Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Ku práci nás nutkali již mnozí a mnozí lidé. My venkované jsme právě těmto výzvám se přiklonili. My jsme poslechli, žádné nedbalosti na škodu lidu jsme neprovedli. Naopak, z lásky k půdě jsme vždycky tak pracovali, aby proti nám nebylo žádných námitek, a je s podivem, že zrovna i s tohoto místa pan poslanec Myslivec ve své rušivé řeči dotkl se také našich venkovanů, jako my bychom byli kramařili, jako my bychom byli, jak se říká, keťasili. To by přece již dávno mělo přestat, poněvadž důkazů zde není. Strana republikánská každého pobádala, aby si počínal slušně, když některá jednotka dopustila se snad tohoto vyměnění, nějakého přestupku, řekli jsme vždycky, aby nám byla oznámena, že strana, která dbá pořádku, dovede takového jedince také vpraviti do pravého stavu. Ničeho podobného jsme se nedopustili, aby nám to bylo vytýkáno. My jako republikánská strana k republice samé vykonali jsme nejlépe povinnost, která nám přísluší. A právě proto by bylo záhodno, když my ctíme jiné stavy, aby tyto stavy také ctily nás. Opakuji ještě jednou, že jeden bez druhého nemůžeme obstát.

Pan poslanec Myslivec v té - jak mohu říci - nepěkné řeči dotkl se také jména našeho předsedy, ministra Švehly. Mám za to, velectění, kdybych se měl ptáti, že zajisté všichni byste mohli říci, že má úctu vás všech a že si nezasluhuje toho, aby muž, jako je pan poslanec Myslivec, mohl jméno našeho předsedy a ministra vnitra nějak seslabiti, za to, že ho také ani nemůže uraziti. (Výborně!)

Švehla vykonává jako ministr všecky práce ke všeobecnému uspokojení a domnívám se, kdo jen trochu dbá slušnosti, že nemůže ministru Švehlovi v nejmenším něco vytknouti. Jest potřebí při této příležitosti, třeba to bylo opožděné, velectění pánové, podívati se na příčiny, které zavinily, že se plody nemohly ze země dostati. V první řadě jest to povětrnost, která zavinila, že žně byly opožděny. Povětrnost si dělati přece nemůže nikdo, proti tomu jest lidstvo vždycky slabé, musíme to přijímati tak, jak to vlastně přijde. Na druhé straně byla to nedbalost, nedbalost našeho dělnictva. Jest vidět, velectění, že zde v řadách občanstva jest málo citu a uznání pro povinnost, a v kruzích nižších jest to tím více. Vždyť často vidíme, že i v kruzích inteligence naší není dostatek toho smyslu, abychom hleděli všichni pro republiku naši pracovati. Ale zvláště, velectění pánové, co padá na váhu, jest ta okolnost, že neměl býti přijat zákon o 8hodinné době pracovní.

Tento zákon, velectění pánové, nám v zemědělském povolání velice škodí, (Tak jest!) Není možno, abychom s tím lidem mohli pracovati tak, jak toho vyžaduje povolání zemědělské, kde se musí častokráte pracovati 16 hodin, ba ještě více, a proto to bylo pro nás velikým poškozením. Já mam za to, že v budoucnosti přijde se ke všeobecnému rozjímání, aby se tento zákon nějak upravil v ten rozum, aby byl podnětem ke společné a všeobecné práci.

To jsem si dovolil poznamenati a jelikož pan předsedající již mne zvonečkem napomínal, končím a prosím, abyste ráčili přijati návrh, který vám dnes předkládá výbor pro zásobování lidu. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Uděluji slovo dalšímu řečníku, p. kol. Čiperovi.

Posl. Čipera: Velectěné Národní shromáždění!

Návrh zákona, který jsem podal, aby byla urychlena sklizeň bramborů a řepy, do jista přišel před forum tohoto Národního shromáždění poněkud opožděně. Dnes již jest jisto, že nebude lze brambory a řepu, které zůstaly ještě v zemi, již dobýti, nebude to možno již proto, poněvadž zamrzly. Ale, velectěné Národní shromáždění, nám nejedná se jen o to, bude-li možno ještě zachrániti to, co zůstalo v zemi. Ono se jedná o další věci, které jsou ve větším nebezpečí, než samotné brambory a řepa. My víme, že zůstala více jak 1/3 půdy neoseta podzimními plodinami, pšenicí a žitem. To bude míti daleko větší vliv pro příští rok na zásobování, nežli v letošním roce učiní nedostatek brambor, který se již objevuje, a snad později také nedostatek řepy. Z řepy, jak známo, vyrábíme cukr, který již z velké části máme zaprodán v cizině. (Posl. Dubický: O tom není žádný spor, že se z řepy vyrábí cukr! - Veselost.) Ovšem že ne, ale to není, myslím, nic špatného, pakli se to uvede v této souvislosti.

Také již, pokud jest nám známo, máme zaprodaný cukr do ciziny, . . . (Hluk a veselost. Posl. Dubický: Samozřejmost se přece nemusí konstatovati, račte dovolit!)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Posl. Čipera (pokračuje): . . . řepu však, ze které se měl cukr vyráběti, máme dosud v zemi. Tento objev jest zde. Jestli jest to špatné nebo ne, na tom se nic nemění.

Pravda jest to, že cukr, který máme prodaný, máme v řepě, která zůstala nedobyta, a to přivodí následky, že my samotni v naší československé republice, budeme-li musit dostáti této své povinnosti, totiž dodat prodaný cukr do ciziny, zůstaneme sami bez cukru.

Velectěné Národní shromáždění! Pakliže nedocílili jsme sklizní bramborů tolik, abychom mohli opatřovati konsumenty, massy lidu a průmyslového dělnictva, přichází se mezi domkáře a chalupníky a žádá se, aby tento kontingent dodali.

To nás nutí, abychom přišli s tímto návrhem a jej odůvodnili. Náš chalupník a domkář, který sází pod 1 strych nebo ani ne celý, brambory, pokud má výměru do 3 ha, má dnes odevzdati kvotu, které ani nesklidil. Stalo se nám včera, že na Strakonicku přišli k jednomu malorolníku rekvírovat brambory a předepsali mu kvotu 20 q a prohlásili, pakliže jí neodvede, že ho sváží a odvezou přímo do kriminálu. To dojista ukazuje, že jsme povinni, abychom zastali se lidí, o kterých zde tolik již bylo mluveno, které organisuje dnes nejen náš ústřední spolek, ale všechny téměř strany této sněmovny, které přicházejí vždycky jenom s tím, že jim slibují, když však jedná se o skutky, pak se jich nezastanou. A právě proto jsme přišli s tímto návrhem, abychom se mohli jich zastat my. Budou-li nuceni tito drobní zemědělci, aby odvedli poslední brambory, pak nebudou míti, čím by osázeli svá políčka, a nejen to, že nebudou mít čím osázet svá pole, nebudou moci také krmit drůbež, poněvadž ponechává se i při skontrolování brambor pro drůbež a krmení dobytka pouze 10 %. Tam, kde domkář sklízí 12-13 q, dělá to 130, po př. 120 kg a, slavná sněmovno, pakliže ze 120 kg měl by domkář celý rok krmiti drůbež, pak nemůže chovat více než 2 nebo 3 slepičky a nemůžete se diviti, když do města nedodává vám vajec, a nemůžete se také diviti, když, protože domkáři se neponechá čím krmiti svoji kravku, nemůže pak žádný kontingent mléka odvádět. A to jsou příčiny, proč v městech nedostává se mléka, proč nedostává se tu vajec. Velkostatkáři nikdy nezásobili města, velkostatkáři byli rádi, když opatřili si tolik, kolik spotřebovali sami se svými pány řediteli a správci. (Hlas: Chudáci!) Ať týče se chovu drůbeže nebo produkce mléka, byli to vždycky domkáři a chalupníci, - a pánové, ať jich politujete nebo nepolitujete - to jest dokázáno, že to byli drobní zemědělci, kteří zásobili trh, kteří zásobili města, a protože se jim odebrala možnost krmení, nejsou města zásobována tak, jak by zásobována býti měla. My přicházíme právě s tímto návrhem, aby tam, kde měli povinnost odvádět velkostatkáři, nebyli chráněni a tam, kde snad měli býti zbaveni této povinnosti domkáři a chalupníci, aby těmto tato povinnost nebyla ukládána. Neboť s tohoto místa byla to kol. Zeminová, která přinesla návrh, aby drobní zemědělci do výměru 3 ha půdy byli sproštěni povinnosti dodávat brambory, a my dnes víme a byli jsme svědky, že právě těmto drobným zemědělcům se ukládala největší povinnost a tíha, kterou vůbec nésti nemohou.

Další, velectění pánové, hrozí nebezpečí, že zrovna tak, jako se neosely ozimy, neosejí se ani jaře. Není pravda, že 8hodinná pracovní doba zavinila největším dílem, že polní práce ukončeny nejsou. Zemědělské dělnictvo a domkáři žádali zvýšení mzdy, neboť za 3-4 K denně za nynějších poměrů nelze pracovat. Za 3 K denně nemůže dnes pracovati ani žena v zemědělství, protože za týdenní mzdu nekoupí si ani modrou zástěru. Velkostatkáři, když zemědělské dělnictvo domáhalo se zvýšení mzdy, prohlásili kategoricky: "Než bychom vám přidali, raději ať brambory a řepa zůstanou v zemi a raději ať pozemky zůstanou neosety."

Slavná sněmovno! Proto také, jenom z těchto důvodů, zemědělské dělnictvo nesúčastnilo se těchto polních prací, jak doba toho vyžadovala, a proto dnes máme pozemky neobdělané. Opakuji, že obávám se, že také zůstanou pozemky neobdělané i pro příští jaro, a že katastrofa, která hrozí tím, že není oseto s dostatek ozimů, ještě se zvýšila, a že také pozemky neobdělají se z jara.

Za tímto mým prvním návrhem následuje druhý, kde žádám, aby velkostatkářská půda, než bude možno ji rozparcelovati, pronajata byla malým zemědělcům, domkářům a bezzemkům, neboť jenom tito drobní zemědělci jsou zárukou, že tak jako v každé době, i letos nenechají úrodu zkaziti v zemi, nýbrž že ji sklidí v čas a uloží na patřičném místě.

Slavná sněmovno! My zjistili jsme, že na př. na Kralovicku na Vysoké Libyně zapadlo 85 strychů půdy, na které byl pokosený ječmen, tedy na 85 strychů půdy ječmene zapadlo sněhem. My domkáři bdíme, aby bylo uklizeno každé zrno.

Také na Lnářském velkostatku u Blatné ještě dnes jsou kupy sena nesklizené a na celé louce je zarosené, zarostlé seno otavou a, když domkáři žádali, aby tato otava jim byla prodána, nebylo to z velkostatku dovoleno.

Tyto zjevy jsou tedy přímo odstrašující, a nebude-li zavčas zde učiněna náprava, pak katastrofa jest neodvratná a my můžeme říci, že ti pánové, kteří se dnes smějí, od nynějška za rok se smáti přestanou, poněvadž uvidí, že jejich smích byl předčasný a že vlastně to, na co jsem poukazoval, jest třeba, aby bylo napraveno. (Hlas: Hlavně počasí!)

Předseda: Slovo dále má pan kol. Drobný.

Posl. Drobný: Vážené Národní shromáždění!

Dovolte, abych učinil jen krátký projev při této příležitosti debaty k tomuto návrhu. Mne nezajímá ani otázka samotná tohoto návrhu, poněvadž, jak správně mými předřečníky bylo řečeno, návrh přichází hodně pozdě a všechny výhody, které by mohl přinášeti, přirozeně již přinésti nemůže. Ale při této příležitosti dovolím si poukázati na některé věci, týkající se obhospodařování a rozdílu v obhospodařování menším a větším aspoň u nás, v naší československé republice letošního roku. Máme zprávy ze všech krajin Čech, Moravy i Slezska, že právě ta hospodářství, kde hospodařil malý zemědělec, anebo zemědělec na statcích střední velikosti menší rozlohy, byla řádně a včas obdělána a také veškerá sklizeň podzimní řádně a včas sklizena. Ale tam, kde se jednalo o hospodářství většího rozměru, zvláště hospodářství velkostatkářské, tam toho nebylo. Když my jsme šli na základě jednotlivého udání, které jsme dostali od svých organisací, vyšetřovati tyto jednotlivé věci, tedy jsme zjistili, že ve většině případů nejednalo se snad o nějaký nedostatek dělnictva, pro který by potřebné práce sklízecí nemohly býti v čas vykonány, nýbrž že zde byla provedena určitým způsobem sabotáž proti státu právě se strany těch, kteří byli nejvíce povinni, státu vycházeti vstříc. Zjistili jsme na základě cen, které se platily zemědělskému dělníku letos a na základě rozdílu mezi platy a cenami životních potřeb, které se platily před válkou, že člověk, který před válkou na venkově pracoval, zvláště na velkostatku, anebo u rolníka většího, mohl si z přebytku, který dostal - (on býval placen obyčejně tak, že dostal celou stravu a k tomu určitou výši peněžního honoráře), koupiti nejméně 1 kg. masa, a prosím, nyní přirovnejte ceny na př. masa a ceny práce dnes. Člověk, který pracoval letos po celý den na venkově v době nejpilnějších prací, jako ve žních, není přiměřeně honorován. Na příklad sekáč a pod. - při celodenní stravě jako dobrý pracovník vydělal nejvýše 8-10 K. (Posl. dr. Černý: To není pravda! Sekáči vydělávali 45 K!) Možná, pane kolego, při určité akordní práci, ale nikdy při práci, která se honorovala denně. Máme zprávy ne z jednoho kraje, mluvím více méně všeobecně, poněvadž známe případy z mnohých krajů Čech i Moravy, a výše řečená jest jaksi výslednicí průměru, který sděluji na základě zjištění přesného. (Hlas: Dvakrát osm je šestnáct!) Dnes cena masa byla u masa hovězího v městě i na venkove nejméně 20-24 K, jestliže vůbec bylo maso za tuto cenu k dostání.

To je veliký nepoměr. Při tom jsme zjistili v celé řadě případů, že zvláště velkostatkáři nedrží se ani těch směrných cen, které nepřímo sbor důvěrníků a sbor zástupců jednotlivých dělnických organisací a zemědělských rad a různých korporací zemědělských přesně stanovil, nýbrž že místy nabízeli jako nejvyšší maximální mzdu 3.60 K při celodenní práci. Zvláště při sklizni řepy a při sklizni brambor se tyto ceny uplatňovaly. Máme také zjištěno, že ve mnohých obcích jednotliví malozemědělci nabízeli (aby měli dostatek krmiva pro svůj dobytek), že budou dobývati řepu pouze za chrást, kdy poměrně za čtvrtinu ceny toho, co cena jejich práce, hodnotě kvalifikovaná a ceněná by byla obnášela. Prosím, ani za to nebylo jim dovoleno, aby řepa z velkostatků byla sklizena, ta řepa byla raději ponechána v půdě a zmrzla. Podobně bylo tomu i u brambor.

Máme velké podezření, které bychom mohli prokázati v určitých případech, že pokud se týče nevčasného sklizení brambor, jež zamrzly v půdě, v celé řadě případů, zvláště u velkostatků, se jednalo přímo o spekulaci jednotlivých velkostatků, poněvadž překupní cena brambor od státu, které nejsou zmrzlé a k požívání lidskému se hodí, byla poměrně nejméně o 50 % menší, nežli je překupní a prodejní cena za brambory namrzlé k zpracování v lihovarech a škrobárnách. Tu by bylo nutno učiniti určité opatření, aby se stíhaly takové případy i aby dělaly svou povinnost žňové komise. Já po této stránce mám výtky žňovým komisím, že povinnosti nekonaly. Žňové komise, okresní i místní mají ve svém programu řádnou kontrolu hospodářství a mají ve svém programu také, aby učinily příslušné kroky tam, kde se snad hospodaření řádným způsobem nedálo. To se, prosím, nikde nedělalo. My neznáme ani jeden případ z celé československé republiky, kde by alespoň jedna žňová komise podobný případ zjistila a žádala za řádné vyšetřování a potrestání určitého majitele, ale vedle toho máme celou řadu případů, které cestou soukromou, na základě přesně doloženého šetření nám docházely.

Tedy po té stránce, myslím, že předložený návrh má více méně cenu formální a že má býti určitým mementem jednotlivým žňovým komisím, že ony mají dělati řádně svoji povinnost, hned tehdá, když je čas, a na základě svých stanov a svého programu náležitě pracovati, a potom nebude potřebí, aby někdo zde podával návrh, dle kterého má Národní shromáždění donucovacím způsobem nutiti žňové komise k jejich práci. (Výborně! Potlesk).

Předseda (zvoní): Řečnická listina je vyčerpána. Uděluji ještě závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. Veselý: Vážené Národní shromáždění!

Veškeří páni předřečníci shodovali se téměř ve všem s mými vývody, totiž pokud se týče ojedinělých příčin, které přivodily to, že nám většina bramborů a řepové sklizně zamrzla. Jedině pan kolega Hyrš podotkl ve své řeči, že prý můj referát byt jaksi stranický, a k tomu přiměl ho ten důvod, že vina na tom byla mnou svalována hlavně na zemědělce. Já ve svém referátu a ve své zprávě zásobovacího výboru nesvaloval jsem viny povšechně na zemědělce, hlavně ne na zemědělce malé a střední, nýbrž konstatoval jsem jen fakta, která byla ve výboru zásobovacím členy zásobovacího výboru přednesena, že na jednotlivých velkostatcích, jmenovitě na velkostatcích, podléhajících záborovému zákonu, tato nechuť, nebo provádění pasivní resistence bylo, a to jsou fakta, která já jako zpravodaj konstatoval.

Ježto páni předřečníci shodovali se a kryli se ve všem skoro s vývody mými, nemám nic jiného k podotknutí, než abych doporučil návrhy zásobovacího výboru slavnému Národnímu shromáždění k schválení.

Předseda: Přistoupíme k hlasování. Prosím pány o zaujetí míst. (Děje se.)

Jest nám hlasovati o resolučním návrhu, obsaženém ve zprávě zásobovacího výboru, který má toto znění:

Nynější žňové komise buďtež neprodleně vyzvány, aby podle dosavadních nařízení tam, kde sklizeň bramborů a řepy není dosud skončena, daly tyto práce ihned, podle platných nařízení - pokud to počasí dovolí -, provésti.

Kdo s resolučním tímto návrhem souhlasí, prosím, by povstal. (Děje se.)

To jest většina. Návrh resoluční jest schválen a tím tento odstavec denního pořádku jest vyřízen, a přistoupíme ke čtvrtému odstavci, jímž jest

4. zpráva imunitního výboru ve věci člena Národního shromáždění Josefa Kouši pro přečin proti bezpečnosti cti k žalobě Václava Schuha (tisk č. 1941).

Místo omluveného pana zpravodaje Tesky podá zprávu p. místopředseda výboru imunitního dr. Herben. Uděluji mu slovo.