Místopředseda posl.
Udržal (zvoní): Všechny náhledy
budou odtud s tribuny zastávány. Prosím,
zachovejte klid. (Hluk trvá. Hlasy: My žádáme
8hodinnou dobu pracovní! Pan referent také pracuje!)
Vaši řečníci také přijdou
k slovu. Prosím o klid. (Post. Zeminová: Toho
jsme se v demokratické republice nenadáli, pánové!
Posl. Koláříková: V továrně
musí pracovati 11 hodin. Hlasy: My se vás nebojíme.
Posl. Kouša: Chcete-li dělníky, my je na vás
přivedeme! Posl. Dyk: Co, Vy budete hrozit! Posl. Aust:
Vy hrozíte! Hlomoz se stupňuje.)
Místopředseda posl.
Udržal (zvoní): Prosím, aby se
zde nehrozilo! (Hluk trvá. Hlasy: Aust hrozí!
Posl. Dyk: Nehrozte nám! Hlasy: Hanba, hanba vám!
Vídeňáci! Hanba vám, bolševici!
Nekřičte! Vy nemáte příčiny!
Trvalý hluk. Hlasy: Tak vypadá řeč
pro 8hodinnou dobu pracovní! Neposílejte takového
řečníka, hlupáka, který provokuje!)
Místopředseda posl.
Udržal: Vážené shromáždění!
Já nemohu jinak, než nad podobnými výstupy
vysloviti hluboké politování a prosím
jen o jedno: abychom všichni měli na mysli skutečné
dobro republiky! (Výborně! Hlučný
potlesk.) Prosím, aby pan řečník
nebyl vyrušován.
Posl. dr. Schieszl: Velectění
pánové, promiňte, že musím vysloviti...
(Posl. Aust: Já bych to nebral tak tragicky!) Musím
vysloviti lítost nad tím, že zrovna mně
se to stává, že jsem takovým způsobem
napadán. Já upozorňuji ještě
jednou, že jsem prohlásil, že 8hodinná
práce na cizím je mnoho, a že jsem naznačil
cesty, kterými je možno dospěti k tomu, abychom
pracovali na svém. (Hlas ze skupiny poslanců
agrárních. To se nesmí!).
Cesty ty jsou úplně
ve Vašem programu, ve kterém není mezi námi
žádného rozdílu.
Velectění pánové,
proč mne napadáte? Já neříkám
nic jiného, než že, jestli nám těch
osm hodin práce nestačí, musíme pracovati
déle. (Posl. Stránský: Dobrovolně!)
S tím se nedá hnout. (Poslanec Jakubka: Vytýkala
se nepropracovanost, ale náhodou zde je propracovanost!)
Dovolte ještě několik
slov o té metodě práce. Byla podniknuta,
jak jsem již řekl, obsáhlá expertisa;
v té expertise nebyly slyšeny všechny zúčastněné
kruhy, ale i tu jenom pro ten spěch, pro ten nátlak.
My jsme nemohli zachytiti ani výsledků té
expertisy.
Velectění pánové,
my jsme v té situaci, že odborná ministerstva
budou musit tyto expertisy znovu provésti (Tak jest!
Výborně!), aby znova se opatřil materiál,
který zde dnes mohl býti. (Hlas: Je slyšet
jen jedny, ne také ty druhé!)
My čteme denně zprávy
z jednotlivých výborů Nár. shromáždění.
Často jde o návrhy, které nemají velké
důležitosti, zejména dnes, ale velectění,
my jsme nečtli nic o meritu jednání o této
předloze ve zprávách sociálně-politického
výboru.
Veřejnosti nebyla vůbec
dána možnost, aby stopovala jednání
sociálně-politického výboru.
Podněty, které mohly
přijíti podle takových zpráv, nemohly
přijíti a jest to jistě jenom škoda
a ztráta pro tuto předlohu.
Velectění, bylo zde
řečeno od pana referenta, že také zástupci
podnikatelů vyslovili se vesměs (Hlas: Pro!)
Ano, také já říkám, že
se skutečně vyslovili všichni: "pro",
ale řeknu hned jednu zajímavou věc. Zástupci
zemědělských podnikatelů se vyslovili:
"pro", zástupci zemědělských
zaměstnanců, organisovaní, jak se aspoň
domnívám, ve straně sociálně
demokratické, se vyslovili: "proti". (Hlasy:
Důvody!) To jest jejich věc. Já jen konstatuji
fakt, že oba dva dělníci vyslýchaní
(Hlas: Neorganisovaní!) řekli na otázku,
pokládají-li provedení 8hod. doby pracovní
v zemědělství za možné, že
"ne". Velectění pánové,
to prohlášení zaměstnavatelů
vypadalo takto: Byl vyslýchán centrální
ředitel největšího cukrovarnického
koncernu o otázce, jaké stanovisko zaujímá
k předloze, řekl, velectění pánové:
"My skláníme svou hlavu před zákonem."
To neznamená ještě souhlas. On přednesl
v celém svém vyjádření a dalším
šetření celou řadu požadavkův
a zejména žádal, aby pro tuto cukrovarnickou
kampaň vůbec od tohoto požadavku bylo upuštěno.
(Hlas: Ale v některých se už osm hodin pracuje!)
Proč toto uvádím,
pánové? Uvádím to proto, že ta
vyjádření, která byla v sociálně
politickém výboru, velectění pánové,
nestala se volně, byla pronesena pod tlakem. Nebylo dost
klidu, nebylo dost svobodné vůle, aby se o těchto
otázkách jednalo. My jsme jen slyšeli, že
ten zákon musí býti do prvního ledna
hotov, že, jestli nebude, bude mluviti ulice, (To jsme
dnes také slyšeli!) (Hlas: Vy to tam přivedete!)
čili pánové, jestli jste někdy mluvili
o útlaku, o terroru, patrně se jenom vyměnily
úlohy. (Hlas: Vy jste pak konservativnější,
než skutečně život sám, prakse
ukazuje něco jiného!)
Velectění pánové,
já bych apeloval na členy sociálně
politického výboru, aby nám dosvědčili,
nám, kteří jsme tam byli z nesocialistických
stran, kolik pilné práce jsme tomuto návrhu
věnovali, jaká jest účast naše
na jeho provedení, jak jsme tam seděli. (Posl.
Johanis: To není pravda, že tento návrh osnovy
byl promrskán, jak se v naší veřejnosti
tvrdí!) My jsme věnovali rádi a upřímně
veškerou svou snahu a veškeré své vědomosti
této předloze (Hlas: Proč říkáte,
že je nepropracovaná?), my jsme seděli
do půlnoci při předloze, unaveni tak, že
jsme nebyli schopni myšlenky, musili jsme prováděti
nejtěžší formulace.
Já říkám
docela otevřeně, já vám k tomuto úspěchu
srdečně a upřímně gratuluji,
já vám přeji, abychom mohli co nejdříve
pracovní dobu zkrátiti, ale žádám
jedno uznání: že musíme pracovati tak
dlouho, jak bude potřebí. (Hlasy: Celý
národ, všichni!) Docela správně,
já souhlasím. (Hlasy: Pryč s lenochy!)
Poslanec Johanis: Toto přesvědčení
u většiny dělnictva je! (Hluk, předseda
zvoní.) Velectění
pánové, ještě ten konečný
požadavek opakuji, aby nám byla dávána
možnost, abychom o všech těchto věcech,
o kterých budeme jednotni, mohli jednati svobodně,
bez nátlaku. (Výborně! Potlesk)
Předseda:
Ke slovu přihlásil se dále p. kolega Laube.
Uděluji mu slovo.
Poslanec Laube: Velectěné
Národní shromáždění!
Dlouholetý požadavek
organisovaného dělnictva, osmihodinná doba
pracovní, má se státi skutkem 15 dní
po vyhlášení zákona, jenž leží
před vámi - požadavek, za který zápasilo
se více než 30let, požadavek, který vstřebal
se do krve dělnictva a který také vstřebal
se do krve těch, kteří nejsou námezdnými
dělníky rukou, nýbrž námezdnými
dělníky péra. Jestliže zákon
o osmihodinné době pracovní má svůj
veliký účel, pak zde podtrhuji, že jím
zabezpečujeme proti vykořisťování
pracovníky rukou, poněvadž dělnictvo
ve valné své části má tolik
síly, aby osmihodinovou pracovní dobu silami svých
odborových organisací sobě vynutilo. (Výborně!)
My tedy de facto zabezpečujeme ty ohromné řady
pracovníků duchem, pro něž není
žádné osmihodinné doby pracovní
(Posl. Zeminová: "O něž se nikdo nestará!")
a kteří dlouhou pracovní dobou jsou vykořisťováni
od svých zaměstnavatelů. Zákon, který
dnes předkládáme Národnímu
shromáždění, má tedy zejména
u nich zjednati rovnováhu a učiniti i je důstojnými
členy lidské společnosti. (Výborně!)
Již můj kolega předreferent
konstatoval, že vlastně nic se nemění,
že zákon, který zde předkládáme,
via facti zavedlo dělnictvo, že ohromná většina
dělnictva v továrnách kovoprůmyslných,
železárnách, jakož i v maloživnostech
provedla silou svých odborových organisací
osmihodinovou dobu pracovní sama. Mám tu na př.
na mysli dělnictvo krejčovské v Praze i v
okolí, dělnictvo modistské, holičské
a celou řadu jiných odborů i na Moravě,
tedy v zákoně, který předkládáme
Národnímu shromáždění,
jest zákonně upraveno to, co bylo odborovými
organisacemi v pravdě již dosaženo (Posl.
Zeminová: Proč tolik roztrpčení?),
ale zákon má také ohromný význam
potud, že zabezpečuje před vykořisťováním
také ty druhé, u nichž síla organisace
tak daleko ještě nedospěla, u nichž také
vědomí o nutnosti organisace ještě neproniklo
tak hluboko, poněvadž je jim namlouváno, jakoby
nepatřili k námezdným dělníkům
a poněvadž se jim vykládá, že jsou
nárazníkem mezi kapitálem a prací.
Myslím tedy, že zákon o osmihodinné
době pracovní bude sloužiti především
těmto pracovníkům péra a ducha. (Tak
jest!) Je zajímavo, že k osmihodinové době
pracovní dostáváme se v okamžiku, kdy
padaly monarchie a kdy, jak doufám, v nedlouhé době
padne také kapitalismus. (Výborně!)
Neboť vidíte, že prvním a kardinálním
požadavkem dělnictva všude tam, kde padly monarchie,
jest otázka úpravy práce, jest otázka
kulturního a hospodářského zabezpečení
dělnictva.
Bylo zde řečeno, že
zájem republiky vyžaduje toho, aby bylo po případě
pracováno i 16 hodin. To jest také možné.
Když bude ten člověk pracovati pro sebe a pro
své, jest přirozeno, že mu nemůže
nikdo brániti. Ale jest rozdíl v tom, aby pracovní
doba při pokroku techniky, při ohromně nezdravých
poměrech, při špatné výživě,
která dnes existuje (4léta války),
trvala 11-12 hodin a aby výsledek této pracovní
doby nebyl rozdělen, nebyl distribuován rovnoměrně
pro všechny ty, kteří byli zúčastněni
ve výrobním procesu, nýbrž aby byl distribuován
z ohromné většiny jednotlivcem a ti druzí
byli odsouzeni ku práci o hladu, nouzi a bídě.
(Posl. Zeminová: "Ano! Výborně!")
To tedy má na mysli ten veliký
význam zavedení 8hodinné pracovní
doby, aby zavládl pořádek, aby znemožněno
bylo vykořisťování, a jest to, řeknu
upřímně, zejména pokud se týče
zavedení regulativu v paragrafu zákona, který
se dotýká domáckého služebnictva.
Máme v domáckých zaměstnavatelích
lidi neobyčejně řádné, lidi
neobyčejně čestné, ale nepřál
bych Vám, kdyby dělnické strany vzaly tu
křiklavou statistiku nakládání se
služebnými děvčaty v Praze (Výborně!),
kdyby policie vydala akta o tom, co tam tisícův
a tisíců křiklavých případů
bezmezného vykořisťování, surového
nakládání se tu provádělo od
určitých zaměstnavatelů (Posl.
Zeminová: "18hodinná pracovní doba!"),
jestliže tam přichází také zákon
8hodinné pracovní doby a prozatím upravuje
poměr pracovní alespoň do té míry,
že zaručuje nepřetržitý 8hodinný
odpočinek noční, pak bylo již nejvýše
na čase, aby právě v tomto okamžiku
a při této příležitosti se tihleti
lidé nenechali napospas bezohlednému egoismu jednotlivců.
(Výborně!)
Já tu ovšem chci říci
něco více. Pan předřečník
můj zmiňoval se také o jedné věci,
a to o nutnosti práce přes počet. My jí
nepopíráme a zákon sám tam, kde vyžaduje
toho veřejný zájem, doprava, veřejné
potřeby, ji připouští. Ale ovšem
žádáme, aby se nechtělo, aby tu nadpráci
dělal někdo zdarma a aby se nechtělo, aby
tato nadpráce nad 8hodinovou pracovní dobu byla
prováděna trvale, aby trvale vykořisťovány
byly námezdní pracovní síly. Já
chápu, že se zdá takové generelní
zavedení 8hodinné doby pracovní jako určité
nebezpečí našeho mladého průmyslu.
Vždyť my víme velmi dobře, že ten
náš průmysl má vlastně de facto
minoritu, tedy mluvím-li o českém průmyslu,
že všechen obchod a průmysl v obvodu tohoto státu
jest dosud v rukou cizích, jest dosud v rukou nepřátelských,
je to průmysl německý, průmysl, který
stál proti našim intencím národním,
nacionálním.
Ale konstatujete, že ten český
průmysl s tím německým v těch
otázkách jeho interesů kapitalistických
vždy byl shodný, vždy byl zajedno. My tu chceme
vyzdvihnouti, že my také jako dělníci
dobře chápeme nutnost, aby náš průmysl
v mladé republice byl schopný soutěže
s průmyslem zahraničním a my tu chceme ukázati,
že Anglie jest schopna soutěže, že jest
to právě proto, že mzdy jejích dělníků
jsou nepoměrně vyšší a že
její uspořádání pracovní
doby a ostatních podmínek stojí nepoměrně
výše, než naše zákonodárství.
A jestliže Amerika svým hospodářstvím
ovládla svět, ovládla ho právě
proto, že má osmihodinovou dobu pracovní ve
všech oborech i železnictví, ovládla ho
vysokou životní úrovní dělnictva
a ovládla ho dokonalou mzdou (Posl. Zeminová.
Inteligencí!) Jestliže my chceme konkurovati,
jestli náš malý průmysl chce být
soutěže schopen s ostatními, nemůže
se to díti na vrub dělnictva, nýbrž
na vrub něčeho jiného a někoho jiného.
Musí tu býti opuštěn
zastaralý způsob nedostatečného technického
vývoje, musí tu opustiti továrny staré
stroje, které se dnes již nehodí, musí
se tu doplniti výrobní technika takovým způsobem,
abychom soutěže opravdu schopni byli. A chci tu při
té příležitosti konstatovati, že
jsou lidé, kteří pracují velmi mnoho,
jsou členové Národního shromáždění,
kteří pracují také déle než
16 hodin a při tom úporně se bijí
za osmihodinovou dobu pracovní.
Chápejte ovšem, pánové,
že žádati na úředníku, na
tom drobném úředníku finančního
ministerstva a jiných ministerstev, kterým se ještě
dnes platí 3 K denní gáže (Slyšte!),
aby pracovali déle než 8 hodin, myslím, že
jest nespravedlivé, ale žádati na panu Vlachovi,
řediteli banky Slavie, nebo dru Preissovi, řediteli
Živnobanky, z nichž má každý 100
až 120.000 korun ročních příjmů,
aby pracovali 16 hodin denně, jest sociálně
spravedlivé.
Jestli také dělnici
budou míti honorář za svou pracovní
dobu, chápu, když budou míti živý
interes na tom, že budou pracovati déle s touže
intensitou, jako pracuje každý jiný.
Jen této spravedlnosti v pravém
slova smyslu by bylo tady potřebí, abychom pochopili,
že může se mluviti o tom, že jest třeba
delší doby pracovní, ale nemůže
se mluviti o tom, aby delší doba pracovní,
nebo dlouhá doba pracovní a mzdy byly ustavičně
ve stejném poměru, tedy v tom poměru, který
jest vyjádřen: čím delší
doba pracovní, tím menší mzda, tím
větší bída a hlad.
Těch věcí nechceme
a ty věci jsou jedním z těch podnětů,
které jsou základem tohoto návrhu na uzákonění
8hodinné doby pracovní. Pan referent Schieszl si
právem do jisté míry s jeho stanoviska stěžoval
na poněkud rychlejší postup činnosti
sociálně-politického výboru. Já
sám přiznám se bez mučení,
že jsem do jisté míry unaven, ale my tu stojíme
pod tlakem skutečných poměrů, skutečných
okolností, my tu stojíme pod tím faktem,
že dělnictvo čekalo do 3 dnů po pádu
Rakouska zavedení 8hod. doby pracovní, dělnictvo
čekalo, že budou továrny a závody vyvlastněny
a že půda bude vyvlastněna. A ono se nestalo
nic.
A zejména onen způsob
prostředkův, o němž se ještě
zmíním, o lichvářích a o těch
prostředcích, které scházejí
panu finančnímu ministru na sociální
úkoly. Ale oni čekali také celou řadu
jiných věcí. Vidíte, že se u
nás objevuje určitý výraz nespokojenosti,
že se u nás také nejen po tom volá,
ale volá se také po rychlém zasáhnutí
do shnilé samosprávy, zejména do shnilé
samosprávy v okolí Prahy, zejména v aprovisačních
otázkách trpce se stěžuje a nechce se
čekati, až si ti aneb oni pánové vzpomenou,
že by teprve tam mohl býti zjednán pořádek.
Chceme konstatovati, že tyto věci jsou jen součástí
toho tlaku potřeb pracujícího lidu, který
na nás tlačí, který nás k tomu
nutí, který nás bombarduje projevy nedůvěry,
poněvadž se mu zdá, že náš
postup v Národním shromáždění
není dosti opravdový, upřímný,
poněvadž nám říká, že
ustupujeme tlaku diktatury buržoasie. (Výborně!)
Chci to konstatovati, poněvadž,
všimněte si celého uspořádání
příjezdu presidenta Masaryka, všimněte
si toho, jakým způsobem buržoasie obsadila
všechny kanceláře! Tu vám přichází
na mysl, že my socialisté v tomto Národním
shromáždění, ač tvoříme
většinu národa, hrajeme prasmutnou roli a úlohu
(Výborně!). Tedy to jsou věci, které
nás nutí, není-liž pravda, abychom konstatovali
a striktně řekli, co si přejeme a co chceme.
Pan dr. Rašín
na poslední žofínské schůzi mluvil
o tom, že jest třeba pracovati 16 hodin. Já
jsem řekl, pokud a jak to uznáváme za dobré.
Dnešní "Národní
Listy" mají dokonce obavy o tom, že jaksi tlak
socialistických vrstev působí těmi
požadavky, které se stupňují na úpravu
platů, na úpravu různých věcí,
na úpravu sociální, že způsobují
jistý rozvrat v národním hospodářství
české republiky. Tomu se nedivte, a to proto, poněvadž
ty vrstvy celou válku a již před válkou
byly určitým systémem tlačeny k strašlivým
poměrům životním. Onen stav, že
za války staly se právě tyto vrstvy předmětem
bezmezného vykořisťování. A je
tu tedy div, že, když se všechno uvolnilo a když
jejich součinnosti podařilo se zvrátiti starý
řád, že se hlásí nejen k tomu,
aby na něm měly podíl, nýbrž
také k tomu, aby sociální řád
nové republiky byl skutečně spravedlivý
a požadavkům doby odpovídající?
Kdyby, pánové, někomu
se dával jísti takový chléb, jaký
se dává jísti tkalcům v Podkrkonoší,
kdyby toto jedli páni ministři, myslím, že
by brzy byl zjednán pořádek. Ale u nás
tyto poměry panují přes to ustavičné
slibování, přes slibování nápravy
a ti lidé mastí svíčkami, jak vypravovala
deputace z Jilemnice, která ke mně přišla.
Tyto poměry nemohou takto
dlouho trvati a tyto poměry také jistě strpěti
nemůžeme. Musíme požadovati, aby byl rychle
zjednán pořádek. A jestliže se zde pan
ministr financí vyslovil, že tu jest třeba
rychle peněz, my nejsme z těch, kteří
bychom mu jich odpírali, my jsme ochotni mu je povoliti,
miliony leží na ulicích, může je
pan ministr jen sebrati.
Stačí vydati jen zákon
na lichváře, kteří mají miliony
v rukou, kteří honem skoupili kde co, stačí,
aby pan ministr znárodnil půdu a továrny
a bude míti československá republika peněz
dosti. My konečně vycházíme z předpokladu,
že se ani celá ta ohromná řada věcí,
řízení a budžetu státního
československé republiky nedá vyřešiti
daněmi, a to proto ne, poněvadž by daně
musily býti ještě několikrát
větší než v starém Rakousku.