Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Námezdní poměr, v němž údělem výroby jest jedině kapitalistický zisk, není přípustným, nýbrž jest třeba, aby zaměstnanec na ovoci své práce byl patřičně súčastněn a byla mu dána možnost, aby spolurozhodoval při provozu, maje také v patřičné míře povinnost nésti spoluzodpovědnost.

Účast dělníka na provozu závodu musí se týkati nejen technické, nýbrž i hospodářské stránky. Tyto požadavky vztahují se samozřejmě nejen na dělníky, pracující převážně silou svou, nýbrž i na pracovníky duševní. Při novém zřízení organisace hornické výroby nutno ovšem bráti patřičný zřetel nejen na producenta, nýbrž i na spotřebitele hornických výrobků. Stát přistupuje v konkurenci těchto faktorů jako rozhodující interesent, jenž zosobňuje veškeré své státní občany a musí jim poskytovati spravedlivě nejen práv, ale ukládati jim i povinnosti.

Druhým krokem v postupu vlády jest reforma prodeje uhlí, o níž v nedlouhé době bude podán příslušný zákonný návrh. Další vývoj socialisace a s tím spojené event. změny v poměru vlastnictví při hornictví a hutnictví bude se díti podle všeobecných poměrů státního hospodářství účelně a tak, aby bylo se vyvarováno překotným otřesům hospodářského života a udržen byl zdárný jeho vývoj při zachování stejnoměrného postupu celokulturního. V tom směru předstoupí v dohledné době vláda s iniciativními návrhy.

Úkoly načrtnuté práce v tomto prohlášení jsou obrovské, vyžadují veliké práce a veliké svědomitosti, prohlašuji však, že nemožny nejsou. Cituji k tomu památný výrok Cromwellův k parlamentní deputaci: "Pravíte, že jest to nemožno? Dovolím si vám říci, že jest to nutno a proto musí to býti provedeno." Platí-li tento výrok pro Anglii, musí platiti i pro nás. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Místopředseda Udržal: Jako následující řečník přichází ke slovu pan ministr obchodu, prosím, aby se ujal slova.

Ministr obchodu dr. Heidler: Velectění pánové!

Naše situace zásobovací nejen v oboru naší výroby prvotní byla při převratu velmi napjata, nýbrž zejména špatná byla v oboru zásobovaní výrobky průmyslovými. V oboru prvotní výroby, zejména v oboru životních potřeb mívali jsme přece pravidelně roční žně, kdežto v oboru průmyslových výrobků žili jsme v nejhlavnějších skupinách po celou dobu války ze zásob. Žili jsme především ze zásob, které výroba a obchod měly nashromážděny, ale později byli jsme donuceni žíti ze zásob soukromých. Každý jednotlivec musil vypotřebovati to poslední, co měl, takže po 4¹/₂ letém trvání války octli jsme se nejen bez zásob jaksi pro obchod určených, nýbrž i bez zásob soukromých.

Následek toho byl, že objevila se přímo bouřlivá potřeba rychlého opatření takových produktů průmyslových, které by zejména ošacení obyvatelstva mohlo uspokojiti.

Bohužel v prvních dobách naší samostatnosti nebyly poměry takové, abychom mohli potřebě této rychle vyhověti, protože v důsledku politických událostí nastalo jisté uzavření našeho státu, které z části bylo nutné jako doplněk státní samostatnosti - zejména pro první dobu - k vybudování samostatného hospodářského území, které nebylo možné bez jistého radikálního zasáhnutí. To zpřetrhalo z největší části obvyklé cesty oběhu hospodářských statků, na něž naše výroba i náš obchod a na druhé straně i náš konsum byly zvyklý.

To byl nutný důsledek samostatnosti státní a problém náš spočívá právě v tom, abychom nyní, kdy již účelu bylo dosaženo, přešli k hospodaření normálnímu. My jsme na druhé straně měli velmi těžkou situaci v prvních dobách naší hospodářské samostatnosti z toho důvodu, že náš průmysl, pokud pracoval se surovinou naší domácí, byl při své konkurenci v jiných zemích značně handikapován ohromnými zásobami demobilisačními, které mělo po ruce zejména Německo a také Německé Rakousko. Pro tuto dobu mohly zboží daleko levněji přiváděti na trh a teprve v poslední době vidíme, že ty obavy, které jsme ohledně naší domácí výroby měli, když jsme srovnávali rozdíly cen mezi našimi domácími výrobky nyní vyrobenými a mezi výrobky oferovanými z ciziny, nás přesvědčily, že to bylo pouze dočasné, že nyní průmyslová výroba našich sousedů, když pracují jaksi z přítomného, pohotového, nepracuje za podmínek kardinálně příznivějších, než pracujeme my.

Velectění pánové!Naše obchodní politika musí sledovati dva cíle, a sice především ukojiti ten ohromný hlad po výrobcích průmyslových, jichž je potřeba k bezprostředním potřebám obecenstva, zejména v oboru odívání, a na druhé straně musíme hleděti, abychom postupně uvedli naší výrobní činnost vlastní do proudu, tak abychom mohli nejen domácí spotřebu krýti vlastními produkty, nýbrž abychom mohli zase nastoupiti cestu za vývozem do zemí, kde jsme dříve se svým zbožím byli zavedeni. My bohužel dostali jsme se do té situace, že pro první dobu nemohli jsme i tam, kde jsme zařízeni, naší potřebě dostačiti vlastními výrobky z toho důvodu, že nebylo nám možno v čas opatřiti si suroviny, ale přece jen bylo důležitější přinést tuto obět a uvolniti dovoz hotových výrobků, aby zejména pro období podzimní a zimní obyvatelstvu dostalo se nejnutnějších potřeb. Dovoz pro účely bezprostředního konsumu jest opatřením pouze rázu přechodního pro nynější podzimní období. Pro budoucnost musíme se starati již nyní, abychom vlastní výrobou si dostačili. My namáháme se opatřovat si suroviny, zejména pro takové obory, kde již potřeba, množství surovin a ceny následkem války na světovém trhu jsou tak značné, že bez spolupůsobení státu industrie samy nemohly by si pomoci. My však narážíme právě zde na ohromné potíže valutární, které se nám naskytují při našem vývozu. Kdybychom mohli pracovati za normálních poměrů, kdybychom za hodnoty našich vyvezených výrobků mohli si hned také opatřiti suroviny, pak by otázka plného zahájení výroby pro náš průmysl byla hravou. Ale my jsme v takové situaci, že v odbytištích, kde naše zboží se hledá a kde je zavedeno, dostává se nám úhrady ve měnách, které na světovém trhu nemůžeme dobře zhodnotiti, které nemůžeme převésti na plnohodnotné měny, jichž při nákupu surovin máme nutně potřebí. My nemáme možnosti, aby cirkulace hospodářská byla nepřetržitá, nýbrž tímto rozdílem měnovým mezi naším odběratelem hotového výrobku a dodavatelem suroviny jest přetržena. Tato okolnost působí na nejbližší dobu největší obtíže, protože my musíme jaksi za pomoci státní snažiti se překlenouti tu obtíž, my musíme za pomoci státní, pomocí úvěru opatřovati suroviny, z nichž výrobky pak prodáváme za valuty méně cenné.

Podjal jsem se úkolu revidovati náš hospodářský styk s cizinou reorganisací dovozu a vývozu. (Hluk. Předseda zvoní: Prosím o klid!) Situace byla taková, že bez výslovného povolení dovozu neb vývozu zahraniční obchod byl nemožný. Tím jsme se octli v nepříznivé situaci, protože je celá řada věcí, kterých my nezbytně a nutně potřebujeme, kde otázka užitečnosti dovozu jest sama sebou dána. Není zapotřebí, aby dnes o tom nějaké zbytečné řízení bylo zaváděno.

Naproti tomu máme zase celou řadu zboží, které jest u nás v značném nadbytku, které nejen v plné míře dostačí potřebám tuzemským, ale které můžeme ještě za výhodných cen prodati do ciziny. Také v tomto ohledu pokládáme nějaké specielní řízení ohledně vývozu za zbytečné a proto reorganisujeme dovozní a vývozní komisi na té basi, že zboží veškeré rozděleno jest ve dvě skupiny. První skupina obsahuje zboží zásadně pro obchod volné, kde stačí pouhá ohláška vývozní a dovozní komisi, která má účel statistický, poněvadž naše celní statistika nemohla býti ještě vybudována a zároveň kontrolní k účelům devisové ústředny. Druhá skupina zboží, jehož dovoz aneb vývoz není samozřejmý, kde jest zapotřebí uvažovati okolnosti, jest skupina tak zvaného zboží kontrolovaného. Teprve zde přichází v úvahu rozhodování, zdali jest účelno dovoz povoliti aneb ne. Při tom ovšem provádíme ještě jednu změnu, a sice v dosavadním systému rozhodování o žádosti o povolení dovozu aneb vývozu. Dosud rozhodovaly tak zvané pododbory, které byly složeny ze zájemníků určitých skupin, tedy vlastně v každém jednotlivém případu z části z konkurentů toho, kdo o vývoz aneb dovoz žádá, takže veškeré obchodní tajemství bylo vydáno v šanc. Těmto pododborům jest vzato detailní rozhodování o určitých konkretních žádostech, jim bude dáno pouze právo poradního sboru s hlediska zásadního, ale není jim dána možnost, aby se přesvědčily, kdo jest žadatelem a za jakých cen od koho nakupuje, poněvadž jsme viděli celou řadu případů, že, jestliže někdo žádal za povolení vývozu, ten jeho kupec za týden měl oferty celé řady druhých interesentů. Nebylo možno náležitě zajistiti obchodní tajemství, které při racionelním provozování vývozu je nutné, protože každá firma zejména ve vývozu má určité své styky, které jsou její specielní výhodou, ale které ona nerada dává k disposici ostatním. Po případě by mohl tento zjev, kdyby se příliš rozšířil, býti nebezpečím pro činnost dovozní vůbec.

Současně s otázkou reformy dovozní a vývozní komise reformuje ministerstvo financí v souhlase s námi obchod devisový, aby odstranila nynější systém, který osvědčil se jako příliš těžkopádný. Zejména v ohledu dovozním byl nám velmi na škodu. Dnes jest vlastně dovoz povolován dvakráte: jednou dovozní a vývozní komisí, ta na př. rozhodla příznivě, pak přišla devisní ústředna a rozhodla nepříznivě. To není možné, poněvadž celé jednání trvalo 4 až 5 týdnů. Tím byl celý obchod podlomen a proto i dnes při těch otázkách, kde bude potřeba eventuelně opatření valuty, musí býti jednání tak soustředěno, aby celá věc byla rázem vyřízena.

Dovolím si dotknouti se zásobování nejdůležitějšími surovinami, které pro náš hospodářský život mají mimořádný význam. Jsou to především suroviny průmyslu textilního, v prvé řadě bavlna. Teprve počátkem měsíce srpna se nám podařilo, abychom dostali první zásilku surové bavlny. Tím dána byla možnost naším továrnám textilním, zejména přádelnám, zahájiti činnost výrobní. Množství samo nestačí tak, aby mohly pracovati v plném rozsahu. Dnes pracují 20 %ní výkonností a doufám, že výkonnost bude zvýšena na 40 %, čímž náklad výrobní snížíme. Tato činnost má již úspěch do té míry, že nyní zakupujeme dalších 20.000 balíků bavlny, takže máme na půl roku zaměstnání našeho průmyslu bavlněného, byť i v míře omezené, zajištěno. Ale vedle toho stojíme po zkušenostech perného půl roku na stanovisku, že je lépe importovati, když je možno dostati polotovar, než importovati hotový výrobek. Dovolujeme dovoz polotovarů do značné míry, zejména kde je možno požívati úvěru, který se nám v některých zemích dosti snadno poskytuje. Dnes importujeme veškeré druhy příze, všechny příze jemné dovolujeme dovážeti i nadále. Dovážíme i surová tkaniva, která zde budou dále appretována, jen abychom aspoň část té výroby zachytili pro zaměstnání našich závodů a našeho dělnictva.

V oboru vlnařského průmyslu je situace ta, že jsme mohli poměrně mnoho vyráběti, avšak následkem nedostatku jakostní suroviny pracovaly se výrobky méně cenné, zejména mnoho se používalo také starého materiálu.

Následek toho jest, že jsme dnes v té nepříjemné situaci, že máme velké zásoby hotového zboží, pro které náš trh nemá zájmu, které jest příliš špatné. Hledíme je vyvážeti do ciziny, abychom za ně mohli opatřiti si suroviny. Ale také v oboru jemných surovin máme jednání na několika stranách a částečně s výsledkem, že opatřili jsme si polotvary a i suroviny pro výrobu dobrých látek. Ale při tom musíme neustále státi na stanovisku, že to vyčerpání zásob u nás je tak ohromné, že dosavadní možnost výrobní nestačí. My i dnes v zásadě se nebráníme dovozu hotových výrobků z toho důvodu, abychom si zavedli také cenovou kontrolu. Musíme hledět, má-li obrození našeho průmyslu býti postaveno na zdravý základ, aby pracoval tento na úrovni světového trhu, aby se nutil nepracovati dráže, než možno na světovém trhu zboží dostati, protože jenom tak může žíti a státi se schopným soutěže, když je to průmysl, který je ze ³/₄ odkázán na vývoz.

Další surovina, která zejména pro odívání naše je velkého dosahu, jsou kůže. Měli jsme při převratu značné zásoby koží za laciné ceny nakoupených, poněvadž naše přejímací cena, která v míru byla 2 K za 1 kg, byla na 3˙50 K, tedy nepatrně zvýšena. Avšak dnes dospěli jsme do té situace, že zásoby tuzemských koží jsou vyčerpány. Dnes máme značné množství hotové obuvi, avšak chceme-li zajistiti, aby v budoucnosti zaměstnání našich závodů a zásobování našeho obyvatelstva nebylo rušeno, musíme sáhnouti k dovozu koží, poněvadž náš průmysl kožní v normálních dobách pracoval se 60 % dovezené suroviny a se 40 % tuzemské. Dnes při úplném poklesu stavu dobytka a porážek jest ten nepoměr ještě nepříznivější. My dnes jsme odkázáni skoro výhradně na práci ze surovin zahraničních. To ovšem by mělo jeden nepříznivý důsledek pro zásobování našeho obyvatelstva, poněvadž tyto ceny jsou nepoměrně drahé proti našim cenám. Proto hleděli jsme v dohodě s ministerstvem pro zásobování lidu toto ostří zlomiti tím způsobem, že jednak stávající zásoby obuvi pro lidové ošacení jsou dány k disposici ministerstvu pro zásobování lidu, dále velká část zásob nezpracované kůže jest reservována jemu, takže pro tuto dobu jest postaráno o to, aby z laciných zásob, které jsme převzali, dostatečně surovin bylo po ruce lidovému ošacení.

Velectění pánové, nejen otázka koupě a prodeje, zejména ve styku s druhými zeměmi, jsou pro nás důležitý. Často mohli jsme uzavříti výhodné obchody, ale tyto ztroskotaly na otázkách dopravních. Kromě Rakouska a Německa nebylo státu, s kterým by bylo možno vejíti v pravidelný styk dopravní, zejména se zeměmi bývalého Rakouska a zeměmi balkánskými, protože následkem poměrů v těch zemích a poměrů mezi těmito zeměmi regulární doprava železniční možná nebyla. Po měsíce jsme zápasili, než bylo možno v nepatrném styku zahájiti výměnu zboží s Jugoslavií;my ještě dnes sporadicky vyměňujeme zboží s Polskem; na Balkán, zejména do Rumunska jsme nemohli přijíti pro přerušení tratí, o kterém se zmínil p. kol. Hampl. Dnes také na tak ohromnou cestu při nedostatku našich vagonů pouze v malé míře můžeme pomýšleti. Z toho důvodu, jakmile politické poměry v Uhrách se převrátily, pokládali jsme za svou povinnost uvolniti si nejpohodlnější cestu - Dunaj. Ohledně Dunaje měli jsme již dříve ujednání s mezispojeneckou komisí pod velením admirála Troubridge v Bělehradě, který nám zajistil jistý podíl na lodním parku; ale tato forma byla zněním mírové smlouvy úplně přeměněna a následkem toho bylo nutno znovu vstoupiti v jednání. Admirál Troubridge vyšel naším požadavkům vstříc, zajistil nám svoji podporu a zejména zajistil nám převoz loďstva pro dunajskou dopravu, které soustředěno bylo v dolním toku Dunaje. Vyjednávali jsme s admirálem v Komárně, jenž nás ujistil svou podporou a nyní dal nám pokyn, abychom si zajistili smlouvou se stávajícími společnostmi lodní park.

To učinili jsme smlouvou jednak s bavorským Lloydem, kterou jsme si zajistili především lodě tankové pro dopravu nafty a petroleje, dále uzavřeli jsme smlouvu s dunajskou paroplavební společností, která nám velkou část parku - 10 parníků a 100 vlečných lodí - dala k disposici. Mimo to nově zřízená českosl. společnost pro lodní dopravu má smlouvu s bavorským Lloydem, který také má účast na bavorském lodním parku. Dnešní doprava lodní na Dunaji omezuje se na malou dopravu osob, poněvadž Jugoslavie v poslední době odepřela vydání lodí tam uložených dle poukazu admirála Troubridge a náš delegát mešká právě v Bělehradě, aby tuto otázku s velitelstvím dunajského loďstva srbského vyřídil.

Vedle otázky dopravní jest významnou pro náš obchod s cizinou otázka obchodních smluv. Byli jsme v té situaci, že jsme byli obklopení státy, se kterými jsme byli vlastně ve stavu válečném, a nemohli jsme dobře zahájiti vyjednávání. Důsledek toho byl vzájemné zvyšování maximálních cel s ohromnými sazbami.

Ale pokusil jsem se ihned o navázání styků, abychom prolomili tuto zásadu, a v tom směru máme již positivní výsledky. Jest to naše smlouva s Francií, která bude v nejbližších dnech ratifikována a dle které Francie nám poskytuje svůj minimální tarif s válečnými surtaxami, které vyrovnají diferenci válečných cen, naproti tomu poskytneme Francii smluvené tarify z r. 1914 s 200 % celní přirážkou předválečnou.

Na této basi vedeme vyjednávání s Jugoslavskou vládou v Bělehradě, kde právě naši delegáti meškají, a jakmile bude podepsán mír s Německo-Rakouskem a nám bude dána možnost vyjednávati s těmito státy o obchodní smlouvy, zahájíme i toto jednání, jež jsme neoficielně již navázali, abychom využili tak výhod, které nám zásadně mírová smlouva vůči Německo-Rakousku, které jest přece velikým naším odběratelem, garantuje.

Jeden z dalších problémů, který pro konsolidování našich hospodářských poměrů bude významný a který musí býti předmětem jednání ctěného Národního shromáždění, jest otázka nostrifikace závodů, které mají zařízeny své výrobny na území našeho státu, avšak sídlo mimo toto území. Konkretně řečeno: Především jde o závody, které mají továrny u nás a sídlo ve Vídni. Tyto společnosti dosud nemohly přenésti sídlo závodu a tím státi se tak plnými občany našeho státu, z důvodů finančních, poněvadž Německo-Rakousko žádalo likvidační poplatky. Nyní, jakmile mírová smlouva tuto otázku vyrovná a bude jim dána možnost optovati pro určité státní příslušenství, předložíme ctěnému N. S. nostrifikační zákon, kterým budou upraveny podmínky, za jakých tyto společnosti budou u nás zapsány a nostrifikovány. Přirozeně, že budeme hleděti, aby zde k zájmům našeho státu a k hospodářským zájmům náležitým způsobem bylo přihlíženo.

Ale těmto podnikům bude jistě tato věc vítána, poněvadž dosavadní stav právní nejistoty a střídání různých hledisek rušilo velmi značně možnost jich kalkulací na delší dobu, a viděli jsme, že celá řada těchto závodů žila ze dne do dne, že vzhledem k právní nejistotě nechtěla se odhodlati k dalekosáhlým nějakým opatřením, jichž však právní koloběh těchto závodů vyžadoval.