Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. Hajan, Konečný, Udržal.

Zapisovatelé: dr. Slávik, Jura, Bradáč

a větší počet členů N. S.

Zástupcové vlády: Členové vlády: Habrman, Klofáč, Prášek, dr. Rašín, Staněk, dr Winter, dr Vrbenský, dr Zahradník.

Z kanceláře sněmovní: JUDr. Haasz, tajemník sněmovní, zástupce jeho JUDr. Trmal.

1. Zprávy finančního výboru o vládních osnovách zákonů

a) o okolkování bankovek a soupisu jmění,

b) o státní půjčce ve zlatě, stříbře a cizích valutách (tisky 547 a 546).

2. Zpráva imunitního výboru o svolení ke stíhání člena N. S. Č. Josefa Vraného (tisk 550.).

Předseda (zvoní): Národní shromáždění jest schopno se usnášeti, zahajuji schůzi.

Omluvili nepřítomnost svou členové Nár. shromáždění:

churavostí: Frant. Navrátil (do 25. února), Zbořil (na delší dobu), Dúla (do 25. února), Chaloupka (do 31. břez.), Hucl (do 26. února), Kadlčák (do 28. února), Šabata (do 27. února), Špaček (na neurčito);

zaměstnáním: Janoška (na delší dobu), Horváth (na delší dobu), Kolaříková, Jaroš, Fr. Němec, Prokeš (na delší dobu), dr. Kubíček (do 27. února);

účastí při mírovém jednání v Paříži: Dušek, Hudec, Laube, Mečíř, dr. Rambousek, Tayerle;

trvalým úředním zaměstnáním: ze slovenského klubu: dr. Bella, Botto, dr. Dérer, Burjan, dr. Hálek, Houdek, dr. Ivanka, Makovický, K. Medvecký, dr. Medvecký, Stodola, ministr dr. Šrobár, Štefánek.

Přistupujeme

a sice nejprve

1. a) zprávě finančního výboru o vládním návrhu zákona o okolkování bankovek a soupisu jmění za účelem uložení majetkové daně (tisk 546).

Zpravodajem jest p. dr. Horáček; uděluji mu slovo.

Zpravodaj poslanec dr. Horáček: Vážené Národní shromáždění!

Dnes konečně nadešel okamžik, kdy přikročujeme k tomu významnému kroku, abychom upravili naši znehodnocenou měnu, znehodnocenou nikoli vinou naší, nýbrž vinou lehkomyslného hospodářství bývalého Rakouska-Uherska. Rakousko svými dějinami finančními nemohlo se nikdy příliš chlubiti. Víme, že již ve válkách Napoleonových došlo k takovému rozvratu tehdejší měny, že byla nutna zákonná devalvace tak zv. finančním patentem z r. 1811, a víme, že i po roce 1848, v roce 1859 a 1866 zase musila říše rakouská přikročiti k emissi nových a nových státovek ve znehodnoceném kursu a že agio bylo u nás v Rakousku takřka denním zjevem.

Jistý obrat k lepšímu nastal teprve v letech 80tých minulého století. Následkem různých příčin, o kterých zde nemohu se šířiti, zejména zlepšením naší mezinárodní platební bilance, mohli jsme konečně v roce 1892 přistoupiti k úpravě naší měny zavedením tak zv. Měny korunové, která měla býti měnou zlatou.

Ve skutečnosti však měna korunová vlastně nikdy zlatou měnou nebyla, poněvadž směnitelnost bankovek Rakousko-uherské banky, čili tak zv. placení hotovými nebylo nikdy vlastně zákonem provedeno. Rakousko-uherská banka neměla nikdy povinnost, - resp. povinnost ta byla suspendována - aby bankovky proměňovala za mince zlaté. Přes to však v dobách mírových, jak známo nebylo zde nijakého rozdílu hodnoty mezi mincemi zlatými, tedy 10korunovými a 20korunovými, a bankovkami, poněvadž tehdy stanovy Rakousko-uherské banky bránily tomu, aby bankovky libovolně byly rozmnožovány. Bylo, jak známo, totiž stanoveno, že ²/₅ všech vydaných bankovek musí býti hraženy drahým kovem a mimo to, že, když neuhražené bankovky přestoupí výši 600 miliónů korun, podléhají zvláštní dani. Dále Rakousko-uherská banka dovedla obratnou politikou devisovou vždy účelně čeliti tomu, aby snad na mezinárodním trhu neobjevilo se nějaké disagio v neprospěch bankovek rakouských.

Obrat nastal ovšem vypuknutím války. Jedním z prvních činů bývalé vlády Stürgkhovy bylo,že suspendovala tato ochranná nařízení u Rakousko-uherské banky, a následkem toho stala se Rakousko-uherská banka úplně, řekl bych, služebnou financím státním. Stát zejména, než byly vydány první válečné výpůjčky, docela bez jakéhokoliv omezování čerpal úvěr u Rakousko-uherské banky, tento úvěr byl mu pak poskytován v bankovkách. Tím bankovky ztratily bývalou svoji pružnost, kde se mohly přizpůsobovati potřebám soukromého obchodu a namnožily se docela jednostranně dle pokynů a potřeb finančních ministrů obou říší. A tak se stalo, že, kdežto v dobách mírových nejvyšší číslice obíhajících bankovek v Rakousko-uhersku čítala 2¹/₂ miliardy, dospěli jsme až tam, že dnes, jak známo, obíhá těchto bankovek asi na 37 miliard, tedy asi 15kráte tolik, co v dobách mírových. Tato okolnost nemohla ovšem zůstati bez vlivu na hodnotu těchto bankovek a působily zde dvě příčiny směrem opačným. Na jedné straně válka způsobila ohromné ničení a pustošení všech skutečných reálných hodnot, které nebyly nijakým způsobem obnovovány, jelikož veškerá produkční činnost ve smyslu skutečně produktivním, byla podvázána. Na druhé straně stoupal stále nový počet bankovek takřka do nekonečna.

A tak vidíme, že tyto bankovky ve své hodnotě stále a stále klesaly, třeba jsme o tom během války nesměli zvěděti, ale my to všichni cítili. My jsme to cítili zejména v té stoupající drahotě, která sice nebyla způsobena jen touto jedinou příčinou, - to byl by omyl - ale přece jenom byla to hlavní příčina, která přispěla k tomu ohromnému stoupání ceny všech ostatních statkův a my víme, že všichni dnes můžeme říci: nesnesitelně trpíme pod tím znehodnocením naší měny. My můžeme říci, že veškeré naše debaty, ať již mluvíme o zásobování, o sociálních poměrech, o těch mzdách, platech úředníkův atd. - že veškeré debaty nakonec vracejí se k tomu hlavnímu bodu: že základní příčinou toho je především hlavně znehodnocení naší měny. To je zlo, kterého my nemůžeme déle snášet, my musíme nějakým způsobem hledati nápravu. Ty poměry těch vrstev, které jsou odkázány na pevné platy, poměry dělníků, úředníků, poměry mezi věřiteli a dlužníky jsou zcela neurčité a nejisté. My víme, že toto znehodnocování měny podlamuje naši produktivnost, veškerou podnikavost i zamezuje nám dovoz z ciziny, jak surovin, tak i potravin. My víme, že pro finance státu toto znehodnocení měny jest úkazem velmi povážlivým a já zde tedy opakoval starou pravdu, že povinností každého řádného hospodářství státního jest, aby co možno zjednalo nápravu, pokud se týká této znehodnocené měny.

Vláda přikročuje tedy svým návrhem ku zjednání této nápravy a návrh předloženého zákona rozpadá se vlastně ve tři části. První oddíl zabývá se tím důležitým problémem, abychom naši měnu osamostatnili, abychom ji odloučili od té dosavadní rakousko-uherské měny, a sice proto, poněvadž čím dále jsme spjati tím měnovým potem s bývalou říší, tím naše měna denně se zhoršuje, jelikož nemáme žádné záruky, že by snad nadále pořád ještě bankovky rakousko-uherské banky se nerozmnožovaly. My tedy musíme se odloučiti a čím dříve tak učiníme, tím to bude líp. Že jsme tak ovšem již snad hned po převratu neučinili, to má své důvody jednak v jistých technických obtížích, jednak ovšem také v tom, že tehdy ještě to státní území naší republiky nebylo tak v našich rukou pevně, abychom mohli v tom směru nějaký zásadní krok učiniti. Nyní tedy zamýšlí ministerstvo financí toto odloučení provésti tím, že všechny obíhající bankovky v jisté krátké lhůtě - pomýšlí se pouze na lhůtu týdenní - musí býti každým, kdo je má ve svém držení, předloženy k okolkování, vyjímaje bankovky jedno a dvoukorunové, jejichžto zásoba není tak značná, aby padaly příliš na váhu, a při nichž by okolkování bylo spojeno s příliš nákladnými a velikými obtížemi. Za toto okolkování má se vybírati zvláštní poplatek, který má při bankovkách činiti, jak známo, jedno procento.

Druhý oddíl vládního návrhu týká se vlastní nápravy a spočívá v tom, že při okolkování bankovek nemají býti všechny bankovky, které k okolkování jsou předloženy, vráceny, nýbrž, že jich má býti jistá část a sice dle návrhu vládního až do výše 50%, tedy do poloviny, zadržena a že na tuto zadrženou část mají býti vydána zvláštní potvrzení písemná, jedním procentem súročitelná, pod zárukou státu, ovšem nepřevoditelná, nezadlužitelná a nezastavitelná. Poněvadž toto zadržení poloviny veškerých bankovek se má týkati všech, zejména i peněžních ústavů, které musí tedy polovinu všech svých hotovostí také odvésti, tedy ovšem musí býti dáno těmto peněžním ústavům jisté moratorium, které má spočívati v tom, že také peněžní ústavy nemusí veškeré své vklady vypláceti, nýbrž že mohou polovici těchto vkladů až na další ustanovení zadržeti.

Konečně 3. Oddíl navrhovaného zákona zabývá se přípravami ku příští dávce, majetkové, která ovšem s celou nápravou měny bude tvořiti jistý nerozlučný celek. Nejedná se tedy prozatím o vlastní daň majetkovou, nýbrž jen o přípravy k ní. Přípravy tyto mají záležeti v jistém soupisu veškerého majetku, prozatím movitého, jelikož nemovitý majetek takového soupisu nepotřebuje, tedy soupisu nejen všech bankovek, - to již tím okolkováním bude provedeno, - nýbrž zejména soupisu všech vkladů, všech pohledávek, všech cenných papírů, všech pojistek, ale také všech jiných cenných předmětů, skvostů, všech zásob zboží, všeho dobytka, všech strojů, krátce všech hodnot jiných, uměleckých, přepychových, jako koberců atd., kterýžto soupis má býti proveden dle stavu k 1. Březnu. Při tom jest pomýšleno dále na to, že za tento soupis, zejména pokud se týká vkladů a cenných papírů, má býti vybírán zvláštní poplatek a sice v obnosu ¹/₂⁰/₀ těchto vkladů a těchto cenných papírů.

Tedy to jsou asi, pánové, ta podstatná, hlavní ustanovení tohoto zákona, jak vám byl předložen. Finanční výbor obíral se podrobně nejen dnes v této krátké lhůtě, která byla poskytnuta, nýbrž již předešlého týdne ve dvou velmi dlouhých poradách těmito ustanoveními a ve své většině co do jednotlivostí, především pokud se týká toho prvého oddílu, pokud se týká okolkování bankovek projevil s tím svůj úplný souhlas.

Není možno jiným způsobem provésti to odloučení, tu separaci naší měny od rakousko-uherské, než nějakým skutečným označením těch bankovek, které nadále mají býti naší československou měnou na rozdíl od měny států cizích. Bylo by to možno provésti buď jen výměnou těchto bankovek za nové státovky, to však bylo by provázeno těžkými obtížemi a dlouho by to trvalo, anebo jest to nutno provésti okolkování a jest si jen přáti, aby technicky toto okolkování mohlo býti tak provedeno, aby nemohlo býti paděláno, aneb jiným způsobem zneužíváno. Pan finanční ministr doufá, že tomu tak nebude. Jinak, pokud se týče toho poplatku 1%, který má býti vybírán, nebo té jednomyslnosti ve finančním výboru, nýbrž bylo namítáno, že tento poplatek jest poněkud vysoký a snad že má jakousi povahu fiskální. To ovšem je těžko posouditi.

Finanční ministerstvo tvrdí, že prý skutečné náklady s tímto okolkováním spojené budou velmi značné, že kdo ví, zadali tímto poplatkem budou plně hrazeny. Pokud se týče druhého oddílu, tedy, řekl bych, toho, ve kterém vlastně spočívá ta podstata nápravy měny, toho vzetí snad celé poloviny anebo skoro polovice všech bankovek z oběhu, o tom ovšem ve finančním výboru byla veliká různost náhledů. Namítalo se zejména, že snad tím nastane jistá porucha v tom celkovém oběživu, že snad, když najednou zmizí z oběhu celá polovina všech bankovek, nebude se dostávati dostatečně platidel. Dále bylo namítáno, že ten způsob, jakým tato polovina všech bankovek z oběhu má býti vzata, má cosi odlišného, že totiž má k tomu každý býti nucen, a aby tu polovinu odevzdal, a má za to dostati něco, s čím nemusí snad vždy souhlasiti, tedy jen jakési potvrzení, jakousi výpůjčku jen 1% súročitelnou, a že tato výpůjčka bude nepřenosná, nezcizitelná, že tím vlastně jmění jeho v tom bude vázáno. Navrhováno bylo pak ve finančním výboru, aby spíše snad to vzetí bankovek se stalo tím způsobem, že by byla uzavřena nějaká dobrovolná výpůjčka 4%ní a jen do té výše pokud by toho bylo snad za potřebí. Jiná taková námitka, která byla pronesena, byla v tom, že takovýmto způsobem bude jaksi úměrně povznesena ta naše měna, t. j. ty bankovky v oběhu zbývající, na vyšší hodnotu. Není pochybnosti, že tuto tendenci zajisté v tomto opatření sluší spatřovati, ale že tím jaksi budou získávati i ti, kteří snad tyto bankovky obdrželi již tehdy, v té době, když ony byly znehodnoceny, tedy že tím poskytuje se jaksi držitelům bankovek jistý dar, řekli bychom nezasloužený.

Naproti těmto námitkám bylo zase uváděno, že nějakých poruch, povstávajících snad z toho, že by se nyní těch platidel nedostávalo, kdyby polovice vzata byla z oběhu, nelze se obávati, jelikož, když jsme v míru vystačili s 15kráte menším množstvím bankovek, tedy že zajisté dnes vystačíme s množstvím bankovek, menším o polovinu. Jest ovšem pravda, že dnes veškeré ceny, mzdy atd. již se jaksi přizpůsobily tomu velikému množství bankovek, ale tu právě účelem celého opatření jest, aby ty ceny pomalu zase klesaly a právě ten zmenšený počet bankovek, ten že přispěje k tomuto klesání těch cen. (Posl. Zeminová: Jen aby to bylo pravda!) Ano, jen aby to byla pravda, to jest také moje přání! My to ovšem nemůžeme tak mechanicky pojímati, abychom snad řekli, že když vezmeme polovici bankovek z oběhu, ceny na polovici klesnou; to by bylo nesprávné, to bychom se mýlili, byli bychom velice zklamáni, poněvadž to stoupání cen nebylo, jak jsem řekl, způsobeno jedině jedině tím rozmnožením bankovek, nýbrž i mnohými jinými, různými příčinami. Ale jistě tendence ke klesání cen byla v tom obsažena. Doufejme tedy, že se také uplatní. Jinak nějakých jiných námitek činěno nebylo.

Co se týče toho třetího oddílu, toho soupisu movitého jmění, tu bylo uznáváno všeobecně, že bez nějaké dávky majetkové se naprosto neobejdeme, že zejména naše reforma valutní musí býti provázena jistou dávkou majetkovou, a že čím dříve zase přípravy k této dávce majetkové se stanou, tím že to bude ovšem lepší. Ty přípravy mají býti učiněny tímto soupisem všech movitostí. Proti tomu nebylo také ničeho namítáno, jenom se zdálo, zdali ten ¹/₂⁰/₀ poplatek z těch vkladů, pohledávek, cenných papírů nebude příliš veliký a nechová-li vlastně v sobě zakrytě již také jakousi majetkovou daň.

Jest známo, že v tomto zákoně se chystají také jistá velmi ostrá opatření proti jakémukoliv pokusu snad zatajování takového movitého jmění. Poukazuji jenom na to, že na př.hrozí se tím, že veškeré takové hodnoty, které by byly zatajeny, propadají ve prospěch státu, že jest tam stanovena ostrá povinnost každého k úplnému přiznání, po případě k přísaze, která jest provázena jistou trestní sankcí, že tam jest svědecká i znalecká povinnost, že se sprošťuje slibu mlčenlivosti, že i v těch případech, kde snad jinde trestní řád sprošťuje svědectví, má od toho býti upuštěno, a jiná taková, můžeme skutečně říci, drakonická ustanovení.

Tu ovšem byly také vysloveny jisté pochybnosti, zdali v tom směru nejde se příliš daleko a zdali nevzbudí se jistá, řekl bych, nedůvěra v určitých vrstvách, které přece jenom se stanoviska hospodářského a produktivního jsou živlem naprosto nezbytným, jehož zdatnost hospodářská nesmí býti podlamována.

Ale na druhé straně nelze pochybovati, že dnes poměry jsou tak mimořádné, že dojista musíme také použíti jistých mimořádných prostředků, abychom budoucí naše finanční hospodářství postavili na pevný základ, a že tedy nezbývá nám nic jiného, než také s těmito nejostřejšími se nakonec smířiti.

Vážené shromáždění! Já mám ještě povinnost, zde jaksi objasniti celkové postavení finančního výboru k tomuto navrhovanému zákonu. A jak jsem již ve své zprávě podotkl, musím zde konstatovat, že iniciativa a počin ke všem těmto dalekosáhlým opatřením nevyšel ovšem z finančního výboru samotného. Výbor finanční byl jaksi postaven před jistou hotovou věc. On po stránce meritorní neměl ani možnosti, v těchto návrzích činiti nějakých podstatných změn. Ty návrhy tvoří dohromady takový určitý celek, že kdybychom z toho snad vyňali jedno ustanovení, tedy by se celá ta umělá stavba shroutila. A finanční výbor nemohl ovšem na sebe vzíti to, aby snad přišel do nějakého konfliktu s ministerstvem finančním, jelikož za ministerstvem financí stojí celá vláda. Vláda však není vlastně nic jiného, nežli výbor našeho Národního shromáždění a finanční výbor, který je volen Národním shromážděním, by se dostal vlastně zásadně do sporu s Národním shromážděním. My jsme tedy zde ovšem ve zvláštní situaci a nezbývá nám nic jiného, nežli projeviti snad svou kritiku o vládních návrzích, ale ovšem nemůžeme místo nich postaviti snad něco jiného.