Ne, pánové. Neznáte
psychologie lidu. Naši důvěrníci v továrnách
konají v pravém slova smyslu hasičskou službu
(Hlas: Nadlidskou!). Hasičskou a nadlidskou. Naši
důvěrníci drželi továrny v pevné
disciplíně. Socialistické strany držely
se toho názoru, že nesmí býti normální
vývoj naší republiky porušen nějakými
extrémy. Ale, vážené Národní
shromáždění, když ti lidé
v továrnách pozorují, že se z moci republiky
a zákona nic nečiní proti zločincům
a hrobařům republiky, když dělníci
v továrnách vidí, že lupičové,
okrádatelé lidu na místo do kriminálu
jsou dáváni na lepší třídy
zaopatřovací (Výborně! Potlesk),
pánové, pak není žádné
síly, která by tyto massy držela, pak jdeme
vstříc nebezpečím lidových
soudů, kterých si nepřejeme. Nepřejeme-li
si lidových soudů, nuže, ať zakročí
naše soudy a úřady naší republiky
proti všem, kteří nejen okrádají,
ale kteří ohrožují základy naší
republiky. (Výborně! Potlesk.)
Pánové, my máme
projednati nejbolavější otázku, rozmnožit
rozpočtovou položku ze 40 mil. na 50 mil. Po mém
soudu jest to pakatel, který se má dát legionářům,
jejich rodinám a pozůstalým po padlých.
Pochopíte-li, že v rozpočtu ministerstva Národní
obrany na úpravu platů důstojnických
jest chystáno 21 mil. kor. více proti dřívějším
platům, pak, pánové, jest to polovice z toho,
co chceme dát legionářům. A je-li
snaha, napraviti poměry důstojníků,
musí býti v první řadě povinnost,
upraviti poměry těm, kteří v zahraničí
vykonali ohromnou povinnost. Musíme se ale postarati také
o ty, kteří své živitele legionáře
ztratili a o sirotky, kteří oplakávají
své otce, kteří dali národu svůj
život.
Žádám tedy, aby
položka byla ze 40 mil. zvýšena na 50 milionů.
Považte, prosím, že máme 40.000 rodin
legionářů. Tyto rodiny jsou odkázány
na nepatrné podpory. Tyto rodiny nalézají
se v bídě. Jest povinností, poněvadž
mimořádné sbírky nestačí,
aby se o ně postaral národ. Máme minimálně
1500 invalidů legionářů, kteří
rovněž potřebují mimořádné
ochrany a podpory. Máme 3500 padlých legionářů
a tu jest povinností, aby pozůstalým vdovám
a sirotkům národ dal aspoň zlatou hřivnu,
když jim nemohla býti vrácena hřivna
cennější, jejich otcové a jejich živitelé.
Musíme tedy položiti
důraz na to, ne proto, abychom vytvořili v republice
nějaké rozdíly, nýbrž aby republika
ocenila mimořádný úkol našich
legií, aby republika osvědčila své
sympatie také na poli materielním.
Máme přes 3000 nezaměstnaných
legionářů a byla zde zmínka o tom,
jak nedůstojně se s našimi legionáři
zachází.
V Plzni u berního úřadu,
kde ještě také ten starý rakouský
duch straší, přišel legionář,
aby urgoval podporu pro svoji rodinu, a víte, co mu ten
ouřada, který jest sice ouřada republiky,
ale patřil by svým duchem do starého Rakouska,
odpověděl, když legionář byl
znepokojen tím, že jeho podpora nebyla rychle vyřízena?
Odpověděl: "Buďte rád, až
to dostanete, dříve v Rakousku se legionářům
dával provaz!" (slyšte! Rozhořčení.
Hlasy: Jak se jmenoval?) Jest to již udáno úřadům.
Takovým způsobem vystoupit proti muži, který
stál v zahraničí v boji, a který nechce
nic jiného, než-li co zákon určuje jako
podporu pro jeho rodinu.
