V době, kdy Opavsko a Krnovsko náleželo k Moravě,
darovali čeští králové mnoho
obcí biskupství olomouckému a tyto obce zůstaly
dosud přivtěleny Moravě.
Jsou to všechny obce soudního okresu osoblažského
a jindřichovského, dále v polit. okrese opavském:
Deštné, Jaktař, Lhotka, Litultovice, Mikolajice,
Slavkov, Štáblovice, Suché Lazce, Uhlířov
a Vlaštovičky; v polit. okresu bílovském:
Slatina.
Autonomní správu v těchto obcích
obstarává zemský sněm a zemský
výbor moravský, jenž jmenuje též
obvodní lékaře. Školství podléhá
úřadům moravským, jež vykonávají
inspekci a jmenují učitele. Poslance volí
společně s obcemi moravskými. Zemské
přirážky, povolené moravským
sněmem, vybírají berní úřady
slezské a odvádějí je zem. výboru
moravskému.
Naproti tomu podléhají moravské enklávy
státním úřadům slezským.
Slezským sněmem vydané zákony platí
pro enklávy jen, pokud se týče odstřelu
zvěře a silničních věcí
v okresu opavském a bílovském. Jinak řídí
se enklávy zemskými zákony moravskými.
Mají tudíž mor. enklávy dvojí
a mnohdy dosti složitou správu. Proto postup instanční
na př. při stavbách jest stěžován
a rovněž ztíženo jest slučování
a rozlučování obcí.
Mor. enklávy bránily se dříve proti
změně svého zvláštního
postavení z důvodů národnostních,
zejména v otázkách školských.
Germanisace ve Slezsku není více tak snadno možno,
jako dříve, a mor. enklávy, jež nesouvisí
nijak s územím Moravy, přejí si nyní
samy, aby byly přivtěleny Slezsku, do něhož
jsou vklíněny.
Slavné Národní shromáždění,
račiž se proto usnésti, že se zvláštní
právní postavení moravských enkláv
zrušuje a že se přivtělují Slezsku.
Po stránce formální budiž návrh
přikázán výboru ústavnímu.