Úterý 8. dubna 1919

Poněvadž jedná se o stylistickou změnu, navrhuji pojetí této stylistické změny do zákona do § 1., který by pak zněl takto:

"Pro úřad notáře v území Československé republiky na Slovensku, pokud není způsobilých žadatelů, vykazujících podmínky podle § 2. zák. čl. XXXV. z r. 1874, jsou způsobilí také žadatelé, kteří jsou příslušníci Československé republiky, vyhovují podmínkám § 6. not. řádu atd." V tom ostatním již stylisace bude nezměněna.

A ještě jednu stylistickou změnu hned navrhuji, aby nebylo nejmenší pochybnosti, kterého úřadu se nový zákon týká.

Jak již při prvním referátu svém o první navržené částečné změně notářského řádu jsem si dovolil uvésti, jest úřad notáře na Slovensku stavěn jinak, než úřad notáře u nás: jde o úřad "veřejných notářů" v Uhrách a tedy také na Slovensku. My ovšem, měníce notářský řád, z důvodů jednotné nomenklatury přijali jsme pro veřejné notáře na Slovensku úřední titul notáře. Ovšem, že zákon sám nenabyl ještě účinnosti, a aby tedy v mezidobí a vůbec vzhledem k obvyklosti názvu veřejných notářů nebylo nejmenší pochybnosti, kterých notářů se tato naše změna týká, doporučuji, aby do hlavičky zákona pojato bylo označení vedlejší "veřejných notářů", takže by pak nadpis zákona zněl: "Zákon ze dne .......... 1919, o způsobilosti k notářskému úřadu" (veřejných notářů) na Slovensku, tím bude každá nejasnost odstraněna. Připomínám, že tuto změnu, jak ministerstvem spravedlnosti požadovanou, tak i v hlavičce zákona uvedenou, pojímám do návrhu svého za úplného souhlasu pánů kolegů ze Slovenska, kteří s těmito změnami úplně souhlasí, a ovšem také za souhlasu právního výboru, který v poradě ad hoc svolané, se změnou touto úplně souhlasí.

Navrhuji tedy, aby předloha zákona byla přijata tak, jak jest navržena, ovšem se stylistickými změnami; jest to jen vysvětlení. resp. doplnění, jak jsem si je dovolil přednésti.

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata jest skončena. Přistoupíme k hlasování. Prosím pány, by zaujali svá místa.

Hlasovati budeme o celém zákoně, poněvadž má tři paragrafy, a současně o nadpisu zákona.

Námitky proti tomu nejsou.

Budeme hlasovat o § 1. a sice s doplňkem, který ve druhé řádce za slovy "na Slovensku" navrhuje pan zpravodaj jako vložku: "pokud není způsobilých žadatelů, vykazujících podmínky podle § 2. z. čl. XXXV. z r. 1874" a dál s doplňkem ve hlavičce, tam, kde jest řeč o způsobilosti k notářskému úřadu, aby tam bylo v závorce uvedeno: "veřejných notářů"? Kdo souhlasí s §§ 1., 2., 3. a titulem zákona v té formě, jak jsem právě uvedl, prosím, by povstal. (Děje se.) To jest většina.

Paragrafy 1., 2. a 3., jakož i nadpis zákona, jsou schváleny.

Přeje si pan zpravodaj ke druhému čtení slova?

Zpravodaj posl. dr. Klouda: Nikoliv.

Předseda: Kdo souhlasí se zákonem právě v 1. čtení přijatém, také ve 2. čtení, prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina. Zákon jest schválen také ve 2. čtení. Tím tento odstavec denního pořádku jest vyřízen.

Přistoupíme k odstavci dalšímu, jimž jest

2. zpráva výboru státně-zřízeneckého o návrhu člena Nár. shromáždění dra Fr. Lukavského a soudruhů na úpravu poměrů assistentů na vys. školách. Tisk č. 725.

Zpravodajem jest člen Nár. shromáždění dr. Lukavský. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj dr. Lukavský: Slavné Nár. shromáždění!

