Právě s tím
také souvisí další princip, který
zde je zřejmě projeven, aby se obecním hospodářstvím
nějakým způsobem odlehčilo. Tu je
učiněn určitý pokus v §§
20. a 21. Já tu měl příležitost
ve svém úvodním slově říci,
že to nepovažuji snad za nějaký vrchol
zákonodárné práce, ale přece
jenom je zde jistá naděje, že bude vláda
moci alespoň v některých oborech, - na př.
v oboru školství nebo v oboru chudinství takové
specielní zákony předložiti, kde by
věcný náklad buď zcela nebo částečně
převzala státní správa a to docela
správně s toho všeobecného hlediska,
a kde zajisté by nebyla místní samospráva
nijak porušována, zejména kde se jedná
patrně o rozhodování konkretní v jednotlivých
případech chudinství, aby arciť takový
případ byl přiměřeně
individualisován a dost rychle řešen.
Tedy, velectění pánové,
jenom z těchto několika ukázek je viděti,
že zákon znamená nesporný pokrok; nemluvím
ani o přechodném ustanovení §u 23.,
který dává vládě určité
zmocnění, aby provedla sloučení, po
případě rozloučení obcí,
kde toho z věcných důvodů je žádáno.
Záleží také velmi na tom, velectění
pánové, aby tomuto zákonu nebyl kladen zbytečný
odpor a aby byl co možná rychle projednán.
Dovoluji si upozorniti jenom na fakt, že že jsme zde
již ve 2. čtení odhlasovali volební
řád. Vy, velectění pánové,
ráčíte býti dobře informováni
již z předlohy zákona o obecních zřízencích,
že má tento zákon současně vejíti
v platnost se zákonem o volebním řádu.
To sice při tomto odhlasování ve druhém
čtení není dobře možným,
poněvadž zákon o volebním řádu
musí býti do 8 dnů publikován, avšak
za to máme tím větší povinnost,
starati se o to, abychom tento zákon co nejrychlejším
způsobem a bez přílišných nějakých
změn, o jejichž dosahu nelze si hned utvořiti
úsudek, odhlasovali.
Já, velectění
pánové, ještě jenom připomínám
jednu věc. Poněvadž jsou zde určité
snahy vyjádřeny po zdokonalení samosprávy,
té administrativy, ve které jeví se duch
národa, samosprávy, která jest zajisté,
jak vidíme z příkladů států
okolních, jedna z nejdůležitějších
složek státního pořádku, dovoluji
si tudíž, velectění pánové,
s tohoto stanoviska říci, že takové
zdokonalení administrativy, které tím způsobem
a sice v duchu samosprávy veřejnosti předkládáme,
se zajisté doporučuje, tudíž abychom
zákon přijali tak, jak ústavním výborem
byl vypracován. Já, velectění pánové,
poněvadž v generální debatě páni
řečníci ovšem mnohé věci
uvedli, které jsou vlastně určeny pro debatu
speciální, vyhražuji si, že na tyto jejich
vývody ve speciální debatě budu teprve
pak reagovati a tím končím. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda Konečný
(zvoní.) Tím povšechná rozprava
jest skončena a přistoupíme k rozpravě
podrobné a to ve 3 dílech. Podrobná rozprava
bude rozvržena do 3 dílů a to prvý díl
podrobné rozpravy o hlavě I. (Ustanovení
všeobecná) §§ 1. - 12., str. 5-7 zprávy
ústavního výboru.
Přistoupíme k rozpravě
podrobné. Prosím tedy p. zpravodaje, aby zahájil
rozpravu k prvnímu dílu.
Zpravodaj posl. dr. Brabec:
Slavné Národní shromáždění!
První díl návrhu
zákona, - já, prosím, se obmezím na
to nejnutnější, poněvadž jest jednak
obsažena v důvodech, jednak z textu zákona
jest samozřejma - obsahuje ustanovení všeobecná.
Sestává z 12 §ů a sice v §u 1.
zavádí se jistá unifikace terminologie a
sice pro obecní sbory v tom směru, že na příště
se mají sbory jmenovat "obecní zastupitelstva"
a "obecní rady," tedy "obecní zastupitelstvo"
místo termínu obecní výbor, sbor obecních
starších a p., "obecní rada" místo
představenstvo atd.; tedy obecní neb městské
rady. Paragraf 2. upravuje konání schůzí
obecního zastupitelstva s označením místa,
dne a hodiny, jakož i programu. To ovšem ve větších
obcích zajisté se již také dálo,
ale nebylo to dosud kodifikováno v obecních zřízeních,
proto se to zde doplňuje. Ale při tom se neruší,
co již v zákoně jest obsaženo stran osobního
pozvání členů, pokud takovým
způsobem toto bylo v obci obvyklé. Rovněž
také nic se neruší ohledně veřejného
vyhlášení schůze. Stanoví se
též lhůta třídenní napřed,
v případech pilných jednoho dne; tedy to
je rovněž ustanovení, které se již
praktikovalo.
§ 3. dává členům
zastupitelstva možnost vykonávat určitý
vliv na pořad jednání, a sice ukládá
povinnost, aby o předmětech, které nebyly
dány na program a veřejně vyhlášeny,
bylo možno jednat i přes to, když souhlasí
tři čtvrtiny přítomných členů.
Dosud bylo to ovšem tak, že museli souhlasiti všichni
členové, resp. že nesměla býti
žádná námitka proti dání
dotyčného předmětu na pořad
jednání. Ovšem toto ustanovení netýká
se pouhých dotazů. Mimo to se dává
jedné dvanáctině členů, nejméně
však dvěma členům právo, aby
si vyžádali dám určitého předmětu
na program schůze zastupitelstva, totiž nejbližší
schůze pravidelné. Tato žádost musí
býti podána osmého dne přede dnem
dotyčné schůze.
Dle § 4. konají se schůze
obecního zastupitelstva nejméně jednou za
2 měsíce, avšak mimo to - a to jest arciť
ustanovení jiné povahy, než ono, kterým
se dožadují členové obecního
zastupitelstva dání určitého předmětu
na pořad - má čtvrtina členů
zastupitelstva právo, vyžádati si svolání
schůze mimořádné, když označí
přesně předmět, o kterém se
má jednati.
Tím přecházím
k dalším §§ 5. a 6. Zde si, velectění
pánové, dovoluji toliko poznamenati, že ústavní
výbor ve své snaze, očistiti obecní
hospodářství ode všech nepatřičných
vlivů, šel jistě do míry nejzazší
a že jistě to svědčí o ethické
výši jednání ústavního
výboru, když skutečně v každém
směru byly takovéto vlivy znemožněny.
Arciť, tady zavdá jistě příčinu
k různé kritice stylisace a sice slova "jde-li
o zvláštní osobní, ať soukromý,
nebo veřejný zájem". Velectění
pánové, tato terminologie byla velmi podrobně
prodebatována a uvážena v ústavním
výboru, ale toto znění usneseno se zřetelem
na ustálenou praxi správního dvoru soudního.
Je zde tedy jistý praktický podklad a snad tedy
toto znění nejlépe bude přiléhati
také k praktické potřebě.
Ustanovení o podjatosti jsou
arciť rozšířena i na členy komisí,
zejména je to důležito vzhledem k tomu, že
se zavádí nový institut finanční
komise.
Co se týče paragrafu
6., kde se jedná o zaměstnancích obce, obecních
ústavů a podniků, tedy jest snad zcela spravedlivé,
aby vyloučeni byli z veškerého mimořádného
postupu a mimořádného započítání
let. Vždyť nedotýká se tím postupu
pravidelného, ani postupu automatického a mám
tedy za to, že se tím snad - ačkoliv se také
jiné hlasy i ve veřejném tisku a různých
peticích ozývaly - zaměstnancům obce
nestane žádná křivda.
Další § 7. obsahuje
důležitou změnu dosavadních zásad
zřízení obecního, a sice znamená
to zavedení konstituční jakési správy
do obecního zřízení. Až dosud,
jak známo, starosta, vyjímaje případy,
které byly vyhraženy obecnímu zastupitelstvu,
byl sám rozhodujícím činitelem a obecní
představenstvo a obecní rady mohly pouze poradním
hlasem vykonávati vliv na jeho činnost a to arciť
vedlo v mnohých obcích k jakési absolutní
vládě, která také nejevila vždy
nejlepší následky. Tedy dnes se stává
obecní rada ve všech oborech správy obce sborem
usnášejícím, tedy ne, jako tomu dosud
bylo, pouze ve věcech stavebních, nýbrž
i ostatních oborech. To je podstatné zlepšení,
které se tady zavádí. Myslím také,
že tím se starostům prokazuje určitá
služba, poněvadž neuvalují na sebe a nejsou
také sváděni k tomu, aby uvalovali na sebe
zbytečnou zodpovědnost.
§ 8. stanoví pravidelné
konání schůzí obecní rady jednou
týdně a prohlašuje tyto schůze i schůze
komisí za neveřejné. To je dosavadní
stav zákonodárství obecního, jenom
tedy zdokonalený a praksí vyzkoušený.
Mimo to arciť, když se tu vyslovuje v zákoně
pravidelnost schůzí městské rady,
dává se tím zase členům městské
rady větší možnost, zasahovati do obecní
správy. Starosta nemůže svolávati městskou
radu jen kdy on za dobré uzná, on jest přímo
zákonem k tomu nucen, aby městskou radu pravidelně
svolával a jí příslušné
předměty předkládal k úvaze
a k usnesení. Tím přecházím
k důležitému paragrafu 9., . . . (Hluk.)
Předseda
(zvoní): Prosím o klid.
Zpravod. posl. dr. Brabec
(pokračuje)
.... který byl předmětem
veřejné diskuse jak v novinách, tak i na
schůzích. Zde, velectění pánové
i dámy, byl projevován od pp. úředníků
samosprávy požadavek, aby se jim dostalo hlasu rozhodujícího.
O té věci v ústavním výboru
bylo velmi podrobně jednáno a byla zde zejména
uvážena důležitá okolnost, že
jedná se o úředníky odborné,
že úředník odborný přítomen
takové schůzi, maje materiál svůj
připraven a zpracován, předkládá
již tu věc myšlenkově propracovanou a
hotovou s určitým návrhem sboru, že
tím dostává přirozeně silný
morální vliv na uvažování a hlasování
dotyčného sboru, ano že ten vliv je tak silný,
že vlastně on v nejčetnějších
případech o té věci rozhoduje sám,
když má dobře zpracovaný, detailními
důvody podepřený referát. Tedy zdálo
se ústavnímu výboru, a snad právem,
že to právo hlasovací vlastně tedy před
tímto silným právem morálním
ustupuje do pozadí, že referent najednou pak s tohoto
vysokého morálního stanoviska je koordinován
se svým právem hlasovacím všem členům
dotyčného sboru a že rozhoduje tak, jako oni,
hlasem jedním, nehledě ani k tomu, že někdy
může to dotyčnému referentu býti
dost těžkým, přikloniti se k jiné
straně, než kam ho vedou věcné důvody
s důvody jeho odborných znalostí. Tedy ne
nějaké nevážení si důležitosti
postavení úředníka, ne nějaká
myšlenka na degradaci úředníka a jeho
podřízenost dotyčnému sboru, nýbrž
naopak, uznání jeho odbornické převahy
vedlo ústavní výbor k té stylisaci,
která se v § 9. jeví.
§ 10. jest přirozeným
důsledkem přijetí volebního řádu,
otevření bran širokým masám lidu
do obecní správy, masám, které nejsou
v každém směru vždy tak majetkově
silné a tak situované, aby mohly postrádati
času, který stráví ve své samosprávné
funkci. Proto právem se zde pamatuje, aby aspoň
částečně ve formě diet podle
předem arciť učiněné úpravy
na základě usnesení obecního zastupitelstva
a schválení vyšší instance byla
tato náhrada za ztrátu času členům
zastupitelstva méně majetkově silným
poskytnuta a aby takovým způsobem bylo co nejširším
vrstvám lidu súčastnění se
v samosprávě obecní bez hmotné újmy
umožněno.
Ustanovení § 11. jest
pouhým důsledkem ustanovení § 5. a 6.
Ustanovení § 12. jest, jak jsem se již zmínil
hned z předu, doplněním předpisů
o stížnosti do rozhodnutí starosty k obecnímu
zastupitelstvu přidáním lhůty, která
dosud stanovena nebyla, jakož i doplněním ustanovení
o stížnostech do usnesení obecního zastupitelstva
měst statutárních, pokud tu ovšem nejsou
zvláštní nařízení.
Rovněž tak jest stanovena
pro stížnosti do rozhodnutí obecních
orgánů k nadřízeným úřadům
politickým lhůta 14denní, kde nebyla stanovena
jiná.
Velectění pánové
a dámy, tím jsem si dovolil v krátkosti probrati
veškerá ustanovení všeobecná. Doporučuji,
abyste ta ustanovení spravedlivě posuzovali, a aby
co možná beze změny byla přijata. (Potlesk.)
Předseda:
Přistoupíme k debatě. Než udělím
slovo prvnímu řečníku, v řečnické
listině zapsanému, přečtu návrh
člena Národního shromáždění
prof. dra Lukavského, vztahující se
ke skupině právě projednávané.
Návrh tento zní:
V osnově zákona, kterým
se mění a doplňují některá
ustanovení dosavadních obecních zřízení
a městských statutů v československé
republice, buďtež učiněny tyto změny:
V § 5. odst. 1. buďtež
místo slov: "ať soukromý nebo veřejný
zájem" vsunuta slova: "zájem, záležející
v soukromo-právních nebo veřejnoprávních
poměrech."
V odstavci 2. místo slov:
"osobní soukromý nebo veřejný
zájem" buďtež vsunuta slova: "soukromý
zájem, záležející v soukromoprávních
anebo veřejno-právních poměrech".
Návrh tento jest opatřen
dostatečným počtem podpisů
a jest předmětem jednání.
Uděluji slovo členu
Národního shromáždění
p. Koušovi.
Posl. Kouša: Vážené
Národní shromáždění!
Částečná
úprava obecního zřízení obcí
naší republiky jeví se jako skutečný
pokrok. Obce byly domainou zámožných lidí
a lidé chudí byli hotovými psanci. Obecního
majetku a statků bylo zneužíváno. O
chudé lidi nebylo pečováno a staří
lidé ku práci neschopní dáni do obecních
pastoušek a stali se břemenem na sklonku svého
strastiplného života. Vážení pánové!
Před několika málo týdny konal jsem
veřejnou schůzi lidu v Holubicích u Kralup
a já jsem žasl, když jsem šel okolo hřbitova,
a celá dělnická rodina bydlí v kostnici
(Slyšte!); rodina chudého českého
dělníka, která má 8 dětí,
musí bydleti v kostnici, protože v celé obci
není domu, kde by chudí mohli se svými dětmi
býti ubytováni.
Veliký pokrok se arci ukazuje
v § 5. v odstavci 3., kde se praví: "Členové
zastupitelstva neb komisí nesmějí zastupovati
obec ve sporech, leda za náhradu hotových výloh,
a nesmějí dávati právní rady
stranám ve sporech proti obci. Nesmějí se
přímo ani nepřímo účastniti
dodávek a prací, obcemi, obecními ústavy
neb podniky zadávaných, nesmějí pachtovati
vybírání dávek obecních."
Rovněž vyslovuji úplný
souhlas s § 10., v němž se praví: "Členové
obecních zastupitelstev, rad a komisí, kteří
ztrátou času při výkonu těchto
funkcí, vyjímajíc schůze obecního
zastupitelstva, by trpěli hmotnou újmu, mají
nárok na náhradu ve způsobě diet,
které určí obecní zastupitelstvo."
- Jest to proti dosavadnímu starému obecnímu
zřízení veliký pokrok, že se
usnadní i chudému dělníku, aby bral
celý podíl na pracích v obecním zastupitelstvu,
a sice že ztráta času bude mu nahražena.
Kdyby podobné ustanovení bylo vtěleno do
starého obecního řádu, nemusili jsme
býti svědky těch různých affér,
jaké bylo viděti. Na příklad vezměte
obce kolem Prahy! Vezměte Vinohrady, Žižkov,
Vršovice, Nusle, Bráník, Břevnov, Košíře,
ve všech těchto obcích předměstských
byly veliké afféry. V Nuslích skončil
starosta sebevraždou. Ve Vršovicích starosta
dal si dlážditi dvůr obecním kamenem.
V Břevnově již před válkou bylo
rozpuštěno obecní zastupitelstvo a byla nastolena
správní komise. Nyní správní
komise byla obnovena. A tak vlastně zříme
naše obce předměstské v takovémto
nechvalném stavu.
Ne lépe na tom jest naše
matička Praha. Starý obecní řád
Bachův z roku 1850, do dnes platný, jest hotovým
paskvilem na naši revoluční dobu. Tento předpotopní
řád, který měl býti revolucí
také odstraněn, rozděluje obyvatelstvo na
vrchnost a poddané. Dělníku bylo znemožněno
voliti a pracovati ve prospěch obce a svých bližních.
Tím se stalo, že v Praze vládly různé
kliky, které obec přivedly na pokraj zkázy
a hospodářsko-finanční záhuby.
Poměry v Praze se staly přímo nesnesitelnými.
Revoluce odstranila sice zkorumpovaný Grošův
systém, avšak ponechala starý volební
řád a starý obecní řád.
Bude věcí ústavního výboru,
aby pro Prahu, lépe řečeno: pro budoucí
Velkou Prahu, vypracoval nové obecní zřízení
a volební řád, aby tak na věčné
časy bylo zamezeno tomu, co my sociální demokraté
jsme musili a to velice často neradi: potírati zlo,
prýštící z výsad jediné
vládnoucí třídy v obci. A že
se české chudině u tohoto režimu dobře
nevedlo, netřeba zvlášť vyličovati.
Do Prahy musili přijíti
lidé z ciziny, kapitán Emanuel Voska a redaktorka
londýnského listu "Times" pí. Wattermannová,
aby odkryli tu všechnu pražskou lidskou bídu,
v prvé řadě bídu bytovou, pro kterou
Grošův systém neměl nikdy lidského
porozumění a pochopení. Ne lepší
bytové poměry, jako byly nalezeny u sv. Petra, jsou
i v Praze VII. Vrchní policejní komisař Václav
Eminger dal vyšetřiti několik bytů a
rodin a vyšetření to naplňuje srdce
naše nevýslovnou bolestí. Co praví úřední
zpráva? Povídá, že rodina Kočlíkova
bydlící v čp. 999 v III. patře, osmičlenná,
leží přímo na slámě (Slyšte!),
majíc k jídlu řepu, a děti musí
chodit žebrati a zvláště u takových
rodin, kde otec zemřel mimo válku. V těchto
rodinách je bída nevýslovná. Rodina
Mourkova v čp. 588 v Praze VII. obývá v III.
poschodí a má 8 dětí; rodina Deusová
v čp. 432 v přízemí 8 osob. Ne lépe
jest v tom rodina Drexlerova v čp. 957, rodina Tesařova
v čp. 955, Nedvědova v čp. 467, ta čítá
10 členů, rodina Tychtlova v čp. 780 a rodina
Světova v čp. 60.
Vážení pánové!
Policie pražská by mohla po této stránce
vyšetřovací vykonati veliké věci.
Již to nás naplňuje radostí, že
policejní president Bienerth vyjel s výpravou kapitána
Vosky a paní Wattermannové, aby ukázal zástupcům
ciziny tu holou pražskou bídu. A, vážené
shromáždění, uvažte, když
je bída v takových dělnických rodinách,
jak v takových rodinách děti den ze dne slábnou
a jak odumírají. Vážení pánové,
několik číslic. V r. 1913 narodilo se v Praze
5346 dětí a zemřelo 5790, tedy plus úmrtí
444, roku loňského narodilo se v Praze 2652 dětí,
zemřelo 7343 osob. V roce 1913 zemřelo tuberkulosou
v Praze 612 osob a roku loňského 1505 osob.
Z toho vidíte, vážení
pánové, že v Praze tuberkulosa řádí,
jako když jsou lidé na frontě, ano ještě
více jako mor, jest to plicní mor. Vážení
pánové a dámy! Jest nejvýš na
čase, aby se pro Prahu něco vykonalo, aby péči
o otázku bytovou bylo věnováno více
času a více práce a nejen více času
a práce, nýbrž také hodně peněz.