Již v prvé schůzi výboru pro pozemkovou reformu dne 26. března 1919 pamatoval výbor na vypracování zákona o přídělu půdy při provádění pozemkové reformy a na druhém místě rozvrhu svých prací položil otázku přídělu. Ve schůzi dne 17. července 1919 zvolen byl podvýbor přídělový k vypracování příslušného zákona. Podvýbor tento pracoval spolu s expertem p. profesorem drem. Krčmářem až do listopadu 1919 a v prvé listopadové schůzi předložil výboru ku projednání osnovu zákona přídělového. Tato osnova projednávána byla celý listopad a prosinec 1919 a jednání skončeno bylo ve schůzi dne 14. ledna 1920.

Obsahem svým osnova zákona odkázána jest do mezí vytčených §em 10. záborového zákona. Tento ustanovuje: "Pokud stát převzatého majetku nepodrží pro účely všeobecně prospěšné, přidělí jej úřad pozemkový postupně do určité výše do vlastnictví nebo pachtu malým zemědělcům, domkářům, drobným živnostníkům, bezzemkům, a to zvláště příslušníkům ozbrojené moci československé a válečným invalidům, kteří by na půdě chtěli a mohli hospodařiti, pak družstvům složeným z uvedených osob, družstvům bytovým, spotřebním a zemědělským, obcím a jiným veřejným svazkům k účelům všeobecně prospěšným, vědeckým a humanitním ústavům. Půdy může býti užito také k jiným účelům všeobecně prospěšným. O osobách a korporacích, kterým lze půdu přiděliti, a právech k němu a omezení práva vlastnického ku přidělené půdě budou dána podrobnější ustanovení zvláštním zákonem." Tohoto rozdělení a směrnic přídělových drží se také osnova předkládaného zákona.

Dělí se tudíž osnova zákona na část pojednávající o přídělu, t. j. s hlediska subjektivního i objektivního, určujíc komu a kolik půdy má se dostati, jakých vlastností má míti ten, jemuž zákon přiznává nárok na příděl půdy a jaké povahy a jakého rozměru má býti přidělovaná půda. O účelu přídělu v prvé části osnovy nelze již s ohledem na rozličnost jeho se šířiti a více obsahuje v tom směru část druhá, jež odpovídá záborovému zákonu, pokud tento mluví o právech ku přídělu a omezení práva vlastnického. Druhá část osnovy přídělového zákona pojednává tudíž o rolnických nedílech a obsahuje omezení práva vlastnického, zejména pokud se týče zcizení nemovitostí a úpravy dědické posloupnosti vůbec. V posledním přibližuje se osnova zákona zemskému zákonu ze dne 7. srpna 1908, č. 68 z. z., vydaného pro Čechy a upravujícího dědickou posloupnost při statcích střední velikosti.

Část třetí o ustanoveních poplatkových projednal pozemkový výbor v souhlasu s ministerstvem financí a dlužno odkázati na zvláštní zákon, kdyby objevila se potřeba přiznati provádění pozemkové reformy přidělováním půdy zvláštních poplatkových úlev.

Poměry vnitřní a to nejen politické, avšak i převážnou většinou hospodářské, učinily nezbytným, aby přídělový zákon pamatoval na dobu přechodnou a nenapínal více trpělivosti lidu očekávajícího pozemkovou reformu tam, kde z technických neb jiných důvodů nebude lze přikročiti najednou ku přidělování půdy a uspokojiti životní požadavky drobného lidu. Jest samozřejmo, že nelze začíti s prováděním pozemkové reformy ve všech krajích najednou, že i s ohledem na hospodářské důvody zachováno bude zásadní ustanovení záborového zákona o postupném přidělování půdy tam, kde přípravy k tomu úřadu pravomoc odpomoci potřebné půdy bude největší. Tím však nemá trpěti ostatní část oprávněných uchazečů o půdu, aby čekala několik roků v nejistotě a bez zajištění výživy, až dojde podle rozvrhu prací řada také na ně. Bylo nutno již z důvodů zachování veřejného pořádku, aby přídělový zákon udělil pozemkovému úřadu pravomoc odpomoci potřebě půdy v době přechodné aspoň vnuceným pachtem a nelze pominouti mlčením, že k této formě sáhlo i jiné zákonodárství, zejména pak zákonodárství říšsko-německé, jež v jednotlivých státech vydalo téměř souhlasná ustanovení o vnuceném pachtu. Přechodná ustanovení, jež obsažena jsou v § 63. osnovy, budou působiti uklidňujícím vlivem na kraje, kde netrpělivost dostoupila již nebezpečných rozměrů a také způsobí, že provádění pozemkové reformy převedeno bude do klidnějších hledisk a správného chodu zákonného všude, kde půda jest jedinou obživou tamního lidu. Nelze připustiti, aby z důvodů přílišné úzkostlivosti doháněn byl lid k zoufalým opatřením svémocným, jestliže se uváží, že v československém státu nemůže se počítati s odlivem pracujícího lidu venkovského na sezonní práce do velikých měst (jako do Vídně v době před válkou), tím méně pak s vystěhovalectvím jako důsledkem nedostatku půdy.

