Řeklo se, že není
dost dobře možno určité věci
dělati, dokud nemáme pevné státní
hranice. Já zase myslím, že, pokud se týče
velkých továren a podniků, by to byla velká
výhoda, kdyby se to dělalo tam, kam naše moc
sahá. Čím později se to bude dělat,
tím větší škoda, poněvadž
se nám ztrácejí hodnoty, kterých potom
nikde nechytíme. Mohu-li zachytiti 70%, neznamená
to, že mám se zachycením těch 70% odkládat
proto, abych zachytil také těch ostatních
30%.
Ztratíme-li něco na
těch 30%, hleďme předejíti ty ztráty
na 70%, které dnes ve své moci máme.
A já nevím, zdá
by nebylo dobře, že přes to, že nemáme
ty hranice tak pevné obsazeny, přemýšleti
také o tom, nebylo-li by dobře, ta pouta papírových
peněz, kterými jsme se starým Rakouskem vázáni,
roztrhnouti dříve, nežli snad budeme ty hranice
míti, a nevím, když by bylo možno o té
věci debatovat, disputovati dál, zdali bychom nepřišli
k tomu přesvědčení a k tomu názoru,
že by to bylo přece jen lepší, kdybychom
ta pouta přeťali. Neboť přece myslím,
že by se mohl najíti způsob, abychom byli zachráněni
od toho nebezpečí, že do značné
míry na naše risiko a naší škodu
budou vydávány další papíry rakousko-uherské
banky. Tomu myslím, že by se zabrániti dalo.
To je věc, které by se musila věnovat speciální
pozornost, ale myslím, že je tato věc neobyčejně
důležitá.
Řekl-li jsem, že bychom
měli sáhnouti k určitým opatřením
ve směru hospodářském a sociálním,
pokud se týče velkostatků, továren
atd. ihned, učinil jsem tak proto, že bych rád,
abychom vyvázli ze situace, ve které byl starý
stát a ve které bychom byli my. Abych to řekl
v podobenství: My jsme v situaci spolku, který si
říká, že je chudý, ale má
dost bohatých členů. Je chudý prostě
proto, že ti nejbohatší členové
nedávají do toho spolku, co tam patří.
Ty poměry jsou docela tak, jako když venkovský
spolek žádá vydavatelstvo některého
listu o to, aby mu byl posílán list zadarmo a odůvodňuje
to tím, že je chudý spolek. Vydavatelstvo mu
odepíše: Vy tam máte toho a toho občana,
ten má několik domů, jiný má
pekařství atd., jak pak jste chudý spolek,
když máte bohaté členy? My nesmíme
zůstati v takové situaci toho spolku, který
si říká, že je chudý, ačkoli
jeho chudoba záleží jen v tom, že jeho
členové, z nichž je nejvíce bohatých,
neplní povinnosti podle svých poměrů.
Tedy musíme sáhnouti právě proto k
těmto opatřením, poněvadž bez
nich nevěřím, že budeme míti
někdy vůbec řádnou valutu, a že
bez nich bychom mohli vůbec někdy míti řádný
rozpočet.
Žádným daňovým
systémem nepostihneme věci tak, jako bychom je postihli
majetkovou socialisací.
Konečně musím
se zmíniti o tom, co zde bylo řečeno, když
zde bylo mluveno o těch lenoších. Chci věřiti
a věřím, že nebyla věc míněna
tak, jak vypadala a jak byla řečena. Ale, jak to
bylo řečeno, mluvilo se zkrátka o těch
podporách, o těch vyživovacích příspěvcích
a o těch lenoších - vypadalo to tak, jako by
se ty věci identifikovaly. Tu musím říci
docela klidně: my bychom byli rádi, aby byli postiženi
všichni lenoši, ale především ti,
kteří lenoší důkladně
a kteří, abych tak řekl, vidí své
poslání společenské v tom, že
to provádějí tak, že nemají užitečného
zaměstnání jenom proto, aby je nebrali těm
nezaměstnancům, kteří bez něho
nemohou žíti. Na ty je potřeba sáhnouti
především.
Trvám na tom, že jest
u nás velmi mnoho lidí, kteří jsou
silnými jedinci a jednotlivci v národě, kteří
však pro ten národ vlastně nepracují
tak užitečně, ani ne tolik, co nejposlednější
metař na pražských ulicích (Výborně!
Potlesk), poněvadž brát zisk a nechávat
automaticky spravovat podnik, který založil otec,
neb děd není ještě prací pro
národ a nelegitimuje jich k tomu společenskému
postavení, jaké u nás zaujímají.
Byl bych rád slyšel, aby to bylo řečeno
právě z těch vrstev, které mají
míti pro to porozumění. Pokud se týče
těch lenochů, kteří by se našli
v těch řadách, kteří žijí
z těch podpor, může býti Národní
shromáždění naprosto jisto, že
s takovými lidmi to nevyúčtuje nikdo tak
důkladně, jako socialistické organisace.
Jestli socialistické organisace
by toho s těmi lidmi nevyúčtovaly, tak toho
s nimi nevyúčtuje nikdo na celém světě.
Pak je ale nevyhnutelně potřeba, aby se ukázalo,
že když ti lidé do práce jdou, že
také ta práce je slušně placena, aby
mohli býti živi. To jest nevyhnutelná podmínka,
aby se jim také přiznávala při té
práci táž práva, jako se přiznávají
ostatním. Dává-li se však práce
jako milost a dává-li se tak strašně
cítiti, že se dává, pak se nedivím,
že ti lidé neradi lezou do takového poměru,
kde někdo rád si hraje na chlebodárce. S
tím pojmem bude potřeba, aby naše společnost
súčtovala důkladně.
My jsme řekli, že odstraňujeme
staré tituly, ale neodstranili jsme práv z těchto
titulů plynoucích. Naše hrabata nemají
titulů hrabat, knížata knížat,
ale mají všecka práva z toho plynoucí,
majetková a společenská. Ale nechali jsme
celou řadu titulů sociálních, ze kterých
se také vyvozují určitá práva.
Pořád se mluví
o chlebodárcích-zaměstnavatelích,
jako by ten zaměstnavatel snad udílel nějakou
milost těm třídám lidu, které
jsou u něho zaměstnány, jako by jim dával
chléb a p. Dostávají chléb, aby pomohli
těm druhým dobývat masa, dostávají
po případě papírové hadry,
aby druzí vydělávali na hedvábí
a p. (Výborně! Potlesk.) Taková je
situace, a tu chceme, aby byl udělán konec.
Čím více Vy
ostatní, z těch vrstev měšťanských
a zámožnějších, nám budete
v tom pomáhat, tím méně bude toho,
co Vy nazýváte hrozbami. Já konstatuji, že
ani jediná výtka nebyla zde míněna
jako hrozba, nýbrž prostě jako upozornění.
To by mohl také někdo vykládati jako hrozbu,
když jsem řekl, že, nesáhne-li vláda
k stíhání provinilců hospodářských,
nastanou bouře. My nechceme vyhrožovati, ba právě
naopak, všude jsme ve svých organisacích u
toho lidu, který soudí primitivně, ale často
poctivěji, než my, při tom diplomatisování
všichni dohromady.
Pánové, Vy víte,
že hasiče lidového hnutí není
možno dělat tuze dlouho a že tedy je třeba,
abychom viděli zde určité činy, abychom
viděli, že vývoj našeho státu béře
se tím směrem, aby umožnil sociálně
spořádaný život. A tu pravím,
že nám bude směrodatno, jestli tato vláda
za tohoto Národního shromáždění
přijde také se svým plánem na provedení
toho vyvlastnění velkostatkův, ale zároveň
také na úpravu majetkových poměrů
velkozávodů, továren atd., poněvadž
jen v tom také vidíme záruku rozvoje státních
financí a možnost solidního vývoje u
nás. (Výborně! Potlesk.)
Předseda Tomášek:
Slovo má pan kolega Paulíny.
Posl. Paulíny: Slavné
Národné Shromáždenie!
Menom Klubu slovenských poslancov
a za terajšej nálady slovenského národa
len na krátko prehovorím o zákone, týkajúcim
sa hospodárstva národného.
Slovenský národ dosiať
daňoval maďarským vládam; koľká
radosť, že už tak viac robiť nemusí.
Slovenský národ za svoje mozolné groše
a za platené dane nemal ničoho iného, než
nové a nové krivdy. Pochopiteľnou je tedy radosť
slovenského národa, keď se mu dáva na
vedomie, že je nie len slobodný, ale že ani nemusí
viac platiť do tej státnej pokladne, ktorá
mu natoľko krivdila.
Slovenský národ žil
v egyptskom zajatí a vlády, ktoré nad ním
panovaly, vyssávaly ho do nekonečna. Slovensko,
ktoré v minulom storočí na poli priemyslu,
hospodárstva a obchodu tak vzkvetalo, bolo pre snahu maďarskej
vlády čím skôr ho pomaďarčit
i na poli hospodárskom, utiskované takým
spôsobom, že z kvitnúceho, zámožného
ľudu stal se národ žebrácký.
Mnohí sa divia, že taký
snaživý a vnímavý národ, ako
slovenský, môhol sa poddávať maďarisácii
na toľko, ako sa poddával. Ale tito nevedia o tom,
že maďarisácia šla ruka v ruke s hospodárskym
systémom, že maďarská vláda nie
len v školách odnárodňovala Slovákov,
ale starala sa i o to, aby ich čím viac i hmotne
zoslabila.
Roľník slovenský
mohol celkom dobre ostať doma, vláda mohla založiť
život priemyselný, ktorý by bol vysťahovalectvu
zabránil, vláda maďarská to ale nespravila,
bo sa bála slovenského roľníka a zadržala
takto pokrok slovenského ľudu. V školách
ubíjala slovenského ducha, mimo školy hatila
hospodársky pokrok. Radšej prinútila slovenského
roľníka vysťahovať sa do Amerika, tam pracovať
v tamojšich dielňách a doloch, len aby nemusela
podporovať priemysel na Slovensku, len aby nemala doma vzdelaných
ľudí, ktorí by jej mohli v jej maďarisačných
snahách prekážať. Slovenský básnik
nie nadarmo zaplakal v minulom století:
"Bože, svetov stvoriteli,
tebe sa kloníme;
za národ náš ubiedený
o milosť prosíme:
Svet ten berie, čo tu dáva
Tvoja nám štedrota;
ľudské odjíma nám práva,
i právo života."
Ten svet, to sú ukrutné
vlády maďarské, ktoré nam braly tie
dobré veci, ľudské práva, Bohom dané.
Ctené shromáždenie,
slovenský lid nemôhol sa hmotne vyvinúť,
keď maďarské vlády takto proti nemu postupovaly
a ho systematicky ožobračovaly.
A ako posiaľ, tak postupuje
maďarská vláda proti nám i teraz, hoci
sme už oslobodení z poroby a oni sú postavení
pred fait accompli, že viac nemôžú na tom
nič zmeniť, predsa i ďalej ožobračujú
Slovensko, berú mu školné prostriedky, umelecké
a historické pamiatky, berú mu potraviny, slovom
všetko, čo ešte stačia zo Slovenska vyviezť.
(Hlas: Slyšte!)
Slovenský národ nebol
na svojom vlastnom, bol len v nájme Maďarov, ktorí
z neho žili, za jeho peniaze si nastavali parlamenty, paláce
a divadlá, geologické museá atď. U nás
na Slovensku niečo podobného nenájdete. No
nebolo im to dosť. Teraz, keď by mali odovzdať
Slovensko čisté, i to berú, čo za
naše peniaze, ale k našej zkáze nahromadili.
V Bánskej Štiavnici, kde je banícká
a lesnícká akademia, naložili celé zariadenie,
laboratoria, musejné sbierky, školné náradie,
knihovnu a chceli to odviezť s tou výhovorkou, že
vysokú školu premiesťa do Segedína. Musím
protestovať proti takémuto postupu maďarskej
vlády. Chcú-li mať Maďari akademiu, nech
si ju postavia za svoje peniaze. (Tak jest. Výborně!)
Co je na Slovensku, tým nech nehýbu, nech to nechajú
tomu ľudu, za ktorého peniaz to postavili, ktorý
ľud tak dlho zotročovali.
Že aké sú tam
pomery, to zistil veliteľ československých
vojsk, ktorý s malým oddielem prišiel do Hronskej
Breznice a tam pri revisi vagonov našiel spomenuté
predmety. Žiadny div, že zastavil dodávku uhlia.
Zastaviť ju musel i preto, lebo - jak je všeobecne známo
- lokomotivy, týmto uhlím topené, dovážaly
k nám lúpežné bandy maďarské,
ktoré českých vojakov zákerne napádaly.
Československá republika vie proti týmto
násilnostiam zakročiť a i zakročí,
my Slováci pokládáme za svoju povinnosť,
v tomto shromáždeniu proti takýmto výčinom
protestovať. (Hlas: Pri mierovej konferecii tiež!)
Ale Maďari odvážajú
zo Slovenska i výživu, hoc už niekoľkokrát
prísno rekvirovali hneď po žňách
- rozumie sa, že do centrálí peštských.
Teraz, keď by mali, v súhlase so svojou tak často
vyhlašovanou rytierskosťou, slovenskému ľudu
dať, čo mu patrí, len čo sa dozvedeli,
že sa českoslov. vojsko blíži, olúpili
tento ľud ešte i o posledný kúsok chleba.
Nemožno hovoriť o maďarskej rytierskosti, práve
naopak. Maďarské vlády sa o slovenský
ľud nijak nestaraly.
Počuli ste, že v plakátoch,
ktoré vydával ministor Buza Barna, prihovárali
se k Slovákom, aby ich od republiki odvábili; poukazovali
na to, že všetky rieky, Váh, Hron, Hernád
atď. tečú do Dunaja, a že sami Slováci
musia uznať, že i poloha krajiny to vyžaduje, aby
Slováci a Maďari ostali pospolu. Na to sme pánu
ministrovi odpovedeli, že práve rieka Váh,
zanedbávaná vládou maďarskou, poškodzovala
rok čo rok súsedné polia.
Dúfame, že v Českoslov.
republike bude Váh regulovaný, že nebude viac
škodiť slovenském ľudu. Budeme-li posielať
po tejto rieke drevo, či niečo inšieho, pošleme
to len za výmenu, ale nie ako dosiaľ, že naši
pltnici plavili s nebezpečím života drevo po
Váhu a dostávali za to 50 halierov denne. (Slyšte.)
Riekami Váhou, Hronom, lpľom,
Hernádom a Tajavou mnoho slovenského majetku sa
odplavilo, tady odtiekla i naša slovenská sloboda.
Dúfame, že teraz bude tomu konec, že budú-li
Maďari niečo chceť, budú to museť
zaplatiť.
Slovenský národ sa
raduje nie len nad tým, že je oslobodený duševne,
ale že v novej Československej republike nájde
i podmienky k lepšiemu hmotnému životu.
Pánovia, prichádzam
práve zo Slovenska. Jedna časť je oslobodená,
druhá je ešte pod tyranstvom Maďarov.
S netrpelivosťou čakáme
na okamžik, v ktorom bude celé Slovensko oslobodené.
Slovenskí továrníci zadržujú
svoj tovar, aby ho nemuseli posielať dolu, ale sem do Čiech
a do Moravy.
Môžete byť presvedčení,
že slovenský národ bude vďačným
a že celé húfy prindu sem do matičky
Prahy, aby demonstrovaly, jak sú v Československej
republike šťastní. (Výborně!)
Dnes, keď celý slovenský
národ vie o tom, že prichádza Masaryk, ktorý
má najväčšú zásluhu na utvorení
Republiky, celý by tu chcel byť osobne. Keď je
to i nemožné, môžete byť ubezpečený,
že srdcom tu bude celý, že celý bude volať
Masarykovi na slávu. (Výborně! Potlesk.)
Slovenský národ, ktorý
posiaľ stál mimo zákona, každý
predložený zákon v Republike podporuje. I zákon
o vedení štátneho hospodárstva my, slovenskí
poslanci, podporujeme a prijímame.
Je pravda, že na Slovensko bude
treba veľkého nákladu k hojení a k zavazování
ran spôsobených vojnou a rytierskosťou Maďarov.
Ale, Slávné Národné shromáždenie,
oslobodené Slovensko je dostatočnou odmenou za všetky
obete, prinesené Republikou.
Oslobodený slovenský
národ je pracovitý, pokojamilovný, ktorý
z vděčnosti za svoje oslobodenie bude tým
najpracovitejším národom Republiky,
Tie hory, tie splavné rieky,
tie rudy, tie veľké a bohaté poklady, ale nadovšetko
slovenská ruka, ktorá si vedela svojou pracovitosťou
vydobiť uznania v Amerike a i inde, je najlepšou zárukou
našej lepšej budúcnosti. Budeme šťastní,
budeme-li mocť v pokojných časoch dokázať,
že sme hodní toho, aby sme boli oslobodení.
My považujeme za našu povinnost
i pri pojednávaní rozpočtu, predniest naše
žaloby na lúpeže Maďarov a dúfame,
že vláda čím skôr zakročí
u vlády maďarskej, ktorá, jako sa zdá,
sa bojí, je bezvládna, alebo neuprímná,
že nezakročuje. Výhovorky maďarskej vlády,
že ona prečiny tieto neriadi, sú planou vytáčkou.
My konstatujeme, že všetky výpravy boly podniknuté
so súhlasom a pomocou vlády. V krátkom čase
budeme to snád môcť doložiť i dokumenty,
jak maďarská vláda celú vec viedla.
Neviem, čo je v tom za hrdinstvo, vypravia-li proti 40-50
Čechoslovákom 400-500 Maďarov. Myslím,
že je to k hanbe maďarského národa.
Stalo sa, že do Hronskej Breznice,
ktorú obsadilo 48 mužov posádky československej
vo smysle nariadenia o vyprázdnení územia
nášho Maďarmi, na druhý deň už
prišlo vojsko z Levíc, aby našu stráž
napadlo, z čoho sa vyvinula celá bitka. Bol som
prítomný. Rozumie sa, že to skončilo
hrdinským odbitím maďarských bánd.
Len jeden český vojak bol Maďarmi zákerne
prepadnutý a zavraždený. Myslím, že
maďarská vláda nebude mať vôlu k
prepádaniu na mierovej konferencii, ktorej tieto veci predložíme
a kde se maďarskej vlády optáme, kto by mohol
vyzbrojiť čaty o 300-500 mužoch a kto im mohol
dať vlaky. Jasná vec, že celú výpravu
môžu poriadať len ti, ktorí majú
moc v rukách. (Hlas: Károlyi hraje komedii!)
Pre pokročilý čas
končím. Zákon o vedení národného
hospodárstva i menom slovenských poslancov i menom
slovenského národa prijímam. Vy ste si svoje
rozpočty i posiaľ samy povolovaľy na vašich
zemských snemoch, my sme to robiť nemohli. Je to
po prvé, po tisícročnom útrpení,
že Slováci môžu o niečom podobnom
rozhodovať. Zákon prijímame. Chceme platiť
dane, chceme poskytnúť podporu vláde, ktorej
dôverujeme a dúfame, že na Slovensko bude mať
vláda zvláštny ohľad, že spravedlive
bude poskytnutá podpora na celom Slovensku, kde toho len
potreba vyžaduje. (Výborně! Potlesk.)
Předseda:
K slovu se přihlásil pan předseda ministerstva
dr. Kramář. Uděluji mu slovo.