Slavné národní
shromáždění! Velectěné
dámy! Vážení pánové! Jen
s hlubokým vnitřním pohnutím ujímám
se slova, abych prohlásil, že nesmírně
čestný úkol, jejž jste volbou právě
vykonanou vložili na bedra moje, přijímám,
a že jsem odhodlán plniti jej se vší objektivností
naproti všem členům a naproti všem stranám
tohoto slavného shromáždění,
jsa si plně vědom toho, že na tomto místě
jsem tlumočníkem a nositelem společné
vůle a společného úsilí všech
nás dohromady. (Výborně! Potlesk.)
K těžkému úkolu
svému vyprošuji si však současně
účinnou podporu k řízení prací
tohoto slavného sboru - od vás ode všech, ježto
jen v harmonické práci spočívá
záruka plného zdaru úkolů, jež
máme před sebou.
Řekl jsem, že jen s hlubokým
vnitřním pohnutím jest mi možno ujmouti
se slova. Nejen já, nýbrž my všichni stojíme
pod mohutným dojmem velikosti dějinné chvíle,
kterou prožíváme.
Před chvílí
právě prohlášena byla, velectění
pánové, předsedou Národního
výboru slavnostním způsobem - právě
z tohoto místa - samostatná československá
republika. Po staletích poroby politické i národní
setřásá národ náš pouta,
aby jako neodvislý a svobodný sám se ujal
řízení vlastních svých osudů.
Naplňují se konečně prorocká
slova velikého našeho Jana Amose Komenského,
jimiž se modlil ve chvílích pro národ
náš nejtěžších.
Celých tři sta let
žili jsme ne životem svým, nýbrž
životem otroků, jako nástroj cizí zvůle.
Národ, který svobodnou volbou kdysi povolal vládce
na svůj trůn, oloupen byl posléze jimi o
svoji státní samostatnost. Na popravištích
pykali vůdcové jeho krví i svým životem,
když pokusili se o setřesení pout.
Za hranicemi jako psanci bloudili
nejlepší synové národa, štvaní
z místa na místo soustavnými persekucemi
a národ celý měl býti vyhlazen s povrchu
země. A na pokraji hrobu takřka se octnul národ,
který kdysi stál v popředí nejkulturnějších
národů světa. Tyranovláda jako balvan
spočívala po staletí na prsou jeho, až
do dnů našich krvavá minulost vrhala své
stíny. Kdo nese zodpovědnost za to moře bídy,
jímž jsme prošli v uplynulém právě
čtyřletí, kdo to byl, jenž nás
a s námi i lidstvo celé přivedl na tu Kalvarii
utrpení, kdo na nás uvalil nekonečné
neštěstí světové války?
Ale naplnily se dějiny tyranie.
Padla, shroutila se v hrob, národ náš se revolucí
dne 28. října rázem osvobodil a dnes stojíme
tu na prahu samostatného státního života,
ve svém vlastním státě, československé
republice (Výborně! Hlučný potlesk.)
Jak že to praví pěvec
slovenských našich bratří? Za cudzích
sme mreli, dnes žíti už treba, dnes žít
pre seba už chceme; otrokmi sme boli, dosiať viacej
nebudeme. (Výborně! Potlesk.) Ne, nebudeme! S tím
odhodláním, jež ztvrdlo v nás ve skálopevné
rozhodnutí, stanuli jsme u mezníku, který
dělí a ohraničuje dějiny našeho
národního vývoje. Minulost krvavá,
minulost běd a utrpení je za námi. Teď
platí pro nás: Jen ku předu ve svobodném
domově!
Prohlásili jsme se právě
samostatnou, lidovou republikou. Jest tím už všecko
vykonáno? Ne! Nestačí jenom ji prohlásiti,
dnes - to si musíme plně uvědomiti - vlastním
naším úkolem jest, položiti k rozvoji
jejímu pevné, zdravé, demokratické
základy, vybudovati ji tak, aby se stala pýchou
naší, aby se stala oporou a baštou, šťastným
domovem těm kdož přijdou po nás. (Výborně!)
Demokratický výklad
ústavní jest nám klásti; to musíme
míti stále před očima. Všecka
moc pochází z lidu, hlásal již za rozbřesku
našeho národně-politického probuzení
tehdejší vůdce národa a dnes cítíme
my, synové nové doby, každým svým
nervem, že jen v demokracii tkví kořeny národní
samostatnosti, že bez demokracie není skutečného
národního života. (Výborně! Potlesk.)
Ale současně musíme
si uvědomiti druhý závažný fakt,
že žijeme v době, ve které otázky
sociální hrají nesmírně významnou
úlohu, a já očekávám, že
slavný tento sbor jest si cele vědom velkých
úkolů, jež nás při práci
naší čekají právě na poli
sociálním.
Všude skoro okolo nás
vysoko dmou se vlny revoluce, kterou otázky sociální
buší na brány Evropy. Likvidace krvavé
minulosti, té doby útisků a nadvlády,
vybavuje spoutané dříve síly lidu,
a národ náš jest ve středu Evropy, v
srdci jejím. A je-li i naše Národní
Shromáždění, jak o tom není přece
pochyby, produktem revoluce, zachvátivší celý
národ náš, pak si musíme také
uvědomiti plně to, že úkolem tohoto
slavného shromáždění jest, veliké
dílo revoluční vnitřní demokratickou
a sociální stavbou také dokonati. (Výborně!
Potlesk.)
Dosavadní dílo národního
a státního osvobození našeho vzešlo
ze soustředění všech složek národa
na podkladě společného úsilí
všech politických stran i všech jeho vrstev.
Přeji si ze srdce, aby ve znamení tom nesla se i
práce naše v tomto slavném shromáždění
(Výborně!) - a nepochybuji, bude-li tato souladná
práce uvnitř sněmu doplněna citem
pospolitosti národní, uplatňujícím
se i mimo zdi této budovy tam venku, tam, kde jde o těžké
problémy výživy a zásobování,
ale také o praktické osvědčování
pravé demokracie, až do těch posledních
dědin a vísek (Výborně!), pak můžeme
s klidem hleděti v ústrety dnům příštím,
pak můžeme s pevnou důvěrou čekati,
že úspěchem korunováno bude těžké
dílo naše. (Potlesk.)
Jednu věc chtěl bych
ještě zvláště vyzvednouti. Dnes
se tu poprvé scházíme, zástupci celého
národa československého. Jest mi neskonalou
ctí a radostí, že mohu uvítati ve středu
našem a po boku našem při společné
práci bratry naše Slováky. (Výborně!
Potlesk. Shromáždění povstává.),
kteří zlobou osudu oderváni byli od tělesa
ostatního národa a úpěli po celé
věky pod vražednou cizovládou maďarskou.
Ale i pro ně udeřila hodina osvobození. Vrátili
se do lůna národa, kam patří, a já
vyslovuji pevné přesvědčení,
že již nic na světě, žádná
moc světa nerozrazí nás od sebe. (Výborně!
Potlesk.)
Jsme svoji, patříme
k sobě, a jsem přesvědčen, že
přílivem té nové, zdravé krve
bude národ náš v celku svém veden k
novému, zdravému, velkému rozvoji! (Výborně!
Potlesk.)
Vítám-li takto bratry
naše, kteří jsou krev z krve naší,
maso z masa našeho, nemohu nevzpomenouti, že na druhé
straně ve středu našem nejsou posud zástupci
spoluobčanů našich německých.
Nemělo by smyslu, zváti a lákati je. Ne slova,
nýbrž naše činy je přesvědčí,
že nemají příčiny obávati
se budoucnosti. (Výborně! Potlesk.) Dokonejme velké
dílo demokracie, vybudujme život politický
na základech pravé svobody, prodchněme veškeré
své zákony a celou soustavu duchem pokroku, vybudujme
krátce vlast svou na vzorný, dokonalý útulek
pro všecky, a já jsem přesvědčen,
že není daleký okamžik, kdy najdou cestu
i oni k nám ke společné práci! (Výborně!)
Velká doba povolá nás
k úkolům mimořádně velikým
a to vědomí nás musí naplňovati
a vésti při veškerém našem jednání,
rozhodování a usnášení. Pevně
očekáváme, že jednání
sboru našeho i po zevní stránce bude toho výrazem.
Ale stejně musíme si býti vědomi toho,
že - byť veliký byl úkol náš
- na druhé straně jest zase přesně
vymezen, že jen mimořádná doba postavila
nás sem, kteří nejsme sem vysláni
přímou volbou národa, a že jest povinností
naší, bychom odevzdali dílo své do rukou
národa co nejdříve a abychom mu umožnili,
aby vlastním rozhodnutím sem pak vyslal svoje zástupce.
(Výborně!)
A tím spěji k závěru.
Nastala nová doba. Nový duch s námi vnikl
i sem, do těchto starobylých síní.
Jindy končívaly se zahajovací proslovy voláním
Slávy panovníkům. Teď jsme svobodni,
teď nikdo nestojí nad námi. Teď stojí
tu osvobozený národ ve své svrchovanosti,
ve své moci. Závěrem proto volám:
Nechť žije, nechť zkvétá, nechť
k vrcholům šťěstí, blahobytu, dokonalosti
a slávy spěje a stoupá drahý náš
národ československý! (Výborně!
Bouřlivý potlesk.) Sláva demokratické
a svobodné naší československé
republice! (Opětná, bouřlivá, dlouhotrvající
pochvala a potlesk.)
Přistoupíme teď
k vykonání slibu všech poslanců. Žádám
zapisovatele kol. Pika, aby přečetl slibovací
formuli.
Posl. Pik (čte): Slíbíte
jako člen Národního shromáždění
československého, že budete zachovávati
zákony státu československého a že
svůj úřad budete zastávati dle svého
nejlepšího vědomí a svědomí.
Předseda:
Pan ředitel přečte pány podle abecedy,
a žádám každého přečteného,
aby povstal a prohlásil, ze slibuje.
Tajemník Národ. shromáždění
dr. Haas čte jména členů Národního
shromáždění, vyvolaní povstávají
a skládají slib slovem: Slibuji.
Předseda:
Přistoupíme teď k volbě 4 místopředsedů.
Dle § 63. jedn. řádu... (Hlas: Někteří
pánové nebyli čteni!)
Žádám, aby dodatečně
byli vzati do slibu další členové Národního
shromáždění a sice kol. Biňovec,
Humlhans a Max Pilát.
Tajemník Národ. shromáždění
Haasz: Biňovec.
Poslanec Biňovec: Slibuji.
Tajemník Národ. shromáždění
dr. Haasz: Humlhans.
Poslanec Humlhans: Slibuji.
Sněmovní sekretář
Haasz: Max Pilát (nepřítomen.)
Předseda:
Budeme voliti teď 4 místopředsedy. Dle §
63. jedn. řádu lze provésti volbu povstáním,
usnese-li se Národní shromáždění
o tom dvoutřetinovou většinou, ale z toho vyloučeny
jsou volby předsedy a místopředsedů.
Proto bude nutno voliti lístky. Vyzývám kol.
Pika a Bradáče, aby sebrali lístky a provedli
skrutinium. Po vykonání volby přerušíme
zase schůzi.
(Po odevzdání lístků.)
Lístky hlasovací jsou
odevzdány a tím hlasování jest skončeno.
Zatím, co bude prováděno skrutinium, vykonáme
volbu 8 zapisovatelů. V té věci navrhuji,
aby se volba provedla ve smyslu jednoho ustanovení jednacího
řádu aklamací.
Žádám, aby všichni
pánové zaujali svá místa.
Za zapisovatele jsou navrženi:
dr. Stojan Antonín, Pík Luděk, Bradáč
Bohumil, Podubský Dušan, dr. Herben Jan, profesor
Němec Bohumil, dr. Veverka Ferdinand, Vacula Simeon.
Kdo s navrženými souhlasí,
prosím, aby povstal ze svého místa.
Konstatuji, že volba stala se
dvoutřetinovou většinou. Jmenovaní kandidáti
jsou zvoleni.
Poněvadž ještě
nebyla učiněna dohoda o ustanovení pořadatelů,
vykonáme volbu jich v příští
schůzi.
Předseda
(zvoní): Výsledek provedené volby místopředsedů
jest tento:
Odevzdáno bylo 235 hlasů,
znějících vesměs na tato jména:
Udržal František, Dr. Hajn Antonín, Konečný
Alois, Dr. Bela Methoděj.
Ptám se zvolených,
zdali přijímají volbu; Pan kollega Udržal?
Místopředseda Udržal:
Přijímám.
Předseda:
Pan D. Hajn?
Místopředseda Dr. Hajn:
Přijímám.
Předseda:
Pan Konečný?
Místopředseda Konečný:
Přijímám.
Předseda:
Pan Dr. Bela?
Místopředseda Dr. Bela:
Přijímám.
Předseda: Žádám zvolené pány, aby zaujali svá místa v presidiu.
Slovo si vyžádal místopředseda
p. Dr. Bela. Uděluji mu je.
Místopředseda Dr.
Bela: Vysokočtené Národnie shromaždenie!
Národ slovenský v dnešných dňoch
vstupuje po tisícročnom ťažkom utrpení
do historie, do spojenie nás Slovákov s Čechmi.
Proces tohoto spojenia, který
bol nasilne Maďarmi prekážaný a zastavený,
je dnešným dňom dokonaný, čehož
dókazom je, že v tomto vysokom shromaždení
je po prvýkrát zastúpená aj slovenská
větev našeho národa československého.
Národ slovenský vyslovuje
ústy našími našu vďaku nejhlubšiu
narodu českému a jeho velkým synom a velkým
duchom, ktorým jedine a výlučne móže
náš národ slovenský ďakovať.
Národ náš slovenský
tlumočí našimi ústy lásku bratskému
národu českému, lásku zo srdce čistého,
z tej duše tisícrokov jarmenej pochádzajúcu,
lásku čistú, ktorá dosiahla najvyššieho
ideálu svojho milovania v českom národe.
Tú lásku vám prinášame, lásku
úprimnú, srdéčnú. (Výborně!
Potlesk.)
Duša národa slovenského
je slobodná, ale telo jeho je ešte v poutách,
slovenský národ ešte nosí okovy ďalej,
ešte nie je slobodný, ešte len teraz začíná
boj s pomocou vyslaných československých
vojínov.
Národ slovenský je
ešte v položení velmi vážnom, kritickom.
Národ neustane sám trhať si putá, preto
poslal nás, aby sme Vám tlumočili prosbu
bratskú, prosbu, o ktorej národ slovenský
iste, iste vie, že nebude oslyšená, prosbu, ktorá
vyznieva v tom krátkom slove: pomožte! (Výborně!
Potlesk. Hlasy: Pomůžeme!) Národ slovenský
tlumočí ústy našími jedno ubezpečenie:
počali sme, s rozkožom duše sme počuli
ubezpečujíce slovo z úst vysoko nám
milovaného a cteného Dra Kramářa,
ktoré ohladom národa slovenského znelo takto:
Slováci po svojom a volne v slobode budú sa mócť
vyvinovať vo vlasti svojej. V to ubezpečení
my veríme, toho ubezpečenia sa my prídržať
budeme, to ubezpečenie bude v budúcnosti našou
nádejou, naším dúfaním a ubezpečením,
že ani neni možno, aby v jednom národe dvojaká
sloboda bola, že ani neni možno, aby v československom
národe bola sloboda česká a sloboda slovenská,
ale len sloboda československá. (Hlučný
potlesk.)
Vysokoctenie shromaždenie! Slova
slubu sme ešte nepovedali. Známa vec, že národu
slovenskému už ponúkají slobodu, slobodu
mu ponúkajú Maďari. Ponúkaná
nám je sloboda slovenská. My sa tu osvedčujeme
verejně a tohoto slubu pridržat sa budeme a na to
prisaháme, že my takúto slovenskú slobodu
nechceme. (Výborně, hlučný potlesk,
sláva!) My chceme, veríme, dúfame a pridržat
sa budeme len slobody československej v slobodnej československej
republike! (Výborně! Hlučný potlesk.
Rečníku se gratuluje.)
Předseda:
Přistoupíme k dalšímu bodu jednání:
volbě členů státní exekutivy.
Dle § 14. zákona o prozatímní
ústavě ze dne 13. listopadu volí Nár.
Shromáždění vládu a sice předsedu
a 16 členů vlády.
Užívaje práva
svého, obsazeného v § 63. jednacího
řádu, navrhuji, aby volba provedena byla akklamací.
Kdo souhlasí s návrhem
na volbu akklamací, prosím, aby povstali se svých
míst.