Osnova zákona nezabývá se ani ustanoveními o rentových zápůjčkách, ani ustanoveními daňovými. Prvá o rentových zápůjčkách či o úvěrové pomoci uchazečů o přídělovou půdu bude tvořiti zákon zvláštní, druhá budou přivtělena k zákonu o náhradě.

K §u 1. Osnova vypočítává osoby, jimž se má přiděliti půda. Z důvodu spravedlnosti uvádí zákon stejně válečné invalidy a pozůstalé po vojínech bývalé ozbrojené moci rakousko-uherské. Pod č. 3. jmenovány jsou osoby, o nichž ustanovuje zákon ze dne 22. prosince 1910, č. 242 ř. z. Výslovně se pak ještě akcentují v §u 1. zemědělští a lesničtí zaměstnanci, kteří v §u 10. záborového zákona zvláště uvedeni nebyli.

K §u 2. První odstavec doplněn jest v prvé části osnovy zákona §em 16. a v druhé části §em 30. č. 1. Druhý odstavec souhlasí s ustanovením §u 30. pod č. 2.

K §u 3. Pod č. 1. pamatováno jest na naše zahraniční příslušníky, kteří nabyli již cizího státního občanství a vrátí se do své vlasti.

K §u 4. Obsahuje bližší určení sdružení jmenovaných v §u 1. pod č. 2. Poslední odstavec zachovává vystouplým osobám z družstev možnost přídělu podle §u 1. za podmínek obsažených v §§ech 2. a 3.

K §u 5. Původní znění odkazovalo prostě na zákon ze dne 22. prosince 1910, č. 242 ř. z. a to na §§ 6. a 7. Poněvadž však zákon ten neplatí pro Slovensko, a také ustanovení §u 12. jsou důležitá pro bližší určení stavebních sdružení, nahrazen byl odkaz na jmenovaný zákon výslovným ustanovením.

K §u 6. Záborový zákon uvádí družstva bytová, spotřební a zemědělská vedle družstev osob jmenovaných v §u 1. pod č. 1. osnovy zákona. Účely zemědělských družstev vytčeny jsou v tomto zákonném ustanovení.

K §u 8. Č. 4. obsahuje výjimečné ustanovení, jehož použití a rozsah bude ovšem v rukou pozemkového úřadu.

K § 10. Souhlasí se stanoviskem ministerstva zemědělství, aby lesnímu hospodářství dostalo se největších záruk řádného hospodaření. Jest v zájmu lesnictví, aby revíry nebyly bezúčelně nebo ke škodě trhány.

K §u 11. Pamatováno výslovně na svépomocná sdružení při přidělování rybníků.

K §u 12. Doplňuje ustanovení §u 1., č. 5. a §u 8.

K §u 13. Průmyslovými podniky sluší rozuměti přirozeně ony, jež nejsou vyloučeny ze záboru podle ustanovení §u 3., lit. a záborového zákona. Ustanovení osnovy přídělového zákona vyčerpávají všechny případy účelného přidělování. Odkaz na §§ 24. a 25. osnovy zákona dán jest povahou věci.