Považme, že přes
2000 stížností v záležitostech
legionářů bylo podáno. To jest trapný,
zarmucující stav, nehodný naší
republiky. My chceme, velectění pánové,
vedle toho, co zde bylo zdůrazněno, aby legionáři
ze Sibiře byli co nejrychleji vráceni domů,
chceme, aby také přišli domů legionáři,
kteří musí dokončiti svá studia
a kteří se musí zdokonaliti ve svém
řemeslném povolání. Tam šli bosí
jestě mladí, kteří nedostudovali a
hoši sotva doučení a my je musíme vrátiti
životu, poskytnouti jim možnost, dokončiti studia
a doučiti se svému řemeslnému povolání.
Z toho důvodu zdůrazňujeme potřebu,
aby rychle byla provedena demobilisace ročníků,
které naše armáda již demobilisovala,
totiž demobilisací ročníků 18,
19 a 20letých, aby i jim se dostalo výhody, aby
svá studia a povolání své řádně
mohli vykonávati.
Ale na co chci konečně
ve svém závěru klásti zvláštní
důraz: my zde máme a ze Sibiře dostaneme
veliké množství legionářů,
kteří nebudou míti povolání
anebo ztěžka je budou hledat. Stojíme tu dnes
před velkým problémem zabrání
a přidělení zabraných pozemků.
Jsem toto náhledu, že první povinností
naší republiky jest, starati se, aby těm zemědělským
dělníkům, domkářům a
malorolníkům, kteří jako legionáři
přišli nebo přijdou zpět, umožnila
republika existenci na půdě, která dříve
patřila těm, kteří nás zotročili.
(Výborně! Potlesk). To je povinností
republiky, a já tu zdůrazňuji: republika
největší vděk vykoná tím,
když z republiky vyžene to staré a špatné,
dá republice zdravý demokratický, pokrokový
základ, ale když také materielně se
postará o to, aby legionáři, kteří
vykonali vůči národu svou velikou povinnost,
byli materielně zabezpečení. (Výborně!
Potlesk).
Předseda
(zvoní): Slovo má pan kolega Maxa.
Posl. Maxa: Vážené
Národní shromáždění! Já
nemohu zahájiti krátký výklad, ku
kterému jsem dnes povolán, aniž bych jménem
těch, kdo s legionáři souvisí svým
životem a svou prací, neprotestovat proti tomu, jakým
způsobem v Národním shromáždění
projednávání této záležitosti
bylo přijato. Mně, vážení pánové,
přijetí včerejšího referátu
kol. Markoviče a dnešní debaty je důkazem
toho neupřímného poměru k legionářům,
který má československá veřejnost,
který většinou spočívá
jenom na krásné lesklé frási, ale
kterému schází skutečný, hluboký
zájem a skutečný čin; to je láska
slov, to není láska skutků. (Výborně!)
Předsednictvo Národního, shromáždění
mělo velmi šlechetný úmysl vyzdvihnouti
důležitost práce legionářské
tím, že referátu o činnosti legionářského
výboru bude věnována zvláštní
debata. Pánové a dámy, členové
Národního shromáždění
provedli tento úmysl předsednictva Národního
shromáždění tak, že při
včerejším referátu bratra Markoviče,
který obsahoval věci, jež by měl znát
každý člověk a zejména každý
politik v celém československém národě,
poněvadž povinností každého politického
činitele československého národa by
bylo, ze všech sil se zasaditi o nápravu těchto
zjevů, i při dnešní debatě zeje
naše sněmovna prázdnotou.
Toho si bratři legionáři
všimnou a jejich stále rostoucí skepse ke všem
těm krásným slovům, která se
k nim z různých míst pronášejí,
tímto faktem bude potvrzena. A jsou to bohužel zase
naši bratři američtí, kteří
bezprostředně pod dojmem této skličující
skutečnosti odejdou domů. Naši bratři
američtí, kteří přišli
sem k nám se srdcem a duší plnou nejlepší
vůle, s touhou, aby tak, jako chtěli věnovat
své životy ve prospěch našeho národa
na bojišti, mohli věnovat svou práci, své
vědomosti a své zkušenosti životu našeho
národa zde, ti v nejbližších dnech odejdou
domů. V zasedání legionářského
výboru jejich zástupce nám prohlásil,
že odjíždějí z vlasti rozčarováni,
s pocitem zklamání k té vlasti a k tomu národu,
po kterém tolik toužili. (Potlesk na galerii.)
