Předseda (zvoní): Slovo dále
má pan kolega Dula.
Poslanec Dula: Slavné Národné shromaždenie!
Iste nikdo mi tu nepovie, že by som bol nadužíval
trpelivosti tohoto Národného shromaždenia,
lebo ešte ani raz som si od tohoto stolu neprehovoril. Keď
tu však boly také reči, že len úradníci
československej republiky alebo Slovenska sa tu ozývajú
v záujme našich napadených vrchností,
tak dovolte mi pánovia, aby som veľmi krátkym
svojim proslovom hľadel do tejto vatry pustiť trochu
vody a shasil ten pohyb, ktorý tu hára. Jestliže
takto budeme súdiť a jestliže slovenské
obecenstvo z takýchto prejavov, akých sme tu boli
svedkami, prijde k presvedčeniu, že naše shromaždenie
považuje za Slovákov len tých, kdo do prevratu
v záujme slovenského národa ani stebla krížom
nepreložili, jestliže odsúdime bez vyočutia
tých, ktorí od svojej mladosti pracovali za slovenský
národ (Výborně! Potlesk.) a za shodu
našu československú (Výborně!),
tak to bude mať veľmi smutný následok,
lebo takto sa naše sväzky, ktoré sme my, verní
Slováci, uzavreli neutúžia. (Výborně!)
Keď sme sa 30. októbra 1918 slávnostne a jednomysľne
osvedčili, že spojujeme svoj osud, osud nášho
národa, s republikou československou, jediný
Hlinka tam bol. (Posl. dr. Kmeťko: A já
som tam bol tiež a bolo tam dosť kňazov. Hlas:
Ale Kovalík tam nebyl, na kolik já myslím.
Různé výkřiky.) Prosím
vás, nehádzajte luteránstvo a náboženské
trenice medzi nás. My Slováci za ten celý
čas, čo sme sa bránili proti Maďarom,
sme sa snášeli a vo svornosti sme jeden s druhým
žili, a išlo to. Ja som ako predseda Slovenskej národnej
rady pracoval po dlhé desaťročie ruka v ruke
s pánom Hlinkom a žiadneho nedorozumenia, žiadnych
treníc nebolo medzi nami, lebo sme si povedali, že
to je nepriateľ slovenského národa, ktory k
ostatným otázkam ešte i náboženskú
otázku dvihá, a že my, ako malý národ
sme odkázani na svornosť a na priatelské súžitie
jeden s druhým. (Výborně!)
Nuž, ja vás pekne prosím: Neodsudzujte tu napred
bez náležitého presvedčenia zprávu,
ktorá sem bola podaná so strany slovenskej vrchnosti.
Ja nie som dr. Šrobárovi ničím
zaviazaný, ja nemôžem ani povedat, že by
medzi nami boly nejaké zvlašte priateľské
sväzky, ale veď, pánovia moji, ešte pred
krátkym časom vy sami ste ho oslavovali ako jediného...
(Hlasy: Kdy?) tu v Národnom shromaždenie ako
človeka, ktorý celou silou a celou energiou pracuje
za záujmy našej republiky. (Posl. Sedláček:
Své strany!) Veď ani nemal žiadnej strany.
Len od najnovšieho času má stranu. (Různé
výkřiky. Předseda zvoní.) V tom
ohľade vy nemáte príčiny mať ťažké
srdce, že dr. Šrobár rozbil tú
jednotnú slovenskú stranu tým, že povedal,
že keď sa jedni už nábožensky sriaďujú
do jednej strany, aby sa druhí zase na základe roľnickom
spojili. Tedy v tomto prípade ja by som mal skôr
príčinu mať ťažké srdce na
Šrobára, ale ja musím uznať, že
Šrobár koná všetko možné.
(Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím, aby
řečník nebyl vyrušován.
Posl. Dula (pokračuje): Musím uznať,
že Šrobár všemožne koná
svoju povinnosť za účelom utvrdenia a udržania
nášeho sväzku. Na základe toho, poneváč
ne som zvyklý odsudzovať kteréhokoľvek
človeka na jednoduché osvedčenie, nemôžem
o úradných zprávach tvrdiť, že
sú nie spoľahlivé. Ja myslím, že
tie zprávy, ktoré dostal pán minister vnútra
a na základe ktorých vám odpovedal, sú
spoľahlivé. Som preto, abysme jeho zprávu vzali
v známosť. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): (Hluk.) Prosím
o klid. Pane kol. Myslivče! Pane kolego Jílku! Pane
kol. Rychtero! K slovu není nikdo přihlášen.
Debata je skončena.
Přistoupíme k hlasování. Prosím
o zaujetí míst. (Děje se. Hluk.)
(Zvoní): Podle § 67. debatu o pilném,
naléhavém dotazu, při níž učiněno
je ministerské prohlášení, je zakončiti
hlasováním, schvaluje-li N. S. prohlášení
či nic. N. S. může se však usnésti,
že hlasování odkládá. Návrh
na odložení hlasování učiněn
nebyl, dám tedy hlasovati o tom, schvaluje-li N. S. prohlášení,
učiněné p. ministrem Švehlou.
Kdo prohlášení toto schvaluje, prosím,
aby povstal se svého místa. (Děje se.)
To je většina, návrh je přijat
a tím tento odstavec denního pořádku
je vyřízen. (Potlesk.)
Přistoupíme k ukončení schůze
a navrhuji, aby se příští schůze
konala ve čtvrtek, dne 19. února 1920 o 2. hod.
odpolední s tímto
1. Zpráva výboru živnostenského a výboru
rozpočtového o návrhu R. Mlčocha,
Dědice, Slavíčka a soudr., aby byla obmezena
činnost bank v obchodu se zbožím. Tisk 2404.
2. Zpráva kulturního výboru o petici č.
1470, Tisk 2403.
3. Volba delegátů pro 6. zasedání
mezinárodní parlamentní konference pro obchod
v Bruselu.
Jsou snad proti tomuto návrhu mému nějaké
námitky? (Nebyly.) Není jich. Návrh
můj je přijat. Schůze je skončena.