K §u 15. Forma přídělu jest buď vlastnictví nebo nájem (pacht). Půda v blízkosti měst a průmyslových míst, které bude patrně potřebí k účelům stavebním, dostane se do pachtu. Pro účely stavební zůstane zachována půda určená polohopisným plánem k zastavění.

K §u 16. Výměra soběstačné usedlosti určena byla výborem tak, aby byl vzat zřetel i na kraje, kde přípustna jest větší rozloha soběstačné usedlosti, jako zejména na Slovensku. Pohyblivost nejvyšších hranic rozlohy má umožniti pozemkové reformě, aby provádění její nebylo vázáno po cizím vzoru na formule a číslici. Rozdíly krajinné jsou v československé republice dosti značné a nelze je porovnati s ostatními státy středoevropskými.

K §u 17. Ve 4. odst. rozdělen jest obsah podle čísel 1 - 5, ne snad proto, aby tím byl vyjádřen určitý pořad mezi osobami tam jmenovanými, nýbrž proto, aby celé ustanovení stalo se přehledným. K č. 3. téhož odstavce žádalo ministerstvo sociální péče opatření ve prospěch pozůstalých po nezvěstných vojínech; požadavek tento vtělen jest v resoluci, jež v závěru této zprávy jest připojena. Odst. 5. ustanovuje zvláštní pořadí s hlediska osobní i věcné způsobilosti hospodaření na přidělené půdě.

K §§ 19., 20., 21. a 22. Ustanovení tato určují postup a rozvrh prací pozemkového úřadu při provádění přídělů. Druhý odstavec §u 19. má na mysli provádění zákona o soustavné elektrisaci a souhlasí také s požadavky zemí, aby vodní síly nebyly přidělovány do soukromého vlastnictví. V §u 20. bylo dlužno přihlížeti náležitě k zájmům krajinných krás a historických památek a proto pozemkový úřad bude moci propustiti vlastníku ze záboru takové nemovitosti ochraně jeho svěřené, aniž by byly započítány do výměry podle §u 11. zábor. zák.

K §u 23. Příděl poskytuje se k nejrozmanitějším účelům a lze ztěží dáti jednotné ustanovení o omezení práva ku přídělu a o povinnostech přídělcových. Proto odkazuje na část osnovy zákona o nedílech.

K §u 24. Úkoly pozemkového úřadu rozšířeny jsou tu na nabývání půdy nezabrané, aby mohla býti prováděna kolonisace i tam, kde není zabrané půdy. Nezabrané půdy může nabýti pozemkový úřad směnou, ovšem dobrovolnou za půdu zabranou.

K §u 28. Místní výbory jako sbory poradní bylo možno zákonem ustanoviti pouze fakultativně. Místní poměry samy rozhodnou o potřebě těchto poradních sborů. V 2. odst. míněna jsou také sdružení volná.

Tato část v §§ 30. - 55. obsahuje ustanovení o omezení práva vlastnického k rolnickým usedlostem podrobeným řádu nedílovému. Omezení tato dotýkají se nakládání mezi živými, zejména tedy jest to omezení zavazovati nedíly knihovními zápůjčkami a jinými knihovními břemeny. Výslovně ustanovuje 1. odst. §u 32., že na nedílech mohou váznouti vedle služebností pozemkových a služebností bytu pouze dluhy rentové, počítajíc v to výměnek. Zavazení nedílu může se státi jen se svolením pozemkového úřadu a to jen ve formě rentového dluhu. O zcizení nedílu obsahuje ustanovení §u 37., o propachtování § 38. Dědickou posloupnost při rolnických nedílech upravují ustanovení §§ 39. až 49. Zásady většinou souhlasí se zemským zákonem ze 7. srpna 1908 pro Čechy a jsou přizpůsobeny účelům pozemkové reformy, takže dohodám stran a vůli zůstavitelově vytýčeny jsou meze o mnoho užší než ve jmenovaném zákoně. Na místo soudu nastupuje častěji úřad pozemkový. V §u 46., který jest obdobným s §em 11, právě jmenovaného zemského zákona, není pojato ustanovení o odčítání investicí z ceny prodejní. Výbor pokládal za to, že toho není třeba a že při navrženém znění jest samozřejmo, že dědic nedíl prodávající má nahraditi spoludědicům jen to, oč nedíl na jeho prospěch a k neprospěchu spoludědiců levněji byl čítán. Nemohou tedy spoludědicové v případě prodeje žádati, aby participovali na diferenci z vyšší ceny vyplývající, je-li diference odůvodněna jinak než výhodou při převzetí nedílu poskytnutou, tedy na př. melioracemi, stavbami a t. p. § 47. má na mysli případ, kdy zůstavitel uložil dědici (odkazovníku v dovětku při nedostatku poslední vůle) placení odkazů. V §u 50. ustanovuje osnova, že pozemkový úřad může ustanoviti zvláštní řád o hospodaření na nedílu, o členství v družstvech, o ochraně památek přírodních a uměleckých a pod. § 51. vypočítává případy, kdy pozemkový úřad může vykoupiti nedíly. Výkupem nedílů zabývá se osnova také v dalších §§ 52. až 54. § 55. obsahuje ustanovení o zastoupení zájmů vlastníků rolnických nedílů u pozemkového úřadu.

K §u 58. Odstavec druhý necituje úmyslně ustanovení §u 69. poplatkového zákona a opisuje proto šířeji ustanovení o poplatkové povinnosti již se zřetelem na ustanovení právě citovaného paragrafu.

K §u 61. sluší připomenouti, že záborovým zákonem nabyl stát práva, jehož hodnota jest patrna již dnes v rozdílu mezi cenou pozemků zabraných a pozemků svobodných. Propuštění ze záboru jest tudíž pro strany značnou hmotnou výhodou, a jest proto odůvodněno, aby stát na této výhodě participoval určitým podílem.

Pozemkový úřad pamatoval již při sdělávání svého rozpočtu pro rok 1920 na tento příjem státu pro účely pozemkové reformy, a zařadil jej pro rok 1920 do řádného příjmu. Bude to tedy příjem státního úřadu řádně súčtovaný a vykazovaný ve státním rozpočtu. Obdobně ustanovuje 2. odst. §u 61. o poplatku při udělování souhlasu ku pronájmu. Také v tomto případě jde o příjem rozpočtový státního úřadu, jenž má býti ovšem současně do jisté míry státu také náhradou za větší náklady osobní i věcné státního úřadu, vyvolané soukromými zájmy finančně dosti silných osob.

Již v části všeobecné této důvodové zprávy šířeji byla odůvodněna nezbytnost přechodných ustanovení a poukazuje se proto zde pouze k tomu, že svým obsahem přechodná ustanovení poskytují skutečně záruky, že vnuceného pachtu nebude zneužito. Zcela jasně ustanovuje 2. odst. tohoto §u o zájmech, které vnuceným pachtem nesmí býti ohroženy. Pravomoc pozemkového úřadu ukládati osobám hospodařícím na zabraném majetku vnucený pacht omezena jest na rok 1920. Vládním nařízením může býti prodloužena pouze o jeden rok.

Výbor pro pozemkovou reformu navrhuje:

1. Národní shromáždění račiž připojené osnově zákona uděliti svůj souhlas;

2. Národní shromáždění račiž schváliti resoluci tohoto znění:

"Pozemkový úřad se vybízí, aby při provádění zákona o přídělu půdy přihlížel k žádostem pozůstalých po nezvěstných, legionářích a vojínech obdobně jako k žádostem pozůstalých po padlých legionářích a padlých vojínech."

Zabranou a převzatou půdu, pokud ji stát sám nepodrží nebo nepoužije k účelům všeobecně prospěšným, přidělí pozemkový úřad:

1. jednotlivcům a to malým zemědělcům, domkářům, drobným živnostníkům, zaměstnancům zemědělským i lesnickým a bezzemkům, a to zvláště legionářům a příslušníkům ozbrojené moci československé, jakož i pozůstalým po těch z nich, kteří padli ve válce za vlast nebo zemřeli následkem služby válečné a válečným invalidům a pozůstalým po vojínech, kteří padli neb zemřeli následkem služby válečné;

2. sdružením, která se skládají z osob uvedených pod číslem 1.;

3. osobám jmenovaným v §u 5. tohoto zákona;

4. sdružením zemědělským a spotřebním (§§ 6. a 7.);

5. obcím a jiným veřejným svazům;

6. jiným osobám právnickým, ústavům a zařízením k účelům vědeckým, lidumilným a obecně prospěšným.

