Stenografická zpráva
o
23. sezení II. zasedání Českého sněmu z r. 1883, dne 15. října 1884.
Předseda: Jeho Jasnost nejvyšší maršálek zemský Jiří kníže Lobkowicz.
Přítomni: Náměstek nejvyššího maršálka Dr. Waldert a poslanci v počtu k usnášení dostatečném.
Co zástupcové vlády: C. k. místodržitel Jeho Exc. Dr. Alfred svob. pán Kraus, c. k. místodrž. rada Fríedl a c. k. místodržit. rada Bedřich Kmoch.
Sezení počalo o 11. hod. 35 minut dopoledne.
Stenographischer Bericht
über die
23. Sitzung der II. Jahressession des böhm. Landtages v. Jahre 1883 am 15. Okt. 1884.
V o r si tz e n d e r: Se. Durchlaucht der Oberstlandmarschall Fürst Georg Lobkowicz.
Anwesende: der Oberstlandmarschall= Stellvertreter Dr. Waldert und die beschlußfähige Anzahl von Abgeordneten.
Am Regierungstische: K. k. Statthalter Se. Excell. Dr. Alfred Freiherr von Kraus, k. k. Statthalterei=Rath Friedl und k. k. Statthalterei=Rath Friedrich Kmoch.
Beginn der Sitzung um 11 Uhr 35 Minuten Vormittag.
Denní pořádek.
1. Pokračování v poradě o zprávě komise pro obecní a okresní záležitosti o návrhu poslance dr. Herbsta a 60 soudruhů v příčině dělení okresů soudních a zastupitelských podle národnosti obyvatelů jejich (tisk 98, č. 275).
2. Zpráva komise zemědělské o petici představenstva obcí na dolejší Berounce za ochranu proti neustálému pustošení údolí s prosbou za pokud možno nejrychlejší opatření nejnutnějších technických předprací k úpravě (net. č. 249).
3. Zpráva komise školské o petici J. Krohy, učitele při obecné škole národní v Tachově, aby mu služebná leta, jež strávil v definitivním postavení jako učitel
počítána byla v dobu 5. letou k účelu dosažení prvního přídavku podle staří služebného potřebnou (net. č. 215).
4. Zpráva komise školské o žádosti místní školní rady v Dubí za vřadění do vyšší třídy platů učitelských (net. č. 251).
5. Zpráva petiční komise o peticí městské rady v Trutnově za vydání zákona v záležitostech hnaneckých na základě § 6. zák. ř. ze dne 27. července 1871 a za rozmnožení hnaneckých stanic v politickém okresu trutnovském (netišt. č. 234).
6. Zpráva petiční komise o peticích několika okresních výborů za vydání zákona v příčině zřízení dvoukolejových jízdních drah pro saně na okr. a zemsk. silnicích (net. č. 235).
7. Zpráva petiční komise o peticích občanů z Jetřichova, Werneřovic, Březové a Bohdašína za změnu 13. třídy třídní daně domovní (netišt. č. 236).
8. Zpráva komise petiční o petici německého měšťanského a selského spolku okresu rokytnického za vydání zákona ohledně přikázání vybírání daní obecním představeným proti procentní remuneraci (net. č. 237).
9. Zpráva pet. komise o petici spol ku pro průmysl pivovarský království českého v Praze v příčině upravení vybírání pivního krejcaru (net. č. 238).
10. Zpráva petiční komise o peticích v příčině změny nařízení vydaných o cejchování měr a vah (tisk 80, č. 240).
11. Zpráva komise rozpočtové o petici hospodářské a lesní jednoty okresní v Budějovicích za odevzdání jmění rozpuštěného krajského hospodářského spolku v Budějovicích (tisk 90, č. 262).
Tagesordnung:
1. Fortsetzung der Berathung über den Bericht der Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten über den Antrag des Abgeordneten Dr. Herbst und 60 Genossen in betreff der Abgrenzung Sprachlich gemischter Bezirke nach der Nationalität der Bevölkerung. (Dr. 98, Z. 275).
2. Bericht der Landeskultur-Kommission über die Petition der Vorstände der an der unteren Beraun gelegenen Gemeinden um Schutz gegen fortwährende Verwüstungen des Thaies durch Stete Hochwässer mit Bitte um Schleunigste Veranlassung technischer Vorarbeiten zur Regulirung. (Ungedr. Ldtg. -Z. 249).
3. Bericht der Schulkommission über Petition des I. Kroha Volksschullehrers in Tachau um Einreihung der Von ihm in der definitiven Stellung als Lehrer zurückgelegten Dienstjahre in das zur Erlangung der 1. Dienstalterszulage nöthige Duinquennium. (Ungedr. Ldtg. -Z. 215).
4. Bericht der Schulkommission über die Petition des Ortsschulrathes in Eichwald um Einreihung in eine höhere Lehrer-Gehaltsklasse. (Ungedr. Lbtg. -Z. 251).
5. Bericht über die Petition des Stadtrathes der königl. Leibgedingstadt Trautenau um Erlassung eines Gesetzes in Schubangelegenheiten aus Grund des §. 6 des Gesetzes vom 27. Juli 1871 und um Vermehrung der Schubstationen im politischen Bezirke Trautenau. (Ungedr. Ldtg. -Z. 234).
6 Bericht der Petitionskommission über Petitionen mehrerer Bezirksausschüsse um Erlassung eines Gesetzes, daß Fahrbahnen für Schlitten auf Landes- und Bezirksstrassen doppelgeleisig anzulegen seien (ungedr. Ldt. Z. 235),
7. Bericht der Petitionskommission über die Petition der Infassen von Dittersbach, Deutsch-Wernersdorf, Birkigt, Bodisch um Abänderung der XIII. Klasse der Hausklassensteuer. (Ungedr. Ldtg. -Z. 236).
