Čtvrtek 21. listopadu 1918

Končím tím, že jest potřebí, aby naše vláda také to měla na zřeteli, že zdatnost a zdraví státu, zvláště nového státu, bude záviseti značnou měrou na zdatnosti a zdraví jeho občanstva. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Uděluji slovo panu poslanci Nádvorníkovi.

Posl. Nádvorník: Velectěné shromáždění!

Podaný dnes pilný dotaz vyzněl zajisté z poměrů i situace, v nichž octli jsme se v dnešní době následkem poměrů, které převrat způsobený vyvolaly.

Tyto poměry, v nichž se nacházíme dnes a z nichž pilný dotaz vytrysknul, mohu říci - jak naznačil pan Sonntag - vyšly jedině a výhradně ze lži.

Všechno to, co se stalo, bylo založeno na lži. Lhali všichni činitelé, kteří měli se zásobováním nejširších vrstev co činiti, a v důsledcích toho celá situace ocitla se na ostří nože.

My můžeme říci dnes, že mluviti o těchto poměrech může jedině ten, kdo je spolu prožíval. Vžíti se do situace, v níž dnes třídy dělné a stření stavy žijí, vžíti se do okolností, za jakých musí ony dnes existovati, je nemožno tomu, kdo sám to neprožil. Jest jisto, že ona bída, že onen nedostatek, který dnes ve všech vrstvách panuje, a sice ve všech vrstvách, které jsou odkázány na výnos své práce, je přímo nesnesitelný.

Mohu říci, mluví-li dnes bolševismus - ovšem mnozí tento bolševismus si představují jako pohrůžku - ale když se dnes mluví o bolševismu, zajisté se domnívají a přestavují si tito lidé, že se jedná snad o lupiče, že se jedná snad o vrahy, že se jedná snad o paliče.

Ale, velectění pánové, je jisto, jestli v nejkratší době situace vyživovací a vedle toho také situace cenová se nezlepší, nebude-li možno zřízenému úřadu pro vyživování, zjednati pořádek, aby skutečně zásobování přišlo do kolejí, v nichž musí se dnes nezbytně pohybovati, pak mohu konstatovati z tohoto místa, že můžeme se dočkati velmi těžkých dnů.

Já jsem slyšel, a zejména zde v Praze bylo mi řečeno z určitých míst že zástupcové agrárníků prohlašují, že se nebojí bolševiků, že tím okamžikem, když se ocitnou zde české legie, přestává nebezpečí bolševiků.

Ale, přátelé, toto nebezpečí není odstraněno tím, že legie přijdou sem domů. Ti lidé, kteří se bili a kteří tam krváceli a umírali za to, aby svoboda naše byla vydobyta a uznávána těmi, kteří jsou od nás vzdáleni, když přijdou domů a budou viděti, za jakých poměrů a bídy jsme zde musili žíti, pak, vážení pánové, nevím, jestli se neobrátí proti těm, kteří jsou příčinou těchto poměrů. (Výborně. Výkřik: To bylo Rakousko!)

Vážení přátelé, lhalo se, když se dělávala statistika o zásobách, lhalo se, když se sdělávala statistika o tom, kolik se může a má vydati atd. Ale, vážení pánové, ta lež do dnes se na té lži trvá a do dnes ještě nevidíme, že by skutečně ti, kdo se lháti naučili, té lži se odnaučili. Tu jest nejnutnější, aby tomu lhaní bylo odpomoženo, aby zásoby, které tu jsou, byly také odvedeny. (Souhlas.) Vážení pánové, bylo zde mluveno, že zásoby, respektive Čechy, Morava a Slezsko, byly poměrně již dříve odkázány i na dovoz. Když uvážíme onu dobu, kdy tento dovoz byl potřebný, a ty dávky, které tenkráte byly nakupovány, srovnáme s dávkami a potřebou dnešní, tak myslím že nejsme tak příliš deficitní, nejsme ta odkázáni na to, aby sem bylo dováženo, poněvadž ty dávky jsou tak malé a tak nedostatečné, že jest div, že dnes lid při těchto dávkách může býti živ.

Velevážení, u nás na Moravě se dělaly pokusy všecky možné, aby rolníci odváděli. (Poslanec Stoupal: To není pravda!) Myslím, kdybyste četli ty věci, které byly na veřejnost dávány a které byly ve schůzích zemské hospodářské rady podávány ze schůzí ředitelství pro lidovou výživu na Moravě, pakli se to všechno nedělalo, pak se opětně lhalo a lež se rozšířila i v tomto směru.

Ale nechci říci, že se lhalo, jsem přesvědčen, že se kroky podnikaly, aby se dostaly zásoby, aby se mohly odváděti, jen že tu není exekutivní moci, té síly, která by skutečně tomu ředitelství pro lidovou výživu nebo Obilnímu ústavu zemskému byla k disposici, aby mohla donutiti lidi, kteří neodvádějí zásob a kteří je mají.

Vážení přátelé, v té zemské hospodářské radě na Moravě bylo učiněno opatření, že se řeklo: Do ředitelství pro lidovou výživu musíme dáti representanty těch, kterých potřebujeme, aby skutečně bylo odváděno, representanty agrárníků, representanty různých stran, a tím způsobem podaří se nám snad, aby lehčeji a rychleji zásoby byly dodávány. A co se stalo? Jediný dělník byl do tohoto ředitelství dán, všichni ostatní z velké části byli zástupci zemědělského stavu, a výsledek není nikde. Sám kolega Sonntag musil zde doznati, že poměry u nás na Moravě jsou přímo hrozné.

Jest zde ještě otázka bramborová. Nechci mluviti o mouce, ale o bramborech. Brambor jest skutečně otázkou bolavou. Brambory jsou odkázány na dovoz v době, kdy není mrazů, a na dobu, kdy nehrozí nebezpečí zmrznutí, zkázy atd. Ohledně bramborů byly podniknuty kroky již dříve, a můžeme zaznamenati, že část bramborů byla odvedena, ale musíme konstatovati, že pro největší část konsumentů dělnických bramborů dosud se nedostalo. Byly sice zakrechtovány. (Hlas: Nejsou vagony a nebyly odklízeny!) - Vím, že nejsou vagony, že nebylo sklizeno, ale jest jisto, že, co bylo sklizeno mělo se vše odváděti hned, aby konsumenti to dostali. Máme dnes ještě rodiny, které na kvotu zimní, která od 1. listopadu do konce periody má činiti 100 kg, dostaly 10 kg bramborů pro osobu. Máme konstatováno, že jest množství bramborů ještě v zemi, to úplně přiznávám, ale jest potřeba, aby v tomto směru byla učiněna také disposice, aby brambory dostaly se ven, a tu vám sděluji, že v Brně v pondělí jsme zorganisovali z několika továren 200 dělníků, kteří jdou ven na pole, aby brambory vybrali. (Hlas: Zcela správně, výborně!)

Tento způsob jest dobrý a proti němu nemůže nikdo nic namítati, poněvadž, když bude věc jednou zorganisována a nebude ponechána libovůli, a to nebezpečí zde jest, že by se to eventuelně stalo, jest možno, aby věc šla řádně ku předu tak, aby všichni ostatní, kteří brambory nedostali, byli jimi zásobeni.

Když jsem při těch bramborech, chci upozorniti, že i naše příští politika vyživovací musí se nésti poněkud jiným směrem, pokud cen se týče. Konstatuji, že u nás na Moravě jsou stanoveny nákupní a prodejní ceny bramborů. Mezi oběma jest určitá diference 10 korun, která padá na účet státu, na účet Obilního ústavu. Zde právě kupují se brambory pro veškeré obyvatelstvo státu, na účet celku a dává se výrobcům tímto způsobem do milionů jdoucí na nadvýdělek. Konstatuji, že to nesmí se díti. Ceny musí býti stanoveny tak, aby odpovídaly poměrům. (Hlas: Rolníci to platí ve formě daní!) Pokud se týče těch věcí, můžeme si je vyříditi jinde, avšak, aby se dávaly prémie, jako ve starém Rakousku, i v nové republice Československé, jest úplně nepřípustno. Konstatuji že dělnictvo a konsumenti budou proti tomu co nejdůrazněji protestovati. (Souhlas.)

Konstatuji další: tím momentem, kdy bylo provoláno zřízení Československé republiky, tím momentem v Brně v těch ústřednách, resp. samosprávných zásobovacích sborech měli jsme co činiti s odrážením zdražovacích choutek. (Odpor na straně agrární.)

Vim příklad, že přišlo se s velikými, sáhodlouhými ciframi, že jest nutno, aby máslo bylo zdraženo ve své ceně. Těmi ciframi se odůvodňovala potřeba zdražení. Přišlo se s choutkou, zdražovati mléko. Opětně celá řada cifer byla přeložena na důkaz toho, že jest to oprávněno. (Odpor na straně agrárních poslanců.) Já vám, přátelé, řeknu: chcete-li vypočítati, co vás stojí litr mléka a co vás stojí kilo másla, pak vám vypočítáme, co potřebuje dělník, aby mohl býti lidsky živ a tak budete míti účet uhražen. Na druhé straně nutno říci, že, musí býti vůbec v cenách zaveden pořádek. (Hlasy: Ale na obou stranách.) ale žádné zdražování nesmíte prováděti! Tyhle věci si nenecháme líbiti. (Hlasy: My taky ne! Neodsuzujte jen jeden stav!)

Chci hovořiti ještě o jiné věci. Nejen zásobování jest bolavou otázkou, nejen nezaměstnanost, která se zde objevuje již ve velikých rozměrech, jest druhou bolavou otázkou, nýbrž také otázka bytová jest velice důležitá. (Hlasy: Tak jest!) Chci říci, že zásobování musí přijíti do správných kolejí, ale že musí současně býti spojeno s hledáním a připravováním zaměstnání, že totiž jest potřebí, aby massy, které se nyní vracejí domů, i když si snad nějaký čas odpočinuly - poněvadž kdo byl na vojně, kdo zkusil ty útrapy válečné i útrapy takové cesty z fronty domů, ten nebude nikdy trvati na tom, aby vrátivší se voják šel okamžitě do nějakého zaměstnání, - aby tedy tito lidé nezůstali bez zaměstnání, poněvadž na jedné straně je přece důležitá otázka podpor, které se musejí vypláceti, na druhé straně pak jest potřebí produktivní práce, poněvadž máme celou řadu požadavků a úkolů, které již nyní plniti se mohou.

A tu, velectění pánové, otázka bytová velice úzce souvisí s otázkou nezaměstnanosti. Kdo jde dnes po Praze, po Brně neb po kterémkoliv jiném větším městě, hledaje byt, vidí, že není možno žádného bytu nalézti.

Uvážíme-li, že jsou zde rodiny vrátivších se vojáků a že počet těch, kteří přicházejí do měst, se neustále rozšiřuje, musíme si říci, že hrozí zde ohromná katastrofa, zejména v této době, kdy jest zima na krku, a počínají mrazy.

Vidíme, že v této věci musí co nejdříve býti něco podniknuto.

V otázce nezaměstnanosti jest možno činiti přípravné kroky k tomu, aby nezaměstnaní, dejme tomu v průmyslu kovodělném, dřevodělné, v různých průmyslech stavebních i cihelnách a ve stavebních živnostech, byli zaměstnáni přípravou ke stavbám bytů a ke stavbám různých budov, kterých bude potřeba. Vždyť my sami zde v tomto ústředí státním budeme míti potřebí celé spousty budov veřejných a úředních, v nichž by se mohly umístiti všechny ty instituce, které budou vytvořeny, ale budeme míti zapotřebí též celé řady budov školských a budov jiných ústavu. A tu již dnes mohou se konati přípravy k tomu, aby práce stavební mohly bíti zahájeny, možno kopati základy, připravovati kámen, písek, dřevo a všechny ty ostatní stavební potřeby. Tím vším mohou býti lidé zaměstnáni.

Jest jisto, že v tomto směru bude potřebí, aby tu byla sprostředkovatelna práce, aby sprostředkování práce pro nezaměstnané bylo uvedeno do určitých mezí, aby ta sprostředkovatelna byla organisována ze spodu až na horu, v obcích, okresech i v zemi, resp. státě. To musí býti provedeno, poněvadž jest to možno jen tenkrát, když ústředí v určité centrále bude míti přehled o tom, kolik se lidí vrátilo, kolik jich jest nezaměstnaných a kolik jest potřebí dělníků v tom neb onom kraji, neb v tom kterém průmyslu, a počet dělníků účelně dirigovati.

Práce bude nadbytek, ale musí tu býti organisace, aby nenastaly různé kollise a třenice, které by jistě věci neprospěly.

Velevážení pánové, já chtěl poukázati na tyto dvě veliké věci, jak, pokud se týče zásobování, tak pokud se týče nezaměstnání, a také nedostatku bytů, a konstatuji ke konci:

Je nutno, aby se pracovalo, aby se něco provedlo, poněvadž dělnictvo dnes nedá více na žádné sliby. My slibů máme již dosti, my o sliby nestojíme, my stojíme jen o zaopatření, o práci a stojíme o to, co vlastně člověka při životě udržuje. To je to hlavní a to chceme dobyti a pro naše dělnictvo přinésti. (Ve skupině agrárníků výkřiky: V Rakousku jste byli trpělivi a dne jste netrpělivi!)

Předseda: Slovo má kolega Laube.

Poslanec Laube: Slavné shromáždění!

Dny radosti českého národa nad dosazením samostatnosti uplynuly a nastávají nám ty těžké starosti, jak zaopatřiti vnitřní výstavbu naší budovy...(Posl. Buříval: Pane předsedo, račte zjednati klid! Předseda zvoní.) A nastávají nám ony starosti, kterak, jakými prostředky uspořádati poměry těch lidí, kteří společenským pořádkem a společenským zřízením cítí se býti ohroženi ve své existenci a volají ke státu, volají ke společnosti, aby příčiny a podněty, které ohrožují trvání jejich existence, byly odstraněny, a aby zlo, které působí způsob výroby a způsob hospodářského uspořádání společnosti, byly napraven a změny způsobem sociálnějším a způsobem a způsobem, poměrům a potřebám národa odpovídajícím. (Hlasy: (Tak jest!) Je tedy jisto, že, jestliže dospěly tyto starosti tak daleko, musí také v tomto sboru nalézti lidi rozvážné, lidi klidné (Souhlas) a lidi, kteří dívati se budou na vyřešení těžkých těch problemů nejen jako na otázku jediné třídy, nýbrž kteří se na tu věc budou dívati jako na otázku celého národa. (Hlasy: Tak jest! Výborně!)

Řekl jsem "na otázku celého národa" prostě z toho důvodu, poněvadž vyházím z předpokladu, že pracující třídy jsou základem celého státu a rozvoj jeho existence záleží na tom, budou-li tyto široké vrstvy pracujícího lidu náležitým způsobem upokojeny. (Tak jest! Výborně! Potlesk.)

Nám se sem valí ohromná vlna těch, kteří přestali sloužiti militarismu a kteří vracejí se ke svým rodinám. My nemáme pro ně práci, a z debat, které zde byly pronešeny, slyšeli jste, že ne nedostatkem, nýbrž nedostatečnou organisací společnosti nemáme pro ně chleba. (Výborně!) A tu tedy jest doba, a to jsou poměry, které volají, aby zákonodárný sbor vybavil moc výkonnou takovým způsobem, aby tyto nejdůležitější potřeby, tyto potřeby existenční, chleba, byly tomuto lidu zaopatřeny, aby také byly zaopatřeny rodiny, a aby také byli zaopatřeny ti, kteří se vrátí a nenaleznou ve společnosti lidské zaměstnání a podnět k zaopatření svých rodin (Posl. Buříval: Invalidní)

Já chci konstatovati, že výkonná moc i také zákonodárná moc, musí rychle přikročiti k tomu, aby učiněno bylo dostatečné a vhodné opatření za tím účelem, aby vedle zabezpečení výživy lidu, tedy potravin, vedle zřízení různých způsobů zásobovacích bylo také postaráno o to, aby ti, kteří se vracejí a nemohou nalézti zaměstnání, nalezli aspoň prostředky k dočasnému udržení své existence, nežli hospodářský rozvoj bude to možný, aby jim existenci tu umožnil.

My plným právem k tomuto sboru jménem dělnictva voláme po včasném uspořádání otázky nezaměstnanosti. (Výborně!)

My tu voláme po tom, aby provedeno bylo rychlým způsobem pojištění těch, kdož pracovati chtějí, a kdož práce nenalézají. (Hlasy: Tak jest!)

My tu stejným způsobem chceme připomenouti, že nehledáme v tom jenom nějakou výhodu pro určitou společenskou třídu. My nevoláme po tomto pojištění proto, poněvadž bychom chtěli docíliti toho, aby určitá třída společnosti brala určité nějaké výhody, nýbrž voláme proto po tomto pojištění, poněvadž ti lidé si nezavinili, že jsou bez zaměstnání a bez existence, ti lidé jsou obětí systému, obětí pochybené organisace společnosti a společnost jest tu povinna, aby svými prostředky napomáhala k udržení existence četné řady těch lidí.

Vedle toho ovšem říkáme, jest potřeba a čas, aby se pamatovalo na to, že základem existence těchto lidí je zaměstnání a že je tu tedy potřeba, aby dlouhými a vleklými debatami nebo projednáváním se nezapomínalo toho, že přijde co nejdříve jaro a že jest potřeba, aby přechod z hospodářství poválečného nebo mírového dál se způsobem rychlým, a že jest také potřeba, aby brzká konjunktura průmyslová počala.

Chci tu konstatovati, že již ve starém sněmu zemském byla vypracována ohromná řada projektů a také peníze o zájemníků a příslušných korporací jsou poveleny na vybudování malodrah, spojek drah, které také dosud nejsou uskutečněny, chci konstatovat, že snad toto slavné shromáždění také postaví parlament republiky a že se nebudeme tísniti v té staré budově.

Já tu chci apelovat, že je zejména třeba, aby na Moravě vystavěna byla druhá česká universita, chci apelovat, že je u nás nutno vybudovat důstojný stánek naší vědě, že naše universita nemůže býti déle tak stěsnána a rozstrkána, jako dosud. (Výborně!)

Můžeme konstatovati ne méně důležitou otázku, že ohromná ta armáda lidí, která se vrací, nebude míti kde bydleti, že ohromná ta armáda lidí, která se vrací, nemůže dostat bytu, kam by skryla hlavu.

Já tu chci té společnosti pražské také konstatovati ten zarmucující fakt, že nejen na venku, ale také ve městě jsou lidé bez srdce a bez svědomí. (Výborně!) A sice z toho důvodu, poněvadž jsou rodiny, nejen dělníků, nýbrž i rodiny úřednické, rodiny zřízenecké, které, jakmile vykazují 2 nebo 3 dítky, nenalézají v tomto městě bytu a jako psanci jsou štvány od místa k místu. A jaké je to sociální svědomí, jaké je to vlastenecké svědomí, když takové případy jsou u nás možny?

Já chci říci, že je potřeba, aby restaurován byl bytový úřad nejen v Praze, ale také bytový úřad pro celý obvod československé republiky, aby otázka bytů a bydlení jednotným zákonem a jednotným způsobem byla řešena.

Chci konstatovati, že je ku př. u hostivařského nádraží projektováno několik set domků železničních zřízenců. Volám, aby se zavčas snažila správa, aby, jakmile to stavební ruch dovolí, ohromná ta armáda dělníků mohla býti zaměstnána přípravami k tomu.

Já tu ovšem chci říci, že nemůže republika strpěti v tom okamžiku, když ohromná část národa a lidí, kteří umírali na bojištích, nemá, kam by hlavu složila, aby jedni bydleli v plácích zde, ale aby vedle toho měli paláce na venku.

Je velká a těžká doba. Musili-li jsme se uskrovniti my prostí lidé, musí sta také pro přechodnou dobu uskrovniti boháči a držitelé vil, musí se uskrovniti ti, kdož mají paláce a ponechat části bytů svých těm, kdož nemají, kam by hlavu sklonili a kde by se vyspali. (Hlas: Kláštery!) Konstatuji zde také fakt, že stejně voláme po tom, aby se zjednal pořádek v majetnictví klášterů a zejména v budovách a v majetnictví paláců. Nechci říci, že dělnictvo žádá, aby do těch paláců byly usazovány dělnické rodiny, nikoliv, máte dosti úřadů, které zaujaly dělnické byty, ty tam nastěhujte a ty nájemné byty uvolněte pro potřeby lidu.

Chci dále poukázati ještě na velice zajímavou věc, že od 1. srpna 1914 ohromné množství pražských bytů bylo proměněno ve velkovýrobny náhražkových prostředků. My tudíž voláme také po důkladné kontrole, jsou-li tyto byty věnovány svému účelu, a nikoliv, aby sloužily ziskuchtivosti a podlamování zdraví občanstva. (Výborně!)

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP