Moderní život hospodářský vyžaduje,
aby veškeré veřejné zřízení
bylo proniknuto duchem doby a zbavilo se přežilých
pozůstatků dřívějších
dob. Mezi takovéto zastaralé přežitky
patří i tak zvané svěcení církevních
zasvěcených svátků, jako 6. ledna,
2. února, 25. března atd. Protože není
tu u převážné většiny všeho
obyvatelstva vnitřního vztahu k církevnímu
svěcení těchto svátků, není
též důvodu, aby v tyto dny odpočívala
práce v dílnách a továrnách,
a bude zcela v souhlasu s veřejným míněním,
když tyto svátky církevní budou zrušeny.
V náhradu za ně, aby dosaženo bylo pro pracující
vrstvy nutných přestávek pracovních
k zotavení a odpočinku, buďtež zavedeny
národní svátky občanské a kromě
toho pravidelná placená dovolená pro všechno
dělnictvo.
Proto navrhují podepsaní: Národní
shromáždění, račiž se usnésti:
1. Církevní zasvěcené svátky
se zrušují a pokládají se v občanském
životě za všední dny.
2. Za národní svátky vyhlašují
se tyto dny, které v dějinách českého
lidu mají svůj velký význam: 1. květen,
6. červenec a 28. říjen.
3. Pro všechno dělnictvo zavádějí
se pravidelné, každoroční placené
dovolené, a to pro ty, kteří nejsou zaměstnáni
déle jednoho roku, 5 dnů, pro déle zaměstnané
týden.
Po stránce formální budiž tento návrh
přikázán výboru sociálně-politickému.