8. Bericht der Petitionskommission über die Petition des deutschen Bürger- und Bauervereines im Bezirke Rokitnitz um Erlassung eines Gesetzes betreffend die Übertragung des Steuereinhebungs-Geschäftes an die Gemeindevorsteher gegen eine prozentuale Remuneration. (Ungedr. Ldtg. -Z. 237).
9. Bericht der Petitionskommission über die Petition des Bierbrau-Industrievereines für das Königreich Böhmen in Prag um Regelung der Einhebung des Bierkreuzers. (Ungedr. Ldtg. -Z. 238).
10. Bericht der Petitionskommission über Petitionen um Abänderung der Vorschriften über die Aichung der Maße und Gewichte (Dr. 80, Ldtg. Z. 240).
11. Bericht der Budgetkommission über die Petition des land- und forftwirtschaftlichen Bezirksvereines in Budweis um Zuwendung des Vermögens des aufgelösten landwirtschaftlichen Kreisvereines in Budweis. (Dr. 80, Ldtg. -Z. 262).
Oberstlandmarschall: (läutet) Das hohe Haus ist beschlußfähig, ich eröffne die Sitzung.
Jest dostatečný počet poslanců shromážděn, zahajuji schůzi.
Die Geschäftsprotokolle der 20. Sitzung vom 11. Oktober find durch die vorgeschriebene Zeit zur Einsicht aufgelegen.
Jednací protokoly 20. sezení ze dne 11. října byly po předepsaný čas k nahlédnutí vyloženy.
Ich stelle die Anfrage, ob Jemand gegen den Inhalt dieser Protokolle eine Einwendung erhebt.
Táži se, zdali někdo proti obsahu tohoto protokolu Činí námitku.
Jelikož tomu tak není, prohlašuji tyto protokoly za schváleny.
Ich erkläre die Protokolle für agnosziert.
P. posl. Dr. Frant. Jeřábek se omluvil z dnešní schůze pro churavost.
Der Herr Abg. Dr. Franz Jeřabek hat sich von der heutigen Sitzung durch Unwohlsein entschuldigt.
Žádám, by byl sdělen seznam spisů v tisku rozdaných.
Ich ersuche das Verzeichniß der im Drucke vertheilten Gegenstände mitzutheilen.
Sněm. sekretář Sládek. Tiskem bylo rozdáno:
č. 294. Zpráva kom. pro okr. a obec. zálež. v příčině upravení hranic mezi obcí král. hl. města Prahy a obcí města Smíchova.
296. Zpráva kom. rozpočtové o přístavbách a přestavbách a jiných opatřeních roku 1882 v německém divadle zemském z ohledu bezpečnosti povolených.
č. 297. Zpráva kom. pro zálež. zemědělské o osnově zákona předložené výborem zemským, jež týče se chovu plemených býků,
č. 272. Zpráva budgetní komise o rozpočtu zemském na rok 1885.
Im Drucke wurden vertheilt:
294. Bericht der Kommission für Bezirksund Gemeindeangel. betreffend die Regulirung der Grenze zwischen der Gemeinde der k. Hauptstadt Prag und der Stadtgemeinde Smichov.
296. Bericht der Budgetkommission über die aus Sicherheitsrücksichten im deutschen Landestheater im Jahre 1882 durchgeführten Zuund Umbauten und sonstigen Sicherheitsvorkehrungen.
297. Bericht der Landeskulturkommission über den vom Landesausschuße vorgelegten Gesetzentwurf in Betreff der Haltung von Zuchtstieren.
Z. 272. Bericht der Budgetkommission mit dem Landesvoranschlage für das Jahr 1885.
Endlich der stenografische Bericht der 21. Sitzung.
Konečně stenografická zpráva 21. sezení.
Nejvyšší maršálek z. Žádám, aby byly došlé petice sděleny.
Ersuche den Einlauf von Petitionen mitzutheilen,
Sněm. sekr. Sládek (čte):
821. Abg. H. Dr. Roser mit Petition der Gemeindevertretung Unter-Weckelsdorf um Theilung des gemischtsprachigen Bezirkes Politz und um Errichtung eines Bezirksgerichtes in Wekelsdorf.
822. Abg. H. Dr. Roser des Gemeindeausschußes Ober-Adersbach in derselben Angelegenheit.
č. 823. Posl. p. Zabranský podává pet. místní školní rady v Zájezdě za vřadění tamní školy do vyšší třídy platu učitelského,
č. 824. Posl. p. Dr. Grégr podává pet. ve Velké Vsi totéž,
č. 825. Posl. p. Dr. Palacký podává petici Ant. Klimenta a soudruhů v Chrudimi v příčině změny řádu volení do sněmu.
č. 826. Poslanec p. dr. Grégr podává petici zastupitelstvo obce Kralup-Sobečské za vydání zákona, aby do škol přijímány byly jenom děti znalé jazyka vyučovacího.
č. 827. Posl. pan dr. Škarda podává petici výboru místního odboru "Ustřední matice školské" pro obvod fary Sv. Štěpána v Praze v této záležitosti.
č. 828. Posl. pan dr. Kvíčala podává pet. Čechů v Liberci v téže zálež.
829. Abg. Graf Boos-Waldek mit Peti-
tion des Stadtrathes der Stadt Bischofteinitz gegen die Errichtung eines Bezirksgerichtes in Stankau.
830. Abg. Dr. Nitsche mit Petition des Ausschußes des gewerbl. Museums in Budweis um Gewährang einer Landessubvention.
č. 831. Poslanec pan dr. Čelakovský podává pet. presbyterstva evangel. reform. obce v Semtěši v příčině příspěvku evan. obcí na veřejné školy obecné.
