Zpravodaj dr. Stránský:
Jen v § 9. jest mylně vytištěno: "spolu
zpravodaje" místo "spoluzpravodaje" (korreferenta).
Předseda
(zvoní): Pan kolega dr. Stránský,
zpravodaj výboru právního, upozorňuje,
že v § 9. má býti místo dvou slov:
"spolu zpravodaje" jedno slovo "spoluzpravodaje".
S touto změnou dám o celém zákoně
hlasovati.
Kdo souhlasí s přijatým
právě zákonem v prvém čtení
s touto změnou, doporučenou p. zpravodajem, také
v druhém čtení, prosím, by povstal.
(Děje se.) To jest většina. Zákon
jest schválen také ve druhém čtení.
(Potlesk.)
Tím tento odstavec denního
pořádku jest vyčerpán.
Odstavec třetí: zpráva
ústavního výboru o vládním
návrhu zákona o sloučení sousedních
obcí s Brnem, jakož i odstavec čtvrtý
o sloučení sousedních obcí s Olomoucí
budou odloženy na konec dnešního projednávání,
aby se umožnilo podání zprávy.
Přistoupíme k odstavci dalšímu,
jímž jest
3. zpráva ústavního
výboru o vládním návrhu na zřízení
zemské správní komise pro Slezsko (tisk
850).
Zpravodajem jest pan kolega dr. Franta.
Pan kolega dr. Franta není přítomen? Než
přijde pan zpravodaj, vyřídím některé
presidiální věci, které jsem chtěl
přenésti až ke konci schůze.
(Zvoní.) Z
předsednictva bylo přikázáno: výboru
pro úpravu hospodářských a sociálních
poměrů legionářů:
Tisk 919. Návrh dra Markoviče,
Jančeka ml., dra Slávika a soudr.
na vypracování zákona o úpravě
hospodářských a sociálních
poměrů legionářů a jich rodin.
V návrhu se žádá,
aby byla výboru uložena lhůta, by zprávu
podal nejdéle do 10. května.
Jsou proti této lhůtě
snad námitky? (Nebyly.) Námitek není.
Navrhovaná lhůta jest schválena.
Vyřídíme ještě
jednu další věc, nebude-li proti tomu námitek,
tedy se svolením Národního shromáždění.
Kandidován jest do výboru
sociálněpolitického za vystouplé členy
tohoto výboru dra Schieszla a dra Engliše
Antonín Sládek a dr. Jos. Matoušek;
dále do výboru kulturního za vystouplého
Josefa Šádu jest kandidován Ant. Němec.
Námitek proti tomu, aby volba byla provedena, není,
přistoupíme tedy k volbě do obou těchto
výborů. Kdo souhlasí s navrženými
změnami, prosím, aby povstal se svého místa.
(Děje se.) To jest většina. Navrhované
změny jsou schváleny.
Pan kolega dr. Franta se dostavil
a žádám ho, aby se ujal slova k referátu
o odstavci pátém, ke
3. zprávě ústavního výboru o vládním návrhu na zřízení zemské správní komise pro Slezsko, tisk 850.
Zpravodaj dr. Franta: Slavné
Národní shromáždění!
Návrh, který nám podala
vláda, je jakýsi revoluční návrh.
Mění se tím docela právní struktura
a právní povaha autonomie zemské ve Slezsku.
Návrhem, který vláda podala, zmocňuje
se vláda, aby rozpustila zemský výbor slezský
a zřídila zemskou správní komisi k
vyřizování věcí, o kterých
rozhodoval zemský výbor slezský. Podle návrhu
přísluší vládě jmenovati
také předsedu, místopředsedu a členy,
které vždycky volíval zemský sněm.
Také změnu ustanovení, jimiž se řídil
zemský výbor, také ustanovení zemského
zřízení má schvalovati vláda.
Dále se vláda zmocňuje, aby převzala
zemské úředníky a zřízence,
ale jenom v případě potřeby, tedy
dle svého uznání, do služeb státu.
A konečně se zmocňuje vláda, - ne
Národní shromáždění, nýbrž
vláda - aby převzala také do své moci
agendu zemského správního výboru.
Ne tedy jako je to v Čechách, podle usnesení
Národního shromáždění,
nýbrž podle svého uznání. Toto
opatření odůvodňuje vláda tím,
že bylo nutno, aby se uchopila iniciativy, že pro to
mluví zvláště složité a
obtížné poměry národnostní
v této zemi, komplikované nad to ještě
nedostatečnou teritoriální úpravou
na Těšínsku.
Ústavní výbor byl si
vědom, že ty obtížné národnostní
poměry ve Slezsku a ta nehotovost teritoriální
úpravy země, jakož i složení zemského
výboru, ve kterém nezasedá ani jeden příslušník
naší národnosti - a tedy nemáme zaručeno,
že bude spravedlnosti učiněno trošku zadost
- a také dosavadní bezvýsledné vyjednávání
vlády s různými faktory, že to všechno
vyžaduje rychlého zjednání pořádku.
Ale ústavní výbor netají se tím,
že návrh vlády jde velmi daleko. Návrh
vlády jde dále, než šel Anenský
patent z r. 1913 v Čechách.
Anenský patent zachoval ještě
právní nezávislost jednotlivých členů
zemské správní komise v Čechách.
Ale zde má jmenovati vláda vše. V Čechách
bylo jmenování předsedy a jednotlivých
členů správní komise vyhraženo
císaři tehdejšímu, ale v návrhu
vládním pro Slezsko dává se toto právo
docela vládě. § 3. vládní předlohy
sice praví, že zemská správní
komise upraví si jazykovou otázku svého úřadování
sama a že platí pro ni veškerá ustanovení,
která platí pro zemský výbor, ale
členové zemské správní komise
jsou jmenováni vládou, a tedy jsou odvislí
od vlády. Jsou vlastně tedy orgánem vlády
a mohou k jejímu přání usnésti
se na něčem, co třeba odporuje zemskému
zřízení. Tedy zde nejsou žádné
hranice. Vláda může působiti na to,
aby se členové zemské správní
komise slezské usnesli na věcech, které se
tykají také zemského zřízení,
a dali k tomu souhlas neb schválili to podle jejího
návrhu.
Ústavní výbor dlouho
uvažoval o tom, je-li odůvodněno, dáti
vládě takovou moc a prolomiti tak vážným
způsobem zásadu celé zemské autonomie
a suspendovati po případě i ustanovení
zemského zřízení. Přitom ovšem
nemohl přehlédnouti ústavní výbor,
že v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
mají nastati docela různé poměry.
V Čechách je zemský správní
výbor, na Moravě - o čemž se bude referovati
později - má zůstati zemský výbor
a ve Slezsku má býti zemská správní
komise, tedy nemá to býti jednotné jako dříve,
nýbrž v každé zemi má být
něco zvláštního.
Jestli se usnesl ústavní výbor,
přece vyjíti tomuto požadavku vstříc,
učinil tak v předpokladu, že zákon má
býti naprosto zákonem výjimečným,
jehož platnost musí pominout, jakmile poměry
ve Slezsku budou trochu uklidněny. Tomuto předpokladu
vlády nasvědčuje také znění
důvodové zprávy vládní. Ústavní
výbor uznal za vhodné, aby učinil dvě
změny ve vládním návrhu, ne sice zásadní,
ale přece jen změny takové, aby bylo naprosto
jisto, že se mají poměry ve Slezsku upraviti
jen na čas.
Proto v § 1. usnesl se na dodatku k
vládnímu návrhu: "Vláda se zmocňuje,
aby zemský výbor vévodství Slezského
rozpustila a pro vyřizování záležitostí,
které až dosud jemu byly přikázány,
zřídila zemskou správní komisi,"
že se vláda zmocňuje zříditi
zemskou správní komisi, "až na další
opatření", aby jí nebylo dáno
výhradné právo, aby uspořádala
autonomní poměry ve Slezsku.
Dále nemohl ústavní
výbor přistoupiti na vládní návrh,
že změnu ustanovení, o kterém mluví
§ 3., má vláda schvalovati, poněvadž
zemský správní výbor není orgánem
subordinovaným vládě, nýbrž koordinovaným,
tedy že jedná se jen o souhlas vlády, ale nikoli,
aby to vláda schvalovala. Tedy v tom ohledu jsme učinili
změnu, že změnu předpisů, jimiž
se řídí zemská správní
komise ve Slezsku, nemá vláda schvalovati, nýbrž
že ku změně těchto předpisů
jest třeba souhlasu vlády.
Tedy s těžkým srdcem
za ústavní výbor přednáším
tento návrh.
Stavěli jsme na naší
autonomii mnoho, a nyní máme ji bourati. Ovšem
ve Slezsku jsou jiné poměry než v Čechách
a na Moravě, a tak mohu snad také s dobrým
svědomím toto prozatímní opatření
doporučiti, aby se o něm Národní shromáždění
usneslo. Avšak prosím, aby to nebyl žádný
prejudic pro Čechy a Moravu. Nevíme, jak bude zemská
autonomie dlouho trvati. Jsme vlastně likvidačním
úřadem. Možná, že všechno
za nějaký měsíc nebo rok převezme
státní správa, že ta dvojí kolej
přestane, což by bylo vlastně v zájmu
státu, a proto jsme také loyálně docela
i v Národním výboru i při začátku
této ústavy na tom začali pracovati. Pokud
však něco takového jest a pokud ta dvojí
kolej trvá, nesmíme připustiti, aby tento
orgán, který býval volen sněmem, byl
subordinován vládě, a jenom v tomto jedinečném
případě, který právě
má své trvání jen na čas, můžeme
to připustiti. A proto a jen proto doporučuji vládní
osnovu ke schválení se dvěma malými
změnami, které jsem doporučil. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Ke slovu jsou přihlášeni pan kolega Sladký,
Pavlán a Zika. Nebude-li proti tomu námitek,
navrhl bych řečnickou lhůtu čtvrt
hodiny. (Námitek nebylo.) Námitek proti tomu
není. Uděluji slovo prvnímu řečníku
zapsanému, panu kolegovi Sladkému.
Posl. Sladký: Vážené
Národní shromáždění!
Na přední stráži
stojí naše menšiny, vykonávající
pro ochranu a pro povznesení našeho národa
úkol, který pochopí pouze člověk,
žijící delší dobu v menšinách
a přímo súčastněný na
těch velkých menšinových zápasech.
Platí-li to o menšinách všeobecně,
platí to, vážení pánové,
především o naší menšině
slezské, o našich slezských poměrech.
Nám do kolébky - jestliže se dovolávám
té staré tradice a báje slovanské
o sudičkách - daly sudičky úděl:
bojuj a trp! A celý náš život od probuzení
naší národní ústavnosti od roku
1848 ve Slezsku nebyl ničím jiným, než
nepřetržitým řetězem zápasů
za lepší národní, kulturní a
hospodářskou existenci českého lidu
slezského, řadou velkých utrpení,
kterými se probojovával kousek po kousku k této
lepší budoucnosti. Na rozdíl od Čech
a Moravy jsme my ve Slezsku všichni menšinou. Statistika
z roku 1910 ukázala, že obyvatelstva obcovacího
jazyka českého přihlásilo se pouze
24 %, tedy ne celá čtvrtina, Poláků
více než 31 %, takřka třetina a Němců
44 %, jinými slovy: ačkoliv ve Slezsku bydlí
tři národnosti: německá, česká
a polská, žádná z těchto národností
nemá nadpoloviční většiny, takže
tím národnostní poměry slezské
jsou typicky odlišné od našich poměrů
českých a moravských. A my, kteří
v Čechách a na Moravě svojí početní
přesilou i silou hospodářskou a kulturní
máme plné právo na vedení, jsme tam
ve Slezsku mezi těmito třemi národnostmi
slezskými na místě posledním.
Jest to ovšem rakouská statistika,
o které bylo trefně řečeno Lloydem
Georgem, že prý zná trojí lež:
obyčejnou lež, sprostou lež a rakouskou statistiku.
A nikde nenapáchalo se tolik hříchů,
tolik národnostních křivd na našem lidu
slezském při sčítání
hlasů jako v rakouské statistice, i poslední
z r. 1910.
Máme obce, které před
20 lety neměly vůbec ani jediného Poláka,
na př. Albrechtice u Frýštatu, kde bylo skoro
1100 Čechů a žádný Polák,
při příštím sčítání
však ani jeden Čech a 1100 Poláků. Ba
známe případ rychvaldský, kde roku
1900 bylo 11 Čechů, na 3000 Poláků,
ale zvláštním divem těchto 11 Čechů
mělo ve 3 matičních školách přes
600 dětí (Slyšte!), tedy věc,
která sama sebou ukázala, s jakými přímo
nepravděpodobnostmi, nemožnostmi, se toto sčítání
slezské vždy provádělo.
My ve Slezsku, vážení
pánové, jsme všichni v menšině
a proti nám sice nestojí početní převaha
Němců, kteří nečítají
celou polovinu obyvatelstva, ale za to proti nám stála
síla německého kapitálu peněžního,
neboť všechny velkostatky, všechny velké
podniky průmyslové, všecky doly byly v rukou
německých a nikde tento německý kapitál
nezneužíval této své moci k národnímu
a sociálnímu útisku, jako právě
u nás ve Slezsku. Po té stránce byly u nás
ve Slezsku poměry přímo nejtrapnější
a nejsmutnější. U nás při zápisech
se děti přímo kupovaly, u nás němečtí
kapitalisté ne desettisíce, nýbrž statisíce
ročně věnovali na germanisaci českých,
částečně i polských dětí.
Bludovský Rohrman věnoval r. 1905 300.000 K Schulvereinu,
aby tím germanisace Těšínska snáze
a rychleji pokračovala.
Tím tedy právě u nás
ta převaha německého kapitálu byla
přímo drtivá a k tomu, vážení
přítomní, úřady ať státní
nebo zemské, ve směs složeny byly z Němců.
U nás Čech jako státní úředník
vůbec jest bílou vranou, my máme celou řadu
státních úřadů, kde jsme nebyli
vůbec ani jediným Čechem zastoupeni. U celé
zemské školní rady nebyl ani jediný
inspektor, úředník, ba takořka ani
sluha Čech, nýbrž vesměs Němci,
kteří o našich školách českých
a také polských rozhodovali. Pak se nedivte, pánové,
že na př. měli jsme na okrese bíloveckém
okresního školního inspektora, který
sice inspicíroval české školy, ale neznal
ani jediného slova českého. (Slyšte!)
To jsou zajisté poměry specificky slezské
a já si je dovoluji proto ukázati, abyste pochopili
výminečnost předlohy zákona, který
vláda na stůl Národního shromáždění
předkládá.
Nejhůře však cítili
jsme tento útisk v samosprávě obecní
a zemské. V samosprávě obecní a zemské
byly takové volební řády, že
jest to skutečně monstrum a zase ukázka,
k jakým nepravděpodobnostem a nemožnostem docházelo
za patronance Vídně na půdě starého
Rakouska. Neměli jsme takořka ani jediné
obce české nebo polské, kterou bychom si
při volbách přesně mohli zajistiti.
Máme příklad na Kylešovicích
u Opavy. Tam jest na 3000 obyvatelstva 153 Němců
a tato obec byla při volbách národnostně
ohrožena a teprve po velkých zápasech jsme
ji vybojovali a byli jsme šťastni, jakého národnostního
úspěchu jsme dosáhli. Máte Vávrovice,
kde r. 1910 byla napočtena většina obyvatelstva
českého, ale v obecním zastupitelstvu nezasedá
ani jediný Čech. Podobně to vypadá
také v zemském volebním řádě
do zemského sněmu slezského. Ten byl tak
uměle rozdělen, že zde z necelé poloviny
obyvatelstva stala se 5/6 většina
na zemském sněmu. 9 poslanců měli
velkostatky, a poněvadž jsou německé,
byli to vesměs Němci - jest zajímavo, že
těchto 9 poslanců bylo voleno 81 voliči -
10 poslanců měla města, rovněž
vesměs německá až na Klimkovice a Polskou
Ostravu, 2 hlasy měly obchodní a živnostenské
komory, 9 hlasů připadlo na venkov, který
čítá přes 200.000 voličů.
Jinými slovy, 81 velkostatkářů volilo
stejný počet poslanců jako 200.000 venkovského
obyvatelstva, a zase celá řada českých
obcí vřazena do průmyslových okresů
německých, aby tím počet českých
voličů poklesl. Naproti tomu slovanské okresy,
české a polské byly velice rozsáhlé.
Důsledek tohoto umělého volebního
řádu byl, že z 31 poslanců zemského
sněmu slezského bylo 26 německých
a pouze 5 českých a polských. My měli
3 poslance, Poláci 2 poslance, takže Češi
a Poláci, kteří mají dohromady 60
% obyvatelstva, měli 5 poslanců, kdežto 40
% německého obyvatelstva mělo 26 poslanců.
Na tom je nejlépe viděti, za jak těžkých
podmínek vyvíjely se naše poměry ve
Slezsku a jak nutno odstraniti ten zemský výbor,
který byl vrcholem nespravedlnosti jak po národní,
tak po hospodářské i kulturní stránce.
Poněvadž zemský výbor
volí se z jednotlivých kurií, důsledek
toho je, že na př. z kurie velkostatkářské
byl zvolen vždy Němec, obchodní komory a města
volily opět zase Němce, takže my Češi
a Poláci byli jsme odkázáni úplně
na IV. kurii venkovskou tím způsobem, že pět
polských a českých členů této
kurie rozdělilo si tento mandát mezi sebe a musil
při tom dotyčný kandidát ještě
voliti sama sebe, poněvadž při volebním
poměru 4:4 bylo by došlo po případě
k rozhodování losem a byla by možná
volba dopadla proti nám. Dohodli jsme se tedy s Poláky
tím způsobem, že za jedno období zvolen
byl Čech, za druhé období Polák.
Po smrti dra Stratila zvolen byl dr. Michejda,
známý vůdce polský z Těšína
a říšský i zemský poslanec, který
ovšem v poslední době o záležitosti
naše se nestaral. Tak zemský výbor, který
měl za předsedu i místopředsedu, jmenované
panovníkem, vesměs Němce, skládal
se z pěti členů německých a
pouze z jediného člena slovanského. Jak vypadala
pak agenda zemského výboru, nepotřebuji blíže
dokládati. U nás zemský výbor má
daleko větší moc, než v Čechách
a na Moravě. Nejdůležitější
pole našeho menšinového života, školství
slezské, dle Zenkrova nařízení z r.
1873 bylo utrakvistické tak, že již od první
třídy má přibírati charakter
německý až do posledních tříd,
kde má býti vyučováno jen německým
jazykem. Záleželo tedy u nás vždy na tom,
jaký učitel dostane se do té školy.
Přišel-li učitel národnostně
neuvědomělý nebo zakoupený nordmarkářskými
penězi nebo schulvereinskými markami, byl důsledek
toho ten, že se škola rázem poněmčila,
a máme u nás ve Slezsku celé desítky
takových případů, kde se pak i poněmčily
obce. U nás ve Slezsku zemský sněm provedl
zákon, že jmenování učitelů
patří zemskému výboru a zemská
školní rada že jim vyhotoví pouze dekret;
jsou tam tedy zcela jiné poměry nežli v Čechách
a na Moravě. Tím se stalo, že zemský
výbor, takto nespravedlivě složený,
dostal veškery školy slezské do svých
rukou a že postaral se, aby do nejohroženějších
míst přišli učitelé národně
nespolehliví (Rychvald!), kteří byli pak
našimi úhlavními nepřáteli. Nedosti
toho, zemský výbor měl ve svých rukou
také obsazování zemských úřadů.
Z té armády zemských úředníků
jsou pouze 3 Češi, mezi nimiž jsou 2 zřízenci
a 1 úředník. K tomu všemu přistupují
ještě další nespravedlivosti zemského
výboru při sestavování zemského
rozpočtu. Kdybych vám měl líčiti,
jakým způsobem připravil zemský výbor
rozpočet, viděli byste, jak macešsky odbývány
z našich peněz naše kulturní, hospodářské
a lidové požadavky a jak bohatě, přímo
hýřivě byli odměňováni
Němci, jak stavěny jim nádherné silnice,
regulace a školy, zkrátka my byli pastorkem, oni byli
vládci a oni bezohledně této vlády
využívali, zkrátka starý rakouský
loket to byl.