Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Jest právě proto potěšitelno, že ministr se obrací na ty nejpovolanější kruhy, že obrací se na povolané místo - k zástupcům národa, k zástupcům poplatnictva, toho poplatnictva, z jehož právě kapes ony náklady budou museti býti zaplaceny.

Jsem přesvědčen, že tito zástupcové jménem těch, které zastupuji, rádi, opravdu rádi poskytnou prostředků na zřízení svobodné republiky naší, na zabezpečení naší svobody. Jestliže jsme měli, pánové, prostředky pro cizí, dokonce pro nepřátele své, doufám, že jich budeme míti a rádi je dáme také pro sebe.

Ale přáli bychom si, aby touto formou, jak nyní od nás žádá ministr financí, jich po druhé nežádal, přáli bychom si, abychom tou formou, jakou nyní dáváme, totiž půjčkou, nemuseli po druhé dávati státu, což jeho jest, poněvadž pravím, že nechceme a nepřejeme si basírovati a stavěti naše finance, naše národní hospodářství na úvěru, na půjčkách.

Mezi našimi příjmy a našimi výdaji musí býti přirozená rovnováha, nikoliv rovnováha umělá, způsobem snad půjčkami. Budeme-li, přátelé míti letos 1 miliardu vydání, musíme míti k úhradě jejich také 1 miliardu příjmů! Jestliže příštím rokem naše vydání stoupne snad na 2 miliardy, bude naší povinností postarat se, aby v tom poměru stouply také daně, abychom daněmi, - řádným způsobem - nikoli půjčkami, úvěrem, snad nahodile neb trvale stoupající výdaje kryli.

A tu, pánové, jestliže poplatnictvo pocítí toto zvýšení výdajů na svých vlastních kapsách, jsem přesvědčen, že pak opravdu samo bude nejlepším regulátorem svých potřeb, s nimiž právě vydání jsou spojena.

Tak budeme se vystříhávati onoho nesnesitelného, nepřípustného a lehkomyslného hospodářství, čistě vídeňského hospodářství, které kupilo dluh na dluh, aniž se staralo o - konce.

My, přátelé, musíme si zde býti vědomi své plné odpovědnosti před tímto Národním shromážděním i před národem (Tak jest), kterou také plně přejímáme. Musíme se starati o to, abychom nebyli hrobaři své republiky, své svobody, nýbrž abychom stavěli na základech pevných. Po mém soudu dluhy nejsou žádné domácnosti základem pevným.

Víme sice, že dnes ještě nemůžeme říci, jaké hranice státu našemu budou dány. Nemáme dosud pevných hranic a nevíme, jaké poměry budou, poněvadž ony ještě snad dlouho nebudou ustáleny. Nemůžeme tedy přirozeně žádat od našeho ministra financí, aby nám dal přesný, určitý rozpočet státních příjmův a vydání.

Pro tentokráte to nemůžeme žádat, a proto přijímáme pro tentokráte tuto formu půjčky, kterou právě nám podle předlohy ministr k schválení předkládá. Přes to však - a lépe řečeno - právě proto žádáme a musíme žádati jménem poplatnictva, aby naše hospodářství bylo co nejšetrnější, abychom s těmito vypůjčenými penězi hospodařili opravdu co nejúzkostlivěji.

Neznáme tedy podrobného rozpočtu, ale je snad dobře, že ho ještě dnes neznáme. Můžeme o něm mluviti, můžeme lépe dáti směrnici, jakým směrem bychom si přáli, aby byl vybudován.

Zajisté každý připustí, že v tomto rozpočtu jistě největší snad položkou bude požadavek ministra vojenství na vojsko, na státní obranu. Je to pochopitelné. Náš stát není nikterak vojensky zabezpečen, a jistě jsme ochotni, všechno dát státu v tomto směru, co k jeho zabezpečení vojenskému, k jeho existenci je potřeba dát. Ale přes to, myslím, že vysoké požadavky, které jistě budou v tomto rozpočtu se strany ministerstva vojenství, budou přirozeným výsledkem jednak 1. vysokého stavu mužstva naší armády mobilisované a 2. vysokého platu vysokých žoldů našeho vojska.

O těch věcech musíme si blíže promluviti. O stavu mužstva nechci udávati čísla. Jsou známa, ale myslím, že tak veliké armády, kterou máme již hotovou nebo v záznamu, snad přece jen nepotřebujeme k zabezpečení své vojenské existence. (Hlas: Tak jest!) Myslím, že by bylo dobře a na místě, tento počet armády od toho nejposlednějšího až do toho nejvyššího zredukovati v tom směru, aby v armádě naší bylo jenom to, co nejnutněji je k obraně našeho státu, naší říše potřeba.

Myslím, že k zabezpečení naší republiky nejméně již přispějí a jsou schopni přispěti ti, které sama rakouská vláda po tolikerých a tolikerých musteruncích konečně odhodlala se převzíti do svých řad, totiž oni vojíni, kteří jsou klasifikováni písmenou "C". Myslím, že by bylo nejzdravějším na vše strany, aby tato třída vojáků ze svazku vojenského vůbec byla propuštěna. (Hlas: Okamžitě!) Co bychom tím ušetřili! Ohromné peníze! Ušetřili bychom tím opravdu značný již žold, ušetřili bychom také vyživovací příspěvky, které jsou vypláceny rodinám těchto vojákův, ale nejen že bychom toto vše ušetřili, nýbrž mohli bychom upotřebiti sil propuštěných k získávání statků, které po celá léta války byly systematicky ničeny. My potřebujeme těch sil, aby nám pomohly vytvořit ty statky, kterých se nám dnes nedostává a kterých tak mnoho potřebujeme.

Zrovna tak mohl bych se zmínit o onom žoldu, který jsme nedávno schvalovali. Jistě jsme si ani neučinili správného obrazu, jaký finanční efekt toho bude. Tu tyto číslice rozpočtu vojenského jdou do číslic ohromných. Nyní obzvláště, když musíme své vojsko na Slovensku vypláceti v měně frankové, stoupá náklad na toto vojsko měrou trojnásobnou, právě pro znehodnocení naší valuty.

Rovněž je potřebí říci, že ony vyživovací příspěvky, které jsme zde nedávno odhlasovali, neobyčejně zajisté zatěžují náš státní rozpočet. Jest potřeba, se postarati o to, aby nebylo třeba těchto vyživovacích příspěvkův, aby lidé nebyli svým holým životem odkázáni na tyto příspěvky. Je potřeba lidem dáti práci! A tuto práci máme zde! Jen ji rozdat! Jen povolat dělníky! Máme tolik rozbitých silnic. Máme potřebu stavby nových silnic, naše železnice jsou zrovna neschůdny pro naše vlaky, jsou přímo nebezpečny pro životy těch, kteří po nich jezdí.

To všechno vyžaduje ohromných oprav, na něž potřeba je tisíců, desetisícův a snad i statisíců lidí. Tyto lidi máme! Nemáme prý pro ně zaměstnání! Dejme jim tu práci, aby poctivým způsobem, svou vlastní prací svůj vlastní výdělek si zasloužili. (Výborně!) Myslím, že také jinde plno najde se možností, kterých by bylo potřeba jen využíti, aby dělnému lidu, který chce pracovati, dány byly prostředky, aby pracovati mohl. Poukazuji na to, že není potřeba k tomu velkého nákladu, snad žádného! Jest třeba jen uvolniti suroviny továrnám, aby mohly své práce zahájiti v plném rozsahu mírovém. Dnes jsou závody, které pracují s ¹/₂, ba dokonce i se 40% své výroby.

Je přirozeno, že takový závod nemůže zaměstnati předválečný počet dělnictva a tu stačilo by uvolniti uhlí, postarati se, aby bylo dostatek uhlí, uvolniti výrobu železa a tím také způsobit přítok surovin a materialií do průmyslu a postarati se, aby přišel do továren, kde je ho potřeba.

Zde bychom, přátelé, ušetřili milionů každý měsíc a jistě bychom také tu mravní zásluhu získali, že bychom platili práci poctivou a jen práci a ne snad skutečné lenošení nebo povalování!

Jiným místem, kde přirozeně by bylo možno ušetřiti ohromné sumy, je naše státní správa. Bylo zde již o tom mluveno, tuším nyní panem předřečníkem, že je třeba se postarati o to, aby naše státní správa nenesla se tím starým byrokratickým, zkostnatělým, neživým směrem, jako byla správa Rakouska.

Varujme se přátelé, abychom do své republiky tento systém umrtvující - ne oživující vnesli; varujme se toho již proto, poněvadž tento systém správní ukázal se starému Rakousku neobyčejně drahým! Snad žádný stát na celém světě neměl svého správního aparátu tak drahého, jako Rakousko.

Jistě, že se musíme my postarati o to, aby v žilách našeho státu celého proudila krev čistá, zdravá.

Nesmíme připustiti, aby správní úřady byly zaměňovány s nějakými zaopatřovacími ústavy. Musíme hleděti k tomu, aby právě pouze a pouze kvalifikace a nic jiného než zdatnost osobní byla měřítkem kdo do státního úřadu má býti vzat a kdo nikoliv.

A ještě, přátelé, bych se rád dotkl něčeho, co zajisté ani v našem rozpočtu nebude chybět. A to jsou subvence, které bývaly také hojně zastoupeny v rakouském rozpočtu. Já bych byl nejraději, kdyby tato položka z našeho rozpočtu vůbec zmizela, kdyby mohla zmizeti, a to již proto, jen s toho stanoviska - a s žádného jiného - aby nebyla zde dána příležitost komukoliv, aby těmito prostředky státními kupoval duše, aby se nekorumpoval stát takovými prostředky. (Tak jest!)

Přátelé, o stanovisku strany československé lidové po stránce politické proti rozpočtu nechci se zmiňovat, poněvadž přijde ještě řečník, který naše stanovisko v politickém směru blíže ještě objasní. Pravím jen to, že naše strana ráda dá státu, čeho stát potřebuje, že ráda dá republice to, což republiky jest, a to proto, poněvadž doufá, že s prostředky, které dnes zde povolíme, bude vláda naše hospodařiti rozumně, opatrně a šetrně. Myslím, že po vývodech finančního ministra můžeme říci, že právě on, stejně i s ostatními členy vlády nám dává opravdu dobré záruky, že můžeme věřiti, že s těmito prostředky, které povolujeme, bude opatrně a šetrně hospodařeno. Proto budeme hlasovati pro tento rozpočet, řídíce se slovy Písma: Což císařovo, císaři, - třebas že jsme císaři dávali méně rádi - ale což republiky - republice a tím radostněji. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Konečný: Dalším řečníkem je občan Heinrich. Uděluji mu slovo.

Posl. Heinrich: Slavné shromáždění!

V parlamentě, kde jsou všecky strany vládní, je kritika velice stížena. Jsme všichni vládní a jsme jimi jistě rádi. Ukládáme si reservu, která z toho vyplývá, rádi a ochotně. Ale přes to myslím, že je třeba, abychom nemlčeli o všech pochybnostech a nespokojenostech, které mezi námi a i v širší veřejnosti jsou, a že se dobře snáší s našim poměrem k vládě, když o různých stížnostech a žalobách promluvíme.

Mezi lidem jsou nespokojenosti. Především myslím, že celé ty nespokojenosti koření v tom, že lid nevidí dosti názorně, že převrat byl proveden do důsledkův a zvláště, že byly provedeny některé z těch změn, na které se lid těšil, a o kterých očekával, že se stanou hned, jakmile převrat nastane. Příčiny jsou známy. Není možno, aby v několika nedělích provedlo se vše, co lid i my pokládáme za žádoucí. Ale teď již přece, když uplývá již druhý měsíc, musíme se starati o to, aby lid přece jen ponenáhlu viděl, že se stal převrat od kořene, že leccos, co se přebíralo ze starého Rakouska, přebíralo se jen v rozpacích prvé chvíle a z nutné potřeby, aby nenastaly zbytečné poruchy ve správním aparátu. O těch úřednících z Vídně se již mluvilo, nebudu se o tom šířiti. Jistě to působí mnoho nespokojenosti. Přejímalo se a přejímá se dosud, aniž se vyšetřovaly okolnosti, na kterých širší veřejnosti záleží nejvíce. Jest také nebezpečí, že se s těmi úředníky stěhuje do naší správy ten starý rakouský šiml, na kterém by se republice naší jezdilo jistě ještě hůře, než Rakousku. Padlo tady dnes několik poznámek o generálech. Budiž mi dovoleno říci, že pokládám za docela zbytečné, že má naše republika generály a že by se s úkolem, který mají v naší armádě, lépe snášelo, kdyby byli jen majory nebo plukovníky, když se již převzali. Docela dobře by se vyjímalo, kdyby v české republice byli jen ti generálové, kteří si svých generálských hodností dobyli na francouzských a ruských bojištích. (Výborně!)

My platíme dosud velikou řadu pánův, o kterých se nám rozumělo samo sebou, jakmile se převrat provedl, že se jich hned zbavíme. Jsou mezi nimi pánové, kteří v každém jiném temperamentnějším a méně civilisovaném národě by ve dnech takového převratu byli oběšeni. Je to docela hezké, že jsme tak kulturní národ a že takové věci vyřizujeme způsobem, důstojným kulturních lidí, ale to nesmí znamenati, že budeme ty pány na dosmrti živiti. (Hlas: Tak jest!) My platíme na př., abych se držel moravských věcí, moravského místodržitele, ačkoliv se nám rozumělo samo sebou, jakmile byl převrat proveden, že musí tento pán první zmizeti. Platíme presidenta vrchního soudu, o kterém platí totéž, a mohl bych vypočítati těch pánů celou řadu. My jsme, provádějíce ten převrat, nemohli v prvé chvíli udělati nic jiného, než poslati je na dovolenou, abychom je dostali z kanceláří. Dnes je situace jiná a dnes by bylo jenom na místě, aby vláda s těmi pány zatočila takovým způsobem, jak toho zasluhují. Moravský místodržitel na př. již po provedeném převratu v Praze spálil archivy a všechny listiny, na kterých mu záleželo (Hlas: Slyšte!), tedy dopustil se úmyslného a vyloženě trestného činu proti československé republice. On je však honorován za to tím, že chodí vesele po Brně, béře plnou gáži i se všemi přídavky. Někteří z těch pánů jsou tak drzí, že je není možno dostati z bytů, které měli jako úředníci. Neříkám to jako výčitky a žaloby, uznávám, že nebylo možno v těch několika nedělích všechno provésti, ale jest potřebí, aby konečně lid přestal býti rozčilován těmito zjevy. (Hlas: Tak jest! Výborně!)

Pokládám za anomalii také to, že platíme na př. pensi několika rakouským ministrům, ačkoliv se právě usnášíme, že svým ministrům pensí platiti nebudeme. To usnesení je správné. Proč ale platíme pensi ministrům rakouským? (Hlas: Výborně! To bych prosil!) Věcí největší důležitosti, které ovšem nelze při této příležitosti probírati důkladně, ale která musí konečně na denní pořádek, jest, aby se začalo konečně rázně a opravdově s řešením otázky latifundií a velkostatků. Je to jedna z věcí, která všem českým lidem za celou dobu války tanula na mysli, a není možno dále, aby lid neviděl, že se té věci ihned chápeme, že ji chceme řešiti rázně (Hlas: Tak jest! Výborně! Potlesk!), opravdově a, přímo říkám, radikálně. (Potlesk. Výborně!) Představte si, pánové, že lid vidí, jak takový pan hrabě Černín, Clam-Martinic a Berchtold, který podepsal vypovědění války Srbsku, užívají klidně dále svých latifundií, velkostatkův atd. Stala se snad jistá zajišťovací opatření, ale lidé pořád nevidí, co obmýšlíme, a znepokojují se touto nejistotou. Tito pánové a jejich režim trestali každého domkáře, o kterém bylo jen podezření, že jest v legiích nebo že v hospodě řekl nějaké velezrádné slovo, konfiskací všeho majetku. Myslím, že rozumí se samo sebou, že tihle pánové, kteří uvalili nejen na nás, nýbrž na celé lidstvo hrůzy nevylíčitelné, kteří mají na svědomí miliardy zničeného jmění a miliony životův, aspoň tím, co mají v území československé republiky, musí přispěti na úhradu škod, které způsobili. (Výborně!)

Nesmí se zapomínati, že čím později se tyto kroky stanou, tím větší ztráty finanční z toho československá republika bude míti. (Hlas: A tím méně toho zde bude!) Ať jsou zajišťovací opatření jakákoliv, - každý ví, jak se hospodaří na takovém velkostatku, kde se čeká, že dříve nebo později na to stát položí ruku - zde každé prodlení působí republice značnou finanční škodu. (Hlas: Morální také!) Představte si, pánové, že na příklad takový náš arcipastýř olomoucký tam sedí docela klidně na svém ohromném panství, disponuje docela volně s výnosy, a bude-li zachováváno dosavadní tempo v těchto věcech, pánové, jak my na Moravě známe věci, budou se volby do Národního shromáždění na Moravě konati za arcibiskupské peníze. (Výborně. Potlesk. Výkřik: To neradi dávají!) Poněvadž máme za to, že ty peníze již náležejí československé republice, pak ovšem bychom velice neradi viděli, aby byla agitace proti nám placena z těchto peněz.

Věc, která také nestrpí odkladu a na kterou lid netrpělivě čeká, jest revise válečných ziskův, a to radikální, bezohledná revise. Vím, že náš finanční ministr má ve svém programu tyto věci, ale zase upozorňuji na to, že jest třeba, aby široká veřejnost zvěděla a měla příležitost pozorovati, že opravdu se ta věc vážně připravuje, a že to nebude nějaké opatření polovičaté, ale že se tímto řezem zasáhne tak hluboko, jak vůbec je možno. Jest pochopitelno, že v době, kdy miliony lidí umíraly buď na bojišti nebo doma hladem, bylo velmi rozčilující, pozorovati lidi, pro které tyto válečné hrůzy byly jen dobrou konjunkturou a kteří takovým tempem bohatli, jak ti druzí lidé chudli a byli ožebračováni.

Veřejnost musí viděti, že se revise válečných zisků bude díti s tendencí, všechny válečné zisky, pokud vůbec je lze postihnouti, sebrati -jednoduchým způsobem řečeno. Každý drží neprávem každý zisk, ke kterému se dostal jen tou tak zv. válečnou konjunkturou, protože to, čeho jeden nabyl, musil jiný pozbýti. (Poslanec Johanis: A za ty peníze obléknouti dělnické děti. Ještě dnes chodí děti bosy!)

Náš ministr financí jest si dobře vědom, že celý finanční systém v českých rukách bude musiti býti od základu jiný nežli byl v Rakousku; je však potřebí, informovati již veřejnost, aby věděla, jak si Národní shromáždění a vláda představují nový berní systém. A především jest nutno položiti důraz na to, že páteří celého berního systému v československé republice musí býti vzestupná daň z příjmu. (Výborně!)

Rozumí se, že není možno zavésti i jen přibližný finanční pořádek bez daně z majetku, a myslím, že jest potřebí zase říci, že ta daň z majetku bude musiti býti velice důkladná, (Potlesk) jednak a hlavně ovšem proto, že finanční potřeby budou nesmírné, ale také proto, že široká veřejnost musí viděti, že k úhradě všech těch nesmírných finančních břemen, která tu jsou, jsou přitaženy především a největší měrou majetné vrstvy. (Výborně!)

I kdyby měla taková opatření ráz přímé konfiskace, nesmíme se toho lekati a majetné vrstvy musí si na to zvykati, a čím rychleji si zvyknou, tím bude lépe pro ně.