Je nesporno, ze den 28. října bude vždy svátkem
národním. Jde o to, aby tento národní
svátek byl uznán též jako svátek,
uznávaný právním řádem,
tedy státní. Správně podotýká
důvodná zpráva k vládní osnově,
ze »dosavadní právo neznalo svátků
státních« - rozuměj dosavadní
právo rakouské, nebo uherské právo,
dosud platné na území slovenském,
takové svátky zná, a bude tudíž
úkolem jednotného zákonodárství
československého, aby zkoumalo, zda změněné
politické poměry dovolují, aby dosavadní
uherské státní svátky byly i nadále
nynějším československým právním
řádem zachovány. Ústavní výbor
uvažoval též o tom, že bude třeba
uspořádati jednotně též otázku
náboženských svátků jednotlivých
církví v republice československé,
a to s hlediska budoucí základní úpravy
poměru mezi státem a církvemi. Proto odporučuje
ústavní výbor kromě vládní
osnovy zákona o 28. říjnu Národnímu
shromáždění též přijetí
resoluce, jíž vláda se vyzývá,
aby přikročila s urychlením k řečené
úpravě.
Dvacátý osmy říjen prohlašuje
se za každoroční svátek státní.
Zákon tento nabývá působnosti hned.
Provésti jej ukládá se veškerým
ministerstvům.
Vláda se vyzývá, aby s urychlením
předložila Národnímu shromáždění
osnovu zákona o úpravě státních
a církevních svátečních dnů.
Právní výbor ve své schůzi
dne 7. října 1919 pojednal o vládním
návrhu zákona, jímž prohlašuje
se den 28. října za svátek státní,
připojil se k důvodům, jimiž usnesení
své doprovodil ústavní výbor
a z těch důvodů doporučuje právní
výbor, aby Národní shromáždění
přijalo jak navrhovaný zákon,
tak resoluci, jíž se vláda vyzývá,
aby přikročila s urychlením k jednotné
úpravě státních a náboženských
svátků v československé republice.
V Praze 4. října 1919.