Tedy, vážené dámy
a pánové, tento fakt...
Předseda:
Vyzývám obecenstvo na galerii, aby se zdrželo
jakéhokoliv projevu.
Posl. Maxa: (pokračuje):
...sesílí tento pro nás trapný a velmi
škodlivý pocit. Neboť, jak nám bratr,
o kterém jsem se zmínil, v legionářském
výboru řekl, těchto 2000 mužů,
to budou první poslové, první vykladači
v československé Americe o tom, jak nová
československá republika vypadá.
Považoval jsem za svou povinnost
učiniti tento projev.
Vážené Nár.
shromáždění! Já nemám
téměř nic, co bych připojil k vývodům
bratra Markoviče. Vývody jeho vyčerpaly do
nejmenších podrobností celou tuto látku.
Já bych chtěl jen zdůrazniti
to: legionáři nepřejí si žádné
almužny. Legionáři nežádají
si žádných darů a žádných
milostí. Já bych mohl vám citovati memorandum
těch nejpotřebnějších z potřebných
legionářů, t. j. těch 500 sibiřských
invalidů, které zde máme v karlínské
nemocnici a vy byste v tomto memorandu našli větu:
"Jménem všech našich bratří
můžeme prohlásiti, že my darů nechceme.
My nechceme darů proto, poněvadž tím
dostáváme se do světla privilegované,
protežované kasty a tichá nenávist,
která panuje proti nám v některých
kruzích se tím jen podporuje a jitří".
Vy vidíte, jak správně
a socialisticky legionáři se dívají
na své postavení. Tak se dívají ti,
kteří jsou zde a tak dívají se bratři,
kteří jsou v Sibiři a o takový názor
vás prosíme my. Neběží o to,
aby legionářům se dostalo odměny za
to, co vykonali a vytrpěli. Na svou práci legionáři
vždycky se dívali jako na svou mravní, občanskou,
národní povinnost. Takovouto definici své
činnosti dali zahraniční Čechoslováci
na svém prvním revolučním sjezdu v
Kijevě počátkem května 1917, jehož
resoluce praví, "že jest mravní a občanskou
povinností každého Čecha a Slováka,
aby se zbraní v ruce postavil se na obranu práv
svého národa". Tedy neběží
o dary, neběží o milosti, neběží
o odměny, ale běží o to, aby ku prospěchu
naší republiky bylo správně a co nejintensívněji
využito té ohromné pracovní síly
a těch nenahraditelných, u nás dosud neznámých
zkušeností, kterých naši legionáři
načerpali ve své práci zahraniční.
(Výborně!)
Mně se zdá, že
naše veřejnost, zejména ta veřejnost
úřední, kterou jsme převzali ze starého
Rakousko-Uherska, nemá dosud nejmenšího zdání
o velikosti té práce, kterou naši lidé
za hranicemi vykonali a ohromností těch schopností,
které při této prácí projevili.
(Výborně!)
Já lituji, že mi není
dopřáno více času, abych mohl tuto
otázku s tohoto místa osvětliti. Učiním
to jenom stručně. Velevážení
pánové! My jsme do této války neměli
zahraniční politiky. Bankety, které pořádalo
město Praha, to nebyla zahraniční politika.
My jsme do této války neměli žádné
zahraniční organisace a my jsme do této války
neměli žádné revoluční
organisace. A naši lidé octli se za hranicemi, octli
se z počátku bez vynikajících vůdců,
bez lidí zkušených a osvědčených,
byli odkázáni úplně na své
síly a jest přímo úžasné,
co dovedli dokázati. Již v první československé
družině, která bojovala od počátku
války na ruské frontě, byla obdivována
její organisační schopnost; již tam
Rusové obdivovali se vysoké kulturní úrovni
našich vojáků, obdivovali se jejich akademiím,
jejich divadlům, jejich přednáškovým
večerům a jejich překrásným
illustrovaným časopisům.
To byly nepatrné podniky u
srovnání s tím, co dovedla vykonati ta široká
ruská československá veřejnost, která
v podobě zajatců se vevalila do širokých
konců Ruska, ze které vyrostly potom šiky československé
armády. Českoslovenští lidé za
hranicemi zorganisovali svou vládu, českoslovenští
lidé za hranicemi dovedli zorganisovat své samostatné
finance.
V každém koutě
rozsáhlé ruské říše, kde
objevil se československý člověk,
vznikly nové podniky, ať to byly knihovny, ať
to byla divadla, ať to byly koncertní podniky, ať
to byly podniky přednáškové, ať
to byly podniky časopisecké, ať to byly podniky
tělocvičné. Naši lidé v takových
zapadlých střediskách ruského života,
kde do té doby nikdy nikomu nezdálo se o tom, že
existuje nějaký československý národ,
dovedli uspořádati umělecké propagační
podniky, které by mohly docela směle postaviti se
před veřejnost v Praze. Vzpomínám
koncertního večera v středoasijském
městě Taškentu, na kterém koncertoval
hudební symfonický sbor, silný na 60 mužů,
na kterém zpíval pěvecký sbor československých
zajatců, silný 80 mužů, na kterém
se hrála česká kvarteta a na kterém
se recitovaly české básně a přednášelo
se o československých kulturních a politických
potřebách, nebo na př. na zajateckou kolonii
v Taganrogu, čítající 1700 mužů,
která uprostřed cizího státu měla
svůj samostatný kulturní život, počínaje
časopisectvím a konče velkým národním
domem s týdenními představeními, velkými
časopisy a literární knihovnou, nebo konečně
na výkvět československého organisačního
umění, československou armádu. Co
to je za důkaz organisačních schopností,
vybudovat a udržet armádu v takových poměrech,
jaké byly na Rusi! Nezapomínejte, že v roce
1917, kdy po revoluci v Rusku všecko se rozkládalo,
kde začínala naprostá individualisace společenského
celku, v té době, dík organisačním
schopnostem a přičinlivosti československých
lidí, vzniklo na Rusi uprostřed chaosu ohromné
organisační těleso a současně
s organisací armády vybudovali naši lidé
na Rusi v druhé polovině roku 1917 více než
40 českých škol pro kolonisty, zejména
západní Ukrajiny! Armáda 55.000 mužů,
armáda taková, jaké dosud v dějinách
dobrovolnických armád v té velikosti a síle
nepostavil ani jediný národ (Výborně!)
a nepostavil zejména v této válce. Vedle
nás na Rusi organisovali armády Jihoslované,
organisovali armádu Poláci, organisovali armádu
Rumuni. Ani jediní z nich, ani Poláci, kteří
mají tak staré zkušenosti zahraniční,
kteří mají tak staré zkušenosti
revoluční, ani jeden z nich nedokázal toho,
co jsme dokázali my: aby postavili a ve všem tom víru
udrželi tak mohutné a velké vojenské
těleso. (Výborně!)
Když naše armáda
v Sibiři byla odkázána sběhem událostí
sama na sebe, projevila organisační schopnosti,
které jí získaly úcty i u takových
organisátorů, jakými jsou Američané.
Naše armáda v Sibiři převzala do svých
rukou veškerou železniční dopravu, sorganisovala
výrobu střeliva a zbraní nejen pro sebe,
ale i pro své ruské spojence, sorganisovala výrobu
potravin, sorganisovala výrobu oděvu a obuvi, sorganisovala
spořitelnictví, sorganisovala ohromné nákupy
- jedním slovem: naše armáda v Sibiři
sobě založila svůj malý, samostatný
stát. A teď se tážu: co je povinností
republiky? Povinností republiky je, aby, jestliže
jí štěstí přálo, a doba
jí vychovala 55 nebo 60.000 lidí takových
výjimečných schopností a takovýchto
výjimečných zkušeností, aby těch
sil plně využila. (Výborně! Potlesk.)
My trpíme tím, že u nás po provedení
revoluce formální nebyla provedena revoluce ducha
a revoluce srdcí. (Výborně! Potlesk.)
Tito lidé revoluci ducha a
srdcí prodělali a naše republika není
tak veliká, aby těch 60 tisíc lidí
nestačilo, aby do celé republiky vlili nový
život, budou-li postaveni na pravé místo. (Výborně!
Potlesk.)
Já vyčerpal jsem svou
dobu a skončím. Jen dovolte, abych ještě
uvedl dvě poznámky. Já především
bych varoval před tím, aby jménem legií
národ byt vyzýván jen a jen k svornosti za
každou cenu. To neodpovídá duchu legií.
Legie se bily, legionáři obětovali svůj
život za svobodu, za lepší budoucnost československého
národa v každém ohledu. Za svobodu politickou
i svobodu sociální. A my víme, že u
nás svornost - odpusťte - má trochu podezřelý
zvuk (Výborně! Potlesk.), u nás za
svorností často se skrývá (Posl.
Zeminová: Svědomí jednotlivců!)...
poněkud stranická politika. Svornost často
bývá totéž, jako když někdo
říká: Nebuď se mnou nespokojen, abych
já měl klid. Tak by svornosti naši legionáři
nerozuměli. (Posl. Zeminová: My také ne!)
Já nevím, na čí stranu by se postavili
naši bratři, kdyby viděli tu velikou a strašnou
bídu, ve které žije náš lid. Já
jsem přesvědčen, že by do jednoho šli
s tím, kdo trpí, (Výborně!)
a že by použili všech prostředků,
aby zjednali nápravu. Já bych vám přečetl
zajímavý doklad. Ve vzpomínkách svých
na styky z nejposlednější doby s generálem
Štefánikem, vypravuje bratr praporník Šeba,
náš vojenský plnomocník v Římě:
"Jestliže by se byl generál
Štefánik vrátil, mnoho by se bylo pravděpodobně
v republice československé bouřilo. Aspoň
se připravoval, že do ledačeho hlasitě
promluví a již po cestě si vyhrnoval rukávy.
Připravovat se šlehnouti do všech sektorů.
Měl jsem ale dojem, že na levo bude při tom
více potlesku než na pravo. Říkali jsme
si často o sobě, my, co jsme byli v Rusku, před
i po revoluci, že v Rusku jsme zlevěli a já
jsem měl dojem, že generál Štefánik
tam mnoho zlevěl."
To bez dalších výkladů
o tom, jaká jest mentalita našich legií. My
nezapomínejme, že naši legionáři
bojovali proti násilí politickému do krajností,
naši legionáři nesnesou násilí
a nerovnosti sociální. O tom není pochybností.
A naši legionáři žili dva roky v prostředí,
kde se vedl boj o socialism a kdyby byli jen dýchali ten
vzduch, ve kterém žili, tedy jsou všichni socialisty.
Já jen ke konci považuji
za svou povinnost, dáti ještě jeden námět:
Přirozeně, že všichni budeme ze všech
sil usilovati o to, aby předně co nejdříve
odjela řádná delegace k našim legiím
do Sibiře (Výborně!) a aby se to také
skutečně stalo (Posl. Zeminová: A brzy!),
abychom nebyli svědky těch průtahů
a odkladů, kterých jsme byli svědky po dva
a půl měsíce. (Posl. Zeminová:
Hanba!) Já jsem si představoval - bylo to velmi
naivní - že poselství československého
národa vyjede do Sibiře týden po jeho osvobození,
dnes jest to již přes půl roku a dosud se tak
nestalo.
Za druhé, že budeme usilovati
o to, aby naši legionáři se vrátili
co nejdříve domů.
Ale to, prosím, nestačí.
Naši bratři legionáři byli osudem připraveni
o to nejkrásnější, co je v životě
mohlo potkati, o radosti 28. října a 21. prosince,
t. j. té doby, kdy se vracel do Prahy president. Nikdo
již nikdy nám, kteří jsme zde nebyli
a těm, kteří zde nejsou, nyní nenahradí
těch krásných dnů, které jsme
tehdy prožívali v radosti ze zrození československé
republiky. Nikdo našim legionářům nenahradí
toho, že v těchto prvních měsících,
kdy kladeny byly základy k našemu československému
státu, nemohli pracovati spolu, jak by si byli přáli.
Ale bylo by, vážení, neodpustitelným
hříchem, kdyby těchto 55 tisíc budovatelů
chrámu svobody, jak jej nazval básník Langer
za hranicemi, mělo býti vyloučeno z volebního
práva do ústavodárného shromáždění.
To se státi nesmí. Jestliže nám při
vykonávání volebního práva
do obcí nebyla překážkou vzdálenost
a nepřítomnost vojáků v obcích,
tedy naši právníci v ústavním
výboru jistě najdou nějaký způsob,
jakým by překonali vzdálenost, která
nás dělí od našich sibiřských
bratří. (Výborně!)
Není naděje, že
naši sibiřští bratři budou se moci
v plném počtu vrátiti do té doby,
než se budou konati volby do ústavodárného
shromáždění. Musí býti
učiněno zákonné opatření,
aby i oni při tomto kladení základního
kamene k budoucímu našemu státnímu životu
mohli spolupracovati. Jsem přesvědčen, že
Národní shromáždění takovéto
opatření učiní, jsem přesvědčen,
že zkušenost, kterou zástupci našich bratří
ze Sibiře přinesou do našich politických
a sociálních prací, bude nám všem
velice na prospěch, neboť jest možno, že
oni viděli a prožili to, co nás teprve čeká.
(Výborně! Hlučný potlesk.)
Místopředseda Konečný:
Dalším řečníkem jest občan
Juriga. Uděluji mu slovo.
Posl. Juriga: Slavné
shromaždenie!
Jestli bratia Česi cítia
nesmiernu vďaku oproti legionárom, istě stokrát
väčší pocit vďačnosti a lásky
je v našich dušiach slovenských, lebo nám
je oslobodenie a tá obeť, ktorú oni priniesli
za československú republiku, o mnoho väčšia,
lebo sme boli z väčšieho jarma vyslobodení
než československá republika v tom smere, ktorý
sa nám tu dnes predstavuje. A preto považujeme za
povinnosť dvojnásobného, stonásobného
vďaku a lásky, osláviť legionárov,
lebo oni to sú, ktorí tisícročné
jarmo na našich šijach rozbili, že sme mohli vstáť
z hrobu tisíceletého a ako oprávnení
bratia môžeme tu sláviť naše vzkriesenie
v zlatej Prahe. Nový život nám oni dali a estli
život dali celej republike, dali nový život slovenskému
národu. Tak i my životy svoje máme obetovať
im a všetky obeti priniesť, aby život nám
vydobytý upevnil ich živnosti.
A preto menom Slovenského
klubu a slovenského národa opovážíme
sa prohlásiť oprávnene, že slovenský
ľud nestraní sa žiadných obetí,
ktorých je treba, aby legionári boli slušne,
čestne na to miesto postavení, na ktoré ich
vedúcich vlohy a zkúsenosti. Ale len diviť
sa môžeme, že tu v Prahe a v celej správe,
či už vojenskej alebo administratívnej, československej
republiky vskutku tak málo citu a porozumenia nachádzame
oproti legionárom tak, že sami slovenskí legionári,
ešte viac ale americkí legionári, je to pravda,
potvrdzují, že sú rozhorčení
a roztrpčení nad tým, ak sa pomery vyvinujú
v našej republike.
Všeliakí provinilci,
a aby sa tak vyjadril, trhani nachádzajú tu miesta
a sedia po všeliakých úradoch povýšení
na vyššiu hodnosť, než tam a mohli by byť
radi, že nie sú zavreni v žalári a priliezajú
sem ako štenice, ako ploštice, do našej československej
republiky, zasadnú, aby znova ssáli krev našu
a pot náš. Rodinné záväzky, staré
kamarádstvo, či v Uhorsku alebo i tu v československej
republike z Rakúska a Uhorska priťahujú svojich
starých priateľov a kamarádov pri pohárku,
pri kartách, na základe rodinných sväzkov,
detského kamarádstva bez ohľadu na ich charakter
a presvedčenie a začasto na také miesta,
ktorých nie sú hodní a ku ktorým nie
sú schopní, a mohli by byť radi, že tu
môžu dýchať a krajíčok chleba
jesť a nie ísť do našich úřadov
a predstavovať moc a právo československej
republiky.