Nejv. maršálek zem. Přejdeme k dennímu pořádku.
Wir übergehen zur Tagesordnung.
Na denním pořádku nachází se na 1. místě pokračování o zprávě komise pro obecní a okresní záležitosti o návrhu posl. dr. Herbsta a 60 soudruhů v příčině dělení okresů soudních a zastupitelských podle národnosti obyvatelů jejich.
Auf der Tagesordnung befindet sich an erster Stelle die Fortsetzung der Berathung über den Bericht der Kommission für die Bezirks= und Gemeindeangelegenheiten über den Antrag des Abgeordneten Dr. Herbst und Genossen in Betreff der Abgrenzung Sprachlich gemischter Bezirke nach der. Nationalität der Bevölkerung.
Ich habe die Ehre dem hohen Hause mitzutheilen, daß in der Reihenfolge der Redner einige Aenderungen eingetreten sind, und zwar theilweise durch neue Eintragungen, theilweise durch Wechsel an den Plätzen.
V pořádku řečníků přihlásivších se nastaly některé změny a sice částečně tím, že se dali noví řečníci zapsati a částečně tím, že mezi zapsanými řečníky se staly dobrovolné výměny místa.
Následkem toho je nynější pořádek následující:
In Folge dessen ist die jetzige Reihenfolge der Redner die folgende:
Contra, proti návrhům výboru:
Herr Abg. Böns (slyšte), Pichl. Parsche, von Plener.
Pro návrhy komise:
Für die Anträge der Kommission:
pp. poslanci dr. Šolc, Widersperg, Leo Thun, Naxera.
Nachdem zuletzt ein für die Anträge der Kommission eingetragener Redner das Wort gehabt hat, gelangt nunmehr der nächste gegen die Anträge eingetragene Redner zum Worte und ich ertheile das Wort dem Abgeordneten Bons.
Abg. B ö n s: Hoher Landtag! Ich würde mich gewiß heute nicht in einer für die Deutschen so hoch wichtigen Angelegenheit als schlichter Landwirth zum Worte gemeldet haben, wenn mich nicht die gestrige Rede des H. Grafen Ledebur dazu Veranlaßt hätte.
Der Herr Graf hat gestern gesagt, dass die Einigkeit der deutschen Landwirthe in Böhmen nicht weit her sei, und ich muß dieser Behauptung gegenüber die Thatsache konstatiren, daß die deutschen Landwirthe sowohl in nationaler wie in politischer Beziehung einig Sind und daß die gegnerischen Agitationen es bisher nicht vermocht haben, die Einigkeit der deutschen Landwirthe zu erschüttern. (Bravo!)
Was nun diese Resolution betrifft, welche Herr Graf Ledebur gestern vorgelesen hat, und zwar ist eine von dem sogenannten böhmischen Bauernbunde ausgegangen, und die andere wurde von dem landwirthschaftlichen Vereine in Lappersdorf gefaßt, was nun diese Resolutionen betrifft, so bin ich der Meinung, daß man dieselben nicht besonders ernst nehmen kann (Sehr richtig! links) weil eben diese Resolutionen bei verschlossenen Thüren (Sehr gut! links) und nur von einer verschwindend kleinen Anzahl der Landwirthe gefaßt wurden. Ja wohl! links). Mögen sich immer der Obmann des Bauernbundes und Dr. Schneider die Hände reichen, die deutschen Landwirthe genirt das nicht, sie haben für diese Leute, welche man Führer ohne Armee nennen kann (Sehr gut!) weiter nichts als ein mitleidsvolles Lächeln (Bravo! links) Herr Graf Lebebur hat gesagt, daß im Lowositzer Bezirke man seiner Anschauung große Sympathien entgegen bringt.
Nun, ich will zugeben, daß die in der dortigen Gegend wohnenden Czechen ja seine Anschauungen theilen, dann daß er ihnen auch als ein tüchtiger Vertreter derselben gilt, aber ich erlaube mir doch auf eine Thatsache aufmerksam zu machen, welche bei den letzten
Reichsrathswahlen sich in unserem Bezirke abgesponnen hat.
Ich will nämlich aus die Wählerversammlung in Perutz hinweisen, welche aus Anlaß der Kandidirung des Grafen Ledebur stattgefunden hat, und wenn nun eine Wählerversammlung, welche von hunderten von deutnschen Landwirten besucht war, sich entschieden gegen den Grafen Ledebur und seine Anschauungen ausgesprochen hat, (Sehr gut! Gelächter links), nun meine Herren, dann wundert es mich wirklich, wenn Graf Ledebur angesichts dieser Niederlage, welche er in unseren Reichsrathswahlbezirken erhalten hat, ("Sehr richtig !" links) sagt, daß es in dem Lowositzer Bezirke deutsche Landwirthe gibt, welche sich für seine Anschauungen erwärmen. (Bravo! Bravo! links).
Die Bewegung der deutschen fortschrittlichen Landwirthe in Böhmen sie ist die erste rechte und echte Volksbewegung im Lande. (Bravo links).
Ich stehe mit in dieser Bewegung und ich glaube wohl berechtigt zu sein meine Anschauungen zur Kenntniß des hohen Hauses zu bringen.
Als erstes Zeichen dieser Bewegung muß ich den Austritt der deutschen Delegirten aus dem Landeskulturrathe bezeichnen und ich muß bemerken, daß schon vor 5 Jahren, als man an die Gründung des gegenwärtigen Landeskulturrathes ging, daß sich schon dazumal Bedenken gegen diese Organisation des Landeskulturrathes deutscherseits geltend machten und daß man denjenigen Männern, welche von unserer Partei mit für die Reorganisation des Landeskulturrathes arbeiteten, daß man diese Männer seitens des deutschen Volkes mit schielen Augen ansah. Nun diese Besorgniß, welche dazumal Schon die Deutschen hegten, sie hat ihre Begründung gesunden. Die deutschen Landwirthe wurden gedrängt aus dem Landeskulturrathe auszutreten, da sich dieselben nicht weiter mehr den czechisch reaktionärfeudalen (oho! im Centrum, Heiterkeit und Beifall links) Tendenzen. (Sehr gut! Sehr richtig links) (Oberstlandmarschall läutet) nicht fügen wollten und sie vermeiden daher eine Stätte, wo Beschlüße gefaßt worden, welche wenn dieselben Gesetzeskraft erhalten,
nicht allein uns deutsche fortschrittliche Landwirthe Böhmens angreifend schädigen würden, sondern auch für das ganze Volkswirtschaftliche Gebiet von großem Nachtheile wären.
Wenn der Herr Graf Ledebur gestern sagte, daß der Austritt der deutschen Delegirten aus dem Landeskulturrathe über Anregung und Vorschlag des deutschen Kasinos geschehen ist, so irrt sich der Graf sehr. (Sehr gut! links). Wir deutschen Landwirthe lassen uns von Niemanden beeinflussen, selbst auch von dem deutschen Kasino in Prag nicht. (Sehr richtig! Bravo ! Bravo! links). Aber wir bilden einen kompakten Bestandtheil der deutschen Partei in Böhmen (Sehr gut! links) und halten für unser erstes Gebot festzuhalten an der Solidarität der Deutschen Oesterreichs. (Bravo ! Bravo ! links).
Was die Sache betrifft, werde ich für den Antrag der Minorität Stimmen. (Bravo! Bravo! Beifall links).
Nejv. maršálek zem. Dostane se nyní k slovu p. poslanec dr. Šolc.
P. posl. dr. Šolc má slovo.
Posl. dr. Šolc:
Chápu-li se dnes slova v otázce, kterou pokládám za čistě národní a spolu ale také za politickou, tedy zajisté nečiním to ani tak příliš pudem vlastním, jako tím že z jisté strany dostalo se mi vyzvání, abych co člen obecní komise také debaty jazykové a debaty oddělení okresů se súčastnil.
Připadají mi při této příležitosti na mysl doby již poněkud dávné a zastaralé; zpomínám sobě na rok 1863, když jsem na galerii tohoto domu naslouchal jednak slovům našeho Palackého, naslouchal debatě o opravě volebního řádu pro sněm zemský; tenkráte mínění velice tuze a s prudkostí velikou vrazili na sebe: representantem směru našeho národního byl zvěčnělý otec národa dr. Palacký; representantem směru druhého byl J. Excel1. býv. ministr p. dr. Herbst; a po oné velké a prudké debatě stalo se, že smír, který nabízel národ český, byl pochován a v r. 1863 bylo to zásluhou onoho muže, který právě dnes uchopil se téže národní my-
šlenky a přichází nám s dělením okresů dle zásady národností.
Než-li pánové, dále pokročím k vývodům svým, vidí se mi nutno pojednati o tom, jak asi zírám já na ideu národnostní.
Představuji sobě národ co bytost ústrojnou, co společenstvo osob týmž zděděným oteckým jazykem mluvících na jistém území, které jest vázáno páskou prospěchů přítomných duševních a hmotných, které jest sobě pamětlivo své velké minulosti a které chce také ještě nějakou úlohu hráti v životě člověčenstva a takový úkol, pánové, mám za to, že nastává také našemu národu.
Národ náš když z tohoto stanoviska hledi na otázku národnostní, když jest sobě vědom, že to, co jest jeho bytnosť, že to právě tvoří jeho ducha, že to |právě tvoří jeho národnost, pak pánové nemůže lhostejně přihlížeti k oněm pokusům, které se díti mají a prováděti mají, aby tento jeho duch sám byl zničen, aby existence tohoto národa samého byla ohrožena, aby tato vznešená jeho úloha, jížto on má hráti v životě člověčenstva, se stala ničím a z tohoto stanoviska musím také pohlížeti na přítomný návrh, jak se nám podává.
Vychování lidu jest něco zvláštního, tisícerými láskami, tisícerými prostředky tvoří se přesvědčení národní. Jest to nejprvé bohatá literatura, jest to slovo psané, slovo mluvené, jest to veřejné mínění, jest to život spolkový, jest to vše, kudy nejen písemným slovem ale i slovem ústním k vzdělání přichází duše člověka a duše jednotlivce.
Tak pohlížím, pánové, na stanovisko národnosti. Prostředkem tohoto zděděného jazyka přijímá každý národ svoje ideály národní, od kterých nedá se ničím odvrátiti ani mocí ani násilím, ani jakýmkoliv návrhem, byť i na pohled sebe smířlivějším se zdál Z tohoto rozdílného vychování národního potom zajisté také plyne onen rozdíl, kterak každý národ hledí na své politické povolání, na svou politiku. Bylo zde nedávno řečeno, že prý Rakousko jest bývalá německá země spolková, tak jest, připouštím tomu, ale pro-
to pánové druhého jazyku, že v jiných idealech vyrostli, nežli my, proto tak velmi těžce se loučí s idealy své minulosti. My, pánové, opět proti tomu stavíme své živoucí ideály, proti těmto ideálům starého německého buntu slavíme živé vědomí jednotné a nerozdílné osobnosti království českého. My jsme sobě přesvědčeni, že slovanský kmen býval nositel české slátní myšlénky od tisíce let. Pánové, toto přesvědčení nemůžeme nikdy zapříti, pánové od tohoto našeho přesvědčení neodvrátí nás nikdo žádnou živou mocí. (Výborně).
Každý kámen této země, každá věž, každý luh hlásá nám naši minulost. Pohlédněte na tu novoměstskou radnicí, tu ihned pochopí každý Čech, že v této radnici se odehrálo veliké světodějství, jež nazývá se krvavým dramatem husitským. Pohledne-li Cech k hradu královskému, pak vidí opět památný kamenný meznik jiné doby, kde vzplanula válka třicetiletá. Pánové, nedivím se, že z druhé strany těchto živých upomínek není. Tyto upomínky mohou poutati jen mysl toho, kdo přilnul plným srdcem k dějinám a osudu této země.
Takové bohužel nevidím vždycky na straně druhé. Na straně druhé jsou mnozí pánové, kteří, když vlaštovky od nás táhnou, přistěhují se k nám na nějaký den do této země a pak zde ti pánové pojednávají a vedou velmi závažné slovo o našich národních záležitostech (Výborně). Já pánové dotknu se jen několika místních jmen. Každé místní jméno hlásá totiž vlastenci jakýsi minulý děj, připomínám jen slovo Nýřany. Zde v tomto sněmě bylo slovo Nýřany vydáváno za čistě německé.
My pánové, kteří víme, že Nýřany dle své polohy ležely hluboko v pánvi uhelné, víme že slovo Nýřany pochází od slova nořiti, potápěti, že jest to město dle své polohy potopené, a nikdy si to čistě české město dle původu a názvu nedáme odejmouti. To pánové, je tedy onen názor, který se jeví z vychování národního. Že z onoho různého vychování národního vznikají také protivy, jejichž jevištěm bývá a bývala tato síň, avšak pánové, přejdu k návrhu, o kterém vlastně jedanti máme, to jest k návrhu Jeho Exc.
p. Dr. Herbsta stran rozdělení okresů dle národností. Já již jsem často vyslovil své minení, kterak já na tento návrh pohlížím.
Pohlížeje na něj se stanoviska národního a politického, zároveň mám pánové, za to, že nelze nám jinak nežli hlasovati pro většinu komise, poněvadž v tomto návrhu vidím, že musíme odvrátiti veškeré nebezpečenství, které z něho hrozí naší národností a také trvání dalšímu téměř této země.
Debata, která se posud vedla a která v tomto slavném sněmu i dříve již v některých svých ostnech pronikla, debata tato nám podala podivuhodnou illustraci o ponětí národnosti. A byla to ona v skutku nešťastná debata o nápisech polních hlídačů. A tu nám bylo illustrováno, jak si pánové z druhé strany představují rovnoprávnost. Pánové představují si rovnoprávnost dle toho, jak právě pohlížejí na utvoření státního celku rakouského a jeho poměrů - totiž Čech k Rakousku. Pánové pokládají pouze a výhradně Rakousko za svou vlasť, to pánové činíme my také a pravíme vždycky, že Rakousko za svou širší vlasť pokládáme, avšak vedle toho máme ještě svou užší vlast a tato jest království české. Když tedy se jednalo o těchto nápisech rovnoprávných polních hlídačů, tu se řeklo, že prý by ony nápisy musely býti v 7 jazycích napsány. Pánové, docela dobře, jestliže pohlížíme na věc tu ze stanoviska obecně západoRakouského.
Avšak my na stanovisko to také pohlížíme ze stanoviska Českého, užší této své otčiny a nám neušel čl. 19., který praví, že rovnoprávnost v zemi obvyklých jazyků ve škole, v úřadě a ve veškerém životě se zaručuje. To jest pánové ten principielní rozdíl mezi názorem vaším a mezi názorem naším. My co občané tohoto státu ovšem těžko jsme nesli, že na oněch znameních Rakouské národní banky, nyní Rakousko-uherské banky nebyla rovnoprávnost provedena. (Výborně). Jestli stojíte ale na rovnoprávnosti státu, pak náležely ony nápisy tam v 9 Rakouských jazycích. (Tak jest).
Jestli pohlížíme na nápisy hlídačů, tedy patří obě řeči na tyto tabulky, po-
něvadž jazyk Český v celé zemi jest jazykem obvyklým.
A to si pánové také dovolím dokázati. Slyšeli jsme od pana barona Scharschmidta ve včerejší debatě, jak on pohlíží na vývoj jazykové otázky v Čechách, poněvadž on se s ní zabýval. Já ze soukromé pilnosti také jsem se poněkud zabýval s otázkou touto, avšak přišel jsem poněkud k jiným resultatům, než p. baron Scharschmidt. V Cechách býval dvojí rozvoj od doby, kdy se zde usadili v městech němečtí osadníci. Býval zde až do nejnovější doby samostatný rozvoj práva zemského a samostatný rozvoj práva městského. Právo zemské jest původu slovanského. Jest to větev, která vyrostla z kořene života tohoto národa.
Když za Přemyslovců učinily se zde osady německé, vzniklo zde právo dvoje: právo švábské a právo saské. Část měst řídila se právem saským, zejména také Praha, Staré město pražské, a část měst řídila se právem švábským. Dle toho potom byl jistý partikularismus v právu městském. Byly rozdílné periody tohoto rozvoje. Bylo-li upomínáno na př. na rok 1409, tož jest pravda, že Karel IV. král Český, zařídil universitu, avšak universita tato zřízena byla českými penězy. Ona zřízena jest pro toto království a jak Karel IV. pravil, aby synové této vlasti měli hojný stůl připravený k pokrmům a nápojům, jichžto líbeznost a vůně by je lákala a aby dál a dál na nich okřívati a osvěžovati se mohli.
V roce 1409, když jeden hlas český zvítězil nad 3 hlasy cizinců, vystěhovali se houfně mistři němečtí a studenti z Prahy. O 10 let později nešťastného roku 1419 vzplanula válka husitská, tu pánové vzal německý stav městský co takový za své.
Proč? Kdykoli v Praze, nebo v městech královských nesrovnával se s vírou, musil opustiti zemi; jenom malá část německého obyvatelstva byla to, která by byla přijala kalich a byla by se stala pod obojí. Praha postavila se v čelo hnutí a 21 měst českých poslouchalo Prahu tak, jako v pozdější době byla tato města jí podřízena. Mimo několik pohraničných míst zanikl tedy městský stav v této
zemi a tak trval téměř 150 let. Dovolím si přečísti jedno ustanovení práv městských, které pojednává o platnosti jazyka českého v soudech městských, poněvadž bylo tvrzeno, že jazyk český tehdá z měst byl silně vypleněn. Ustavení tohoto práva městského je pod lit. B. čís. 8. a je vydáno ve Právech městských od mistra Pavla z Koldína 1519. Já s dovolením Jeho Jasnosti dovolím si toto krátké ústanovení přečísti (čte. ) "Přede všemi soudy v království českém pořádnými, když by jeden druhého z čehožkoli viniti chtěl má a povinen bude původ svou žalobu v jazyku českém na obeslaného nebo obviněného činiti, obviněný pak též českým jazykem má mu odpověděti. A měla-li by jedna strana původy svůj v jazyku cizím, takové své původy, prvé než by na tu při z strany prokazování přišlo, dej je sobě přísežnému při témž právě do jazyku českého přeložiti. A tak potom tu při jedna i druhá strana v témž jazyku českém k místu a konci přivésti hleď. "
Toto ode mne citované místo je právě tedy důkazem, že jazyk český právě v městech českých až do r. 1627 byl výhradním, a nejinak bylo to v zemském právě. Tu stalo se r. 1506, že páni Šlikové z Posaunu a Lokte učinili žalobu na zemský soud v jazyku německém. Soud zemský vrátil pánům Šlikům tuto žalobu a to proto, že jazyk soudu zemského jest čoský. To je jiný důkaz, že výhradně býval jazyk český až do roku 1627 platný nejen v právu zemském ale i městském. Přišlo r. 1627 obnovené zřízení zemské a tu převrátil se tento poměr za příčinou, že mnozí cizinci neznali jazyka země české, zakoupili se zde bez předchozího schválení sněmu a bylo zapotřebí ustanovení článku zřízení zemského, ve kterém připuštěn pod článkem C. ad 2. jazyk německý vedle jazyka českého. Deklaratorie císaře a krále Ferdinanda III. r. 1640 připustily tutéž platnosť rovného práva jazyka českého a německého do práv městských. Tak to trvalo až do dob Josefinských. V době Josefínské opět vyšel obecný řád soudní, a tu je známý §. 13, vedle kteréhož, každý v zemi obvyklým jazykem žalobu podati může. Neznáme ovšem nyní jaký jazyk to má býti, avšak může býti v zemi české pouze jazyk český a německý, kdežto ze druhé strany se právě přidává výklad jiný. Ale kdyby tento vý-
klad byl pravý, pak by to nebyl jazyk zemský, ale okresní, nebyl by to "landesüblich" ale "bezirzksüblich. "
Není žádného jazyka, který by byl v některém okresu království českého obvyklý, nýbrž musíme jazyk český jako německý pokládati v celé zemi za obvyklý (Výborně). Tomu nasvědčují četná nařízení z roku 1804, 1816 a 1817, jež se týkají politických magistrátů a dominií. Proč toto asi pánové, uvádím ? Uvádím to proto, že dominia někdejší byla dílem soudními dílem i politickými instancemi: vedle toho magistraty byly také též soudními instancemi, i nařízeno bylo tedy magistratům, aby jednalo se se stranami v jazyku v zemi obvyklém. Nemůže to tedy míti docela žádný jiný smysl, nežli že byli povinni jednati se stranami nejen česky ale také německy. Avšak tu mohlo by se mi namítnouti. To co platí pro soudy jednotlivé, pro magistraty a dominia, neplatí snad pro soudy krajské a pro soudy kollegialní a tu si dovolím poukázati jen na josefínskou instrukci soudní ze dne 2. září roku 1784; tam stojí v paragrafu 49: Jakož má každý právo podati ža1obu svou a věc svou v tom neb onom jazyku, tak také votanti při soudech jsou povinni petitum žádosti čísti co možná úplně, jsou povinni čísti petit v tom jazyku, jak byl podán. Dále pak jedná se v soudní instrukci také o tom, aby, kde přijde na slovné znění listiny, aby listina sama nečtla se v překladu, listina má se čísti, kde na tom záleží, v úplném znění. Jeli tedy listina v jazyku českém a byla-li také žaloba dle platných zákonů podána kdekoliv pak již za doby Josefinské nebylo o tom sporu, že i při každém kollegialním soudu měl každý právo užívati jazyku českého jako německého i měli také přísedící soudu čísti listiny v originalu, tak že musil býti mocen obojího jazyka českého i německého, a nebyl-li mocen, pak nebylo vyhověno zákonu, neznal-li ten který votant jazyk v zemi obvyklý. To jest, prosím, stanovisko Josefinské a to trvalo beze změny až do r. 1848. Tu teprve stalo se nařízení ministra Krause r. 1852, že pouhým ministerialním nařízením němčina, která posud pouze mocí svou a autoritou svou, kterou požívala v říši, byla v soudech se usídlila že se snaženo uzákonnit tento poměr jazyka německého. A tu ministr spravedlnosti Kraus učinil ponejprv rozdíl mezi
jednacím jazykem se stranami a vnitřním jazykem služebním.
To jest to známé ustanovení, kde tato tak zvaná prožluklá "innere Amtssprache" dostala se do českých soudů a úřadů. (Tak jest)
Base zákonnité toto nařízení nemá (Tak jest, výborně. ) Jest-li však r. 1860 prohlášena všecka ministerialní nařízení za část ústavy, pak se také tomuto nařízení podrobujeme, ale pánové, můžeme již nyní říci, že neuznáváme toto ministerialní nařízení dokonce za takové, které by odpovídalo našemu přesvědčení o obvyklosti jazyka českého a o jeho rovném právu s jazykem německým v této zemi. (Výborně. ) Avšak přejdu již k tomu, proč vlastně, jak jsem s počátku pravil, jsem se uchopil slova. Zavdávají mi podnět některé výroky pánů řečníků z druhé strany a tu nejprvé se musím obrátiti na výrok pana Dr. Funkeho. Pan Dr. Funke přeje si uzavřeného uzemí proto, aby Němec mohl míti v této zemi oblást svého jazyka a pak aby prý pokojně mohl opátrovati svůj dům a aby nikdo jiný a žádná třetí mocnosť neměla mu co do toho mluviti. Já, pánové, úplně s dílím toto stanovisko
pana řečníka. Jest to pravda prastará, kterou vyřkl již Cicero a také Tacitus.
Spisovatelé tito praví "pars libertatis est a tuis gubernari", tak jest pánové, jest to částka svobody od svých řízen býti.
Sdílíme toto stanovisko s pány druhé strany. Avšak nemyslím, že bych se octl v konfliktu s tím, co jsem právě pověděl.
Přejeme pánům z druhé strany v uzavřeném území jazykovém, kdyby si utvořily úřadníky z jejich strany, nechť to jsou jejich domorodci.
Nikdo by proti tomu nic neměl, avšak co žádáme od nich pouze, jest, aby rovněž znali jazyk v zemi obvyklý, náš jazyk český, aby, když našinec hledá právo v německém kraji, nemusil přicházeti s tlumočníkem a aby strany nebyly týrány velkými útratami, aby se nepotřebovaly obraceti na advokáty a nechoditi snad k jednomu neb více, a naposledy snad do-
stati zprávu, že ani ten advokát není mocen druhého jaryka zemského. To si přejeme nejen od úředníkův ale i od každého, kdo má jakékoli veřejné postavení. Tak to bylo od jakživa právem v této zemi, a tak jest to také naše přesvědčení, že to v této zemi jinak býti nemá a choditi nesmí. (Výborně).
Nesmí to jinak choditi, nemáli býti nespokojenost mezi 3 1/2 miliony obyvatelů jazyka Českého, kteří jsme vyrostli v těchto názorech a kteří hájíme své právo historické na vlastní trvání v této zemi z tohoto stanoviska. (Výborně).
Avšak, pánové, přejdu k oné červené niti návrhu samého. V návrhu samém a všemi řečmi těchto řečníků z této strany domu proznívá osudná zásada "roztržka jest smír. Mne to upomíná na to pověstné Napoleonské: L'empire c'est la paix. Napoleon III., který po dvě leta řídil osudy Evropy měl také kostky míru a kostky války v ruce, a rovněž vy pánové, při svém postavení, které zaujímáte zde v této říši měli jste po tolik let i kostky míru i kostky války v ruce.
A dnes přece provoláváte povážlivou zásadu, že roztržka jest smír. My však pravíme: ne, roztržka jest válka ! Proč jest roztržka válka ? Pánové z této strany vymazali jazyk náš všude tam, kde byl společný s jazykem německým. My jsme si stvořili nařízení ze dne 18. ledna 1866, kde jsme si přáli, aby naši krajané němečtí učili se jazyku českému. My pánové musíme trvati na tom stanovisku, jaké jsme zaujali r. 1866.
Máte-li poznati naši bytnost národní, máte-li věděti, co jsou naše snahy, kam se neseme, kam směřujeme, co jsou cíle našeho národního hnutí, pak jest nutno, pánové, abyste nejen čteným ale také živým slovem obcovali s námi, abyste se přesvědčili o těchto cílech.
Kterak máte o těchto cílech nabýti vědomosti, když neznáte naši literaturu? Literatura jest duší každého národa, v které se tento zrcadlí.
Rozdělivše školy odcizili jste se nám, roztržení šlo dále, došlo na techniku.
Zde tento slavný sněm utvořil techniku v obou jazycích a když naše majorita přivedla ji k cíli, tu s druhé strany podvráceno to při první příležitosti a roztržka v technice stala se úplnou.
Došlo na universitu, tu ovšem s našim svolením organisována jest úplně oddělená universita dle jazyka českého a německého. Avšak obrátíme-li se na národní školství, tu pánové i v národním školství roztrhali jste tuto jednotu.
A po všech těchto pokusech roztržení tu stojíme opět před onou sfinxí, která se zove národní mír.
Tento národní mír není ještě dnes proveden, ačkoliv roztržky konaly se tak hojně.
Nuže tedy pánové, stojíme na svislé dráze roztržek dalších, co má býti dále roztrženo? Mají býti roztrženy okresy tam, kde obyvatelstvo obou národnosti jest svorně pohromadě, aby se utvořily okresy zastupitelské, a z těchto zastupitelských okresů okresy volební, aby se utvořily soudy krajské, aby vedle toho utvořily se okresy politických hejtmanství, vedle toho aby nastala zvláštní organisace druhých instancí jak se prozatímně praví, se senáty prý druhého jazyka. Nutným následkem toho bude rozdělení místodržitelství, dále již také bylo navrženo rozdělení zemědělské rady, bylo navrženo z této strany domu také rozdělení zemské školní rady. A to pánové se všecko srovnává s jednotou tohoto království. Kam pak pánové na této svislé ploše dojdeme ? Jeden na slovo vzatý státník z Vaší strany pravil v komisi obecní: Což my se o to staráme, jaký následek bude míti roztržka. Dle našeho názoru, dle názoru toho neb onoho nemá se kdo co o to starati, jaký následek z toho pojde. (Slyšte!) Já mám pánové za to, že je to učení velmi povážlivé. Pravý politik a pravý státnik však musí se starati o následky, jaké bude míti jakési opatření, jaký bude míti zejména toto opatřeni, které je tak dalekosáhlé, že převrací všechny poměry, které historie dala na jednu hromadu; ono zvrací ty staré názory, které panovaly ode dávna v této vlasti. A tu pánové musíme přece velmi povážlivě se dívati na tyto Vaše návrhy. Tu pánové, nedivte se nám, že
nepřijímáme jich tak šmahem jak Vy byste si přáli, bychom je byli přijali. Návrh, který činy většina komise je návrh, že od případu k případu a dle vůle súčastněných obcí má se provésti toto rozdělení okresů. Jak jsem již pravil, národnost je velkým činitelem v životě národů, národnost se osvědčila i co moc státotvorná. Viděli jsme za naší paměti vznikati státy dle této zásady, avšak nic méně ptám se, kde je stát, jenž by tak čistě byl utvářen dle obvodu národnosti, aby tam nebydlili také lidé a občané jazyka jiného? A tak je to i s okresy.
Našich okresů nelze jen ohraničiti čistě dle národností. Je tu velmi mnoho momentů, které jsou vytčeny ve zprávě komise, momentů hospodářských, momentů kulturních, finančních, komunikačních a jiných. A že pánové z tohoto stanoviska, tedy nejen proto, že to káže zásada národnosti, aby snad okresy byly čistě od sebe odděleny, na to pohlížíme, proto dostává se nám s Vaší strany toho kaceřování, proto sráží se přesvědčení naše s přesvědčením Vaším. Dovolím si dále poukázati na to, co bylo řečeno od pánů řečníků se strany druhé.
Když se pojednává o otázce národní, tu ovšem nejpřednější úlohu hrají školy a sice školy národní. Tak od nedávné doby rozprostřel německý Schulverein své sítě po krajinách českých.
Praví se, že Schulvereinu nejde o nic jiného než aby děti jazyka německého, kde se jich najde počet čtyřiceti, hájil před počeštěním. Avšak táži se, jeli tomu tak? Pohledněte na Vršovice! (Slyšte. ) Tu pánové ve Vršovicích bylo skonfiskováno od obecního starosty provolání řiditele Schulvereinu.
Ředitel Schulvereinu prohlašuje za zpozdilosť nepřijímati dětí českých do německé Schulvereinské školy. (Slyšte !) Táži se panové je toto chránění mládeže německé, aby nepropadla čechisování? Já mám za to, že by Schulvereinská škola ani se nenaplnila, že zejména ve Vršovicích, kde se pomýšlí na čtyřtřídní školu, by nebylo možno dostati potřebného počtu dětí (Hlas: ani pro jednotřídní) kdyby se nepomýšlelo také na mládež Českou (Tak je! Slyšte!) Pohlédněme pánové na
Pojizeři ! Co se tam děje! Od naší paměti neviděl nikdo, že by v Semilech a v tom okolí bydleli snad také Němci.
Založily se tam továrny a povstaly tam Školy.
Nemůžeme nic míti proti tomu, béřeli se do škol mládež německá, ale i rovněž tam musíme se proti tomu ohraditi, aby prostředky mnohdy nekalými, vypovídáním z práce, (Tak jest! Pochvala v středu) vyhrožováním, že jim vypovězen bude nájem, (tak jest, v středu) aby takovýmito prostředky nemravnými české děti lákaly se do německých škol, do škol, které lid podle vtipu svého nazval přelejvárnami německými. (Pochvala v středu. ) To pánové jest illustrace těchto poměrů, a jestli se pan dr. Funke odvolával na Litoměřice, a že prý tam, když se jednalo o českou školu hlásilo se dětí 140, a když se to blíže vyšetřilo, že jich bylo 38, pánové to číslo je právě to ďáblovo kopýtko, které ukazuje celou tu agitaci, která tam se dělá: bylo potřeba stlačit počet českých dětí pod 40, a o těch agitacích, které se tam děly pan dr. Funke nám nic nevypravoval. (Tak jest! Pochvala v středu. ) Pan dr. Funke hlasem pozdviženým volal: Pánové, ubezpečujeme vás, my nehrajeme na žádnou Germania irredentu, věřím to pánové na slovo. Politika národů ta se řidí poněkud jinými pravidly, než jak se to zdá z úzkého kruhu jednotlivce. Jest to pánové něco zvláštního. Já mám za to, že politika vnitřní státu - a v Rakousku zajisté více než kde jinde - podlehá konstellaci zahraničné a následkem spojení Rakouska s Německem a těsnějšího přilnutí k Německu nemusí se pánové na druhé straně báti, že povstane z "deutsch-Böhmerlandu" jak zde jej sami nazvali, někdy Italia irredenta, dokud tato konstellace potrvá, o to se pánové již vaši spoluobčané německého jazyka onen velký kulturní celek ku kterému se počítáte postarají, aby také zde v Čechách bylo postaráno o národní existenci, a jak věci dnes stojí nezkřivil pánům z druhé strany posud nikdo vlasu. (Tak jest, ve středu. )
totiž pak stane se pánové, že vláda těží z tohoto našeho boje národního a že se mnohdy stane, že nemáme z toho ani jeden ani druhý nic. (Tak jest, ve středu. )