(1) Jednotlivcům, jmenovaným v §u 1. pod č. 1. budiž půda přidělována ke zřízení samostatných podniků zemědělských, které stačí k obživě hospodáře a jeho rodiny, na kterých hospodář se svou rodinou může hospodařiti bez stálé cizí pomoci a jejichž provozování tvoří výhradné nebo aspoň hlavní povolání držitelovo a zároveň výhradný nebo aspoň hlavní pramen jeho obživy.

(2) Ke zřízení takových usedlostí lze přiděliti půdu také tak, že svobodná půda uchazečova bude na míru usedlosti uvedenou v odstavci prvém přídělem doplněna.

(3) Vedle toho lze zabranou půdu přiděliti jednotlivcům uvedeným v §u 1. pod číslem 1. ke stavbě vlastních rodinných obydlí, hospodářských budov, maloživnostenských provozoven, ke zřízení zahrádek při takových budovách, k nutnému rozšíření stavenišť, dvorkův a t. p., ke zřízení samostatných zahrádek a drobných podniků zemědělských, pokud půdu obdělává držitel sám, nebo s členy své rodiny a pokud výtěžek slouží k doplnění nebo zlepšení obživy jeho a jeho rodiny.

Půda nemůže býti přidělena uchazečům:

1. kteří nemají státního občanství československé republiky, leč za podmínky, že do 2 let nabudou tohoto státního občanství;

2. kteří byli odsouzeni pro trestné činy, jejichž následkem jest ztráta volebního práva do obce, pokud tento následek trvá, pak oněm, kteří jsou mravně zvrhlí;

3. kteří jsou tělesně nebo duševně neschopni věnovati se účelům, ke kterým se půda přiděluje, leda že by šlo o zaopatření válečných invalidův a rodina uchazečova je s to, aby nahradila nedostatek jeho způsobilosti.

(1) Sdružením osob jmenovaným v §u 1. pod č. 2. lze přiděliti půdu, jestliže výhradným účelem sdružení je společné provozování zemědělství, a jestliže členové sdružení budou vesměs osobně, přímo a trvale činni při zemědělských, řemeslnických a udržovacích pracích na přidělené půdě, nebo při dozoru a správě společného podnikání a jestliže v podniku je vyloučeno rozdílení zisků z vloženého kapitálu mimo přiměřené zúročení podílů.

(2) Taková sdružení musí podříditi stanovy a provozovací řád podmínkám, které jim určí pozemkový úřad.

(3) Osoby, ze kterých se skládá takové sdružení, musí míti stejnou způsobilost, jaká se žádá na jednotlivých uchazečích v §u 3. Pozemkový úřad může ustanoviti jinak, pokud se týká osob, na které družstevní podíl přešel posloupností na případ smrti.

(4) Osobám z družstva vystouplým může býti přidělena půda podle §§ 1. až 3.

(1) K účelům bytovým lze mimo případy přídělu jednotlivcům podle §u 2., odst. 3., přiděliti půdu samosprávným svazkům veřejným, korporacím a ústavům, dále nevýdělečným sdružením (stavebním družstvům, stavebním společnostem, stavebním spolkům, nadacím a pod.), aby na ní zřídily malé byty, to jest rodinné byty o výměře nejvýše 80 m², útulky pro svobodné, obývající nejvíce po 3 osobách v jedné oddělené místnosti a noclehárny o společných ložnicích.

(2) Za nevýdělečná platí jen sdružení, podle jejichž stanov dividenda členská nesmí činiti více nežli 5% splacených závodních podílův a při rozchodu členové nemohou obdržeti více nežli splacené podíly, kdežto zbytek společenského jmění určen jest pro účely obecně prospěšné.

(3) Podmínkou jest, že malé byty mají zabírati nejméně ²/₃ obyvatelné úhrnné plochy. Za úhrnnou obyvatelnou plochu platí u rodinných domků plocha používaná k účelům bytovým, při útulcích pro svobodné a společných noclehárnách plocha používaná pro účely těchto ústavů.

(1) Sdružením, skládajícím se převážně z malých zemědělců, může býti půda přidělena (§ 15., odst. 2., č. 2. b) k společným zařízením pro zvelebení zemědělství a lesnictví, podporujícím jejich hospodaření, zejména pak k podpoře dobytkářství, jako na příklad k zařízení a vydržování společných chovných neb výkrmných podniků, výběhů, pastvin a t. p.

(2) Sdružení taková musí podříditi stanovy a provozovací řád podmínkám, které jim určí pozemkový úřad.

Svépomocným sdružením spotřebitelů lze přiděliti půdu, je-li účelem sdružení vyráběti předměty obživy k vlastní spotřebě členů sdružení a jejich rodin. Kapitál vložený členy nesmí poskytovati vyššího zisku, než pravidelných úrokův a nesmí býti obchodováno s vyrobenými předměty. Sdružení taková musí podříditi stanovy a provozovací řád podmínkám, které určí pozemkový úřad.

Obcím a jiným veřejným svazům může býti i mimo případy § 12. přidělena zemědělská půda:

1. aby byly jejich dosavadní zemědělské podniky doplněny na výměru, která umožňuje jejich řádné a výnosné provozování; aby takové podniky byly zaokrouhleny nebo zajištěny; aby byly zřízeny vlastní zemědělské podniky sloužící k opatření místních potřeb, životních potřeb pro obecní ústavy a p. t.;

2. k účelům obecně prospěšným, o které obcím nebo veřejným svazům náleží pečovati;

3. ke společným zařízením, která slouží zemědělským a lesnickým podnikům příslušníkův obce;

4. po případě i za tím účelem, aby jejich užívání dále propůjčovaly osobám jmenovaným v § 1. pod č. 1.

(1) Pastviny lze přidělovati obcím a sdružením zemědělským se závazkem, že přenechají jejich užívání za přiměřených podmínek v prvé řadě drobným zemědělcům. Při přídělu bude pozemkový úřad hleděti k tomu, aby z přidělených pastvin měl prospěch co největší počet osob a může stanoviti řád pokud se týká úpravy a udržování pastvin.

(2) Jednotlivcům lze pastviny přiděliti jen tehdy, když jejich převzetí obcemi nebo sdruženími zemědělců jest hledíc k jejich poloze nevhodné aneb když obec neb zemědělské sdružení přídělu se nedomáhají.

(1) Půdu lesní lze podle prokázané místní potřeby a se zřetelem k zvláštním poměrům místním přiděliti v první řadě obcím a jiným veřejným svazům. Při stanovení výměry budiž dbáno toho, aby celkový lesní majetek svou rozlohou a povahou zaručoval spořádané hospodářství ve smyslu lesních zákonů. Pozemkový úřad, rozhoduje o přídělu, může uložiti podmínky sledující zabezpečení spořádaného hospodaření.

(2) Dosavadní souvislé hospodářské lesní jednotky (polesí, revíry) buďtež zpravidla zachovány, což nevylučuje, aby byly přiděleny více uchazečům jako hospodářský celek do společného vlastnictví a užívání.

(3) Jednotlivcům lze přiděliti lesní pozemky výjimečně a v menší rozloze zejména k tomu cíli, aby byl zaokrouhlen nebo jinak doplněn a zajištěn jejich lesní i jinaký majetek, jestliže lesní půda, o kterou jde, hledíc k nepatrné její rozloze, se nehodí k hospodaření obecnímu nebo státnímu, nebo je-li ze všech nebo několika stran obklopena pozemky uchazečovými.

(1) Rybníky lze přiděliti zpravidla obcím a jiným veřejným svazům a sdružením, zejména jestliže se již zabývají rybničným hospodářstvím nebo jestliže by přídělem rybničné plochy bylo zdokonaleno jejich rybničné neb zemědělské hospodářství, jakož i svépomocným sdružením zřízeným k pěstování rybničného hospodářství.

