiného, než aby se jednalo s námi tak, jako na Těšínsku. To je docela lidské a nemůže se tomu nikdo diviti. Ale v politice není vždy dvakrát dvě čtyři, někdy také pět. V politice se s vděčností nepočítá. Vy nechcete nás přijmouti do všenárodní koalice, poněvadž bychom překáželi českoněmeckému socialistickému státu. Na druhé straně dohoda podporuje Poláky. Proč? Poněvadž Poláci přes všechno to, co dělali na vojně, dnes zde stojí jako ochránci Evropy před bolševictvím. (Posl. Prokeš: To je jen strašák!) Ano, to jest ten strašák. Jest to nedostatek vašeho myšlení, že myslíte vždycky jen ze sebe. (Posl. Prokeš: Musí se Francie přeorientovati na modernější stát!) Odpusťte, nevím, zdali se nepřeorientujete vy! Myslím, že máte k tomu více příčin. Francie tím, co dokázala ve válce, ukázala, že dovede něco. Mluvilo se o ní jako o nějakém buržoasním a shnilém státu a najednou se ukázalo, že byla nejheroičtějším státem mezi všemi, že dovedla přinésti takové oběti idei svobody a spravedlnosti jako nikdo druhý. A jestli se dnes Francie bojí bolševictví, má k tomu patrně veliké příčiny. Bolševictví v Rusku není přece pro Francii lákavé. A když Francie obětovala přes milion životů za svobodu národů, pak se také nedivte, že si myslí, že ti nejbližší sousedé mají se proti bolševickému nebezpečí chrániti především sami a také trochu Francii a spojence. Proto podporuje Poláky, ačkoliv vám přiznávám a my přiznáváme všichni, že jest to politika potud krátkozraká, pokud tím podporuje nespravedlivé nároky Poláků a polský imperialism. Já jsem všecko to předvídal. To byla příčina mé tak zvané intervenční politiky, o které jsem psal tenkrát ve svém memorandu ministerské radě a presidentovi.

Mám, bohužel, jedinou útěchu, ale velmi smutnou, že jsem předpovídal dobře. Já mám vůbec, takové neštěstí, že jsem vždycky Kasandrou, a také to se mnou jako s Kasandrou dopadá. Já vám však upřímně řeknu, že mne to bylo náramně lhostejno, když jsem byl Kasandrou v Rakousku, jest mi však přímo bolestné, když musím být Kasandrou v Čechách.

Přece však jen myslím, ačkoliv říkám, že není dobře, abychom všechnu vinu svalovali na dohodu a mluvili o nevděčnosti její, že jest ovšem potřebí, abychom s největším důrazem řekli dohodě několik věcí. Nikde nebyla spáchána taková nespravedlnost jako proti nám na Těšínsku (Tak jest!), ani jediný dohodový stát, ani jediný vítězný stát nemusil se o své území podrobiti plebiscitu. (Výborně!). To jest jeden z nejbolestnějších momentů celého míru. To jest také proto, že bylo v Rakousku i v Čechách tak mnoho lidí, kteří se dívali s opovržením na české státní právo. Proto mohli Poláci za souhlasu Francouzův, Angličanův a Američanů, kteří o historických věcech přirozeně nemají velikého ponětí, tvrditi, jako to činil p. Dmowski vůči mně v konferenci, že Slezsko nepatřilo nám, koruně české, nýbrž Rakousku.

Jaká jest to chyba, opouštěti pevnou historickou basi a dívati se na ni jako na starou veteš. I ta stará veteš může býti někdy velmi důležitá a vážná. Jedno však řeknu. Když již nám vnutili plebiscit my jsme ho nechtěli, ne proto, že bychom se ho báli, nýbrž proto, že jsme to měli za urážku sebe, že za všecky ty oběti, které jsme přinesli, máme se domáhati toho, co nám patřilo 600 let. Tedy pro tu nespravedlivost jsme byli proti plebiscitu, ne proto, že bychom se ho báli. Teď chceme, aby to při plebiscitu zůstalo. Páni Poláci myslili, že ho nepřijmeme. Nemyslili to doopravdy s plebiscitem, jak se ukázalo z některých dopisů, které byly publikovány naší plebiscitní komisí. Jedno však měli věděti všichni, i velmoci i Poláci i my, že plebiscit nepůjde klidně, že plebiscitem rozvíří se všechno obyvatelstvo těšínské, že se tam nakupí přímo hory nenávisti a že není dobře možné po plebiscitu děliti Těšínsko a že plebiscitem nemůže se rozhodovati o tom, jaká část Těšínska bude komu patřiti, nýbrž komu bude patřiti Těšínsko. (Hlas: Celé!) Nyní, když Poláci vidí, že s plebiscitem nepochodí, jsou proti plebiscitu a musím říci, že jest to trpká křivda na nás, když dohoda jim v této věci povoluje. Po mém soudu jest naprosto nutno, abychom my trvali na mírové smlouvě (Výborně!), jest naprosto nutno, abychom trvali na plebiscitu! (Tak jest. Výborně!). A já doufám, že náš ministr zahraničních záležitostí nezaváže nás k ničemu, dokud k tomu nebude míti souhlasu jedině kompetentního faktora - Národního shromáždění (Výborně! Potlesk.).

Zde jde o něco, co jest daleko důležitější než hospodářské zájmy, o kterých mluvil pan ministerský předseda, a v čem s ním ostatně naprosto souhlasím. Zde jde o velké mravní hodnoty. My jsme slíbili, že Slezáky neopustíme. My jsme je vedli do boje a oni tento boj vedou s takovou věrností (Hlas: A mučednictvím!) přímo mučednickou, že za ni zasluhují také naši věrnost, a opustiti je bylo by s našeho stanoviska přímo zradou. Kdyby dostali nyní bez plebiscitu Poláci části Těšínska, co bude se Slezáky, s těmi, kteří se pro nás a pro společnou věc exponovali? Domácí budou musit opustit svá pole, svou chatu, aby tam mohli přijíti cizí, poněvadž ti domácí starousedlí, kteří jsou tam po sta let, nebudou moci v té Polsce žíti. A za to chceme míti zodpovědnost? Němci v Těšínsku ukázali, že chtěli naši československou republiku a chtějí ještě dnes. Proto máme také k ním povinnosti, o tom není nejmenší pochyby. To říkám já, o kterém se říká, že je šovén: "věrnost, za věrnost". V této příčině máme skutečně povinnosti a jest potřebí, abychom tuto mravní povinnost vyplnili, a jestliže ji nesplníme a jestliže se neukáže Národní shromáždění na výši svého úkolu, ukážeme, že jsme byli malými ve veliké chvíli. My plebiscit chceme a neplatí pro nás vytáčka, že snad není možno jej provésti. Nemá-li dohoda tolik autority, by v tak malém území jako jest Těšínsko, provedla plebiscit, pak ať se nediví, že její prestyž takovým způsobem klesá, že se může mluviti takovým způsobem, jako zde mluvil pan kolega Seliger.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP