Poněvadž jedná
se o stylistickou změnu, navrhuji pojetí této
stylistické změny do zákona do § 1.,
který by pak zněl takto:
"Pro úřad notáře
v území Československé republiky na
Slovensku, pokud není způsobilých žadatelů,
vykazujících podmínky podle § 2. zák.
čl. XXXV. z r. 1874, jsou způsobilí také
žadatelé, kteří jsou příslušníci
Československé republiky, vyhovují podmínkám
§ 6. not. řádu atd." V tom ostatním
již stylisace bude nezměněna.
A ještě jednu stylistickou
změnu hned navrhuji, aby nebylo nejmenší pochybnosti,
kterého úřadu se nový zákon
týká.
Jak již při prvním
referátu svém o první navržené
částečné změně notářského
řádu jsem si dovolil uvésti, jest úřad
notáře na Slovensku stavěn jinak, než
úřad notáře u nás: jde o úřad
"veřejných notářů"
v Uhrách a tedy také na Slovensku. My ovšem,
měníce notářský řád,
z důvodů jednotné nomenklatury přijali
jsme pro veřejné notáře na Slovensku
úřední titul notáře. Ovšem,
že zákon sám nenabyl ještě účinnosti,
a aby tedy v mezidobí a vůbec vzhledem k obvyklosti
názvu veřejných notářů
nebylo nejmenší pochybnosti, kterých notářů
se tato naše změna týká, doporučuji,
aby do hlavičky zákona pojato bylo označení
vedlejší "veřejných notářů",
takže by pak nadpis zákona zněl: "Zákon
ze dne .......... 1919, o způsobilosti k notářskému
úřadu" (veřejných notářů)
na Slovensku, tím bude každá nejasnost odstraněna.
Připomínám, že tuto změnu, jak
ministerstvem spravedlnosti požadovanou, tak i v hlavičce
zákona uvedenou, pojímám do návrhu
svého za úplného souhlasu pánů
kolegů ze Slovenska, kteří s těmito
změnami úplně souhlasí, a ovšem
také za souhlasu právního výboru,
který v poradě ad hoc svolané, se změnou
touto úplně souhlasí.
Navrhuji tedy, aby předloha
zákona byla přijata tak, jak jest navržena,
ovšem se stylistickými změnami; jest to jen
vysvětlení. resp. doplnění, jak jsem
si je dovolil přednésti.
Předseda
(zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen.
Debata jest skončena. Přistoupíme
k hlasování. Prosím pány, by
zaujali svá místa.
Hlasovati budeme o celém zákoně,
poněvadž má tři paragrafy, a současně
o nadpisu zákona.
Námitky proti tomu nejsou.
Budeme hlasovat o § 1. a sice
s doplňkem, který ve druhé řádce
za slovy "na Slovensku" navrhuje pan zpravodaj jako
vložku: "pokud není způsobilých
žadatelů, vykazujících podmínky
podle § 2. z. čl. XXXV. z r. 1874" a dál
s doplňkem ve hlavičce, tam, kde jest řeč
o způsobilosti k notářskému úřadu,
aby tam bylo v závorce uvedeno: "veřejných
notářů"? Kdo souhlasí s §§
1., 2., 3. a titulem zákona v té formě, jak
jsem právě uvedl, prosím, by povstal. (Děje
se.) To jest většina.
Paragrafy 1., 2. a 3., jakož
i nadpis zákona, jsou schváleny.
Přeje si pan zpravodaj ke
druhému čtení slova?
Zpravodaj posl. dr. Klouda:
Nikoliv.
Předseda:
Kdo souhlasí se zákonem právě v 1.
čtení přijatém, také ve 2.
čtení, prosím, aby povstal. (Děje
se.) To je většina. Zákon jest schválen
také ve 2. čtení. Tím tento odstavec
denního pořádku jest vyřízen.
Přistoupíme k odstavci
dalšímu, jimž jest
2.
zpráva výboru státně-zřízeneckého
o návrhu člena Nár. shromáždění
dra Fr. Lukavského a soudruhů na úpravu
poměrů assistentů na vys. školách.
Tisk č. 725.
Zpravodajem jest člen Nár.
shromáždění dr. Lukavský.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj dr. Lukavský:
Slavné Nár. shromáždění!
Výbor státně-zřízenecký
předkládá vám návrh zákona
na úpravu hmotných poměrů assistentů
a konstruktérů vysokoškolských. Nedotýká
se návrh tento nikterak služebně-právních
poměrů, nýbrž jen hmotných. Právní
poměry assistentů a konstruktérů vysokoškolských
jsou stanoveny nařízením ministerským
ze dne 1. ledna 1897 a hmotné nynější
poměry assistentů a konstruktérů jsou
stanoveny min. nařízením ze dne 24. srpna
1910. Podle ustanovení právních jsou kategorie
assistentů vysokoškolských jednak s plnou
kvalifikací a jednak bez ní. A tu podle poslední
úpravy z r. 1910 mají ti, kteří mají
úplnou kvalifikaci, t. j. doktorát nebo státní
zkoušky pro střední školy, základní
svůj plat 1700 K, pak 2 dvouleté přídavky
po 300 K a další 2 dvouleté přídavky
po 400 K, takže mohou dosáhnouti po 8leté službě
nejvyšší remunerace - jak se praví v nařízení,
ročního adjuta - nejvýše 3100 K. Postavení
assistentů a konstruktérů vysokoškolských
jest tím zvláštní, že to nejsou
státní úředníci, avšak
vždycky každým nařízením
byl jím přiznán charakter státních
úředníků. Když však se upravovaly
poměry professorů středoškolských
a úředníků státních,
vždycky byli assistenti a konstruktéři vysokoškolští
vysunuti právě tím, že nebyli zařaděni
mezi úředníky státní. Poměry
této kategorie byly neudržitelny před válkou
a samotná vláda vídeňská z
podnětu českých poslanců uznávala,
že se musí něco v otázce té státi,
že se musí poměry zlepšiti a byly vykonány
již také počátky, aby toto zlepšení
bylo provedeno. Přišla válka, politický
převrat a tyto snahy nebyly realisovány. Dnes jest
naší povinností, tyto snahy uskutečniti
nejen ze smyslu pro sociální spravedlnost, nýbrž
také v zájmu našich škol, poněvadž
jest velké nebezpečí, že naše vysoké
školy, kdyby tento dosavadní stav potrval dále,
budou vůbec bez assistentů a konstruktérů,
ježto z dosavadních příjmů nemohou
býti naprosto živi.
Výbor státně-zřízenecký
předkládá vám následující
návrh o úpravě hmotných poměrů
assistentů a konstruktérů vysokoškolských:
U té kategorie. kteráž podle § 1. min.
nařízení z r. 1897 vykazuje úplnou
aprobaci, mají tedy doktorát, resp. státní
zkoušky pro střední školy, navrhuje se,
aby požívala ročního adjuta podle nejnižšího
stupně X. hodn. třídy, tedy 2200 K plus aktivitní
přídavek. K tomu by přistupovaly bienálky,
t. j. dvouleté přídavky, a to po 400 K, další
pak 2 po 600 K. Assistenti vysokoškolští bez
úplné kvalifikace, - konstruktérů
bez zkoušek není, - kteří jsou přibíráni
jen ve výjimečných případech,
když není dosti aprobovaných - by požívali
příjmů ročního adjuta nejnižšího
stupně IX. hodn. třídy s aktivitním
přídavkem. To jsou základní rysy nynější
úpravy hmotné této kategorie státních
zaměstnanců.
Přiznává se
jim opět charakter státních úředníků.
Nejsou zařaděni mezi státní úředníky,
ale v tom, že se jim přiznává základní
nejnižší stupeň X. a XI. hodnostní
třídy, spočívá výhoda,
že při každé příští
úpravě poměrů státních
úředníků bude již eo ipso provedena
též úprava této kategorie zaměstnanců
a nebudou z úpravy takové vysunováni, jako,
bohužel, dosud se dálo.
Vysokým školám
záleží na tom, aby měly assistentské
a konstruktérské síly co nejsvěžejší
a proto již nařízení z r. 1897 mluví
tak, že se brzdí příliš dlouhé
ustanovení. Po šestiletém ustanovení
může assistent nebo konstruktér zůstati
jen se svolením ministerstva, poněvadž jest
skutečným zájmem vysoké školy,
aby tyto síly nebyly ustanovovány na dlouhou dobu
nebo dokonce trvale.
Celkový náklad na všech
vysokých školách u nás, universitách
i technikách, jest přes 800.000 K podle dosavadní
úpravy. Podle nové úpravy by činil
1,300.000 K, takže plus činilo by něco přes
500.000 K.
Assistentům a konstruktérům
vysokých škol mají náležeti remunerace,
diety, slevy jízdného jako ostatním státním
úředníkům, též drahotní
přídavky nákupní, a to podle výše
platu, počítaje v to dvouleté přídavky.
Jest potřebí zákona
také pro případ, kdyby assistent nebo konstruktér
utrpěl úraz nebo následkem onemocnění
se ukázal neschopným vykonávati své
další povolání. V tomto případě
invalidity má mu býti zaručena renta ve výši
poslední remunerace, v případě částečné
invalidity má se užíti klíče
podle úrazového pojištění.
Přestoupí-li assistent
nebo konstruktér do jiné státní služby,
mají se mu započítati všechna léta
na vysoké škole od nabytí úplné
kvalifikace, a to jak do postupu, tak do pense, kdežto léta
před kvalifikací mají se mu počítati
pouze do pense. Při tom postupu nemá mu býti
vyměřeno nižší služné
nežli to, které měl posud na vysoké
škole.
Státně-zřízenecký
výbor vychází z názoru, že se
má započísti doba ta bez ohledu, zda byla
přerušena. Na lékařské fakultě
jsou případy, kde používají assistenti
naturálního bytu, stravy neb jiných výhod.
Tu by nebylo správno dávati do zákona, aby
se tyto požitky včítaly do služného
neb aktivního přídavku, nýbrž
přenechává se školské správě,
aby je podle poměrů, jakou mají hodnotu,
což souvisí s místními a časovými
okolnostmi, nebo zda jsou poskytovány za větší
výkonnost, vpočítala do přídavku
drahotního nebo osobního.
Zákon tento má platiti
od 1. dubna letošního roku jako zákon o úpravě
poměrů professorů vysokoškolských.
Návrh a elaborát státně-zřízeneckého
výboru byl dán výboru školskému,
který poznamenal, že ničeho proti němu
nenamítá se stanoviska školského, pouze
si přál určitější stylisace,
pokud se týče práv assistentů a konstruktérů,
stejných se státními úředníky.
V tom se vyhovělo, že se provedla určitější
stylisace. Dále si školský výbor přál,
aby byly v plenu předneseny 2 resoluce, a sice první
se týče úpravy právních poměrů
assistentů, konstruktérů a adjunktů
vysokoškolských, za kterýmžto účelem
má býti svolána anketa z kruhů professorů
a assistentů, konstruktérů a adjunktů
vysokoškolských, která by projednala úpravu
právní jak assistentů a konstruktérů,
tak i adjunktů vysokoškolských, a druhá
resoluce vyznívá v tom smyslu, aby se poskytla assistentům
a konstruktérům vysokoškolským okamžitě
drahotní výpomoc jednou pro vždy.
Zákon tento platí pro
muže i ženy, jak vyplývá ze samého
jeho ducha.
Předkládám vám,
slavné shromáždění, tedy jménem
státně-zřízeneckého výboru
tento návrh zákona, jímž má býti
odstraněna jedna z nejkřiklavějších
nespravedlností jedné kategorie jistě nejvíce
postižených vysokoškolských pracovníků,
a jest to naší povinností, jak sociální,
tak i povinnosti k vysokým školám, abychom
tento návrh státně-zřízeneckého
výboru i uvedené dvě resoluce zde v plenu
schválili. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní):
K slovu není nikdo přihlášen. Debata
je skončena. Přistoupíme k hlasování.
Prosím pány, aby zaujali svá místa.
(Děje se.) Budeme o předloze, která
má 7 paragrafů a je materií svou jednotná,
hlasovati najednou. Námitek proti tomu není. (Nebylo.)
Budeme hlasovati, jak jsem uvedl.
Kdo souhlasí s § 1.,
2., 3., 4., 5., 6. a 7. jakož i s nadpisem zákona,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. §§
1. až 7. jakož i nadpis zákona jsou schváleny.
Přeje si pan zpravodaj ke
druhému čtení slova?
Zpravodaj posl. dr. Lukavský:
Prosím, by do § 4. ve druhé větě
předposlední, místo slova "zákona"
bylo dáno "ministerského nařízení."
Předseda
(zvoní): Budeme hlasovati ve druhém čtení.
Kdo souhlasí s předlohou
přijatou právě v prvém čtení,
se změnou textovou, navrženou panem zpravodajem, aby
v § 4., a to v 7. řádku od konce místo
slova "zákona" bylo uvedeno "ministerského
nařízení", ve druhém čtení,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Zákon
je schválen také ve druhém čtení.
Přistoupíme k resolucím.
Ve zprávě výborové jsou navrženy
2 resoluce. Myslím, že snad číst jich
netřeba.
Kdo souhlasí s resolucemi
navrženými výborem, prosím, aby povstal.
(Děje se.)
To je většina; obě
resoluce jsou vyřízeny a tím tento odstavec
denního pořádku je vyčerpán.
Přistoupíme k dalšímu,
jímž je
3. zpráva školského
výboru o návrhu dra Jana Herbena a spol., aby byla
zřízena evangelická bohoslovecká fakulta
v Praze pro evangelíky v Čechách, na Moravě
a na Slovensku (tisk 662). Zpravodajem je pan prof. dr. Mareš.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. prof. dr. Mareš:
Slavné Národní shromáždění!
Školský výbor
pojednal o návrhu dra Jana Herbena a spol., aby byla zřízena
evangelická bohoslovecká fakulta v Praze. Důvody
pro to uvážil všechny, a já vám
je zde krátce přednesu.
První otázka, která
se zde naskýtá, jest, doporučuje-li se, aby
Národní shromáždění zřizovalo
theologický ústav, když máme před
sebou otázku poměru církve ke státu.
Ale odpověď na tuto otázku je příliš
vzdálená, takže jest třeba vyhověti
potřebám, které naléhají. Čeští
evangeličtí bohoslovci konali dosud svá studia
na německých theologických ústavech,
zejména ve Vídni. Jak je vám známo,
byli vysokoškolští posluchači z německých
universit a fakult vypuzeni. Čeští bohoslovci
čekají, aby mohli ve svých studiích
pokračovati. Je tedy zřízení evangelické
fakulty bohoslovecké naléhavé, alespoň
pro ně. Záleží tu ještě
na jiné věci. Na německých theologických
ústavech nebyli čeští bohoslovci evangeličtí
vychováváni duchem českým, naopak
podléhali velmi často německému duchu.
Zaváděla se svárlivost mezi ně a odcizovali
se českému duchu. Jest tedy jaksi potřebou
národní také, aby čeští
evangeličtí bohoslovci byli vychováváni
v duchu národním. Konečně bychom mohli
také uvésti ještě to, že čeští
bohoslovci evangeličtí, budou-li míti samostatný
ústav bohoslovecký, mohou se věnovati historii
českého hnutí náboženského,
budou moci studovati theologické traktáty, o kterých
dosud naši historikové jen letmo se zmiňovali.
Může zde býti tudíž také
tento vědecký historický motiv.
Nyní přijde otázka
praktická: "Je-li zapotřebí evangelických
theologů?" V Čechách, na Moravě
a ve Slezsku jest více než 150.000 evangelíků.
Tito evangelíci byli rozděleni dosud na 2 církve;
na generálním sněmu však, který
konaly 17. prosince minulého roku, sjednotily se tyto církve
a chtějí založiti jednotnou československou
církev evangelickou, bratrskou církev evangelickou
a chtějí se vrátiti k české
konfesi, jak byla zřízena v XVI. století.
Mnohem více evangelíků
jest na Slovensku, asi na 600.000. Evangelíci slovenští
mají dosud svůj theologický ústav
v Bratislavě, ale to jest autonomní církevní
ústav nebo akademie. Oni si přejí, aby tento
theologický ústav, tato akademie byla zachována
v dosavadní autonomní formě s tou podmínkou,
že jí poskytnuty budou subvence a právo veřejnosti,
čehož dosud požívala také v Uhrách.
Při tom však přejí si a souhlasí
s tím, aby byla evangelická theologická fakulta
zřízena v Praze, a chtějí posílati
své bohoslovce na vyšší studia theologická
na tuto theologickou fakultu v Praze.
To jest také důležitý
motiv, abychom tuto fakultu bohosloveckou zřídili
a sice také pro Slovensko.
Při té příležitosti
bych upozornil, že by bylo třeba také pomýšleti
na zřízení katolické theologické
fakulty pro katolíky slovenské a sice z důvodů,
které jsou na jevě: aby katoličtí
kněží slovenští nabývali
také v československém ústavu
svého vychování a ne tak, jako dosud.
Ve školském výboru
byl učiněn návrh, aby evangelická
theologická fakulta v Praze nesla jméno Husovo.
Jest možno proti tomuto návrhu činiti námitky,
ku př., že by se tím Hus jaksi přisuzoval
jen evangelíkům, kdežto přece osoba
Husova má náležeti celému národu.
Také by se mohlo namítnout, že zcela nový
ústav nemá vlastně žádné
souvislosti s touto velkou osobností dávného
středověku a kromě toho, že Hus sám
se pokládal za katolíka, sice jinak by nebyl šel
před církevní sněm, kam jíti
nemusil. Tyto námitky možno ale vyvážit
důvody, které mluví pro to. Přece
jen Hus vznítil hnutí náboženské
v českém národě, které bylo
počátkem evangelické reformace. Kromě
toho evangelická theologická fakulta v Praze chce
se vrátit k starému husitství a může
toto staré husitství representovat před cizími
evangelickými církvemi, zvláště
před Anglií, odkud vlastně celé husitské
hnutí vzalo svůj původ. Kromě toho
bych upozornil, že tím jménem se dává
té theologické fakultě velký a těžký
úkol: že totiž musí svému úkolu
tak čestně dostáti, aby to jméno tím
netrpělo. Právě z toho důvodu také
jsme nedávno theologické fakultě v Olomouci
přiznali jméno Cyrillo-Methodějské.
Ovšem to jméno má zde jiný smysl, ale
přece jen má také svůj smysl.