Výbor státně-zřízenecký předkládá vám návrh zákona na úpravu hmotných poměrů assistentů a konstruktérů vysokoškolských. Nedotýká se návrh tento nikterak služebně-právních poměrů, nýbrž jen hmotných. Právní poměry assistentů a konstruktérů vysokoškolských jsou stanoveny nařízením ministerským ze dne 1. ledna 1897 a hmotné nynější poměry assistentů a konstruktérů jsou stanoveny min. nařízením ze dne 24. srpna 1910. Podle ustanovení právních jsou kategorie assistentů vysokoškolských jednak s plnou kvalifikací a jednak bez ní. A tu podle poslední úpravy z r. 1910 mají ti, kteří mají úplnou kvalifikaci, t. j. doktorát nebo státní zkoušky pro střední školy, základní svůj plat 1700 K, pak 2 dvouleté přídavky po 300 K a další 2 dvouleté přídavky po 400 K, takže mohou dosáhnouti po 8leté službě nejvyšší remunerace - jak se praví v nařízení, ročního adjuta - nejvýše 3100 K. Postavení assistentů a konstruktérů vysokoškolských jest tím zvláštní, že to nejsou státní úředníci, avšak vždycky každým nařízením byl jím přiznán charakter státních úředníků. Když však se upravovaly poměry professorů středoškolských a úředníků státních, vždycky byli assistenti a konstruktéři vysokoškolští vysunuti právě tím, že nebyli zařaděni mezi úředníky státní. Poměry této kategorie byly neudržitelny před válkou a samotná vláda vídeňská z podnětu českých poslanců uznávala, že se musí něco v otázce té státi, že se musí poměry zlepšiti a byly vykonány již také počátky, aby toto zlepšení bylo provedeno. Přišla válka, politický převrat a tyto snahy nebyly realisovány. Dnes jest naší povinností, tyto snahy uskutečniti nejen ze smyslu pro sociální spravedlnost, nýbrž také v zájmu našich škol, poněvadž jest velké nebezpečí, že naše vysoké školy, kdyby tento dosavadní stav potrval dále, budou vůbec bez assistentů a konstruktérů, ježto z dosavadních příjmů nemohou býti naprosto živi.

Výbor státně-zřízenecký předkládá vám následující návrh o úpravě hmotných poměrů assistentů a konstruktérů vysokoškolských: U té kategorie. kteráž podle § 1. min. nařízení z r. 1897 vykazuje úplnou aprobaci, mají tedy doktorát, resp. státní zkoušky pro střední školy, navrhuje se, aby požívala ročního adjuta podle nejnižšího stupně X. hodn. třídy, tedy 2200 K plus aktivitní přídavek. K tomu by přistupovaly bienálky, t. j. dvouleté přídavky, a to po 400 K, další pak 2 po 600 K. Assistenti vysokoškolští bez úplné kvalifikace, - konstruktérů bez zkoušek není, - kteří jsou přibíráni jen ve výjimečných případech, když není dosti aprobovaných - by požívali příjmů ročního adjuta nejnižšího stupně IX. hodn. třídy s aktivitním přídavkem. To jsou základní rysy nynější úpravy hmotné této kategorie státních zaměstnanců.

Přiznává se jim opět charakter státních úředníků. Nejsou zařaděni mezi státní úředníky, ale v tom, že se jim přiznává základní nejnižší stupeň X. a XI. hodnostní třídy, spočívá výhoda, že při každé příští úpravě poměrů státních úředníků bude již eo ipso provedena též úprava této kategorie zaměstnanců a nebudou z úpravy takové vysunováni, jako, bohužel, dosud se dálo.

Vysokým školám záleží na tom, aby měly assistentské a konstruktérské síly co nejsvěžejší a proto již nařízení z r. 1897 mluví tak, že se brzdí příliš dlouhé ustanovení. Po šestiletém ustanovení může assistent nebo konstruktér zůstati jen se svolením ministerstva, poněvadž jest skutečným zájmem vysoké školy, aby tyto síly nebyly ustanovovány na dlouhou dobu nebo dokonce trvale.

Celkový náklad na všech vysokých školách u nás, universitách i technikách, jest přes 800.000 K podle dosavadní úpravy. Podle nové úpravy by činil 1,300.000 K, takže plus činilo by něco přes 500.000 K.

Assistentům a konstruktérům vysokých škol mají náležeti remunerace, diety, slevy jízdného jako ostatním státním úředníkům, též drahotní přídavky nákupní, a to podle výše platu, počítaje v to dvouleté přídavky.

Jest potřebí zákona také pro případ, kdyby assistent nebo konstruktér utrpěl úraz nebo následkem onemocnění se ukázal neschopným vykonávati své další povolání. V tomto případě invalidity má mu býti zaručena renta ve výši poslední remunerace, v případě částečné invalidity má se užíti klíče podle úrazového pojištění.

Přestoupí-li assistent nebo konstruktér do jiné státní služby, mají se mu započítati všechna léta na vysoké škole od nabytí úplné kvalifikace, a to jak do postupu, tak do pense, kdežto léta před kvalifikací mají se mu počítati pouze do pense. Při tom postupu nemá mu býti vyměřeno nižší služné nežli to, které měl posud na vysoké škole.

Státně-zřízenecký výbor vychází z názoru, že se má započísti doba ta bez ohledu, zda byla přerušena. Na lékařské fakultě jsou případy, kde používají assistenti naturálního bytu, stravy neb jiných výhod. Tu by nebylo správno dávati do zákona, aby se tyto požitky včítaly do služného neb aktivního přídavku, nýbrž přenechává se školské správě, aby je podle poměrů, jakou mají hodnotu, což souvisí s místními a časovými okolnostmi, nebo zda jsou poskytovány za větší výkonnost, vpočítala do přídavku drahotního nebo osobního.

Zákon tento má platiti od 1. dubna letošního roku jako zákon o úpravě poměrů professorů vysokoškolských.

Návrh a elaborát státně-zřízeneckého výboru byl dán výboru školskému, který poznamenal, že ničeho proti němu nenamítá se stanoviska školského, pouze si přál určitější stylisace, pokud se týče práv assistentů a konstruktérů, stejných se státními úředníky. V tom se vyhovělo, že se provedla určitější stylisace. Dále si školský výbor přál, aby byly v plenu předneseny 2 resoluce, a sice první se týče úpravy právních poměrů assistentů, konstruktérů a adjunktů vysokoškolských, za kterýmžto účelem má býti svolána anketa z kruhů professorů a assistentů, konstruktérů a adjunktů vysokoškolských, která by projednala úpravu právní jak assistentů a konstruktérů, tak i adjunktů vysokoškolských, a druhá resoluce vyznívá v tom smyslu, aby se poskytla assistentům a konstruktérům vysokoškolským okamžitě drahotní výpomoc jednou pro vždy.

Zákon tento platí pro muže i ženy, jak vyplývá ze samého jeho ducha.

Předkládám vám, slavné shromáždění, tedy jménem státně-zřízeneckého výboru tento návrh zákona, jímž má býti odstraněna jedna z nejkřiklavějších nespravedlností jedné kategorie jistě nejvíce postižených vysokoškolských pracovníků, a jest to naší povinností, jak sociální, tak i povinnosti k vysokým školám, abychom tento návrh státně-zřízeneckého výboru i uvedené dvě resoluce zde v plenu schválili. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen. Debata je skončena. Přistoupíme k hlasování. Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.) Budeme o předloze, která má 7 paragrafů a je materií svou jednotná, hlasovati najednou. Námitek proti tomu není. (Nebylo.) Budeme hlasovati, jak jsem uvedl.

Kdo souhlasí s § 1., 2., 3., 4., 5., 6. a 7. jakož i s nadpisem zákona, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina. §§ 1. až 7. jakož i nadpis zákona jsou schváleny.

Přeje si pan zpravodaj ke druhému čtení slova?

Zpravodaj posl. dr. Lukavský: Prosím, by do § 4. ve druhé větě předposlední, místo slova "zákona" bylo dáno "ministerského nařízení."

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati ve druhém čtení.

Kdo souhlasí s předlohou přijatou právě v prvém čtení, se změnou textovou, navrženou panem zpravodajem, aby v § 4., a to v 7. řádku od konce místo slova "zákona" bylo uvedeno "ministerského nařízení", ve druhém čtení, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina. Zákon je schválen také ve druhém čtení.

Přistoupíme k resolucím. Ve zprávě výborové jsou navrženy 2 resoluce. Myslím, že snad číst jich netřeba.

Kdo souhlasí s resolucemi navrženými výborem, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina; obě resoluce jsou vyřízeny a tím tento odstavec denního pořádku je vyčerpán.

Přistoupíme k dalšímu, jímž je

3. zpráva školského výboru o návrhu dra Jana Herbena a spol., aby byla zřízena evangelická bohoslovecká fakulta v Praze pro evangelíky v Čechách, na Moravě a na Slovensku (tisk 662). Zpravodajem je pan prof. dr. Mareš. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. prof. dr. Mareš: Slavné Národní shromáždění!

Školský výbor pojednal o návrhu dra Jana Herbena a spol., aby byla zřízena evangelická bohoslovecká fakulta v Praze. Důvody pro to uvážil všechny, a já vám je zde krátce přednesu.

První otázka, která se zde naskýtá, jest, doporučuje-li se, aby Národní shromáždění zřizovalo theologický ústav, když máme před sebou otázku poměru církve ke státu. Ale odpověď na tuto otázku je příliš vzdálená, takže jest třeba vyhověti potřebám, které naléhají. Čeští evangeličtí bohoslovci konali dosud svá studia na německých theologických ústavech, zejména ve Vídni. Jak je vám známo, byli vysokoškolští posluchači z německých universit a fakult vypuzeni. Čeští bohoslovci čekají, aby mohli ve svých studiích pokračovati. Je tedy zřízení evangelické fakulty bohoslovecké naléhavé, alespoň pro ně. Záleží tu ještě na jiné věci. Na německých theologických ústavech nebyli čeští bohoslovci evangeličtí vychováváni duchem českým, naopak podléhali velmi často německému duchu. Zaváděla se svárlivost mezi ně a odcizovali se českému duchu. Jest tedy jaksi potřebou národní také, aby čeští evangeličtí bohoslovci byli vychováváni v duchu národním. Konečně bychom mohli také uvésti ještě to, že čeští bohoslovci evangeličtí, budou-li míti samostatný ústav bohoslovecký, mohou se věnovati historii českého hnutí náboženského, budou moci studovati theologické traktáty, o kterých dosud naši historikové jen letmo se zmiňovali. Může zde býti tudíž také tento vědecký historický motiv.

Nyní přijde otázka praktická: "Je-li zapotřebí evangelických theologů?" V Čechách, na Moravě a ve Slezsku jest více než 150.000 evangelíků. Tito evangelíci byli rozděleni dosud na 2 církve; na generálním sněmu však, který konaly 17. prosince minulého roku, sjednotily se tyto církve a chtějí založiti jednotnou československou církev evangelickou, bratrskou církev evangelickou a chtějí se vrátiti k české konfesi, jak byla zřízena v XVI. století.

Mnohem více evangelíků jest na Slovensku, asi na 600.000. Evangelíci slovenští mají dosud svůj theologický ústav v Bratislavě, ale to jest autonomní církevní ústav nebo akademie. Oni si přejí, aby tento theologický ústav, tato akademie byla zachována v dosavadní autonomní formě s tou podmínkou, že jí poskytnuty budou subvence a právo veřejnosti, čehož dosud požívala také v Uhrách. Při tom však přejí si a souhlasí s tím, aby byla evangelická theologická fakulta zřízena v Praze, a chtějí posílati své bohoslovce na vyšší studia theologická na tuto theologickou fakultu v Praze.

To jest také důležitý motiv, abychom tuto fakultu bohosloveckou zřídili a sice také pro Slovensko.

Při té příležitosti bych upozornil, že by bylo třeba také pomýšleti na zřízení katolické theologické fakulty pro katolíky slovenské a sice z důvodů, které jsou na jevě: aby katoličtí kněží slovenští nabývali také v československém ústavu svého vychování a ne tak, jako dosud.

Ve školském výboru byl učiněn návrh, aby evangelická theologická fakulta v Praze nesla jméno Husovo. Jest možno proti tomuto návrhu činiti námitky, ku př., že by se tím Hus jaksi přisuzoval jen evangelíkům, kdežto přece osoba Husova má náležeti celému národu. Také by se mohlo namítnout, že zcela nový ústav nemá vlastně žádné souvislosti s touto velkou osobností dávného středověku a kromě toho, že Hus sám se pokládal za katolíka, sice jinak by nebyl šel před církevní sněm, kam jíti nemusil. Tyto námitky možno ale vyvážit důvody, které mluví pro to. Přece jen Hus vznítil hnutí náboženské v českém národě, které bylo počátkem evangelické reformace. Kromě toho evangelická theologická fakulta v Praze chce se vrátit k starému husitství a může toto staré husitství representovat před cizími evangelickými církvemi, zvláště před Anglií, odkud vlastně celé husitské hnutí vzalo svůj původ. Kromě toho bych upozornil, že tím jménem se dává té theologické fakultě velký a těžký úkol: že totiž musí svému úkolu tak čestně dostáti, aby to jméno tím netrpělo. Právě z toho důvodu také jsme nedávno theologické fakultě v Olomouci přiznali jméno Cyrillo-Methodějské. Ovšem to jméno má zde jiný smysl, ale přece jen má také svůj smysl.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP