Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Neběží nám o svévolné a chtivé rozšíření území na úkor práva národního sebeurčení, které dobře znali čeští politikové již v padesátých letech minulého století; běží zde o odčinění křivd spáchaných na nás ve stoletích hlubokého našeho porobení a úplné bezbrannosti.

Právě tak nemá nic činiti s imperialismem, přihlásili-li se uherští Rusínové svobodně a sami od sebe o připojení k české republice, a jsme-li hotovi přihlášku tu přijmouti i za jisté jejich autonomie národnostní a kulturní; bude tím umožněno vítané bezprostřední spojení našeho státu s Rumunskem.

V československém státě takto vybudovaném budou i jiné národnosti, avšak jen jako úlomky a menšiny; vlastní jejich národní státy, zbudované na zásadě práva sebeurčení, budou jinde, mimo československý stát. Jazyk a kulturní život těchto menšin bude úplně zabezpečen; jejich rovné právo a občanské svobody ve veřejném životě budou zajištěny, jakož vůbec československá republika bude státem občansky i národnostně spravedlivým, jak jmenovitě již ukázal její zákon o volbě do obcí se zastoupením menšin - vše to při vůdčím postavení československého národa a jeho jazyka. Byl to zajisté český národ, který již v minulosti na témž území vybudoval si český stát; byl to český národ, který myšlenku jeho obnovení udržoval, a český národ je to také, jenž sám ruku v ruce s větví slovenskou starý svůj stát si zase obnovil.

Přejeme si a věříme, že národnostní menšiny v našem státě, v loyalitě a respektu k jeho existenci, k jeho právům a zákonům budou společně s námi pracovati o všestranném jeho vývoji a zdaru.

Německá menšina usiluje odtrhnouti různá území od československého státu a vybudovati si na nich t. zv. Deutschböhmen v Čechách a Sudetenland na Moravě a ve Slezsku, na československém státě nezávislých, případně spojených s Německým Rakouskem nebo s Německem samotným. Nedbá při tom, že jde o území, jež statisíce českého dělnictva, zemědělstva, živnostnictva i úřednictva, české školy soukromé i veřejné, české spolky a politické organisace a velký český majetek nemovitý činí územími národnostně smíšenými; nedbá, že nový spravedlivý soupis lidu na základě řeči mateřské již začal drtivě bortit fikci o nějakém uzavřeném území německém; chce to bez věcné potřeby, jen proto, že se vzpírá bývalé své privilegované postavení zaměniti za poctivé rovné právo; chce zeměpisný útvar takové nesouvislosti, že provésti jej bylo by možno jen uvržením různých služebností na území československého státu, tedy porušením jeho suverenity; nad to byl by náš stát zbaven hranic, jež mu dala sama příroda - horstev, jež chránila ho od nepaměti historie a v jejichž kotlině žil po věky v jednotě a ve společné obraně s německou přistěhovalou menšinou. Německá menšina chce roztrhati přirozený celek zeměpisný i hospodářský, jakým jsou Čechy, Morava i Slezsko a, nedbajíc ohrožení celého státu a zkázy své vlastní, usiluje vydati tisíciletý společný vývoj hospodářský úplnému rozvratu. Vyhověti českým Němcům bylo by tolik, jako odměniti německý národ za jeho chování ve válce rozšířením jeho državy a potrestati národ československý za jeho věrnost a hrdinnost, s níž ve svých zemích stál samojediný, opuštěn jsa právě od těch druhých národnostních menšin a vydán dokonce jejich nepřátelským činům.

Odmítáme nárok polského státu na celé území těšínské ve Slezsku. Nárok ten dotýká se našeho práva historického i přirozeného, a jeho vyplnění přineslo by újmu našim národním zájmům, ohrozilo by náš život hospodářský a přerušilo by naši spojitost se Slovenskem.

Jen jako historický celek s územím úplným a neztenčeným, rozšířeným nad to tak, jak již naznačeno, můžeme skýtati záruku za vyplnění tolikerých nadějí, kladených ve svobodu našeho národa, přihlásiti se k plné odpovědnosti za vývoj budoucí, jakož i převzíti na sebe možnost i povinnost všelikých závazků rázu hospodářského.

Avšak i náš národ sám bude míti své menšiny ve světě mimo své hranice - bude míti ohromnou menšinu ve Vídni, jež stále až do této chvíle jest utiskována a znásilňována, a velikou menšinu v dolních Uhrách, která až doposud jest bez práv, dohromady přes tři čtvrti milionu; tu vedle případných mírových ustanovení o mezinárodní ochraně menšin dovedou ještě i vliv a prostředky československého státu samého zameziti jakékoliv utiskování; u statisíců Čechoslováků v Severní Americe postačí tak, jak byly svou účinnou věrnost k národu ve válce prokázaly, soustavné styky hospodářské a kulturní; a české menšiny v Rusku a česká emigrace vůbec zajistily si tak, jak se ve válce osvědčily, nejpevnější vztahy mezi sebou a národem.

"Pán Čech jest pánem Evropy", zní známý výrok Bismarckův; citoval jste jej i Vy, pane presidente. Nuže, především chceme a musíme býti pánem Čech my sami, ne ovšem proto, že bychom chtěli být pánem Evropy, nýbrž proto, že nechceme, aby se jím stal někdo jiný. Historická skutečnost, že Prusko začalo růsti teprve, když obralo českou korunu o Kladsko a Slezsko, a že veliké Německo vzniklo teprve, když staré svobody české ve skutečnosti byly cele potlačeny, mluví výstražným hlasem k Evropě. Ve "Svazu národů" jako záruce světového míru budeme znamenati o tolik více, oč vzrosteme tím, že staneme se zase doma svými pány.

K této úloze však, býti v nové organisaci Evropy překážkou proti všelikým choutkám velkoněmeckým pro ten případ, že by ani nynější zhroucení nestačilo přetvořiti charakter německého národa, chceme býti řádně připraveni na venek i uvnitř.

Na venek - to znamená především těsný přátelský poměr k slovanským našim sousedům: Na sever k obnovenému státu polskému a na jih k přetvořenému státu jihoslovanskému - k Jugoslavii. Doznáváme otevřeně, že o takové přátelství v budoucnosti stojíme, a věříme, že k němu dojde, neboť nad okamžité nesnáze, nad dočasné rozpory i krvavé srážky - bolno nám slovo to vysloviti - vynikne mocné skupenství společných zájmů hospodářských, ale i kulturních a mravních; budoucnost sotva daleká ukáže potom také, že obrana, vedená touto trojicí slovanských států společně, jest i snazší i mocnější.

S Poláky budeme v každém případě přímými sousedy; abychom byli jimi i s Jihoslovany, bude potřebí nedostatky přirozených poloh uměle nahraditi. Koridor, jenž by v dostatečné šíři spojoval oba tyto státy a umožnil nám nad to přímý přístup k moři, jest stále nejlepší a nejproveditelnější cestou k tomu, a na štěstí území, jehož by vyžadoval, není hustě obydleno, a nad to sídlí na něm i slovanské obyvatelstvo. "Věrnost za věrnost" - přísahali jsme si s bratřími jihoslovanskými v dubnu roku 1918 v Praze. Té přísaze zůstaneme věrní a rádi bychom ji měli vtělenu co nejdříve i ve vzájemných vztazích mezistátních.

Rádi a bez váhání navážeme přátelské styky nebo svazky ještě i s jinými státy střední Evropy, jakmile se ukáže jejich účelnost a možnost.

Dožadujeme-li se zmezinárodnění Labe, Dunaje, Odry a Visly po celém jejich toku až na svobodné moře, jakož i železných drah z Bratislavě po území uherském a od našich hranic po území německo-rakouském až ke hranicím Jugoslavie a z Brodu nad Lesy přes Norimberk do Štrasburku, činíme tak především proto, že chceme býti platnou složkou příštího světového míru i světového řádu a světového závodění hospodářského i kulturního. Není to jen vlastní zabezpečení nás samé, je to i vůle zabezpečiti klid ve střední Evropě.

Vrcholným bodem nové organisace Evropy i světa má býti "Svaz národů". Aby jím byl skutečně a účinně, musí býti položen na bezpečný a solidní základ plného a spravedlivého uspokojení potřeb a podmínek trvalé státní samostatnosti především oněch národů, které byly až doposud nesvobodny a jejichž smysl pro právo a demokracii řekl jim ihned, na kterou stranu ve válce se mají dáti, a z jejichž zeměpisné polohy plynou jim nejen obzvláštní povinnosti, nýbrž i jistá práva.

Stejně s Vámi, pane presidente, máme trvale ve vděčné paměti všecko, čím ať přímo, ať nepřímo k našemu vysvobození přispěly Francie, Italie, Anglie, Spojené státy americké, Japonsko, Řecko, Kuba, a spojenectví Vámi získaná věrně zachováme. Ve státech těch mohla česká otázka býti propagována již dlouho před válkou samou; jest již u těch národů řada osob zvučného jména národního i světového, které se netajily svými sympatiemi k našemu národu, a které k jeho osvobození přispívaly slovem i pérem. Když vypukla válka, sémě, které bylo zaseto, počalo vzcházeti.

Umožnivše na své půdě politickou československou propagandu a povolivše československým příslušníkům i zajatcům výminečně příznivé postavení, státy ty umožnily a politicky i mezinárodně zlegitimovaly na konec i samostatnou československou armádu jako dohodovou složku, jež spoluvede válku. Poučujete nás ve Svém poselství povšechně, pane presidente, kterak se chovaly jmenované státy k naší věci, a jak který reelně nám přispěl mezinárodně politicky i vojensky, výslovně jste za našeho potlesku uvedl jméno presidenta Wilsona; vzpomínáme řeči presidenta republiky francouzské Poincaréa a řeči ministerského předsedy italského Orlanda, kterými dodali mezinárodní váhy slavnostem odevzdání praporů československým plukům. Rádi opakujeme si všecky závažné projevy i státníků velkobritských, nejnověji uznání ministerského předsedy Lloyda Georgea.

Osmého prosince 1870 čeští poslanci, vedení drem Františkem Lad. Riegrem, protestovali proti úmyslu Pruska anektovati Alsasy a Lotrinsko. Francie se za tento ojedinělý projev Čechům rytířsky odvděčila: Byla první, která v této světové válce uznala Československou Národní radu v Paříži; a důsledně setrvává v prvé řadě našich zahraničních přátel. Tím, že Alsasy a Lotrinsko zase patří Francii, historie období let 1870 - 1918 jakoby byla čestně a radostně uzavřena i pro náš národ samotný.

Bylo by křivdou tím větší, čím hroznější byla katastrofa Belgie i tragedie národa srbského a čím nezměrnější neštěstí národa ruského, kdyby Národní shromáždění jich zde nevzpomnělo. Belgie, jež nemohla snésti zákeřného přepadení Německem, dovedla setrvati ve válce mužně a obětovně až do konce. Národ srbský dodržel věrnost rytířskou a projevil hrdinnost junáckou. A bylo-li Rusku historií usouzeno, aby vedle Francie vzdorovalo a poutalo Německo a Rakousko-Uhersko na tak dlouho, nežli si Anglie, odvrhnouc všecky dosavadní své tradice, vzbuduje mocnou a dokonalou armádu, a nežli vstoupí na bojiště i sama Severní Amerika, pak dostálo Rusko té úloze úplně, obětovavši jí svou vnější mohutnost a svůj vnitřní mír; a doba ta stačila také k tomu, aby i naše otázka za hranicemi mohla vyrůsti v činitele. Pevnou je naše víra a skálopevným naše přesvědčení, že se Rusko i mezinárodně povznese opětně k veliké úloze na prospěch Slovanstva, demokracie a civilisace.

Národní shromáždění jest si vědomo, že práce o vnitřní vybudování československé republiky nebude snadná. Nikoli proto, že by náš národ neměl k tomu podmínek duševních, anebo že by nebyly podle toho přírodní podmínky jeho zemí. Schopnosti udržeti si svou národní existenci ukázal, když snesl systém bělohorského habsburského vítěze z roku 1620, jenž, míře na samu jeho existenci, potrval nad ním skoro dvě stě let; schopnosti své povznésti se z následků tohoto vytrvalého hubení vlastní silou a vlastní prací bez pomoci svého státu, jejž skutečně byl ztratil, a proti neutajované nepřízni a zlobě státu rakouského, v jehož područí se octl, ukázal tím, že za několik desítiletí dovedl se vnitřně vyvinouti a zorganisovati na výši, jakou mají všichni západoevropští národové, jejichž vývoj dál se normálně bez otřásajících poruch a násilných přerušení. Vskutku má náš národ kromě šlechty všecky společenské složky: má i střední stav živnostenský, má i svou třídu rolnickou, má i svou třídu dělnickou, a každá z nich je početná a dobře zorganisována; má i svůj veliký průmysl a veliký obchod, i svůj veliký peněžní svět. V přírodních pak podmínkách mají naše země pod korou svojí bohatá ložiska uhlí a kovů, a proto mohl se v nich vypěstiti i veliký průmysl železářský a strojnický; na povrchu svém vedle bohatých a širých lesů mají úrodná pole, jež svými plody umožňují nejen výživu obyvatelstvu, nýbrž i velkoprůmysl cukerní, lihový, sladovnický a pivovarský, před válkou vesměs jména světového; stejnému jménu již odedávna těší se i české sklářství.

Ale běda, všecko toto čtyřletá válka zpustošila dokonale, třebaže tentokráte naše země nestaly se přímými jejími bojišti. Neboť řádil v zemích těch zvláštní válečný nepřítel: Sám stát rakousko-uherský, obě jeho vlády a nejvyšší jeho vojenské velitelství.

O tom, jak tímto vnitřním nepřítelem jsou země naše vydrancovány, svědčí skutečnosti, že země plné uhelných ložisek nemají uhlí, obyvatelstvo jejich že snáší zimu a jejich továrny že stojí; že není surovin, jež by továrny a živnosti mohly zpracovávati, pokud by si trochu otopu už sehnaly; že není čím opraviti stroje staré a z čeho vyráběti stroje nové; že naše železnice nemají lokomotiv ani vozů; že naše zemědělství nemá hnojiv, nemá s dostatek osiva, nemá koní ani jiného dobytka; že není látky, z níž by se lidé u nás oděli, není plátna, z něhož by si zhotovili prádlo, není kůže, aby si mohli poříditi obuv; že není u nás oleje, ani nití atd. atd.

Na poli finančním zdědili jsme poloprázdné pokladny státních úřadů, za to však miliardové spousty papírových peněz natištěných Rakousko-Uherskou bankou; znehodnocená rakouská koruna koná u nás své zhoubné dílo hospodářské i sociální s neúprosnou přesností a vytrvalostí. Tak země, jež se před válkou vyznamenávaly čilým ruchem výrobním i obchodním, jež měly i slušný vývoz a mohly se vykazovati poměrným blahobytem svého obyvatelstva, vypadají dnes, jako by přešla přes ně nějaká hrůzná zhouba neslyšitelná a neviditelná, ale hluboce vrývající své strašlivé stopy do veškerého jejich života.

Ale co je nejsmutnější, že není dosti potravin - není mouky, masa, mléka, tuků; široké vrstvy žalostně strádají a počet rodin ohrožených na holém svém bytí denně se množí; a při tom pro nemocné není již dávno léků.

Nechybí československé republice, jejímu obyvatelstvu přírodních ani duševních možností, i vůle jeho je nejlepší, ale za tohoto stavu vnitřní zkázy bylo by jeho hospodářské obrození nad jeho síly, kdyby byla ponechána sama sobě.

Nedožadujeme se milosti ani darův od nikoho, jako jste se nedožadoval Vy, pane presidente, a Vaše družina za hranicemi; žádáme a také očekáváme od spojeneckých mocí pouze ruky pomocné. Třebas i přiměřená kvota, kterou se nevyhýbáme vzíti na sebe z předválečných státních dluhů bývalé říše rakousko-uherské, bude rozmnožena novými státními úvěry naší republiky, jež se při jejích počátečních nesnázích a těžkostech ukáží nutnými, náš stát bude pořád dlužníkem, který bude nejen chtíti, nýbrž bude i moci činiti zadost řádně a přesně veškerým povinnostem a závazkům vůči svým věřitelům. Zeměpisná poloha československých zemí, jež učiní je v pravdě srdcem Evropy, a jejich dráhy železné průvozními traťmi světového významu, jejich krásy přírodní, jakož i četné lázně, které byly již před válkou lázněmi světovými, budou dalšími bezpečnými činiteli mocného hospodářského rozkvětu i finanční síly československé republiky.

Československý stát dožaduje se rychlé a vydatné potravinné pomoci od svých spojenců také proto, aby mohl jistěji zachovati veřejný klid a občanský mír doma.

Dosavadní vnitřní vývoj československé republiky vyznačoval se tím, že všecky politické strany a sociální třídy, jako si byly podaly ruce k rozbití rakousko-uherských pout, setrvaly v koalici té i po prohlášení československé republiky v jejím zájmu, pro vnitřní její pokoj a mír, v zájmu nastolení demokracie - skutečnost to, jaká v tom rozsahu a v té pronikavosti nepodařila se ani jednomu národu Evropy střední a východní. Na této dráze vnitřního pokojného vývoje postoupilo se ještě dále, a byla dána veřejná ubezpečení z leva i z prava, že není a nebude v československé republice místa pro jakékoli vykořisťování a třídní panství ani pro diktaturu kterékoliv třídy nebo strany; že se republika bude i nadále vyvíjeti hospodářsky a sociálně na témž základě kooperace stran a tříd všech. Myšlenka demokratické republiky, která jest obrazem veškerých sil v národě a správnou politickou organisací všech jeho vrstev, jest u nás všeobecnou; při tom stejně všeobecná jest i vůle a smysl pro nejpronikavější nápravy na poli sociálním. Tímto svým vnitřním stavem je náš stát jako ostrovem uprostřed rozbouřeného moře. Pomozte, vy všichni spojenci i přátelé v Evropě i mimo Evropu, kdo máte toho možnost hospodářskou i kdo máte prostředky dopravní, aby ten ostrov byl uchován v stavu tom; zabraňte, aby všechno to se neshroutilo, neboť by to znamenalo rozvrat nejzápadnější bašty Slovanstva, ohniska demokracie, země kulturního a sociálního pokroku a tím i rozvrat a zkázu celé střední Evropy.

Nepochybujeme o nejlepší vůli našich spojencův a přátel, požadujeme toliko urychlenou pomoc; byla-li nám již se strany dohodových státův ohlášena, přijímáme zvěst s radostí a budeme rádi dávati požadované kompensace, jakmile jenom náš život hospodářský bude vrácen zase do normálních kolejí.

Jest také nevyhnutelno, aby území naší republiky bylo konečně cele vyňato z dohodové blokády a aby vodní cesty, labská i dunajská, byly jí pro dovoz úplně uvolněny.

Dožadujeme-li se jako válkou těžce postižení i náhrady škod válkou způsobených, očekáváme, že naše žádost bude shledána spravedlivou, jako námi byla důvodně vyslovena.

Při likvidaci společného jmění bývalého Rakousko-Uherska uplatníme důrazně všecka svá práva i nároky; obzvláště budeme žádati, aby našim zemím byly vráceny všecky umělecké a historické památky, které byly z nich v minulosti vyvezeny. Za případné újmy a ztráty činíme odpovědnými činitele, jimž veškero toto jmění dostalo se via facti v držení.