(2) Taková sdružení musí podříditi stanovy a provozovací řád podmínkám, které jim určí pozemkový úřad.

(3) Jednotlivcům lze přiděliti rybníky za podobných podmínek, za jakých jim lze přiděliti půdu lesní.

Půdu zemědělskou i jinou lze přiděliti obcím i jiným svazům veřejným, je-li půda méně hodnotná nebo vyžaduje-li její řádné využitkování takového nákladu jaký by pravděpodobně nemohl na sebe vzíti hospodář jiný, tak na př., jde-li o pozemky ležící ladem a hodící se k zalesnění nebo ke zřízení ovocných sadů, prutníkův, o chudé pastviny, rašelinné pozemky vyžadující kultivace a t. p.

(1) Průmyslové podniky, pokud nebudou přiděleny s půdou jako na př. při přídělu půdy sdružením jmenovaným v §u 1., č. 2, nebo při přídělu statků zbytkových (§ 24.) přiděliti lze sdružením k provozováním zemědělského průmyslu zřízeným, zejména sdružením sloužícím k podpoře zemědělské výroby a sdružením skládajícím se z výrobců surovin, které mají býti v podniku spracovány, nebo ze spotřebitelů. Žádá-li toho povaha věci a zejména není-li vhodných uchazečů právě jmenovaných, mohou průmyslové podniky býti přiděleny také podle obdoby ustanovení o statcích zbytkových (§ 25.). Jednotlivcům lze přiděliti menší závody průmyslové (menší pily, mlýny, dílny a t. p.) zejména tehdy, nežádají-li za příděl sdružení výše uvedená nebo nehodí-li se pro ně.

(2) Vodní síly, neponechá-li si jejich využití stát, buďtež přiděleny zejména veřejnoprávním svazům k provedení podnikův obecně prospěšných, sdružením zřízeným ku podporování a zvelebení výroby zemědělské, sdružením výrobců zřízeným ku zpracování surovin a jednotlivcům k provozování závodů, kterými ony síly již nyní se využitkují nebo ke zřízení závodů nových.

Pokud by se naskytla možnost přídělův, o jakých v hořejších ustanovení není rozhodnuto, platí, že úřad pozemkový má postupovati tak, aby svými rozhodnutími se přiblížil co nejvíce cílům, kterých sleduje tento zákon a aby těmito rozhodnutími prospěl co nejvíce řádné výrobě a prospěchu obyvatelstva.

(1) Půdu lze přiděliti do vlastnictví, do nájmu a pachtu, a může k ní býti zřízeno právo stavební podle zákona ze dne 26. dubna 1912, č. 86 ř. z.

(2) O tom, zdali bude přidělena půda tím či oním způsobem, rozhodne úřad pozemkový podle povahy věci, přihlížeje jednak k přání uchazečů, jednak k tomu, aby právní forma přídělu co nejlépe vyhověla účelu, o který jde. Při tom však řiď se úřad pozemkový těmito zásadami:

1. Jednotlivcům ke zřízení soběstačných usedlostí (§ 2.) budiž půda zpravidla přidělena jako rolnický nedíl. (§§ 30. a násl.)

2. Do pachtu lze přiděliti půdu zejména:

a) jednotlivcům, jestliže sami se domáhají pachtu se zřetelem ke svým zvláštním poměrům, běží-li o takové účely, kterým nejlépe vyhovuje pacht, jde-li o příděl půdy osobám, kterým hospodaření na půdě je jen vedlejším povoláním nebo doplňkem obživy, anebo které se pro své povolání nemohou na půdě trvale usídliti;

b) přiděluje-li se půda sdružením ke společnému hospodaření (§ 1., č. 2.). družstvům zemědělským a spotřebním (§ 1., č. 4).

3. Do pachtu nebo nájmu budiž dána zpravidla půda v blízkosti měst a průmyslových míst, které pravděpodobně bude brzy potřebí k účelům stavebním. Nesmí býti přidělena do vlastnictví k jiným účelům než stavebním půda, která polohopisným plánem obecním jest určena k účelům stavebním.