Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Závady této soustavy neležely tak v systému samotném, jako hlavně v nedostatku zboží. Nyní mění se situace jednak tím, že můžeme počítati již s přívozem cizozemských výrobků, které doplňují nyní naše zásoby, jednak také tím, že vývozu výrobků domácích do ciziny jako za rakouských dob nemusíme se již obávati. Z četných stran žádá se bouřlivě náhlé odbudování systému veřejného zásobování a přechod k soustavě volného obchodu. Rozřešení této otázky jest však věc střízlivého výpočtu v tom, zdali naše úroda stačí k tomu, by plně uhradila spotřebu pro nejbližší dobu, a tu nelze ještě dnes, v době, kdy musíme počítati s velmi nepříznivým počasím žňovým, zcela přesně říci, zdali zde bude tolik zásob, abychom mohli krýti tuto spotřebu ihned, zejména v nejbližší době, když by uvolněn byl obchod a kdyby objevila se ještě následkem tradice dřívější doby neobyčejně silná poptávka po zboží za tím účelem, aby toto zboží bylo uloženo do zásob. Teprve postupně, až obecenstvo si zvykne, že zboží jest tu, že není nebezpečí pro jeho zásobování, pak teprve možno počítati s pravidelným způsobem zásobování a nebude pak třeba obávati se, že kruhy zámožnější, které mohou si toho dopřáti, budou kupovati do zásoby a tím zkracovati neb uváděti v nebezpečí ostatní konsumenty. Volný obchod má jednu podmínku. On musí a může prosperovati jenom tehdy, když jest zboží dostatek, když jsou zásoby. Volný obchod nestará se o to, by zásobil souměrně veškerý konsum a celou veřejnost. Volný obchod jde za výtěžkem, to jest jeho účelem. On se neptá, komu prodává, kam prodává, zdali distribuuje souměrně jak časově tak místně, nýbrž on hledí zužitkovati a prodati zboží, které má v rukou. Obchod ten může prosperovati zpravidla jenom tam, kde jest volnost cen. Tam objeví se pravá pružnost obchodu na základě vývoje obchodního podle zákonů poptávky a nabídky. Volný obchod vedle režimu maximálních cen neosvědčil se během války v žádném oboru a proto, má-li býti jednou již volný obchod zaveden, pak musí býti zaveden celý volný obchod a nesmíme se klamati tím, že jest možno uvolniti obchod a nechati maximální ceny formálně, neboť tyto by nebyly udržovány a dodržovány nikdy bezpečně.

Úkol, který nám nyní nastává, jelikož máme pevnou vůli vyjíti již z těchto válečných poměrův a z tohoto hospodářství vázaného co nejdříve ven, jest ten, abychom vytvořili sobě dostatečné zásoby, které by nás zajistily tak dalece, aby obchod mohl býti uvolněn. Tyto zásoby mohou býti zajištěny dostatečným přívozem z ciziny pro nejbližší dobu tak, aby pro případ objevující se krise, pro případ, že by tu a tam buďto lokální nebo časový volný obchod selhával, mohl zaskočiti ještě stát a vyplniti ty mezery, které by nevyplnil volný obchod.

Díky péči dohody a jejího chéfa Hoowera dostalo se nám v poslední době značných přívozů z ciziny, kteréž dostoupily za letošní rok výše přibližně 20.000 vagonů chlebovin a mouky.

Musíme děkovati také té okolnosti, že bylo nám otevřeno vlivem dohody Labe jakožto veliká, spolehlivá a vydatná cesta dopravní, neboť jen tímto způsobem bylo možno, bychom ovládli ty ohromné importy, kterých republika měla zapotřebí letošního roku. Bude také pro příště třeba, bychom zabývali se ještě otázkou zajištění přívozu z ciziny a za tím účelem jeví se zapotřebí, zříditi žádoucí organisaci pro přívoz a to jak s hlediska techniky přívozu, zejména dopravy, tak i s hlediska zajištění obilí za vhodné ceny, neboť bude nutno, bychom využitkovali vhodně konjunktury, tvořící se na trhu obilním, k tomu cíli, by republika za relativně nejpříznivějších podmínek dostala ona kvanta obilí, kterých je jí zapotřebí. Úspěch, kterého docílili jsme při zásobení v letošním období 1918-1919, je předně zvýšený výkup domácí a za druhé docílený přívoz z ciziny, takže, bohudík, až do nynější doby nedostali jsme se do žádné krise, které bylo svého času se obáváno. A tu chci připomenouti tolik, že výsledek letošního výkupu, ačkoli se osevní plocha obilí pro letošní rok podstatně proti dřívější době snížila, byl značně vyšší. V Čechách, kde sklizňová plocha činila v hektarech pro žito 512.000 ha místo 524.000 ha v období předchozím, činil výkup v tomto období 17.400 vagonů proti 12.725 vagonům v předešlém období, tedy o více než jednu třetinu byly výkupy tyto vyšší.

Ale k tomu dlužno připomenouti, že největší část z toho připadá na české území, takže lze říci, že čeští hospodáři dodali tentokráte o polovinu obilí více než roku minulého na značně menší ploše pěstovaného. Totéž platí i o jiných obilninách, zejména o ovsu (Slyšte!), kde vzdor poklesu sklizňové plochy stoupl výkup v Čechách z 5489 vagonů na 9439 vagonů (Slyšte!) a to vše při relativně nízké ceně. O otázce této bylo včera již dostatečně promluveno.

Jaký jest, velevážení, úkol a problém naší zásobovací politiky pro příští období 1919-20? Kdežto za Rakouska v dřívější době byl problém ten, co možná nejvíce škrtit dávku jak pro samozásobitele, tak pro nesamozásobitele, dáti obecenstvu co možná nejšpatnější jakost za tím účelem, aby se využitkovalo jednak množství obilí k disposici jsoucí, by se vymílalo na 90 % a zároveň aby ta mouka a ten chleba byl takový, by obecenstvo co možná si odvyklo předměty ty konsumovati a si je přímo hnusilo, náš zásobovací problém bude, nikoli škrtiti dávku, nikoli spořit kvantem na účet jakosti, nýbrž naopak poskytnout obecenstvu co možná přiměřené, dostatečné množství mouky, chleba, poskytnouti této dávky ve vhodné neb požívatelné jakosti. K čemu sloužit má eventuelní podržení systému státního zásobení pro krátkou dobu přechodní? Jestliže by tento systém měl ještě pro přechodní dobu býti udržen, mohl by býti účet jeho jen ten, aby jednak dávka pro obyvatelstvo byla sjednocena tak, aby jedinec na úkor druhého nemohl zvýšiti si samovolně svou dávku a zkracovati druhého, dále aby zabezpečena byla řádná distribuce potravin, chleba a mouky po celém státě a sice místně i časově, t. j. aby také tam, kde nepěstuje se dosti obilí, anebo dosti obilí určitého druhu, dostalo se dostatečných a plných dávek a aby bylo zabezpečeno, že to, co máme na zásobách a sice na domácí výrobě a z přívozu, bude rozděleno také časově na celou příští periodu, až do příštích žní. To by byl účel tohoto obhospodařování pro příští dobu. A další účel by byl, sjednotiti cenu chlebovin v celé republice, zejména pak upraviti vzájemný poměr mezi cenou obilin, které se vyrábějí zde a které se přivážejí z ciziny.

Chci připomenouti jedné úlevy a jednoho zlepšení, které by se snad dalo dosíci oproti loňskému roku také tím, že bychom ze zásob ječmene a ovsa, které musely až dosud býti používány k nastavování chleba, k náhražce ve formě ovesné rýže za mouku, těchto produktů použili k výměně u ciziny za jiné vhodné produkty, a to jednak za pšenici nebo žito, jednak za rýži, takže by obecenstvo naše nemuselo si stěžovati na to, že musí konsumovati příliš mnoho mouky smíchané s moukou ječnou, anebo konsumovati příliš ovesné rýže a pod. látek, které u nás během války nenalezly přílišné obliby a nadšení.

Při tom myslím, že bude také třeba alimentovati více náš průmysl, který jest odkázán na obiliny, zejména také naše pivovarství, sladařství atd., kterýžto průmysl může nám také vývozem zabezpečiti jiné látky výměnou nebo valutu pro nákupy v cizině.

Pokud se týče rekvisičních otázek, představujeme si, že zemědělstvu má býti zabezpečena dostatečná dávka konsumní pro zemědělce, členy rodiny, pro jeho pracovníky, že má se mu dostati také přiměřené dávky pro hospodářství, t. j. plné dávky pro osivo tak, abychom mohli si konečně zvednouti sníženou osevní plochu našich obilin, dále dostatečná dávka pro krmivo, jako zejména otruby, oves, zadinu atd. A to také jest plánem pro příští obhospodařování sklizně.

Stanovení kontingentu pro provádění těchto dávek nemá býti pojímáno v onom rakouském slova smyslu, nýbrž má býti kontingent upraven dle výroby a ne, jako v Rakousku tomu bylo, by byl upraven podle potřeby a pak by byly stanoveny cifry, kterých naprosto nelze odvésti.

Domáháme se také toho, - a k tomu směřuje návrh výboru pro zásobování - by malí výrobci zemědělští, jak to žádaly různé strany a zejména také od samého počátku strana naše, byli z rekvisicí naprosto vyloučeni až do jistého rozsahu jejich hospodářství. Tato myšlenka poprvé má býti nyní řešena v rámci obhospodařování obilí a myslím, že to bude pociťováno jako neobyčejná úleva, jako veliká spravedlnost vůči těmto drobným osobám.

O cenách nechci, pánové, mluviti, bych nevyvolal debatu podobného způsobu jako včera, a myslím, že tato otázka je od včerejšího dne náležitým způsobem objasněna.

Úkolem naším bude, připraviti situaci pro odstranění nucených dodávek, pro odstranění té povinnosti, která lpí jako válečná povinnost, jako válečný úkon na našem zemědělci a která činí tohoto zemědělce stále ještě nesvobodným v době, kdy všichni ostatní od válečných úkonů, od té válečné nesvobody byli již vysvobozeni.

A nyní k heslu volného obchodu. V dobách, kdy všichni na sobě cítí ty obtíže, ty nepříjemnosti, ty vexatorní účinky státního obhospodařování, rekvisic atd., jistě nezní nic tak osvobozujícím způsobem, jako slovo volný obchod. Ale uvažme blíže toto slovo, nebo řekněme toto heslo: Co bylo nejnepříznivější a nejobtížnější pro zemědělce? To byla nucena dodávka. Jestliže odstraníme tuto věc, pak již odstraníme jednu z nejnepříznivějších stránek dosavadního systému. Máme jíti zpět k r. 1914 a navázati tam, kde poměry skončily 30. nebo 31. července 1914, anebo máme jíti nyní novými drahami? Tu myslím, že k tomu starému obchodu ve smyslu předválečném, obchodu obilnímu, sotva se vrátíme. Obchod obilní bude museti býti reorganisován a to jak s hlediska zájmů konsumentstva, tak s hlediska zájmů producentův a tak i s hlediska zájmu státního. První, co jest a co bylo již dávno požadováno také za dob předválečných, co jsme ale mezitím zapomněli, jest to, že obilí, tak důležitý předmět, chléb, nemohou býti nadále předmětem obchodní soukromé sobecké spekulace, že z této sféry spekulační musí obchod obilní býti vyňat. Jestliže to bylo požadováno již před válkou, tu musíme tím více požadovati něco podobného nyní, když totiž chléb, obilní strava, ve svém významu proti předválečným dobám neobyčejně stoupl.

Musíme uvážiti, že ostatní potraviny, tuky, maso, drůbež atd., potraviny, které jsme přiváželi, rýže atd., budou ještě dlouho státi v ceně dosti vysoko a že nebudou přístupny, alespoň tou měrou, jako dříve, nejširším kruhům obecenstva a že chléb bude následkem toho jako potravina míti dlouho mnohem značnější význam a zcela jiný význam, než před dobou válečnou, kdy se konsumovalo i v nejširších kruzích, tak zv. méně majetných, poměrně dosti masa. Jestliže vycházíme z této úvahy, musíme si říci, že také stát má interes na tom, jakým způsobem bude hospodařeno s obilím a chlebem a jak se bude vyvinovati obchod a zásobování těmito potravinami v době budoucí. Zejména musí pečovati stát o to, by kvalita chleba pro nejširší vrstvy obyvatelstva byla co možná nejvýživnější, neboť, jak jsem pravil, tento chléb bude tvořiti v budoucnosti jádro potravin našeho obyvatelstva. Tu nemůžeme připustiti, by obyvatelstvo bylo krmeno chlebem, který-by nebyl dostatečně záživným a který by nedával tělu, zejména mladého člověka, dostatečných potravin k jeho vývoji.

Proto myslím, že bude ještě dlouho péčí státu o to, by zásobování chlebem a obilím bylo náležitým způsobem zajištěno a regulováno.

Stát bude se musiti starati o náležitou distribuci, ale také pro případ potřeby bude musiti pečovati o to, by vzal do rukou v případě nutnosti i přívoz obilí nebo podobných výživných látek z ciziny. Proto také dle mého mínění bude musiti stát pečovati o to, by výroba obilnin byla u nás v krátké době regenerována a postavena v brzku na ten stupeň, na kterém se nacházela v dřívější době.

Na základě těchto úvah navrhuje zásobovací výbor řadu resolucí, které obsaženy jsou v tištěné zprávě č. 1384 a to resoluce 1. až 6., které si dovolují doporučiti slavnému Národnímu shromáždění ku přijetí. (Potlesk.)

Předseda: Přistoupíme k debatě. Navrhuji, by byla stanovena lhůta 15 minut. Jest snad proti tomu námitka? (Nebyla.) Není. Tedy návrh můj jest přijat. K slovu přihlášen jest kolega Král, uděluji mu je.

Poslanec Král: Vážené Národní shromáždění!

Nezřízená drahota a lichva, zplozená světovou válku, zachvacuje pomalu všechny státy evropské. A zvláště ničivě všude vystupuje tam, kde u kormidla státního nenašli se cílevědomí státníci, silní jednotlivci, dobří národohospodáři, kteří by byli sto, veškerá odvětví lidské výroby zorganisovati na podkladě mravní solidnosti, reelnosti a poctivosti řádného obchodníka a producenta. Včera zde byla bouřlivá debata o ceně obilnin. Náš klub to byl, který podal pilný dotaz na vládu, jakým způsobem míní vláda postupovati, by životní potřeby nehnaly se do příliš veliké výše, by náš stát, naše dítě říjnové revoluce, nebyl otřesen v základech. A myslím, že zde nerozhoduje ani cena obilí, jako cena mouky. Nám zemědělcům často nadhazuje se a říká, že my jako prvovýrobci jsme povinni, by naše prvovýroba jednou zlevňovala své produkty, by zkrátka produkce zemědělská byla snižována. Nechci zde široce s nikým polemisovati a chci jen na to upozorniti, že právě, když již hledáme toho vinníka zdražovatele, nemůžeme ho hledati stále mezi zemědělci. Ale myslím, že hlavním zdražovatelem byl bývalý rakouský stát, který v prvé době válečné přišel s cenami maximálními a vedle toho poskytoval ceny vyšší pomocí vojenských zásobáren. Na druhé straně bylo to nedostatečné zásobování zemí koruny České, že obyvatelstvu nebyl přidělován dostatek životních prostředků; tím naši lidé byli nuceni za každou cenu, by nabyli svých životních prostředků, by zachránili své holé životy, snažili se za každou cenu opatřiti si výrobky, a také přicházeli k nám zemědělcům a nabízeli nejvyšší možné ceny za obilí. Já toho lituji skutečně s tohoto místa, že našli se naši zemědělci, kteří se nechali zlákati pochybnou cenou, pochybnou měnou naší koruny.

A, velectění, když již jdeme na kloub věci: kde bylo to zdražování? Řekněme, že to byly ty státní úřady, že to byly centrály, které zdražovaly překotně veškeré potřeby denní, a že takovým způsobem bylo postupováno se strany ústředen, toho dokladem jsou ceny obilnin a ceny mouky. Víme, že rolník náš dostal za metrák pšenice 60 K, ale že ušlechtilá mouka, která se pomalu ani do konsumu nedostala, musila se platiti za 2 K. Jest přirozeno, že když takovým způsobem se hospodařilo, že když takovým způsobem se hospodaří, musí býti do trpké duše veškerý konsum rozrušen a musí žádati, by zde nastala náprava.

Dnes, myslím, kdyby byl umožněn volný obchod s obilím - a o tom jsem pevně přesvědčen, že by se tak mohlo státi, poněvadž máme slibnou úrodu - a když vystačili jsme s těmi prázdnými špýchary ze dne 28. října, jsem pevně přesvědčen, že letos, kdy máme dosti slibnou úrodu, můžeme s naší úrodou vystačiti, když budeme pamatovati na dovoz z ciziny a za pomoci dovozu z ciziny budeme regulovati nezřízenou lichvu a drahotu produktů zemědělských. Dnes, kdyby byl volný obchod a 1 metrák pšenice stál 80 K ve volném obchodě, musila by mouka takového konsumenta prima jakosti, na jakou byl zvyklý v normální době, státi nejvýše 120 K metrák a maximum 130 K. ((Slyšte!)

Náš stát již v době jarní rekviroval od nás ječmen za 50-55 K, ale naše ústředny, náš obilní ústav, nestyděly se lichvařit s tímto ječmenem. Místo co měly poskytnouti cenu našemu zemědělci, lichvařily. Na druhém místě stíhaly každou babku, která žádala o 6 haléřů více na 1 vejci, ale tam, kde se provádí milionová lichva, nenašli se lidé, kteří by tuto lichvu stíhali. Náš ječmen stál 55 K, ale sladovny musily za tento ječmen platiti 150 K. (Slyšte!) Naše pivovary musily platiti za slad 305 K. Ptáme-li se, kdo je zdražovatelem těchto produktů zemědělských, jsou to zemědělci? Jistě, že nejsou. Jsou to právě ty naše ústředny a právě proto se vším důrazem musíme se obrátiti proti státnímu hospodaření a musíme říci, že již máme dostatek toho státního hospodaření. My jako rolníci, když dávali jsme ve starém rakouském státu pod cenu naše obilí, tím spíše cítíme mravní povinnost v naší Československé republice, bychom vyšli naší Československé republice, našemu konsumu vstříc a myslím, že jest to možno, jenom jest potřeba, by to hospodářství v těchto ústřednách jednou zmizelo. (Výborně!)

A, velectění pánové! Včera zde byla bouřlivá debata a ministr Prášek velmi prý se musil ujmouti našich drobných zemědělců, že musil vyvstati na jich obranu, že prý návrhem strany národně demokratické budou poškozeni naši drobní zemědělci. Zajímavo jest, že dnes slyšeli jsme referenta, že dnes všechny strany snaží se, by tito drobní zemědělci byli veškerých rekvisic ušetřeni, a myslím si, že bylo by to bohopusté, kdybychom dnes připustili, aby takový malý zemědělec musel odevzdat třeba jen jedno zrnko neb jeden kilogram obilí ve prospěch konsumu, když na druhé straně velkostatky nečinily svoji povinnost. Myslím, že dnes není třeba rekvirovati oves a ječmen u drobného zemědělce, který se snaží co nejúzkostlivěji s tím ovsem hospodařiti, zušlechťovati a pěstovati dobytek, přiváděti jej na trh a zlevňovati tím maso. Dnes nám pan ministr Prášek oznámil, že právě chystá se asi 13 tisíc vagonů ječmene a ovsa do ciziny. Nemůžeme to připustiti, dokud my jako rolníci nebudeme míti zajištěna jadrná krmiva a dokud se nedostane našemu jatečnému a hovězímu dobytku jadrných krmiv. My chceme dnes již konkurovati s cizinou, chceme chovati jatečný a mléčný dobytek a jest to v zájmu všech velkých měst a průmyslových středisk, aby matka, kojenec a dítě dostaly mléko, bez něhož si nemůžeme myslit řádnou výživu dětí, ani ozdravění našich invalidův a nemocných.

Právě proto myslím, velectění pánové, že dnes musíme žádati, by byl zaveden volný obchod dobytkem, ale také musíme důrazně žádati, by byly zrušeny veškeré rekvisice hovězího dobytka. Co nám to pomůže, kdyby se nám na jedné straně dalo o 20 K více za jeden q obilí, když na druhé straně berou se nám dojnice z chléva, ničí se naše hospodářství, takže nemáme čím hnojiti své pozemky a nemáme ani umělých hnojiv? Dnes jest potřebí, když již venkov se může obejíti bez masa, a jest to v zájmu měst a průmyslových středisk, aby na krátký čas velkoměsta obešla se bez masa, když mají dostatek moučných jídel, a jsem jist, že nastane brzy ozdravení v obchodu masem.