Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Kdo souhlasí s § 11. a 12. beze změny ve smyslu zprávy výborové, prosím, aby povstal. (Stalo se.) To jest většina. § 11. a 12. jsou přijaty.

Tím jest vyčerpána první skupina paragrafů této předlohy a přistupujeme k druhé skupině, kterou tvoří § 13. až 22.

K této skupině byl podán návrh členem Národního shromáždění drem Lukavským a sice k § 13., tohoto znění:

Odstavec 1. Za slovo "starosta" buďtež vsunuta slova: "v obcích nad 20.000 obyvatel také člen obecní rady, jenž je referentem ve věci, které se vydání týká."

V odstavci 2. Po slově "starosta" budiž podobně na místo slova "sám" vsunuto, "po případě v obcích nad 20.000 obyvatel člen obecní rady" a místo slova "předložiti" "býti předloženo toto vydání."

V § 19. odst. 1. budiž vloženo po slovech "8 dnů": před schůzí obecního zastupitelstva." Tento návrh má dostatečný počet podpisů a jest předmětem jednání. Uděluji k zahájeni debaty slovo p. zpravodaji dru Brabcovi.

Zpravodaj dr. Brabec: Slavné Národní shromáždění!

Jde o oddělení novely, obsahující ustanovení o správě hospodářské.

Velectění pánové, jak již jsem se v generální debatě dotkl, jest zde celá řada ustanovení, o kterých jest možno pronášeti různou kritiku, ale ústavní výbor po zralých úvahách ustanovil se na určitých návrzích, které rád přejímám, abych je hájil.

Co se týče § 13., zde jest poukazováno zvláštním návrhem k té okolnosti, že starosta jest zahrnován a přetěžován podpisováním poukazů, zejména v komunách větších, a že vlastně ani snad nemůže veškeré ty poukazy do takové míry zkoumati, aby se mu nestalo snad nějaké nedopatření, kde by něco podepsal, nevystihuje dosti dosah věci. V tomto mínění jest cosi pravdivého. Kdo měl příležitost vyzkoušeti tuto věc v praksi, uzná, že je skutečně pravdou, že je to jistý balast pro úřadování starosty a že snad by ho to i oddalovalo od jiných důležitých funkcí jakožto hlavu obce, zejména aby se zanášel všeobecným řízením.

Avšak, velectění pánové, zde jest důležito uvážiti, že každý starosta má určitý přehled v obecním hospodářství a že se u něho vyvine jistá routina. Mohu mluviti ze zkušenosti, že takové poukazy se předkládají starostovi pouze po náležité přípravě odbornými referenty, že v mnohých obcích jest zavedena prakse jistě dobrá, že jest také ustanoven jako referent některý člen městské rady, že tudíž jest zde utvořeno opatření o kontrasignatuře. Starosta je tu tedy v takovém postavení, do jakého se funkcionáři na čelných místech velice často dostávají. Mimo to náš obecní řád, naše obecní zřízení jest vybudováno tím způsobem, že starosta nese osobní zodpovědnost vlastně za všechno, co se v obci děje. Ta osobní zodpovědnost jest ustanovením § 13. do jisté míry zmírněna, a to právem, poněvadž §em 13. a také již paragrafy předcházejícími se stanoví, že se o tom obecní rada usnáší, že není tedy pouhým poradním sborem. Zákonodárce v tomto případě již na zmenšení té zodpovědnosti jaksi vzal zřetel, avšak tolik zůstane vždy v této funkci, že jedná se tu o exponovaného funkcionáře obecního a musí, má-li býti zachováno určité řízení v obecní správě, na sebe nevolky také vzíti to eventuelní risiko, které mu z této velké zodpovědnosti plyne. Prakticky nemám, jak řečeno, obav, že by z toho mohly povstati nějaké škody pro obec, ba i snad, že by se tato funkce starosty tím znemožňovala. Já jen musím doznati otevřeně, že je tím starosta velice zatěžován, že ten úřad se mu jaksi znesnadňuje. Ale, pánové, o této věci můžeme jednati podrobně, až budeme skutečně celé obecní zřízení ze základu, v celku i ve všech jeho jednotlivostech, přepracovávati. Dnes se to nedá při této částečné modifikaci vsunouti, aniž by se bylo možno domysliti všech těch důsledků. Proto se spokojil ústavní výbor s dosavadním ustanovením, že obecní starosta musí každý plat, který se děje ať z obecního fondu, nebo veškerého jiného podniku obecního, zásadně podpisovati. On konečně na vlastní risiko má možnost, že může říci kterémukoli ze svých náměstků nebo členu městské rady: "Já tě z vlastní moci splnomocňuji, abys tuto věc vyřídil," ale je to jeho osobní risiko. Ovšem jako lidé praktičtí víme, že se to takto v praksi musí prováděti.

To jsou důvody, které přiměly ústavní výbor, aby setrval na svém původním návrhu ohledně poukazování výplat starostou. Já se budu, velectění pánové, pro ukrácení jednání omezovati na ty nejmarkantnější věci, poněvadž zákon ráčíte míti v rukou, důvodovou zprávu též a není zajisté potřebí, abych jednotlivá zákonná ustanovení četl. Důležitý je, prosím, obsah §u 14. Zde ústavní výbor navrhuje na základě návrhu kol. Kloudy a soudr. některé změny. Jest to institut finančních komisí. Ústavní výbor si tento institut finančních komisí myslil a myslí jako důležitý orgán kontrolní a preventivní v obecním hospodářství. Jest všeobecně známo, že v obcích a zejména v obcích velkých - a o ty tu hlavně jde - se staly případy, že bylo usneseno - řekněme - o stavbě t. zv. národních domů, nebo obecních domů, o stavbě divadel, o stavbě obecní elektrárny, plynárny. Při té příležitosti se vykládalo občanstvu, a snad právem a docela poctivě, že ty podniky budou spojeny s užitkem, dělaly se na to rozpočty, všechno vypadalo tu skutečně velmi pravděpodobně a následek byl, že věc obec. zastupitelstvem byla usnesena a pak arci nahá skutečnost občanstvo přesvědčuje o něčem zcela jiném. Takový podnik, který je jinak společensky a kulturně důležitý a pod., nejen že nic nevynáší, ale ještě obec velmi těžce hospodářský zatěžuje. To arci v některých obcích může přivoditi velmi neblahé následky. Tím způsobem jiné podniky obecní, které jsou snad naléhavější, třeba později se naléhavějšími objeví, mohou býti znemožněny pouze nedostatkem peněžních hotovostí. Jest tudíž zajisté dobře, aby zde byl nějaký takový institut, který by takové podniky, takováto vydání zvláště zkoumal, aby byla poskytnuta možnost občanstvu i mimo zastupitelstvo stojícímu náležité kontroly podobných zámyslů, aby v čas jaksi byla věc i po těch nepříznivých stránkách uvážena.

V obecním zastupitelstvu obyčejně se vyvíjí taková prostředí, že členové zastupitelstva, kteří stále spolu pracují, přirozeně nabývají k sobě vzájemné důvěry a že ta kritika do jisté míry často i z osobních důvodů poklesá. A to právě může státi se nebezpečným. Proto se navrhuje institut finančních komisí zároveň s tím, že se mají skládati z polovice ze členů mimo zastupitelstvo a mimo to že mají míti ve svém středu odborníky, aby bylo zde jednak docíleno, aby naprosto nezaujatí a žádnými osobními styky nedotčení občané o věci se mohli vyjádřiti - to se rozumí, s určitou úřední důležitostí a aby mimo to dána byla příležitost lidem specielně odborně vycvičeným, aby zkoumali tu věc s této stránky. Na příklad když se jedná o rozpočet, že podnik dotyčný bude míti určitý výnos, aby lidé oboru tohoto znalí řekli, je-li to možné, pravděpodobné atd.

Proto se tedy zavádí tento institut finančních komisí, který ve veřejnosti byl dosti nepříznivě kritisován. Ústavní výbor pak dnes uvážil zmíněný návrh a přiklonil se k jistým změnám. Řeklo se totiž: proč, když v obcích do 5000 obyvatel, proč ne ve všech obcích? Velectění pánové! Principielně jistě proti takovému názoru nelze naprosto nic namítati, ovšem se stanoviska praktického musím uvésti, že v malých obcích může konstituování takové finanční komise dělat veliké obtíže, zejména přibrání odborníků. Račte si představiti takovou obec s nějakými 200 obyvateli, která bude míti 100 voličů a 9 zástupců v obecním zastupitelstvu a kde už to zastupitelstvo všechny inteligentnější živly pro sebe spotřebuje. Ráčíte vědět, že bývá někdy v takových obcích veliká nouze, najíti vhodného starostu. To byly asi ty úvahy, které bránily ústavnímu výboru, aby hned navrhl zavedení finanční komise všude, ale, velevážení pánové, jelikož proti principu jest těžko něco namítat, ústavní výbor připouští a navrhuje změnu odstavce 1. §u 14. v tom smyslu, aby zněl: "Ve všech obcích musí býti zřízena zvláštní finanční komise." Jest to tedy jistá koncese, nikoliv ovšem v principu, - naopak, principu se to přizpůsobuje, - ale jest to koncese, uvažujeme-li do budoucnosti, bude-li ten zákon také proveditelný. Takové zákony konečně existovaly a existují, které nejsou proveditelny, a nebude to tedy snad takovým hříchem, když tuto změnu přijmete.

V odstavci druhém navrhuje ústavní výbor, aby byl vložen za slova: "Polovici členů volí obecní zastupitelstvo, ostatní ustanovuje dohlédací úřad" - passus: "vyžádav si návrhy volebních skupin." Myslím, že to jest v duchu našeho volebního řádu, aby dohlédací úřad nepostupoval zde docela autokraticky. Tedy tu snad nebude žádného odporu a snad to také nevyžaduje nějakého odůvodnění. Následující pak věta "při čemž budiž šetřeno zásady..." bude samostatná a bude zníti: "Přitom šetřeno budiž zásady."

Mimo to v témž paragrafu navrhuje ústavní výbor připojení dalšího odstavce, který by pak byl posledním odstavcem tohoto paragrafu a obsahoval by větu: "Vyskytnou-li se v komisi mínění, odchylná ve věci, budiž též stanovisko menšiny i s důvody ve vyjádření uvedeno." V dosavadním posledním odstavci stanoví totiž zákon, že vyjádření komise má se odevzdati do určité řady dní atd. Zde by přibylo jen ještě ustanovení, aby, budou-li v komisi věcně odchylná mínění, bylo také mínění minority s odůvodněním v písemném vyjádření uvedeno. Jest to zase důležito se stanoviska našich zásad, kterými jsme se dali vésti při volebním řádu, kde jsme všude s úzkostlivostí, a jistě právem, šetřili minorit. Jest to tedy, pánové, týž princip, který jste již mnohokrát schválili. Tím ten zákon nedozná žádné újmy, naopak myslím, že to bude zdokonalení jeho. (Posl. dr. Lukavský: Snad to patří spíše do provozovacího nařízení!) Uvažovali jsme o té věci. Já sice žárlivě střežím co možná stručnou dikci zákona, ale tento paragraf celý jest již poněkud rozvláčnější a konformoval jsem se podnětu, abychom tomuto stanovisku dali již v zákoně samém výrazu. Připouštím však ovšem, že by se to dalo v provozovacím nařízení také umístiti. Jest to jistá koncese, která se tu činí, ale nikoli na ujmu zákona.

V § 15. nastanou následkem toho určité změny. Slova "v obcích, ve kterých je zřízena finanční komise" se tím stala zbytečnými a ústavní výbor navrhuje, aby slova ta odpadla a dále aby zněla stylisace: "a musí finanční komise býti požádána, by se o něm vyjádřila." To je změna zdánlivě nepatrná a přece dosti důležitá. Tady dosud totiž stálo: "Musí se komise tato o něm vysloviti." Zde by byla možnost eventuelní obstrukce. Aby ta možnost obstrukce byla vyloučena, stačí, že "musí býti finanční komise požádána o vyjádření." Když ho nepodá, je to věc členů té komise, aby si to zodpověděli, není-li pravda? Dál nemůže ta péče zákonodárce jistě jít.

V § 16. k stylistickým změnám, pánové, přijdu až na konec. Zabývám se především změnami meritorními, věcnými.

V § 19. byli jsme upozorněni do ústavního výboru na odstavec 2., kde se stanoví, že "podá-li ve lhůtě námitky proti návrhu nejméně 1/10 voličů atd.", že pak přechází to rozhodování na vyšší instanci.

Právem se proti tomu na veřejných schůzích namítalo, že takovýmto způsobem ve velikých komunách vlastně to podání námitek se stává illusorním. Já, velectění pánové, docela otevřeně říkám, že, kdybychom nějaký zákon celý rok projednávali, najdeme v něm ještě vždycky patrně některé věci, které nebylo možno v tom prvním okamžiku domysliti. Tedy plynulo by z toho jen to, že je dobře veškeré zákony co nejveřejněji projednávati, poněvadž přece jen zde mnoho hlav má víc rozumu. To nedá se upříti.

Tedy prosím, to je nesporná věc, spravedlivě uvážená, že na př. v Praze byste proti žádnému návrhu nepodali námitky; při 300.000 voličů nikdo 30.000 podpisů nesežene v krátké lhůtě, kdyby to byl sebe elementárnější odpor, není-li pravda?

Tedy ústavní výbor navrhuje následovní změnu, která snad i vám bude vyhovovati, a to: že "podá-li v této lhůtě námitky proti návrhu v obcích do 10.000 obyvatelů nejméně 1/10 voličů, atd." a na konec "Avšak vždy stačí podpis 5000 voličů." Tedy když v některé sebe větší komuně se najde 5000 voličů, kteří protestují proti určitému vydání, je to jistě taková značná minorita, která zasluhuje, aby byla respektována. A tím se zároveň vyvarujeme toho, že ve velkých komunách by se žádaly takové nemožné počty 10, 20, 30.000 a snad více voličů. Tedy i tuto změnu doporučují vřele k laskavému schválení. (Posl. dr. Krouský: Stěžovatelské právo jednotlivce!) Právo jednotlivce se tím neruší. Já to výslovně konstatuji. Děkuji za připomenutí. To zůstává, jako to dosud bylo. Ovšem známo je, že toho práva se velmi málo užívá, ale my se toho nedotýkáme tímto zákonem. (Posl. Aust: Budeme míti také Maďary!) No, jakáž pomoc, to již něco musíme snésti!

§§ 20. a 21. Pánové, tady kol. Stivín učinil návrh, aby před slovy "Státní správa" stálo: "Širší sbory samosprávné, po případě státní správa." O té věci jsme tedy uvažovali opětně, a ústavní výbor za mého souhlasu se k tomu návrhu přiklonil. My sice jsme si toho vědomi, že vlastně ještě ty širší sbory samosprávné nemáme vybudovány. My tu vlastně máme jen okresní zastupitelstva, která jsou pouze v Čechách. My zamýšlíme podle celkové nálady, jak jest mi známa, vybudovati ústavu zřízením krajských, neb župních zastupitelstev, snad rozšířením okresních zastupitelstev do jiných zemí. To jest všechno, prosím, však hudba budoucnosti. Ale jest zde jedna věc, kterou jest možno skutečně s radostí akceptovati, že se pomýšlí na ten samosprávný živel, tedy to, že ten samosprávný živel eventuelně se sám uchopí těchto věcí, pokud ve svých větších celcích k tomu bude schopnější, nežli obec při tom svém malém místním rozsahu. Tedy v tom se konformujeme návrhu a žádáme velectěné pány, aby též podobným způsobem, hlasováním, projevili svou vůli.

Nyní několik ještě poznámek, co se týče stylisace. V odstavci 13tém místo slova "na základě" "podle".

Velectění pánové, já to nemohu odpustiti pánům filologům, že nám někdy zasahují svými návrhy do našeho, čistě právnického řemesla, a proto jim také nelze všechno koncedovati, zde však to jde. Zrovna tak, jako slova: místo "nesnesou odkladu" - "nelze odložiti", místo "pod vlastní odpovědností" - "s vlastní odpovědností". (Poslanec Machar: Vidíte, že to jde!) Připouštím, že jsme se ještě česky nenaučili, přes to že jsme studovali. Místo slov v § 14ém, odstavec 4. "k prozkoumání a vyjádření" "aby je prozkoumala a o nich se vyjádřila". Dále v § 16ém, aby znělo rovněž tak "aby se o něm vyjádřily a navrhly úhradu" místo "k vyjádření a navržení úhrady". To ještě korriguji: "aby se o něm vyjádřily a navrhly úhradu."

Na začátku § 19. místo "Jedná-li se" "Jde-li o nový podnik". (Posl. dr. Lukavský: Před schůzí zastupitelstva!) Ještě mám jednu změnu v § 22., předposlední odstavec "(Mimo to) v případě opakování" dáti "opakuje-li se věc". Tu se také podrobujeme bez výhrady. (Posl.. dr. Lukavský: V paragrafu 19ém bych prosil za ta slova "8 dnů" "před schůzí obecního zastupitelstva"). Předloha praví: "nutno nejméně po dobu 8 dnů vyložiti veřejně povšechný plán a rozpočet k nahlédnutí." Já nevím, ale snad jest to samozřejmé, jest to velmi samozřejmé, já se skutečně obávám, že potom na to občanstvo pohlížíme příliš skepticky, a že je příliš podceňujeme. "Nutno nejméně po dobu 8 dnů před schůzí obecních zastupitelstev vyložiti veřejně povšechný plán a rozpočet k nahlédnutí". Jenom, abychom prostě zde zachovali veškeru formu usnášení, račte mi dovoliti, abych požádal pana předsedu, aby se dotázal, není-li naprosto námitek, poněvadž jest to postup poněkud nepravidelný. (Posl. dr. Lukavský: To jest můj návrh, podaný v tom smyslu! Když se konformujete, bude to přijato!) Tedy dobrá, já se mu konformuji.

Tím bych byl s touto partií zákona hotov a končím jenom novým apelem, abyste ho schválili tak, jak jsem jej dnes měl čest vám přednésti. (Výborně!)

Místopředseda Konečný: K podrobné debatě přihlášen je občan Aust. Uděluji mu slovo.

Poslanec Aust: Velectěné Národní shromáždění!

Některý z pánů kolegů projevil již přání, abych byl co nejstručnější. (Výborně! Potlesk!) Já tedy mohu říci jenom tolik, že přicházím sem jako sekáč na posekané pole, poněvadž každý, co chtěl říci, již řekl. Zejména ten trumf, který jsem chtěl vynést já, byl mně samotným p. zpravodajem vzat z úst, ježto námitky, které jsem chtěl vznésti s tohoto místa, týkaly se právě článků 14.-19. novely, poněvadž v nich spatřuji jako sociální demokrat čertovo kopýtko. Já považuji finanční komise nejen za kontrolní orgán, nejen za orgán, který dbáti by měl o náležité zpracování rozpočtu a pokud se týče také úspor v rozpočtu samém, ale já ve finanční komisi spatřuji také brzdu do budoucna, spatřuji v těchto finančních komisích nebezpečenství, a sice v tom směru, že může býti touto finanční komisí zabráněno opravdově dobrým věcem, že mohou býti čistě z fiskálních zájmů zamezovány výkony, které jsou nutností a potřebou. My ve finančních komisích nevidíme jenom zájem - jak se říká - finančně dobře situovaných činitelů, nevidíme zde jen zájem největších poplatníků, poněvadž finanční soustava v obcích touto novelou se nemění, nýbrž vidíme v něm opatření tak zvaných virilistů, vidíme v něm opatření těch, kteří bojí se velkých vydání, když správy obcí dostanou se do rukou případně socialistických nebo lidí, kteří budou žádat od obcí našich více, než bylo obcemi až dosud konáno. (Posl. Stivín: Panská sněmovna!)