německo-český vážně jest myšlen, poněvadž nevidím u těch kompaciscentů, s nimiž smír má býti uzavřen, jednak u německých našich krajanů, jednak u vlády samotné, náležitých k tomu příprav.

Velectění pánové, také dnes nám, třebas mezi řádky, kolega dr. Baxa, který zastupuje radikální směr v našem národě, přímo vytknul, že se chováme s neobyčejnou reservou. Jest to pravda, od té doby co pronešeno bylo se strany vlády nynější, že má býti zahájeno jednání a připravena půda pro nějaký možný rozhovor mezi námi a Němci, od té doby s české strany, alespoň se strany českých politiků a poslanců, o podmínkách této dohody nebylo proneseno ani slova. Já na věčnou paměť konstatuji, že ani tenkráte, když se strany německé od poslanců vynikajících jmenovány byly podmínky, o nichž ten který poslanec jako všichni páni s německé strany z předu věděl, že kdybychom je měli pokládati za vážnou nějakou proposici, bychom je musili s největší indignací odmítnouti, jsme reservu neopustili.

Velectění pánové, my jsme si ukládali až do toho okamžiku největší reservu, poněvadž - řeknu to přímo - národ český přirozeně a bez ohledu na proudy, jaké v něm jsou, a na vášně, které by snad s ním mohli lomcovati, by si toho přál vřele a upřímně, kdyby jen k tomu došlo, aby se Čechové s Němci spolu o sporných otázkách mezi nimi vládnoucích dohodli.

My bychom si toho přáli v interesu té země, kterou milujeme, této země, pro kterou bojujeme, jejížto šťastnější budoucnost nám opravdu na srdci leží. My bychom si toho přáli v interesu státu, poněvadž bychom viděli, že v tom jest nejpevnější záruka, že stát tento nebude kráčeti vstříc oněm nebezpečím, která mu dnes hrozí, odkud, Vy víte.

Velectění pánové, poněvadž si toho přejeme, proto zde dnes na věčno paměť chci konstatovati, že jsme s naší strany neučinili ani jediný krok, abychom alespoň možnost rozhovoru mezi námi a Němci nezkazili.

Pan dr. Eppinger mluvil zde o odvaze, řekl, že bychom měli míti "Muth".

Nemyslím, že adresoval tuto odvahu na nás, adresoval snad ji naproti svým politickým protivníkům německým, od nichž snad se obával výčitky slabosti, že pánové jsou odhodláni k tomuto rozhovoru. Avšak jedná-li se o tuto odvahu, tu dokázali jsme my, že tu odvahu máme, která by byla dobrá a národu českému prospěšná, i za cenu své popularity, poněvadž, kdyby dnes někdo měl příčiny odmítnouti vůbec každý rozhovor, byli bychom to zajisté my.

Velevážení pánové, pan dr. Eppinger mi přizná, že bychom neučinili nic jiného nežli následovali jich příkladu, (Tak jest!) kde oni na všechny konference, dokud jazyková nařízení nebyla zrušena, odmítali každé účastenství, ačkoli mělo se jednati o jejich požadavcích, o jejich přáních. (Tak jest!)

Velectění pánové, kdybychom to měli my dnes udělat a říci: Dokud nebudou zase jazyková nařízení restituována, učiníme rovněž tak!

Ale táži se, velectění pánové, jestli při této reservě, kterou snad nám mnozí v našem národě vyčítají jako slabost, jestli při této reservě se strany české vůbec k těmto konferencím dojde, zda budou míti výsledku, a tu musím říci, že o tom valně pochybuji, že kdybych nepřihlížel ke všemu tomu, co mimoparlamentárně bylo pronešeno, kdybych přihlížel jen k několika málo zkušenostem 3- nebo 4denního zasedání tohoto slavného sněmu, musil bych říci, že není na straně německé té náležité nálady nebo dostatečné kuráže v té věci učiniti krok ku předu.

Velectění pánové, p. dr. Eppinger, jako vůdce Němců v Čechách, a jako vynikající politik a jako muž, kterého pokládám za muže velmi seriosního a vážného, mně přizná, že kdybych se ho tak zeptal, jak se připravuje k těmto konferencím, když již dříve, než mezi námi program konferencí byl smluven, zde v této slavné sněmovně přišli on a jeho kolega Pergelt včera s návrhy tak zvanými trhacími, které my jsme několikráte a rozhodně v této sněmovně byli odmítli. Nepovšimli jste si, pánové, že ještě dříve, než jsme se o programu dohodli, smluvili, již se opětně obnovují návrhy, aby předloženy byly sněmu výsledky ohraničovací komise při vrchním soudu a že obnovují se návrhy, aby rozdělena byla správa podle národnosti v této zemi, jako učinil kolega Pergelt.

To jsou praeludie jednáni mezi námi, a třeba včera dr. Eppinger mluvil ve formě velmi smírné jako vždycky, třebas i na výčitku, že poněkud je nejasný, jak to učinil p. dr. Reiniger, položil kardinální dvě podmínky, od kterých nemůže obrana jeho upustiti, přece myslím, že nebylo ani zapotřebí té interpretace, které jim dr. Reiniger dal, a že jsme mu dobře rozuměli; on sám včera pravil: Wir sind solche alten lieben Freunde, wir verstehen uns schon gegenseitig. Když on mluvil o "Schutz des deutschen Volkes gegen offene und versteckte Vergewaltigung", nemohl jako seriosní politik si mysliti, že někdo je zde v Čechách - jestli myslil slavnou vládu, o tom nemluvím ale na naši straně, že bychom jen měli úmysl znásilňovati německý lid tajně nebo zjevně. "Künstliche Zersetzung und Amalgamirung" to víme, co znamená. Na tuto podmínku bychom přistoupili, ale p. dr. Eppinger to tak nemyslí, on myslí tím úplným rozkladem německého těla naše české národní menšiny, a užívání českého jazyka u úřadů a veřejných instituci ve správních úřadech se stranami českými v tak zvaném uzavřeném území. Je-li to takovýto rozklad, je-li to takovýto proces, to je otázka, kde bychom tuto podmínku nemohli přijmouti.

Když praví pan dr. Eppinger, že nesmí býti "Geltung der deutschen Sprache in jenem Gebiete, wo sie unbedingt aufrecht zu erhalten ist", že tato podmínka nesmí býti porušena, tedy i kdyby mně činil někdo z toho výčitku, kdyby se to bralo slovně, úplně na to přistoupím; my vůbec proti tomu, by se němčiny používalo, ničehož nemáme, my nikdy z naší strany proti úřední němčině i v českých, krajích se ani neprojevili. Co žádáme je jednoduché, tak jednoduché, totiž, aby za těch samých podmínek, za kterých němčina do úřadu má býti připuštěna, byla připuštěna také čeština. (Tak jest!) Za těch samých podmínek jedna řeč jako druhá. To je, pánové, formulka velmi jednoduchá. Jestli myslíte, že potřebujete míti tu a tam podle poměru obyvatelstva ve vnitřním úřadování němčinu, musili byste konsekventně připustiti, by v českých krajích byla jí jen čeština Ty podmínky jsou tak jednoduché a jasné a nemohou obsahovati žádné křivdy, poněvadž nemůže býti nad to, když řeknu: co chceš ode mně ty, já chci od tebe.

Vy ovšem pravíte: Stát, stát to potřebuje, aby měl svou zvláštní úřední řeč. Velectění pánové, nechme ten stát starati se sama o sebe, narovnejme se mezi sebou a pak budeme my jednati s tím státem, co on potřebuje. A mně se zdá, že ten stát více potřebuje spokojených národů než nějaké Staatsprache, že ten stát potřebuje, aby obyvatelstvo platilo daň, že ten stát potřebuje vojsko a ne, aby se zavedla nějaká státní němčina.

Kdo je ten stát? Pořád se o něm mluví, jako o někom, který mezi námi chodí jako Banquův duch, ale já myslím, pánové, že ten stát jsme my! A já myslím, že tento "stát" němčiny nepotřebuje, když my ji nepotřebujeme a Vy zas nepotřebujete češtiny.

Velectění pánové, ta formulka je tak jednoduchá a Vy nepotřebujete si lámati hlavy o tom, jak by se ta otázka měla rozřešiti. Když si řekneme mezi sebou: Co myslíš, že je pro tebe s výhodou, bude také pro mne a o tu výši míru té výhody bychom se dohodli. Ale, velectění pánové, my jsme slyšeli od pana dra Reinigra, co on si představuje pod tím, čeho se oni domáhají pod slovem "belangen", to je tak nevinné slovo. On si to představuje jako státní řeč a státní řečí podle jeho definice je ona řeč, kterou mluví stát. A zase tu máme činiti s tou ideální osobou, s tím velkým, které žádný nezná; státní řeč je prý řeč, kterou mluví ten stát a a jiná řeč nesmí býti připuštěna než tam, kde to nevyhnutelná potřeba vyžaduje, aby se mluvilo česky nebo polsky. Tak prý jen se dá udržeti jednota státu. Máme tu dnes rakouskouherský stát, který má 42 mil. obyvatel, že němčina není žádnou, státní řečí v Haliči, která má 6 mil. obyvatel, že není úřední řečí zemí koruny uherské, které mají 20 mil. obyvatel, že není v Dalmácii, kde je circa 1 mil. obyvatel, v jižním Tyrolsku atd. atd., my víme krátce a dobře, že dnes, pokud se vezme Rakousko-Uhersko, není němčina vnitřní úřední řečí u většiny obyvatelstva této říše. Ovšem tento "jednotný" stát jí tolik potřebuje a nemůže to bez ní vydržeti.

Pánové, to jest absurdní, proti smyslu. Každé dítě ví, že jedná se zde o dva kulturně vynikající národy, kteří, i když jsou v nejprudším boji proti sobě, mohou o  sobě říci, že tak značnou měrou přispívají potřebám státním, že tak značnou měrou udržují kulturní výši tohoto státu. Je to směšné, že my Češi a Němci stavíme celou svou národní posici na takové věci, které dnes již malému dítěti jsou jasný, které ale zbytečnou a řekl bych až šílenou agitací politickou konstituovaly se jako otázky velkého významu a jako otázky státní moci. (Výborně!) Velectění pánové, víte zajisté dobře, že ve veřejném a soukromém životě až příliš málo vnucovali jsme svůj jazyk jinému. My jsme vždycky dokazovali, že máme slušný ohled k jazyku svých krajanů, (tak jest!) ale Vy musíte od nás očekávati tolik soudnosti a spravedlnosti jako u sebe samých, jako my očekáváme od Vás. My máme tolik slušného ohledu k Vám, že Vás nepokládáme za tak zpozdilé a na tak nízké úrovni vzdělanosti stojící, abyste se mohli domnívati, že bychom akceptovati mohli něco, co by porušovalo naši národní čest, co by čelilo proti našemu národnímu sebevědomí a co, kdybychom přijali, musilo by se o nás říci, že jsme národem helotů a pariů, (Výborně, hlučný souhlas).

Velectění pánové, nečiňme z té velkolepé národní otázky komedii denního zápolení, postavme se na stanovisko vyššího ideálního nazírání, když už jednou jedni i  druzí uznáváme, že není možno poněmčiti Čechy a počeštiti Němce.

Nuže, pánové, když to víte Vy, a když to víme my, což není jasné rozhodnutí, jak my je Vám nabízíme na základě jednoduché formule, že, co jde Vám k duhu, musí jíti k duhu také nám a že, co Vám je ke zlu, musí jíti také nám. Jinak není mezi námi žádné řeči. (Výborně! Potlesk. )

A, velectění pánové, druhý faktor, který nezdá se vážně pomýšleti také na ty konference, jest vláda. Snad se mi řekne, že jest to opovážlivost ode mne, když slovo to zcela klidně pronesu po těch slovech J. E. pana místodržitele, kde pravil, že vláda neumdlí, až konečně svého cíle dosáhne.

Pánové, já myslím, že vláda již dávno nmdlela (Veselost): aspoň nevidíme, že by se nyní tak moc namáhala, aby připravovala skutečně pro ty konference přiměřenou náladu. Neboť, pánové kdyby vláda chtěla skutečně docíliti česko-německého smíru neb aspoň česko-německého příměří, musila by opravdu snažiti se všemožným způsobem, obě strany, které ke smírnému stolci mají přistoupiti, uvésti do situace ekviparátni, musila by se snažiti, aby obě strany, které se mají jako rovnocenní faktorové, jak se praví, mezi sebou dohodovati, fakticky byly rovnocenný. Ale my, velectění pánové, na říšské radě měli jsme příležitost poukázati k tomu - učinili jsme to otevřeně a nebudu to zde opakovat - my můžeme dokázati krok za krokem, že veškeré činy, které vláda nynější podnikla vzhledem na národní otázky v Čechách a na Moravě, jsou takového rázu, jako by přímo utvrzovaly stranu u německou v takovém postupu, že nemá býti povolnou, poněvadž toho nemá zapotřebí. (Tak jest. )

Neboť, velectění pánové, co všechno, co se v administraci proti platným zákonům dělo, co se, jak my dobře víme, tajně připravuje, co se děje na př. v otázce, tímto sl. sněmem zamítnuté, která je jednou z podstatných otázek nějaké dohody, v otázce příprav pro ohraničení, pro expuraci německého území od českých úředníků, preparací zvláštních obvodů soudních, okresních finančních atd., pro tyto účele ohraničovací, to, co se za spolupůsobení vlády děje také na poli, kam posud nebylo sáháno, (Tak jest!) to nasvědčuje tomu, že zde není vážného úmyslu vzbuditi na straně německé potřebné nálady, aby nějaký smír mezi Cechy a Němci byl možný. Já, pánové, používám této příležitosti, abych o této věci promluvil, pokud se týče otázky diecesálního rozdělení. Jako při soudech, tak i zde nebyli bychom proti tomu, kdyby bylo o jednoho nebo dva biskupy v Čechách více.

Ale již dnes, za spolupůsobení vlády a - bohužel, nemohu vyjmouti ani církevní hodnostáře z toho - za jejich svolení zřídila se zde v Praze instituce biskupského agitátora, který jezdí od obce k obci, aby preparoval je pro nastávající církevní rozdělení. (Posl. Hovorka: U nás bude také třeba volat: Pryč od Říma! Hlasy: Hanba!) Pánové, račte toho nechat, já tím nikoho neurážím, ale je to nové, že biskup tohoto království, ať byl Čech, nebo Němec, objíždí kraje, aby skutečně národní agitaci prováděl, a nebylo, velectění pánové, ještě zde biskupa, který by byl proti zásadě křesťanství hlásal veřejně a beztrestně nerovnost národní, (Výborně!) kterou poslední bulla papeže nynějšího, nebo dopis kardinála Rampolly na arcibiskupa Kohna, třebas by se všelijak vykládala, a já nejsem interpretem této bully - Němci vidí z ní proslov pro státní řeč - odsoudila.

My národní strana svobodomyslná, velikou sobě vindikujeme zásluhu v této zemi, že, ačkoliv jsme těch nejkrajnějších liberálních názorů, jsme zde pracovali pro to, aby zde byl náboženský mír, my jsme pracovali pro to, aby kýmkoliv vedle otázky národní otázka náboženská, pro kterou tato země až do krve, až do svého poníženi byla ukrutně trpěla, nebyla nikdy vyvolávána. Ale, velectění pánové, jestliže církevní hodnostáři provokovati budou staré naše historické tradice z válek husitských, ať sobě připíšou konsekvence. (Výborné! Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Musím upozorniti galerii, aby se zdržovala každého projevu souhlasu. (Posl. Maštálka: Ten souhlas vycházel od nás, pane maršálku!) Já myslím, že umím rozeznávati, co činí páni poslanci a co činí galerie. Pánům poslancům je volně vysloviti svůj souhlas neb nesouhlas, poněvadž jsou k tomu oprávněni. Co se pak týká galerie, (Abg. Maly ruft: Die Gallerie hat sich nicht hineinzumengen! Abg. Dr. Schreiner: Das sind, sie gewöhnt!) tu, pokud já budu na tomto místě, budu tomu překážeti, aby se mísila do našeho jednaní.

Poslanec Dr. Herold: Já jsem uvedl ty dvě příčiny, pro které se mi zdá, že českoněmecké konference ani nemohou býti vážně myšleny, pro které se mně zdá, že mají tvořiti snad méně průhlednou stěnu, za kterou se připravují zcela jiné události, pro které se mně zdá, že otázka českoněmeckých konferencí byla jenom proto vyvolána, aby odvrátila pozornost od toho, co se osnuje, dále, aby snad, velectění pánové, se vůči jistým eventualitam konsekvence mohly na někoho snésti. (Tak jest!)

My, velectění pánové, - ať jest uspokojen p. dr. Baxa, - my na tenhle led nepůjdeme. My se budeme chovati tak hodně, že na nás se to nebude moci svésti.

A já to řeknu s otevřeností a loyálností, že takhle ty věci stojí a v tom také vidíte význam našeho chování. Mně se zdá, velectění pánové, že se směřuje k jistým převratům státním v této říši, a v tom souhlasím s kolegou dr. Baxou. že řeč, panem ministrpresidentem dr. Körbrem pronesená, proti nám neměla býti výhrůžkou. Já celou tuto výhrůžku, celý tento spor, je-li absolutní výhrůžkou neb napomenutím, já tuto výhrůžku, tento spor nepokládám pro nás Čechy za rozhodné. Nebude to, velectění pánové, poprvé, zde ústava byla zastavena, zastavena byla ona za Belcrediho, ano, když ne zcela, tedy částečně za ústavověrných ministerstev, a nám, velectění pánové, může býti lhostejno, když se to ještě stane dále.

Jestli se činí nám výčitka, velectění pánové, že jsme se neohradili proti té hrozbě ministrpresidenta, pánové, tu kuráž, kterou měli němečtí poslanci, k němu dojíti a zeptati se, jestli to na ně myslí, tu bychom měli také. (Výborně !)

Ale my jsme se, velectění pánové, ani neptali, nám to bylo úplně lhostejné. My, velectění pánové, jak jsem již z předu své řeči řekl, nepokládáme říšskou radu za instituci primérní.

Bude-li funkce její zastavena, pak musí se veškerý vývoj ústavní vrátiti k původnímu základu této ústavnosti, ku sněmu. My, pánové, budeme rozhodně státi na tom, aby parlamentarismus a konstitucionalismus byl zachován. My ostatně nemáme ani té nejmenší obavy, že by na dlouho elementární síla veškerých národů rakouských nějaký absolutismus,, absolutismus formou i skutkem, vydržela.

Jedinou naší prací a naším úmyslem mohlo býti, aby, když se jednou k tomu nezbytnému konci této falešné, nepoctivé skrz naskrz zkažené ústavnosti dospěje, na troskách jejich postaveno bylo něco nového, něco mladého, něco svěžího, na čemž by založeny býti mohly pevné základy. (Výborně!)

Jestli velectěný pan Dr. Eppinger se pozastavoval nad tím, že jsme podali návrh, aby se sněm království Českého obrátil s adresou k Jeho Veličenstvu, jestliže přiznal, že fyrma byla taková, že by vlastně Němci na ni mohli beze všeho přistoupiti, že ale ví, o co se jedná, a že proto také nás pochopuje, tu pravím: Co pánové, když jednou k tomu zastavení této ústavy vídeňské, ku zastavení Činnosti vídeňského parlamentu dojde, nebudete to Vy, kteří asi v tomto sněmu sami budete navrhovati, aby nějakou adresou k Jeho Veličenstvu císaři a králi obyvatelstvo tohoto království projevilo sva přání státoprávní, politická a národní i hospodářská. Co pak jest to takovým hříchem a podmílání nějaké právní půdy, když obyvatelstvo některé země vůči svému panovníku projeví svá přání, a byť i přáni to šlo snad třebas ze změnu té právní půdy, kterou pan Dr. Eppinger sám uznal za silně "reformbedürftig".

Co pak jest to takové crimen laesae majestatis, když svobodně zvolení zástupcové lidu v tak těžké ústavní a statní krisi, ve které se dnes monarchie nalézá, vůči tolika vážným nebezpečím politickým a hospodářským, nejenom uvnitř, ale i mimo tu o říši, když v takovém okamžiku, kde vidíme všichni, kdož nejsme slepí, že v samých základech se lato monarchie otřásá a že může přijíti okamžik, kdy nějaký silný uchvatitel jí otřese do základů, jest to takové crimen caesae majestatis když sněm království českého, který svobodnou volbou povolal dynastii na trůn (Výborně), když český národ který svobodně schválil v pragmatické sankci jednotu a nedílnost této říše konečně projeví své mínění a řekne: Králi í Nalézáme se vinou špatných rádců v okamžiku velmi trapném, v okamžiku pro dynastii, pro Tebe a pro celou monarchii i nebezpečném. My zde, zástupcové dvou nejinteligentnějších národů, se spojujeme, abychom projevili svobodně souhlasnou svou vůli, jak by tyto věci měly býti uspořádány. (Výborně. )

To jest naše demonstrace. Tuto demonstraci budeme dělati tak dlouho, až státníci vídeňští pochopí, až státníci vídeňští poznají, že v této demonstraci naší, jak Vy to nazýváte, jest veliký státnický rakouský čin, který musí býti náležitě oceněn. (Hlasné Výborně! Potlesk. Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči p. posl. Prášek. Dávám jemu slovo.

Posl. Prášek: Vzdávám se slova.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Prášek vzdává se slova.

Jelikož nyní řečnil p. řečník, který byl zapsán pro návrhy, přijde nyní k řeči příští řečník, který jest zapsán proti návrhům.

Nachdem der Herr Abg. Prášek sich des Wortes begeben hat, und gegenwärtig ein Redner gesprochen hat, welcher für den Antrag eingetragen war, so gelangt der nächste gegen den Antrag eingetragene Redner zum Worte.

Ich ertheile das Wort dem Herrn Abgeordneten Dr. Schreiner.

Abg. Dr. Schreiner: Hoher Landtag! Ich hatte nicht die Absicht, in die Debatte über das Budgetprovisorium einzugreifen, weil ich der Meinung bin, dass die financielle Seite dieser Angelegenheit von allen Parteien reichlich durchsprochen wurde, dass auch alle Parteien Gelegenheit hatten, zur politischen Seite dieser Frage Stellung zu nehmen, dass also eine weitere Debatte thatsächlich überflüssig sein dürfte.

Wenn ich mich trotzdem noch heute zum Worte gemeldet habe, so geschah dies lediglich aus dem Grunde, um auf einige Unrichtigkeiten und unwahre Behauptungen eines Redners vom gestrigen Tage, des Herrn Abg. Kalina, zurückzukommen und dieselben richtigzustellen und um auch einige Bemerkungen des unmittelbaren geehrten Herrn Vorredners zu erwidern.

Wenn ich auch annehmen darf, dass man die Auseinandersetzungen des Abgeordneten Kalina nicht so ganz ernst nehmen kann, wie es auch seitens der Blätter der jungtschechischen Partei heute mit vollem Rechte geschehen ist, so glaube ich doch, dass einzelne Behauptungen desselben nicht unwidersprochen bleiben dürfen, und dass namentlich eine Frage, welche uns außerordentlich nahe berührt die Frage des Schutzes der beiderseitigen Minoritäten einer gewissen Beleuchtung auch von unserer Seite bedarf.

Der Herr Abgeordnete Kalina hat vor allem einen Angriff auf die deutsche Section des Landesculturrathes versucht, welcher dahin gieng, dass die seitens des Landes für Landesculturzwecke bewilligten Gelder für nationale Agitatoren verwendet werden, eine Behauptung, die man natürlich hinstellen kann, die aber absolut keinen Werth hat, wenn man nicht in der Lage ist, auch nur einen Schein von Wahrscheinlichkeit, geschweige denn einen Beweis dafür zu erbringen.

Ich muss also gegen diesen Vorwurf, welchen der geehrte Herr Abgeordnete Kalina gegen die deutsche Section des Landesculturrathes, gegen das Präsidium desselben, erhohen hat, aus das Allerentschiedenste zurückweisen

Ich will nicht leugnen, meine sehr geehrten Herren, dass ich den Standpunkt des Herrn Abgeordneten Kalina vollständig begreise und dass ich es natürlich finde, dass es ihm einigermaßen unangenehm und peinlich ist, dass wir auf Grund der Punctationen vom Jahre 1890 unsere Autonomie in nationaler Beziehung wenigstens aus dein Gebiete des Landesculturwesens gewahrt und gesetzlich festgesetzt haben, meine Herren, dass wir eine Autonomie festgestellt haben, an der wir in keiner Weise rütteln lassen, dass es einfach unsere Sache, nicht meine, des Präsidenten, sondern des Ausschusses Sache ist, wie er die Gelder, die auch der Staat und nicht nur das Land gibt, verwenden will, wenn er sie nur für culturelle Zwecke zu Verwenden in der Lage ist.

Ich glaube, dass es dem Herrn Abgeordneten Kalina sehr angenehm wäre, die Zeiten des alten Landesculturrathes herbeizusehnen, wo die Deutschen in verschwindender Minderheit waren, wo man in jener bekannten Sitzung über die Postulate der Deutschen mit Hohn zur Tagesordnung übergegangen ist und sie zum Austritt aus dieser Körperschaft gezwungen hat.

Aber, meine Herren, diese Zeiten werden nie und nimmer wiederkehren und sie lassen sich einfach nicht mehr zurückschrauben. Und wenn ich, und wenn wir, die Mitglieder des Ausschusses der deutschen Section, uns die Betreuung unseres deutschen Sprachgebietes Zur Ausgabe gemacht haben, wenn wir, wie der Herr Abgeordnete Kalina gesagt hat, von Dorf zu Dorf wandern, - etwas Wahres ist daran, das leugne ich nicht, so thun wir nichts anderes, als unsere Pflicht (Rufe: Sehr richtig!), um unseren Volksgenossen in cultureller und nationaler, aber auch in wirtschaftlicher Beziehung zu Hilfe zu kommen.

Und, meine Herren, wenn wir es thun, So thun wir es nur innerhalb unseres eigenen deutschen Tätigkeitsgebietes.

Und das ist ein gewaltiger Unterschied zwischen Ihnen und zwischen uns.

Wir beschränken uns auf nichts anderes als auf die Vertretung unseres eigensten Besitzstandes. (Bravo! Odpor. )

Ich bitte mir nur einen einzigen Fall zu nennen, wo wir in das tschechische Sprachgebiet eingedrungen sind. Sie aber, meine geehrten Herren, Sie haben nichts anderes vor, als unser Sprachgebiet zu unterminiren. Sie haben nichts anderes vor, als unser Sprachgebiet mit an Kindern gesegneten Familien zu überschwemmen, um neue Schulen für dieselben zu errichten und unser deutsches Sprachgebiet, welches -und daran wird niemand rütteln können, - von uns als ein geschlossenes Sprachgebiet gehalten wird, als ein gemischtes zu erklären. (Nepokoj. Unruhe. )

Meine Herren, es ist immer ein Sehr gewaltiger Unterschied zwischen den Minoritäten der Deutschen im tschechischen Sprachgebiete und den tschechischen Minoritäten im deutschen Sprachgebiete.

Die deutschen Minoritäten im čechischen Sprachgebiete, meine Herren, Sie werden das nicht leugnen können, dass sind alte, erbangesessene Bürger, die nach und nach der größeren Majorität folgend čechisirt worden Sind, obwohl noch Reste davon zu finden sind. (Ruf: Schüttenhofen!) Ich nenne Schüttenhofen (Ruf- Neuhaus!) Ich nenne Pilsen, wo bekanntlich die Hälfte der ganzen directen Steuern von den Deutschen ausgebracht werden, ohne dass wir auch nur eine einzige Stimme im Gemeindeausschuße haben. (Abgeordneter Hořica: Das haben mir schon gehört!) Ich nenne Schüttenhofen, wo ein alter Stamm deutscher Familien da ist, die aber in einer Weise verfolgt werden, deren Existenz in einer Weise schwierig gemacht wird, dem Schulverhältniffe und Schulrechte in einer Weise untergraben werden, dass es gar nicht zu sagen ist. Die Frage des Neubaues der Schule in Schüttenhofen steht seit 15 Jahren auf der Tagesordnung und immer wieder weiß die Majorität der Gemeindevertretung diesen Schulbau zu hintertreiben.

Meine Herren, ich will auf die Pilsener Verhältnisse nicht näher zurückkommen. Der Herr Abgeordnete Hořica könnte mir wieder Sagen, er habe das schon im Reichsrathe gehört; aber ich muss darauf hinweisen, dass die Dualität der deutschen Minderheiten eine ganz andere ist; als die der čechischen, dass mit der deutschen Minderheit bei der Bevölkerungszahl auch eine bedeutende Steuerkraft Verbunden ist, welche noch gekettet ist an Sesshaftigkeit. (Abgeordneter Hořica ruft "Arbeitstraft!" und: "Warum treten Sie mit Annoncen heran?") während die čechischen Minoritäten, welche künstlich geschaffen sind, ein ganz fluctuierendes Element sind und niemals die Bedeutung haben wie die erbgesessenen Deutschen, die seit unvordenklichen Zeiten im Besitze dieser oder jener Stadt sind.

Der Herr Abgeordnete Kalina hat unter anderem auch hervorgehoben und zwar mit Emphase, wie in einer Volksversammlung in Blatná, dass die Bezirke Winterberg und Bergreichenstein der Majorität nach tschechisch sind. Natürlich haben ihm das seine Leute auf´s Wort geglaubt. (Beifall. )

Und was sagt die Statistik dazu? Winterberg hat 16945 Deutsche und 11339 Tschechen. Ist das eine Majorität der Tschechen?. (Posl. Hořica: »To je přece dost! ŤPosl. Kalina: »Odpočítejte Kašparské Hory a Most!Ť) Dann kommt Bergreichenstein. Bergreichenstein hat 9585 Deutsche und 7365 Tschechen. (Posl. Jaroš: Kolik pak jste jich tam uškrtili? Umíte to dobře, v tom jste mistři!)

Der Herr Abgeordnete Kalina beruft sich darauf, dass die Mehrheit der Bezirksvertretung in Bergreichenstein in tschechischen Händen ist; aber daraus sehen sie, welche Machinationen nothwendig waren, um eine Mehrheit von 9585 Deutschen gegen 7305 Tschechen in die Minderheit zu bringen.

Sie willen, meine Herren, sehr gut, wie das geschieht. Es geht nach bekannten Mustern. Das Bezirksvertretungsgesetz hat nämlich eine eigentümliche Wahlordnung; je mehr kleine Gemeinden, desto mehr Wahlmänner und da hat man Schon vorgearbeitet. Da war namentlich der Fall im Bezirke Prachatitz und in Zelená oder Zlomená Lhota, wo Dr. Dyk mit Kiemann das Rededuell ausgekämpft hat und wo thatsächlich auch im Bezirke Prachatitz mit dieser Bildung neuer Gemeinden die Mehrheit für die Tschechen gewonnen wurde. Nun hat aber der Bezirk Prachatitz eine große deutsche Mehrheit.

Dort stehen 18. 495 Deutschen 11. 450 Tschechen gegenüber und die Bezirksvertungswählen haben allerdings zuletzt das Ergebnis zutage gesordert, dass die Tschechen in der Mehrheit sind. Daraus lässt sich einfach logisch und natürlich der Schluss ziehen, in welcher Weise von ihnen nach bekannten Mustern die Wahlgeometrie getroffen wird (Zwischenruf Abg. Kalina: "Schmerlings Wahlgeometrie!). Nun möchte ich darauf zu sprechen kommen, woraus sich die tschechischen Minoritäten in den meisten Fällen zusammensetzen. In den weit ausmästen Fällen sind, es Gott sei's geklagt, tschechische Beamte. Sie machen der Regierung immer den Vorwurf, dass sie Sie in allen Richtungen benachtheiligt hat, und ich kann Sie versichern, alle unsere Wünsche und gerechten Beschwer den in Bezug auf die Besetzung dieser Posten mit deutschen Beamten Sind bisher zum weitaus größten Theile unberücksichtigt geblieben und meine Herren! Diese Beamten kommen hin nicht, dass sie sich etwa amalganieren in socialer Beziehung, dass sie sich verbinden würden mit den Leuten. Das erste ist die Errichtung einer Beseda und das Übrige ergibt sich von selbst.

Es werden dann tschechische Gewerbsleute hieherberufen, die Deutschen unter-